Nebo se můžeme dohodnout na tom, že svoláme ještě mimořádné zasedání ústředního výboru. Situace je nanejvýš vážná, většina politických stran je v určitém pohybu a já jsem rád, že KSČM je v pohybu, který si řídí sama, že ji neřídí nikdo jiný.

Situace v ČR je vážná proto, že ČR je předmětem zájmu jako celek, jako území, jako stát. Spolu s ostatními středo- a východoevropskými zeměmi - Polskem, Běloruskem, Ukrajinou, Maďarskem. Když se podíváte na mapu, pochopíte, proč. Čelíme aktuálně prudkému náporu neokonzervatistů z USA kolem prezidenta Bushe a jejich vnitřních spojenců. Vnitřními spojenci jsou v těchto zemích zejména pravicoví nacionalisté v Polsku a Maďarsku, kde se pravice neštítí souhlasit s vypálením televize, pseudoliberálové v Bělorusku, kteří se snaží svrhnout tamní režim, případně na Ukrajině, kde se neštítí rozdělit vlastní zemi.

U nás nejvíce nahrává politice Spojených států amerických ODS.

Záměrem této administrativy ve Spojených státech je vytvořit si zde spojence ve středo a východoevropských zemích pro jejich globální politiku vůči světu a Evropě. A nakonec globální spojence proti Rusku. Je evidentní, že v obsahu této politiky dočasně převažují zájmy mocensko-politické a vojensko-politické nad primárně ekonomickými či obchodními zájmy.

Aktivity USA v našich zemích nejsou s nadšením přijímány silnou evropskou trojkou, resp. SRN a Francií, ale ani ve Velké Británii to není bez odezvy. Ale není to bez odezvy ani v Itálii, ve Španělsku, tedy obecně v Bruselu jako celku. Navíc samozřejmě vyvolávají aktivitu v Ruské federaci. Ty věci určitě nevnímá pouze KSČM, vnímá je celá politická scéna, jsou z nich nervózní v pravé části sociální demokracie, v KDU-ČSL a i ostatní představitelé tzv. evropských stran. Neokonzervativci získávají své spojence v Evropě jednoduchou nabídkou: "Svěřte nám obranu a bezpečnost euroatlantického civilizačního prostoru v celém globálním měřítku a tím budete mít vy, Evropané, vaše příznivé podmínky pro pokračování integrace v rámci EU, pro budování sociálního státu a pro strategii trvalého rozvoje. A nakonec budete posíleni. To jsou samozřejmě jen slova a plané sliby, protože ve skutečnosti nutí nejen nás, ale všechny evropské země, abychom se vojensky podíleli na jejich dobrodružstvích, a to bez rozdílu, jestli jde o státy NATO nebo ne.

Naše současná vládní ODS po svém interpretuje tyto výzvy. Navenek se tváří jako ochránce práv a české buržoazie -- ovšem nemůže je v podmínkách českého prvobytného kapitalismu bornovsko-nedobylovského typu vůbec najít, protože musí plnit zadání zpoza Atlantiku. A tak ve skutečnosti vychází bez skrupulí vstříc požadavkům svého amerického klienta. Stačí připomenout některá rozhodnutí za velmi krátké období této vlády:

• Příprava změn privatizačních projektů "rodinného stříbra" ČR, které ale chystala i Paroubkova vláda a podřizuje je novým, tj. americkým zájemcům.
• Nafukuje dluhovou část státního rozpočtu a podněcuje další nebezpečné zadlužování společnosti, aby se tím zvýšila závislost ČR na finančních institucích.
• Vláda se netají s tím, že předloží pro mezinárodní finanční kapitál "tučná sousta" pomocí bankovních produktů, jakými jsou reformy zdravotních, sociálních, penzijních systémů. Řeknu jeden příklad -- přepočtěte si 1500 Kč měsíčně splácených cca 2 miliony obyvatel! A jste na 30-40 mld. ročně, které může využívat finanční kapitál. A řekněte mi, kdo by o to neměl zájem. Když zájmem bylo např. to, aby se dostaly např. k zakázkám ZVVZ Milevsko, které neohrožovaly ani desetinu toho, o čem tady hovoříme.
• Naše vláda se staví nepřátelsky k podnikatelským záměrům týkajícím se materiální výroby, strojírenství a petrochemické produkce, zemědělské výroby, energetiky, často k tomu využívá demagogické argumenty, které si přisvojila přitažením Zelených. (Někde jsem četl definici -- přisáním se pijavice Zelených na tělo ODS. Nejsou to má slova, já bych Zelené pijavicí nenazval, ale novináři mají možná větší licenci než politici.) Ověřili jsme si to na posledním strojírenském veletrhu, který byl v tomto znamení a ČEZ, který je v předmětu zájmů, odmítl dát zelenou našemu strojírenství, aby vyrábělo energobloky pro zahraničí. A z jiného je vláda financovat nemůže.
• Od počátků vlády ODS se uplatňuje tzv. "noc dlouhých nožů". Nechráním byrokraty a nemyslím si, že je potřebou KSČM se zastat byrokratického aparátu na všech jeho místech a všech jeho postupech. Ale taková razantní výměna na středním článku řízení a referentských místech na ministerstvech neznamená nic jiného než znehybnění a další neodborné, avšak zaplacené postupy. Vzpomeňme si, kdo je dělá a kdo za nimi stojí. Pan ministr Julínek a jeho mluvčí Tomáš Cikrt se netají vazbami na farmaceutické firmy. Alexandr Vondra -- jednatel společnosti Dutko Worldwide Pratur, ovšem v roce 2004 asistent The German Marshall Fund of the U.S. To znamená instituce, která se od roku 1946 zajímá o zásadní postavení USA v Evropě. Tato instituce zajišťuje zájmy společností jako jsou Boeing Merck, Erste Bank, Citigroup, Daimler Chrysler, General Electric, Mierosoft, rodina Rockfellerů aj.; Jiří Šedivý, ministr obrany -- působil jako profesor na College of International and Security Studies na College of International and Security Studies na George Marshall Center for European Security Studies v Garmisch--Partenkirchenu v SRN. I těm, kterým není známo, jak se dělá vzdělávací služba, je jasné, že toto vzdělávací centrum slouží zpravodajským službám. Ministr životního prostředí je mužem Světové banky, silně angažovaný ve prospěch amerických kruhů. To už jsou pan premiér Topolánek se svou firmou VAE, pan Koukal s firmou Eltodo, spolu s ministryní zemědělství Vicenovou, opravdu slabé odvary proti těmto lidem, kteří se snaží zavléct Českou republiku jako další hvězdičku na americké vlajce.
• Hospodářskou a politickou závislost ČR na USA chce Topolánkova vláda upevnit závislostí v oblasti obrany a bezpečnosti. Bezvýhradným souhlasem a podporou Bushova záměru rozmístit na území ČR součásti a komponenty protiraketové obrany. Myslím si, že každý z nás ví (a udělali jsme pro to dost a ještě uděláme), že tohle není cesta k bezpečnější Evropě, jak slibuje Brusel, cesta k bezpečnější ČR, ale hrozba pro naše občany. Takže hledejme ještě ve své práci rezervy.

Bez ohledu na výsledky hlasování o důvěře Topolánkově vládě existuje jistě plán, který má udržet různé vlády ve stavu "permanentní rezignace" až 9 měsíců, minimálně však do konce roku 2006, nebo chcete-li nejméně do 12. listopadu, do kongresu ODS. Kongres potom rozhodne, kdo v ODS vyhraje a jak se má tato strana chovat.

Přitom prezident Klaus jindy tak rozhodný, až netrpělivý, náhle je váhavý a říká spojení, která jsme od něj nikdy neslyšeli. Jsem přesvědčen, že nechce ve skutečnosti odradit ani vlastní ODS od druhé volby, ale zároveň nechce ani prozradit, na čem se dohodli s Paroubkem v případě velké koalice.

Za této situace je zajímavé, že na adresu ČSSD a zejména Jiřího Paroubka jsou ataky razantnější a brutálnější, přestože si nechal schválit důvěru. Jsou více z jeho strany, protože takovou rozehrávku si těžko může dovolit člověk zvenčí. On sám (J. Paroubek) už má za sebou snad jen Zdeňka Škromacha a některé odborové předáky. Ostatní, kteří stojí proti němu, si netroufám ani odhadnout, natož jmenovat, abych někoho nevynechal. Do jaké míry nebudou záměry obou stran skutečností, teprve uvidíme. Je to otázka, kterou si musíme nejprve položit. Je ovšem pravděpodobné, že se mohou dohodnout mezi sebou, lze reálně očekávat, že předčasné volby nebudou. Senátní a komunální volby zásadní obraz politického poměru sil v zemi nezmění a hlavním místem zápasu o povolební uspořádání bude v politice, na celostátní a regionální úrovni, prostřednictvím jednání, tlaků a kompromisů, systém pěti politických stran a Poslanecká sněmovna. To znamená, že i vůči KSČM budou požadovány ústupky; postupy, na které jsme nebyli zvyklí, a bude požadováno, abychom se více zařadili do politického spektra. Měli bychom se o tom dnes poradit. Je to zásadní věc. V takové situaci jsme nebyli od roku 1990.

Za této situace je KSČM nucena  řešit aktuální úkoly, které politika nastoluje. Nutí nás ještě efektivněji vést politický zápas nejen na půdě Poslanecké sněmovny, ale zejména v krajských zastupitelstvech, ale i v  brutálně vedené komunální a senátní kampani. Musíme jinak pracovat v médiích a na veřejnosti jako celku. KSČM prostě musí jít naplno do reálné politiky, a to v boji o moc a s mocí o vliv a vlastní prestiž.

V boji za zájmy celé české společnosti, zejména lidí práce, a dovolím si použít po dlouhé době slov, která možná některým zase budou vadit. Ale když je používá univerzitní profesor Musil z Univerzity Karlovy, proč já bych je nemohl použít: Jde o lidi terciárního proletariátu.

Jsou to všichni ti, kteří musí pracovat za nízké mzdy, ať již jako pokladní v hypermarketech, podomní prodavači, kteří si myslí, že jsou podnikateli, nebo jsou zaměstnáni ve firmách, které se perou každý den o holou existenci. Jde o to, že je tu řada sociálně slabých lidí, potřebných. Musíme mít na paměti i zájmy českého státu, bez ohledu na jeho současný stav, orientaci a charakter. Protože tento stát potřebujeme udržet. A zaměření politiky KSČM na aktuálnost je příspěvkem k řešení strategických cílů strany. To, myslím, že právě vám, jako nejvyspělejšímu aktivu KSČM, nemusím ani zdůrazňovat.

Jaké jsou tedy nejbližší cíle KSČM a o jaké pozice se chceme ucházet? Bude o tom mluvit Karel Klimša (místopředseda ÚV KSČM -- pozn.) - o pozici v Senátu. Ale zejména musíme udržet pozici v komunálních volbách. Kvůli tomu jsme svolávali kontrolní porady, kvůli tomu jsem se třeba pohádal s lidmi, se kterými jsem kamarád a zase s nimi kamarád chci být, ale práci odbýt nemůžeme.

Vím, že po vás chci někdy věci velmi podivné. Nařídil jsem místopředsedům strany, že mi dají své týdenní plány po hodinách. Karlovi Klimšovi jsem nařídil, aby to samé chtěl od vás jako od předsedů OV. Mám na to, myslím, právo. Chci to po všech 27 senátních kandidátech. Já vím, že tam budou mít napsáno, že jsou od sedmi do odpoledne v práci. Ale když přijedu na některá místa a není tam výlep, štosy materiálů jsou na OV a my máme za 14 dní volby, tak se ptám, jestli jsme něco nepodcenili a jestli za to unesu odpovědnost já a vedení strany. Ale já ji chci uvést spolu s vámi, protože tu odpovědnost máme všichni jako celek, všichni, jak tu sedíme. A prostě to chci vědět.

Když přijedu v pondělí do Blanska, v úterý budu v Praze, ve středu v Sokolově -- co dělá ten který předseda OV? Kde ho najdu? Kde najdu Láďu Mrázka (kandidát do Senátu v Sokolově -- pozn.)? Kde najdu kandidáty do komunálních voleb? Nezlobte se na mě, že to chci vědět. Vím, že ty, co jsou od rána do večera na cestách, chytnu na mobilu, jak vylepují plakáty -- jako třeba Karel Tvrdý nebo jako Jarda Chalupa, tak chápu, že si řeknou: "Ten Filip se zbláznil". Ale nakonec si sednou a za pět minut to napíšou. Znám je. Ale vím, že jsem přijel na okresy, kde nic takového není. A aktivita celé strany je pro mne nejzásadnější věcí. Je to nejbližší úkol a zároveň musíme usilovat o získání pozic v městech a obcích. My máme dva primátory -- chceme jich mít víc? Já myslím, že ano.

Máme velký počet starostů, místostarostů, ve stovkách. Nechceme je mít v tisících? Dali jsme na kandidátní listiny přes 24 000 lidí. V celostátní statistice jsme se trochu spletli, proti "oficialitám", ale to Karel Klimša připomene, a já vím, že máte víc pravdu vy, než celostátní statistika, protože vy víte, kdo kde za nás kandiduje. Ale není možné to vzdát s odkazem na to, že v obci je pětičlenná stranická organizace, která má vysoký věk a už není schopná dát kandidátní listinu.  

Takových organizací a tak kvalitních kandidátních listin jsem viděl mnoho. Mnohem častěji pětičlenná organizace poctivých starých komunistů našla kandidátní listinu plnou mladých odpovědných lidí, kde byl třeba jen jeden člen strany, ostatní byli sympatizanti, protože stále za námi jde od 680 tisíc do jednoho milionu lidí, kteří nám v průběhu jednotlivých voleb dávají hlasy. S těmi musíme počítat.

My potřebujeme nutně být na stupních exekutivy. Když vidím mezi vámi starosty obce, chci, aby jich tu sedělo mnohem víc. Po verdiktu Ústavního soudu je obrovská odpovědnost na krajských zastupitelích. My jsme bojovali o neziskové nemocnice všemi prostředky. Teď je to ovšem na tom, jak se kraj rozhodne. Krajští zastupitelé budou mít před sebou obrovský úkol: udržet, i když to není podle zákona povinné, rozhodnutí kraje o tom, že z nemocnic vytvoří neziskové nemocnice. Aby se nemohlo stát to, co v Českých Budějovicích, že je tam akciová společnost, která si okamžitě po svém založení vytvoří další akciovou společnost. Pravda, jenom na dialýzu za 2 miliony korun, ale má tam poskytování všech zdravotních služeb. Na tuto druhou akciovou společnost nemáme žádný vliv. Ani ti, co jsou řádně zvoleni do krajského zastupitelstva. A takových kroků může pravice použít víc. A já vás všechny prosím, abychom nepodcenili žádný krok, a krajské zastupitele žádám o větší aktivitu v této oblasti.

Opět se ukázalo, že při konfrontaci jednotlivých kandidátů do Senátu musíme uvnitř strany srovnat krok. Dát prostor osobnostem, které umí formulovat strategické vize, umět se ohlédnout za dosaženými výsledky a nespokojit se s tím, čeho jsme dosáhli. Pokusit se ve výsledcích své práce využít skutečnost, že přes brutální antikomunismus, který neutichá ani nyní, jsme pevnou součástí české a evropské levice. Máme autoritu, kterou nám všichni závidí. Jsme jedinou stranou v ČR bez zahraničních klientů, bez politických objednávek, bez poklonkování cizí moci. Jednotná politika krajů, okresů a centra s výraznou aktivitou členské základny a kandidátů do voleb, je tedy prioritou dne.

Ještě jednou mi dovolte připomenout onen lživý antikomunismus. Přestože je veden, strana se ho nelekla, členové strany a sympatizanti se ho nebojí. Senátní kandidáti chodí po ulicích, komunikují s lidmi. Jsou výjimky - ti, kteří z hysterických pohnutek, případně z důvodů, které jsou známy jenom jim (protože se bojí o to, že přijde síla, která bude ochotna prověřit privatizaci a restituce, zejména ty neoprávněné a vykalkulované), na nás útočí. Ale my pořád máme dostatek lidí, dostatek ochotných lidí, kteří s námi jdou. Co potřebujeme, je tedy sebevědomí. A sebevědomí KSČM na politické scéně povede k lepšímu výsledku.

Je povinností nejen vedení strany, nejen poslanců a senátorů a zastupitelů na všech stupních, ale i vás, členů ÚV a ostatních funkcionářů strany, vystupovat proti pravici a polistopadovému establishmentu. My máme přeci možnost poukazovat na jejich chyby, omyly a konkrétní kroky, které ve svém souhrnu -- měřeno historickým časem -- dostaly tuto zemi do geopoliticky nevýhodné pozice, malého a chudého státu s nejistým mezinárodně politickým zakotvením a slabou mezinárodní autoritou, státu orientovaného na ekonomistické vidění společnosti, kde nejsou žádné vize solidarity. Je načase vystavovat naší pravici účet. Konfrontovat jejich slova a činy a ukazovat reálné výsledky politické a společenské, růst strachu a nevraživosti.

Dovolte mi říci jednu konkrétní věc. Setkávám se s tím, že dostávám dopisy od základních organizací, okresních výborů nebo jejich předsedů, že jsme se málo vypořádali s antikomunismem. Odpovídám na to tím, že už mám takto silnou složku, odpovídám, co jsem udělal s Kalouskem, s kauzou Hrzánové, s kauzou toho nebo onoho. Ale myslíte si, že je to práce pro jednoho člověka nebo pro ÚV? Není to náhodou práce pro celou stranu?

Nebylo by mnohem účinnější, kdyby se trestním oznámením, které bylo po útoku paní Hrzánové posláno na všechny okresní výbory, zabývala celá členská základna, psala oznámení policii ČR, státním zastupitelstvím, aby si uvědomili, že to neuráží jen členy KSČM, ale každého slušného člověka? Myslím si, že svalovat odpovědnost na jednoho člověka je možné, ale práci jeden člověk za 80 tisíc lidí udělat nemůže. To není o mně, to je o komkoli, kdo bude v postavení předsedy komunistické strany. Já jen říkám -- pojďme najít jiné formy práce -- takové, které převedou celou stranu k aktivitě. Vím, že je to těžké, ale bez těžkých úkolů nemůžeme dosáhnout lepších výsledků.

Naše pravice byla ochotna falešně přísahat na ústavu socialistického státu, rozbít ho, falešně přísahat na lidskou solidaritu, zničit ji. Falešně přísahat na to, že je možné zajistit blahobyt tím, že nebude stát mít nic a všechno zajistí soukromý sektor. Ale přísahy na to, že po rozbití Varšavské smlouvy skončí i NATO, skončily v koši.

Spojené státy usilují o ovládnutí tohoto prostoru a my jsme pod takovým tlakem.

Celý postup 90. let a začátku tohoto tisíciletí v  podstatě znamená nárůst nových konfliktů a má děsivé společenské důsledky. Jaké otázky, myslíte, že máme pokládat? Kam se poděla sebevědomá dělnická třída, kde je tvůrčí inteligence? A konfrontovat s nimi naši kulturu? Když je snazší nakoupit americký film, než dát práci našim filmařům a hercům? Ve čtvrtek jsme o tom mluvili se slovenskými kolegy. Ficova vláda se snaží změnit situaci na Slovensku, ale tam už není kde brát, vše bylo prodáno a nové peníze nejsou. Je třeba se ptát na to, jestli budeme žít z toho, že jsme na křižovatce zájmů a jednou budeme sloužit Americe, podruhé Evropě, pak Rusku, případně Číně? Nebo budeme žít z toho, že budeme schopni vyrábět průmyslové výrobky, zemědělskou produkci, že budeme mít vlastní výzkum a vývoj a budeme vzdělaným národem? Tyto otázky jsou zásadní a jediný, kdo je oprávněn je dávat české pravici, je KSČM, protože všichni kromě ní se na devastaci ČR v devadesátých letech podíleli.

Druhý směr uvažování -- politicky aktuálnější -- je stanovení aktuálních priorit strany pro nejbližší období. Jestli naše orientace bude na skandinávské země, na zkušenosti s budováním sociálního státu, případně získávání a poučení ze situace v Německu a u jeho sociálně solidární levice, která se zčásti spojila s pravicí a vládne ve velké koalici. To se všechno může stát.

My stojíme před brutálním ohrožením demontáže ještě nepostaveného českého sociálního státu. A před tlakem na vtažení ČR, Polska, Maďarska do mimoevropských konfliktů řešených použitím síly v bloku NATO, ale spíše po boku USA.

Vojenské angažmá v Afghánistánu, snaha po instalaci raket, případně radarů, to všechno je znakem toho, před jak aktuálním problémem stojíme. Znamená to bezprostředně usilovat o vládu, která nebude orientovaná podle politického kompasu východ - západ, ale sociálně politicky tak, aby řešila úkoly české politiky, nikoli zahraniční zadání, aby byla z personálního hlediska schopná kvalitní správy země. To zmiňuji zejména proto, že existují ve straně hlasy, abychom ukončili období dlouhodobého a škodlivého bezvládí tím, že by KSČM podpořila vládu za příslib vlídného postoje k nějaké části našeho volebního programu -- někdo vymyslel tři, šest bodů. Že bychom se opřeli o vládu, která bude mít odborníky a bude opuštěn zuřivý antikomunismus. Mně se to zdá velmi málo!

KSČM se musí vymezit i vůči sociální demokracii. Nominální a radikální levice v politické  praxi je spor, který tu máme už 80 let. Neustálé vymezování vůči sociální demokracii a ale i vůči širší evropské levici je aktuálním úkolem strany. Je aktuální přesto, že pravděpodobně ho nebudeme řešit tyto tři týdny. Vnější okolnosti vedou k tomu, že vzájemná konfrontace s našimi spolupracovníky i odpůrci na levici směřuje k věcným, spíše aktuálním, než historickým, více praktickým a méně ideologickým, ale politickým otázkám. Jde totiž o výsledky takové konfrontace, ta je při použití omšelých klišé určena k neúspěchu. A naopak, konfrontace s ČSSD zejména v českých podmínkách, v konkrétních a věcných sporech povede k úspěchu, vyjádřenému třeba popřením té neustále omílané fráze o tom, že "KSČM nemá žádný koaliční potenciál".

V poslední době je ČSSD víc než tajnosnubná. Akceptuje záměr pravice na některé změny adresátů privatizace. Místo ČEZu klidně bude prodávat letiště. Jako by se stalo něco jiného, než že tu bude mít strategickým bodem vliv někdo mimo Evropu. Chce v podstatě divokou privatizaci Letiště ale i jiných částí.. Naznačuje ochotu v demontáži sociálních systémů, jak je naznačoval už Vladimír Špidla a jak je nakonec prosazuje i jako evropský komisař. A je tu obrovský útok na peníze důchodového, zdravotního a sociálního systému. Přes verbální evropskost vychází vstříc americkým mocenským zájmům a tlačí ČR do sfér vlivu USA.

Byl to docela dobrý trik, který ČSSD použila před volbami v červnu. Vydařil se jim, česká veřejnost uvěřila soc. dem., že bude protiváhou ODS. Nakonec, když si přečtete stanoviska expertů sociální demokracie, tak klidně řeknou, že je možné, aby tu raketový systém byl. Od odborníků mě to uráží, od někoho, kdo se nevyzná, bych to bral jako hloupost, od nich je to záměr. Nakonec stejně to byla sociální demokracie, která prosadila, a mám na to svědky, např. Václava Franka, který byl dlouhou dobu ve výboru pro obranu a bezpečnost, že radiolokátor u Slavkova pod NATO je radiolokátorem, který může plnit při určitém zadání, při povelu a amerických generálů to, co chce od něj Národní protiraketová obrana USA. A proč to nepřipomenout, že to je vina sociální demokracie. My respektujeme evropskou integraci, ale na rozdíl od sociální demokracie si nemyslíme, že hrozbou v Evropě je politický islamismus a mezinárodní terorismus. Hrozbou je silová, válečnická politika současné americké administrativy jako způsob řešení problémů. Protože ta problémy spíše zhoršuje.

Na jednání výkonného výboru (VV ÚV KSČM -- pozn.) vyjednávací tým naší strany složil svůj účet a výkonný výbor práci týmu přijal, schválil a uznal jeho dobrý výsledek. Přes horší výsledek ve volbách jsme dosáhli silnějšího zastoupení v orgánech Poslanecké sněmovny -- jde o dva předsedy výborů, o místopředsedy ve všech výborech, udržení funkce místopředsedy sněmovny a příslib o obsazení v komisích a ve stálých delegacích. Usilujeme o další funkce, aby naši odborníci byli na svých místech a mohli dávat objektivní informace, abychom v případě, kdy bude některá z vlád závislá na KSČM, takovou odpovědnost unesli. Protože má-li někdy KSČM převzít odpovědnost za vládnutí jiné politické strany a nebýt ve vládních funkcích, může to být trojím způsobem: Vznik vlády budeme tolerovat, vládu při jejím vládnutí budeme tolerovat po celou dobu jejího mandátu, nebo budeme vládu podporovat.

V takové situaci KSČM je reálně a musíme si také na takovou otázku odpovědět se vší vážností a rozhodnout se jakou odpovědnost převezmeme a jak ji budeme moci unést.

Základními podmínkami pro jakoukoli vládu bez rozdílu politické strany, která ji povede, je pak zajištění růstu životní úrovně obyvatel bez sociálních škrtů a zvýšení jejich jistot.

Druhou základní podmínkou je nepřipustit omezení suverenity naší země zřizováním cizích vojenských základen u nás, ale také ukončení vojenských dobrodružství nebo jejich omezení. Vím, jak těžko se to daří našim soudruhům v Římě a oni jsou odpovědni za vládu. Je to jedna z nejsložitějších věcí, kterou dělají, a mají možnost udržet si důvěru veřejnosti. Třetí podmínkou je odmítnutí privatizace ČEZu a dalších podniků jako zdroje pro krytí schodku státního rozpočtu.

Dovedu si představit mnohem víc podmínek -- personálních, věcných. Ale takové rozhodnutí samozřejmě závisí na tom, jaký mandát bude mít vyjednávací tým od vás, členů ÚV. Protože to nemůže být mandát předsedy nebo výkonného výboru. Potřebujeme, aby všechny turbulence se KSČM vyhnuly. Potřebujeme být stranou jednotnou a aktivní. Potřebujeme, aby naše rozhodnutí vzešla ze svobodné demokratické diskuse zevnitř strany, ze svobodných rozhodnutí.

Z dosavadních výsledků víme, že existují dva názory na postup KSČM ve druhém nebo třetím kole. Řekl jsem (a bylo to schváleno na výkonném výboru i při postupu vyjednávacího týmu), že jsme schopni podporovat dočasnou vládu národní shody, ve které budou za stoupeny všechny strany zastoupené v poslanecké sněmovně. Taková vláda nemůže mít mandát na čtyři roky, protože sporům, ke kterým by došlo, by nebylo možné předejít a KSČM by nemohla naplňovat nic ze svého programu.

Na druhou stranu samozřejmě můžeme tolerovat vznik vlády, která bude menšinová a budou v ní obsaženy prvky sociálních škrtů, a ty nemohou jít proti našemu programu. Nemohou jít za to, co jsme občanům slíbili. Zejména by nemělo jít o situaci, kdy se zhorší životní úroveň většiny obyvatel. Je možné, abychom tolerovali vládu, která bude složena většinově z odborníků sociální demokracie, KSČM, nebo nebude KSČM ve vládě, ale bude mít tolik kontrolních pravomocí, abychom nebyli odpovědni za různé privatizační aféry jiných. Nejsme stranou, která by neměla odborníky. Jsme politickou stranou, která má obrovskou členskou základnu, ve kterém je řada vysokoškoláků, kvalitních vědců, řídicích pracovníků -- manažerů. Ale manažer ještě nemusí být kvalitní řídicí pracovník. Ono zůstat v pozici, kdy už není možné pro nikoho, aby vydělával na protestních hlasech, je důležité si uvědomit, že v tu chvíli přichází na řadu vlastní program. Program toho, kam se má společnost ubírat. A my jsme přesvědčeni, že v tomto momentě má KSČM říci alespoň na krátkou dobu, kam se má společnost ubírat. Zároveň nemusíme přijmout povinnost žádnou, můžeme říkat "vytvořte si velkou koalici a pokuste se ovládnout tento stát". Riskujeme jediné -- že velká koalice získá tolik mandátů, že bude mít ústavní většinu. Pak nikdo nezabrání, aby ODS a ČSSD vymazaly ostatní po litické strany z mapy, protože již dnes ovládají většinu médií -- kromě našich. Už dnes mohou rozhodnout o změně politického systému prostou většinou ve Sněmovně i Senátu a v případě, že by měly většinu v Senátu, nevím, jak by skončily některé zákony. Proto jsem rád, že většina kandidátů na senátory pochopila můj tlak na ně a sami kandidáti aktivně vstupují do tohoto souboje. Udělejte všechno pro to, aby vás bylo vidět. I třeba na 24. stránce Ostravského deníku, kde je Jarek Gongol (kandidát do Senátu v Karviné -- pozn.) s výrobcem kol. Protože každou stránku čte nějaký člověk a můžeme všude dát na vědomí, že o to stojíme.

Mohu mluvit o Láďovi Mrázkovi, o V. Křenkovi, o J. Zahradníčkovi (kandidáti do Senátu za KSČM -- pozn.) -- vyjmenoval bych všech dvacet sedm. Ale nemají všichni ještě odvedeno tolik práce, aby je znalo hodně lidí. Máte někteří velmi těžkou práci, protože váš volební obvod je zvlášť těžký. O to větší snahu musíte předvést. Přesto si myslím, že musíte chtít vyhrát. Vy, kandidáti do Senátu, vy předsedové OV, a my, ústřední výbor strany. Můžeme vyhrát tím, že nebudeme mít všude billboardy, ale že všechny peníze, které jsme vložili do kampaně, využijeme. Že využijeme osobní agitace. Tentokrát znovu půjdeme mezi lidi a budeme je oslovovat přímo na ulici, v práci, kdekoliv.

Činím odpovědnými za výsledek voleb nejen Ústřední operativní volební štáb, výkonný výbor, ale i kandidáty a předsedy OV v těch dvaceti sedmi okresech. Je to potřeba, tam můžeme zabránit skutečnému vzniku velké koalice. Jen náš úspěch v senátních volbách může znamenat, že zaujmeme na politické scéně jiné místo.

Dovolte mi ještě jednu věc, která je podle mého soudu důležitá. Až po diskusi dojdeme k závěru, jak má postupovat vyjednávací tým. Nezbude nám nic jiného, než si říci, abychom zrealizovali takové kroky; než si říci, jak velikou odpovědnost poneseme a potom se za rozhodnutí postavit celou vahou členské základny, KSČM a společnosti. Čím lepší bude výsledek, tím snáze se nám budou naše podmínky prosazovat.

Protože politická strana má smysl právě proto, že má jasný a, řekl bych, demokraticky zdola tvořený názor na příští vývoj společnosti. Politická strana na levici - KSČM má ve společnosti ještě větší smysl, protože se zastává těch, kteří většinou společnost neovládají, ale jsou jí ovládáni. A my pomáháme ovládaným k tomu, aby jejich život byl životem důstojným, aby to byl život, který naplňuje jejich představy o skutečném lidství.