Od té doby před každým vstupem do justiční budovy vždy kapesní nůž nechávám v autě, před průchodem bezpečnostním rámem poslušně vysypávám obsah kapes (klíče, mince aj.) do košíčku a -- pokud na vrátnici nekontrolují obsah zavřeného zavazadla speciálním zařízením -- náležitě rozevírám svůj kufřík, abych byl rychle odbaven. Česká advokátní komora se bohužel nikdy o usnadnění přístupu svých členů k soudu účinně nezasadila. Bylo by pro ni skutečně těžké prosadit, aby advokátní průkaz vystavený Českou advokátní komorou byl plně dostačujícím dokladem (obdobně jako průkaz soudce či státního zástupce) pro vstup na soud, bez nutnosti trapné prohlídky? Důstojnost advokátního stavu, na niž komora tak dbá, zde dostává pěkně na frak. Prohlídky jsou nepříjemné, osobně jsem si na ně ale zvykl, stále je mi však trapně a stydno, vidím-li před sebou kupříkladu padesátiletou dámu, která jde zjevně k soudu pracovat jako právní zástupkyně, jak vysypává obsah kabelky do košíčku, příslušníci stráže jí nakukují do tašky se spisy a ona pak ve spěchu (tlačí se další návštěvníci) hází do kabelky mobil, peněženku, zrcátko, rtěnku a jiné propriety.

Dalo by se říci, je to jen maličkost. Ano, ale u maličkosti nejvíce vynikne, jak to s tou důstojností je doopravdy. K čemu jsou sáhodlouhá pojednání o vhodném oděvu advokáta, jeho náležitém vystupování při poskytování právních služeb i v osobním životě a ustavičný apel advokátní komory na důstojnost výkonu advokacie, když komora sama nedokáže pro své členy, advokáty dosáhnout důstojný přístup k soudům?

Nikdy však není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř, jak jsem se mohl dnes dopoledne (27. 9. 2006) přesvědčit při příchodu ke Krajskému soudu v Ostravě, kde jsem měl obhajobu klienta. Na vrátnici u vstupu ze Sokolské třídy jsem byl podroben skutečně důkladné prohlídce. Nyní již za ta léta nacvičené úkony -- vysypání předmětů z kapes, průchod rámem a rozevření kufříku nepostačovaly. Mimo jiná "vylepšení" musel jsem dokonce otevřít pouzdro na tužky a obsah vyndat. Když příslušníci justiční stráže zírali na keramické pero Waterman a průpisku Tombo, utrousil jsem poznámku, zda očekávají, že by tak někdo přinesl střelnou zbraň vzhledově upravenou jako tužka. To jsem si ovšem dovolil již příliš. Následoval menší hysterický výstup, abych se prý raději o střelné zbrani ani slovem nezmiňoval. Okamžitě jsem se ohradil proti zbytečné hysterii kolem psacích potřeb a situace se zklidnila.

Včas, maje ještě do zahájení hlavního líčení několik minut k dobru, dorazil jsem do třetího poschodí v budově A. Před dveřmi jednací síně bylo otevřené špinavé okno s pochmurným výhledem na ostravskou věznici. Napadlo mne položit kufřík na parapet a pořídit fotoaparátem v mobilu snímek jeho obsahu, který se zdál ostraze podezřelý natolik, že bylo nutno otevřít i pouzdro s tužkami a tužky ukázat.

Shodou okolností jsem byl předešlého dne pracovně ve věznici v Brně -- Bohunicích. Mobil při návštěvách věznic přiznávám bez vyzvání a uzamykám jej do schránky. Nic proti tomu. Avšak prohlídka stála za to. Příslušníci působili přátelsky a byli sdílnější -- "Co byste chtěl, v Praze chodí po ulici se samopaly". V Ostravě si musím dát příště větší pozor, neprovokovat záhadnými předměty v obalech na tužky a zdržet se dotazů. I tam čekají teroristy převlečené za advokáty.