V tomto případě USA, odkud byly poskytnuty na podporu těchto politiků a jejich stoupenců stamilionové částky v dolarech a politická podpora na mezinárodní scéně. Tato politika se Washingtonu vyplatila, protože všechny tyto země se zařadily více nebo méně do tábora svého amerického protektora, zeslabily v těchto oblastech vliv Moskvy a posílily tam americký vliv.

Všechny tyto akce byly již dávno republikánskými neokonzervativními kruhy v USA plánovány s cílem oslabit politicky i vojensky Ruskou federaci a začlenit tyto státy dříve či později do NATO. Již v devadesátých letech o tom otevřeně psal politolog Zbigniew Brzezinski, profesor na Univerzitě Johna Hopkinse, bývalý národně-bezpečnostní poradce demokratického prezidenta  Jamese Cartera, ve své knize " Světová šachovnice". V ní doporučoval začlenit pod americký vliv všechny bývalé postsovětské republiky, hraničící s Ruskou federací. Pokud jde o ni, předpokládal tehdy,  že se postupně rozdělí na vlastní evropské Rusko, dále na stát sibiřský a na dálně východní, první pod vlivem velkých asijských zemí a druhý pod vlivem Japonska. To se ovšem nestalo, ovšem jeho rusofobní názory nezmizely , v poslední době dokonce přirovnával politiku prezidenta Putina k Mussoliniho fašizmu.

Zůstává ovšem skutečností, že obě hlavní politické strany v USA podporují šíření amerického vlivu ve světě, byť se ne vždy shodují v metodách. Proto také dolarová podpora proamerických politických stran a hnutí v bývalých postsovětských republikách je od obou stran, republikánské i demokratické. Toto ovlivňování se provádí prostřednictvím amerických nevládních organizací, financovaných částečně z vládních fondů na základě zákona o podpoře demokracie, ale velkou úlohu tu hrají i bohatí  sponzoři-miliardáři, především George Soros. Tento Američan , původem z Maďarska, vydělal miliardy dolarů finančními spekulacemi na burzách, základem jeho obrovského jmění byla v minulosti úspěšná spekulace proti britské libře.

A tak se stala Sorosova organizace "Open Society Institute" vedoucí americkou nevládní organizací, ovlivňující politický život v zemích, kde  mohla zřídit své pobočky. K dalším organizacím podobného druhu patří "Freedom House", který nedávno veřejně zařadil Ruskou federaci mezi "nedemokratické země", "National Democratic Institute (NDI)", "International  Republican Institute" a " National Endowment for Democracy".  Převodových pák na dolarové ovlivňováno politiky v zahraničí mají tedy USA více než dost pod záštitou obou stran, republikánské i demokratické.

Saakašviliho růžová Gruzie

Gruzie byla první, kde byla s úspěchem provedena "růžová revoluce", jež vedla k pádu prezidenta Ševardnadzeho a  jeho nahrazení proamerickým politikem Saakašvilim. V této zemí sehrála významnou úlohu Sorosova organizace  "Open Society - Georgian Foundation". Nejenom financovala přípravu revolučního převratu v zemi podle vzoru, který v Srbsku s americkou dolarovou a politickou pomocí vedl k pádu Slobodana Miloševiče, ale nakonec i z největší části platila Saakašvilimu veškerý státní aparát. Dokonce dávala přímo  měsíční dolarové částky gruzínským ústavním činitelům.

Prezident Gruzie, premiér, předseda  parlamentu a členové ústavní rady dostávali měsíčně od Sorosovy organizace po 1500 dolarech,  ministři gruzínské vlády po 1200 dolarech a jejich náměstci po 700 dolarech. Loni Fond financovaný převážně Sorosem na to vydal 14 milionů dolarů, letos - protože  z jedné třetiny se mají tyto výdaje hradit z gruzínských daní- 11 milionů dolarů. Jak  tedy mohou být gruzínští vládní a političtí činitele nezávislí vzhledem k těmto platbám si může každý posoudit sám.

Juščenkova oranžová Ukrajina

O americkém vměšování do nedávných voleb na Ukrajině, kde nakonec "oranžová revoluce" přivedla k moci po mnoha peripetiích Viktora Juščenka, bylo již ve sdělovacích prostředcích napsáno mnoho. Zde v předvolebních akcích i po jejich skončení, kdy přišly  na pořad masové nátlakové akce, byly použity velké dolarové částky na propagandu i na jiné věci. Také zde sehrála Sorosova organizace "Open Society Institute" svou úlohu, avšak masivní podpora přišla z amerických vládních míst. V USA  bylo oznámeno, že  na "podporu demokracie" na Ukrajině bylo vynaloženo 65 milionů dolarů, spolu s dotacemi od nevládních organizací se  částka zvýšila na 100 milionů dolarů. A tak mohli v Kyjevě zasednout do vládních lavic  prezident Juščenko a jeho spolupracovníci, jejichž cílem je co nejrychlejší vstup do Evropské unie a do NATO. Což bude výhledově znamenat nejenom konec vojenské spolupráce Ukrajiny s Ruskem, ale i likvidaci ruské námořní základny Sevastopolu, pronajaté na ukrajinském Krymu, který v padesátých letech Chruščov věnoval Ukrajině. Tento vývoj může znamenat, jak bylo nedávno zdůrazněno v jednom americkém komentáři, že "bez Ukrajiny, odkrývající její jižní část, se Ruská federace nebude moci nikdy v budoucnu stát skutečnou supervelmocí."

Bakijevův žlutý Kyrgyzstán

A konečně "žlutá revoluce" v Kyrgyzstánu byla také provedena s aktivní finanční i jinou americkou pomocí. Ve Washingtonu bylo oficiálně uvedeno, že na podporu demokracie v této zemi bylo vynaloženo 12 milionů dolarů z vládní strany a blíže nespecifikovaná částka z nevládních organizací, především z "Freedom House", z "National Endowment for Democracy" a z "National Democratic Institute". Tato poslední organizace vybudovala v zemi na 20 informačních center, zajišťujících  zpravodajství v ruštině, kyrgyzštině a v uzbekštině. Opozici dodaly tyto organizace tiskárnu, jež distribuovala na 200 000 opozičních tiskovin, když došlo k výpadku proudu, poskytlo velvyslanectví USA okamžitě dva generátory. USA jsou v této zemi  sponzorem Americké univerzity a americká stanice Svobodná Evropa/Svoboda vybudovala a financuje místní stanici Radio Agattyk. Takže i zde svrhnout prezidenta Akajeva - který  ovšem svůj původní liberalismus narušil stále větší autoritativností - nebylo příliš těžké. Ovšem Rusko zde má podobně jako USA vojenskou základnu a značný  politický i ekonomický vliv, takže se vývoj zatím nedostal tak daleko jako v Gruzii a na Ukrajině.

"Barevné revoluce" v těchto zemích ukázaly, že USA plně využívá svého výjimečného postavení jediné světové supervelmoci, která je rozhodnuta provádět globální politiku, podřízenou svým zájmům. To je nynější realita, i když nepochybně dočasná. Ale také se ukazuje, že takové globální politika nemusí vždy a všude být úspěšná, jak to denně dokládá  situace v Iráku.