Má Klaus pravdu, protože rozumí klimatologii, anebo proto, že je president?

22. 9. 2006 / Jiří Jírovec

Dřív, než se dostanu k jádru věci, totiž několika poznámkám k polemickému článku Ivana Březiny "Václav Klaus má pravdu "Vědecký konsenzus" o hrozbě globálního oteplování je fikce" považuji za nutné upozornit čtenáře, že jako člověk žijící v blízkosti druhého nejstudenějšího hlavního města na světe (Ottawu předčí pouze mongolský Ulan Batar) jsem teorii oteplování nakloněn, protože by mi několik stupňů Celsia přišlo vhod. Nicméně k teorii samé přistupuji bez pocitu střetu zájmů.

Na Březinově článku je nejzajímavější to, co nezmiňuje, totiž reakci ekonoma a teď již i politika (vzhledem k významu ČR třetitřídního) na výrok

"Podvázání ekonomického růstu (díky Kjotskému protokolu) bude stát více než 150 miliard dolarů ročně. Už za polovinu této částky by přitom bylo možno všem obyvatelům Třetího světa zajistit pitnou vodu, zdravotní péči a vzdělání. Podle Lomborga by to každý rok zachránilo několik milionů lidských životů."

Václav Klaus se sice těžko může vyjadřovat k ekologii jako takové -- mimochodem jeho představa , že ledovec v Antarktidě bude s oteplováním růst, protože tam bude víc sněžit je taková mile cimrmanovsky česká: napřed existenci oteplování popře a pak udělá pověstný krok stranou a vysloví převratnou teorii - možná Ivana Březinu upozornil, že polovina ze 150 miliard zase nejsou takové peníze, aby si je svět nemohl dovolit. Ostatně 150 miliard je přibližně nárůst amerických nákladů na zbrojení od konce studené války.

Je možné, že Klaus poukázal i na další vyslovený omyl: představa, že to, co se "ušetří" zamítnutím Kjótského protokolu by snad mohlo pomoci lidem Třetího světa, je v současném světě zcestná.

Ivan Březina argumentuje tak zvanouOregonskou peticí . Ta je zajímavá především tím, že se zhruba dvacet tisíc vědců podepsalo pod výroky, které jsou stejně těžko dokazatelné jako ty, které mají popírat.

Názor, že "neexistuje žádný přesvědčivý důkaz, že lidské uvolňování skleníkových plynů způsobuje katastrofické oteplování zemského povrchu a změny klimatu," lze totiž jednoduše obrátit připojíme-li předponu "ne-" ke slovesu způsobit.

Oregonská petice navíc obsahuje tvrzení, které ji posunuje z oblasti vědecké serióznosti do oblasti propagandy: "Navržené limity pro sklenkové plyny by ublížily životnímu prostředí, zbrzdily pokrok vědy a poškodily zdraví a prosperitu lidstva.".

Tento výrok, který již Ivan Březina necitoval, implikuje existenci (přesvědčivých?) důkazů, že současná úroveň uvolňování skleníkových plynů je vlastně zdraví prospěšná.

Petice bohužel nespecifikuje, o jakém zdraví je řeč. Pokud jde o zdraví a prosperitu některých korporací, pak to pravda je.

Koncept globálního oteplování má a bude mít, jako každý jiný, celou škálu interpretací -- naprostou negací počínaje a katastrofickými předpověďmi konče. Potíž je v tom, že negace (sloužící zájmům korporací) může vést k pozdnímu zjištění, že vyvolané změny jsou nevratné.

Navíc je třeba zdůraznit, že lidské uvolňování skleníkových plynů je součástí procesů, které produkují další, životnímu prostředí a lidskému zdraví prokazatelně škodlivé látky.

Aritmetika je zcela jednoduchá. Jestliže například snížíme spotřebu pohonných hmot o jednu třetinu, snížíme ve stejném poměru všechny ostatní škodliviny, které spalovací motory produkují. Stejné platí o spalování fosilních paliv.

Potíž je v tom, že tlak na snížení spotřeby pohonných hmot a přechod od uhelných elektráren na jaderné by ohrozil zdraví několika průmyslových odvětví.

Americká trojka Ford, Chrysler a General Motors může sloužit jako dobrá ukázka tohoto problému. Zisk těchto výrobců totiž pochází především z prodeje velkých SUV a dodávek (jejich osobní auta nejsou schopna konkurovat ani designem ani kvalitou japonským a v poslední době ani jihokorejským výrobcům). Vyrábět monstra se spotřebou 15 a víc litrů na 100 km je přinejmenším nezodpovědné, ale americká vláda si nemůže dovolit tlačit na automobilky (například zdaněním vozidel podle obsahu motoru a nebo udávané spotřeby), protože by poslala svůj automobilový průmysl pod vodu.

K omezení emisí skleníkových plynů lze do značné míry využít současné technologie. Je ale zcela nepochybné, že Kjótský protokol by podnítil i vývoj nových technologií a konceptů (například přechod na vlakovou dopravu a rozvoj hromadné osobní dopravy). Překážkou je nedostatek politické vůle již tak potlačené lobováním zainteresovaných korporací. Specifickým problémem pak je neschopnost (kapitalistického) systému alespoň částečně propojit protichůdné zájmy ve prospěch celé společnosti.

Dodatek

Podle tohoto zdroje byl vznik Oregonské petice spojen s jistou manipulací ne-li přímo podvodem.

Petice vznikla v instituci jejíž název vypadá na první pohled dosti honosně: Oregon Institute of Science and Medicine (OISM). Jejím jediným placeným zaměstnancem je biochemik Arthur Robinson, jehož vědecké i jiné zájmy jsou klimatologii vzdálené: napsal například knihu zlehčující nebezpečí jaderných zbraní, zkoumá teorii anti-stárnutí zvanou "molekulární hodiny", odsuzuje socialismus ve školách a vytváří

program pro domácí vyučování dětí v níž zdůrazňuje teorii stvoření a svoje pravicové názory.

Oregonská petice, sponsorovaná OISM byla v dubnu 1998 rozeslána poštou desítkám tisíc amerických vědců. Zásilka obsahovala přílohu, která na první pohled vypadala jako otisk vědecké publikace. Protože článek byl doprovázen poznámkou s podpisem Frederik Seitz-Past President, National Academy of Sciences U.S.A. / President Emeritus, Rockefeller University, mohl použitý formát přílohy vyvolat u příjemců dojem, že jde o oficiální publikaci Akademie. Zde je nutné vědět, že termín "past president" běžně označuje právě odstoupivšího presidenta. Frederik Seitz byl ovšem presidentem Akademie v šedesátých letech.

Autory článku "Environmental Effects of Increased Atmospheric Carbon Dioxide", který nebyl recenzován odborníky v oboru klimatologie, byli vedle Arthura B. Robinsona ještě Sallie L. Baliunas, Willie Soon a Zachary W. Robinson, z nichž ani jeden neměl podstatnější vzdělání v klimatologii.

Mimochodem Akademie se od článku distancovala.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 22.9. 2006