Bezpečnostní odbor MV to zdůvodňuje potenciálním nebezpečím zneužívání nevládek "pro účely financování terorismu, dalších forem logistické podpory terorismu a jiných forem hospodářské trestné činnosti".

Po 11. září 2001 je to zcela pochopitelná a legitimní obava. Američtí futurologové Alvin a Heidi Tofflerovi totiž například tvrdí, že některé zdánlivě nevinné nevládní organizace tajně financovaly teroristy. Nelze si nevšimnout ani paralel mezi radikálními islamisty a nevládními skupinami levičáckých antiglobalistů.

To vše je schopen Brezina bez uzardění vtěsnat do několika vět.

Transparentnost občanské společnosti nemůže vynucovat drakonická představa fízlů o nutnosti evidovat každou nevládní či neziskovou organizaci a certifikovat ji či klasifikovat ji na bezpečnou či nebezpečnou. Případně na žádoucí (národně frontovou) a nežádoucí (protistátní živly).

To si může pro interní potřebu zpravodajských důstojníků vytvářet v počítačovém Velkém bratru s názvem Topic zpravodajská agentura. Snaha náměstka pro legislativu MV a současného místopředsedy vlády Zářeckého ale byla, aby státní úředníci měli povinnost poskytnout data agentům BIS i v rozporu s obecně platnými právními předpisy. Čili aby BIS či rozvědka legálně i s donucením příslušného úředníka mohly vyžadovat informace o zdravotním stavu, platební morálce, majetku a dalších údajích, které pro různé účely evidují o občanech úředníci státu. A v souladu se zákonem nesmí údaje použít k jinému účelu, než jsou určeny. To byla i podstata obav, které měly Britské listy o nezákonných extenzích sčítání lidu v roce 2001. Bezpečnostní rizika, která by se bývala byla nelegálním předáním databáze sčítaných občanů včetně jejich vazeb tajné službě vytvořila, byla neúměrná a nepřijatelná.

Brezina nyní lobbuje, aby se podobným způsobem nechaly evidovat a certifikovat i dobrovolné, neziskové struktury. Na jednu stranu by to předešlo podobným obviněním z prosazování agend cizích tajných služeb a lobbistických struktur, jimi financovaných a úkolovaných, které jsem popsal v článcích Duhové peníze a Zelený kruh Duhy. Na druhou stranu by ale došlo k expanzi strachu zneužití těchto informací k nátlaku lokálních státních mafií na aktivisty a jejich organizace, které by paralyzovaly spolehlivě jakékoliv dobrovolné sdružování - od odborové organizovanosti, přes zelené až po církevní dobročinné struktury. Lidé by se zase shromažďovali pouze v hospodách, kde by za přítomnosti "infiltrovaných" fízlů nadávali na vládu... Do další "revoluce".

Fízlové se dnes snaží zjednodušit si práci využitím populistických strašáků teroristické hrozby (či teroristických provokací, na které v případě nerespektování verbálních upozornění může dojít také) a svou neschopnost průniku do rizikových struktur a jejich "rozpracování zevnitř" nahradit detailním "rentgenovým pohledem zvnějšku". Za pomoci naivních a podrobností neznalých, ale "odpovědných" a "státotvorných" poslanců - pomocí salámových novel zákonů. Pak se ten balíček složí jako lego a budeme se divit. Všichni.

Málokdo z občanů touží po kybernetické totalitě. A málokdo si dovede představit, že může existovat svět, ve kterém by i zdi ložnice byly stejně průhledné, jako výloha supermarketu.

A takový svět chce Brezina ve své slepé touze ztrestat malé hříšky proti morálce transparentnosti a politické ambice (některých) zelených aktivistických kariéristů. Chce prosadit policejně kontrolovanou demokracii. Novinář Ivan Brezina.

Když jsem "odpálil" "explozivní sérii duhových článků" v Britských listech, nastalo mezi tmavězelenými i světlezelenými zděšené virtuální hemžení. Miroslav Patrik z brněnské pobočky sdružení Dětí Země (několik let se celkem úspěšně podílí na blokování výstavby dálnic v ČR) zaslal do vniřní emailové konference Lobbying-l@list.ecn.cz upozornění na články, ve kterém "doufá, že řada z vás pošle reakci na blisty". Skoro by se chtělo říci, že se modlí, aby někdo sled korupčních a vlivových závislostí vyvrátil. Velké pochopení a rozhořčení v této diskuzi projevil i právník-aktivista Petr Kužvart. Tamtéž. Ten si přeje, "aby se těmhle Kotrbům vzal vítr z plachet".

A vzápětí - v tomtéž mailu do konference lobboval za poskytnutí finančního příspěvku k posílení odporu proti težbě zlaté rudy firmou Altenberg v Zlatých Horách. Peníze by měly přes Nadaci Partnerství jít z firmy Skanska. Příjemce by pak podle Kužvarta měli být aktivisté ze sympaticky nazvané organizace Přátelé Jeseníků - SOJKA a také Hnutí DUHA, o nichž Kužvart doufá, že "se do věci vloží".

No aby neloboval, když spory s těžaři jsou dobrý právnický kšeft a on se vyzná. Už v březnu 1998 předal Bedřich Moldan Petru Kužvartovi Cenu Josefa Velka za osobní nasazení při vedení soudních sporů v roce 1997 - těžba zlata na Rožmitálsku, spor obce Kašperské Hory versus Bohemia TVX Gold. Ministerstvo životního prostředí, vedené Milošem Kužvartem (ČSSD) odebralo v prosinci 1998 společnosti TVX Bohemia důlní licenci na průzkum zlatého ložiska. Bratr Petr Kužvart do té chvíle působil jako právní zástupce města Kašperských Hor v boji proti těžařům. 9. prosince 1998 - těsně po vyhlášení výsledku oznámil, že tuto kauzu opouští, aby nemohl být jeho bratr, ministr, obviněn z konfliktu zájmů. Kužvart Miloš ještě před nástupem do funkce ministra proti průzkumu a chystané těžbě zlata na Šumavě pravidelně vystupoval také. To byl ministrem životního prostředí Martin Bursík, který s omezením zlatokopectví sympatizoval též. O konflikt zájmů se tedy zjevně nejednalo...

Nebo ano?

Podle usnesení vlády č. 516 ze dne 26. 5. 1999 těžba zlata na území České republiky není minimálně do doby schválení Surovinové politiky v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů žádoucí, a vláda proto nemá zájem na povolování geologických prací na vyhledávání a průzkum. V samotném dokumentu Surovinové politiky se píše, že vzhledem k tuzemské potřebě zlata, situaci na světových trzích zlata a vzhledem k negativnímu vlivu těžby a zpracování zlata na životní prostředí, není těžba zlata na uzemí ČR žádoucí. Podle vládního dokumentu z hlediska surovinové politiky zlato nepředstavuje natolik výjimečnou komoditu, aby pro něj bylo účelné zavádět odlišný systém povolování jeho průzkumu a těžby a posuzování vlivů těchto činností na životní prostředí.

Miloš Kužvart se o stovku tun zlata v českých horách zajímá stále. A Petr Kužvart také. Ne proto, aby ho vytěžili. Aby ho nevytěžil nikdo jiný. Obojí je dobrý kšeft. Ministerstvo životního prostředí pod vedením Kužvartova nástupce lidovce Ambrozka totiž povolilo - těsně před volbami, o kterých se předpokládá, že budou křesťanskou labutí písní, firmě Altenberg průzkum nalezišť zlata ve Zlatých Horách na severní Moravě. Tři tuny zlata a tuna zlaťáků čekají na další soudní spory a na právníky. Jen sehnat prachy na občanskou společnost...

"Stačí změny na postech odpovědných funkcí a vše může být jinak. Ve vysoké politice stačí nepatrně zafinancovat jeden názor proti druhému a ihned dojde ke střetu zájmů", napsali v květnu 2000 na téma zlatokopectví aktivisté z "extremistické" zelené organizace Earth First! (Země především!)

Podle policejně-univerzitního specialisty na extremismus všeho druhu, který nálepkuje organizace jako soudní znalec, Miroslava Mareše, se ekoterorismus v České republice týká i organizace Earth first!. Mareš na tato odvážná "vědecká" konstatování, za něž by se fízl Brettschneider nemusel stydět, dostal grant v rámci projektu GAČR 407/03/D105 "Politické násilí a terorismus v České republice". Autor za mikroteroristické sabotáže ekoteroristů považuje např. zalepování zámků řeznictví. "Tyto akce ve svém souhrnu způsobují velké majetkové škody, což např. v USA znamenalo, že je FBI řadí mezi jednu z nejzávažnějších hrozeb domácího terorismu (Federal Bureau of Investigation 2004)," píše bez uzardění "expert na terorismus" Mareš, který ve svých pracích sám sebe rád cituje.

"U terorismu se však spíše jedná o metodu prosazování zájmů, zatímco extremismus je chápán jako antiteze demokracie (Mareš 2003: 20-46).

Eko-extremismus tedy směřuje k nedemokratické společnosti (autoritářskému režimu nebo totalitě), kde by byly ve prospěch fanaticky a fundamentalisticky formovaných environmentálních požadavků popřeny demokratické mechanismy a hodnoty."

"Enivironmentální extremisté mají sklon očekávat, že celý svět přijme jako model individuálního jednání anarchismus. To je vyjádřeno v jejich nechuti k národním vládám, multinárodním korporacím a velkým institucím všeho druhu. "

Jsou antidemokratičtí. To je snad nejnebezpečnější aspekt radikálního environmentalismu. Úplný základ naší společnosti, liberální reprezentativní demokracie, je odmítána jako příliš "lidsko-centrická". Ve jménu "mluvení za stromy a jiné druhy" jsme konfrontováni s hnutím, které by mohlo předznamenávat éru eko-fašismu.

Ekologický právní servis, Hnutí Duha/Friends of the Earth vydali v roce 1997 i publikaci Martina Prokopa "Právní rádce do přímé akce". V ní se mj. v kapitole "Jsme opravdu ekoteroristé?" hlásí k občanské neposlušnosti u akcí, které by "měly být poslední možností, jak určitému činu zabránit nebo jak na určitý problém upozornit".

Ve vztahu k ekoterorismu v ČR je zajímavé, že v HC/Punk zinu Svobodná duše z Českého Krumlova, který propaguje straight edge, byly obsaženy pozdravy Animal Liberation Front a Earth First!

Je zajímavé, že jeden z vůdčích členů EF! v ČR, anarchista a squatter Slavomír Tesárek uvedl, že kromě anarchismu je mu blízký i buddhismus (Seshit 2000: 18).

I tak může vypadat česká věda. A český "vědec". JUDr. PhDr. Docent. PhD. Nejspíše na základě této "respektované" vědecké práce (zveřejnil ji "politicko-sociologický" časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Rexter, ve kterém je Mareš "výkonným redaktorem") a předcházejících Marešových prací obdobné úrovně se Earth First!, ale i Tesárek ocitli v hledáčku provokatérů a policejních grázlů, stejně tak Earth First! i ve vnitráckých zprávách o extremistických organizacích.

Český stát se musel omluvit Slavomíru Tesárkovi za to, že ho v září 2000 během demonstrace proti zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky protizákonně zbil policista v civilu Zdeněk Ježek, který přitom porušil služební zákon. Tesárka zezadu napadl, srazil na zem a bil dřevěnou tyčí. Policista byl v civilu proto, že měl zrovna v ten den dovolenou... Útok Ježka tehdy zachytil britský fotograf Adrian Arbib. Ministerstvo původně tvrdilo, že zákrok byl v souladu se zákonem. Trestní oznámení, které na kriminalistu Tesárek podal, odložila Inspekce ministra vnitra s odůvodněním, že nejde o trestný čin.

Stát musel zaslat Tesárkovi omluvný dopis, v němž mělo být napsáno, že k útoku na jeho osobu neměl policista, který zasahoval v civilu, "žádný zákonný důvod" a že se za jeho zákrok Česká republika omlouvá. Rozhodl o tom soud. Odvolací soud pak rozhodl, že stát je povinen zaplatit navíc Tesárkovi desetitisícové odškodné a 31 000 Kč za soudní výlohy. O několik měsíců později Ježek sám od policie odešel.

Mladý nadějný politolog z Brna blábolil o extremismu už v době zasedání MMF a SB. V době televizní krize byl předsedou Rady ČT. Knihy doc. JUDr. PhDr. Miroslava Mareše, Ph.D. o extremismu dnes doporučují policistům, studentům i učitelům jako povinnou četbu. A na základě takovýchto "vědeckých studií" "protiteroristického univerzitního experta" Mareše a na ně napojených "analýz" ministerstva vnitra pak novináři typu Breziny, citující bez znalosti věci "autoritativní zdroje", stejně jako důstojníci policie a tajné služby hodnotí přínos neorganizovaných a nesečtených neziskových aktivistů ke globálnímu terorismu. A o těchto "pravdách" přesvědčují za peníze ze státního rozpočtu důstojníci vnitra poslance a chtějí další peníze. Na boj proti terorismu. Protože mikroterorismus v podobě zalepeného zámku u řezictví v Dlouhé lhotě je také terorismus. Podle "experta" Mareše. A podle novináře Breziny.

• Miroslav Mareš: Pravicový extremismus a radikalismus v České republice. Barrister a Principal. ISBN:, ISBN 80-86598-45-4
• Miroslav Mareš: Globalizace, intelektuálové a levicový extremismus. in:Proglas Revue 8/2000
• Milan Znoj x Miroslav Mareš: Je pravicový extremismus nebezpečnější než levicový? in:Literární noviny 22/2005

Policejní grázl Ježek za zmláceného Tesárka byl kázeňsky potrestán písemnou důtkou. Podle Marie Masaříkové z tiskového odboru ministerstva vnitra to byl v té době jediný trest, který inspekce v souvislosti s policejními zásahy při zasedání MMF udělila. Ministerstvu vnitra v té době šéfoval sociální demokrat Stanislav Gross. Dnes to je nestraník Bublan. Jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet. Na tuposti některých fízlů a tuposti některých politologů se nezměnilo vůbec nic. Tupost prostě zůstane tupostí.

Kdo je v tomto případě zrno a kdo plevy? Není všechno zlato, co se třpytí.

Autor je členem Rady Českého rozhlasu a stále ještě prostým členem ČSSD. V článku nevyjadřuje názor Rady, ČSSD, KSČM, KDU-ČSL, US-DEU, ODS ani nikoho jiného. Nedělal to nikdy a nikdy to dělat nebude. Nemá toho zapotřebí, neb se svými vlastními, většinou kontroverzními názory si vždy vystačil. Jeho životopis je na stránkách Britských listů už dlouho a v něm se veřejně a cynicky vyznává ze všech dosavadních tvůrčích, soukromých i politických hříchů.