Kuřákům, alkoholikům a obtloustlým občanům bude možná v budoucnosti v Británii odmítnuta prioritní zdravotní péče, pokud nebudou ochotni změnit svůj životní styl.

Britská vláda jedná o této záležitosti v souvislosti s úsilím Tonyho Blaira zajistit poslední reformy veřejných služeb před tím, než v roce 2007 odejde z premiérské funkce.

Vláda se bude dotazovat kontrolního panelu 100 obyčejných lidí, zda by souhlasili s tím, aby občané, jejichž životní styl vede k tomu, že se stávají obětí onemocnění, měli mít při léčení ve zdravotnictví tytéž priority jako ostatní pacienti. Znamenalo by to, že britské zdravotnictví změní své dosavadní předpisy, podle nichž dosud nemají být pacienti diskriminováni, "ani v těch případech, kdy si své nemoci do určité míry způsobili sami".

Nedávná britská vládní analýza veřejných služeb byla šokována, do jak obrovské míry vytvářejí občané břemeno, které zatěžuje veřejné služby právě v důsledku svého nezdravého životního stylu. "Ministři se zhrozili, když byli informováni, že polovina všech let zdravého života je ztracena v důsledku faktorů v chování lidí, tedy kouřením a způsobem, jak se lidé stravují," uvedl vládní zdroj.

Bushova vláda přivítala potvrzení rozsudku smrti nad Saddámem Husajnem. Tím obnovila rozkol s Evropskou unií a s OSN, které se stavějí proti popravě.

Organizace na obranu lidských práv, včetně Amnesty International a americké Human Rights Watch, zdůraznily, že Saddám by neměl být pověšen za zločiny proti lidskosti, protože proces s ním neodpovídal právním zásadám a stal se obětí politického zasahování od irácké vlády.

Mluvčí Amnesty International uvedla: "Jsme proti trestu smrti ze zásady, ale zvláště v tomto případě, kdy byl schválen rozsudek smrti po nedokonalém procesu."

Richard Dicker, ředitel programu mezinárodní spravedlnosti v americké organizaci Human Rights Watch, uvedl: "Vyhlásit trest smrti, který je neobhajitelný v každém případě, je zvlášť nesprávné po takto neférovém procesu. To, že soudní rozhodnutí nejprve vyhlásil irácký poradce pro státní bezpečnost, podtrhuje politické vměšování, které znehodnotilo proces se Saddámem Husajnem."

Po potvrzení rozsudku smrti nad Saddámem Husajnem vydal bývalý irácký diktátor prohlášení, v němž naléhá na Iráčany, aby se sjednotili proti USA a proti Íránu.

"Nepřátelé vaší země, [zahraniční] nájezdníci a Peršané zjistili, že je vaše jednota překážkou mezi vámi a těmi, kteří vám nyní vládnou. Proto způsobili mezi vámi nenáviděný rozkol," konstatuje Saddám Husajn v ručně psaném prohlášení, které ve středu vydal jeho právník.

Saddámovo prohlášení pokračuje:

Stovky Iráčanů se prý nabídly irácké vládě, že vlastnoručně popraví Saddáma Husajna, konstatují podle deníku The Times vysocí činitelé irácké vlády. Mnoho řadových zaměstnanců iráckého ministerstva spravedlnosti se totiž obávají pomsty od Saddámových příbuzných. Ti, kteří se nabízejí jako kati pro Saddáma Husajna, zřejmě přišli v porevolučním násilí po pádu Saddáma Husajna o příbuzné, anebo jejich příbuzné usmrtil Saddámův režim.

Procedury pro popravování v Iráku existují, vzhledem k tomu, že od znovuzavedení trestu smrti v roce 2004 bylo v Iráku oficiálně popraveno asi 90 osob.

Ten názor zastává americký ekonom a nositel Nobely ceny Joseph Stiglitz. Varuje také, že se americké hospodářství zpomaluje a trpí obrovským globálním deficitem, což vyvolává světovou ekonomickou nestabilitu. Podrobnosti v češtině ZDE

Občanská demokratická strana zastoupená předsedou Mirkem Topolánkem, místopředsedou Petrem Nečasem, předsedou Poslaneckého klubu ODS Petrem Tluchořem a Křesťanská a demokratická unie - Československá strana lidová zastoupená předsedou Jiřím Čunkem, prvním místopředsedou Romanem Línkem, předsedkyní Poslaneckého klubu KDU-ČSL Vlastou Parkanovou a Strana zelených zastoupená předsedou Martinem Bursíkem, první místopředsedkyní Danou Kuchtovou, místopředsedkyní Džamilou Stehlíkovou uzavírají na základě výsledků voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, které se uskutečnily 2. a 3. června 2006, tuto koaliční smlouvu:

Mám silné pochybnosti o jedné položce vyúčtování služeb za mobilní komunikaci, píše Jan Petrov:

Proto uskutečním PRVNÍ hovor: z mobilního telefonu na mobilní číslo zákaznického centra (*11) a nechám se přepojit na operátora. Všichni operátoři jsou obsazeni a systém mě vybízí, abych dále čekal. A tak čekám, asi 25 minut. Pak si řeknu, že to zkusím jinak:

"Není boha kromě jediného Boha a Muhammad je jeho poslem a prorokem". Toto prohlášení víry se nazývá šaháda a je to jednoduchá věta, kterou pronášejí všichni věřící.

Pouť do Mekky se svými obřadními úkony je posledním z pěti sloupů islámu. Čtyři další jsou: ímán - víra v jedinečnost Boha a jeho proroka Muhammada ; saláh - povinnost modliteb, které se vykonávají pětkrát denně -po raním úsvitu, v poledne, odpoledne, při západu slunce a po setmění ; zakat - povinnost almužny - podpory 1/40-tiny majetku chudým; sawm - sebeočista prostřednictvím půstu o měsíci ramadánu. Každoroční pouť začíná ve 12. měsíci islámského roku (který je lunární, a proto pouť, i ramadán, vychází někdy na léto a někdy na zimu).

Hadždž připomíná muslimům velké shromáždění v Den posledního soudu, kdy lidé stanou navzájem si rovni před Bohem a budou čekat na svůj konečný osud, kdy nebude nadřazenosti ras ani rodu.V arabském jazyce je to prostě Pouť. Neříká se kam, neboť to všichni vědí. Pouť. Vykonat pouť do Mekky může pouze muslim, což prověřují saúdskoarabské ambasády, které vydávají vízum. Prvním muslimem z České republiky byl ve třicátých letech Hadždži Brikcius, pak například v roce 1989 profesor Mohamed Ali Šilhavý.

Závěr poutě tvoří svátek, Íd al-Adha, který se slaví modlitbami a výměnou darů v muslimských komunitách na celém světě. Vykonání poutě je povinné pro každého muslima přinejmenším jednou a život bez ohledu na to, zda jde o muže či ženu, kteří jsou však duševně, finančně a fyzicky k pouti způsobilí. Muslim, který dosáhl patřičného věku, těší se poměrně dobrému zdravý a je finančně zabezpečený, musí pouť vykonat alespoň jednou za život. Finančním zabezpečením se myslí, že daný jedinec by měl mít až do konce hadždžu dost prostředků na úhradu vlastních výdajů, na zabezpečení osob na něm závislých a na zaplacení dluhů, je-li zadlužen.

Rok 2006 se zapíše do dějin ČR jako rok otřásání důvěrou v autoritu státu. Zásluhu na tom má především vleklá politická krize, která způsobila, že téměř sedm měsíců po volbách stále nemáme stabilní vládu a není jisté, že ji v dohledné době budeme mít. Vedle toho sehráli svou roli také někteří představitelé justice, přesněji předsedkyně Nejvyššího soudu ČR Iva Brožová a Ústavní soud ČR, jimž se podařilo zpochybnit autoritu prezidenta republiky a ministra spravedlnosti vyvoláním dojmu, že při odvolání Ivy Brožové z funkce a následných krocích jednali nezákonně, proti ústavě.

(Autor je členem spolku Šalamoun)

Na zimní zasedání švýcarského parlamentu , které bylo zahájeno minulý týden, byla zařazena novela zbrojního zákona, která má rozhodnout, zda i nadále mají mít vojáci své služební zbraně uskladněny doma. Stalo se po zveřejnění studie profesora kriminologie Martina Killiase, že ročně přijde ve Švýcarsku průměrně tři sta lidí o život při použití doma skladovaných armádních služebních zbraní.Ty jsou k dispozici občanům na základě miličního systému, kde odvedenci jsou povinni vojenskou službou od 20 do 34 let a ve zvláštních případech až do padesátky.

Proti zveřejněným názorům Vlastimila Marka "Skutečné příčiny domácího násilí" se objevily odpovědi spíše zkuriózňujícnějších příspěvků. Odhaduji, že zatímco V. Marek se svými údernými názory zabývá dlouhodobě, následné odezvy jen málo tvořil psycholog. Některá odsouzení Markových názorů připomínají dávný podiv a smích nad poznatkem, že by se snad Země měla otáčet kolem Slunce? Vždyť to může každý vidět, že naopak Slunce nás obíhá!

Sleduji tady debatu o domácím násilí a mám sílící dojem, že jde o jedno veliké nedorozumění. Ostatně jako vždy, když se člověk snaží zákonem ovlivňovat vztahy, které jsou řešeny již v samé biologické podstatě lidské existence. A stejně jako v případě jiných zákonů, třeba o různém harašení tu či onde (to je nesmírně vděčné téma), může zákon mířící jiným směrem než ten biologický, dopadnout dvojím způsobem. Buď jej běžný jedinec zcela ignoruje, nebo se, zejména pokud následky nemusí být zanedbatelné, snaží přizpůsobit své chování požadavkům. Důsledky takových pokusů se pak ale objeví jinde, zpravidla tam, kde je nikdo nečeká a kde si s nimi stejně zákonodárce neví rady.

Pod stromeček sháníme pilně a neomylně dary od srdce, neváháme si vypůjčit od štědrých bankéřů na úrok protilidský a nemravný. Prachy nehýbou světem, ale námi. Co je to štěstí, muška jenom zlatá -- dnes máš a zítra sháníš petlice proti exekučním bombarďákům. Vánoce přišly, odejdou, již další rok opět se sejdeme u kapra a tučného salátů, podráždíme žlučníky pečivem nabitým tukem a cukrem -- a pod stromečkem třeba nalezneme dar darů. Kdo ví?

Policejní statistici a statičtí policisté si libují, že nám/jim ubylo dopravních nehod a objetí/obětí na našich/jejich komunikacích. Věta, že nám/jim klesl počet dopravních nehod, tento podivný žargon, je těžko pochopitelný. Přejeli nám dva chodce, říká policejní mluvčí a je to tak cizí. Přejeli přece dva táty od dětí a s tím mluvčí nemá nic společného.Je to jen mezi těmi dětmi, mámou a přejetým tátou. Ani nešel z hospody, jen z práce.

První část této básně je ZDE

Otevřený dopis primátorce města Karlovy Vary JUDr. Veronice Vlkové

(Na vědomí Syndikát novinářů České republiky)

Autorka, Anna Fidlerová, nar.1919, je členka Syndikátu novinářů ČR. Od roku 1955 bydlí v Karlových Varech, kde působí s výjimkou normalizace jako novinářka.. Po rehabilitaci v roce 1990 se vrátila ke své novinářské práci, ale vzhledem k věku už jen jako volná novinářka, V současné době píše jako externí spolupracovnice do Mladé fronty DNES, Práva a měsíčníku Promenáda.

Pokud jde o reakci na níže uvedený otevřený dopis: Pokud vím, vydala jej ČTK, sice jen ve zkráceném znění, a od ní to převzala Mladá fronta a Právo, píše autorka a pokračuje: Paní primátorka se dosud neozvala. Na jednání zastupitelstva města 19. prosince podali opoziční zastupitelé návrh, aby do programu byl zařazen bod týkající se poskytování informací a přístupu novinářů na tiskové konference města. Návrh byl většinou hlasů zamítnut. Toť vše.

Vážená paní primátorko,

reaguji na informaci, otištěnou v Karlovarském deníku dne 14.prosince 2006 pod titulkem Jiná doba. Redaktorka zmíněného periodika Jana Kopecká v něm píše, že vedení města na tiskové konferenci dne 13.prosince prostřednictvím tiskového mluvčího oznámilo, že na tiskovky budou mít přístup novináři už pouze na jmenovité pozvánky. "Jedno jméno v nich bude chybět," dodává Kopecká. "A to mé."

Vedení města si tedy napříště bude vybírat, koho na své tiskové konference bude zvát a koho ne.

V poslední době poněkud umlkla nebo se utlumila diskuse o bankovních poplatcích v českých bankách (i když pojem česká banka bych už možná neměl používat, protože je zavádějící). Co bude dál? Jedno je téměř jisté. Vláda nám nejspíš nepomůže. Ta minulá neměla příliš velký zájem a ta nová bude nepochybně spíš hájit zájem bank než občanů, i když největší strana má v názvu slovo občanská. Ale to se dá pochopit, protože název Bankovní demokratická strana nejspíš voliče nepřitáhne. Koneckonců, žádná strana si to s bankami nebude chtít rozházet. Banky o nás totiž ví mnohem víc, než kdejaká jiná instituce a navíc mají peníze, kterými se dá například sponzorovat činnost politických stran nebo organizací, které to udělají za banky.

A tak by si měl občan pomáhat sám. Přemýšlel jsem o tom, zda je to vůbec možné a myslím, že to možné je.

Narodil se Kristus Pán, veselte se. To je ta nejlepší rada, pokud v něj věříte. Anebo se na Krista Pána vybodněte, protože jeho kult není pro Vánoce - dva tisíce let po jeho obecně uvažovaném narození - nijak významný. K tomu, abyste o Vánocích povýšili svou vlastní existenci na duchovnější úroveň než obvykle, Ježíše nepotřebujete. Vyjádřit náklonnost blízkým lidem, takzvaně se "zastavit" nebo se vymanit z každodenního ubíjejícího stereotypu můžete za naprosté neúčasti Ježíše. Ježíš je možnost, ale pouze tolik, tak proč stavět leninské mausoleum jeho (ne)smrtelnosti.

Upřímnému a křesťanskému čtenáři pozdravení.

Maje vypsání toto krátké o ostrovu Islandu na žádost některých urozených lidí, pánů a přátel vzácně milých, na světlo vydati, soudil jsem za hodné, abych především zmínku nějakou učinil o našem se na tuto cestu do ostrovu Islandu vypravení, v něm se zdržování a z něho se zase navrácení. O čemž krátce něco oznámíc, potom dále k věci přistoupím.

K Vánocům přinášíme několik ukázek z cestopisu Islandia od prvního českého spisovatele, který se roku 1613 dostal na Island.

Byl jím Daniel Strejc - psal se také Vetterus nebo Vetter - , který se narodil někdy na podzim roku 1592, nejspíše v Hranicích na Moravě, kde žil jeho otec Jiří Strejc, spisovatel a překladatel náboženských knih a později správce bratrského sboru v Židlochovicích. Tam Daniel strávil své dětství. Daniela Strejce vyslala na Island jednota českých bratří spolu s knězem Janem Salmonem, který pocházel z Podhoří u Hranic na Moravě a se Strejcem studoval v Brémách. Účel této cesty zůstává nejasný, ačkoli Strejc o ní napsal dosti podrobný cestopis.

Islandeři za vrchnost svou mají krále dennemarského, kterýž je již od dávných časů v své poddanosti má a pánem jejich dědičným zůstává. Od nich však malého užitku dostává z té příčiny, že tam stříbra ani zlata nemají; sama téměř sláva užitkem jemu býti může, že ostrov ten, tak daleko od něho vzdálený a mnohých divných věcí plný, pod mocí a v panství jeho zůstává. Jakž pak koli ostrov tento daleko od residencí jeho jest vzdálený, vždy však k nim péče své každoročně dokazuje, a to v tom, že k nim od dvoru svého jednoho z stavu rytířského posílá k tomu času, když soud veřejný u nich držán býti má, aby on jsa přítomen vůli královskou jim oznamoval a aby podlé potřeby soudce zemské jedny místo druhých v zemi zřídil, a maje povědomost všech věcí, mohl také králi po navrácení svém zprávu místnou dáti. K tomu pak soudu, jemuž vyslaný královský přítomen bývá, veliké množství (zvlášť ti, kteříž nějaké nevole a nesnáze mezi sebou mají) lidu se shromažďuje.

Vánoční svátky, jak je v posledních desetiletích v Evropě prožíváme, stojí sice na biblické legendě o narození Krista, jsou také plné všelijakých náboženských symbolů a slov a jmen, ale popravdě řečeno, s křesťanskou vírou toho mnoho společného nemají. Jsou více výronem obecné lidské náboženskosti, než výrazem křesťanské víry. Křesťanská víra a náboženství totiž nejsou ani zdaleka totéž, jak si mnoho lidí myslí. Obojí spolu souvisí -- a přeci jsou to často doslova protipóly.

Živností tak mnohých a rozličných jako u nás a jinde na ostrově tomto nemají. Nebo rolí, nadto vinic a zahrad žádných není, aniž mohou býti, ačkoliv němečtí kupci nejednou jim některé věci zahradní s sebou přivezli, zdali by tam růsti chtěly, ale vše bylo nadarmo. Řemeslníků tolikéž žádných není, kteříž by něco uměli a, jakž by náleželo, udělali. Přední jejich živnost jest rybářství, k němuž mají znamenité příležitosti, nebo všudy okolo Islandu i v zátokách a v řekách zemí procházejících velmi mnoho ryb dostávají, a to vše bez nějaké těžké práce. Neužívají k tomu žádných nevodů, než na udice hojnost ryb dostávají, a to velikých, štokfišů, lososů i jiných rozličných.

Náboženství již od mnoha let Islandeři jsou křesťanského a nyní lutheránského, k čemuž jim napomoženo od krále dennemarského, kterýž, dostav ostrovu tohoto, o vzdělání v něm pravého náboženství křesťanského pečoval a některé z nich mladé k učení způsobné sobě přivézti dal, jež k učení se řeči latinské obrátil, aby potom mohli v dalších věcech k pravému křesťanství přináležejících prospívati a od jiných, rozumějíc řeči latinské, se učiti, poněvadž jejich řeč přirozená jest od jiných hrubě rozdílná. Má sic původ svůj z německé, k ní však není podobná.

Ostrov tento od skutku jméno své má, z jazyku německého, od toho slovíčka Eiss, to jest od ledu, jehož tam veliká hojnost bývá z příčiny zimy náramně veliké, kteráž moc svou netoliko na čas ten jako u nás provozuje, ale i tehdáž, když od nás odchází, u nich zůstává a nikdy jí dokonale nepozbývají z příčiny té, že ostrov ten k studené straně, totiž půlnoční leží. Netoliko pak příčinou zim ukrutných ledové se jim tam dělají, ale často i odjmud, zvláště z Grunlandu množství ledu silní větrové po moři k nim přihánějí, a to s hrozným hlukem a hromotem, a při tom s tím ledem často i jiné věci se tam dostávají jako dříví veliké i s kořením, jenž v Grunlandu jako i v Norvegi na vysokých horách vyvrací se větry silnými a když silní odjihové, jako přivalové přicházejí, tedy voda to bere a do moře vnáší, což potom v čas povětří velikého až do Islandu přichází. Dostávají se někdy s tím ledem také i bílí medvědi, kteříž v Grunlandu za zvěří shon činíce, daleko i na moře se pouštějí, a když led u břehu pustí, tehdy oni s ledem (nemohouce zpátkem), až do Islandu kdy i živí se dostávají a od lidu zbiti bývají anebo sami pomrou. Nazýván byl také někdy ostrov tento Schneeland "vom sne", totiž od sněhu, jehož tam převelice mnoho mívají, takže v čas zimy z domův svých ani vycházeti nemohou, ba i v létě v hojnosti se spatřuje, zvlášť na horách a vrších, nebo z nich nich dokonale neschází, než často i uprostřed léta ještě ho přibývá. Jakožto i léta 1613 od nás spatříno, že na svatého Jana, když u nás nejtepleji bývá, tam tak hrubě sníh pršel, že ho za hodinu neb dvě dobře na půl lokte napadlo.

Zdroj ZDE

Mimo jiná místa na půlnočním moři mnoho ryb divných a velikých okolo Islandu spatřiti se může, nepochybné jest, že z té příčiny, poněvadž ryb obecných velmi mnoho v těch místech se zdržuje, tedy i veliké tam přicházejí a tu vyživení své jedny z druhých, zvlášť větší z těch menších mají. Obzvláštně pak mimo jiné velrybové jsou hodní k spatření, jichž tam množství jest, velikých k tomu a náramně hrozných, kteříž se s silným zvukem a hromotem po moři procházejí a na větším díle dva a dva, někdy také tři pospolu jdou, a často až k samým šífům přicházejí a podlé nich plovou, a vystrčíc hřbet svůj a půl oka z vody, pílně na šíf i na lidi hledí.

• 23. 12. 1996    Strašidelný příběh: O ulici v Edinburku, postižené morem, jejíž obyvatele zazdili zaživa
• 30. 12. 1996    O nesamozřejmosti existence českého národa: novoroční zamyšlení s Milanem Kunderou
• 24. 12. 1997   Vánoční čtení: Jan Ámos Komenský (1592 - 1670): Labyrint světa a ráj srdce. Poutník prohlédá ryňk světa a z světa utéci chce
• 31. 12. 1997   Karel Čapek: Hovory s TGM - O kritickém myšlení
• 23. 12. 1998   Zamyšlení s vynikajícím básníkem - Jiří Orten: Jeremiášův pláč
• 31. 12. 1998   Jan Hus : Proti slepé poslušnosti
• 31. 12. 1998   Bohumil Hrabal: Bambino di Praga
• 24. 12. 1999   Adam Michna z Otradovic
• 30. 12. 1999   Jaroslav Durych: Budějovická louka

Vánoce roku 2000 byly zcela pohlceny rebelií v České televizi proti novému generálnímu řediteli Jiřímu Hodačovi. Jak nepřesvědčivá komedie to byla, se můžete ze zpětného pohledu přesvědčit    ZDE ZDE

• 21. 12. 2001   Místo, kde je domov Vánoc (Jan Čulík)
• 21. 12. 2001   Chtíc, aby spal (Adam Michna z Otradovic)
• 21. 12. 2001   Černěť já se přistrojím (Jan Josef Božan)
• 21. 12. 2001   Kapka rosy tekoucí (Bedřich Bridel)
• 21. 12. 2001   Komenský a jeho Labyrint: Proměna renesančního člověka v osobnost baroka (Kathryn Murphy)
• 21. 12. 2001   Zdeněk Kalista: Baroko se v nejistotě přibližovalo k Bohu skrze tento svět
• 20. 12. 2002   Komenského dvě cesty, to jest kterak skrze Labyrint dnešního světa objeviti Ráj svého srdce (Jakub Žytek)
• 18. 12. 2002   Vánoce, Vánoce přicházejí (Štěpán Kotrba)
• 23. 12. 2003    Proglas
• 30. 12. 2003    Smělýmu srdci štěstí spomáhá
• 23.12. 2004    Vánoční vydání BL v roce 2004
• 23. 12.2005     Václav Vratislav z Mitrovic, O českých špionech v 16. století
• 30. 12. 2005    Václav Vratislav z Mitrovic, Jak tomu bylo ve vězení

Vánoce, svátky míru a konzumerismu TÉMA BL

V listopadu 2006 přispělo celkem 108 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 16 431,00 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30. 11. 2006 částku 137 877.92 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD. Nakladatelství Doplněk v Brně jsme v listopadu 2006 poskytli z finanční sbírky BL mimořádnou kulturní dotaci na knižní vydání experimentální prózy Jindřicha Zogaty Liduprázdno.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raffeisen Bance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raffaisen Banky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.