Ti, kterých se pak taková záležitost osobně dotýká, se cítí být mediálně poškozeni. Paradoxně se však nezřídka stává, že jsou to právě oni, kdo způsobí svým jednáním to, že nová událost překryje tu starou. Takový případ se v minulých dnech přihodil i předsedovi ČSSD Jiřímu Paroubkovi.

Začalo to poměrně ostrou reakcí na tiskovou konferenci vlády, na které ministr vnitra odpovídal na novinářskou otázku týkající se odposlechů a zcela v duchu našeho úvodu o tom, že diváky nezajímá počátek, ale sledují probíhající děj, posunul celé vyznění tiskové konference vlády Jiří Paroubek tak, že byl Ivanem Langerem obviněn z toho, že organizuje fízlování politiků a novinářů. Že se tento mediální posun ujal, dosvědčuje například i úvod komentáře Ireny Ryšánkové, který zazněl včera v našem vysílání, ve kterém se říká: "Jiří Paroubek podle ministra Langera odposlouchává novináře a politiky, taky Poslaneckou sněmovnu a byty - kvůli Kubiceho zprávě." Nic není tak vzdáleno pravdě, jako toto tvrzení.

Stačí se podívat na stenozáznam z této tiskové konference, aby bylo jasné, že o nějakém fízlování či o politické objednávce Ivan Langer vůbec nemluvil, když odpovídal na otázku novináře Českého rozhlasu, zda má nějaké informace o tom, že je odposloucháván Inspekcí ministra vnitra. Nikde ani slovo o tom, že by se jednalo o nějaké politické zasedání, ba ani náznak toho, že za tím stojí bývalá vláda. Teprve ze slov Mirka Topolánka je možno vyvodit nějakou souvislost s bývalou vládou, ale je také nutno připomenout, že to nebyl Mirek Topolánek, ale dotazující se novinář, který v souvislosti s odposlechy použil jako první slovo fízlování. Z uvedeného je zřejmé, že to nebyl Ivan Langer, který, byť nepřímo, obvinil Jiřího Paroubka z toho, že by odposlouchával novináře a politiky, jak se to snaží ve včerejším komentáři posunout Irena Ryšánková.

Je sice možná pravda, že lidi nezajímá zápletka prvního dějství, ale to zároveň neznamená, že si nepamatují, co a jak se v něm odehrálo. A ještě jeden moment ze včerejšího komentáře stojí za opravu, a sice slovní spojení "vyzrazení Kubiceho podvrhů". Vše, co se zatím okolo zprávy děje, je zjišťování toho, jak mohla tato tajná zpráva uniknout na veřejnost. Obsah této zprávy však zatím zůstává předmětem šetření a nedá se tak zatím ani potvrdit, ale ani vyloučit pravdivost zjištění, která zpráva obsahuje. Mluvit v této souvislosti o podvrhu, je pak opravdu silné kafe, protože na rozdíl od nejrůznějších materiálů, které politici nacházejí na svých stolech, v kufřících nebo jim je někdo neznámý nezištně předá, za touto zprávou stojí konkrétní osoba a obsah zprávy je pak výsledkem práce policejního útvaru.

Je jistě možné pochybovat o všem, co obsahuje, ale hovořit o celku jako o podvrhu, se zcela jistě nedá. Přes skutečnost, že nikdo nebyl na zmíněné tiskové konferenci konkrétně označen, vztáhl toto obvinění Jiří Paroubek nejen na bývalou vládu, ale i na sebe a na následné tiskové konferenci k této události prohlašoval: "Prokažte, že byl někdo odposloucháván na můj návrh nebo na návrh vlády protiprávně, nebo pokud to neprokážete, tak se omluvte." Ve chvíli, kdy toto říkal, mu bylo jasné, že nic takového se nemůže prokázat, protože jakékoliv šetření může dát maximálně odpověď na otázku, zda se jednalo o legální či nelegální postup, nic více a nic méně a žádný z těch, kteří se na jakýchkoliv odposleších podílejí, nesdělí, kdo a co vše může za použitím operativní techniky stát.

V tomto směru byl také zajímavý tah, který Jiří Paroubek provedl, aby si pojistil svá slova. Vyzval dopisem nejvyšší státní zástupkyni Renátu Veseckou, aby vnesla jasno do celé aféry s únikem informací s takzvanými odposlechy a zároveň aby řekla jasné slovo, zda byly stanoveny na příkaz bývalé vlády, včetně Paroubka. Renátě Vesecké tuto otázku položil Václav Moravec a zajímavé bylo pozorovat reakci Renáty Vesecké a její viditelné úsilí, jak si dávala opravdu záležet na tom, aby neřekla více, než bylo možné v tu chvíli říci, a celou odpověď vztáhla toliko na svou osobu, aby se tak vyhnula zobecňujícímu výkladu. Její slova stojí skutečně za zaznamenání, cituji: "Já pevně doufám a věřím, že pan předseda tuto svoji výzvu k mému veřejnému prohlášení nesměřoval snad k tomu, aby mě zatáhl do nějakých rozmíšek. Já doufám, že byl veden pouze snahou skutečně osvětlit zákulisí těch informací, které probíhají v současné době, a proto také takto veřejně reaguji, a proto také takto veřejně prohlašuji, že jsem nikdy nebyla vtažena nebo jsem nikdy nebyla takto úkolována." A Renáta Vesecká si nechala otevřena i další dvířka ve vztahu k odposlechům, když dodala následující: "Já stále hovořím za státní zastupitelství, za orgán činný v trestním řízení a informace související s trestním řízením. Pokud se týká nějakých odposlechů, zpravodajské techniky použité nebo dokonce nelegálních odposlechů, tak tam státní zastupitelství není schopno zjistit takovéto informace a samozřejmě je nemůže ani kontrolovat." Jinými slovy řečeno, nejvyšší státní zástupkyně sice nepotvrdila podezření, že by byly odposlouchávány některé prostory a podle ní není ani pravda, že by bylo odposloucháváno dvacet politiků a novinářů, ovšem jen v souvislosti s úkony konanými v trestním řízení.

Vše ostatní ani nepotvrdila, ale ani nevyloučila. A stejně elegantně se vyhnula jasným slovům na adresu dotazu Jiřího Paroubka. Nu a stejně tak dopadne s největší pravděpodobností i páteční mimořádná schůze sněmovny, která byla na návrh sociálních demokratů k odposlechům svolána. Vraťme se však k protestům Jiřího Paroubka a k jeho nespokojenosti s tím, že kauza odposlechů byla překryta "silnější" mediální událostí, kterou je hrozba teroristického nebezpečí. Svým způsobem si za tuto medializaci může Jiří Paroubek sám. Pokud by se k opatřením, které v souvislosti s teroristickým nebezpečím přijala vláda Mirka Topolánka přihlásil, média by sice dále hrála terorismus jako událost číslo jedna, ale nespojovala by ho s vyjádřením Jiřího Paroubka a případ odposlechů by tak byl dále v pozornosti.

Ale Jiří Paroubek, hnán touhou jakkoliv a kdekoliv zaútočit na svého protivníka, si nenechal tuto příležitost ujít a zpochybnil kroky vlády. Nesmí se proto divit, že se média soustředila na tuto novou přestřelku a poněkud upozadila téma, které jistě předsedu ČSSD pálí více. Inu, jak bylo řečeno, nikoho nezajímá zápletka prvního aktu, obzvláště pak, když se sami aktéři snaží přilákat diváka na nové kousky.

zveřejněno se souhlasem redakce ČRO 6

ŽIVÉ VYSÍLÁNÍ ČRo 6

	Windows Media	8 kbps | 16 kbps | 32 kbps | 48 kbps
	Ogg Vorbis	22 kbps | 48 kbps | 128 kbps | 256 kbps (S)
	MP3	32 kbps