Kde je vůbec ten váš Uzbekistán?Uzbekistán je uprostřed střední Asie. Na severu hraničí z Kazachstánem, na východě s Tadžikistánem a Kyrgyzstánem, s Afghánistánem na jihu a s Turkmenistánem na jihozápadě a západě.
Takže je Uzbekistán velmi důležitý pro různé země, protože má vaše země hranici s Afghánistánem a tam se vedla válka...
To je pravda, máme jsme tu vojenskou základnu v městě Termez na jihu země na hranicích s Afghánistánem.
Jak dlouho tam ta základna je?
Byla tam od první války v Perském zálivu.
A co Uzbekistán? Co to je za zemi? Kolik v ní žije lidí?
Uzbekistán má 25 milionů obyvatel. Ten počet neustále roste. Území není zrovna velké, Uzbekistán má jen 447 000 čtverečních kilometrů. 88 procent obyvatel jsou Uzbeci.
A co Uzbeci dělají, čím se živí?
Dělají všechno. Podnikají, zabývají se politikou, hospodářstvím, studují, máme spoustu vědců. Co se týče mladých lidí, máme množství vzdělávacích institucí... Mladí lidé chodí do divadla, do muzeí, na diskotéky, do klubů.
Takže je Uzbekistán jako každá jiná evropská země?
Ano, tak tomu je. Chtěl bych se ale zmínit o tom, že úroveň rozvoje není tak vysoká jako v evropských zemích.
V jakém smyslu?
Především v hospodářském smyslu. Hlavním problémem v současnosti je, že průměrná mzda v Uzbekistánu je třicet amerických dolarů měsíčně. Ale ceny jsou v Uzbekistánu daleko vyšší. Z třiceti dolarů měsíčně se nedá vyžít.
Co tedy lidé dělají?
Vydělávají ilegálně. Existuje černá ekonomika. Neplatí daně.
Takže kolik lidé vydělávají prostřednictvím černé ekonomiky. Kolik peněz musíte měsíčně mít, abyste vyžili?
Minimum je 500 dolarů.
Takže v zemi vládnou neživotné předpisy, které nikdo nebere vážně.
Víte, že Uzbekistán je diktatura.
Uzbekistán byl součástí sovětského impéria. Jak se od něho osvobodil?
Když se Sovětský svaz rozpadl, Uzbekistán neměl skoro vůbec žádné zdroje. Během sovětské éry byl totiž naprosto závislý na Rusku. Když získal Uzbekistán nezávislost, vznikla obrovská krize. Finanční, hospodářská, politická. Nebyli jsme schopni fungovat jako nezávislá a suverénní země. Následoval kognitivní proces, proces získávání znalostí, jak řídit zemi, jak nakrmit lidi, jak jim poskytnout zaměstnání. Bylo to nesmírně obtížné. I dodnes je to těžké.
Takže jak to bylo? Vláda z Moskvy se najednou rozložila a byli jste sami. Co se stalo?
Bylo to v roce 1992. V roce 1994 zavedl náš prezident zákon o vytvoření naší vlastní měny. Do té doby jsme neměli žádnou měnu. Měli jsme jen nějaké lístečky, jejichž prostřednictvím jsme kupovali potraviny a šatstvo a tak.
Byl to tedy naprostý rozklad. Kdo se stal politickým vedoucím představitelem?
Od začátku to byl Islam Karimov. Je vzdělaný, je to inženýr. To ovšem je pro politiku zcela irelevantní. Má dvě dcery, starší z nich je teď v Moskvě, myslím, že pracuje na americkém velvyslanectví. Mladší dcera žije v Taškentu a pokud vím, pomáhá otci nakupovat restaurace a noční kluby. Starší dceři je něco nad třicet a mladší je asi 26 -- 27. Ta starší pracuje na americkém vyslanectví.
Jak se stal Karimov šéfem země?
Dal se na politiku.
Kdybyste se vy chtěl stát v roce 1994 šéfem státu, co byste udělal? Jak toho dosáhl on?
Udělal celou řadu postupných kroků. Nikdo pořádně vlastně neví, jak se dostal k moci.
Existují politické strany?
Ano, existují. On měl vlastní, nacionální politickou stranu. S komunismem to nemělo nic společného. Nebyl antikomunista. Po pádu Sovětského svazu jsme neměli žádnou komunistickou stranu, ani jsme nesledovali ani nerozvíjeli žádný komunistický model.
Takže země nepokračovala postkomunisticky, jak tomu bylo v jiných zemích bývalého sovětského impéria? Začal provádět nacionalistickou politiku?
Ale po rozkladu Sovětského svazu, dodržovala většina státních úřadů sociální model vlády. Karimov původně doufal, že všechno zůstane stejné jako za komunismu, takže stát bude vlastnit většinu podniků. Ale došlo k hospodářské krizi -- začala koncem roku 1996. Pamatuju se, že továrna, kde pracovala moje matka, přestala včas vyplácet platy. Neměli jsme peníze a tak maminka musela začít vydělávat jinak. Je také inženýrka. Nějací přátelé jí dali možnost neformálního výdělku.
Když tedy se rozložila státní ekonomika, vznikla neformální ekonomika. Karimov by býval chtěl nechat všechno pod kontrolou státu, ale v důsledku hospodářské krize musel jednat. Co udělal?
No, on vlastně neudělal nic. Lidé sami začali privatizovat svůj majetek. Ale dodneška je to velmi obtížné. Protože vládne obrovská byrokracie. V ní vládne korupce. Vzniku středostavovských podniků brání velké překážky.
Jak se takový diktátor rozvíjí? Jak se rozvíjí jeho impérium? Podařilo se mu dostat se k moci... Jak?
Hlavním problémem myslím je, že věděl, že lidé byli velmi pasivní. Sociální mobilizace teprve začínala. Bál se, že by v zemi mohlo dojít k revoluci, protože vládla krize a hlad. Proto zřejmě začal jednat jako diktátor a ovládl zemi vojensky.
Takže spoléhá při své vládě na tajnou policii, na armádu? Na co?
Ano, rozvinul tajnou policii. Službu národní bezpečnosti. Policie omezuje práva občanů. Když jede Karimov ráno do úřadu, policie úplně zablokuje dopravu a po silnici smí jet jen jeho automobil, za nímž jede nejméně 10 aut.
Vy jste ale příkladem, že asi mladí lidé v Uzbekistánu Karimovův režim moc nadšeně nepodporují. Anebo jste spíš výjimkou a mladí lidé ho podporují? Vy nejste ideologickým produktem toho režimu. Tak asi moc vlivný a mocný není, ne?
Lidé se v Uzbekistánu bojí mluvit nahlas. Já uzbeckou vládu nepodporuju. Vidím, jak lidé trpí. Musejí vydělávat peníze ilegálně, před nosem policie, musejí prodávat na ulicích ovoce a zeleninu, protože nemůžou najít jiné zaměstnání. Policii musejí dávat úplatky, aby jim ten prodej dovolila.
Vy ale působíte velmi západně, vůbec ne uzbecky. Jak to?
No já jsem strávil určitou dobu ve Spojených státech. Byl to výměnný program, který financovalo americké ministerstvo zahraničí.
Jak to, že to ten režim dovoluje? Za komunismu by to bylo naprosto nemyslitelné. Karimovův režim je zjevně slabší, když vám dovoluje jezdit na stáže do USA a pozápadnit se?
Karimovovu režimu je to ale úplně jedno. Spojené státy s jeho režimem spolupracují a poskytují mu i ty výměnné programy. Karimovův režim nezajímá, že by měl zakazovat lidem, aby cestovali do USA.
Ale jestliže se Spojeným státům postupně podaří vytvořit v Uzbekistánu třídu mladých pozápadněných lidí, nakonec ten systém rozložíte?
Karimovův režim je zaměřen na civilní občany. Ovládá domácí, civilní občany. Nezaměřuje se na jiné země. Nebrání jim zasahovat do rozvoje naší země. Karimov neodmítá zahraniční pomoc z jiných zemí.
Ale komunisté by to nikdy nedovolili, protože se to rovná infiltraci. Zahraniční pomoc Karimovův režim podvrací.
Částečně ano.
Dovoluje to Karimov proto, protože je to mezinárodní nutnost, situace je globalizována?
Pokud by nedovolil jiným zemím, aby v Uzbekistánu zasahovaly, nebude mít žádnou zahraniční pomoc. Teď, po založení americké vojenské základny v jižním Uzbekistánu, Spojené státy poskytly Uzbekistánu 11 milionů dolarů humanitární pomoci. Po nedávných protestech v Andižanu požaduje americká vláda, aby Karimov dovolil mezinárodní vyšetřováním jak byly ty protesty potlačeny. Jinak ty peníze Uzbekistánu USA odeberou.
Ale Američané tu základnu pro Afghánistán potřebují. Takže ho budou muset podporovat. On je přece nemůže z Uzbekistánu vykopnout.
Může. Pokud nebude chtít jejich finanční pomoc. Ale myslím, že to neudělá, protože nechce, aby se USA staly jeho nepřítelem.
Je zajímavé, že přestože je Uzbekistán diktaturou, ve srovnání s předchozím režimem je to jiné -- tito diktátoři musejí používat kompromisů.
Ano.
Karimov má pověst, že nechává lidi vařit zaživa. Je to pravda?
O tom nevím, ale vím, že dochází k politické perzekuci v Uzbekistánu a existují tam političtí vězni.
Jak to víte? Protože v uzbeckých médiích to asi nebude?
Když jsem byl v USA, seznámil jsem se tam s Uzbeky, kteří dostali v USA politický azyl. V Uzbekistánu byli politicky pronásledováni za to, že byli členy demokratických politických stran.
Takže potlačuje politickou opozici.
Ano.
Ale obyčejní lidé tím postiženi nejsou?
Jsou, ale všechno se to děje tajně.
Takže jak vypadá život v Taškentu?
Život v Taškentu je normální, jako v každé jiné zemi. Ale zároveň se lidé bojí hovořit nahlas. Existuje strach a tlak. Třeba když jedete taxíkem, dáváte si pozor na jazyk. Nebudete mluvit o politice ani o Karimovovi, protože by taxíkář mohl být u tajné policie.
Takže se lidé vyhýbají politice a žijí nepoliticky?
Normální lidi ano. Nejsou politicky uvědomělí. Nezajímají se. Ani nevědí, kdo kandiduje na prezidenta či jaké mají ti kandidáti názory.
Kolik let je Karimovovi?
Víc než šedesát mu nebude.
Co se stane po jeho smrti? Připravil struktury pro nástupce, jiného diktátora, anebo se to celé rozloží?
Myslím, že se ještě nechystá zemřít. Ale podle mého názoru zřejmě převezmou moc ty dcery. Asi hlavně ta starší už je k tomu připravena.
Co myslíte, že se ve vaší zemi v budoucnosti stane. Bude to stejné jako dnes, anebo vznikne něco přijatelnějšího?
V současnosti roste napětí. Za určitou dobu, možná za pět let, možná za víc, dojde ke zlomu. A vznikne nový proces.
Jakou roli budou při tom hrát pozápadnění lidé jako vy?
Právě tito lidé budou budovat společnost, půjdou do politiky a budou rozvíjet ekonomiku.
Ale vy pojedete do zahraničí, protože už toho v Uzbekistánu máte dost?
Ale jen na studie. Jestliže najdu dobré místo v zaměstnání, zůstanu tam.
Kde jste se naučil anglicky?
Byl jsem v Americe, ale v Uzbekistánu jsem měl opravdu dobré učitele.
Co chcete v životě dělat?
Chci se stát diplomatem. |
