28. 12. 2006
Člověk, to zní hrdě... Aspoň občasSleduji tady debatu o domácím násilí a mám sílící dojem, že jde o jedno veliké nedorozumění. Ostatně jako vždy, když se člověk snaží zákonem ovlivňovat vztahy, které jsou řešeny již v samé biologické podstatě lidské existence. A stejně jako v případě jiných zákonů, třeba o různém harašení tu či onde (to je nesmírně vděčné téma), může zákon mířící jiným směrem než ten biologický, dopadnout dvojím způsobem. Buď jej běžný jedinec zcela ignoruje, nebo se, zejména pokud následky nemusí být zanedbatelné, snaží přizpůsobit své chování požadavkům. Důsledky takových pokusů se pak ale objeví jinde, zpravidla tam, kde je nikdo nečeká a kde si s nimi stejně zákonodárce neví rady. |
Člověk prostě jen velmi nerad připustí, že by jeho chování v řadě situací ovládalo něco jiného, než jeho vlastní rozum. Nechce akceptovat, že by matka příroda měla mnohem lépe fungující systém, než jaký dává k dispozici současná civilizace. Někdy mám pocit, že v minulosti byli lidé rozumnější. Že organizovali svůj život mnohem víc v souladu s tím přírodním systémem a že tedy konfliktů, které máme dnes a denně před očima, bylo mnohem méně. Není se čemu divit. Dnešní společnost se snaží změnit fungující systém a vsugerovat lidem jiné priority, než má ten biologický řád. Dostáváme se tak pomalu k tomu, že zájem jedince jde proti zájmu druhu. Nechám stranou rozhovor s paní Čurdovou, je to politička a má cosi takového v popisu práce. Způsob řešení z pozice poslance je možný, pokud respektuje ony biologické zákonitosti a to je v současném světe spíše výjimečné. Svou pravdu má pan Vít, pokud tvrdí, že na mlácení musí být vždycky dva. Asi ale nemyslí na to, že soužití samečka a samičky jednoho druhu je v přírodě regulované dost intenzivně, už proto, že je v sázce potomstvo závislé na obou aktérech, tedy přežití celého druhu. To je v přírodě jedna z priorit. V tomto směru je člověk živočichem víc, než si je ochoten připustit. Smysl příspěvku pana Marka patrně nepochopil nikdo. Lehkou nadsázku, která se táhne celým článkem, bych vztáhl spíše k vědomí faktu, že některé věci tak prostě jsou v přírodě zařízené a nám lidem přísluší se s tím nanejvýš smířit. Nakonec i díky jim jsme dnes jako živočišný druh tak rozvinutý, že to nemá v historii planety obdoby. A s humorem do vlastních řad je přijetí některých i nepříjemných věcí snazší. Že to někteří další diskutující chápou jako výsměch ženám (pan Marek je muž, tak jak jinak, že) a reagují podle toho (paní nebo slečna Cholevová jako žena zase výsměchem opačným směrem), je jejich smůla. Míří totiž vedle. Ten příspěvek říká něco o daných věcech a o tom, že když se nám podaří odstranit skutečné příčiny násilí, nemusíme řešit následky (u kterých to jde jen velice obtížně). Když si místo toho budeme s některými lidmi notovat, že ženy a muži jsou stejní (i když ve skrytu duše tušíme, že nikoliv) a budeme z toho vycházet při řešení už vzniklých konfliktů, dostaneme se nejspíš do situace, kterou tak barvitě popsal pan Musil. Ten policista totiž také není nestranným účastníkem konfliktu, ale má v sobě tytéž instinkty, které ovlivňují jeho chování. Zákon proti domácímu násilí nejspíš dopadne nějak takto. Vedle pár exemplárně potrestaných obětních beránků se nic podstatného v záležitosti nezmění. Paní Říhová zase krásně popisuje, jak se z nerozumu a nevědomosti spuštěný konflikt dá jen velmi obtížně zastavit. Je pozoruhodné, že pokud jde o reakce matky chránící své děti, není s biologickou podstatou naší existence příliš ve sporu. Navíc, ono je opravdu těžké se ubránit jedinci vyšší váhové kategorie. I proto je to v přírodě zařízené tak, že zdravý jedinec opravdu má příslušné zábrany. Paní Říhová vidí sice v článku recesi, ale jedním dechem říká, že " v každém případě je to nádherně popsaný naprosto pravdivý obraz některých domácností". Rozpor mezi tím, co sama vidí a svým přístupem k vysvětlujícímu textu ovšem nepostřehne. Přinejmenším za zamyšlení by ta recese stála, nebo ne? Každý by asi měl připustit, že každá žena má s těmi "notorickými alkoholičkami, prostitutkami, semetrikami typu nacistických dozorkyň a uječenými hysterkami, s exhibionistkami, s rozmazlenými princezničkami, línými paničkami, s cukrujícími kalkulačkami, hygienickými perfekcionalistkami nebo s pavlačovými kádrovačkami" společného mnohem víc než jen pohlavní orgány. Stejně tak každý muž má s tím popisovaným násilníkem také dost věcí stejných. Jsme prostě jeden živočišný druh a spoléhat na civilizaci je velmi ošidné, protože civilizační slupka je nesmírně tenká. Co také chcete stihnout za nějakých dvě stě let? A to přitom nevíme, jestli matka příroda nakonec není proti nějakým změnám vyvolaným tou civilizací. Nakonec v mnohém likvidujeme její úspěšnou a dlouho trvající práci. |