Protože ono to tak skutečně bylo. Většina antifašistů, ať u nás, nebo v Německu, byli skutečně komunisté (a to už dlouho před válkou). Byli to právě oni, kdo byli společně s židy první na řadě při zatýkání, při odsunu do koncentračních táborů a při popravách. Takže v duchu dlouho hlásaného nesmyslu za minulého režimu by nebylo skutečného vnitřního odboje bez komunistů, kteří byli především antifašisty, a kteří na toto nebezpečí upozorňovali dávno před válkou.

Přečetl jsem i další články pana Provazníka. Například v článku Chudoba cti netratí (někdy) píše o něčem, čemu vůbec nerozumí, co neprožil, a co má jen z doslechu. I já jsem pracoval na akcích Z, a nebylo to z donucení, chodil jsem tam dobrovolně - nemohu za to, že doba taková byla, mnozí pracovali pro sebe (a myslím tím společnost) rádi a zadarmo - jistěže bylo dost takových, kteří měli jiné cíle, ale takových je v dnešní době většina. To ovšem dnes už nikdo nepochopí, kromě těch starých, o kterých pan Provazník v jiném článku sprostě a bezdůvodně tvrdí, že málokterý z nich má čistý štít. Já a mnoho mých přátel ten štít čistý máme. Navzdory tomu, že v dnešní době to o sobě může tvrdit jen málo lidí.

Ano, stejně jako pan Jírovec jsem životem unavený muž, ale na rozdíl od něho nechci poučovat mladého muže, který už všechno podstatné o minulosti už slyšel. Možná, že není mladý a hloupý, možná jen někde něco zaslechne, a bez uvažování tomu věří. Možná je to tak nejpohodlnější, a možná se nedostane do konfliktu se svým zaměstnavatelem.

Jednoho dne ovšem bude také starý, unavený muž, a já bych mu přál, aby se za svůj život nemusel stydět, a aby měl čistý štít.