Vzpomínám si na přelom sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. Tehdy mne zavolal ředitel národního podniku a zeptal se mne, zda nepotřebuji u jednoho případu intervenci u předsedy okresního soudu. Odmítl jsem, ale přesto jsem neměl dobrý pocit. Neboť dobrý známý nebo přítel tehdejšího krajského tajemníka KSČ Mamuly požadoval po podniku náhradu škody ve velké výši, za kterou podnik v žádném případě neodpovídal. Odmítli jsme ji přiznat a kupodivu ředitel se za nás postavil. Věc šla k soudu a soudce v souladu s vůlí soudruha tajemníka rozhodl. Rozsudek byl povídáním bez jakéhokoliv vztahu k právu (i k tomu socialistickému). Odvolávat se nemělo smysl a přiznám se, že nikdo ani nechtěl. Ulevili jsme si, že odpovědnost leží na někom jiném. Tehdy soudci radili zejména funkcionářům. Pokud zde nebyli vstřícní, pak je pokáral předseda soudu s tím, zda soudruhovi nedovedou poradit. Integrální součástí soudů byly i organizace KSČ. Z populistických důvodů byly zřízeny u soudů tzv. bezplatné právní poradny.

Na rozdíl od toho je třeba v právním státě striktně oddělit justici a veřejnou správu od právního poradenství a zastupování jednotlivých osob ve sporech. Soudce musí v souladu s občanským procesním řádem nebo obdobným předpisem dojít ke kvalifikovanému závěru, musí vyslechnout svědky, nechat vyhotovit znalecké posudky, vyslechnout názory advokátů, účastníků apod. Soudní jednání trvají i delší dobu. Toto není u právní poradny možné. Zde jde především o stanoviska jen jedné osoby, která mohou být velmi subjektivní a zkreslená.

Kromě toho právní poradenství může protiústavně zvýhodňovat určitou stranu sporu. Závěry právního poradenství nemusí být v souladu s pozdějším rozhodnutím soudce nebo jeho kolegy. I když jsou v souladu, i tak soud rovněž nebudí zdání nezávislého orgánu, jakým má podle ústavního pořádku soud být. Mimo jiné i proto rozhodovací činnost orgánů veřejné správy má být zcela oddělena od právního poradenství a zastupování, kde v souladu s Ústavou mají působit především advokáti.

Bohužel toto nebylo pochopeno ani některými známými právníky i po 17. listopadu 1989. V souvislosti s tímto si vzpomínám si na rok 1994. Tehdy byly provedeny změny a doplňky zákoníku práce. Především byrokracie na Ministerstvu práce a sociálních věcí tyto změny vykládala tak, že bylo zrušeno smluvní odstupné v kolektivních smlouvách. Tehdy byli postiženi sociálně slabí a potřební. Tisíce lidí nedostalo peníze, na které měli nárok a které byly zapotřebí k překlenutí obtížného období nezaměstnanosti nebo k zahájení podnikání.

Energicky v tisku jsem vystoupil proti názorům o zrušení smluvního odstupného. Tehdy mne v deníku Práce napadl tehdejší šéf právního odboru Českomoravské komory odborových svazů (!), že nemám pravdu s tím, že věc již konzultoval se soudci.

Veřejně jsem ho vyzval, ať uvede jejich jména, aby řadoví členové odborů mohli podat námitku podjatosti v soudních sporech. Již se neozval.

Věřím, že zvyk chodit na konzultace k soudu přetrvával dlouho i po roce 1989. Bohužel zřejmě i díky těmto konzultacím mnoho lidí o svoje peníze přišlo. Jen sedm zaměstnanců Sigmy Hodonín zažalovalo včas svůj nárok v roce 1994. O záležitosti rozhodoval i Ústavní soud. Nakonec až v roce 2001 okresní soud pravomocně jejich nároky uznal přesně v žalované výši i s úroky z prodlení. Nároky jiných byly již dávno promlčeny.

Může nějaký soud zaměstnat na základě mandátní smlouvy advokáta s tím, aby radil soudcům, například z důvodu, že soudci na svoji práci nestačí? Zde je odpověď jednoznačná. Nikoliv již z důvodu, protože účastník musí mít vždy zachovanou možnost námitku podjatosti. Musí vědět, že ji může podat vůči konkrétním soudcům, kteří ve věci rozhodují. Pokud se podílí na jejich rozhodnutí i advokát jako zaměstnanec soudu (není rozhodující debata o tom, z kolika procent), jak lze o námitce podjatosti rozhodovat?

V žádném případě nejde o nezávislý a nestranný soud. Soudce či senát musí dojít k závěru jen na základě vlastních úvah, nikoliv že mu poradil zaměstnanec soudu, kterým je advokát, nebo nadřízený orgán. Rovněž žádný soud v právním státě nesmí a nemůže potřebovat pomoc advokátů na základě mandátních smluv. Kde je navíc vedle toho tu místo pro tzv. bezplatnou právní poradnu soudu, která by zaměstnávala advokáta ? Tu by advokát na základě mandátní smlouvy radil soudcům a tu občanům. Samozřejmě, že nikde.

Toto, co se zdá banalitou a samozřejmostí pro soudy, není kupodivu samozřejmostí pro orgány veřejné správy (zejména obecní a městské úřady), přestože na jejich nezávislost a nestrannost jsou čl. 36 Listiny základních práv a svobod jsou kladena stejná kriteria.

Proto rovněž správní orgány musejí rozhodovat nezávisle a nestranně. Nelze si představit advokáty, kteří pracují na základě mandátních smluv na finančních úřadech i jinde. Nemůže se referent stavebního úřadu odvolávat na to, že rozhodl určitým způsobem, protože se na jeho rozhodnutí podílel advokát. Kde je navíc tu místo pro tzv. bezplatnou právní poradnu, která by zaměstnávala advokáta ? Tu by radil advokát referentům a tu občanům. Na rozdíl od toho v právním státě musí příslušný správní orgán dojít ke kvalifikovanému rozhodnutí sám.

Zatím je zakotveno, že advokát musí vykonávat svoji činnost jen na vlastní jméno a nikoliv v pracovním či závislém poměru. Mandátní smlouva a provádění poradenství jménem soudu nebo města toto vylučují. Takto je to pevně a závazně stanoveno zákonem o advokacii. Pokud vím, nikdo nenavrhoval změnu této zákonné úpravy. Pokud by v budoucnu někdy zákon stanovil výjimku a umožnil zřídit soudům a veřejným orgánům tzv. bezplatné právní poradny s tím, že zde mohou pracovat advokáti na základě mandátních smluv, pak by byly bezpochybnosti vzneseny námitky o jeho neústavnosti. Měnit Listinu základních práv a svobod zde také nelze. Její čl. 1 totiž stanoví, že základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné. K těmto bezpochyby patří i nezávislost a nestrannost soudů i orgánů veřejné správy.

I z těchto důvodů problematika dostupnosti právní pomoci pro potřebné občany s problematikou tzv. právních poraden u soudů nebo správních orgánů v žádném případě nesouvisí. Jde především o hlasy ve volbách líbivými populistickými gesty a činy.

Také tvrdím, že pro každého má být právní pomoc dosažitelná. Zde je třeba zhodnotit dosavadní úpravu a pečlivě navrhnout její doplnění. I nyní pro potřebné občany mají povinnost zajistit právní pomoc soudy a advokátní komora i bezplatně. V Listině základních práv a svobod je zakotven dokonce na ní nárok. Proto musí být dosažitelná stejně pro všechny občany a musí být zde celostátní úprava. Nemohou zde být připuštěny diference podle jednotlivých obcí.

Vážený doktore Štemberku! Vysoce positivně hodnotím Vaše poznámky o diskusním fóru v rámci České advokátní komory. Rovněž považuji za politováníhodné a neodůvodněné jeho zrušení. JUDr. Aleš Uhlíř navrhl paní PhDr. Ivě Chaloupkové, tiskové mluvčí komory zařazení 7 diskusních příspěvků na internetové stránky komory. Věřím, že alespoň některé z nich zde budou uveřejněny.Dovoluji si Vám navrhnout osobní setkání.

S projevem úcty

JUDr. Marek Steiner