Od Kohouta je neseriózní neuvést svůj zdroj do kontextu a nepřiznat, že čerpá informace ze zkreslující publikace neokonzervativních aktivistů, jejichž organizace mj. brání postoje USA, stavějící se odmítavě vůči opatřením proti globálnímu oteplování tvrdí, že rok 2007 byl rekordním rokem globálního ochlazování a uklidňuje své stoupence, že k ropnému zlomu nedochází

Kohout tyto skutečnosti vůbec neuvedl a aktivistickou publikaci nejprve zatajil a nyní ji prezentuje jako objektivní, důvěryhodnou studii.

Kohout pouze poukazuje na to, že tato jeho "starší publikace" uvádí data úmrtnosti za desetileté období, kdežto novější data britského vládního statistického úřadu jsou údaji o přežití po dobu pěti let. Stále ovšem neuvedl, z kterých let byly jeho původně citované "starší" statistiky.

Znovu však upozorňuji, že jedna z obou statistik, které Kohout z této aktivistické publikace citoval, byla veřejně novináři označena za lež, když ji v předvolebním politickém boji použil Rudi Giuliani. Ten potvrdil, že je údaj skutečně nesprávný, ale že ho bude používat i nadále.

Kohout nyní cituje i jinou soubornou, starší, pětiletou statistiku (údaje z let 2000-2001), podle níž je úmrtnost pacientů, onemocnivších rakovinou obecně, bez ohledu na druh onemocnění, v některých evropských zemích o cca 10 - 20 procent vyšší než ve Spojených státech.

Potíž je, že tuto statistiku nelze použít k vychvalování amerického zdravotnictví, protože - v kategorii žen a částečně i v kategorii mužů - je míra přežití pacientů na rakovinu především v některých severských zemích, které mají socializované státní poměry (Švédsko, Finsko, atd.) skoro úplně stejná jako v USA. Asi bude tedy vina někde jinde, když je ve Švédsku úmrtnost na "rakovinu obecně" v podstatě stejně nízká jako v USA..

Tato druhá statistika je však sporná ještě z jiného důvodu. Pro srovnání kvality zdravotnictví nemůže posloužit, protože nerozlišuje různé druhy rakoviny.

Jestliže jsou některé druhy rakoviny, například rakovina plic, způsobovaná kouřením, hůře léčitelné než třeba rakovina prsu, a jestliže například třeba ve Skotsku kouřilo (před zákazem kouření ve veřejných místnostech v roce 2006) více lidí než ve Spojených státech, pak, pokud bylo například ve Skotsku více kuřáků, a tedy obětí rakoviny plic, než v USA, těžko potom procento přežití vypovídá o úrovni zdravotnictví v té či oné zemi, pokud neznáme, kdo umřel na jaký druh rakoviny. Z této statistiky se o úrovní zdravotnictví v té které zemi nedá vlastně usuzovat mnoho, pokud nevíme, kolik kterých rakovinných onemocnění se v té které zemi vyskytlo..

Dále, lékařská věda dělá v poslední době obrovské pokroky a procenta úmrtnosti i na rakovinu se každým dalším rokem snižují. Jak známo, po zavedení zákazu kouření ve veřejných místnostech v dubnu 2006, se počet pacientů, přijímaných do nemocnice s infarktem, snížil o 17 procent. Situace v roce 2007 je tedy výrazně odlišná než ještě před několika lety. Ani z toho nelze vyvozovat závěry o kvalitě zdravotnictví v Británii či v USA.

Britské, respektive anglické zdravotnictví by se dalo kritizovat za šokující nedostatky a propady léčebné péče, ale "státním přerozdělováním" to asi nebude.

Situace je prostě daleko složitější, než jak ji pod vlivem ideologie, v níž věří, líčí komsomolec Pavel Kohout. Už proto, že britské zdravotnictví je hybrid a do určité míry funguje na tržních principech; jednotlivé nemocnice mají účetní samosprávu, výkony jednotlivých lékařských zařízení jsou zveřejňovány a pacient má do určité míry možnost volby.

Zajímavé také je, že se po vítězství skotských nacionalistů poměry mění: ve Skotsku SNP zavedli svého druhu socialistickou republiku, rozhodli nyní například, že zruší poplatky za lékařské předpisy a investují další podstatné prostředky do státního zdravotnictví, takže například na léčbu rakoviny ve Skotsku pacient na rozdíl od Anglie nečeká, a britský rozhlas nedávno Angličanům radil, co mají dělat, aby byli považováni za obyvatele Skotska a měli tam nárok na lepší, tedy kvalitnější skotskou, socialistickou ! lékařskou péči.

Ale hlavní problém je v něčem jiném, co Pavel Kohout ve svém ideologickém zápalu pominul, přestože o tom jako "ekonom" přece musí vědět. Americké zdravotnictví je totiž z finančního hlediska nesmírně neefektivní. Jak na to poukázal Jaroslav Polák z pražského Ústavu hematologie a krevní transfuze, v současnosti dosahují v USA náklady na zdravotnictví 16 procent HDP a do roku 2015 to má být celých 20 procent. Průměrné výdaje na zdravotnictví v Evropské unii jsou 8,9 HDP a v ČR 7,03 procent. Očekává pan Kohout, že po privatizaci zdravotnictví bude na jeho náklady v ČR nutno vydávat příslušné procento 16 až 20 procent amerického! hrubého národního důchodu? Je to neuvěřitelná neefektivita. Samozřejmě, že si český stát něco takového nebude moci dovolit, a výsledkem by zřejmě byl rozklad zdravotní péče a zdravotnictví jen pro nejbohatší jedince. Pročpak asi podporují britské státní zdravotnictví angličtí konzervativci a jsou na ně tak hrdí? Že by byli zaslepeni socialismem?

Jak na to poukázal slavný americký vědec J Craig Venter v prestižní výroční Dimblebyho přednášce v televizi BBC ZDE, americké zdravotnictví je neskutečně drahé, ale podle Světové zdravotnické organizace kvalitou nevyhovující. Citují z Dimblebyho přednášky. Venterova přednáška je součástí svobodného mezinárodního diskursu prestižních vědců - bohužel se tyto argumenty do ČR většinou nedostanou a lidé jako Pavel Kohout je necitují. Proč?