Pro ateistu, jakým je například biolog Richard Dawkins, je odpověď zřejmá. Musíme použít rozumu, abychom dokázali uznat, že náboženství je kruté sebeobelhávání se. Bůh neexistuje. Avšak přestože jsou západní společnosti stále světštější, i nadále v nich existuje podprahový citový postoj, který se Boha úplně nevzdá. Je snad ta víra, která živila naše předky a tak obrovským způsobem přispěla k naší kultuře, postavená na písku? Většina Evropanů nechodí do kostela, ale málo z nich otevřeně odmítá Boha a je aktivními ateisty.

Západ prostě nelze identifikovat jako amorální a světskou část světa. Přesnější je, že žijeme v napěti mezi zdravým světským agnosticismem a uznáním hodnot křesťanských morálních pravd. Například, v dobách krize se kostely naplňují. Překvapila mě volba téměř všech mých racionálních, agnostických přátel, kteří zemřeli neférově brzo a všichni měli pohřeb v kostele. A na všechny z nás truchlící pozůstalé, navzdory našim světským postojům a navzdory tomu, že se v normálním každodenním životě věcí víry vůbec nezabýváme, tato zkušenost hluboce zapůsobila. Něco se děje, co se nám dostává pod kůži.

Na univerzitě v Řezně se minulý týden papež zabýval těmito otázkami v přednášce, nazvané "Víra, rozum a univerzita". Argumentoval, že pokud věci dobře rozumíme, mezi vírou a rozumem není napětí: duch svobodného intelektuálního zkoumání na univerzitě je perfektně slučitelný s vírou v křesťanské náboženství. Od samého začátku bylo křesťanství připraveno angažovat "šíři rozumu a nikdy nepopíralo jeho velikost".Víra a rozum se vzájemně obohacují.

Papež posílil svou argumentaci tvrzením, že ke skutečné víře musí člověk dospět procesem racionální a dobrovolné úvahy a že víra nemůže být nikomu vnucována, zejména ne násilím. Násilí není slučitelné s žádným náboženstvím. Aby to potvrdil, citoval byzantského císaře ze 14. století, který argumentoval stejně, ale který dodal, že Mohamed hřeší proti tomuto univerzálnímu principu. Podle názoru tohoto císaře je učení islámu pouze "zlé a nelidské", protože Mohamed požadoval od svých následovníků, aby náboženství "šířili mečem" a nikoliv racionální argumentací.

Před 11. září 2001 by to byl jen jeden z mnoha papežských projevů. Avšak došlo k událostem z 11. září. Papež věděl přesně, co dělá. Snažil se nalézt způsob, jak říci, že křesťanství je náboženství, které je nadřazené islámu, protože je vnitřně schopnější akceptovat rozum.

Reakce byla také předpověditelná. Papežova plánovaná návštěva Turecka je ohrožena. Po celém islámské světě lidé pálí jeho podobu. Papež hrubě urazil muslimy, tvrdí vedoucí islámští představitelé, a musí se omluvit. Vztahy mezi islámem a římskými katolíky se ocitly na bodu mrazu. Toto je střed civilizací přímo před našima očima.

V jednom smyslu si tuto reakci papež zaslouží, nejen proto, že musí vědět, že nemá pravdu. To, že Mohamed a Korán vyzývají k užívání meče, má svůj protějšek v Ježíšově výroku: "Nepřicházím, abych přinášel mír, ale meč." Ve skutečnosti, jak vysvětluje Reza Aslan v pozoruhodné knize Žádný bůh než Bůh, islám je mírová, rovnostářská a intenzivně slušná víra. Mohamed by netoleroval útoky z 11. září ani jiné činy islámského terorismu stejně, jako by je netoleroval žádný křesťanský či židovský prorok. Svět svatých džihádu, fatwy či vražedného terorismu není ospravedlňován ničím, co Mohamed kázal.

Ani není pravda, že islám není schopen přijmout rozum či myšlenky osvícenství. Aslan argumentuje, že islámské pojmy jako shura (kmenové konzultace) a ijma (vláda soudce, která se stává zákonem) jsou naprosto slučitelné se zastupitelskou demokracií a povinností vlády se občanům zodpovídat a že postupně dochází i k islámskému osvícenství. Fundamentalistický terorismus by měl být viděn jako reakce na proces osvícení, jímž prochází islám, ale neměl by maskovat vnitřní schopnost islámu dospět ke stejnému cíli jako křesťanství.

Aslan přesvědčuje, avšak reakce některých vedoucích islámských představitelů na papežovu provokaci zpochybňují jeho optimismus. Islámští představitelé se mohou rozhodnout ignorovat papeže, konfrontovat ho anebo dokázat odkazy k samotné islámské teologii, že se mýlí. Namísto toho se rozhodli zdůraznit obrovskou urážku, kterou spáchal. Nevytváří to absolutně žádný dojem, že by byli islámští vedoucí představitelé schopni pluralismu či náboženské tolerance. Základní je pro ně víra v nadřazenost islámu, vyjádřená mnoha způsoby.

V extremních formách tato asymetrie víry trvá na tom, že Británie musí přijmout islámské normy zacházení se ženami nebo homosexuály, přičemž islámští občané nepociťují žádnou povinnost, že by měli akceptovat britské normy. Projevuje se to také v nechvalně známém dopise od britských labouristických muslimských poslanců premiérovi, že britská zahraniční politika vede britské islámské mladíky k terorismu. Implicitně z toho vyplývá, že Británie musí uznat platnost islámské morálky, která omlouvá vraždění nevinných lidí za účelem politických protestů.

Takové logické zkraty musejí být odmítnuty. Ano, islám je velké a pokojné náboženství. Islám je schopen, stejně jako křesťanství, sloučit víru a rozum.

Islám je však jen jedním z mnoha velkých náboženství. Nemá nárok, aby ho uctívali i jiní. Jediným možným řešením je mírová koexistence mezi náboženstvími, jakou Mohamed požadoval od svých stoupenců. Proto my na Západě odsuzujeme papežovu nevědomost a zlovolnou provokaci vůči jinému náboženství. Princip tolerance je zásada, které se Západ nesmí nikdy vzdát. Papež měl pravdu v jedné věci: Západ, i jeho náboženství, přijímají velikost rozumu. A islám to nakonec bude muset také učinit.

Kompletní článek v angličtině ZDE