Chtěl bych jen upozornit, v reakci na článek Bohumila Kartouse že "parlamentní demokracie" není posvátná kráva a strach z ní může mít smysl... třeba právě parlamentní demokracie přivedla k moci Hitlera, píše Boris Cvek.

Nemyslím, že by KSČM neměla právo, když už v parlamentu zcela legálně a korektně sedí, dělat parlamentní politiku, jak se jí zlíbí, myslím však, že demokraté by měli dát najevo sílu nepsaných zákonů slušnosti a nespolupracovat s ní (totéž lze aplikovat ve Francii na Le Pena apod.).

I kdyby bylo možné spolehlivě zjistit, jakou měrou jsou v běžné populaci zastoupeni hrdinové, sotva by to mělo nějaký praktický význam -- prostě proto, že konzumní společnost hrdiny většinou nepotřebuje. Tu a tam sice přinesou noviny zprávu o odvážlivci, který zachránil tonoucí dítě nebo ženu ohroženou požárem, ale takové případy vnímáme spíš jako kuriozitu než jako čin, který vejde do dějin; za dva tři dny překryje takový čin zpráva z kurtu nebo z kuloáru.

Ať chceme či nechceme, hrdinové se daleko líp vyjímali v totalitním režimu, kde se dokonce vyskytovali ve dvou polohách -- buď jako exponenti (například "hrdinové socialistické práce"), nebo jako odpůrci ("nepřátelé lidu", "záškodníci", později "disidenti"). Vysvětlení je nasnadě: Hrdina je dobrý k tomu, aby totalitní režim potvrdil svou existencí.

Výrok bývalého britského ministra zahraničí a labouristického poslance Jacka Strawa, že ženy, které přijdou do jeho poslanecké kanceláře zahalené v muslimské roušce až po uši, žádá, aby si ji sundaly, vyvolal v Británii obrovskou mediální diskusi a dokonce i veřejné protesty. Takto se o věci diskutovalo v sobotu odpoledne v pořadu rozhlasové stanice BBC Radio 4 "Any Answers?"

Bývalý britský ministr vnitra a školství, slepec David Blunkett, začal publikovat v deníku Guardian svůj deník. V něm odhaluje, že mezi členy britské vlády byly od roku 1997, kdy jsou blairovci v Británii u moci, vážné rozpory. Zejména velký problé měli členové Blairovy vlády s útokem na Irák.

Zpráva z tisku: "Obě delegace položily pak věnce na hrob Neznámého vojína."
A co na to neznámý vojín?
V čele klaka, pak ctnostné rodiny
a náruč chryzantém...

Ve dnech 4. -- 10. dubna 2006 navštívila Spojené státy delegace Výboru pro záležitosti Evropské unie Senátu a Výboru pro evropské záležitosti Poslanecké sněmovny. Nikde v médiích se o této diplomatické cestě nehovořilo. Britské listy o podrobnostech jednání získaly dokumenty - cestovní zprávu včetně interního komentáře velvyslance Koláře.

Jedna z otázek vhodná bližší pozornosti je bezesporu debata ohledně Íránu, konkrétně následující zavádějící forma komunikace od "našich spojenců":

"K pravděpodobnosti reakce na jaderný program v Íránu citoval prezidenta Bushe, že všechny možnosti jsou otevřené. Vojenský zásah je až na posledním místě. Otázku Íránu považuje za dobrý příklad toho, jak EU může prosazovat mírové řešení problému."

Jak již BL v minulosti informovaly, eventualita vojenského zásahu proti Íránu se nejenom pečlivě plánuje minimálně od roku 2003, ale také jsou pravděpodobně již s předstihem prováděné přípravné práce na mnoha úrovních.

Na příkladu britské Konzervativní strany se v poslední době ukazuje, jak pod vlivem voličů, kteří volí osobnosti (ve většinovém volebním systému), dokáže politická strana projít velkou výměnou vůdčích postav a změnou politického kurzu. Naposledy tento velký obrat udělal Tony Blair, ale znám ho i z dřívějších dějin obou britských i obou amerických nejsilnějších stran. Většinový systém zajišťuje vliv voliče na dění uvnitř strany, neboť strana musí voliče oslovit především osobností, kterou mu nabízí -- čili stranu musí reprezentovat ti, kteří před lidmi se svou mravní integritou, soudností a osobní vizí mohou obstát.

Podle ankety v Německu by získali sociální demokraté po čtyřech letech poprvé zase nejvíc voličských hlasů -- přesto si však 69 procent voličů myslí, že kancléřka Merkelové dovede koalici až do konce volebního období v roce 2009.

Znáte ten pocit? Někdy má člověk dojem, že může dělat co chce, vždycky na to lidé na to reagují špatně.

Šéf energetické a klimatické kampaně Greenpeace ČR Jan Rovenský odhalil čtenářům Britských listů strašlivé tajemství: za pražskou přednáškou "Skeptického ekologa" Bjorna Lomborga (ZDE) se ukrývají temné rejdy ČEZu a Czech Coal (ZDE). Rovenský je charakterizuje jako "jedny z největších českých původců emisí oxidu uhličitého, který je hlavní příčinou klimatických změn". Investigativní "objev" padá v okamžiku, kdy si člověk na stránce Liberálního institutu otevře pozvánku (ZDE) a zjistí, že pořadatelé přednášky tyto sponzory vůbec netají. Realita většinou nepřipomíná špatnou detektivku...

Občas si přečtu mravokárná poučení o Číně dotýkající se spíše méně než více obratně problematiky lidských práv uvnitř této země. Asijská velmoc č. 1, stálý člen RB OSN, více jak 1,2 mld obyvatel, země s rozlohou evropského světadílu, bude jistě znejistěná výroky sen. Štětiny či podpisy 300 českých studentů.

Letitý stín událostí na Náměstí nebeského klidu z r. 89 u leckoho (mne nevyjímaje) však vyvolává pořád jisté mrazení v zádech. Ovšem letité zkušenosti s postoji k ČLR u stoupajícího počtu občanů (mne nevyjímaje) vyvolávají sílící dojem, že neprodání radiolokátoru Věra Číně, protesty vůči chystané olympiádě 2008 v Pekingu či nezakoupení notebooku od renomované americké firmy zkompletovaného v čínské továrně stav lidských práv v asijské Číně "nezevropeizuje" a ono mrazení nezaplaší.

Nejsou jednoduchá řešení a ta dlouhodobá a komplikovaná jsou mimo možnost nazírání krátkodobých a jednoduchých antikomunistů.

Nemohu odolat poslat krátký komentář Tima Grieva z internetového vydání Salonu - také pro výstižný popis situace v Bagdádu, píše Štěpán Steiger:

Nejsme si jisti, co se Bílý dům domníval, že dosáhne, když ve čtvrtek vysadil Condoleezzu Riceovou v Iráku. Mezi Foleygate (narážka na nejnovější skandál ve Washingtonu se sexuálními maily konzervativního poslance, pozn. překl.) a horečnou střelbou ve škole se nedá říci, že návštěva ministryně zahraničí zrovna ovládla vlny éteru. A kdyby si lidé doma vůbec všimli toho, co Riceová dělala v Bagdádu, sotva by na ně zapůsobilo, co by viděli. Podle zprávy New York Times je situace v Bagdádu tak nebezpečná, že Riceová - obvykle vzorný obrázek moderní módy, když vystupuje v zahraničních hlavních městech - byla donucena přistát v Iráku "s přilbou a neprůstřelnou vestou obklopena tělesnou stráží s kulomety, aby byla ochráněna před povstalci."

"Největším nepřítelem člověka je úpadek tělesné a duševní zdatnosti"

Včera mi od kamaráda přišel smutný mail o pohřbu v Katowicích Milana Klimánka -- polského překladatele a celoživotního propagátora hnutí woodcraftu mezi polskou mládeží. Odešel člověk statečný, zapálený pro zákony přírody, pro tělesnou i duševní zdatnost svých bližních, po celý život neúnavně pracující pro druhé. Nenahraditelný člověk. Osobně jsem ho neznala, ale nedávno jsem o něm slyšela v souvislosti s nadcházejícím 60. výročím úmrtí Ernesta Thompsona Setona -- zakladatele tohoto hnutí v r. 1902, který zemřel 23.října 1946.

Jde o Zákon o Veřejném ochránci práv 349/1999 Sb. v platném znění. Tam se lze dočíst, že "ochránce vykonává svou funkci nezávisle a nestranně" (§ 5) a že "bude chránit neporušitelnost práv" (§ 4). Kontroluje-li "úřad", pak podle § 18 odst. 1 vyzve úřad, aby se k jeho zjištěním ve lhůtě 30 dnů vyjádřil. "Pokud úřad na výzvu podle odstavce 1 sdělí, že provedl nebo provádí opatření k nápravě a ochránce tato opatření shledá dostatečnými , vyrozumí o tom stěžovatele i úřad. Jinak ochránce po obdržení vyjádření nebo marném uplynutí lhůty sdělí písemně své závěrečné stanovisko úřadu a stěžovateli; součástí tohoto stanoviska je návrh opatření k nápravě." (§ 18 odst. 2).

Středoevropské politické kuchyně v sedmnácté posttotalitní sezóně kuchtí jeden blaf za druhým, strávníci trpí obezitou vyvolanou rychlým ekonomickým růstem a západní sousedé si zacpávají nosy, co že to ti čerstvě unijní patlalové zase klohní. Vlády jsou nestabilní, do důležitých reforem se nikomu nechce a státy se trumfují výší státního dluhu za stále hlasitějšího volání: pá pá, euro. Přesto se máme docela dobře. Zatím. Proč tedy lidé volí extremisty? A proč mají tito stále blíž k ministerským křeslům, respektive v některých zemích už v nich i spokojeně sedí?

Rád bych se v tomto příspěvku znovu poněkud hlouběji zamyslel nad významem o obsahem slova, které jsem zmínil v jednom ze svých nedávných zamyšlení. Tím byl krásný český výraz "předvídatelnost". Oblíbeným rčením, které má svou obdobu snad ve všech světových civilizacích, kulturách a jazycích je ono známé: "šedivá je teorie, zelený je strom života".

Jaké otázky, myslíte, že máme pokládat? Kam se poděla sebevědomá dělnická třída, kde je tvůrčí inteligence? A konfrontovat s nimi naši kulturu? Když je snazší nakoupit americký film, než dát práci našim filmařům a hercům?

První věcí, o které se chci zmínit, je situace v České republice tak, jak ji vnímáme jako členové strany, jak ji vnímá KSČM. Druhá záležitost je spíše organizačního charakteru a je to postup k senátním a komunálním volbám. Na závěr bych vás, členy ÚV, chtěl požádat o schválení určitého mandátu pro vedoucí funkcionáře ústředního výboru při jednáních, která musí nastat při druhém pokusu o sestavení vlády ČR, nebo ve třetím pokusu.

Je zajímavé přečíst si projev šéfa KSČM Vojtěcha Filipa už jen jako antropologický dokument. Je pravda, že mnohé argumenty, které ve svém projevu uvádí, například o potřebě zachování nezávislosti České republiky, vůbec nejsou levicové - například mnozí britští konzervativci by s nimi vřele souhlasili (to je ten "zdravý" nacionalismus, kterému politické strany tak rády propadají:) ). Jistě má Filip pravdu i tam, kde pranýřuje propojenost některých českých politiků na mezinárodní finanční centra či instituce zahraničních vlád.

Potíž je, že jako s každou politickou stranou, i KSČM nám prezentuje jen část reality.

Čeští "novináři", pracující s jednozdrojovými informacemi z prostředí zpravodajské komunity a policie, i nadále s gustem bulvárních pisálků dezinformují veřejnost. Jen se tak děje v "seriózních" médiích, včetně těch veřejnoprávních. Poté, co z přípravy atentátu obvinili srbského obchodníka s drogami jménem Princ Dobroši, který má přitom v Praze rodinu, spekulují nyní o útoku na košer restaurant v ulici Na příkopech či některou ze synagog v centru města. Bláboly ožralých fízlů...

Válka politiků, policajtů a tajných agentů o moc a o peníze TÉMA BL

Diskusi o této věci vyvolal bývalý labouristický ministr zahraničí Jack Straw, který přiznal, že při setkáních s voliči ve svém volebním okrsku požaduje, aby si při rozhovoru s ním muslimské ženy závoj sundaly.

Jak donutit poslance a senátory dodržovat zákon? ptá se ve své výroční zprávě občanské sdružení Oživení. Jak ale donutit k dodržování zákona samo sdružení Oživení?

Financování "neziskových" struktur TÉMA BL

Od roku 1999 se - podle svých slov - Oživení zabývá systematickým odhalováním střetu zájmů a korupce ve veřejné správě a zvyšováním transparentnosti veřejného sektoru. Podle svých slov přitom spolupracuje s bývalým starostou, dnes blanenským zastupitelem a poslancem ČSSD, členem hospodářského výboru Miroslavem Kalou, jinak také členem dozorčí rady ČKA. "V této oblasti se věnujeme především monitorování střetu zájmů a korupce a následně informování veřejnosti, přípravě systémových opatření včetně ovlivňování legislativy, prosazování práva na informace," píše na svých internetových stránkách občanské sdružení.

Stanovy Oživení, zveřejněné také na jeho stránkách a registrované u ministerstva vnitra, nedávají ovšem této organizaci možnost vyvíjet tu činnost, které jsme nyní svědky a kterou se organizace chlubí - věnovat se protikorupčním aktivitám a vést databáze o majetkových poměrech osob, byť by se jednalo o osoby veřejně činné.

Stanovy občanského sdružení Oživení ze dne 13. 11. 1997 ZDE

S úlekem jsem si přečetl článek pana redaktora Kotrby v Britských listech z 5.10. 2006. Jde o jakýsi nepovedený pokus o investigativní žurnalistiku, ulpívající ovšem na povrchu věcí i souvislostí a činící podivné, velmi podivné povrchní závěry. Naznačovat, že občanské sdružení Oživení zpracovává informační svodky podle zadání sponzorů je opravdu silné kafe. Znám řadu členů tohoto velmi aktivního sdružení a dosud jsem neměl nejmenší důvody k nedůvěře. Řada z nich se angažuje také ve Straně zelených, ale činí tak veřejně a není to nic proti ničemu.

Podivná a velmi závažná podezření pana Kotrby by měli vyvrátit sami členové o. s. Oživení.

"Stačí změny na postech odpovědných funkcí a vše může být jinak. Ve vysoké politice stačí nepatrně zafinancovat jeden názor proti druhému a ihned dojde ke střetu zájmů"

Nepochybuji o tom, že si Petr Kužvart zakládá "na své nezávislosti a neúplatnosti". Pak by si měl ale lépe přečíst stanovy sdružení, v jehož poradním sboru se - nikoliv náhodou, ale s plným vědomím - ocitl. Nejhorším zážitekm je pracovat s entusiasmem sobě vlastním, možná třebas i zdarma a možná třebas i v dobré víře pro někoho, kdo sám je neveřejně úkolován "sponzorem" v podobě cizí ambasády či nadnárodní investiční a vlivové skupiny a za poskytnuté informace dobře placen. Být za blbce se tomu říká...

Stanovy občanského sdružení Oživení ZDE

Štěpán Kotrba: Open Society Fund korumpuje novináře, zavádí "nové principy do praxe policie" a ještě se tím chlubí ZDE

Požadavky podnikání proměnily Google z geniální vyhledávací technologie bez podnikatelského plánu v obrovským způsobem výdělečný podnik, který nabízí množství služeb, včetně emailu, zpravodajství, videa, map, a jeho nejnovější, nákladné a naprosto hrdinské, jestliže ne donkichotské úsilí digitalizovat knihy ve veřejné doméně i další sbírky hlavních knihoven, píše v časopise New York Review of Books Jason Epstein.

Současný nechutný stav české politické scény je charakterizován přetrvávající polarizací. Oběma hlavním protagonistům, Mirkovi Topolánkovi i Jiřímu Paroubkovi, jde o moc. Oba se přitom zaštiťují zájmy České republiky a jejích občanů. A oba mají mnoho výhrad vůči svému politickému protivníkovi.

V případě Jiřího Paroubka došlo v jeho mediální kampani k jistému posunu a v posledních týdnech vystupuje (nepochybně na doporučení svých mediálních poradců) poněkud klidněji. Svého protivníka ovšem nešetří. Na straně Mirka Topolánka (a ODS vůbec) je ale situace odlišná. Osobní a ostře konfrontační tón, v němž ODS vedla svou předvolební kampaň, setrvává.

Neexistuje snad v posledních 17 letech ohebnější, využívanější a zneužívanější slovo než komunista (komunistický, komunismus, komunistická apod.). Toto slovo se používá v různých souvislostech, často naprosto protichůdných, a není slovem obyčejným, nýbrž zbraní. Jedna ze stran, která od voleb v roce 1992 pravidelně získává dostatečný počet hlasů k tomu, aby mohla zasednout v důležitější komoře zákonodárného sboru, má taktéž ve svém názvu slovo komunistická. Toto slovo nesoucí po zkušenostech 20. století výrazně negativní nádech dělá z této partaje (a ta se tomu vystavuje dobrovolně) terč pro všechny manipulátory, ať už jsou jejich zájmy a cíle jakékoliv. Jak tedy vypadá dnes strana, která se rozhodla na svém vývěsním štítě ponechat název evokující nejkrvavější naději a iluzi 20. století ?

Vypadá to, že za necelý rok půjdeme zase k volbám. A jak pravil pan prezident, zavinili jsme to my, voliči. Prostě jsme svými hlasy stvořili výsledek, který ani ten největší um politiků nebyl s to přetvořit ve funkční vládu. Ale je tomu skutečně tak?

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

V září přispělo celkem 111 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 19 516,00 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30. 9. 2006 částku 386 416.21 Kč. Využíváme ji v současnosti k modernizaci funkcí našeho serveru. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,665.34 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.