Marně vyzývá doyen Poslanecké sněmovny Zdeněk Jičínský k uklidnění situace, marně připomíná, že "Funkční parlamentní demokracie předpokládá elementární důvěru občanů ke zvoleným zástupcům a u těchto zástupců předpokládá elementární schopnost kooperace s cílem dosáhnout pozitivního řešení v zájmu republiky."

Vysocí představitelé ODS zjevně chápou, že Jiří Paroubek je jejich největším a nejschopnějším protivníkem; a hodlají se s ním vypořádat prostředky, na které si zvykli v časech své opozice "s nulovou tolerancí" a ještě více pak v době předvolební kampaně. Podněcování nesnášenlivosti vůči současnému předsedovi ČSSD k nim zjevně patří. Padají slova o Paroubkově diktátorství v ČSSD a o totalitních praktikách.

Ivan Langer v Otázkách Václava Moravce posílá Jiřího Paroubka do Humpolce a posléze "někam za Ural". Pak se obrací na televizní kameru, aby posluchačům z Humpolce sdělil: "Já se omlouvám všem Humpolečákům, doopravdy to byl jenom příměr z filmu Marečku, podejte mi pero. Nepřeji vám Jiřího Paroubka v Humpolci." V pořadu, věnovaném diskusi o razantních změnách, jež na Ministerstvu vnitra provádí ministr úřadující bez vyslovení důvěry Poslaneckou sněmovnou, jde o nepatřičný akcent na emocionální hodnocení politického odpůrce.

Pravicová media pak neopomínají připomínat, že za současný stav, kdy Česká republika nemá ani čtyři měsíce po volbách vládu, může právě Jiří Paroubek se svým destruktivním přístupem praktikovaným po celou dobu povolebních vyjednávání.

Neschopný vyjednavač Topolánek

Neustálé zdůrazňování klíčové role Jiřího Paroubka v nezdařeném pokusu o sestavení vlády jen potvrzuje váhu tohoto politika na české politické scéně. Pokud je to právě on, kdo zapříčinil neúspěch Mirka Topolánka, pak to znamená, že jde o kromobyčejně schopného vyjednavače. Nereprezentuje většinu (přistoupíme-li na hodnocení situace ve Sněmovně "100:100", jak o něm mluví pravicoví novináři) ani nevyhrál volby. Přesto dostal ODS (Mirka Topolánka) do pozice, kdy vítěz voleb šel do hlasování o důvěře s menšinovou vládou a bez jakékoli dohody o podpoře dvou nejmenších parlamentních stran (o druhé a třetí největší nemluvě).

A platí též opak. Politika, který vyhrál volby a přitom (verbálně) okleštil cíle své vlády na přípravu předčasných voleb (aniž byl naplněn postup předepsaný ústavou); politika, který po čtyřech měsících vyjednávání přichází do Sněmovny s žádostí o důvěru pro menšinovou vládu (a přitom není schopen zajistit si všechny hlasy poslanců těch stran, s nimiž tři měsíce předtím podepsal koaliční smlouvu); takového politika lze jen stěží považovat za schopného vyjednavače. Je skutečně otázkou, proč právě Mirka Topolánka by měl prezident opětovně pověřit sestavením vlády.

Vláda s důvěrou nebo s mandátem? Nebo s legitimitou?

Výše uvedené tvrzení o cílech vlády ODS, okleštěných na přípravu předčasných voleb, je ovšem značně přehnané. Mirek Topolánek několikrát zdůraznil odhodlání svého týmu vládnout "se vším všudy". Podle některých politiků a komentátorů obsahovalo předložené Programové prohlášení vlády agendu na více než čtyři roky vládnutí.

V rozhovoru pro Hospodářské noviny z 1. září 2006 prohlásil Mirek Topolánek na adresu dosluhující Paroubkovy vlády: "Pokládám ale za nemravné všechny personální změny, či dokonce účelové čistky učiněné tři měsíce před volbami a po nich." Následující měsíc ovšem ukázal, že co se mravnosti personálních změn týče, praktikuje ODS přístup dvojího metru -- náměstci se střídali, odbory a další orgány se (tajně) rušily. Vláda, která v té době neměla získánu důvěru Poslanecké sněmovny, obhajovala své konání tvrzením, že důvěru sice nemá, mandát ale ano.

Snad by bylo možné překousnout tuto svéráznou argumentaci, i když je zřejmé, že Paroubkova vláda "tři měsíce před volbami" měla jak mandát, tak důvěru. (Dovedena do konce by tato argumentace vedla ke konstatování, že personální změny provedené Topolánkovou vládou byly nemravné.)

Ovšem skutečně znepokojující jsou Topolánkova slova pronesená po hlasování, v němž pro svou vládu nezískal důvěru. Podle zprávy ČTK prohlásil o sobě Mirek Topolánek, že do podání demise je "plnokrevný, plnohodnotný předseda vlády". Tento výrok symbolicky korunuje celou řadu dalších vyjádření představitelů ODS, jež stále zřetelněji odhalují pohrdání Ústavou České republiky.

Pro ilustraci stačí rozhovor Michaely Jílkové s Mirkem Topolánkem ze dne 2. října 2006. Na otázku týkající se termínu podání demise po případném neúspěchu v Poslanecké sněmovně odpovídá předseda ODS: "Domnívám se, že vzhledem k tomu, že je před volbami, bylo by dobře přesunout to na dobu po komunálních a senátních volbách. Pokud se na tom shodne politická reprezentace s prezidentem, tak to bude takto."

Na upřesňující otázku Michaely Jílkové pak Mirek Topolánek reaguje slovy: "Já to vidím tak, že se jednou ráno vyspím a řeknu si: "Dneska by bylo dobré podat demisi." A podám ji."

Shrnuto: Předseda ODS nezískal pro svou vládu důvěru Poslanecké sněmovny. Ústava pro tuto situaci stanovuje, třebaže bez udání časových lhůt, následný postup vedoucí buď k sestavení nové vlády nebo (v případě dvou dalších neúspěšných pokusů) k předčasným volbám. Vláda, která před dvěma dny důvěru Sněmovny nezískala, tak ztratila svou legitimitu a může ji dočasně získat jen, pokud ji prezident republiky pověří dočasným výkonem funkce (podobně jako tomu bylo v případě Paroubkovy vlády v druhé půli srpna).

Mirek Topolánek se ovšem, přes výsledek hlasování, necítí být ve své funkci nijak omezen a autoritářsky si osobuje právo rozhodovat, kdy by bylo dobré demisi podat. Až se jednou vyspí, až se mu uráčí, tak pak teprve provede to, co mu zákon nejvyšší právní síly v České republice předepisuje vykonat.

Toto již není pouhé pohrdání Ústavou, to je pohrdání samotnými principy demokracie. Vláda ODS získala ve dvousetčlenném, demokraticky zvoleném, parlamentu pouhých 96 hlasů. Podle Ústavy demokratické České republiky tak nezískala důvěru a má podat demisi. Pokud tento krok oddaluje, pak ignoruje vůli svobodně zvolených zástupců občanů České republiky.

Vláda ODS, která odkládá po vyslovení nedůvěry svou demisi, se chová nedemokraticky.

Je demokracie v České republice v ohrožení?

Představitelé ODS již mnohokrát zdůraznili, že považují za samozřejmost, že druhý pokus o sestavení vlády bude svěřen jim, přesněji Mirkovi Topolánkovi.

Ovšem: Chová-li se politická reprezentace ODS nedemokraticky již nyní, kdy očekává ještě jeden pokus poskytnutý prezidentem Václavem Klausem, jak se asi bude chovat v případě opětovného nezdaru? Jak se bude chovat, když bude mít téměř jistotu, že třetí pokus o sestavení vlády získá pro sebe Jiří Paroubek, který opakovaně naznačuje, že je v takovém případě schopen získat důvěru Poslanecké sněmovny?

Možná je na čase pokusit se zhodnotit třicetidenní činnost Topolánkovy vlády právě prizmatem otázek uvedených v předchozím odstavci. Neuskutečnily se všechny ty razantní změny na ministerstvech proto, aby si na nich ODS zajistila dominantní pozici do budoucna? Nebylo odvoláno tolik členů Inspekce Ministerstva vnitra proto, aby si na něm ODS zachovala mocenský vliv? A co včlenění Ministerstva informatiky pod Ministerstvo vnitra? Pokud v souladu (nebo v rozporu) s Ústavou České republiky dojde k předčasným volbám do Poslanecké sněmovny, budou ještě svobodné, demokratické a spravedlivé?