Nápad, jak rozdováděné nevychované chlapce, kteří byli postrachem na jeho pozemku, naučit řádnému životu a vychovat z nich řádné muže, se ujal mezi mládeží i dospělými a nasměroval život tisícům chlapců a později i dívkám. Jeho knihy "Svitek březové kůry" a "Kniha lesní moudrosti" se staly doslova biblí mnohým mladým lidem.

Přestože jméno Milana Klimánka v Čechách téměř nikomu nic neříká, chtěla bych uctít jeho památku připomínkou principů svobodného života vybojovaného v každé těžké době.

Woodcraft, česky nazývaná zálesácká dovednost nebo lesní moudrost založil E.T.Seton v Novém Mexiku v USA, přestože nebyl americkým občanem. V prvním woodcrafterském kmeni vychovával pouze místní chlapce, ale později se připojily i dívky. Kmen se rozrostl do hnutí Boy Scouts of America, pro které Seton pracoval až do r.1915, kdy byl jako Neameričan úřady vyhozen. Tato organizace již měla vojenské prvky Baden-Powellovské, se kterými Seton nesouhlasil. Jeho původní myšlenka však inspirovala anglického generála sira Roberta Badena-Powella k vytvoření prvního skautingu v Anglii v r.1907 na základě vojenské disciplíny a hodností. Už v r.1908 vydal svou knihu "Scouting for Boys" a v následujícím roce po 1. celonárodním setkání skautů byly založeny dívčí oddíly. Brzy se skauting rozšířil do celého světa.

Nový životní styl postavený na ideálu romantické hry na dobrodružství, hledání božích stop v přírodě, rytířských ctností, sounáležitosti s přírodními zákony, věrnosti a ochrany slabších, hrdosti a osobní cti, uchvátil mnohá mladá srdce vyrůstající v těžkých dobách na počátku minulého století. Nejspíše byl lákavým protikladem na prudce se rozvíjející industrializaci doprovázenou hlukem, špínou, zápachem, chaosem, psychickou zátěží a prázdným životem bez perspektivy. Jak jinak se žilo v kolektivu stejně nadšených kamarádů, kde si každý mohl získat ocenění, povzbudit svou ctižádost, prokázat svou inteligenci i tělesnou zdatnost. V kolektivu, kde nikdo nikoho neponižoval a nikdo se nad nikým nepovyšoval, kde vládl spolehlivý řád a klid v lůně přírody hladil po duši.

Přestože woodcraft vznikl na základě zálesáckého a indiánského způsobu života, základním prvkem skautingu byla a je křesťanská tradice -- hodnoty lidské svobody, odpovědnosti jedince za sebe sama i nezištnou pomoc druhým, mravnost a čistota duše, čest, důstojnost a povinnost. Stanovil hranice mezi lidskou barbarskou přirozeností a mravním řádem civilizace.

V roce 1911 přivezl profesor Antonín Svojsík myšlenky skautingu do Čech, přizpůsobil ho české mentalitě na základě původních Setonových myšlenek a o rok později dostal český název Junák. Šikanování ze strany rakouských úřadů byla vyvážena pochopením vládního rady Bílého, profesora Čady, inspektora Klenky, říšského poslance dr. Kramáře a dr. Masaryka. Junákem bylo vychováno mnoho vynikajících českých osobností -- president Beneš, básník Wolker,cestovatel Elstner a spousta dalších. Junák razil myšlenku, že každá demokratická společnost potřebuje čestné a odvážné občany, kteří jsou pro každou totalitu postrachem.

Skautská disciplína však měla k indiánské a zálesácké svobodě daleko a v nevyhovovala anarchistické povaze mnohých českých chlapců a dívek. Volnomyšlenkářství chtělo více individuality a méně svázanosti pravidly. Když se kolem r. 1920 objevila v Čechách kniha Jacka Londona "Cesta", mnozí skauti i skautky propadli kouzlu svobodných toulek krajinou bez polovojenského drilu.

To už ale byly založeny první osady v Čechách někdy v prvním desetiletí minulého století v údolí Vltavy, Sázavy a Berounky. Jména Štěchovice, Prokopské údolí, Bojovské údolí a Eldorádo se roznesla po celých středních Čechách a osady rostly jako houby po dešti. Za jednou z prvních se považuje osada Ztracená naděje (později Ztracenka) založená před 1. sv.válkou.

Na toulky se vydávalo stále více chlapců a děvčat ovlivněných četbou knih Karla Maye a prvních poválečných amerických westernů. Mládež, která z různých důvodů do skautu nemohla nebo nechtěla, se oddávala s vášní a láskou svobodnému životu. Tak byl započat život prvních tuláků a osadníků, později rozvinutý do mnoha hnutí a směrů, až došel přes ochranu přírody a památek k dnešnímu ekologickému smýšlení.

Základní myšlenkou života v přírodě byl všestranný rozvoj lidské osobnosti a přiblížení se k dokonalosti. Principem se stala 4 světla -- světlo ducha, světlo těla, světlo lásky a světlo mysli. Měly rozvíjet lidskou osobnost v rovině duchovní, fyzické, emoční a psychické. Shrnuty byly do 9 zásad -- rekreace, táborový život, samospráva, pospolitost u ohně, výchova k samostatnosti, pocta, ocenění výkonů, přiblížení se ideálnímu vzoru a estetika.

Co v dějepise nenajdeme.

Po 1. sv. válce, ve které zahynulo mnoho kamarádů z osad, propuklo nadšení pro Divoký západ a cowboyskou módu. Fantazie českých tuláků neznala mezí a nadšení pro život v přírodě rostlo. Svobodné, žádnou organizací nespoutané party stavěly nové osady, vyrážely pod stany nebo jen tak s chlebníkem a dekou do lesa a do skal. Tvořily se první nepsané gentlemanské zákony, které každý dobrovolně dodržoval. Zákony, které jsou nesplněným přáním mnoha politiků toužícím po pravé občanské demokracii, zákony, které vyplynuly ze společného života a společných potřeb naprosto sobě rovných osobností, které byly přijaty souhlasně všemi zúčastněnými bez potřeby hlasování. Tuláci sebou do přírody vozili housle, mandolíny a první kytary, ale také štětce a skicáky, tužky a bloky. Na nádražích a ve vlacích se zpívalo a hrálo, pookřívali i první hospodští.

Nikde na světě nebylo tolik šerifů jako v Čechách mezi oběma světovými válkami. Titul šerifa se získával společným hlasováním nebo právem silnějšího. Teprve v 30. letech se objevilo slovo tramp převzaté právě z Londonovy knihy Cesta. To už se cowboyská móda střídala se stylem kanadských zálesáků.

Obuvnický průmysl ihned na novou módu zareagoval a začal vyrábět vysoké boty zvané dodnes "Kanady", později zařazené do vojenské výstroje. Také textilní průmysl začal vyrábět mnoho v přírodě užitečných textilií, baťohů, toren a pohodlných oděvů. Zbrojařský průmysl přinesl na trh nové lovecké nože různých velikostí a rozmanitého použití. Tramping a skauting se staly celospolečenským fenoménem. Trampové bujaře slavili, co se dalo, třeba i nové tkaničky do bot. Každý týden se našel důvod k uspořádání potlachu. Slovo potlach je skutečně pravé české slovo odvozené od prachobyčejného potlachání si u ohně. A u ohňů se nejen tlachalo, ale i zpívalo a hrálo, přes den se sportovalo a rozvíjela se osobitá kultura.

Za zmínku stojí i to, že česká média si trampů na nádražích povšimla až někdy kolem r. 1926, kdy se sami trampové začali o medializaci zajímat. Články byly pochvalné a nikoho neurážely. Možná leckoho potěší, že slavný šerif osady Liberta se jmenoval Paroubek. Ale to jsem na závěr první části odbočila.

Pokračování příště.