Není to poprvé, co Izrael napadl Libanon, aby eliminoval domnělou hrozbu. Nejdůležitější z americko-izraelských invazí, která proběhla v roce 1982, byla v Izraeli vnímána jako válka o Západní břeh.

Vpád byl uskutečněn proto, aby bylo definitivně umlčeno hnutí OOP, které tehdy volalo po diplomatickém urovnání a mírových vyjednáváních. Navzdory mnoha rozdílným okolnostem, červencová válka byla vedena kvůli podobným pohnutkám.

Co by mohlo změnit tento začarovaný kruh? Základní náčrt řešení tohoto problému je podporován širokým mezinárodním konsensem třicet let: existence dvou států, izraelského a palestinského, na mezinárodní hranici, možná s menšími a vzájemnými úpravami.

Arabské státy formálně akceptovaly tento návrh v roce 2002, jako Palestinci, kteří tento návrh podporují řadu let. Vůdce Hizballáhu Nasralláh dal jasně najevo, že tento návrh není bezpodmínečně tím pravým řešením pro Hizballáh, nicméně se zavázal, že jej nebude bojkotovat. Íránský "nejvyšší vůdce" ajatolláh Khamenei nedávno znovu potvrdil, že Írán rovněž podporuje tento plán. Hamas dal jasně najevo, že je připraven jednat o návrhu, který byl předložen.

Spojené státy s Izraelem setrvávají ve svém odmítavém stanovisku vůči této dohodě, tak jak činily třicet let, s krátkými a nedůležitými výjimkami. Tento odmítavý postup může být preferován na domácí půdě, avšak oběti si takový luxus dopřát nemohou.

Americko-izraelský odmítavý postoj nespočívá pouze ve slovech, ale daleko více v činech. S rozhodující americkou podporou, po tři dekády, Izrael uskutečňuje svůj program anexe, tříštění hroutících se palestinských teritorií a uvěznění toho, co zbylo, záborem Jordánského údolí. Tento tzv. "sbližovací" plán (The Convergence plan) je v USA považován za "odvážný odsun".

Do budoucna čelí Palestinci národní destrukci. Nejsmysluplnější podporu Palestincům poskytuje Hizballáh, který byl zformován v reakci na invazi do Libanonu v roce 1982. Významnou prestiž získal coby vedoucí síla v kampani, která přinutila Izrael ke stažení okupačních jednotek z Libanonu v roce 2000. Navíc, jako další islámská hnutí včetně Hamasu, získal Hizballáh veřejnou podporu svými sociálními programy pro chudé.

Americkým a izraelským plánovačům jde především o to, aby byl Hizballáh citelně oslaben nebo zničen, podobně jako OOP během invaze v roce 1982. Avšak Hizballáh má velice pevné kořeny v libanonské společnosti, nemůže být tedy odstraněn, aniž by nebyla zničena značná část Libanonu. Proto byla velká část Libanonu včetně obyvatel a infrastruktury cílem nedávné agrese.

Tento útok bleskově zvýšil podporu Hizballáhu, nejen v arabském a muslimském světě, ale také v samotném Libanonu. Ke konci minulého měsíce zde výzkum veřejného mínění odhalil, že 87 % Libanonců podporuje odboj Hizballáhu proti invazi včetně křesťanů a Drúzů, jejichž podpora hnutí je 80 %. I maronitský katolický patriarcha, duchovní vůdce nejvíce prozápadního sektoru v Libanonu, se připojil k prohlášení sunnitských a šíitských představitelů, kteří společně odsoudili "agresi" a vychvalovali "odpor", jenž byl veden hlavně Hizballáhem. Průzkum také ukázal, že 90 % Libanonců vnímá USA jako "komplice v izraelských válečných zločinech proti libanonskému lidu."

Amal Saad-Ghorayeb, přední libanonský expert na Hizballáh, poznamenává, že "tato zjištění jsou velice pozoruhodná, zvláště když je srovnáme z výsledkem podobné studie, která byla zpracována o pět měsíců dříve, kdy byla podpora Hizballáhu pouhých padesát osm procent."

Rami Khouri, editor libanonského deníku Daily Star, píše, že "Libanonci a Palestinci reagují na přetrvávající a stoupající násilí namířené proti celé civilní populaci vytvořením paralelního alternativního vedení, které je může chránit a zaručit jim základní služby."

Takové populární síly získají na síle a stanou se více extrémními, pokud USA a Izrael budou pokračovat v destrukci jakékoliv naděje palestinských národních práv a demolici Libanonu.

I saúdskoarabský král Abdulláh, nejstarší spojenec USA v regionu, byl donucen přiznat, že "když budou mírová jednání mařena díky izraelské aroganci, potom zůstává jedině válečné řešení a nikdo nebude moct předvídat, co se bude dít v regionu včetně válek a konfliktů, které neušetří nikoho ani ty, co mají v současnosti prst na spoušti".

Není žádným tajemstvím, že Izrael pomohl vytvořit sekulární arabský nacionalismus a hnutí Hizballáh a Hamas, stejně jako americké násilí podpořilo růst extrémistického islámského fundamentalismu a teroru džihádu. Poslední vojenské dobrodružství pravděpodobně přispěje k růstu nové generace zahořklých a naštvaných džihádistů, stejně tak, jako se tomu stalo v případě invaze do Iráku.

Izraelský spisovatel Uri Avnery poznamenává, že izraelský šéf štábu Dan Halutz, bývalý velitel vzdušných vojenských sil, "vnímá svět skrze bomby." To samé platí o Rumsfeldovi, Cheyenym, Riceové a špičkových Bushových administrativních plánovačů. Jak připomíná historie, vnímání světa skrze bomby není nesdíleno těmi, kteří vládnou prostřednictvím násilí.

Saad Ghorayeb popisuje současné násilí "apokalyptickými termíny" a varuje, že se možná "celé peklo rozpoutá", když výsledek americko-izraelské politiky vytvoří situaci, kdy "šíitská komunita bude pokračovat v odboji proti Izraeli, Spojeným státům a vládě, která bude vnímána jako zrádce."

Jádro problému -- izraelsko-palestinský konflikt -- může být vyřešen diplomatickou cestou, jestliže USA spolu s Izraelem opustí svůj zamítavý postoj vůči mírovým jednáním. Další významné problémy v regionu je rovněž možno řešit diplomatickou cestou. Kladný výsledek těchto jednání nemůže být nikdy zaručen. Avšak můžeme si být naprosto jisti, že "vnímání světa skrze bomby" přinese jen další utrpení a násilí možných "apokalyptických rozměrů."

Podle článku Noama Chomského, který vyšel 2. září na serveru zmag.org, připravil Daniel Veselý.

Zdroj ZDE