15. 7. 2005
Prezident Klaus se patrně zbláznil. Měl by skončit v klecovém lůžku?Při čtení zprávy ČTK o Klausem řízené debatě o "postdemokracii" jsem došel k názoru, že se nám pan prezident patrně zbláznil. Podle ČTK označil prezidentův tajemník Ladislav Jakl za "zrůdný" příklad prosazování vůle některých skupin na úkor méně aktivních nedávný mezinárodní koncert hvězd, který měl upozornit politiky nejvyspělejších států na chudobu v Africe. Prezident Klaus glosoval Jaklův příklad: "Považuji to za velmi, velmi přesné." |
Pánům Jaklovi a Klausovi nějak uniklo, že "prosazování vůle některých skupin na úkor méně aktivních" je základem tržního hospodářství. Majitele firem ani jejich management nikdo nevolí. Nejsou (většinou) členy politických stran. Náš život ovlivňují firmy daleko více a často v mnohem horším smyslu než nevládní organizace, ale Klaus v si prosazování jejich vůle nějak nepovšiml. Snad ani Grebeníčkovi komunisté nemluvi o "zrůdném" trhu. Klaus během své politické kariéry mnohokrát tvrdil, že peníze jsou až na prvním místě a že nezná špinavé peníze. Přihlížel nečinně tunelování bank, investičních fondů a kampeliček. Právě Klausova vláda zůstala v nečinnosti i v době, kdy došlo k miliardovým podvodům s lehkými topnými oleji. Nezaregistroval jsem, že by Klaus označil za "zrůdné" zločiny v Bosně nebo Kosově, že by se kriticky vyjádřil k ruskému vraždění v Čečensku nebo genocidě ve Rwandě či Darfúru.... Moc bych si přál, aby výroky prezidenta opravdu svědčily o tom, že se Václav Klaus zbláznil. Nemocného prezidenta by mi snad mohlo být líto. To by pro mne bylo přijatelnější než skutečnost, že Klausovou vizí budoucnosti je vláda nové "Národní fronty" politických stran, kterým lidé namají co kecat do vládnutí. Je alternativou obávané "postdemokracie" jakasi nova "Klausokracie" či "Klausokratura" založená na neomezené vládě politiků, které volí stále méně lidí? Už při podpisu Klausovy kniky na ambasádě státu vedeného diktárorem a válečným zločincem Miloševičem jsem si nebyl jist Klausovým duševním zdravím. Jeho pozdější obhajoba zavírání nemocných lidí pohodlným personálem do klecových lůžek či popírání romského holokaustu v táboře v Letech jen svědčí o prohloubení jeho psychické krizi. Ve světě plném drogových mafií, pašaráků zbraní, teroristů, globálního oteplování a korupce (viz ENRON, Parmalat či WV) snad nemůže výroky o nevladních organizacích jako nejvetším ohrožením demokracie brát vážně nikdo s normálním uvažováním. |