Nevím, je-li to chyba Eretzu nebo českého překladatele onoho politicky korektního" vtipu na dnešních Britských listech, ale bohužel je v onom vtipu "bota" jako Brno:

Íránský prezident Ahmadinedžad, ba ani ajatolláhové Chomejní a Chamenejií prostě nejsou arabští politici. Jsou to totiž Íránci (též Peršané), příslušníci indoevropského národa etnicky i jazykové bližšího např. Čechům než semitským Arabům. Ano, jsou sice muslimové, jako jejich syrský, tedy skutečně arabský kolega al-Asad, ale být muslim skutečně nutně neznamená být Arab (stejně jako být Arab nerovná se být muslim, o čemž svědčí pár milionů arabských křesťanů).

Snad nikdo by se nedopustil podobné chyby v případě malajských či indonézských politiků, jen těžko by někdo označil Megawatti Sukarnoputri za arabskou političku.

Stejně tak i Íránci jsou sice ve své většině muslimové (i když mezi Íránci existuje i značný počet vyznavačů staroíránského náboženství zoroastriaánstvií), ale opravdu nejsou a nikdy nebyli Arabové. Proto ani íránští politici nejsou politiky arabskými.

◄ Islámští či arabští státníci? Saudsko arabský princ Abdulláh a syrský prezident Assad - BBC

Poznámka ŠOK: Je úžasné, jak se do Britských listů podsouvají rasové teorie... Arabský politik je pro mne jako editora například politik země hájící arabské zájmy. Například země, která je členem organizace Společného arabského trhu (Arab Common Market, česky též Rada arabské hospodářské jednoty), Arabské ligy (Arab League), Rady spolupráce arabských států Perského zálivu (Gulf Cooperation Council) či Organizace arabských zemí vyvážejících ropu (OAPEC). Členem mezivládní organizace Společný arabský trh jsou Palestina, Egypt, Irák, Jordánsko, Kuvajt, Libye, Mauretánie, Somálsko, Súdán, Sýrie, Spojené arabské emiráty a Jemen. Členů Arabské ligy je ještě více. Irán mezi nimi není. Lze samozřejmě napsat islámští politici - definice dle náboženství. Ale bude to přesné? Jeden ze sloganů, definujících Sýrii, zní: "Tlukoucí srdce arabského nacionalismu". Na rasové teorie zohledňujících etnický původ státníků lze proto přistoupit jen stěží...