O zmatku v mysli Rostislava Roda (?) (pokud je skutečně právě on autorem hromadného dopisu, který v neděli odpoledne obdržely i Britské listy) svědčí jeho kritika Mladé fronty Dnes, která v sobotu 16.7. publikovala článek s nadpisem "Práce pro českou dívku by byla, ale pro Romku ani náhodou". Důkaz pro tvrzení, uvedená v článku o diskriminaci Romky, zdokumentovali redaktoři MFD tajnou nahrávkou. Rod tvrdí, že použitím tajného nahrávání je "porušením občanského zákoníku".

V zavedenějších zemích západní Evropy je běžnou praxí, že tajného nahrávání musejí média používat opatrně a z rozmyslem, avšak je-li účelem veřejný zájem, je to zcela přijatelné. V tomto případě byly tajné nahrávání i publikace zmíněného článku v MFD zjevně ve veřejném zájmu a Rostislav Rod se mýlí. To, v jakém stavu je případně český občanský zákoník, je irelevantní. Kdyby někdo Mladou frontu dnes za použití tajného nahrávání v tomto případě žaloval, je jasné, že by své odvolání u evropských institucí vyhrála na celé čáře.

OLYMPIA, Greece -- At an ongoing series of lectures for an international postgraduate media course organized by the Athens-based Kokkalis Foundation, it was made disturbingly clear that the world is much less globalized than is often thought.

Nového premiéra, v němž jsem, přiznám se, zpočátku viděl jen pokračování pohromy, již si ČSSD přivodila minulé léto nástupem Stanislava Grosse, sleduji se zaujetím a stále silnějším respektem. Dosud mi na něm nejvíc vadil dojem, který kolem sebe záměrně šíří: že je schopen dohodnout se vždy a s každým a o čemkoli. Možná je jeho poslední gesto jen důkazem jeho neforemné nátury, jež snese všechno, a to bych se mu vysmál, ale zajímavé je, že si jím politicky škodí -- tak proč to dělá?

Prý se ozývají hlasy, že se premiér Paroubek snaží svým gestem vůči německým antifašistům rozdělit sudetoněmecký landsmanschaft. Vůbec nechci komentovat tento nápad a už vůbec ne reakce na něj. Já se pokusím soustředit na to slůvko "rozděluje".

Je skutečností, že každé rozhodnutí rozděluje.

Já na rozdíl od pana Provazníka patřím mezi příznivce pana Paroubka. Celkem s názory pana Provazníka souhlasím, protože politika je opravdu "uměním možného". Nemohu ovšem souhlasit s prvním odstavcem jeho článku.

Není vůbec překvapivé, že návrh smířlivého gesta vůči německým antifašistům na má podporu KSČM.

Psal se rok 1945, bylo léto a Československo se vzpamatovávalo z několika let kruté nadvlády svých německých spoluobčanů. Někteří Češi se vraceli z fronty, jiní ze zajateckých táborů po celém světě, někteří se nevrátili vůbec.

V Británii zemřel ve věku 89 let bývalý konzervativní premiér Sir Edward Heath, předchůdce Margaret Thatcherové. Stál v čele britské konzervativní vlády v letech 1970-1974. V roce 1975 prohrál volbu šéfa Konzervativní strany ve prospěch Margaret Thatcherové a nikdy jí to nezapomněl (nazýval ji slovy: "Ta ženská...") Thatcherová při příležitosti jeho smrti pochválila jeho "politické úspěchy". Nazvala ho "politickým obrem" a "v každém smyslu slova moderním konzervativním šéfem strany".

Za Heathovy vlády vstoupila Británie do Evropského hospodářského společenství. Heath také poslal britská vojska do Severního Irska. Za jeho vlády došlo v Británii k rozsáhlým stávkám, v důsledku nichž přišli konzervativci v roce 1974 o moc.

Heath nikdy Thatcherové neodpustil, že ho svrhla jako šéfa Konzervativní strany a odmítl se stát ministrem v její vládě. Po více než padesáti letech v parlamentní politice odešel na odpočinek v roce 2001.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Jak je to možné? Tak se dnes ptají asi všichni... Za krvavými útoky na pokojné civilisty stáli lidé s dobrou pověstí, rodilí Britové, perspektivní mladíci. Co je přivedlo až k bezuzdnému vraždění? Rozhodně ne islám.

V minulom príspevku som napísal, že v ekonómii platia iba niektoré zákony - napr. zákon ponuky a dopytu. Nie je to ale celkom správne, možnože celkom nesprávne tvrdenie: Na trhu práce je výška miezd vytváraná ponukou práce, ktorú tvoria pracovné sily a dopyt firriem žiadajúcich špecifickú činnosť pre svoj chod. Pretože je veľa pracovnej sily, mzdy sú tlačené dolu.

Samozřejmě že člověk je optimálně osloven nějakým "poselstvím" ještě během puberty. Tehdy když jaksi zvláštně (a s nepřehlédnutelným nepokojem) dospívá. Když cítí a má za to, že rozumově se vyrovná dospělým. Tehdy když se možná v něm probouzí ona zvláštní žízeň po životních hodnotách, spolu s touhou naléhavě hledat svou životní cestu, anebo se aspoň nezávisle postavit "na vlastní nohy", jak se říká. Nejde jen o volbu povolání, přátel, anebo partnera či partnerky.

Když už bývalý spolupracovník Greenpeace v Britských listech otevřel téma afér kolem plavidel svého někdejšího zaměstnavatele, neměl se zastavit tak daleko v minulosti a selektivně zmiňovat jen to, co se mu hodí do krámu.

Právě v těchto dnech si totiž připomínáme ještě další smutné výročí. Je tomu přesně rok, kdy loď Greenpeace Actic Sunrise připlula k pobřeží Aljašky bez plánu pro případ úniku 265 000 litrů paliva. Mohlo tak dojít k ekologické katastrofě, kterou američtí komentátoři přirovnali k havárii tankeru Exxon Valdez.

Marek Steiner se ve svém příspěvku Plná moc dotkl některých problémů, které i já považuji za závažné.

Po přečtení článku pana Čapka "Etika, ekonomie a povědomí o hranicích vlastní kompetence" se mi konečně otevřely oči. Do té doby jsem patřil do skupiny lidí, kteří nedokázali pochopit, k čemu jsou u nás některé Výzkumné ústavy. Celý život jsem dělal v provozní a ekonomické sféře, ale teprve teď jsem se konečně dozvěděl, co to vlastně ta ekonomie je a jak jsem byl doslova zabedněný. Sice jsem se nepoučil o ekonomii jako takové, protože pan Čapek se zaměřil pouze na výklad "teorie mezního užitku", ale i to mi bohatě stačilo, píše ing. Vladimír Mikuša, "český důchodce".

Ve svém prvním díle Zpravodajství píše překladatel, že existují jen informace, které pouští USA a zpravodajství iráckého odboje má být pohled na druhou stranu. Pohled pomocí nehož si čtenář udělá "propagandou nepřežvýkaný názor". Samozřejmě, že "USA" není jediný informační zdroj, vedle něj existuje mnoho agentur a médií, které jsou nezávislé (samozřejmě pokud nepovažujeme Reuters, AFP, AP a další za sionisty ovládané agentury) a mají své reportéry doslova všude, píše Tomáš Poláček.

Egyptský biochemik, který byl zatčen v Káhiře a je vyslýchán v souvislosti s bombovými atentáty v Londýně, nemá žádné vazby na al Kajdu, konstatoval egyptský ministr vnitra.

Habib al-Adli sdělil egyptskému listu Al-Jumhuriyah , že spekulace médií o Mahmoudu al-Nasharovi v tomto smyslu se nezakládají na faktech.

V pátek zveřejnilo egyptské ministerstvo vnitra výňatek z výslechu, v němž al-Nashar popírá, že by hrál při útocích na Londýn jakoukoliv roli. Sdělil vyšetřovatelům, že je v Egyptě na dovolené, že má v Británii veškeré své věci a že se tam plánuje vrátit.

Vedoucí představitelé britských muslimů charakterizovali bombové útoky na Londýn jako "naprosto zločinecké, naprosto odporné a absolutně neislámské". Společné prohlášení v tomto smyslu vydalo 22 vedoucích představitelů a učenců, kteří se sešli v Islámském kulturním středisku v Londýně. Konstatovali v němž, že neexistuje žádná výmluva, která by ospravedlnila zabíjení nevinných lidí.

Zdůrazňují: "Korán jasně zdůrazňuje, že zabití nevinné osoby se rovná zabití celého lidstva a obdobně záchrana jediného nevinného života se rovná záchraně celého lidstva." Ti, kteří spáchali bombové atentáty na Londýn, "nesmějí být v žádném případě považováni za mučedníky."

V prohlášení se také praví, že všichni lidé se musejí zabývat problémy islamofobie, rasismu, nezaměstnanosti, hospodářské deprivace a sociální vyloučenosti.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Ani ještě neuschl inkoust na návrzích zrušit dluhy chudých zemí, které tvořily dohodu, uzavřenou představiteli skupiny G8 ve skotském Gleneagles, a už je tato dohoda ohrožena, píší internetové stránky BBC.

Při čtení zprávy ČTK o Klausem řízené debatě o "postdemokracii" jsem došel k názoru, že se nám pan prezident patrně zbláznil. Podle ČTK označil prezidentův tajemník Ladislav Jakl za "zrůdný" příklad prosazování vůle některých skupin na úkor méně aktivních nedávný mezinárodní koncert hvězd, který měl upozornit politiky nejvyspělejších států na chudobu v Africe. Prezident Klaus glosoval Jaklův příklad: "Považuji to za velmi, velmi přesné."

Pavel Pečínka v Britských listech zveřejnil dopis, který Jakub Patočka, šéfredaktor Literárních novin, před několika dny adresoval Radě Hnutí DUHA.

Podotýkám, že Hnutí DUHA už pár hodin po zveřejnění dobře vědělo, kdo si dokument vzal ze stolu v místnosti, kde probíhalo jedno z našich jednání -- a že tímto člověkem není nikdo z naší organizace. Kdyby Pavel Pečínka vynaložil jen nepatrné úsilí, mohl to vědět taky a nemusel v doprovodném komentáři spekulovat o pravosti ani původu textu. Stačil jeden telefonát.

Tak zvaná "ropná špička" (v angličtině "peak oil") je největší ze zatím nevyprávěných příběhů. Přesto, že je hlavní hybnou silou válek a ekonomických krizí naší doby, mainstreamová média ji zmiňují jen zřídka. K ropné špičce (známé též jako "velký převrat" nebo "dlouhá nouze") dochází, když je poptávka po ropě vyšší než její zásoby, protože byla vyčerpána polovina jejích rezerv. "Polovina" je ale v tomto kontextu zavádějícím slovem. Většina ze zbylé ropy zůstane v zemi, jelikož na její vytěžení by se spotřebovalo více energie, než by se získalo jejím využitím.

Podle sčítání lidu z roku 2001 žije v Británii 4,6 milionu příslušníků etnických menšin, které tvoří 7,8 procenta britského obyvatelstva. Největší přistěhovaleckou skupinou v Británii jsou Indové, pak následují Pákistánci, posléze černoši z karibské oblasti, dále černí Afričané a lidé z Bangladéše. Velká Británie je historicky zvyklá na vlny přistěhovalců, kteří většinou začínali v segregaci v chudinských čtvrtích. V londýnském East Endu takto začínali koncem devatenáctého století především chudí židé z východní Evropy. Šéf Konzervativní strany Michael Howard, který na první pohled působí tak britsky, pochází z židovské rodiny z Rumunska.

vyšlo v pátek v Lidových novinách

Proč začínají panikařit nejprve média, ptá se Jan Sýkora a poukazuje na neuvěřitelně hysterický sloupek v časopise Fleet Sheet, který vychází anglicky v Praze. Píše se v něm mimo jiné:

Násilní útočníci v Londýně zřejmě dosáhli toho, co chtěli... Vyvolání hysterické xenofobní reakce i v zemích tak dalekých a vnějším vlivům tak uzavřených, jako je Česká republika. Paradoxní je, že toto vychází v Praze anglicky. Že by Fleet Sheet chtěl argumentovat: "Dejte si pozor na nás, Američany?"

Podle mého názoru politici a jejich vyškolení mluvčí ve styku s veřejností se zpravidla vyjadřují jednotně a v souladu s příslušnými stranickými platformami. Kdo ale školí například policisty, jejích mluvčí, mluvčí všeobecně, státní úředníky, operátory apod.? Oni také s veřejností vesměs mluví neosobním a jakoby umělým jazykem. Mám pocit, že  pokud někdo stojí o důvěru lidí, měl by mluvit jako oni.

"To samozřejmě neplatí pro rizikové a závadové skupiny osob. V součinnostních vztazích by měl být proto akcentován požadavek na odstranění rizikových faktorů a vytipovat poznatky vedoucí ke snížení jejich nápadu trestné činnosti".

Rozumíte tomu?

Britské listy hovořily s občanem Uzbekistánu, jehož totožnost musí zůstat z bezpečnostních důvodů utajena - Uzbekistán je diktatura.

V Olympii v Řecku hovořil o životě v současné Bosně s politologem Damirem Kapidžičem Jan Čulík.

Po zveřejnění apelu Jana Čulíka "Proč to nejde" přispělo v červnu 2005 celkem 195 čtenářů na provoz Britských listů úhrnem částkou 75 567 Kč, dalších 11 200 Kč byl příjem z reklamy. Na internetovém účtu Paypal máme nyní dále 715.08 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu cca šest až osm tisíc čtenářů denně, někteří z nich velmi podstatnými částkami, děkujeme. Vybranou částkou budeme financovat dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.