Cest žurnalistické korupce je několik. Cestovní kanceláře a počítačové firmy pořádají novinářské zájezdy (například na Krétu, do Tunisu či do Redmontonu) a semináře s hrazeným pobytem, některé firmy odměňují novináře na tiskových konferencích drahými dárky nebo jim zapůjčují výrobky na dlouhodobé testy, jiné - například policie - garantují "spřáteleným" novinářům exkluzivní informace s předstihem či dokonce informační monopol. Některé organizace zase vybavují a platí letenky, ubytování, víza a různá povolení, jednají s místními úřady, vozí novináře v džípu po džungli a provádějí žurnalistům v terénu průvodcovskou činnost, aby se nezdržovali a co nejvíce času věnovali "jejich" tématům.

Veřejná korupční služba

"Embedded" žurnalistiku provozují mnozí i proto, aby se s umístěnými články mohli zúčastnit "prestižních" tématických novinářských soutěží. Tyto metody preferují třeba feministické organizace, některé ambasády nebo centrály cestovního ruchu. Takto bohužel vznikl i cyklus reportáží Českého rozhlasu 3 - Vltava Bretaňské příběhy. "Novinářky" se nechaly vozit po Bretani francouzskou centrálou cestovního ruchu Maison de la France... Takto pojatá "veřejná" služba ale porušuje nejen etická pravidla novinářského řemela, ale i Kodex Českého rozhlasu. Už v jeho preambuli se praví, že Český rozhlas poskytuje nestranné a nezávislé zpravodajství, informace, komentáře a analýzy. V samotném Kodexu se pak píše:

1.3 Český rozhlas je povinen pečlivě posuzovat, zda pořady či jejich části nesměřují, ať již otevřeně nebo skrytě, k prosazování určitých obchodních nebo politických zájmů.

14.5 Ve všech pořadech se Český rozhlas musí vyvarovat skryté a podprahové reklamy

zákon 484/1991 Sb. v platném znění - zákon o Českém rozhlasu ZDE

Podpora od Sorose

Pod málokterým článkem v některám z deníků si ale můžete přečíst, že ho svými financemi pomohla vytvořit nějaká vlivová organizace. Že zaplatila novináře, jeho letenku kamsi do Afriky nebo na Ukrajinu, či že poskytla odborné informace nebo rešerše "na klíč".

Články, které vyšly 15. 8. 2006 v Lidových novinách, vznikly s finanční podporou Open Society Fundu amerického miliardáře George Sorose. Na jiné výplody aktivistického žurnalismu přispívá zase Carless S. Mott Foundation a desítka dalších Foundations, lišících se pouze názvem a osobami, nikoliv metodami práce nebo cíli. Zprostředkovatelem je z amerických bankovních, ekonomických, zbrojařských, farmaceutických, vládních či polovládních peněz placená politicko lobbistická vlivová skupina, skrývající se za charitativní nebo neziskovou vzdělávací organizaci. V tomto případě je "mediálním" zprostředkovatelem Člověk v tísni při České televizi.

Redaktoři Lidových novin Klára Tylová a Michal Kučera ovšem mají tu smůlu, že pod jejich takřka "veřejnoprávními" články, "zmonitorovanými" na internetových stránkách Člověka v tísni, je napsáno

Článek vyšel v Lidových novnách, vznikl s finanční podporou OSF.

Těch novinářů, jejichž psaní sponzoruje Open Society Fund, Člověk v tísni či další obdobné "veřejně prospěšné" organizace, je ale daleko více.

Na titulní straně Lidových novin už se ale článek tváří nikoliv jako zaplacené PR, mající přitáhnout pozornost k jiank mediálně nezajímavému tématu, ale jako seriózní článek na seriózní téma seriózní redaktorky seriózního média. Článek říká všem, že problémy menšin a multikulturalismus nejsou vedení redakce Lidových novin cizí. A to není pravda.

Pokud takto vzniká odborný článek v odborném časopisu, a pojednává o druhové čistotě uznaných porostů dubu, je to sice na pováženou pro nezávislost a relevanci daného periodika, ale společenská nebezpečnost je minimální. V některých oborech je to běžné, protože bez takové podpory by některým náročným článkům nikdo jinak čas nevěnoval. Redakce je schopna zaplatit autorovi jen několik set korun, náklad nepřekračuje tisíc výtisků. Sepsání odborného článku trvá třeba i několik týdnů. Pracují-li v žoldu aktivistických organizací novináři v celostátních denících nadnárodních vydavatelských koncernů, vnášejí do mediálního prostředí kampaňovitou manipulaci a spouštějí synergické efekty třeba před důležitými politickými či ekonomickými rozhodnutími. A to je na pováženou. Serióznost se začne měnit na prodejnost.

Klára Tylová - LN, titulní strana, strana 3, 15. 8. 2006: Policie konečně začne odhalovat "otroctví" - Člověk v tísni ZDE

Klára Tylová - LN, "Téma" - strana 3, 15. 8. 2006: Ukrajinci, novodobí otroci - Člověk v tísni ZDE

klt - Klára Tylová - LN 15. 8. 2006 "Téma" - strana 3: V Česku jsem přišla o všechno - Člověk v tísni ZDE

Michal Kučera, LN 15. 8. 2006: Ekonomice cizinci pomáhají - Člověk v tísni ZDE

Klára Tylová napsala dle mediální databáze Newton IT za poslední rok více než 190 článků. To je průměrně jeden za dva dny, počítaje v to i 1. máj, vánoce, další svátky a dovolenou. O reálnosti tohoto výkonu v podmínkách poctivé žurnalistiky může každý čtenář přemýšlet.

Otazníky nad ostatními

Může dnes například bývalý zástupce šéfredaktora slovenského deníku Pravda, nyní redaktor zahraniční rubriky Lidových novin Luboš Palata zaručit veřejnosti, že jeho články o opozičním hnutí na Ukrajině pod názvy "Ukrajinští boháči míří do politiky" či "Modří, nebo oranžoví? ptá se Ukrajina" také nesponzorovala Sorosova nadace stejně, jako samotnou ukrajinskou protivládní opozici ? Obsah by tomu odpovídal. Zaručit Palata nemůže nic. Ale nikoho to už ani nezajímá. Serióznost deníku se velmi těžce buduje a velmi lehce ztrácí. Stačí jedna malá neopatrnost. Například jeden řádek, vysvětlující, kdo má vlastně zásluhu na tom, že Lidové noviny naplní titulní stranu.

Luboš Palata - LN 24. 3. 2006: Ukrajinští boháči míří do politiky - Lidovky.cz ZDE

Dalším redaktorem Lidových novin, který se objevuje v mediálním monitoru Člověka v tísni, je například Petr Honzejk a jeho článek Česko je zemí romských ghett z 19. 4. 2006, nebo redaktor časopisu Týden Petr Podaný a jeho článek o africké realitě "Odpojování od kapaček", který vyšel v příloze MfD. Takových příkladů se na serveru najde povícero.

Veni, vidi, vici

Své cíle Člověk v tísni netají. Na svých stránkách píše:

Cílem informačních projektů Člověka v tísni je nejen zvýšit povědomí a zájem české společnosti o tato témata, ale i přispět k aktivnímu zapojení veřejnosti, státní správy a médií do hledání dlouhodobého a udržitelného řešení těchto otázek.

O kus dál organizace přiznává, na jaká témat se zaměřuje:

Projekt Rozvojovka usiluje o zvýšení informovanosti a zájmu české společnosti o problematiku rozvojové spolupráce. Projekt Migrace informuje o fenoménu migrace v českém, evropském i světovém měřítku. Společnost Člověk v tísni od roku 2004 také realizuje úspěšnou kampaň Likviduj! Česká ghetta, která informuje o problematice vzniku a snah o odstraňování chudinských ghett v České republice. ... Od poloviny roku 2005 je stěžejním tématem programu nelegální migrace.

O několk řádek níže organizace přiznává, co všechno dělá pro prosazení se do médií a politiky:

A nakonec se pochválí, kolik se jí toho jen za rok 2005 povedlo do vydání vecpat.

Bylo vydáno 128 příspěvků s migrační tématikou v českých celostátních a regionálních médiích (MF DNES, Lidové noviny, Hospodářské noviny, Respekt, Deníky Bohemia, Nový prostor, Český rozhlas, BBC). Bylo vydáno 5 čtyřstránkových tématických příloh v regionálních denících MF DNES . Bylo uděleno 5 novinářských stipendií ...

A "stipendisté" v redakcích píšou o migraci jako mourovatí...

Program migrace - Člověk v tísni ZDE

Nemylte se, pokud novinář takto seriózního deníku opíše předložený materiál, nechá se dovést za ruku do nějakého ghetta či píše si podrobně, o čem se hovoří na nějakém "odborném" semináři, tak zcela určitě napíše jen to, co má ověřeno minimálně ze dvou zdrojů... Zeptá se jednoho účastníka semínáře a zeptá se i druhého účastníka semináře. A klidně se zeptá i třech dalších . Dozví se totéž. A napíše to. Dokonce i s citacemi zdrojů...

Hlavní pracovní poměr a neziskové mediální vedlejšáky

To bratr bývalého ministra životního prostředí za ČSSD, "ekologický právník" JUDr. Petr Kužvart je jiný kabrňák. Sofistikovanější. Pro jedny pracuje veřejně zdarma a ti druzí to zaplatí. Téma je stejné, užití různé. Svým sponzorům pak Kužvart dokáže poděkovat tak servilně, že si musí připadat jako nabobové. Přitom si nepřipadá jako koupený, ani jako prodaný...

Ateliér pro životní prostředí i oba spoluautoři děkují Hlavnímu městu Praze a zejména pak Magistrátu hl. m. Prahy za podporu, bez které by tento pro veřejnost potřebný text nemohl být vytvořen a účinně šířen. Ze strany obce i magistrátu jde o akt v našich poměrech ne zcela obvyklý a rozhodně nejde o samozřejmost. Tím spíše vybízí k následování.

Mgr. Pavel Černohous, JUDr. Petr Kužvart: Práva veřejnosti při ochraně ovzduší ZDE

Související informace

Financování "neziskových" struktur TÉMA BL

Tvorcovia revolúcií ZDE

Nyní podle svých internetových stránek Nadace OSF Praha zahájila Kampaň pro rovnost šancí, jejímž cílem je upozornit na nerovnosti mezi muži a ženami na pracovním trhu. Bude dobré pečlivě sledovat veškeré mediální výstupy, zvláště ty, které budou citovat jako zdroj OSF či organizace s ní spojené. Už před časem totiž koalice ProEquality zveřejnila Stínovou zprávu v oblasti rovného zacházení a rovných příležitostí žen a mužů. Je tedy kde se "inspirovat", čili odkud opisovat... Zděšení však nastane, dočteme-li se na stránkách Nadace Open Society Fund, že v letech 1995 -- 2004 napomáhala reformě policie, či svými financemi vytváří platformu pro reformy ve fungování justice a zavádí nové principy do praxe policie . Tady končí legrace.

OSF Praha - Programové oblasti ZDEZDE

Autor je členem Rady Českého rozhlasu. Je tudíž jednou z osmi osob, které rozhodují mimo jiné i stížnosti na vysílání Českého rozhlasu a mají "v popisu práce" dohled nad uplatňováním zákona o Českém rozhlasu a Kodexu Českého rozhlasu. Autor není, přestože se se svým levicovým politickým názorem či minulostí netají, řízen žádným "stranickým sekretariátem". Se svými, většinou kontroverzními názory si vystačí. V Britských listech, kam ho nezvolil nikdo, i v Radě Českého rozhlasu, kam ho zvolili zástupci čtyř politických stran - křesťané, liberálové, socialisté a komunisté. Kam ho nominovaly čtyři zájmové organizace - novináři, právníci, nájemníci a cikáni. Není velvyslancem zájmů nikoho z nich. To říká jen proto, že i po volbách se to nálepkami všude jen hemží. Podle autora je míra věcí veřejných nutná, abychom nežili v anarchii a současně, abychom nežili v diktatuře. I kdyby byla osvícená glorifikovanými zastánci nepolitické politiky. I kdyby byla hájena s praporem svobody bez přívlastku a bez hranic. I kdyby to byla permanentní politická revoluce s fangličkami na Václavském náměstí. Veřejná služba by se ale nikdy neměla stát předmětem kšeftu či zákulisních politických čachrů.