31. 12. 2007
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
31. 12. 2007

VIRTUÁLNÍ BOHOSLUŽBA NEJEN DO NOVÉHO ROKU

Dům na písku a povodeň na Jordánu

ve vzájemné úctě a obohacujícím dialogu rukou společnou, i když většinou každý jinou část, učinili společné dílo evangelický farář a cynický ateista, vkořeněný do genia loci pražského liberálního judaismu

Matouš 7, 24-27, Deuteronomium 32

To vám byli jednou dva chlápci, říká na konci svého kázání na hoře Ježíš, a oba si začali stavět dům. No -- vlastně to také může být tak, že si prostě začali budovat existenci, či rodinu. A taky si to můžeme představit tak, že to byli dva státníci, kteří začínali nově stavět politické zřízení své země.

Oba dva budují své dílo pilně a svědomitě, oba snad s nejlepšími úmysly. Jeden je však rozumný (řecky fronimos), rozvážný, prozíravý, takový, který se dokáže o sebe prakticky postarat; druhý je pošetilý, blázen (řecky moros), velmi hloupý, něco jako v dnešní češtině hovado, či pablb.

Ježíš neříká nic o tom, že by dům toho rozumného byl lepší, než dům toho pošetilce. V tom rozdíl mezi oběma staviteli není. Zdůrazňuji to proto, že podobenství je říkáno (psáno) dovnitř církve, a tak by mohlo být falešně pochopeno jako apriorní gratulace křesťanům.

Ostatně podobenství navazuje bezprostředně na Ježíšova slova „Ne každý, kdo mi říká Pane, Pane...“ Ježíš neříká nic o kvalitě díla – nepředpokládá, že by dům posluchače jeho slov měl být barvotiskově činaný a dům toho, kdo se k němu nepřidá by musel být nutně odporný a plný špíny.

Ježíš totiž nikdy netvrdí, že jeho stoupenci jsou ti lepší lidé a mravnější osobnosti, zatímco ti druzí jsou padouši a zloduši. Ježíš neučí své učedníky farizejskému povyšování se nad druhými a jeho evangelium je naopak neustálým zápasem s takovýmto zatuchlým moralismem.

Také je třeba zdůraznit, že oba domy jsou vystaveny týmž nebezpečenstvím. Ježíš nikde neslibuje svým posluchačům nějakou zvláštní ochranu. Následování Ježíše není procházka růžovým sadem. Není to onen kšeft: já budu poslušný a za to se budu mít lépe, než ti ostatní. Ježíš slibuje naopak úzkou cestu plnou problémů.

Také v tom podobenství dopadají bolestné rány života na Ježíšovy učedníky stejně jako na „bezbožníky“, není-li jich naopak ještě víc o ty průšvihy, o které si křesťané koledují svou nonkonformitou po vzoru svého Mistra.

To, v čem se obě díla - pošetilce i rozumného - liší je něco, co není na první pohled vidět. Něco mimo ně. Tak text vykládal třeba Martin Luther: člověk neobstojí pro to, co vykonal, ale pro základ, který je mimo něho a který jej ve zlém čase podrží. Není to tedy dílo samo, ale základ, na kterém je budováno. Prostě: na jedné straně pevná skála a na straně druhé pohyblivý písek, zvětralá, nebo poddolovaná pevná zem.

Nabízí se samozřejmě jednoduchý výklad: tou skálou je nějaký jasný tvrdý zákon – nejspíš v kontextu Ježíšova podobenství Mojžíšův, nějaká jednoduchá pravda, nebo ještě lépe nějaká pevná instituce.

K takovému uvažování mívají lidé blízko v časech nejistot a ohrožení. Pokaždé se v takovýchto dobách volává po vládě pevné ruky, po vůdcovském principu, a zpochybňuje se obtížné společné hledání východiska, princip demokracie.

Podobenství o dvou stavitelích je však – jak již řečeno – závěr Ježíšova „Kázání na hoře“ – tedy jakéhosi souhrnu jeho učení, které evangelista Matouš shrnul do jednoho celku, který najdeme v páté až sedmé kapitole jeho Evangelia.

A toto podobenství je uvozeno větou: „A tak každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podoben muži rozvážnému“. Tou skálou tedy je všechno to, co Ježíš ve svém „Kázání“ říkal – skálou je Ježíšův výklad Mojžíšova zákona a celého Starého zákona, je to ježíšovská cesta k pravdě a ježíšovské vidění světa.

Tou skálou je On. I kdyby byl nechtěl, skálou se stal už pro Mojžíše, kterému Bůh o jeho sto dvacátých narozeninách řekl, že on už Jordán nepřejde. (Dt 31,2)

 „Vím, že po mé smrti zabřednete do zkázy a sejdete z cesty, kterou jsem vám přikázal. V posledních dnech vás potká zlo, protože jste páchali to, co je zlo v Hospodinových očích, a uráželi ho dílem svých rukou," děl Moše izraelským. Nato Mojžíš vyhlásil před celým shromážděním Izraele :

 On je Skála. Jeho dílo je dokonalé, na všech jeho cestách je právo. Bůh je věrný a bez podlosti, je spravedlivý a přímý.
Pokolení pokřivené a potměšilé do zkázy se vrhlo. Pro svá poskvrnění přestalo být jeho syny... Rozpomeň se na dávné dny, snaž se porozumět létům zašlých pokolení, vyptávej se svého otce, on ti poví, svých starců, oni ti řeknou. ... Pro vás není to slovo prázdné, ono je váš život. Pro toto slovo budete dlouho žít v zemi, do níž přejdete přes Jordán, abyste ji obsadili."

(Dt 31,29, 32,4-5, 32,7 32,47)

Už tehdy věděl, že jeho lid uhýbá z cesty - v Kádeši na poušti Sinu. A už tehdy, při psaní Devarim, kterému se dnes říká Deuteronomium, věděl Mojžíš, že to, co dá řád jeho lidu, je zákon. Zákon. Ale věděl i to, co se překladem z hebrejštiny ztratilo. Že to, co lidu Izraele dává, jsou jen „Slova“ . Protože to je význam slova devarim דברים. Cesta vyžadující poměrně velkou dávku osobní zodpovědnosti, zralého úsudku a svobodného rozhodování – ale u vědomí základních zásad spravedlnosti, moudrosti, respektu k druhým.

Kabala a chasidismus zdůrazňují, že proces předávání Tóry interpretací nikdy nekončí a může být zopakován pro každého jednotlivce zvlášť.

Sám Ježíš zdůrazňuje nebezpečí náročnosti svého receptu na život i svět pro většinovou populaci a mluví v souvislosti se svým učením  o oné úzké cestě a těsné bráně, o nebezpečí jednoduchých řešení: přítel-nepřítel, o lživých vůdcích, o toleranci, o pokrytectví a o mnohých dalších ohroženích přijmout tu jeho cestu právě jako tu praktickou a ne tu bláznivou.

Přemýšlím o Ježíšově „Podobenství o dvou stavitelích“ v čase patnáctého výročí od posledního státního převratu. Rozvratu společného státu Čechů a Slováků. Začali jsme stavět nový dům s těmi nejlepšími úmysly. A přeci jsme jej založili na ne úplně dobrém podloží.

Pokud vím, čeština obohatila světové jazyky několikrát: nejprve to byla pistole z husitských píšťal (nejlehčí varianty ručních palních zbraní), potom dolar z jáchymovských tolarů, pak Čapkovi roboti a nejnověji tunel – „transfer aktiv a zisku z podniků ve prospěch jejich kontrolujících akcionářů“ .

Tunel je méně eufemisticky řečeno krádež, v tom ekonomy definovaném smyslu jde minimálně o 50 000 000 000 (sic!) korun z investičních privatizačních fondů, celkový objem rozkradených financí během vědomě podvodně nastavené transformace je více jak 1000 miliard Kč.

Falešně pojatý liberalismus bez morálky a zákona, „cochcárna“ s absencí právních nástrojů a „zhasnutými světly“ přivodil nejen obrovské hmotné ztráty, ale co horšího, rozviklal právní a vůbec etické základy našeho společného domu tak, že zatím v tunelu korupce a obecného nihilismu není vidět světlo.

Rozpomeň se na dávné dny, snaž se porozumět létům zašlých pokolení, vyptávej se svého otce, on ti poví, svých starců, oni ti řeknou.

Neposlouchali jsme. Neslyšeli. Když jsme začali stavět náš polistopadový stát, založili jsme jej na falešném předpokladu, že zákon a pravidla přijdou až poté, co bude dokončena spontánní a neregulovaná koncentrace kapitálu, a připadali jsme si velmi chytří (řecky fronimos), přitom jsme se chovali jako pablbové (řecky moros).

 On je Skála. Jeho dílo je dokonalé, na všech jeho cestách je právo. Bůh je věrný a bez podlosti, je spravedlivý a přímý.

Dodnes si to mnozí pochopitelně odmítají přiznat, tím spíše, že u řady lidí nešlo o omyl, ale o vědomé zabránění vytvoření kýženého právního rámce, po kterém volali ti druzí, které se podařilo veřejnosti označit za hlupáky a přátele starých pořádků.

Ale ne vše, co od starých pořádků pochází, je špatné. Špatná není solidarita s nemocnými a slabými. Špatná není úcta ke stáří. Špatná není ani víra v lepší den, do kterého se probouzíme.

Dům, který už není patnáct let společný, již téměř dvacet let trpí labilitou základů, na kterých byl postaven. Není proto náhoda, že se zleva i zprava ozývá čím dál víc ona touha po vůdcovském principu. Hrozivě přibývá oprávněně naštvaných občanů – lidé neradi žijí v rozkolísaném obydlí. Protože jen On je Skála. A nejistá, rozkolísaná svoboda, které se teprve učíme, po nás chce možná víc, než jsme jí ochotni dát. Pravda vás učiní svobodnými. (Jan 8,32) Ale pravda vyžaduje přiznání slabostí a chyb. Vlastních slabostí a vlastních chyb dříve, než chyb slabostí druhých. Slova je nutno proměnit v čin. Vlastní čin.

Kdo překročí Jordán, onu „řeku všech nadějí“? „Ona smyje tvé stopy i rány ti zkropí, a trest ti pomůže nést. Přejdi Jordán, řeku všech nadějí, snad tam na břehu druhém zas rozoráš pluhem tu step a sklidíš svůj chléb. Chvátej, chvátej, chvátej vyhnanče z míst, kde jsi žil. Chvátej, chvátej, chvátej na tisíc mil,“ zpívala kdysi Helena Vondráčková na text Zdeňka Borovce a hudbu Zdeňka Marata.

Je to možná otřepané klišé, dávat si do nového roku nějaká předsevzetí, nicméně - což kdybychom se pokusili v tom osmičkovém roce začít ty základy společného domu zpevňovat? Přejděme spolu Jordán, tu řeku všech nadějí.

                 
Obsah vydání       31. 12. 2007
1. 1. 2008 Je prý protizákonné zkopírovat si legálně koupené cédéčko do počítače
1. 1. 2008 Klaus: Obrovský nárůst hypoték je vyjádřením víry v dnešek i v budoucnost Václav  Klaus
1. 1. 2008 Další zjednodušená myšlenka, která bude v českém prostředí teď kolovat donekonečna Jan  Čulík
1. 1. 2008 Americké ministerstvo obrany tajně financuje své PR články v armádním časopise Stars and Stripes
31. 12. 2007 BBC: Češi jsou nespokojeni se zaváděnými platbami u lékaře
31. 12. 2007 Jak se kde slaví Silvestr Štěpán  Kotrba
31. 12. 2007 Britský konzervativní politik: Západ musí vyjednávat s Hamasem a s organizací Hezbollah
31. 12. 2007 Těžký osud mediálních dinosaurů Štěpán  Kotrba
31. 12. 2007 Rok 2007: Konec éry velkých kulturních osobností?
30. 12. 2007 Poláci už ztratili zájem
30. 12. 2007 Co se stane v roce 2008
31. 12. 2007 USA, Británie, Rusko, Čína, Singapur a Malajsko nejvíce porušují soukromí občanů
30. 11. 2007 Jací jsme
31. 12. 2007 Dům na písku a povodeň na Jordánu Štěpán  Kotrba, Zdeněk  Bárta
31. 12. 2007 Michael  Marčák
31. 12. 2007 Konec je začátek Petr  Koubský
31. 12. 2007 Nejčtenější články roku 2007
31. 12. 2007 Léta Páně 1587. Poznamenání první jízdy z Prahy do Vídně s Jeho Milostí arciknížetem Arnoštem. Na 12. rok stáří věku mého Jindřich  Hýzrle z Chodů
31. 12. 2007 Léta 1607. Poznamenání jízdy do Horní Říše, do Lutrinku, do Frankrejchu, do Engelandu a do Nýdrlatskejch provincí, věku mého 32 líta Jindřich  Hýzrle z Chodů
31. 12. 2007 Jak mě dohnaly Vánoce Anna  Čurdová
31. 12. 2007 Michael  Marčák
31. 12. 2007 Planeta Země
31. 12. 2007 Technologie: Facebook
31. 12. 2007 Věda: Klonování
31. 12. 2007 "Opatrný souhlas" vlády s radarem Václav  Hála
31. 12. 2007 Michael  Marčák
31. 12. 2007 "Dámy a pánové, nechci se vás dotknout, ale kdo z vás na to má?" Štěpán  Kotrba
31. 12. 2007 Závažné politické změny v příštím roce 2008... Wenzel  Lischka
31. 12. 2007 Systémový svátek alkoholiků Sandra  Wain
31. 12. 2007 Ortodoxní židé pro HDTV
28. 12. 2007 Konec a začátek, neboli Myšlenky k přelomu roku Uwe  Ladwig
31. 12. 2007 Michael  Marčák
28. 12. 2007 Krásný svět finančních analytiků Jan  Mertl
28. 12. 2007 Jak dosáhnout toho, abyste splnili svá novoroční předsevzetí?
31. 12. 2007 Myšlenka dne (nejen včerejšího)
29. 12. 2007 Bush má vetovat zákon o raketové obraně
31. 12. 2007 Vondra chce od neziskového sektoru připomínky k českému předsednictví EU Štěpán  Kotrba
31. 12. 2007 Přežije Srbsko slovinské či české předsednictví EU? Ladislav  Žák
28. 12. 2007 Vepři, kanadský dolar, krmiva, pohonné hmoty, sýry a volební hlasy Miloš  Kaláb
28. 12. 2007 Pornoproducentka v České televizi? Štěpán  Kotrba
24. 12. 2007 Věčný pekelný žalář Giovanni Battista Manni
24. 12. 2007 Jak Bohuslava Balbína bolely zuby
24. 12. 2007 Vánoční a novoroční vydání Britských listů
16. 12. 2007 Hospodaření OSBL za listopad 2007

Virtuální bohoslužby - kázání na víkend RSS 2.0      Historie >
31. 12. 2007 Dům na písku a povodeň na Jordánu Zdeněk  Bárta, Štěpán Kotrba
22. 12. 2007 Poselství Vánoc Zdeněk  Bárta
30. 11. 2007 Advent aneb jak žít na plné pecky Zdeněk  Bárta
17. 11. 2007 Sametové pokrytectví Zdeněk  Bárta
10. 11. 2007 Co je císařovo, dejte císaři , co je vaše, vám nikdo nesmí vzít ! Zdeněk  Bárta
3. 11. 2007 Martin Luther, obcování a očistec Zdeněk  Bárta
14. 10. 2007 Kázání pro kostelový lid Zdeněk  Bárta
30. 9. 2007 Svatý Václave, oroduj za někoho jiného Zdeněk  Bárta
4. 9. 2007 O farizeu a publikánovi aneb byla Kristova smrt zbytečná? Zdeněk  Bárta
11. 8. 2007 Dominus flevit Zdeněk  Bárta
3. 6. 2007 Trojiční neděle aneb něco suchopárné teologie Zdeněk  Bárta
31. 5. 2007 Údolí suchých kostí aneb kudy ke spasení Zdeněk  Bárta
22. 5. 2007 Otcové jedli nezralé hrozny a synům trnou zuby? Zdeněk  Bárta
13. 5. 2007 Plaváček Mojžíš a právo postavit se na odpor Zdeněk  Bárta