Polský poker o základnu

20. 9. 2006 / Štěpán Steiger

Polský ministerský předseda Jarosław Kaczyński při své vůbec první návštěvě Washingtonu, kde se 14. září setkal s presidentem Bushem, při odchodu z Bílého domu stručně konstatoval: "O základně jsme vůbec nemluvili." -- ačkoliv se ve Varšavě obecně má zato, že právě tato otázka je v současnosti ve vzájemných polsko-amerických vztazích problémem nejvážnějším.

Američané přitom v dokumentu, který polské vládě předložili, své úmysly jasně vyjádřili. Zda tak učinili i vůči Praze, nevíme, protože Cyril Svoboda - schovávaje se za tvrzení, že nic není ještě rozhodnuto -- zatloukal a zatloukal a od Alexandra Vondry můžeme sotva očekávat postoj odlišný.

Soudě podle polského tisku pobuřuje americký postoj polskou stranu hned z několika důvodů. Washingtonský dopisovatel deníku Rzeczpospolita to vyjádřil těmito slovy: "Američané jsou naprosto přesvědčeni, že jim musíme za základnu líbat ruce."

Podle zmíněného dokumentu by vláda USA ani nebyla ochotna za území základny platit, polským firmám by nijak nebyla zaručena účast na stavebních pracích -- "bylo by to ovšem možné" (!) a firmy "by byly povzbuzovány" -- sliby, jež Polákům připomínají těšínská jablíčka slibů o Iráku: USA za polskou účast na okupaci Iráku slibovaly polským společnostem lukrativní zakázky při rekonstrukci iráckého hospodářství, výsledkem však byla prasklá bublina.

Prvotní polské úvahy o základně (či základnách) vycházely z přesvědčení, že by americká nabídka měla být přijata s ohledem na posilování vztahů se Spojenými státy v příštích desetiletích. Nakonec však převážilo a chladná úvaha ministerstva obrany, jež premiér ve Washingtonu opakoval: mají-li být základny akceptovány, požaduje Polsko zabezpečení také pro sebe.

Jaké zabezpečení

Polské ministerstvo obrany totiž -- na rozdíl od českých obránců základen -- soudí, že protiraketová obrana by možná ochránila USA, sotva však Polsko. Proto Poláci požadují na americké vládě dodávku tzv. Patriotů, pohyblivých protiraketových základen PAC-3, určených k obraně proti taktickým raketám (raketám krátkého doletu). Polské úřady výslovně konstatují: "Nezáleží nám tolik na bezpečí základen jako na obraně našeho hlavního města." Souhlas varšavské vlády s umístěním raketových sil by měl být proto doprovázen předáním dohodnutého počtu PAC-3. Nemusely by být předány všechny naráz, stačil by závazný slib, že se tak stane v okamžiku, kdy bude základna funkční.

Americká odpověď byla jednoznačná: Patrioty nejsou v plánu pro zemi, v níž bude základna vybudována. Reportér charakterizoval americký postoj takto: "Američané zareagovali na polské stanovisko údivem -- jako rodič, dotčený chováním nevděčného dítěte -- a opakovali svůj plán."

Bluf?

A pokoušeli se blufovat. Nejprve přinesly v květnu The New York Times zprávu, že by americká základna mohla být umístěna v Británii. Pak se USA vrátily (! tvrdí polský tisk) k jednání s ČR. V kuloárech konference o protiraketové obraně, konané letos v srpnu v Alabamě, naznačil jeden z poradců Bílého domu, že v případě neúspěchu dvoustranných rozhovorů se USA mohou pokusit použít "kanálů NATO".

I když ve Varšavě považují z několika důvodů takový přístup za málo pravděpodobný, připouštějí nicméně, že by se americká vláda mohla pokusit mít v Česku radar, na nějž by základna byla vázána. Přesto by Polsko zůstávalo zemí nejvhodnější pro vybudování základny jak z důvodů politických (sotva by se našla jiná země ochotná základnu akceptovat) tak zeměpisných (severozápadní Polsko je považováno za ideální území).

Americký partner, domnívají se Poláci, předstíral, že nechápe, že politicky není přijetí základny v Polsku snadné. "Bezpodmínečná a druhou stranou neopětovaná láska k Americe u Poláků v důsledku iráckého tažení poněkud vychladla," píše např. Rzeczpospolita, "a kromě toho je tu záležitost víz, jež se táhne jako brazilský televizní seriál." Na apely polských politiků odpovídají Američané -- což nám musí znít známě -- že jde o složitou záležitost, vyžadující souhlas Kongresu a podporu veřejného mínění. Obdobně jako u nás i v Polsku vládne mínění, že výstavbě základny musí předcházet veřejná diskuse. Samozřejmě se přitom objevují také informace o vadách protiraketového systému jako např. hrozba radioaktivního odpadu v případě, že by raketa byla sestřelena nad polským územím, nebo nebezpečí konfliktu se státy, s nimiž má Polsko vcelku dobré styky (např. Írán).

Navíc dává Rusko na srozuměnou, že se mu americká protiraketová základna v bezprostředním sousedství nezamlouvá -- dá se očekávat, že pokud by byla v Polsku zřízena, umísí Rusové rakety krátkého doletu v Kaliningradě. "Bez Patriotů," tvrdí Poláci, "bychom byli, užijeme-li americké podobenství, bezbranní jako sedící kachna."

Také energetika?

Třebaže polská média uvažovala i o možnosti vázat souhlas se základnou také na otázku ropovodu, jenž by Polsku umožnil nezávislost na ropě z Ruska, polská vláda tyto dva problémy nespojuje (i když s Američany jedná o mezinárodním zabezpečení energetických zdrojů). Washington ovšem takový ropovod nebuduje -- americké ropné společnosti o tom neuvažují. Polsko jenom doufá, že americká politika v oblasti Kaspického moře bude v souladu s polskými zájmy, které ji mohou využít. Zato by byla výhodná -- pro obě strany -- "směna" základna -- plynovod.

Za polský souhlas se základnou by musel Washington slíbit (byť by takový slib byl nesnadno splnitelný), že podpoří polské úsilí o získávání plynu. To je ovšem vysoce nepravděpodobné.

Nakonec ještě jeden citát z Rzeczpospolité -- možná bychom jej mohli uplatnit i pro sebe: "Pro Američany jsme druhořadým partnerem, který USA navykl, že stále souhlasí. V tom však skutečné přátelství nespočívá."

Vytisknout