Distribuce tisku v České republice se za posledních patnáct let ekonomické a sociální transformace značně proměnila. Státní PNS byla privatizována, za pomoci tuzemského i zahraničního kapitálu vzniklo v devadesátých letech množství distribučních firem. V konkurenčních podmínkách jich nakonec mnoho také neobstálo a postupně docházelo k jejich slučování. V roce 2002 tak tyto koncentrační tendence měly již jen dva vítěze -- Mediaprint & Kapa Pressegrosso, s.r.o. (MPK) a První novinovou společnost, a.s. (PNS) -- konkurenční distributorské podniky, které zajišťovaly dodávku novin a časopisů na prodejní místa.

Další vývoj v letech 2002--2004 je předmětem zájmu této práce. V narážce na nedávnou existenci jediné, státem řízené distribuční společnosti by v jejím podtitulu mohlo stát: Od monopolu k monopolu? To proto, že výpovědi smluv klíčových vydavatelských domů, a zároveň akcionářů PNS, firmě MPK mohly vést, tentokrát již v tržních podmínkách, opět k nastolení monopolu jedné distribuční firmy.

Ke vzniku monopolu PNS nakonec nedošlo, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže tyto obavy de iure vyvrátil a Mediaprint se zcela tržně zachránil uzavíráním nových smluv s časopiseckými vydavateli. Takže se nic nestalo? Ne tak docela: toto je totiž pouze soukromoprávní aspekt "distribučního sporu".

Druhým, závažnějším aspektem bylo potenciální ohrožení plurality tisku. Potenciální odmítnutí dominantního distributora tisku (nemusí jít jen o PNS) přijmout do své sítě určitý titul nebo například požadavek nepřiměřeného rabatu po vydavateli (formy nátlaku) by bylo možné interpretovat nejen jako zneužití dominantního postavení, ale také jako ohrožení přístupu k informacím. Touto otázkou se také několikrát během roku 2003 zabývala parlamentní Stálá komise pro sdělovací prostředky.

V práci tedy nalezneme dvě tematické linie -- linii "obchodní", kterou řeší soutěžní právo a "antimonopolní úřad", a linii "veřejného zájmu", za který považuji pluralitu v oblasti mediální produkce. V práci zároveň ukazujeme, že jde rovněž o dvě odlišné optiky vnímání případu.

Následujícím textem tedy zaznívá otázka, zda je tisk "pouhým" zbožím, nebo zda vyžaduje nějakou další legislativní ochranu. Oblast produkce a distribuce tisku v České republice totiž není zvláštním způsobem ošetřena, otázky ekonomické koncentrace řeší pouze Zákon o ochraně hospodářské soutěže, speciální ustanovení v "tiskovém zákoně" neexistují.

Popis a interpretaci vývoje v distribuci tisku v letech 2002--2004, které tvoří hlavní část práce, se pokusíme teoreticky uvést rozdílem mezi "paradigmatem konkurence" a "paradigmatem dominance" (McNair, 2004). Uvidíme, že důraz, který klademe na vlastnickou kontrolu médií připomíná inspiraci kritickými teoriemi.

Následuje krátký popis vývoje v distribuční sféře před rokem 1989 a v devadesátých letech 20. století. Důležité je rovněž nastínění situace na tiskovém trhu v letech 2002--2004: majetkové propojení distributorů a vydavatelů v ČR je totiž klíčem k pochopení celé práce.

Stěžejní část věnujeme proměně distribučního trhu v období let 2002--2004 a jeho vyústění v podobě nově nastoleného modelu distribuce tisku v ČR. Pokusili jsme se tuto kapitolu pojmout pokud možno plasticky (neboť nic není černobílé) a snad i přehledně -- navzdory tomu, že vývoj v distribuci tisku rozhodně přehledný nebyl.

"Obraz distribučního sporu v médiích" je konkretizací problému uplatňování vlastnické kontroly na podobu mediální produkce, především pak zúčastněných vydavatelů na referování o "distribučním boji". Popisujeme a interpretujeme zde výsledky obsahových analýz společnosti Anopress.

Postupovou práci uzavíráme srovnáním evropských distribučních systémů a výhledem do budoucna, k doplnění obrazu události slouží četné přílohy.

V úvodu ještě drobná poznámka. Jestliže se zabýváme vlastnickými poměry ve vydavatelské a distribuční sféře, střety zájmů, respektive uplatňováním kontroly nad žurnalistickou produkcí, je vhodné doplnit, že v letech 2002--2003 jsem byl externím spolupracovníkem časopisu Trafikant, podnikového měsíčníku První novinové společnosti, a.s. Tato okolnost by později mohla vyvolat pochybnosti o mé nezávislosti při popisu událostí v oblasti distribuce. Osobně se domnívám, že jakákoliv předpojatost v textu znát není, i když to pochopitelně musí posoudit jiní; práce ve zmiňovaném periodiku mi naopak umožnila zorientovat se ve složité problematice distribuce tisku.

Paradigma dominance, paradigma konkurence -- dvě optiky vidění světa

Ve středu zájmu této práce stojí proměna systému distribuce tisku v České republice v letech 2002--2004.

Ač jde o proces složitý a dynamický, navíc národně specifický, lze v jeho pozadí nalézt určitou spojující linii. Jde o neustálý spor mezi "volnou soutěží" a "veřejným zájmem" (regulací), který je na poli mediálních studií reprezentován dvěma protikladnými paradigmaty. Ta bývají nazývána různě -- McQuail (1999) hovoří o "dominantním" a "alternativním" paradigmatu, McNair (2004) zase o "paradigmatu konkurence" a "paradigmatu dominance".

Vyjděme z McNairovy klasifikace. "Paradigma konkurence" označuje za normativní přístup, který vyjadřuje ideál toho, jak by věci měly být. Tímto ideálem je liberální kapitalistická společnost euroamerického typu založená na pluralitě. Svoboda tisku je dle tohoto modelu zajištěna vydavatelskou rozmanitostí a rovnou konkurencí mezi odlišnými společenskými subjekty. Soukromé vlastnictví médií má přinášet nezávislost na státu a různorodost vlastnictví zajišťovat pluralitu novinářských názorů. Panuje zde tedy přesvědčení, že "veřejný zájem" zajistí trh.

"Paradigma dominance" se vymezuje vůči liberálně-kapitalistickému pojetí, podle McNaira se soustředí na mezery mezi skutečností a ideálem. Vychází pochopitelně z tradice kritických teorií, které většinou pracují s Marxovou tezí o podmíněnosti duševní produkce postavením ve výrobních vztazích (představa, že bytí implikuje vědomí, Německá ideologie). "Paradigma dominance" tvrdí, že žurnalistika neumožňuje rovnou soutěž rozdílných idejí a hodnot, ale že je spíše součástí kulturního aparátu, který nerovné vztahy ve společnosti reprodukuje. Podle tohoto modelu média neslouží veřejnosti, ale slouží zájmům dominantních tříd ve společnosti -- pomáhají udržovat status quo.

McNair tvrdí, že podoba sociologie žurnalistiky postavená jen na modelu dominance (kritické teorie) není udržitelná, a že sám se pokouší dichotomii konkurence-dominance překonat. Podle McNaira se od dob Marxe značně snížila možnost zneužití moci dominantními skupinami. Poukazuje na změnu v postavení pracujících tříd a hlavně změny v technologiích. McNair navrhuje kompromisní "model chaotického toku": "Procesy, jimiž lidé ideologické dominance dosáhnou (nebo jí naopak odolají a podrývají ji), nejsou systematické a hierarchicky uspořádané, ale spíš náhodné a nepředvídatelné." (McNair, B.: Sociologie žurnalistiky. Praha, 2004. s. 39.)

Ať již použijeme terminologii McQuaila či McNaira, můžeme konstatovat, že "liberální" a "kritické" pojetí se liší v názoru na funkci volného trhu. Dle liberálního pojetí vede soutěž k rozmanitosti a proměňování struktury médií, takový náhled se snaží minimalizovat význam ekonomického vlastnictví médií. Kritické teorie poukazují právě na opačný efekt: že totiž taková soutěž nakonec vede k monopolu nebo přinejmenším k oligopolu. (Srov. McQuail, D.: Úvod do teorie masové komunikace. Praha, 1999. s. 191.)

Lze říci, že tato dvě protikladná stanoviska lze ve "sporu o distribuci" spolehlivě identifikovat, lze je nalézt ve vyjádřeních proti sobě stojících zájmových skupin (viz. zejména organizace Unie vydavatelů versus Media Observatory).

Středem pozornosti této práce bude potenciální nebezpečí: 1. vertikální koncentrace (problematika vlastnictví různých stádií výroby a distribuce tisku), 2. Možnosti nastolení monopolu jedné distribuční společnosti.

Pokusíme se však také nastínit možné důsledky těchto hrozeb pro mediální produkci (pluralitu tisku). Dostáváme se tak k otázce: Je tisk zboží jako kterýkoliv jiný produkt, nebo vyžaduje zvláštní (např. legislativní) ochranu? Ve sporu se ukázalo, že zejména vydavatelům, jakožto ekonomickým subjektům, se příčí výklady, které by noviny definovaly jinak, než jako "pouhé zboží". (Srov. Klíma, M.: V čem se noviny neliší od housek. Hospodářské noviny, 14.11.2002. s. 10.)

V pozadí našeho zájmu o vlastnickou strukturu sféry produkce (vydavatelský trh) a sféry distribuce (distribuční trh), resp. jejich propojení, je teze, kterou explicitně vyjádřil také McNair: "Ekonomická moc se prostřednictvím vlastnictví médií přímo proměňuje v moc kulturní." ( McNair, B.: Sociologie žurnalistiky. Praha, 2004. s. 104.)

Důraz, který kladu na vlastnickou kontrolu médií, pochopitelně připomíná inspiraci kritickými teoriemi, nicméně nerad bych byl zcela v jejich "zajetí", a jak ukazují nadcházející strany, šlo mi především o srovnání stanovisek dvou soupeřících zájmových stran (zastánci akcionářů PNS versus zastánci MPK).

Postoje zmiňovaných zájmových skupin se projevily i v jejich názorech na možné legislativní ošetření sféry distribuce tisku. Celou prací se totiž line otázka, zda by ustanovení o vlastnictví mediální produkce a distribuce mělo být součástí speciálních zákonů ("tiskový zákon", či dokonce zvláštní "zákon o distribuci"), nebo zda pro řešení podobných případů stačí legislativní rámec Zákona o ochraně hospodářské soutěže.

Nastínění situace na tiskovém trhu: vydavatelé a distributoři v České republice a jejich majetkové propojení

Klíčovou sféru distribuce tisku, kterou v této práci tematizujeme, lze rozdělit na vztah tří aktérů:

Vydavatel < > Distributor < > Prodejce tisku

Každý v tomto řetězci se řídí poněkud jiným (především ekonomickým) zájmem. V tržním prostředí vydavatelé stanovují konečnou cenu svého mediálního produktu (tiskového titulu). Tato cena je v České republice fixní -- tzn. neliší se mezi jednotlivými prodejci, může ji změnit pouze vydavatel na základě vlastního (tržního) rozhodnutí. Samotný prodejce tisku, jako poslední článek řetězce, o ceně titulu nerozhoduje, tedy, na rozdíl od jiných produktů, nemůže zvyšovat svůj zisk zvýšením jeho ceny (podobný princip dnes funguje u tabákových výrobků). Zisk vydavatele nezávisí jen na úspěchu jeho mediální produkce (prodaném nákladu), ale také na jeho smlouvě s distribuční firmou -- především na tom, jaký podíl z ceny titulu (rabat) bude distributor požadovat za jeho rozvezení do vlastní prodejní sítě.

Distributor tedy v konkurenčním prostředí usiluje o přízeň vydavatelů především výší rabatu. Prodejce tisku je posledním článkem. Může si vybrat svého dodavatele (distributora). Jakmile to však učiní, jeho zisk je podmíněn pouze výhodností smlouvy s distributorem (tedy opět rabatem z ceny titulu) a výší prodaného nákladu (ve smlouvě může být zakotveno, že prodejci bude snížen rabat v případě snížení prodaného nákladu). Dohody mezi vydavatelem a distributorem nemůže prodejce přenést na zákazníka (jak by v situaci, kdy by na produktu nebyla uvedena pevná cena, učinil).

Tři uvedení aktéři jsou na sobě závislí. Distribuce je přitom pro vydavatele jedním ze základních nástrojů marketingu. Není-li produkt v pravou chvíli na pravém místě, jako by neexistoval. Nezbytná je přitom spolehlivá výměna informací mezi vydavatelem a distributorem, potažmo mezi distribucí a zákazníky (čtenáři).

O základních principech distribuce tisku, byť v poněkud odlišném prostředí USA viz: Forsee, J. B.: Úkoly distribuce: doruč, prodej, inkasuj. In: Příručka pro novináře střední a východní Evropy. Praha, 1991. s. 158-161.

Problém s distribucí nevyřeší ani kolportéři, ani jiné náhradní formy prodeje (např. předplatné). Nutnost fungování distribuční sféry se prokáže při pohledu na zvyklosti recipientů mediálních produktů v ČR. Ukazuje to výstup z výzkumu "Zvyklosti při nákupu denního tisku a časopisů" realizovaný agenturou TNS Factum.

Výzkum se uskutečnil ve dnech 21.11. -- 26.11. 2003 v rámci programu Factum Omnimas. Byl realizován technikou standardizovaného řízeného interview na reprezentativním souboru 1015 respondentů starších 15 let, vybraných kvótním způsobem. Viz. TNS Factum: Tisková informace. Praha, 8. 1. 2004. Srov. Opletalová, Z.: Češi kupují tisk hlavně v trafikách, na rozdíl od zahraničí. ČTK, 8. 1. 2004.

Graf ukazuje, že většina respondentů si tisk kupuje v "klasických" prodejnách tisku. Na rozdíl od zahraničí nemá příliš velké zastoupení předplatné. Což také znamená, že klasický distribuční řetězec má pro vydavatele klíčový význam při odbytu.

Koordinace činností vydavatele a distributora je tedy důležitá. Charakteristickým znakem sféry distribuce tisku v České republice je také vlastnická účast vydavatelů v distribučních firmách. Tato tendence se po ukončení distribučního sporu (2002--2004), který je předmětem této práce, ještě dále upevnila. Právě majetková účast v hlavní distribuční společnosti PNS byla příčinou celého "boje o distribuci".

Možnosti práce nedovolují nastínit celý proces transformace vydavatelské a distribuční sféry od centrálně řízeného k tržnímu modelu. Zejména privatizace vydavatelství a monopolní PNS a s tím související legislativní změny jsou v tomto směru velmi podnětné. K hlubšímu porozumění současného (jde nám zejména o roky 2002--2004) vztahu vydavatel-distributor je třeba alespoň zevrubně popsat tržní situaci v obou sektorech v ČR. Hlavně majetkové propojení distributorů a vydavatelů v ČR pak bude klíčem k pochopení celé práce.

Sféra produkce -- vydavatel

Vzhledem k majetkovému propojení vydavatelů a distributorů a s tím souvisejícími otázkami kolem "distribučního sporu" nás zajímají především akcionáři hlavních distribučních společností, kterých se následující strany budou týkat -- PNS a Mediaprint & Kapa Pressegrosso (dále MPK). Jde hlavně o klíčové vydavatele deníků, ale také časopisů. Pokusme se o zevrubný přehled vydavatelského trhu v ČR.

Kovařík, J.: 7:5 pro Němce. MÉDIA 2004 - Tisková média, Strategie, 15.12.2003. s. 14,

Potůček, J.: Kam kráčejí české noviny. Reflex, 13.11.2003. s. 38,

Čulík, J.: The Czech Republic. In: The Media in Europe. London, 2004., Obchodní rejstřík.

Minulí či současní akcionáři První novinové společnosti, a.s (2002--2004):

• Vltava-Labe-Press (VLP), a.s. -- dominantní vydavatelství regionálního tisku vlastní německý regionální vydavatel Verlagsgruppe Passau GmbH (zal. 1946), ovládaný rodinou Berger-Kapfinger/Diekmann (94 %, necelých 6 % patří nadaci Dr. Hans-Kapfinger-Stiftung). VLP vstoupilo na český trh v roce 1990. Vedle zástupce majitele Dr. Diekmanna, který je znám díky vlastnictví fotbalového klubu Sparta Praha, byl od počátku klíčovým koordinátorem expanze v ČR Franz Xaver Hirtreiter. Skupina dominuje také regionálnímu tisku na Slovensku, silná je v Polsku. Ve všech zemích buduje i polygrafické zázemí. V ČR jde především ofsetovou tiskárnu Severotisku Ústí nad Labem, dále novinové tiskárny v Plzni, Českých Budějovicích a Ostravě. Pasovské skupině patří mediazastupitelství Inzertmedia i majoritní podíl ve vydavatelství suplementů Astrosat. VLP patří k hlavním akcionářům PNS (podíl 26, 00 %). Portfolio: Deníky Bohemia, Deníky Moravia, Večerník Praha
• MAFRA, a.s. -- patří německému regionálnímu vydavatelství Rheinisch-Bergische Verlagsgesellschaft GmbH z Düsseldorfu (zal. 1946), jehož vlastníky jsou čtyři rodiny Arnold, Betz, Droste a Wenderoth. Díky deníku Rheinische Post a dalším regionálním titulům v oblasti Porýní a Vestfálska jde o kapitálově silný subjekt. Německý vlastník si postupně vybudoval i polygrafické zázemí, vlastní novinové tiskárny v Praze a v Olomouci. Mediální skupina Mafra zahrnuje tisk (MF Dnes, Lidové noviny), multimédia (iDnes.cz, Lidovky.cz, rádia Expres a Classic FM, agentura TVD) a tiskárny (Mafraprint). Mafra patří do třetice největších akcionářů PNS (podíl 26, 27 %).
• Ringier ČR, a.s. -- vydavatelství novin a časopisů, patří švýcarskému koncernu Ringier AG (zal. 1831). Vlastníky jsou Evelyn Lingg-Ringier, Annette Ringier a Michael Ringier. Z vlajkových titulů Blick na českém trhu projektují deník Blesk a týdeník Profit, dříve Československý, později Českomoravský Profit (dnes vlastní Karel Komárek). Ringier má velmi silnou pozici také na maďarském (bulvární Blick) a slovenském (deník Nový čas) trhu, přítomen je i v Rumunsku a ve Vietnamu. Na trh v ČR vstoupil Ringier v roce 1991 za asistence Michala Voráčka a rychle se stal největším vydavatelem. Patří mu tiskárna časopisů v Ostravě. Deníky Blesk a Sport dnes tiskne ve vlastní tiskárně -- dřívější novinové části podniku Česká typografie, kterou odkoupil. Ringier je hlavním akcionářem PNS (podíl 27, 02 %). Portfolio: Reflex, Blesk, Blesk pro ženy, Deník Sport, ABC.
• Economia, a.s. -- novinové i časopisecké vydavatelství. Majoritním akcionářem je Verlagsgruppe Handelsblatt GmbH sídlící v německé Düsseldorfu, patřící 100 % Verlagsgruppe Georg von Holtzbrick GmbH Co KG a vydávající v SRN ekonomický deník Handelsblatt. Druhým, minoritním, akcionářem Economie je americký Dow Jones & Company, Inc. (1882) jehož majiteli jsou rodiny zakladatele Dow a Jones (60 %) a další fyzické osoby -- vlajkovou lodí je ekonomický deník The Wall Street Journal. Jeho evropskou mutaci vydává Dow Jones (51 %) spolu s Handelsblattem. Dalšími minoritními akcionáři Economie jsou Miroslav Pavel a Zdeněk Mrkva. Economia byla prostřednictvím firmy Ecomedia akcionářem PNS do listopadu 2002. Svůj podíl (20, 24 %) však prodala časopiseckým vydavatelům Europress a Sanoma Magazines Praha. Portfolio: Hospodářské noviny, Marketing & Media, Ekonom a mnoho odborných (zejména ekonomických) periodik.
• Sanoma Magazines Praha, s.r.o. -- časopisecké vydavatelství, patří finské mediální společnosti Sanoma WSOY Oyj (zal. 1889). Až do roku 2001 vlastnil původní vydavatelství Mona Praha holandský koncern VNU, patřící do Top 10 evropských vydavatelů. Vlastnickou strukturu Sanoma WSOY tvoří fyzické i právnické osoby a také jeden fond. Největším akcionářem s více jak 29 % akcií je Jaakko Rauramo. Po převzetí struktur VNU má společnost Sanoma v Evropě kolem 250 převážně konzumních časopisů. Vydavatel nemá v ČR žádné účasti v polygrafii. V roce 2002 vstoupil jako akcionář do PNS, když koupil část podílu (9, 00 %) od Economie. Portfolio: Vlasta, Týdeník Květy, Story, Ring, Men's Health, National Geographic, Living, do října 2004 též odborné zdravotnické tituly (prodány společnosti One Media).
• Europress, k.s. -- časopisecké vydavatelství, vlastní německá skupina Heinrich-Bauer-Verlag z Hamburku (zal. 1875). Na český mediální trh vstoupila začátkem 90. let s ženským týdeníkem Tina. Dnes vydává v ČR řadu ženských a společenských magazínů. Vedle ČR je vydavatelství přítomno ve Francii, Španělsku, Polsku, Maďarsku, USA, na Slovensku atd. V čele skupiny stojí zástupce rodinného vlastníka Heinz Bauer. V tuzemsku Bauer Verlag nevlastní žádné polygrafické podniky. Europress v roce 2002 vstoupil jako akcionář do PNS, když koupil část podílu (11, 24 %) od Economie. Portfolio: konzumní tituly (Bravo, Dívka, Tina, Rytmus života, Žena a Život atd.)

Minulí či současní akcionáři Mediaprint & Kapa Pressegrosso, s.r.o. (2002--2004):

• K.u.K. Medienbeteiligungs, Ges.m.b H& KG -- rakouská firma, která je dceřinou společností druhé největší německé mediální skupiny Westdeutsche Allgemeine Zeitung (WAZ) se sídlem v Essenu. Tiskové portfolio WAZ čítá více než 130 deníků a několik časopisů v Německu, Rakousku, Srbsku, Bulharsku, Maďarsku, Chorvatsku a Rumunsku. Přestože tato vydavatelská skupina měla zájem o bývalý deník Super, k dohodě nakonec nedošlo, a tak WAZ v ČR figurovala (prostřednictvím rakouské K.u.K. Medienbeteiligungs) pouze jako majoritní vlastník distribuční firmy MPK. Většinový podíl měla rakouská společnost v MPK od roku 1992, po změnách na poli české distribuce tisku však své akcie (63 %) v listopadu 2003 odprodala zbývajícímu vlastníkovi MPK Ivanu Kaufmannovi. WAZ tak dnes na českém trhu nepodniká.¹
• Hachette Filipacchi 2000, s.r.o. -- v ČR především vydavatelství časopisů o životním stylu. Vlastníkem je francouzské vydavatelství Hachette Filipacchi Presse, patřící do koncernu Lagardére Groupe. Francouzská centrála se orientuje doma i v zahraničí (Latinská Amerika, Španělsko, Maroko, Kanada apod.) na knižní produkci, dále na časopisy, které kromě Francie vydává také v USA, Španělsku, Itálii a řadě dalších zemí. Skupina Lagardére má své podíly také v distribuci a rádiích (v ČR prostřednictvím Europa l Communication vlastní Frekvenci 1 a Evropu 2). Druhým vlastníkem pražské Hachette je Martin Shenar. Česká pobočka firmy nemá vlastní tiskárny, od listopadu 2003 má však podíl v distribuční firmě MPK (nejprve 8,475 %, od listopadu 2004 pak 7,35 % akcií), která se od počátku roku 2004 soustředí pouze na rozvoz časopisů. Své tituly vydavatel rozšiřuje již pouze prostřednictvím MPK. Portfolio: Elle, Maxim, Premiere atd.
• Mediacop, s.r.o. -- dynamicky se rozvíjející časopisecké vydavatelství působící na území ČR. Vlastníkem je Švýcar Sebastian Pawlowski. Mediacop nevlastní tiskárny, od listopadu 2003 má podíl v distribuční firmě MPK (nejprve 6,75 %, od listopadu 2004 pak 5, 875 % akcií), prostřednictvím které své tituly také výhradně (od listopadu 2003) distribuuje. Portfolio: Týden, Instinkt, Nedělní svět, A-ha!.
• PK 62, a.s. -- vydavatel pornografických časopisů ve střední a západní Evropě. Od listopadu 2003 má podíl v distribuční firmě MPK (nejprve 10,35 %, od listopadu 2004 pak 9 % akcií). Portfolio: Leo, Extáze, Flirt, Markýz atd.
• Stratosféra, s.r.o. -- vydavatel časopisů o životním stylu. Od listopadu 2003 má podíl v distribuční firmě MPK (nejprve 28,0 %, od listopadu 2004 pak 24,325 % akcií), prostřednictvím které své tituly také výhradně distribuuje. Portfolio: Cosmopolitan, Spy, Esquire, Jackie, Cosmo Girl!, Stuff, Reload, F1 atd.
• StarPress CZ, a.s. -- český vydavatel časopisů, v jehož dozorčí radě je (mimo jiné) Halina Pawlowská. Starpress má od listopadu 2003 podíl v distribuční firmě MPK (nejprve 9,425 %, od listopadu 2004 pak 8, 175 % akcií), prostřednictvím které své tituly také výhradně distribuuje. Portfolio: Šťastný Jim
• Springer Media CZ, s.r.o -- časopisecký vydavatel v segmentech titulů o bydlení, dopravě, auto-moto, architektuře; působí v ČR třináctým rokem (dříve pod názvem BertelsmannSpringer CZ). Firma je součástí mezinárodní vydavatelské skupiny Springer Group , která má zastoupení v Evropě, Americe a Asii. Současný název podnik přijal v lednu 2004 v reakci na změnu vlastníka celé mateřské skupiny. Současným vlastníkem Springer Group jsou britské finanční společnosti Cinven & Candover . Springer Media CZ majetkově vstoupil do MPK v listopadu 2004 (podíl 4,825 %). Portfolio: Můj dům, Moderní byt, Stavba, Doprava a silnice, Automobil Revue, Supermoto atd.
• Motor-Presse Bohemia, s.r.o. -- česká pobočka německé vydavatelské skupiny Motorpresse International, která má zastoupení v šestnácti zemích Evropy a ve dvou zemích na jihoamerickém kontinentu, a vydává asi 180 různých titulů. Motor-Presse Bohemia vstoupila do firmy MPK při posledních změnách jeho akcionářské struktury v listopadu 2004, má malý podíl (1,675 %). Portfolio: Auto 7, Auto Motor a Sport, Motocykl atd.
• Trade & Leisure Publications, s.r.o. -- vydavatel s britskou majetkovou účastí. Firma získala podíl v MPK (1,775 %) v listopadu 2004. Portfolio: Stereo & Video, DVD Mag, Mobil

Někteří další vydavatelé bez majetkové účasti v distribučních firmách ²

• Borgis, a.s. -- česká společnost vydávající deník Právo, má od svého zrození v čele Zdeňka Porybného, šéfredaktora a hlavního akcionáře. Po zapojení Práva do inzertního "balíku" s tituly Ringieru ČR se vynořily spekulace, kdo deník vlastnicky ovládá. Ty ještě prohloubil vstup vydavatelství Gruner+Jahr do Ringier ČR. Gruner + Jahr ale český trh opustil. Vzhledem k tomu, že akcie jsou na majitele, nelze zjistit, kdo firmu ovládl. Společnost Borgis má vlastní tiskárnu v Praze, získala také menší podíl v PNS v rámci kupónové privatizace. Tento podíl později prodala zbývajícím akcionářům, dnes nemá podíl v žádné distribuční firmě.
• Burda Praha, s.r.o. -- časopisecké vydavatelství vlastní Hubert Burda Media Holding GmbH & Co, KG (zal. 1908). Společnost sídlící v německém Offenburgu patří mezi největší vydavatelské domy v zemi. Burda je velmi aktivní ve východní Evropě, zejména v Rusku, kde byla již za komunistického režimu. Časopisy vydává např. na Ukrajině, v Maďarsku, Rumunsku, Itálii, Vietnamu, Tchaj-wanu, Singapuru, Hongkongu i USA. Pro svou expanzi na východ spojila Burda své aktivity s technologickým vydavatelstvím Vogel Medien GmbH (Vogel Burda Communications, 60 %). V ČR Burda tiskárny dosud nevlastní, většinu své produkce tiskne v Bratislavě. V české distribuci nemá žádné podíly, svůj tisk dodává PNS i MPK. Portfolio: Katka, Svět ženy, AutoHit, Burda atd.

Sféra distribuce

Před rokem 1989 existovala v Československu jediná distribuční společnost -- monopolní Poštovní novinová služba, kterou, stejně jako ostatní odvětví mediální produkce, měla pod kontrolou vládnoucí komunistická strana. PNS vznikla v roce 1953 na základě usnesení vlády. Předtím si noviny a časopisy distribuovali vydavatelé prostřednictvím vlastní administrace. PNS byla centrálně řízena Federálním ministerstvem spojů, na kterém působil Odbor N -- odbor rozšiřování tisku. Řídil ho první náměstek ministra. Řídícím orgánem v ČSR bylo Ústřední ředitelství spojů. V jednotlivých okresech působily okresní závody PNS, které byly centrálně zásobovány tiskem z Ústřední expedice a dovozu tisku, která měla 3 závody, v Praze, Brně a Ostravě a byla smluvně navázána na vydavatele. Chod PNS zabezpečovala administrace, která na poštovních úřadech evidovala odběratele tisku v okrese, sledovala inkaso předplatného a faktury kolektivních odběratelů (podniků) a zařizovala objednávky pro všechny odběratele u příslušného Poštovního novinového úřadu. Poštovní novinový úřad byl základním výkonným článkem PNS.³

S proměnou politických poměrů po roce 1989 a postupným přechodem k tržnímu systému se nutně proměňoval i model distribuce tisku. Jeho transformace je spjata především s historií privatizace původně státní PNS a vznikem konkurenčních soukromých distributorů. Celý proces byl poměrně složitý, pokusíme se jej ale zevrubně popsat:⁴

1990--1992

V tzv. malé privatizaci v letech 1991 až 1992 je prodáno asi 90 % maloobchodní sítě prodejen tisku v zemi. Vedení Poštovní novinové služby spolu s Unií vydavatelů denního tisku (UVDT) zpracovává privatizační projekt, který počítá s finanční účastí vydavatelů. Vzniklá společnost pod novým názvem -- První novinová společnost, a.s. -- byla registrována 21.7.1992 na základě uvedeného privatizačního projektu, který schválila vláda premiéra Petra Pitharta v květnu 1992. Akciová společnost však vznikla bez kapitálové účasti vydavatelů, o které se v té době dále jedná. UVDT shromažďuje přísliby finanční účasti vydavatelů. K majetkovému vstupu vydavatelů však ještě nedošlo, neboť po volbách v červnu 1992 nová vláda premiéra Václava Klause privatizační projekt změnila tak, že 63 % akcií zařadila do 2. vlny kupónové privatizace, 3 % ponechala v rezervním fondu a 34% v držení Fondu národního majetku (FNM).

Poštovní novinová služba je v letech 1990--1991 prakticky stále monopolním distributorem tisku, i když začínají vznikat různé soukromé distribuční společnosti. Z objemu tisku rozšiřovaného PNS činí předplatné cca 40 %, distribuce prostřednictvím soukromých firem činí v letech 1991--1992 asi 5 -- 10 %.

Vůbec první soukromou distribuční společností byla firma Felix Josefa Felgra z Hradce Králové (1990). V r. 1992 je založena společnost Mediaprint & Kapa Pressegrosso, s.r.o. s celostátní působností, v jednotlivých krajích působí různé regionální podniky (později soustředěné převážně do sítě Dispress).

1993--1996

Po 2. vlně kupónové privatizace je struktura vlastníků PNS, a.s. tato:

A-Invest 13,7 %, YSE 10,1 %, IS Linh Art 8,6 %, IF AGB 5,7 %, ŽB Trust IS 5,6 %, IF Kredittal 3,0 %, 7 dalších investičních fondů 4,3 %, Restituční investiční fond 3,0 %, Dikové 12,0 %, FNM 34,0 %.

Následně dochází k prvnímu vstupu vydavatele do PNS (Ringier ČR). Poté Agrobanka nabídne asi 20 % akcií, které předtím dokoupila od některých privatizačních fondů, vydavatelům MAFRA, Borgis a Economia. Po některých dalších změnách je v červenci 1996 struktura akcionářů PNS tato: Fond národního majetku 34,73 %, Ringier ČR, a.s. 23,32 %, Economia, a.s. 11,27 %, MAFRA, a.s. 10,62 %, Investiční a poštovní banka, a.s. 6,06 %, Borgis, a.s. 5,0 %, pak 4 investiční fondy a Dikové.

Od r. 1994 působí v distribuci tisku Dispress, s.r.o. (100 % GWP-Presse-Vertrieb und Beteiligungs G.m.b.H -- SRN), který postupně získává většinový podíl v soukromých distribučních firmách (s výjimkou Morava Print, s.r.o., která působí na jižní Moravě a kde mají dvě firmy většinově ovládané Dispressem celkem 20 %, většina však patří soukromým osobám). Skupinu Dispress v r. 1996 tvoří 7 RX (severní Čechy), SD Centrum (Chomutov), B+B, Redit (východní Čechy), ABO (západní Čechy), TransPress (Praha a střední Čechy), Press servis, R.E.T., R.E.T.-M (střední a severní Morava) a Morava Print (jižní Morava).

V r. 1993 činil podíl PNS, a.s. na celkové distribuci tisku cca 90 % prodaných nákladů (z toho cca 35 - 40 % na předplatné, kde monopol PNS, a. s. dále trval, neboť specializované firmy na předplatné byly teprve zakládány). Podíl MPK a soukromých distribučních firem působících ve volném prodeji byl pod 5 %.

Na trhu volného prodeje tisku (mimo předplatné) byl v r. 1996 podle obratu podíl PNS, a.s. 55 %, Dispressu 30 %, MPK 12 % a ostatní distributoři 3 %. Podle počtu prodejen činil podíl PNS 55 %, Dispressu 35 % a MPK 10 % (cca 10 % prodejen je v té době zásobováno více distributory).

V roce 1992 skupina poslanců navrhla zvláštní Zákon o distribuci tisku v ČR, několik principů se objevilo i v návrhu zásad tiskového zákona v r. 1996. Žádná z diskutovaných zásad však nebyla žádným předpisem realizována.

1997--2002

Od února 1997 je mezi akcionáři PNS, a.s. Vydavatelství VLTAVA, s.r.o. s podílem 1,05 %. Roku 1997 je rozhodnutím vlády premiéra Václava Klause prodán podíl Fondu národního majetku v PNS (34,73 %). Získává jej konkurenční distributor Dispress, kterého od roku 1994 z většiny vlastnil vydavatel titulů Zemské noviny (dříve Zemědělské noviny) a Svobodné Slovo. Tento vydavatel se tak stal největším akcionářem PNS, a.s.

Klíčový je rok 1998 -- PNS, a.s. od Dispressu koupila všechny jeho distribuční dceřinné společnosti. Dispress, s. r. o. zůstal akcionářem až do roku 2001, kdy své akcie prodal -- síť Dispressu se slučuje s PNS. Roku 1999 Borgis, a.s. odprodal své akcie ve výši 5% společnosti Ecomedia (Economia).

Od roku 2000 ve volném prodeji působí na trhu prakticky jen dva distributoři: PNS, a.s., v té době s podílem na trhu cca 65 % a MPK s podílem cca 35 %.

V r. 2002 na trhu volného prodeje působí dále oba distributoři, s podílem na trhu PNS, a.s. 50-55 %, MPK 45-50 % při celkovém počtu 21 500 prodejních míst (v poměru PNS -- 12 500 a MPK -- 9 000).

Struktura akcionářů PNS, a.s. je v polovině roku 2002 tato: Ecomedia, s. r. o. -- 20,24 %, MAFRA, a. s. -- 26,27%, Ringier (Nederland), B. V. -- 27,02 %, POL-Print Medien GmbH (VLP) -- 26,00 %, ostatní akcionáři 0,47 %.

Majetková struktura Mediaprint & Kapa Pressegrosso, s.r.o. (MPK) v polovině roku 2002 je tato: K.u.K. Medienbeteiligungs (WAZ) -- 63 %, Ivan Kaufmann -- 37 %.

Dvě klíčové distribuční firmy odhadují svůj zisk koncem 90. let takto:⁵

Rok	Tržby z prodeje zboží MPK (v tis. Kč):	Tržby z prodeje zboží PNS, a.s. (v tis. Kč):
1997	1 119 649	4 424 203
1998	1 467 453	4 351 428
1999	1 945 538	5 510 088 (po fúzi se společnostmi Dispress)
2000	2 394 360	3 911 534 (po osamostatnění předplatného)
2001	2 791 664	3 836 742

2002--2004: Od monopolu k monopolu?

Jak je patrné z předcházejícího úvodu, ve vývoji českého distribučního systému je několik klíčových tendencí:

• První a druhá vlna privatizace PNS
• Majetkový vstup prvních vydavatelů do PNS v polovině 90. let
• Vznik prvních konkurenčních distributorů a jejich postupná koncentrace ve tři hlavní firmy -- PNS, Dispress, MPK (1996)
• Sloučení původních konkurentů PNS a Dispress (1998, resp. 2001)
• Rozdělení trhu distribuce zhruba na polovinu mezi PNS a MPK (2002)
• "Distribuční spor", proměna struktury PNS i MPK, vznik exkluzivního ("rakouského") modelu distribuce, kdy deníky již rozváží pouze PNS (2002--2004)

Předmětem této práce je bod (6), který považuji (stejně tak i vydavatelé, distributoři, mediální teoretici) za podstatný přelom v distribuci tisku v České republice.

Dvanáct let vznikající konkurenční prostředí v segmentu distribuce tisku je završeno koncentrací ve dva velké podniky (PNS, MPK). "Distribuční spor" v letech 2002--2004 je další fází tohoto dlouhodobého procesu. Vydavatelé hlavních deníků vypovídají smlouvy distribuční firmě MPK, a když de iure antimonopolní úřad uzná legálnost tohoto kroku, hrozí de facto (opět) monopol PNS. Potenciálně by taková situace mohla mít své konsekvence i pro pluralitu tisku, což je také hlavní předmět zájmu této práce. Zaznívá jí otázka: Je tisk pouhé zboží? Otázka je o to naléhavější, že "většinová společnost" má o struktuře vydavatelského a distribučního trhu (resp. důsledcích z toho plynoucích) pouze malé povědomí.

Hrozba monopolu PNS sice zdánlivě skončila s nastolením tzv. modelu exkluzivního rozvozu počátkem roku 2004, kdy velká část vydavatelů pro své tituly využívá pouze jednoho distribučního kanálu⁶ , nicméně relevance zmiňované otázky tím zdaleka nepominula. Výchozím bodem naší práce je září roku 2002.

Proměna distribuce tisku v České republice (2002--2004): spor Mediaprint & Kapa Pressegrosso versus akcionáři PNS

Na každou událost ve vývoji sporu mezi akcionáři PNS a Mediaprintem existují přinejmenším dva názory -- totiž odlišná stanoviska dvou konkurentů na trhu distribuce tiskovin, která se ventilovala v médiích. Pokusme se vymanit z jednostranných interpretací obou zájmových skupin a vylíčit téměř dvouletou proměnu distribučního trhu s co největší mírou objektivity. Pomoci nám zde pochopitelně může i vzájemná konfrontace tvrzení obou stran.

Chronologický vývoj případu od září 2002, možné interpretace

Celá kauza vlastně začala jako nevinný obchodní spor na regionální úrovni. Vydavatelství regionálních deníků Vltava-Labe-Press (VLP) vypovědělo v  regionu západní Čechy smlouvu jednomu ze svých distributorů, společnosti Mediaprint & Kapa Pressegrosso (MPK). Do MPK dorazila výpověď od VLP 26. září 2002, smluvní vztah měl podle ní končit 30. listopadu 2002.

Vladimír Poříz, ředitel VLP, odůvodňoval vypovězení smlouvy prací na vlastním pilotním projektu, jehož cílem měla být optimalizace nákladů na distribuci, kterou chtěla jeho firma údajně zajišťovat vlastními silami: "Stoprocentně vlastními silami distribuci samozřejmě nezajistíme. Tak to není ani teď, i když nabízíme i přímé dodávky, tedy smluvní vztah VLP-prodejní místo. Ale jestli budeme do budoucna jednat s PNS nebo MPK, to vám v tuto chvíli neřeknu. O tom je ten projekt." ⁷ Protistrana tento důvod výpovědi zpochybnila v dopise adresovaném řediteli VLP (výňatek citován ve Strategii): "Vaše tvrzení, že smlouvu vypovídáte z důvodu, že hodláte distribuci provádět vlastními silami, se nezakládá na pravdě. Máme přímé důkazy o tom, že zástupci VLP v přímé součinnosti s pracovníky ABO, s. r. o. (PNS, a. s.) navštěvovali a navštěvují systematicky naše smluvní partnery s tím, že jediným způsobem, jak dostat regionální tisk je prostřednictvím PNS. Nemůžeme akceptovat, aby se váš produkt stal prostředkem pro nekalé soutěžní jednání." ⁸

MPK zareagovala 15. 10 . 2002. V ten den distributor snížil objednaný náklad od VLP na den 17. 10. 2002 na 20 % obvyklého množství ve všech regionech s výjimkou západních Čech (mimo soboty, kdy je součástí regionálních deníků předem dohodnutý počet výtisků víkendového magazínu). Počty odebíraných deníků Bohemia a Moravia byly do té doby sjednávány na každý den vzájemnou dohodou vydavatele a distributora. Snížení odebíraného nákladu mohlo znamenat podzásobení prodejních míst regionálními tituly VLP.

Podle verze prezentované VLP vydavatelství následně (16. 10) vyzvalo písemně MPK, aby dodržovala smluvní ujednání, tedy k objednávání takového množství tisku, které pokryje trh. "MPK však bez jakéhokoliv upozornění a zejména bez vysvětlení pokračovala v objednávkách na následující dny (19. 10. a 21. 10. 2002), které byly opět o 80 procent nižší než obvykle! Vydavatelství VLP se 17. 10. 2002 dalším dopisem snažilo o nápravu věci, žádost však zůstala opět bez odezvy." ⁹ Členka představenstva VLP Lucie Kočí v citované tiskové zprávě tvrdí, že její firmu jednání MPK vážně poškodilo. Z této strany se také poprvé objevil apel na princip svobodného šíření informací. Obviňování protistrany z jeho porušování v průběhu distribučního sporu vycházelo z úst představitelů MPK, VLP a dalších akcionářů PNS, resp. později organizací Media Observatory i WAN. Každý měl pochopitelně k tvrzení o ohrožení svobody tisku různé důvody. VLP hovoří o svévoli distributora MPK, který prý diktuje podmínky vydavateli: "VLP se tak ocitlo, ze dne na den, pod diktátem distributora, který začal určovat, kolik deníků a kde bude mít VLP na trhu. V tomto okamžiku byly zásadně ohroženy i principy svobodného šíření informací a rovnocenného postavení na trhu." ¹⁰

Vydavatel VLP si tedy začal distribuci svých deníků zčásti zajišťovat sám, zčásti ji předal do rukou PNS, podle vyjádření Vladimíra Poříze se mu tak během několika dní podařilo dosáhnout 95 % původního prodaného nákladu. Během krátké doby vypověděli smlouvu Mediaprintu ale i další vydavatelé -- Ringier (26. 9., výpověď se týkala deníku Sport a platila pro celý stát) a Mafra (24. 10., dopis o chystaných krocích však přišel již 30. 9., MPK měla přestat distribuovat MF Dnes od 1. 12. 2002).¹¹ Později, tedy již po medializaci situace alespoň v odborných periodicích, vypověděli smlouvu MPK ještě další vydavatelé.

Každý z uvedených vydavatelů uvádí různé důvody, které ho k vypovězení smlouvy MPK vedly. Jmenují se zejména: 1. Snaha o optimalizaci distribuce (zvýšení rabatů), 2. Výpověď z preventivních důvodů (obava ze snížení odebíraného nákladu ze strany MPK). Tomáš Böhm, generální ředitel Ringieru a zároveň předseda představenstva UVDT, vyjádřil své stanovisko ve firemním měsíčníku PNS: "Nicméně se projevovala snaha MPK neplnit své závazky a vystupovat vůči některým našim subjektům z pozice síly. Jde například o situaci, kdy nebyly přes několikeré urgence propláceny faktury za distribuci titulu Sport, a to v období duben až srpen letošního roku. Cílem bylo dosáhnout u deníku Sport vyššího rabatu (...). Důvodem k vypovězení smlouvy mezi společností Ringier a společností Mediaprint&Kapa bylo bezprecedentní a okamžité snížení objednávek titulů společnosti VLP, a to o 80% normálního nákladu." ¹² Podobné důvody uváděla také společnost Mafra.

V této fázi byla problematizována otázka srovnatelnosti rabatů u obou konkurenčních distributorů. Přesná čísla nikde manifestně vyjádřena nebyla a z obchodních důvodů zřejmě ani nebudou. Distributoři si za dodání na stánek účtují obvykle 30 - 40 % z ceny prodávaného titulu. Podle již citovaného Týdne akcionáři PNS "tvrdí, že se brání nepřijatelnému zvyšování rabatů ze strany Mediaprint&Kapa, které by mohlo zvednout ceny tisku." ¹³ Tomáš Böhm (Ringier) pro Strategii uvedl, že i když rabatová politika MPK není dobrá, rabat prý nebyl důvodem k výpovědi, Ivan Kaufmann, jednatel MPK, jasné porovnání rabatů také neumožnil: "Obchodní závazky mi nedovolují, abych vám prozradil výši rabatu. Mohu však říci, že za poslední dva roky se nezměnil. Také vím, že například Mafra si velmi hlídá, aby distribuční podmínky pro nás (MPK) nebyly výhodnější než pro PNS." ¹⁴

Vydavatelé VLP, Ringier i Mafra byli a jsou většinovými akcionáři První novinové společnosti (PNS). Jak bylo řečeno, všichni tři v krátkém rozmezí ukončili spolupráci s MPK, konkurentem PNS. Otázky, které se staly předmětem následujících mediálních spekulací i soudních řízení, zní:

• Uzavřeli akcionáři PNS kartel, aby vytlačili prakticky jediného konkurenta a vytvořili monopol své distribuční společnosti, nebo jde jen o obchodní rozhodnutí čtyř vydavatelů (zahrnut neakcionář Borgis, který rovněž vypověděl smlouvu MPK), kteří přestali věřit ve spolehlivost služeb MPK po snížení odebíraného nákladu od VLP?
• Jde o pouhý obchodní spor, nebo o ohrožení svobody tisku? Má zasáhnou stát, nebo konflikt ponechat "silám trhu"?
• Pokud je v nebezpečí svoboda tisku, ohrozilo ji jednání MPK, nebo postup akcionářů PNS?

Spor distributorů měl v listopadu 2002 dvě nezávislé roviny: Jde o soudní řízení mezi VLP a MPK na lokální úrovni (Hradec Králové, Ústí nad Labem, České Budějovice) a rozhodování Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS, Brno) na celostátní úrovni o tom, zda Mafra, Ringier a VLP uzavřeli kartelovou dohodu ohrožující volnou soutěž.

Věnujme se nejprve soudům mezi VLP a MPK. Distributor MPK (prostřednictvím kanceláře Nipl, Žák, Slavíček & spol.) jako žalobce u krajských soudů v Hradci Králové, Ústí nad Labem a Českých Budějovicích tvrdil, že snížení objednávek na 20 % bylo v pořádku a odůvodňoval je sníženým zájmem o regionální tisk VLP ze strany řady prodejců. Proto prý bylo odstoupení VLP od smluv bezdůvodné, tudíž neplatné. MPK v žalobě tvrdí, že "jemu i prodejcům vzniká škoda spočívající v ušlém zisku a porušování smluvních povinností žalovaného má za následek praktický rozvrat trhu a narušení dostupnosti informací pro čtenáře." ¹⁵

MPK se domáhá předběžného opatření, jímž by soud uložil žalovanému VLP periodika opět žalobci MPK dodávat v rozsahu a dle podmínek původní smlouvy mezi oběma společnostmi. Soud může předběžné opatření nařídit v případech, kdy je nutné zatímně upravit poměry účastníků nebo pokud by byl ohrožen výkon soudního rozhodnutí. Nejedná se tedy o konečný soudní verdikt.

Ze tří výše uvedených soudů vydaly předběžné opatření dva -- v Českých Budějovicích a Hradci Králové. Nejprve rozhodl Krajský soud v Hradci Králové (1. 11.) -- předběžně nařídil společnosti VLP dodávat osm východočeských deníků do sítě MPK na základě původních objednávek. Podstatnější je rozhodnutí z Českých Budějovic (5. 11.) -- soud tu vydal předběžné opatření, které již ale hovoří o povinnosti VLP dodávat distributorovi MPK více než 40 svých tiskovin (ve všech regionech s výjimkou severních Čech, opatření se netýká jen deníků, ale i regionálních týdeníků či TV magazínu). V tomto kontextu je dobré si uvědomit, že VLP má svou centrálu v Českých Budějovicích. Krajský soud v Ústí nad Labem vydání předběžného opatření zamítl. Přesto ve svém usnesení mluví o odstoupení VLP od smluv s Mediaprintem jako o "účelovém kroku", který zapadá do koordinovaného postupu s vydavateli Mafra a Ringier. "Cílem odstoupení žalovaného (VLP) tedy zjevně je pouze navodit dojem, že žalobce (MPK) porušuje nějaké své smluvní povinnosti, což přinutilo žalovaného (VLP) k ukončení uzavřené smlouvy, aby tak byl zakryt pravý účel jeho jednání, a to snaha o monopolní ovládnutí trhu distribuce tisku společně s ostatními účastníky zakázané a protiprávní dohody soutěžitelů." ¹⁶ V tomto případě jde ale pouze o vyjádření stanoviska jednoho ze soudů, uvidíme, že později se situace vyvíjela jinak.

Podle veřejnoprávní televize a odborných periodik VLP předběžné opatření bojkotuje a jeho představitelé s médii buď nemluví, nebo se brání tvrzením, že soudní rozhodnutí společnost ještě neobdržela.¹⁷ Nicméně 20. 11. 2002 vydává VLP tiskovou zprávu, v níž uvádí, že i když předběžné opatření způsobí určitý chaos v distribuční síti i další ekonomické ztráty vydavatele, tuto "prozatímní úpravu obchodního vztahu plně respektuje." ¹⁸, ale podává proti němu odvolání.

Koncem roku 2002 tedy situace vypadá tak, že na základě předběžných rozhodnutí musí vydavatelství VLP většinu svých titulů (hlavně regionálních deníků) dodávat také do sítě distributora MPK. V mlze všech následujících žalob, lobbyistických vyjádření a mediálně atraktivnějšího podezření na uzavření kartelu vydavatelů zůstal zastřen jeden fakt -- totiž, že VLP dodávalo MPK deníky (vyjma západočeských) ještě celý následující rok (do 31. 12.  2003) dle podmínek původní, vypovězené smlouvy.

K ukončení sporu VLP versus MPK na úrovni krajských soudů totiž došlo až mimosoudním vyrovnáním mezi oběma společnostmi 11. 12. 2003, tedy až po vstupu nových akcionářů do Mediaprintu. Ivan Kaufmann, jednatel MPK, žádal soudně od VLP náhradu škody (jde o náhradu ušlého zisku, který distributorovi vznikl odstoupením VLP od smlouvy -- cca 65 mil. korun). Společnosti se ale nakonec vyrovnaly blíže nespecifikovanou mimosoudní dohodou. "Na jakém odškodnění se s VLP dohodl, však neuvedl. Podotkl pouze, že je spokojen. Spoluvlastník Mediaprintu dodal, že firma ukončí k 1. lednu distribuci titulů VLP. Ta zřejmě přejde k PNS." ¹⁹ Vyjádření VLP se agentuře ČTK nepodařilo získat.

Závažnější linii distribučního sporu však tvoří otázka možného nekalosoutěžního jednání (uzavření kartelu) tří vydavatelů a rozhodování antimonopolního úřadu o této skutečnosti. VLP, Ringier a Mafra nebyli jediní vydavatelé, kteří do konce roku 2002 vypověděli Mediaprintu smlouvy. Byli však "hlavní podezřelí" celé kauzy. Už proto, že všichni tři jsou hlavními akcionáři PNS -- hlavního a téměř jediného konkurenta MPK.

23. října 2002 jednatel MPK Ivan Kaufmann obvinil svého konkurenta z úmyslu zlikvidovat jeho firmu a získat monopol na distribuci tisku v ČR. Učinil tak prostřednictvím ČTK. ²⁰ Ve zprávě agentury je již řečeno, že Mediaprint podal podnět k prošetření ÚOHS. Podle Kaufmanna by monopol znamenal zvýšení cen deníků a časopisů, znevýhodnění konečných prodejců a znesnadnění vstupu nových vydavatelů do odvětví. Z obavy z likvidace své firmy rozjel Ivan Kaufmann masivní akci na svou obranu. Oslovil média, politiky a podal podnět k prošetření ÚOHS.

Od smlouvy odstoupivší vydavatelé uzavření kartelu celkem pochopitelně odmítali. Podle Vladimíra Poříze (VLP) jde ochranu před útoky Mediaprintu, který prý bezdůvodně snížil odebíraný náklad od VLP (podle Poříze byly výjimkou jen tituly v západních Čechách, kde Mediaprint odběr nesnížil).²¹ Tomáš Böhm (Ringier) obvinění rovněž popřel. Jak bylo řečeno, Ringier odůvodňuje své odstoupení obavami z postupu MPK. Trochu jiná situace byla u deníku Sport, který Ringier vydává prostřednictvím dceřinné firmy. Výpověď Sportu zaslalo vydavatelství ještě před snížením odebíraného nákladu ze strany MPK. Podle Böhma však Sport služby Mediaprintu vypověděl proto, že se s ním nedohodl na výši rabatu.²² Mafra tvrzení o kartelu také popírá: "Opětovně vyslovované výtky, že jde o cílené vytlačování konkurenta, jsou neopodstatněné. Také šíření strachu z monopolu je zavádějící, a právě ve vztahu k distribuci tisku prokazatelně chybné. V Evropě existuje celá řada příkladů." ²³

V průběhu měsíce od zahájení správního řízení ÚOHS (29.11.2002) po první předběžné opatření (27. 12. 2002) se stalo ještě několik věcí:

• Tématem se začínají zabývat politici
• Od Mediaprintu odchází někteří další vydavatelé
• Dva časopisečtí vydavatelé (Sanoma Magazines, Europress) získali 20 procentní podíl v PNS
• Vzrůstá aktivita lobby za obě strany (WAN, Media Observatory atd.)

Ad. 1. Za počátek politizace kauzy se dá považovat interpelace poslance Michala Doktora (ODS) na premiéra Vladimíra Špidlu (ČSSD) 7. 11. 2002. Doktor upozorňoval na možný monopol v distribuci tisku a jeho ekonomické dopady a žádal premiéra o podnět antimonopolnímu úřadu. Vladimír Špidla tehdy odpověděl, že vládě je situace známa a resortní ministr (ministr kultury Pavel Dostál, ČSSD) k ní dal zpracovat právní analýzy. ÚOHS přitom označil za nezávislý orgán, do jehož rozhodnutí vláda nemůže zasahovat. Konstatoval také, "že tiskový zákon tuto situaci neřeší."²⁴

Byla nastolena otázka, zda je tisk strategicky významnou komoditou, čili zda má být (či do jaké míry) jeho vydávání a distribuce legislativně ošetřeno i jinak než Zákonem o ochraně hospodářské soutěže (143/2001 Sb.). Stávající "tiskový zákon" (46/2000 Sb.) se totiž otázkou distribuce nebo křížení vlastnictví vůbec nezabývá. Ačkoli slova o možné novelizaci tiskového zákona zpočátku zaznívala z řad vládních i opozičních politiků, jejich názor se vyvíjel a veskrze se shodovali na tom, že změny v tiskovém zákoně by měly přijít na řadu až v krajním případě, že ÚOHS má dostatečné nástroje k řešení nastalé situace. Ministr kultury Pavel Dostál (ČSSD), který má ve své kompetenci navrhovat změny všech mediálních zákonů, se ve věci nehodlal příliš angažovat: "Začal b ych se o to zajímat až v momentě, kdy by antimonopolní úřad shledal, že na trhu distribuce hrozí monopol. Ale i za těchto okolností by měla být tato věc legislativně řešena zákonem na ochranu hospodářské soutěže" .²⁵ Kauzou se dále zabývala sněmovní Stálá komise pro sdělovací prostředky -- její předseda Jaromír Talíř (KDU-ČSL) žádal ÚOHS o aktuální informace, členka komise Kateřina Dostálová (ODS) žádala Parlamentní institut o analýzu toho, jak je distribuce tisku upravena v jiných zemích. Další člen komise Ivan Langer (ODS) zdůrazňoval soukromoprávní podstatu sporu: "Svět médií, přesněji svět tištěných médií a jejich distribuce, není ničím jiným než podnikáním za účelem dosažení zisku. To není nic nemravného, naopak jde o cíl navýsost počestný a mravný." ²⁶ I liberál Langer ale podotýkal, že v případě dominantního či monopolního postavení jednoho ze soutěžitelů, by stát zasáhnout měl, ovšem pouze prostřednictvím nezávislého ÚOHS. Mínění politiků se vyvíjelo s další eskalací sporu, parlamentní "mediální komise" dokonce požádala (30. 5. 2003) ministerstvo kultury, aby změnilo tiskový zákon, nicméně k žádné jeho novelizaci později nedošlo.

Ad. 2. Smlouvy s Mediaprintem postupně ukončili další vydavatelé. Po firmách VLP, Ringier, Mafra a Astrosat tak činí Borgis, Stratosféra, Sanoma Magazines Praha, Hachette Filipacchi 2000 a Europress. Další z odstoupivších vydavatelů odůvodňují své výpovědi nejistou situací kolem MPK a jeho nestabilitou (Martin Shenar, ředitel Hachette Filipacchi), nebo tím, že exkluzivní způsob distribuce a obchodní podmínky PNS jsou pro ně výhodnější (Kees van der Kolk, ředitel Sanoma Magazines).

Například Hachette Filipacchi 2000 smlouvu s MPK později znovu obnovil (a v listopadu 2003 majetkově vstoupil do MPK). Sanoma Magazines a Europress však ani po vypršení výpovědní lhůty (únor 2003) smlouvu neobnovili a od března 2003 dodávají své časopisy pouze konkurenční PNS. To se zdá vcelku logické, zvláště když víme, že tato dvě vydavatelství se stala akcionáři PNS (viz dále).

Ad. 3. Časopisečtí vydavatelé Europress a Sanoma Magazines získali akcionářský podíl v PNS. 20 procent akcií odkoupili od společnosti Ecomedia, která je správcem akcií vydavatelství Economia. Europress tak získal 11 % podíl v PNS, Sanoma zbylých 9 %.

Podle finančního ředitele Ecomedie Zdeňka Mrkvy Economia necítila potřebu být akcionářem PNS. Většinu nákladu svých titulů včetně Hospodářských novin totiž distribuuje formou předplatného prostřednictvím firmy Media Servis, která se před časem vyčlenila z PNS a vlastní ji Economia a Mafra.²⁷ Vydavatelé vstupující do PNS tento krok zdůvodňovali "čistě ekonomickým rozhodnutím." Majetková struktura akciové společnosti PNS se tedy takto proměnila:

První novinová společnost a.s. majetková struktura	Od posledních změn ve struktuře do listopadu 2002	Od listopadu 2002
Tabora B.V. (Ringier)	27, 02 %	27, 02 %
MAFRA, a.s.	26, 27 %	26, 27 %
POL -- Print Medien GmbH (VLP)	26, 00 %	26, 00 %
Ecomedia (Economia)	20, 24 %	--
Europress, k.s.	--	11, 24 %
Sanoma Magazines Praha s.r.o.	--	9, 00 %
Ostatní akcionáři (neupřesněno)	0, 47 %	0, 47 %
Celkem	100 %	100 %

Ad. 4. Oběma stranám sporu -- vydavatelům i MPK -- se podařilo na svou stranu získat nátlakové skupiny, které bojují za jejich věc. Jde hlavně o Unii vydavatelů denního tisku (UVDT), resp. World Association of Newspapers (WAN) a European Newspaper Publishers Association (ENPA), na druhé straně o společnost Media Observatory ČR (MO). Jestliže Media Observatory volá po regulaci, sdružení vydavatelů varují před zásahem vlády. A obě strany se v jednom shodnou -- obávají se omezení svobody a demokracie v distribuci tisku. Logicky si však každá z nich realitu představuje odlišně.

Podle české Unie vydavatelů (jejímiž členy jsou mimo jiné VLP, Mafra, Ringier, Economia) by regulace tiskového trhu obecně měla být pouze minimální. Ředitel UVDT Jan Šusta neviděl důvod ani k novelizaci tiskového zákona. Proč? "Protože v podstatě upravuje jen evidenci tisku, povinné údaje a výtisky, stanoví odpovědnost za obsah tisku včetně reklamy a má prostředky na ochranu před zneužitím svobody projevu." ²⁸ UVDT informovala o nastalé situaci Světovou asociaci novin (WAN), která v podstatě podpořila postoj českých vydavatelů. Tady je dobré si uvědomit, že například ředitel vydavatelství Economia Michal Klíma je zároveň členem výkonného výboru WAN. (Tehdejší) ředitel Ringieru Tomáš Böhm je současně předsedou představenstva UVDT.

Prohlášení mezinárodních organizací WAN či ENPA vesměs reagovala na sdělení jedné zainteresované, tedy vydavatelské strany. Podle Klímy " svoboda slova ani demokracie není ohrožena tím, že se několik vydavatelů rozhodne změnit distributora."²⁹ A pařížská centrála WAN problém obrací: "WAN chce kategoricky zdůraznit, že jediný problém pro svobodu slova je v tomto případě možnost intervence vlády do způsobu distribuce tisku." ³⁰

Tedy: podle WAN není zásahem do svobody slova zisk dominantního postavení jedné distribuční společnosti (PNS), ale případný zásah státu v oblasti distribuce. Je otázka, nakolik WAN znala objektivní situaci a do jaké míry byla ovlivněna tvrzením české UVDT.

Ředitel ENPA Dietmar Wolff zdůrazňoval, že nároky MPK jsou vzhledem k evropským zákonům, zásadám a politice zcela zmatečné, protože vydavatelé mají svobodné právo v rozhodování založit vlastní distribuční systém a konkurovat existujícím distribučním společnostem.³¹

Na evropské právo se odvolává i Media Observatory ČR (MO). Jde o nevládní organizaci, která byla založena Mezinárodní/Evropskou federací novinářů se sídlem v Bruselu, je podporována Evropskou komisí a zabývá se analýzou stavu médií v ČR. Řízením MO je pověřena bývalá předsedkyně Syndikátu novinářů Irena Válová.

MO se také nejeví jako zcela nezávislá. Alespoň stín pochybnosti vrhá na organizaci to, že v její dozorčí radě je JUDr. Aleš Pejchal, který v médiích vystupoval jako právník Mediaprintu, a skutečně jeho právním zástupcem je.

5. 12. 2002 podala MO oznámení Evropské komisi o možném porušení Smlouvy o založení EHS a o možném porušení Evropské dohody o přidružení České republiky k Evropskému společenství. Kdo oznámení podává? "Na žádost Ireny Válové, která vede Media Observatory ČR, reprezentuje podání před Evropskou komisí advokátní kancelář AK Pejchal a spol. z Prahy respektive JUDr. Aleš Pejchal osobně." ³² Jak nezávislé může být podání MO Evropské komisi, pokud ho podává právník jedné ze zainteresovaných stran, totiž MPK?

Podle MO považuje Evropská unie tisk za zboží strategického a zvláštního významu: proto je v zájmu každé členské země vydávání a distribuci tisku regulovat. Ve svých analýzách evropské legislativy a ve vystoupení před Stálou komisí pro sdělovací prostředky (7. 2. 2003) Válová tvrdí, že země EU chrání své národní zájmy na národních trzích s tiskem zvláštními zákony, které jsou mnohonásobně přísnější, než u běžného zboží. Uvádí příklady Kartelového zákona, regulujícího fúze tisku a distribuce (Německo), omezení kapitálové účasti zahraničního vlastníka ve vydavatelských a distribučních společnostech na 20 % (Francie), či opatření k regulaci zvýšené koncentrace vlastnictví novin (VB). "Neznamená to, že nikde neexistuje v nějaké formě na regionální či národní úrovni monopol či dohoda. Existuje, avšak je kontrolovaný a regulovaný striktními pravidly a rozhoduje o něm stát, nikoli svévolně samy firmy." ³³

MO považuje situaci v tisku za nejvážnější od roku 1989. Hovoří o fůzi čtyř vydavatelů v jedné distribuční firmě (PNS), která odmítla dodávat tisk jedinému konkurentovi MPK. Válová tvrdí, že pokud MPK padne, pak vzniklý monopol PNS "může snadno uzavřít jakoukoli dohodu ekonomickou, ale také politickou, ať již s vládou nebo s politickou stranou či hnutím. Může také snadno zabránit každé další osobě či firmě v přístupu na trh s informacemi a názory. Takovýto monopol se může stát šiřitelem výhradně vlastních informací a názorů." ³⁴ Válová obviňuje vládu ČR z nečinnosti, nedostatečné ochrany "legitimních národních zájmů". "Situace, která se v současnosti odehrává na trhu s tiskem v České republice, by v členských zemích Evropské unie buď vůbec nemohla nastat nebo by majitelé, vydavatelé a distributoři tisku byli stíhání jako obyčejní kriminálníci." ³⁵ A MO jedná: podává sdílené oznámení (spolu s MPK) Evropské komisi o možném porušení smluv (viz výše), dopisem informuje její členy Güntera Verheugena, Maria Montiho a Romana Prodiho.

Tedy: podle Media Observatory nelze tisk posuzovat jako jakékoliv jiné zboží. Jde o produkt strategického významu, a proto fůze vydavatelů je třeba posuzovat ještě přísněji než v jiných případech. Vznik dominantní distribuční společnosti (PNS) je zásahem do svobody slova. V tomto případě je třeba regulace ze strany státu.

Stanoviska zájmových skupin

Pokusme se nyní porovnat stanoviska obou konkurujících si zájmových skupin. Zjistíme, že "strana vydavatelská" a "strana MO" kladou důraz na poněkud odlišnou stránku věci, nebo že stejnou věc nazývá každý jiným jménem. S jistou mírou zobecnění tak dostaneme tyto dichotomie:

Fakta	"Strana vydavatelská"	"Strana MO" a MPK
MPK snížilo objednaný náklad (o 80 %) po výpovědi VLP v jednom regionu	"vyhrožování" "svévole MPK, která diktuje podmínky vydavateli"	"snížený zájem o regionální tisk VLP ze strany řady prodejců" "reakce na to, že deníky VLP se staly nástrojem konkurenčního boje a používaly se na vydírání jednotlivých odběrných míst."
Několik vydavatelů (akcionářů PNS) vypovídá smlouvy MPK	"Snaha vydavatelů posílit svou distribuční síť" "Právo svobodně si zvolit distributora" "Vynucená reakce vydavatelů novin"	"snaha o likvidaci společnosti MPK" "Snaha vytvořit kartel"
Omezení svobody slova	"Omezení svobodně si zvolit distributora je omezením svobody tisku" "Případný zásah státu v oblasti distribuce je omezením svobody tisku"	"Vydavatelé-akcionáři PNS-zabrání vzniku nových konkurenčních titulů, protože jim monopolní PNS nadiktuje vysoké marže na distribuci. Zamezení vstupu nových titulů je omezením svobody slova"
Zvýšení tržního podílu PNS	"Zisk dominantního postavení"	"Monopol"
Aktéři	VLP, Mafra, Ringier	MPK
	UVDT, WAN, ENPA	Mezinárodní/Evropská federace novinářů Media Observatory

V tomto shrnutí vidíme, že obě strany používají odlišné argumenty i odlišnou rétoriku. To, co je u jedné strany nazýváno právem na svobodnou volbu distributora, je u druhé verbalizováno jako snaha o vytvoření kartelu. To, co je na jedné straně "vyhrožování", je na druhé "reakcí na sníženou poptávku". "My" a "oni" se navzájem osočují z nekalého jednání.

Je třeba říct, že Ivan Kaufmann (MPK) nepopírá princip svobodné volby distributora, považuje jej však za problematický, pokud se vydavatelé mezi sebou dohodnou, že dají přednost jen jednomu z distributorů. Ani "strana vydavatelská", ani MPK nepopírají princip majetkového podílu vydavatelů v distribučních firmách. I když se někteří komentátoři³⁶ snaží Kaufmannovi podsunout, že by nejraději zákonem zakázal propojení vydavatelů a distribučních firem, on přesně toto netvrdí. Říká pouze, že "v takovém případě by ale muselo na trhu působit více soutěžitelů." ³⁷

Shrnutí

Řekli jsme, že distribuční spor má přinejmenším dvě roviny: soudní řízení mezi VLP a MPK a rozhodování Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže o podezření na uzavření kartelu mezi vydavateli.

V ideálním případě by verdikt ÚOHS měl být zcela nezávislý na ostatním dění (politickém, mediálním). Před analýzou kroků ÚOHS jsem však považoval za nutné nastínit situaci, ve které rozhodoval. Pokusil jsem se o to v bodech 1--4. Jde zejména o zájem politiků, odchod dalších vydavatelů od MPK, vstup časopiseckých vydavatelů do PNS, a hlavně vzrůstající lobby za obě strany.

Musíme si uvědomit, že stanoviska zúčastněných jsou artikulována skrze média. Proto při "navození atmosféry" nemůžeme opominout ani úlohu sdělovacích prostředků. O kauze informovala zejména veřejnoprávní ČT a Čro, ČTK a odborná mediální periodika (Strategie, M&M), zájem deníků považuji za značně nevyrovnaný. Medializací sporu se však budeme zabývat až v samostatné kapitole.

Rozhodování ÚOHS

Jak už bylo uvedeno, současný český "tiskový zákon" (46/2000 Sb.) se vlastnickými otázkami, koncentrací v tiskové oblasti a distribucí tisku nezabývá. Podobné spory je proto možné rozhodovat pouze v legislativním rámci obchodního práva, zejména pak Zákona o ochraně hospodářské soutěže (143/2001 Sb.), resp. pověřeným Úřadem na ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS).

Zákon, na základě kterého Úřad rozhoduje, se během 90. let proměnil. Jeho první verze (1991) definovala termín "dominantní pozice" jako situaci, ve které ekonomický subjekt kontroluje více než 30 % relevantního trhu. V případě překročení limitu potřebovala firma svolení ministerstva pro hospodářskou soutěž. Jak upozorňuje Šmíd (2004), pojem relevantní trh byl obtížně specifikovatelný a například v případě takřka monopolní pozice vydavatele VLP (Verlagsgruppe Passau) v oblasti regionálních tiskovin ministerstvo spor ukončilo (1993) konstatováním, že postavení VLP na relevantním trhu (zde ovšem byly zahrnuty národní i regionální deníky) dominantní nebylo.³⁸

V roce 2001 byl přijat nový Zákon o ochraně hospodářské soutěže. Podle Šmída je formulačně přesnější (hlavně ve specifikaci "dominantní pozice"). Limit pro ne-dominantní pozici na relevantním trhu ³⁹ byl zvýšen z 30 na 40 %. Nicméně toto číslo je pouze orientační, zhodnocení dominance závisí na více kritériích. Zde je klíčový jeho § 10. Dominantní postavení na trhu má podle něj "soutěžitel nebo společně více soutěžitelů, kterým jejich tržní síla umožňuje chovat se ve značné míře nezávisle na jiných soutěžitelích nebo spotřebitelích."⁴⁰ Zneužití dominantního postavení pak dále specifikuje § 11.

Z hlediska podezření na koordinaci vydavatelů při podávání výpovědí MPK je podstatný § 3, který se zabývá dohodami soutěžitelů, vedoucích k narušování hospodářské soutěže. Je zde důležitá zejména otázka, zda k jednání soutěžitelů (v tomto případě vydavatelů) došlo ve "vzájemné shodě", tedy, zda se k hromadné výpovědi konkurenční distribuční společnosti MPK vydavatelé (akcionáři PNS) předem domluvili.

"Antimonopolní úřad" chronologicky rozhodoval takto:⁴¹

• 27. 10. 2002 ÚOHS obdržel od Mediaprintu podnět k prošetření.
• 29. 11. 2002 zahájil ÚOHS správní řízení, jeho účastníky jsou VLP, Astrosat, Mafra, Ringier, Československý sport, Borgis a MPK.
• 27. 12. 2002 vydal Úřad první verdikt -- předběžným opatřením přikázal výše uvedeným vydavatelům obnovení dodávek svých titulů distribuční firmě MPK.⁴² ÚOHS to odůvodnil tím, že je zde "vysoký stupeň podezření na koordinované jednání vydavatelů", maloobchodní prodejci v nejistotě vypovídají MPK smlouvy, a tedy hrozí koncentrace distribuce tisku u jediného distributora (PNS). Jedná se ale pouze o předběžné opatření, správní řízení dál probíhá. Podle ČTK se všichni vydavatelé podřídili a začali tisk MPK opět dodávat. Tato situace však trvala jen měsíc. Vydavatelé se proti rozhodnutí odvolali, například VLP považuje postup ÚOHS za zasahování státní moci do obchodních vztahů.
• 27. 1. 2003 ÚOHS ruší dříve vydané předběžné opatření proti vydavatelům. Úřad to odůvodňuje nemožností nahrazovat vůli vydavatelů uzavřít s MPK znovu smlouvy za původních podmínek; o platnosti či neplatnosti výpovědí by musel rozhodnout soud. Rozhodnutí také říká, že MPK byl poskytnut dostatečný čas k dalším jednáním s vydavateli či k vytvoření nové obchodní strategie. Nejedná se o závěrečný verdikt, správní řízení dále pokračuje. Vzhledem k tomu, že nyní již nebyla vydavatelství povinna distribuovat své tituly i přes MPK, spolupráci s touto společností během února znovu ukončila a přešla definitivně k PNS (kterou některá z nich vlastní). Mediaprint považuje krok ÚOHS za likvidační a obviňuje z něj stát -- proti zrušení předběžného opatření se odvolal.
• 6. 2. 2003 předseda ÚOHS Josef Bednář zamítl námitku o podjatosti pracovníků Úřadu Ing. Jany Konopiské a JUDr. Luďka Svobody, kterou vznesl Mediaprint. MPK odvozuje možnou podjatost z toho, že Ing. Jana Konopiská vydala 27. 1. 2003 správní rozhodnutí, kterými zrušila nařízená předběžná opatření, "aniž se zjevně měla možnost se správním spisem řádně seznámit, protože ten jí byl předán teprve dne 23. 1. 2003, kdy sama prohlásila, že se neměla možnost se spisem v rozsahu několika tisíc stran vůbec seznámit a že nezná jeho obsah." ⁴³ Bednář v rozhodnutí oponuje, že po projednání námitek s těmito pracovníky nezjistil žádný jejich majetkový zájem na projednávaném řízení či blízký vztah k účastníkům, tvrzení o neobeznámenosti Konopiské se spisem prý není nikde zaznamenán. Předseda rovněž upřesňuje, že spis jí byl předán 21. 1. (a ne o dva dny později, jak tvrdí MPK)
• 23. 4. 2003 ÚOHS zamítl rozklad, který podala společnost MPK proti zrušení předběžného opatření (z 27. 1. 2003). Josef Bednář zamítnutí odvolání odůvodňuje tím, že distribuční firmě MPK předběžné opatření ani jeho zrušení neukládalo žádná práva či povinnosti (na rozdíl od vydavatelů, kteří nejprve museli, posléze nemuseli svůj tisk MPK dodávat), proto jí tato rozhodnutí: 1. Nebyla doručována (protože se jí netýkala), 2. Neměla právo opravný prostředek vůbec podat. Předseda Úřadu tedy rozklad Mediaprintu zamítl pro jeho nepřípustnost.
• 24. 4. 2003 ÚOHS zastavuje správní řízení s vydavateli obviněnými z nepovolené dohody soutěžitelů. V rozhodnutí je uvedeno, že ve správním řízení nebyl zjištěn dostatek důkazů, které by svědčily o koordinaci vydavatelů při podávání výpovědí MPK ("vzájemná shoda" podle § 3). Důvody ukončení smlouvy s MPK, které uváděli vydavatelé (snaha distribuovat tisk vlastními silami, snaha o změnu smluvních podmínek, nedohoda o výši rabatu, jednorázové snížení odebíraného nákladu) nelze podle verdiktu považovat za důvody neospravedlnitelné. (Rozhodnutí rozebírám dále podrobněji.) Mediaprint podal proti tomuto rozhodnutí ÚOHS rozklad (12. 5. 2003).
• 15. 8. 2003 ÚOHS zamítl rozklad MPK proti dubnovému rozhodnutí. Potvrdil tak svůj verdikt, že vydavatelé tisku nevytvořili zakázaný kartel, když na podzim roku 2002 v krátkém časovém intervalu vypověděli smlouvy distributorovi novin MPK a přešli ke konkurenční První novinové společnosti (PNS).

Dubnový verdikt

Správní řízení pochopitelně neprobíhalo ve vzduchoprázdnu. V souvislosti s kauzou padly některé další žaloby i podání ÚOHS, o kterých se zmíníme dále. Zaměřil bych se však ještě na samotné dokazování a analýzu dubnového rozhodnutí Úřadu.

Více než dvacetistránkové rozhodnutí velmi podrobně rozebírá důkazní řízení. Je třeba říct, že v tomto správním řízení se vůbec neřešilo nově vzniklé postavení distribuční firmy PNS po zvýšení podílu na trhu. Společnost PNS nebyla účastníkem řízení, protože ani samotné podání MPK se netýkalo přímo PNS, ale podezření na možnou koordinaci vydavatelů při vypovězení smluv MPK podle § 3 Zákona o ochraně hospodářské soutěže. Řízení se rovněž nezabývá výpověďmi ostatních vydavatelů (zejména nových akcionářů PNS Sanoma Magazines a Europress), které byly podány později.

Z hlediska posuzování podobných případů do budoucna je zajímavé opatření, které navrhuje MPK k nápravě daného stavu. "Opatření k nápravě" vidí v tom, že společnostem Ringier, Mafra a VLP bude uložena povinnost prodat část jejich akcií ve společnosti PNS osobám, které s nimi nejsou nijak propojeny, tak, aby podíly těchto tří vydavatelů v PNS klesly a ve svém součtu činily maximálně 50% akcií (v současnosti mají více než 70%).

Bývalý zaměstnanec VLP RNDr. Vladimír Junger, CSc. vypověděl, že ve dnech 31. 7. 2002 a 21.8.2002 se v sídle PNS uskutečnilo jednání zástupců uvedených vydavatelů a zástupců PNS, jehož obsahem byla domluva na jejich postupu při vypovězení smluv, které mají uzavřeny s MPK. Svědek současně jmenoval osoby, které se jednání účastnily. Následně vyslechnutí účastníci toto tvrzení popřeli, podle nich bylo obsahem jednání zvýšení kvality služeb PNS. Svolavatel schůzek Hans Georg Schnücker vypověděl, že informace na nich podávané se týkaly problematiky kvality služeb v distribuci tisku a otázek s tím spojených (dispoziční právo vydavatele, právo remitendy, používaný software atd).

Výpovědi se tedy rozcházely, ani po konfrontaci svědků se situace nezměnila -- na jedné straně zůstalo tvrzení RNDr. Jungera, CSc. o tom, že předmětem jednání na schůzkách byla dohoda o společném postupu vydavatelů při vypovězení smluv MPK a na druhé straně výpovědi ostatních účastníků těchto schůzek, z nichž vyplývá, že na schůzkách se projednávalo, jak zvýšit kvalitu služeb poskytovaných společností PNS vydavatelům.⁴⁴

Dále byly zkoumány důvody výpovědí. Vydavatelé uvádějí obdobné důvody, jaké prezentovali i v médiích (a které rozebírám v úvodu). V protokolu jsou tyto: VLP -- změna ve strategii distribuce regionálních deníků; Československý sport (majitelem Ringier, vypovídá Tomáš Böhm) -- MPK neproplácela faktury vystavované společností ČS, dluh, který takto vznikl, měl dosáhnout cca 10 mil. korun a rovněž skutečnost, že mezi společnostmi ČS a MPK nedošlo k dohodě o výši rabatů; Mafra -- snaha snížit rabaty, chce provádět část distribuce vlastními silami.

Mafra a Ringier vypověděli své smlouvy až po výrazném snížení objednávek regionálního tisku VLP společností MPK. Jako důvody v protokolu uvádějí obavu z obdobného postupu MPK vůči nim.

MPK navrhla (mimo jiné) výslech dvou prodejců tisku. ÚOHS je nevyslechl, protože by podle něj "stěží mohli přispět k prokázání uvedeného protisoutěžního chování".

MPK navrhla přizvat k řízení i společnost PNS, Úřad však konstatuje, že v tomto správním řízení nelze zkoumat, zda společnost PNS zneužívá své dominantní postavení, neboť je po celou dobu vedeno pouze ve věci možného porušení § 3 odst. 1 zákona jednáním, kterého se měli dopustit vydavatelé tisku.

Předpokladem k tomu, aby Úřad mohl konstatovat koordinaci vydavatelů, bylo prokázat, že došlo k přímým nebo nepřímým kontaktům, kde by bylo "nezávislé podnikatelské chování" nahrazeno "praktickou kooperací". Důkaz takovéto dohody může být podle Úřadu i nepřímý, ale, pak je "nezbytné vyvrátit pochybnosti o tom, že ke společnému postupu soutěžitelů došlo následkem jejich přímého nebo zprostředkovaného kontaktu a pochybnosti, zda jejich jednání není jen náhodné nebo logickým důsledkem ekonomických podmínek na trhu určitého zboží." ⁴⁵ Ke kontaktům vydavatelů skutečně docházelo (na půdě PNS či UVDT), avšak nebylo prokázáno, že by tyto schůzky vedly k dohodám o společném postupu proti MPK.

Úřadu se nepodařilo vyvrátit pochybnost, že k ukončení smluv s MPK mohlo vést vydavatele prosté vyhodnocení jejich ekonomické situace či pozice na trhu. Někteří vydavatelé (Mafra, Ringier) totiž odůvodňují svůj krok obavou z obdobného postupu MPK, jaký učinil vůči VLP (snížení objednávek o 80%). Výpověď MPK společnosti VLP je tudíž problematická -- může či mohla být důvodem ke krokům ostatních.

"S ohledem na to, že Úřad rovněž neshledal důvody pro zpochybnění ospravedlnitelnosti důvodů, vedoucích k ukončení smluvního vztahu s MPK ze strany jednotlivých vydavatelů -- účastníků tohoto správního řízení (...), přiklonil se při hodnocení výpovědí jednotlivých svědků k tomu, že schůzky konané v sídle společnosti PNS dne 31.7.2002 a 21.8.2002, byly skutečně zaměřeny na projednání otázek kvality služeb poskytovaných společností PNS a nikoli na to, aby zúčastnění vydavatelé koordinovali svůj postup při ukončení smluvního vztahu se společností MPK." ⁴⁶

V průběhu řízení MPK vyslovila několik námitek. Na jednu z nich (že výpovědi v krátkém časovém rozmezí nelze vysvětlit jinak než zakázanou dohodou) ÚOHS odpovídá, "že sama skutečnost, že v průběhu září 2002 byly některé výpovědi společnosti MPK doručeny v rozmezí cca 10 dnů, ještě není důkazem o tom, že se jedná o naplnění zakázané dohody a už vůbec ne důkazem o tom, že k uzavření zakázané dohody došlo." ⁴⁷

Podle MPK potvrzuje vytvoření kartelu i to, že výpovědi jí zaslali pouze akcionáři PNS, s výjimkou společnosti Ecomedia (Economia). Tuto, podle společnosti MPK "zvláštnost", lze vysvětlit tím, že Ecomedia prodala své akcie PNS společnostem Sanoma a Europress, které obratem sdělily společnosti MPK, že mají zájem na ukončení spolupráce. Úřad toto zamítl, protože nebylo prokázáno, že by se Sanoma a Europress zúčastnili jakéhokoliv jednání, kde by byl projednáván postup vůči MPK.

ÚOHS se vyjádřil i k možnému řešení situace, které navrhla MPK (prodání části podílu vydavatelů v PNS jiným akcionářům): "K tomuto návrhu Úřad především konstatuje, že z účastníků řízení -- vydavatelů, je akcionářem společnosti PNS pouze společnost Mafra. V případě dalších účastníků tohoto správního řízení, tj. společností Ringier a VLP, jsou akcionáři PNS mateřské společnosti, a to společnosti Ringier (Netherlands) B.V. a POL-Print Medien GmbH. Jakýkoli zásah proti těmto akcionářům ze strany Úřadu v tomto správním řízení je tedy vyloučen."

Po přečtení dubnového rozhodnutí lze konstatovat, že Úřad nenašel dostatek důkazů (nebo je nepovažoval za relevantní), které by nasvědčovaly koordinaci vydavatelů. Řeší se dvě věci -- zda při schůzkách v sídle PNS byl projednáván budoucí postup vůči MPK (jak vypověděl jeden svědek) a zda byly výpovědi vydavatelů ospravedlnitelné (tzn. ekonomickými důvody). K tomuto bych namítl, že Úřad se zabýval pouze možnými dohodami vydavatelů na formálních schůzkách v centrále PNS. Lze se však domnívat, že pokud by vydavatelé skutečně uzavírali kartel, mohlo se tak dít i zcela neformálně, nikoli na půdě PNS. To by však, i kdyby to byla pravda, MPK jen těžko dokazovala.

Toto správní řízení ÚOHS, ani jakékoliv jiné soudní řízení, se nezabývala nově vzniklým postavením PNS, takový podnět k prošetření nikdo nepodal. V rámci Zákona o ochraně hospodářské soutěže pochopitelně nemohly být projednávány potencionální důsledky fůzí vydavatelů na nezávislost tisku a jeho pluralitu.

Námitky Media Observatory

O roli organizace Media Observatory (MO) v případu jsme se již zmínili. Její předsedkyně Irena Válová vystoupila 7. 2. 2003 s obsáhlým proslovem před parlamentní Stálou komisí pro sdělovací prostředky. I když bychom mohli zpochybňovat nezávislost organizace (viz výše), považuji za podstatné uvést některé poznámky MO k průběhu řízení ÚOHS, resp. ke kauze samotné. Válová přes Komisí zmiňuje zejména toto:⁴⁸

• "Ani výpověď svědka, dlouholetého člena managementu jednoho z podniků, před ÚOHS v případu PNS, ze které vyplývá, že jde zřejmě o dlouhodobě připravovanou a koordinovanou akci evropských vydavatelů na českém trhu, dokonce ani jeho popis toho, jak bude omezena svoboda slova, nevytrhnul Úřad z letargie." (Svědkem je myšlen zřejmě RNDr. Vladimír Junger, CSc., bývalý zaměstnanec VLP, o kterém byla řeč.)
• "V ČR o výkladu a způsobu vykonávání svobody slova zřejmě hodlá rozhodovat pan Jörn Röper, předseda představenstva PNS, když e-mailem instruuje managementy zbylých zahraničních firem -- vydavatele, jak se má svoboda slova v České republice vysvětlovat."
• "V ČR zřejmě už brzy bude vládnout nejmocnější muž země ředitel PNS pan Juda, který ve svém dopisu píše: "...situace v Praze se začíná docela radikalizovat a bude asi těsno. Jestli se všechno, co jsme si ve vztahu ke Kapě naplánovali, schválí, budou nervy v kýblu a později mi asi bude republika malá"."
• Válová dále tvrdí, že 7. 11. 2002 se Tomáš Böhm (Ringier, UVDT) sešel s (tehdejšími) ministry vnitra a spravedlnosti Stanislavem Grossem a Jaroslavem Burešem a poté informoval právníka Ringieru v souvislosti s průzkumem firmy, jak si věc stojí u soudů.
• Předseda ÚOHS Josef Bednář je současně bývalý člen představenstva PNS. Toto tvrzení Válové, i když samo o sobě nic nedokazuje, lze doložit. Bednář byl skutečně členem představenstva PNS v letech 1993-1995. ⁴⁹ Bednář na tuto skutečnost reagoval před parlamentní "mediální komisí" 30. 5. 2003: "Ano, byl v době, kdy vlastnil majoritní podíl v PNS stát a byl jsem tam jako zástupce státu společně se zástupci -- Ministerstva pro správu národního majetku a privatizaci, Úřadu vlády, Ministerstva financí. Musím tady konstatovat, že jsme za tento výkon neobdrželi žádnou finanční úhradu a že to bylo z titulu funkce náměstka Ministerstva pro hospodářskou soutěž." ⁵⁰

Kopie citovaných dokumentů (e-mailů) předložila předsedkyně Media Observatory členům parlamentní Stálé komise pro sdělovací prostředky. Kopie těchto i dalších textů jsou součástí příloh této práce; získal jsem je z archivu Komise.

Jednání Stálé komise pro sdělovací prostředky: nové postavení PNS a pluralita tisku

Výpovědi několika vydavatelů (mezi nimi hlavní vydavatelé deníků) MPK a jejich odchod ke konkurenční PNS logicky zvýšil tržní podíl této společnosti na poli distribuce tisku -- PNS získala dominantní postavení. Toto ÚOHS neřešil. Více se touto otázkou zabývala parlamentní Stálá komise pro sdělovací prostředky na svém zasedání 30. 5. 2003, kde rovněž vystoupili Josef Bednář (ÚOHS) a Ivan Kaufmann (MPK). Předseda Úřadu Josef Bednář k potenciální monopolizaci na trhu distribuce tisku řekl:

"Úřad samozřejmě vítá jakéhokoli nového soutěžitele, hledá nástroje v soutěžní oblasti, aby odstraňoval bariéry, aby na jakýkoli trh mohli vstoupit další soutěžitelé. Nemůže toto samozřejmě v žádném případě nařídit, nicméně samotné nabytí monopolního postavení není z hlediska soutěžního práva ještě porušením zákona. Porušením zákona je toliko zneužití dominantního či monopolního postavení. Ano, americké soutěžní právo zná monopolizaci trhu. My vycházíme z evropského soutěžního práva, které je založeno na dominanci. Dominance jako taková zakázána není. Je zakázáno pouze její zneužívání." ⁵¹

Bednář dále v odpovědích poslancům připomenul, že ke konstatování dominance nestačí pouze zjištěný tržní podíl, ale jsou zde i další kritéria (viz 4. 3. Rozhodování ÚOHS). Podstatné je, že český právní řád nezakazuje samotnou dominanci, ale její zneužití. Muselo by být tedy prokázáno zneužití dominantního postavení PNS -- například tím, že by tato společnost odmítla distribuovat určitý titul. Poslanec Petr Pleva (ODS) na zasedání Komise upozorňoval, že deník Impuls, který založil Ivan Kaufmann, má problém dostat se do distribuční sítě PNS (následně se to ale neprokázalo).

Stálá komise pro sdělovací prostředky se pochopitelně nemůže zabývat kauzami, které se víceméně řídí soutěžním právem. Soutěžní právo je zákonem obecným (řeší princip zachování hospodářské soutěže), tiskový zákon je zákonem speciálním (řeší mimo jiné princip zachování plurality názorů v médiích).

V debatě Komise 30. 5. 2003 byly tedy nastoleny otázky: Může být situace vyřešena za stávající legislativy prostřednictvím Úřadu na ochranu hospodářské soutěže? Nebo je třeba změna příslušných speciálních zákonů ("tiskového zákona", 46/2000 Sb. ), kterou by mělo předložit Ministerstvo kultury? Je třeba změnit tiskový zákon?

Komise pak odhlasovala usnesení, jehož znění navrhl poslanec Petr Pleva: "Stálá komise žádá Ministerstvo kultury, aby připravilo novelu tiskového zákona, která by zaručila pluralitu názorů v oblasti tištěných médií." ⁵²

Potenciální odmítnutí dominantního distributora tisku (nemusí jít jen o PNS) přijmout do své sítě určitý titul nebo například požadavek nepřiměřeného rabatu po vydavateli (formy nátlaku) by bylo možné interpretovat nejen jako zneužití dominantního postavení, ale také jako ohrožení přístupu k informacím. Nechceme se zde pouštět do hlubších právních analýz. Ale z hlediska celého distribučního sporu se dostáváme k jedné z klíčových otázek, které jsme položili v úvodu této práce: Jde o pouhý obchodní spor, nebo o ohrožení svobody tisku? Tedy jinak: stačí nám k řešení podobných případů "pouhé" soutěžní právo, nebo je třeba novelizovat tiskový zákon -- například tím, že do něj vložíme speciální ustanovení o koncentraci ve vydavatelské či distribuční sféře?

Další průběh distribučního sporu

Abychom popisu a interpretaci distribučního sporu dodali potřebnou plasticitu, je třeba připomenout ještě několik událostí či procesů, které se děly v průběhu správního řízení ÚOHS. Jde zejména o tyto body:

• Otázka možného využití kapacit České pošty k distribuci tisku, kterou nastolil premiér Vladimír Špidla
• Podání několika dalších žalob či podnětů k prošetření, které se staly nástrojem "boje o distribuci"
• "Mobilizace" samotných prodejců tisku a jejich možné napojení na zainteresované strany
• Vznik deníku Impuls a jeho role v distribučním sporu

Ad 1. Poslanec Michal Doktor (ODS) interpeloval 20. 2. 2003 již podruhé premiéra Vladimíra Špidlu (ČSSD) ve věci distribuce tisku. Špidla v odpovědi dospěl k nezvyklému závěru -- "meziřešením", zabraňujícím vzniku monopolu PNS, by mohlo být využití kapacit České pošty.⁵³

Vladimír Špidla v reakci na interpelaci řekl: "Vzhledem k situaci se Česká pošta rozhodla v roce 2002 vytvořit protiváhu zahraničním distributorům. Byla zavedena a vydavatelům nabídnuta nová služba s názvem tisková zásilka. V rámci této služby Česká pošta zajišťuje kompletní balení, adresování, třídění a doručování tisku předplatitelům včetně úplné správy kmene předplatitelů. Zavedení služby oslovení vydavatelé přivítali a informace o tiskové zásilce se velmi rychle rozšířila. Řada vydavatelů sama projevila velký zájem o spolupráci s Českou poštou. Podle smluv, které byly s vydavateli uzavřeny do dnešního dne, odhaduje Česká pošta, že v průběhu roku 2003 bude předplatitelům distribuovat více jak 10 milionů výtisků časopisů." ⁵⁴ Špidla rovněž uvedl, že rozvážení časopisů do stánků a obchodů by od pošty nevyžadovalo větší organizační změny, neboť by bylo možné využívat současnou přepravní síť i vozový park, a že by zřizovatel České pošty (Ministerstvo pro informatiku ČR) mohl garantovat poskytování rovných podmínek všem vydavatelům.

Distributor MPK, který zatím ztrácí další vydavatele, vydal své stanovisko v tiskové zprávě následující den. V ní firma Špidlovu odpověď označuje za snahu bagatelizovat nebezpečí monopolu v  distribuci tisku. Jako "mylné a zavádějící" je označeno srovnání České pošty se stávajícími distribučními společnostmi. "Označit Českou poštu jako možného konkurenta na trhu s distribucí tisku je to samé, jako kdyby Mediaprint či PNS označily za svého konkurenta jakoukoliv speditérskou firmu s argumentem, že mají nákladní auta a mohou proto převážet noviny. Je to stejně směšný argument, jako představa trafikanta, který dnes prodává 1400 titulů a každé ráno mu jich pošta doručí několik set a on místo prodeje řeší jejich převzetí." ⁵⁵

Podle MPK navíc Česká pošta nemůže konkurovat ani v oblasti předplatného, protože ta monopolizovala již dříve (míní Mediaservis, s.r.o.). "Pan premiér se tedy mýlí -- otázkou však zůstává, kdo a proč mu podobný argument připravil, jelikož sám by tento inteligentní muž na podobnou hloupost nepřišel. Zřejmě však bohužel naslouchá někomu, kdo chce za každou cenu monopol prosadit a likvidaci volného trhu v distribuci obhajovat nesmyslnými argumenty." ⁵⁶

Po srovnání stanovisek premiéra a MPK můžeme učinit některé poznámky. Podle mého názoru Českou poštu skutečně nelze dobře srovnávat s "klasickými" distribučními firmami. Špidlovo vystoupení by bylo možné interpretovat jako předjímání, nebo i zasahování do neukončeného správního řízení ÚOHS (bez ohledu na jeho výsledek) -- premiér jako by říkal: "Pokud získá PNS monopol, vlastně se nic neděje, máme zde ještě Českou poštu." To je dle mého soudu slabá argumentace, legislativně taktéž nic neřeší. Výrok "zavedení služby oslovení vydavatelé přivítali" bohužel není blíže specifikován (kteří vydavatelé?) -- pokud by totiž PNS skutečně získala monopol, měli by v ní stále podíl největší vydavatelé novin a časopisů v ČR (viz akcionářská struktura PNS).

Ad 2. V případu došlo k podání několika dalších žalob či podnětů k prošetření z obou stran. Krátce tyto spory přiblížíme.

• Jako protiútok konkurenta vypadá podnět k prošetření činnosti MPK, který 30. 1. 2003 podala u ÚOHS advokátní kancelář Pokorný, Wagner a spol. Obviňuje Mediaprint z údajného zneužívání postavení na trhu. Tato advokátní kancelář zastupovala u ÚOHS také společnost Ringier, tento vydavatel však spojení popřel. Podle týdeníku M&M se "neoficiálně hovoří o PNS",⁵⁷ podle pozdějších informací podal podnět právník Radek Pokorný jako fyzická osoba. AK Pokorný, Wagner a spol. ve své tiskové zprávě tvrdí: "MPK má pravděpodobně na trhu distribuce periodik v ČR dominantní postavení, kterého svým jednáním - dle důkazů uvedených v podání - zneužívá. MPK nabízí svým smluvním partnerům rozdílné obchodní podmínky a s konečnými prodejci tisku uzavírá jednostranně nevýhodné smlouvy, které jí mnohdy zajišťují exkluzivitu. Stejně tak se zřejmě snaží o uzavření exkluzivních smluv i s mnohými vydavateli jednotlivých titulů. MPK rovněž závažně porušuje povinnosti dle smluv s některými vydavateli. Nelze vyloučit, že MPK též vyzývala své odběratele k uzavření zakázaných dohod (zejména o cenách), které mohou vést k nenávratnému narušení hospodářské soutěže." ⁵⁸ Mediaprint tato obvinění popřel. Úřad však správní řízení s MPK započal až v listopadu 2003.⁵⁹ V době psaní práce nebyl znám výsledek sporu.
• U Krajského soudu v Českých Budějovicích se projednávala žaloba Mediaprintu na vydavatelství VLP. Mediaprint se u soudu domáhal, aby VLP přikázal s Mediaprintem nadále spolupracovat. Žalobu soud zamítl z procesních důvodů, nicméně v rozhodnutí uvedl, že odstoupení VLP od smlouvy s Mediaprintem bylo neplatné.⁶⁰ O toto tvrzení se pak opírala ještě žaloba o náhradu škody, kterou Mediaprint vyčíslil na 65 mil. korun. Podle pozdějších informací se ale firmy MPK a VLP nakonec mimosoudně vyrovnaly. Ivan Kaufmann (MPK) odmítl odškodnění, na kterém se s VLP dohodl, blíže upřesnit.⁶¹
• Ivan Kaufmann (MPK) však také pohrozil České republice mezinárodní arbitráží. V ní chtěl po státu až pět miliard korun (zhruba na tolik si cenil hodnotu MPK) v případě, že by situace na trhu distribuce vedla až ke krachu Mediaprintu.⁶² Spolu s arbitráží firma po státu požadovala také náhradu škody (nejprve 200, posléze 320 mil. Kč), která jí měla vzniknout tím, že ÚOHS zrušil počátkem roku 2003 předběžné opatření, které nutilo vydavatele deníků využívat k distribuci vedle společnosti PNS také MPK.⁶³ Po ustálení situace na distribučním trhu s koncem roku 2003 však Mediaprint ustoupil od arbitráže i od požadavku náhrady škody. Podle tvrzení Ivana Kaufmanna z ledna 2004 se již MPK stabilizuje a nechce se proto dále pouštět do soudních sporů.⁶⁴
• Rok se táhly také soudní spory s Irenou Válovou (Media Observatory). Trestní oznámení na Válovou podal v zastoupení nejmenovaného klienta advokát Radek Pokorný (u ÚOHS zastupoval Ringier) a Tomáš Böhm (ředitel Ringieru) jako fyzická osoba. Válová se podle nich měla měla dopustit trestného činu, když v únoru 2003 na zasedání parlamentní "mediální komise" zveřejnila obsah e-mailové korespondence týkající se sporu Mediaprintu s některými vydavateli periodického tisku (viz 4. 5. Námitky Media Observatory). Policie případ odložila, trestného činu se Válová nedopustila ani podle státní zástupkyně, která prošetřovala následnou stížnost.⁶⁵
• Kromě dalších dílčích konfliktů ještě stojí za pozornost tvrzení poslankyně Kateřiny Dostálové (ODS) z května 2003, že se cítí zastrašována kvůli sporu o distribuci tisku. Dostálová těmito slovy označila dopis, který obdržela od advokáta Ringieru Radka Pokorného.⁶⁶ Pokorný však obvinění popřel: "Paní poslankyně obviňovala mého klienta, jednoho z vydavatelů, z uzavření kartelu i potom, co se toto podezření nepotvrdilo. Vydavatel proto prostřednictvím dopisu žádá, aby poslankyně říkala celou pravdu." ⁶⁷ Následujícího zasedání parlamentní "mediální komise" 30. 5. 2003 se Dostálová neúčastnila z "rodinných důvodů".

Ad 3. Do "války o distribuci" zasáhl i její poslední článek -- prodejci tisku. Ačkoli byli doposud opomíjeni, je třeba říct, že případný monopol jedné distribuční společnosti by měl nutné důsledky i pro ně. Po událostech na distribučním trhu se vlastně objevily dvě zájmové skupiny -- Sdružení prodejců tisku a Unie trafikantů Moravy a Slezska. Ačkoli se tvářily jako nezávislé, nevytvořily neutrální organizace mezi vydavateli a distributory a počátkem roku 2004 jejich činnost víceméně utichla.

Především z řad stánkařů distribuční sítě MPK vzešla iniciativa Sdružení prodejců tisku, které údajně získalo podporu asi 2500 prodejců. Iniciátorem vzniku profesní organizace byl Ing. Ivan Argaláč z tabákového velkoobchodu FAT. Sdružení poukazovalo na to, že v případě nastolení monopolu PNS se prodejci ocitnou v nevýhodné situaci (diktování smluvních podmínek ze strany jedné distribuční společnosti, snižování rabatu, nemožnost svobodně si vybrat dodavatele tisku). Argaláč v rozhovorech hovoří o údajném "nekorektním jednání" PNS vůči prodejcům (vyhrožování stánkařům, nátlak při podepisování smluv). V otevřeném dopise vydavatelům tisku sdružení tvrdí, že v reakci na "netržní chování" PNS budou přednostně vystavovat a upozorňovat na tituly dodávané jinými společnostmi (tedy vlastně MPK). Svůj prostor však nakonec poskytly zmínce o vzniku sdružení podnikové měsíčníky obou distribučních firem -- Impuls (MPK) i Trafikant (PNS).

Sdružení prodejců tisku dokonce koncem března 2003 uspořádalo petiční akci, která upozorňovala na možnost vzniku monopolu PNS a s tím spojené důsledky. Petici mělo podepsat 4000 prodejců.⁶⁸ S tendencemi směřujícími k modelu exkluzivního rozvozu (konec roku 2003) ustaly i další projevy sdružení.

Méně známá je iniciativa Unie trafikantů Moravy a Slezska, která vzešla z řad moravských distribučních firem SMD a RET (součásti PNS, a.s.), respektive jejich vedení. Toto sdružení reagovalo na novou situaci na distribučním trhu konce roku 2003, která směřovala k modelu exkluzivního rozvozu (tzn. MPK distribuuje pouze některé časopisy a PNS všechny noviny a zbylou část časopisů, viz dále). Vedení Unie upozorňuje na údajný nátlak MPK na prodejce sítě PNS, samotné prodejce pak nabádá, aby neodebírali tituly exkluzivně rozvážené MPK, protože to prý může v důsledku vést ke snížení rabatu u původního distributora (PNS). Zároveň se snaží přimět vydavatele, kteří přešli exkluzivně do sítě MPK, k návratu k PNS. I tato regionální iniciativa upadla v zapomnění, pravděpodobné spojení s vedením RET pak opět neumožnilo vznik nezávislé organizace prodejců tisku.⁶⁹

Ad 4. Vlastně lakmusovým papírkem situace na distribučním trhu se stal vznik Deníku Impuls, založeného Ivanem Kaufmannem (MPK) a Mikolášem Černým (P.R. agentura Previa). Jak bylo řečeno dříve, potenciální odmítnutí PNS přijmout nový titul do své sítě by mohlo být interpretováno jako zneužití dominantního postavení, resp. ohrožení přístupu k informacím.

Vydavatelé Impulsu (Černý později svůj podíl prodal) svou snahu oficiálně zdůvodňovali potřebou vytvořit noviny s čistě českým kapitálem a také obavou, že nebude udržena pluralita názorů zveřejňovaných v tisku.⁷⁰ Vznik titulu lze však také vykládat jako potřebu Ivana Kaufmanna zajistit prodejcům své firmy MPK nějaký prodejní artikl poté, co většina ostatních vydavatelů deníků od něj odešla k PNS a stánkaři sítě MPK tak nemohli svým zákazníkům nabídnout jediný deník. Kaufmann sice PNS obviňoval ze zamezování přístupu Impulsu na trh, nicméně nakonec se s ní na smlouvě o distribuci svého deníku dohodl -- Impuls byl tedy dva měsíce pouze v síti MPK, poté i u PNS.⁷¹

Projekt "politického bulváru" se však na trhu ekonomicky neudržel. Osudné se mu staly soudní spory s rádiem Impuls (kvůli nim se list přejmenoval na Inpuls) i nezájem inzerentů. Deník zanikl 11. 10. 2003 po pěti měsících existence. Z hlediska tématu práce je ještě pozoruhodné, že prvním šéfredaktorem Impulsu byl Zdeněk Fekar, novinář, který v týdeníku Euro psal o distribučním sporu hned od jeho vzniku.

Vstříc novému modelu distribuce tisku

Na předcházejících stranách jsme se pokusili popsat a interpretovat poměrně složitý spor o distribuci tisku v České republice. Ten probíhal od září 2002 do počátku roku 2004, přičemž vzešel z provázanosti dvou oblastí -- sféry produkce (vydavatel) a sféry distribuce (logistika) mediálních produktů -- která je pro český tiskový trh charakteristická. Produkce a distribuce tisku jsou vždy těsně spjaty, případ "MPK versus akcionáři PNS" však ukázal, že ekonomická koncentrace vydavatelů v distribuční firmě může mít jisté nepředvídané následky, a to i pro pluralitu šířených informací. Ještě než přistoupíme k odrazu sporu v médiích, budeme se zabývat jeho reálným vyústěním. Jeho podstatou bude zejména proměna akcionářské struktury společnosti Mediaprint a nově uzavírané smlouvy distributorů s vydavateli, které nakonec vedly ke zcela novému modelu distribuce tisku v  České republice, založeném na tzv. exkluzivním rozvozu.

Po stvrzení de iure, že akcionáři dominantní PNS nevytvořili zakázaný kartel, začal Mediaprint stagnovat. Všech pět akcionářů PNS přestalo být jakkoliv nuceno své tituly distribuovat i prostřednictvím MPK -- prakticky to znamená, že dnes žádný český deník nedostaneme u prodejce tisku, který je zásobován pouze MPK. Od MPK odešli především vydavatelé deníků, postupně však i někteří vydavatelé dalších periodik, kteří uzavřeli s PNS smlouvu o exkluzivitě -- tedy dohodu, že budou své tituly dodávat pouze PNS. Tyto kroky znamenaly snížení tržního podílu MPK na poli distribuce tisku, a také propuštění části jeho zaměstnanců.

V této situaci se Ivan Kaufmann snažil zachránit pozici své firmy na trhu. Nejprve se pustil do výroby vlastního deníku Impuls. Poté, když zkrachoval, hledal řešení v majetkovém vstupu několika vydavatelů do slábnoucí MPK -- neboli v podobném principu, na jakém funguje konkurenční PNS. Během podzimu 2003 se tak akcionářská struktura MPK radikálně proměnila. Průběh těchto změn ilustruje tabulka:

Mediaprint &Kapa Pressegrosso, spol. s r.o. -- majetková struktura	1998-2003	říjen 2003	11/2003-11/2004	od listopadu 2004
K.u.K. Medienbeteiligungs (WAZ)	63 %	--	--	--
Ivan Kaufmann (resp. Damika)	37 %	100 %	32 %	32 %
Radek Vaňkát	--	--	5 %	5 %
Hachette Filipacchi 2000	--	--	8,475 %	7,35 %
Mediacop	--	--	6,75 %	5, 875 %
PK 62	--	--	10,35 %	9 %
StarPress	--	--	9,425 %	8, 175 %
Stratosféra	--	--	28,0 %	24,325 %
Springer Media CZ	--	--	--	4,825 %
Motor-Presse Bohemia	--	--	--	1,675 %
Trade &Leisure Publications	--	--	--	1,775 %
Celkem	100 %

Jak vyplývá z tabulky, Kaufmann, držící posledních několik let v Mediaprintu 37 % akcií, odkoupil v říjnu 2003 zbývající podíl od německého koncernu WAZ (což je významný vydavatel na zahraničních trzích, v ČR měl vazbu pouze na MPK). Stal se jediným vlastníkem firmy a začal jednat s potenciálními tuzemskými zájemci o majetkový vstup. Největší obrat MPK vždy tvořila vydavatelství Hachette Filipacchi 2000 a Stratosféra, proto je také oslovil jako první. Do listopadu 2003 Kaufmann prodal původní podíl WAZ i dalším společnostem. Ve všech případech se jedná o časopisecké vydavatele. Tito pak současně -- obdobně jako v případě akcionářů PNS -- podepsali s Mediaprintem exkluzivní smlouvy.⁷² MPK tak získala prodejní exkluzivitu na tituly svých akcionářů, přidali se ovšem i další vydavatelé. Analogicky k případu PNS proto např. tituly Týden, Instinkt a Nedělní Svět (vydává Mediacop) nekoupíme ve stánku, který odebírá tisk pouze u PNS. Je však možné, že daná prodejna má smlouvy s oběma distribučními společnostmi, avšak dříve toto (značně komplikované) řešení nebylo nutné.

S takto pozměněnou situací se s počátkem roku 2004 začíná hovořit o nové podobě distribuce tisku v České republice.⁷³ Jedná se o model exkluzivního rozvozu, nebo též "rakouský" model (Srov. 6. 1. Rakouská republika). Znamená to, že velká část vydavatelů pro své tituly využívá pouze jednoho distribučního kanálu -- PNS, nebo MPK. PNS postupně získala monopol na distribuci všech českých deníků (včetně "okrajových" komunistických Haló novin), ale distribuuje i časopisy (mimo jiné tituly svých akcionářů Europress a Sanoma Magazines). MPK zase výhradně rozváží mnohé časopisy, především lifestylového zaměření, ale už žádný deník. Z pozice konečného spotřebitele to pak může znamenat, že některý konkrétní titul u "svého" prodejce nesežene, neboť ten odebírá tisk pouze od jednoho ze zmiňovaných distributorů.

V listopadu 2004 se akcionářská struktura MPK dále rozmělnila -- menší podíly ve firmě získala časopisecká vydavatelství Springer Media CZ, Motor-Presse Bohemia a Trade & Leisure Publications. Trend uzavírání exkluzivních smluv s vydavateli se dále upevňuje, někteří vydavatelé ale dále využívají služeb obou distribučních společností.

Poměrně zajímavá jsou čísla, hovořící o změněném tržním podílu obou firem po událostech roku 2003. Obrat trhu distribuce tisku se ten rok odhadoval na zhruba 8, 3 miliardy korun. Tvrzení konkurenčních distributorů si protiřečí:

PNS odhadla nárůst z 55 % podílu na trhu (2002) na 77 % (2003). MPK s informací nesouhlasí, podle firmy její obrat klesl z 3, 5 miliardy (2002) na asi 2, 5 miliardy, což představuje asi 30 % trhu, tedy víc než odhaduje PNS.⁷⁴ PNS uvádí, že počet jejích odběrních míst se zvýšil z 14 229 (květen 2002) na 22 487 (květen 2003)

Distribuční spor -- obraz v médiích

V naší práci byla nastolena myšlenka možného ohrožení svobody tisku -- ať již byla podle jednotlivých aktérů spatřována v jednání akcionářů PNS, MPK nebo třeba vlády. Velká část práce obsahuje rovněž nastínění vlastnické struktury vydavatelských a distribučních firem v ČR.

V úvodu jsme řekli, že zájem o uplatňování vlastnické kontroly na podobu mediálních komunikátů má své teoretické zázemí především v oblasti kritických (neomarxistických) teorií. Připomněli jsme McNairovu tezi: "Ekonomická moc se prostřednictvím vlastnictví médií přímo proměňuje v moc kulturní." ⁷⁵ Jak říká McQuail (1999), nejde jen o marxistickou myšlenku (bytí implikuje vědomí), ale běžně se vyskytuje i v "obecném smýšlení" (common-sense). McQuail není ve svých tvrzeních tak striktní jako McNair, upozorňuje na množství zdrojů, ze kterých je mediální produkce financována: "Z toho plyne, že vliv spojený s vlastnictvím je často nepřímý a komplikovaný -- a je jen zřídkakdy jedinou linií vlivu." ⁷⁶

Osobně se domnívám, že vlastnická kontrola představuje důležitý faktor ovlivňující výslednou podobu žurnalistické produkce. Nicméně pokud nechceme podlehnout pouhému "zdravému rozumu", měli bychom rozlišovat mezi "vlastnictvím" a "řízením", což je pochopitelně klasická sociologická výtka vůči Karlu Marxovi (např. Ralf Dahrendorf, který upozorňuje na manažery, kteří zpravidla řídí podnik, který jim nepatří -- tzn. manažeři jakožto nevlastníci patří třídně k námezdní pracovní síle, funkčně však ke kapitalistům). Ani rozdíl mezi manažerem a vlastníkem nám však nemusí bránit v uvědomění si toho, že vlastnická kontrola žurnalistických výstupů může být uplatňována již přijímáním osob stejných názorů do klíčových manažerských pozic.⁷⁷ Velmi těžko se také dokazuje autocenzura redakčních pracovníků.

Uplatňování vlastnické kontroly médií (zejména deníků) na referování o distribučním sporu by jistě mohlo být tématem samostatné práce. Zvláště proto, že většina českých deníků je vlastněna vydavateli, kteří byli jeho hlavními účastníky (Economia, VLP, Mafra, Ringier). Tito vydavatelé uplatňování vlastních zájmů na stránkách svých deníků vesměs popírali.

Lze se domnívat, že zúčastnění vydavatelé mohli být při medializaci události ve "schizofrenní" pozici -- kritiku by si vysloužili v případě, že by o ní neinformovali, ale i v případě zcela opačném -- pak by mohli být obviňováni z toho, že se snaží ovlivnit řízení u ÚOHS. Někteří komentátoři⁷⁸ však také podotýkali, že i zainteresovaný vlastník může čtenáře informovat o tom, že daný problém existuje -- například přiznáním konfliktu zájmů.

V zobrazení události měla specifickou úlohu veřejnoprávní média (viz dále). O důležitosti mediální prezentace pro její aktéry svědčí například stížnost, kterou Unie vydavatelů zaslala Radě ČT v reakci na pořad Klekánice, který se distribučním sporem zabýval.⁷⁹ UVDT byla přesvědčena, že většina pořadu byla tendenčně zaměřena na obhajobu obchodní pozice firmy Mediaprint & Kapa.⁸⁰ Rada ČT následně tuto stížnost zamítla s tím, že reportáž zkoumala situaci z hlediska případného ohrožení svobody slova a nikterak neřešila obchodní postavení MPK.⁸¹

K načrtnutí problematiky využijeme výstupů z dvou obsahových analýz (analýz publicity), které vypracovala společnost Anopress IT, a.s. v roce 2003. Ty ukazují, jaký prostor byl "distribučnímu sporu" věnován v tištěných i elektronických médiích.⁸² První z analýz byla zadána týdeníkem Marketing & Media na období 1. 10. 2002 -- 17. 2. 2003 (tedy od počátku sporu po zrušení předběžného opatření), sledováno bylo 33 zdrojů, druhá analýza je podrobnější, sleduje období 1. 10. 2002 -- 31. 5. 2003 ve 39 zdrojích.

K převážně kvantitativní obsahové analýze Anopressu nelze přistupovat zcela nekriticky, je třeba mít na paměti také meze této metody, o kterých mluví například McQuail (1999): konstrukce systému kategorií v sobě skrývá riziko, že badatel zavede vlastní významový systém, spíše než aby ho "odvozoval" z obsahu. Systém kategorií je pak nutně selektivní a potenciálně deformovaný. Výstup obsahové analýzy může být novým textem, který se svým významem může lišit od zdrojového materiálu. Mohou být opomenuty vnitřní vztahy mezi jednotlivými referencemi v textu. A hlavně lze polemizovat s předpokladem, že množství či frekvence pozornosti, věnované určitému jevu, je spolehlivým vodítkem k významu, záměru a účinku sdělení.⁸³ Proto pouze počet zveřejněných příspěvků nemůže být argumentem pro tvrzení, že média jednají ve prospěch některého z účastníků sporu, a to i přesto, že samotná absence článků může být indikátorem náklonnosti médií. K hlubšímu náhledu by bylo zapotřebí podobnější kvalitativní práce, nicméně i výsledky Anopressu jsou velmi podnětné.

Z druhé, podrobnější analýzy Anopressu, kterou zde částečně reprodukujeme, lze vyčíst:

• počet příspěvků v jednotlivých zdrojích, ale také jak se kauze věnovala regionální média, nebo skupiny zdrojů dělené na časopisy, regionální deníky, celostátní deníky, televize, rozhlas, internetové zdroje
• údaje o autorech příspěvků
• počty příspěvků o jednotlivých distribučních společnostech a vydavatelstvích jsou doplněny o hodnocení, zda je informace pozitivní, negativní, neutrální nebo pozitivní i negativní; lze z něj vyčíst, zda média publikovala o konkrétní společnosti více či méně kladné nebo záporné informace
• údaje Anopressu doplňuji vlastní interpretací a některými dalšími poznámkami (kurzívou)

Kauza distribuce tisku v ČR -- mediální analýza. 1. 10. 2002 -- 31. 5. 2003 (Anopress, a.s.), interpretace

Od října 2002 do konce května 2003 bylo o kauze v médiích publikováno celkem 254 příspěvků ve 39 zdrojích, z nichž 24 bylo celostátních (62 %) a 15 regionálních (38 %). V celostátních zdrojích bylo uveřejněno 201 příspěvků (79 %), v regionálních 53 (21 %). Nejvíce příspěvků uveřejnily Strategie (45), Marketing & media (31), Hospodářské noviny (20), Televize ČT1 (18), Euro (17) a Týden (11). Z regionálních deníků zdroje Vysočina publikovaly 19 příspěvků, středočeské zdroje 13, východočeské 8, severomoravské 6, jihomoravské 4, Morava - základ 2 a jihočeské 1 příspěvek. Dělíme-li zdroje podle druhu, pak časopisy uveřejnily 111 příspěvků, regionální deníky 53, celostátní deníky 45, televize 20 relací, internetové zdroje 19 příspěvků a rozhlas 6 relací.

Anopress pro svou analýzu sledoval poměrně velký počet zdrojů. Je třeba si však uvědomit, že opomíjí některá alternativní média, která se situací v distribuci zabývala, ať již jde o kanály, které slouží více či méně novinářům (agenturní servis ČTK a ČIA, server www.ceska-media.cz), zaměstnancům distribučních firem a vydavatelům (podnikové měsíčníky MPK -- Impuls info, později Puls tisku, PNS -- Trafikant) nebo o různé typy internetových stránek a weblogů (uváděná analýza sleduje pouze čtyři internetové zdroje). V případě regionálních deníků, které jsou Anopressem rozlišeny dle jednotlivých oblastí, v podstatě nejde o množství na sobě nezávislých zdrojů, neboť většina z nich patří vydavateli VLP (Deníky Bohemia, Deníky Moravia), tedy jednomu z účastníků kauzy. Příspěvky o distribučním sporu se mezi jednotlivými regionálními tituly VLP příliš nelišily -- většinou byly označeny jako "red", tedy redakční sdělení (o autorech viz dále). Anopress nesleduje komerční televizní a rozhlasové stanice.

Porovnání zdrojů, počtu a autorství příspěvků

Předcházející grafy mimo jiné ilustrují důležitost veřejnoprávních médií (ČT, ČTK, ČRO). Nejvíce se totiž situací v distribuci zabývala odborná mediální periodika (Strategie, Marketing & Media) a Hospodářské noviny, jejichž vydavatelé (Economia, Sanoma Magazines) byli či jsou akcionáři PNS a tedy mohli být potenciálně na vývoji zainteresováni. ČT i ČRO o sporu informovaly poměrně často (jednotlivé stanice ČRO jsou zachyceny zvlášť, jejich příspěvky nejsou sečteny). ČTK, jak již bylo řečeno, do analýzy zařazena nebyla, distribucí tisku se však zabývala průběžně a často. Některé zprávy ČTK se však zejména do tištěných médií nedostaly -- deníky tak fungovaly jako pomyslný gatekeeper. Jak uvidíme dále, mnoho informací o kauze bylo médii přebíráno z agenturního servisu ČTK, nikoliv však všechny. K posouzení toho, které zprávy ČTK o distribučním sporu média přebírala a které ponechávala bez povšimnutí, by vyžadovalo další obsahovou analýzu (porovnání zdrojů s ČTK).

Nejvíce příspěvků o kauze bylo publikováno v dubnu 2003 (52), lednu 2003 (40) a listopadu 2002 (36).

Z autorů nejvíce příspěvků publikovali mav (22), mac (14), Eva Stejskalová (10) a zdf (10). Z čtk bylo ve sledovaných médií publikováno 31 zpráv a 26 bylo redakčních.

Autoři publikující 1 příspěvek

autor	počet příspěvků	autor	počet příspěvků	autor	počet příspěvků
autor neuveden	34	Jiří Hořčica	1	Patrik Tomšů	1
ada	1	JIŘÍ MICHAL	1	Pavel Janošec	1
age	1	Jiří Völfl	1	Pavel Šnajdr	1
Aleš Borovan	1	JÖRN W. RÖPER	1	pet	1
dob	1	jp	1	pol	1
ha	1	Kateřina Blechová	1	Richard Cacák	1
hoj	1	kot	1	sto	1
ile	1	Kristián Chalupa	1	Štěpán Kotrba	1
Ivan Langer	1	Michal Klíma	1	Tomáš Böhm	1
jac	1	Milada McGrathová	1	Tomáš Šiřina	1
Jaroslav Krupka	1	Miroslav Melichar	1	tr	1
Jaroslav Teplý	1	Miroslav Pavel	1	vla	1
Jaroslava Čajová	1	mk	1	Vladimír Bystrov ml.	1
JIK	1	nig	1	zr	1

Příslušnost autorů k redakcím

Zdroj	Autoři
BBC	Milada McGrathová, Ondřej Štindl
Blesk	red, pol, čtk
Britské listy	Irena Válová, Štěpán Kotrba, Kristián Chalupa, Jaroslava Čajová
Deníky Moravia - základ	čtk
Ekonom	JIK
Euro	zdf, Zdeněk Fekar, Jörn W. Röper, flp
Haló noviny	čtk, zr, mr, jov
Hospodářské noviny	čtk, Michal Klíma, red, Miroslav Pavel, Aleš Borovan, Martina Vojtěchovská, ha
iDnes	čtk
Impuls	Jiří Michal, Zdeněk Fekar
Jihlavské noviny - Vysočina	redakce, Eva Stejskalová
Lidové noviny	ček, čtk
Listy Pelhřimovska - Vysočina	redakce, Eva Stejskalová
Marketing & media	mav, Jan Váchal, Martina Vojtěchovská, Ivan Langer, Patrik Tomšů
Metro	Irena Válová, čtk
Mladá fronta Dnes	red, čtk
Moravskoslezský deník	red, Tomáš Šiřina, eko
Neviditelný pes	Irena Válová, Jan Váchal, Jaroslav Teplý
Noviny Havlíčskobrodska - Vysočina	redakce, Eva Stejskalová
Noviny Chrudimska	red
Noviny Třebíčska - Vysočina	redakce, Eva Stejskalová
Noviny Žďárska - Vysočina	redakce, Eva Stejskalová
Právo	ada, nig, čtk, jac, tr, jp
Profit	Pavel Šnajdr, Miroslav Melichar
Radiožurnál	Pavel Janošec
Reflex	Miloš Čermák
Respekt	Jiří Völfl
Rovnost - Brněnský a Jihomoravský deník	red
Strategie	mac, Martina Coufalová, Jaroslav Kovařík, red, dob, Vladimír Bystrov ml., Zdeněk Fekar, hoj, Vladimír Bystrov, Ivan Kaufmann, pet, age, Linda Bendová, Jaroslav Krupka, vla, Tomáš Böhm, sto, kot, Jiří Hořčica, ile
Střední Čechy	eko, čtk, red
Televize ČT1	Markéta Daňhelová, Vlastimil Weiner,Kateřina Blechová, Linda Bendová, Petr Sojka, Petr Šuleř, Richard Cacák
Televize ČT2	Markéta Daňhelová
Týden	koč, mk
Večerník Praha	eko, čtk, red
Vysočina	eko, čtk, red
Zlínské noviny	eko, čtk

Příspěvky označené (red), (redakce), (čtk) se objevovaly zejména v denících (celostátních i regionálních). Anopress v analýze rozlišuje zkratku a celé jméno autora -- příspěvky redaktorek Martiny Vojtěchovské (Marketing & media) a Martiny Coufalové (Strategie) jsou tak s velkou pravděpodobností zachyceny i pod značkami (mav), resp. (mac). V případě agentury ČTK, která o kauze informovala od počátku a její zpravodajové zde zachyceni nejsou, byly autorkami jejích zpráv hlavně Marcela Fialková a Zuzana Opletalová (jak také ukazuje citační index této práce). Často se distribučním sporem zabýval také novinář Zdeněk Fekar (v analýze také jako "zdf") v týdeníku Euro, který se později stal šéfredaktorem Deníku Impuls Ivana Kaufmanna.

Medializace účastníků sporu

Hlavními aktéry kauzy jsou na jedné straně distributorská společnost MPK a na druhé vydavatelé tisku, přičemž hlavní účastníci, VLP, Ringier a Mafra, jsou vlastníky První novinové společnosti (PNS). MPK a PNS se v České republice dělí o distribuci tisku.

V následující tabulce je uveden přehled distribučních a vydavatelských společností s počtem, který udává, v kolika příspěvcích se o společnosti psalo. V grafu je zachycena hodnota informace o společnosti. Hodnoty jsou děleny do kategorií pozitivní, negativní, neutrální a pozitivní i negativní (příspěvek obsahoval jak kladné tak záporné informace o společnosti).

společnost	počet příspěvků
MediaPrint Kapa Pressegrosso	237
PNS	159
Vltava Labe Press	108
Ringier	99
Mafra	86
vydavatelé*	44
Sanoma	39
Europress	31
Československý sport	24
Borgis	15
Astrosat	10
Stratosféra	10
Hachette Filipacchi 2000	8
Axel Springer	2
Astmat	1
Star Press	1

distributoři a vydavatelství	celostátní zdroje deníky, časopisy, internet	regionální zdroje	rozhlas a TV	celkem
Astmat	1			1
Star Press	1			1
Axel Springer	2			2
Hachette Filipacchi 2000	8			8
Astrosat	10			10
Stratosféra	10			10
Borgis	15			15
Československý sport	18	4	2	24
Europress	26	5		31
Sanoma	34	5		39
vydavatelé	28	9	7	44
Mafra	64	10	12	86
Ringier	72	15	12	99
Vltava Labe Press	71	22	15	108
PNS	123	11	25	159
MediaPrint Kapa Pressegrosso	158	53	26	237
celkem	641	134	99	874

Největší prostor pro vyjádření svých názorů média poskytla Ivanu Kaufmannovi (MPK), který byl citován v 68 příspěvcích, byl s ním veden 1 rozhovor a sám byl autorem 2 příspěvků (celkem 71). Za ním následují Vladimír Poříz v VLP, který byl citován ve 26 příspěvcích a Irena Válová (Media Observatory ČR) mohla své postoje prezentovat v 25 příspěvcích. Ostatní představitelé jsou uvedeni v grafu a tabulkách.

MPK
jméno	citace	rozhovor	autor	celkem
Ivan Kaufmann	68	1	2	71
Aleš Pejchal	6			6
Jiří Slavíček	4			4
Mikoláš Černý	2			2
celkem	80	1	2	83

PNS a vydavatelé
jméno	citace	rozhovor	autor	celkem	legenda
Vladimír Poříz	26			26	VLP
Tomáš Böhm	21			21	Ringier, UVDT
Roman Latuske	6			6	Mafra
Jörn W. Röper	5		1	6	PNS
Martin Shenar	5			5	Hachette Filipacchi 2000
Radomil Juda	5			5	PNS
Jaromír Skopalík	4			4	Europress
Karel Tejkl	3			3	VLP
Pavel Fráňa	3			3	VLP
Pavla Bittnerová	2			2	VLP
Antonín Herbeck	2			2	Stratosféra
Pavel Sýkora	2			2	Sanoma
Milan Pešava	1			1	VLP
Stanislav Vaníček	1			1	VLP
Marie Horáková	1			1	Mafra
Martin Novák	1			1	PNS
Květa Čechová	1			1	Europress
Kees van der Kolk	1			1	Sanoma
Jan Váchal			1	1	IDG dech
Jiří Kašpar	1			1	Astrosat
celkem	91		2	93

jméno	MediaPrint Kapa (MPK)	PNS a vydavatelství	politici	ostatní	celkem	legenda
Ivan Kaufmann	71				71	spolumajitel MPK
Vladimír Poříz		26			26	generální ředitel Vltava Labe Press
Irena Válová				25	25	Media Observatory ČR
Tomáš Böhm		21			21	generální ředitel společnosti Ringier ČR, UVDT
Kristián Chalupa				18	18	tiskový mluvčí ÚOHS
Pavel Dostál			15		15	ministr kultury, ČSSD
Josef Bednář				10	10	předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS)
Jaromír Talíř			7		7	předseda mediální komise, KDU-ČSL)
Timothy Balding				7	7	generální ředitel WAN
Ivan Argaláč				7	7	Sdružení prodejců tisku (SPT)
Aleš Pejchal	6				6	právník MPK
Roman Latuske		6			6	prokurista společnosti Mafra
Jörn W. Röper		6			6	předseda představenstva PNS
Kateřina Dostálová			6		6	členka mediální komise Parlamentu, ODS
Martin Shenar		5			5	generální ředitel Hachette Filipacchi 2000
Radomil Juda		5			5	generální ředitel PNS
Vladimír Špidla			5		5	předseda vlády, ČSSD
Jiří Slavíček	4				4	právník MPK
Jaromír Skopalík		4			4	jednatel Europressu
Jan Šusta				4	4	ředitel UVDT
Milan Kopecký				4	4	novinář a bývalý vydavatel
Karel Tejkl		3			3	ředitel VLP divize Východ
Pavel Fráňa		3			3	právní zástupce VLP
Michal Klíma				3	3	člen výkonného výboru Světové asociace novin (WAN)
Michal Doktor			3		3	poslanec, ODS
Ivan Langer			3		3	člen mediální komise, ODS
Günter Verheugen			3		3	komisař, Evropská komise
Mikoláš Černý	2				2	MPK
Pavla Bittnerová		2			2	ředitelka divize Severní Morava a Slezsko společnosti VLP
Antonín Herbeck		2			2	ředitel vydavatelství Stratosféra
Pavel Sýkora		2			2	ředitel distribuce Sanoma Magazines
Petr Pleva			2		2	poslanec, ODS
Táňa Fišerová			2		2	poslankyně US-DEU
Brian Crowley			2		2	poslanec Evropského parlamentu
Milan Pešava		1			1	vedoucí distribuce východočeské divize VLP
Stanislav Vaníček		1			1	technický manažer VLP
Marie Horáková		1			1	oddělení distribuce Mafra
Martin Novák		1			1	obchodní ředitel PNS
Květa Čechová		1			1	ředitelka distribuce Europressu
Kees van der Kolk		1			1	generální ředitel firmy Sanoma
Jan Váchal		1			1	vedoucím obchodního oddělení vydavatelství IDG dech
Jiří Kašpar		1			1	jednatel Astrosatu
Radek Pokorný				1	1	advokát (Advokátní kancelář Pokorný, Wagner a spol.)
Vlastimil Tlustý			1		1	předseda poslaneckého klubu ODS
Jaroslav Bureš			1		1
Hana Marvanová			1		1
Ivana Levá			1		1	poslankyně KSČM
Daniel Köppl				1	1	mediální expert
Dietmar Wolff				1	1	ředitel ENPA (European Newspaper Publishers)
Simona Lhotáková				1	1	prodejce tisku
Petr Bánovský				1	1	finanční analytik
celkem	83	93	52	83	311

Systémy distribuce tisku v EU -- nástin problematiky

Po obsáhlém popisu proměny distribuce tisku v České republice v letech 2002--2004 je na místě srovnání s ostatními zeměmi Evropské unie. Distribuční systémy i právní úpravy v jednotlivých státech často podléhají tradičním a národním specifikům. Jde o značně rozsáhlou problematiku, samostatnou právní analýzu by si zasloužilo zejména srovnání vztahů mezi vydavateli a distributory tisku. Krátkou práci tohoto typu vypracoval např. v březnu 2003 Petr Kolář z Parlamentního institutu, publikaci na toto téma vydala i česká Unie vydavatelů.

Zde vyjdeme z konfrontace několika zdrojů, popíšeme situaci v pěti nejbližších zemích EU -- jde o Rakousko, Spolkovou republiku Německo, Polsko, Francii a Slovensko. Zajímat nás bude hlavně úprava vztahů mezi vydavatelem a distributorem a související legislativa. Jde nicméně pouze o základní nástin problematiky.

Rakouská republika

Distribuci tisku si z celé jedné třetiny zajišťují sami vydavatelé. I v případech, kdy určitý titul distribuuje jiná společnost, jde většinou o majetkově propojenou firmu.

Nejčtenější rakouské deníky Kronen Zeitung a Kurier koncem osmdesátých let vytvořily společnou dceřinou společnost Mediaprint, která se stará o distribuci obou titulů. Jde o vlastnické propojení, protože významné majetkové podíly v obou denících má společnost Westdeutsche Allgemeine Zeitung (WAZ), která řídí činnost firmy Mediaprint.⁸⁴

Vlastnictví v distribučních firmách ani činnost distributorů tisku není žádným speciálním zákonem upravena.

Rakouská asociace vydavatelů v dotazníku rozeslaném českou UVDT přiznává, že majetkové propojení vydavatelů a distribučních firem částečně ovlivňuje dostupnost některých titulů brzy ráno: "Ti, kdo nemají vlastní distribuci a nejsou akceptováni distribučními firmami a ostatními tituly, musejí provádět distribuci poštou, která přichází k zákazníkům velmi často pozdě v poledne nebo odpoledne." ⁸⁵

Distributoři (v závorce podíl na trhu): Morawa (33 %), Pressegrossvertrieb Salzburg (28 %, distribuuje pouze časopisy), Mediaprint (7 %), sami vydavatelé (32 %).⁸⁶

Spolková republika Německo

Německý tiskový trh je považován za největší v EU. Systém distribuce tisku má více než 118 tisíc prodejců. Tito maloobchodníci jsou exkluzivně zásobováni velkoobchodníky, kteří jsou příslušní pro jejich území a kteří mají v dané oblasti monopolní postavení.

Distribuce periodického tisku je zajišťována prostřednictvím tří tradičních systémů: systém čtenářských kruhů (Lesezirkel), systém nádražních knižních obchodů (Bahnhofsbuchhandel) a grosso systém.

Grossso systém je nejvýznamnější formou distribuce. Je zajišťován prostřednictvím 83 grosistů, kteří tvoří zprostředkující článek mezi vydavatelem a jednotlivými prodejci tisku. Tito grosisté mají ve své oblasti monopolní postavení (tzv. územní exkluzivita), s výjimkou Hamburku a Berlína, kde jsou v jedné oblasti dva grosisté. Na tento systém se vztahují ustanovení Zákona o ochraně hospodářské soutěže.⁸⁷

Majetková provázanost mezi vydavatelem a distributorem tisku je v zásadě možná. Distribuční firma ovládaná vydavatelem však nesmí mít dominantní postavení na distributorském trhu. Zásada vychází z rozhodnutí německého antimonopolního úřadu z roku 1997, kdy vydavatel Axel Springer získal 24 % majetkovou účast ve společnosti provozující obchod s knihami a časopisy. Úřad toto majetkové propojení označil za nedovolenou fůzi, a to z toho důvodu, že i minoritní účast vydavatele v distribuční firmě mu umožňovala vykonávat kontrolu nad prodejem vlastních produktů.⁸⁸

Každý titul má neomezený přístup na trh, který je podmíněn neutralitou velkoobchodníků vůči jednotlivým vydavatelům. Neutralita bývá ustanovena v úpravách obchodních vztahů mezi vydavateli a velkoobchodníky.⁸⁹

Národní distributoři (v závorce vlastníci): MZV (WAZ), ASV Vertriebs GmbH (Springer), Saarbach a IPS (Hachette Distribution Services HDS)

Francouzská republika

Ve Francii existuje si 33 000 maloobchodníků pro cca. 59 mil. obyvatel. Distribuce tiskových produktů byla pevně stanovena v takzvaném "Loi Bichet" z 2. dubna 1947. Obsahem tohoto zákona je svoboda distribuce tisku, stejné zacházení se všemi tiskovými produkty, neutralita obchodních stupňů vůči všem titulům a kooperace v logistickém sektoru.⁹⁰

K provozování prodeje tiskovin je zapotřebí svolení Komise organizace prodeje, což je stálý orgán Rady pro otázky distribuce tisku (Conseil supérieur des messageries de la presse). Distribuční činnost může být vykonávána pouze zvláštními obchodními společnostmi založenými v souladu s ustanoveními zákona č. 47 -- 585. Rada pro otázky distribuce má zajistit fungování celého modelu a má svěřené pravomoci k zásahům do vztahů mezi vydavateli a distributory. Rada především dbá na dodržování principů rovnosti a nestrannosti. Distributor musí přistoupit na uzavření smlouvy s každým vydavatelem, který má zájem o zajištění distribuce jeho prostřednictvím, a to bez ohledu na to, zda tento vydavatel je jedním ze společníků distributorské společnosti.⁹¹

Distribuci tisku ve Francii dominuje již více než půl století společnost NMPP (Nouvelles Messageries de la presse parisienne). Majoritním vlastníkem NMPP je pět družstev vydavatelů, která dohromady drží 51 % kapitálu. Zbývající podíl vlastní skupina Hachette.⁹²

Distributoři: celostátní NMPP/CCEI -- 49 % vlastní Hachette a 51 % ostatní vydavatelské domy, provozující 20 vlastních velkoobchodních provozů, a MLP (jen časopisy). Asi 400 malých nezávislých velkoobchodníků -- HDS vlastní obchodní řetězec Relay (800 dopravních míst), NMPP provozuje franchisingový systém s 900 "Maisons de la Presse".⁹³

Polská republika

V Polsku neexistuje zákon, který by upravoval přímo vztah mezi vydavatelem a distributorem tisku. Jsou zde ale mechanismy, které brání dominantnímu distributorovi v diskriminaci některého z titulů. V současné době nemají polští vydavatelé podíl v distribučních firmách, vlastnické vztahy v tisku a distribuci ale nejsou zákonem nijak omezeny.

Do roku 1989 byl výhradním distributorem tisku polský stát. Vše změnil zákon o podnikání a zákon o likvidaci RSW Prasa-Książka-Ruch, což byla státní distribuční společnost. Monopol státního podniku zanikl a z původní RSW vznikla na počátku devadesátých let akciová společnost Ruch S.A., která je zcela vlastněná státem. Ruch S.A. i dnes dominuje na distribučním trhu, ale nemá monopol (její podíl na trhu činí 49 %). Druhým největším distributorem v zemi je Kolporter S.A. s 30 % podílem na trhu. Distribucí se v zemi zabývá dalších pět společností včetně Polské pošty. Existuje zde také asi patnáct lokálních distributorů.⁹⁴

Společnosti Ruch S.A. plynou z dominantního postavení některé výhody, ale také povinnosti. Tyto záležitosti upravuje Zákon o ochraně konkurence a spotřebitelů. Ruch S.A. je například nucen distribuovat každý titul, který vydavatelé předloží. Při značné remitendě může být ale titul stažen z prodeje kvůli ekonomickým podmínkám dohody. Ostatní distributoři mohou odmítnout prodávat titul s nízkým nákladem s odvoláním na ekonomický aspekt smlouvy.

Vztah mezi vydavatelem a distributorem se řídí obecnou úpravou polského soutěžního práva.⁹⁵ Ustanovení týkající se distribuce však obsahuje "tiskový zákon". Článek 3 Kapitoly I tiskového zákona ze dne 26. ledna 1984 (Dziennik Ustaw ze dne 7. února 1984) stanovuje, že: "Zaměstnanec zaměstnaný v oblasti tisku a distribuce nesmí omezovat ani nijak brzdit tisk a nákup deníků, periodik nebo jiných tiskových publikací přijatých společností pro tisk a rozšiřování kvůli jejich profilu nebo obsahu."⁹⁶

Distributoři (v závorce podíl na trhu): Ruch S.A. (49 %), Kolporter S.A. (32 %), Garmond Press S.A. (5 %), Inmedio (4 %), Kolportaź Prasy Rolkon Sp.z o.o. (3,5 %), Franpress Sp. z o.o. (3,5 %), Poczta Polska a zhruba 15 místních distributorů (3 %)

Slovenská republika

Slovenský distribuční systém se z historických důvodů vyvíjel obdobně jako v České republice, do počátku devadesátých let zde rovněž působila monopolní PNS. V devadesátých letech se však slovenská privatizační cesta od zbytku někdejší federace začíná odlišovat.

Privatizovaná slovenská Prvá novinová spoločnosť (s majoritním podílem Fondu národného majetku) si v devadesátých letech prošla vleklou krizí, kdy dlouho neplatila smluvním partnerům (vydavatelům), byla "vytunelována" a roku 2000 skončila v konkurzu. Tyto změny velmi podrobně popisuje Brečka (2002).

Někdejší vedení Fondu národného majetku rozhodlo roku 1998 o odprodeji PNS polygrafické společnosti Danubiaprint (šlo o společnost spřízněnou s HZDS, pozdější tiskárny Versus). Nicméně Protimonopolný úrad SR takovou koncentraci tiskárenských a distribučních firem zakázal; k odprodeji PNS tak nedošlo.

Na nekalé praktiky PNS reagovala pětice vydavatelů založením vlastní Privátné novinové služby, a.s. (PrNS). K praktickému zániku PNS vedly dvě skutečnosti: 1. Sekci předplatného od PNS převzala (vydavateli vlastněná) PrNS -- 1. 1. 2000, 2. Společnost Mediaprint Kapa převzala od PNS více než 1000 novinových stánků -- 31. 1. 2000.⁹⁷

Zmiňovanými kroky získala slovenská distribuční firma Mediaprint Kapa takřka monopolní postavení. Její odhadovaný tržní podíl je 98 %, zbytek připadá na konkurenční PONS (Poštová obchodná novinová spoločnosť). Ivan Kmotrík, který kontroluje bratislavské tiskárny Versus a mnoho dalších polygrafických společností, má podíl i v Mediaprint Kapa.

Nabyté postavení slovenské Mediaprint Kapa zkoumal v roce 2001 Protimonopolný úrad SR: proti sloučení s PNS, jež distributorovi přineslo dominantní postavení, neměl námitky a koncentraci schválili i vydavatelé tisku.⁹⁸

Přes opakované snahy různých skupin o změnu mediální legislativy na Slovensku stále platí federální "tiskový zákon" z roku 1966, i když byl pochopitelně mnohokrát novelizován.⁹⁹ Distribucí tisku se tento zákon nezabývá, jeho § 21 pouze krátce konstatuje: "O spôsobe rozširovania periodickej tlače rozhodujú vydávatelia." Taktéž koncentrace ve vydavatelské oblasti zákon speciálně neřeší, obecně se jí zabývá, podobně jako v ČR, slovenské antimonopolní zákonodárství.

Shrnutí

Po stručném přehledu evropských distribučních systémů je možno učinit některé poznámky.

Konkrétní podoba distribučních modelů v Evropské unii vyplývá povětšinou z delší národní tradice. Jednotlivé distribuční systémy se tak liší, nicméně je možné najít některé společné rysy.

Samotné majetkové propojení vydavatelských a distribučních firem není v Evropě ničím neobvyklým a většinou není tato oblast ani nijak zvlášť legislativně upravena. "Zákon o distribuci" má především Francie.

Pouze výjimečně si vydavatelé zajišťují distribuci vlastními silami (výjimkou je Rakousko). Vyskytuje se jak územní exkluzivita (hlavně Německo), tak exkluzivita rozvozu určitého typu titulů (např. Rakousko -- proto po změnách v českém systému distribuce byl tento nazýván "rakouským").

Dominantní postavení určitého distribučního podniku se v Evropě vyskytuje (Francie, Slovensko). Jak upozorňuje Kolář (2003), sankce za porušení hospodářské soutěže "se uplatňují až ve chvíli, kdy dojde ke zneužití dominantního postavení soutěžitele, nikoliv tedy již samotným nabytím tohoto postaven."¹⁰⁰ Podobně funguje i česká právní úprava, jak argumentoval v průběhu českého "distribučního sporu" předseda ÚOHS Josef Bednář (Srov. 4. 6.)

Vztah mezi vydavatelem a distributorem nebývá striktně upraven, výjimkou je Francie, kde má stálá Rada pro otázky distribuce poměrně značné pravomoci k zásahům do vztahů mezi vydavateli a distributory. Zajištění neutrálního přístupu distributorů ke svým obchodním partnerům -- vydavatelům -- většinou neřeší zákonné normy, ale bývá ustanovena v úpravách obchodních vztahů mezi vydavateli a velkoobchodníky. Podobný "kodex" ostatně po změnách na českém distribučním trhu vydala i česká PNS.

K otázce možného ohrožení plurality tisku, která nás v této práci nejvíce zajímala, je třeba podotknout, že "uplatňování ústavních principů svobody projevu je většinou provedeno normami správního práva, které mají význam především v zemích s dominantním postavením pošty (tedy veřejné služby) jako distributora tisku."¹⁰¹

Závěr

Předmětem zájmu této práce byla proměna systému distribuce tisku v České republice v letech 2002--2004. V popisovaném vývoji jsme identifikovali dvě tematické linie -- linii "obchodní", kterou řeší soutěžní právo a "antimonopolní úřad", a linii "veřejného zájmu", za který považuji pluralitu v oblasti mediální produkce. Na dichotomii trh -- pluralita tisku se přitom v oblasti mediálních studií lze dívat při nejmenším dvěma odlišnými způsoby: skrze liberální "paradigma konkurence" či kritické "paradigma dominance" (McNair, 2004).

I když jsme zdůraznili, že vlastnická kontrola mediálních organizací není jedinou linií uplatňování vlivu na konečnou podobu mediální produkce, v souladu s kritickými teoriemi jsme na vlastnictví vydavatelských a distribučních firem kladli poměrně značný důraz. Bez nastínění majetkové provázanosti sféry produkce a sféry distribuce tisku v České republice bychom ostatně nemohli změny na distribučním trhu, ke kterým v posledních letech došlo, vůbec pochopit.

Samotný popis vlastnické struktury vydavatelů a distributorů nám ale nestačil. Problém jsme zobecnili a zabývali jsme se hlavně otázkou, jak boj dvou tržních subjektů na poli distribuce tisku může ovlivnit pluralitu mediální produkce. Touto otázkou se také několikrát během roku 2003 zabývala parlamentní Stálá komise pro sdělovací prostředky.

Distribuce tisku v České republice se za posledních patnáct let ekonomické a sociální transformace značně proměnila. Státní Poštovní novinová služba byla privatizována, za pomoci tuzemského i zahraničního kapitálu vzniklo v devadesátých letech množství soukromých distribučních firem. Dvanáct let vznikající konkurenční prostředí v segmentu distribuce tisku je završeno koncentrací ve dva velké podniky -- První novinová společnost, a.s. a Mediaprint & Kapa Pressegrosso, s.r.o. Do roku 2002 tak v České republice vznikl de facto duopol, ovšem bez dohody o rozdělení trhu.

"Distribuční spor" v letech 2002--2004 byl další fází tohoto dlouhodobého procesu. Během krátké doby na podzim 2002 vydavatelé nejvýznamnějších českých deníků -- a zároveň akcionáři PNS -- vypověděli smlouvy konkurenční MPK. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže de iure nenašel důkaz, že by vydavatelé uzavřeli nepovolenou koordinovanou dohodu soutěžitelů. Přesto nastolení monopolu jediné distribuční společnosti (PNS) hrozilo. Monopolní, či značným způsobem dominující distribuční firma by přitom mohla některými formami nátlaku na vydavatele (odmítnutí přijmout do své sítě určitý titul, požadavek nepřiměřeného rabatu) ohrozit přístup občanů k informacím.

Těmito úvahami jsme se dostali až k možným legislativním úpravám vztahů mezi vydavateli a distributory. Je špatný již samotný princip majetkového propojení vydavatelů a distributorů? Jak zajistit neutrální přístup distributora, jakožto klíčového prvku rozšiřování periodického tisku, k vydavateli?

Po stručném srovnání distribučních systémů v zemích Evropské unie jsme konstatovali, že majetkové propojení vydavatelských a distribučních firem není v Evropě ničím neobvyklým a vztah mezi nimi většinou není ani nijak zvlášť legislativně upraven. "Zákon o distribuci" má hlavně Francie. Zajištění neutrálního přístupu distributorů k obchodním partnerům -- vydavatelům -- většinou neřeší zákonné normy, ale bývá ustanoveno v úpravách obchodních vztahů mezi vydavateli a distributory.

Otázkami vertikální koncentrace vydavatelských a distribučních kapacit se zabývaly i ostatní evropské země (např. Německo, Slovensko) především v legislativním rámci antimonopolního zákonodárství. Nicméně ve většině zemí Evropy fungují na distribučním trhu více než dva ekonomické subjekty. I když se v Evropské unii vyskytuje územní exkluzivita či exkluzivita rozvozu určitého typu titulů, tedy svého druhu monopoly, monopol distribuční firmy s celostátní působností je výjimečný.

Ivan Kaufmann, dlouholetý spoluvlastník Mediaprintu, se nakonec zachránil zcela tržně -- nabídnutím majetkových podílů časopiseckým vydavatelům a uzavíráním nových smluv. Vyústěním české "distribuční cesty" se pak roku 2004 stalo vytvoření modelu exkluzivního rozvozu ("rakouský" model). Znamená to, že velká část vydavatelů pro své tituly využívá pouze jednoho distribučního kanálu -- PNS, nebo MPK. PNS postupně získala monopol na distribuci všech českých deníků, ale distribuuje i časopisy. MPK již rozváží výhradně časopisy.

Možnosti řešení podobných konfliktů mezi vydavateli a distributory, resp. potenciálního ohrožení plurality tisku jsme v práci pouze naznačili. Evropské distribuční systémy mají svá specifika, jež vyrůstají z historických tradic jednotlivých států. Tyto odlišné distribuční modely by si zajisté zasloužily hlubší, především právní analýzu.

Domnívám se, že distribuční systémy států s odlišnými tradicemi, počtem obyvatel i strukturou mediální produkce lze obtížně srovnávat, jsou těžko přenositelné. Podle mého názoru by v českém, takřka oligopolním prostředí na distribučním trhu měla být otázka distribuce nebo křížení vlastnictví mediálních podniků ošetřena i jinak než jen Zákonem o ochraně hospodářské soutěže. Nabízí se tak při nejmenším možnost speciální úpravy v tzv. tiskovém zákoně (46/2000 Sb.). Přijatelná se mi jeví zejména některá ustanovení francouzského zákona "Loi Bichet" o neslučitelnosti funkcí vedoucích pracovníků v distributorských firmách s funkcemi ve vedení tiskových či reklamních agentur.

Antimonopolní zákonodárství řeší princip zachování hospodářské soutěže, tiskový zákon pak především princip zachování plurality názorů v médiích. Zmiňované dva principy však nelze oddělovat. Vydavatelská sféra je oblastí strategického významu -- i když informace vždy budou v tržním systému do značné míry považovány za zboží, jejich konečná podoba si v demokratické společnosti zaslouží zvláštní ochranu. A to přesto, že vydavatelé se proti tomuto tvrzení vždy budou ostře ohrazovat.

Seznam použitých zkratek

VLP -- Vltava-Labe-Press, a.s., vydavatel

RBVG -- Rheinisch-Bergische Verlagsgesellschaft GmbH, německý vydavatel

WAZ -- Westdeutsche Allgemeine Zeitung, německá mediální skupina

ČSR -- Česká socialistická republika, Československá republika

PNS -- před rokem 1989 státní Poštovní novinová služba, dnes První novinová společnost, a.s., jedna z distribučních společností, na Slovensku: Prvá novinová spoločnosť, a.s.

PONS -- Poštová obchodná novinová spoločnosť, a.s., slovenská distribuční firma

PrNS -- Privátna novinová služba, a.s., slovenská distribuční firma

UVDT -- Unie vydavatelů denního tisku

FNM -- Fond národního majetku

MO -- Media Observatory

WAN -- World Association of Newspapers, Světová asociace vydavatelů novin

ENPA -- European Newspaper Publishers Association, Evropská asociace vydavatelů novin

ABO -- distribuční firma ABO, s. r. o., působí v západních Čechách, součást PNS, a. s.

SMD -- Severomoravská distribuční, s.r.o., součást PNS, a. s.

RET -- distribuční firma, působí v Olomouckém kraji, součást PNS, a. s.

ÚOHS -- Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, "antimonopolní úřad"

ODS -- Občanská demokratická strana

KDU-ČSL -- Křesťansko demokratická unie-Česká strana lidová

ČSSD -- Česká strana sociálně demokratická

EHS -- Evropské hospodářské společenství

EU -- Evropská unie

VB -- Velká Británie

ČTK -- Česká tisková kancelář

ČRo -- Český rozhlas

ČT -- Česká televize

M&M -- Marketing & Media, odborné mediální periodikum

HZDS -- Hnutí za demokratické Slovensko

NMPP -- Nouvelles Messageries de la presse parisienne, dominantní distribuční společnost ve Francii

Bibliografie

Literatura -- Knihy

• Brečka, S.: Médiá v Slovenskej republike. 1. vyd. Trnava: Univerzita Sv. Cyrila a Metoda v Trnave, 2002. ISBN 80-89034-12-8.
• Česká média 2003 -- ročenka mediálních událostí. 1. vyd. Praha: Česká média, Votobia, 2004. ISBN 80-7220-165-4.
• Čulík, J.: The Czech Republic. In: The Media in Europe. Edited by Kelly, M., Mazzoleni, G., McQuail, D., 1. vyd. London: Sage Publications, 2004. ISBN 0 7619 41350.
• Forsee, J. B.: Úkoly distribuce: doruč, prodej, inkasuj. In: Příručka pro novináře střední a východní Evropy. 1. vyd. Praha: Lidové noviny, 1991. ISBN 80-7106-045-3.
• Kolář, P.: Vztah mezi vydavatelem a distributorem tisku v některých evropských státech. Informační podklad č. 5.191. 1. vyd. Praha: Parlamentní institut, Kancelář Poslanecké sněmovny, 2003. (Interní tisk Parlamentu ČR)
• Kolektiv autorů.: Distribuce tisku v České republice a evropských zemích. 1. vyd. Praha: UVDT, 2003. (též http://www.uvdt.cz)
• McNair, B.: Sociologie žurnalistiky. 1. vyd. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-840-6.
• McQuail, D.: Úvod do teorie masové komunikace. 1. vyd. Praha: Portál, 1999. ISBN 80-7178-200-9.
• Šmíd, M.: Czech Republic. In: Media ownership and its impact on media independence and pluralism. 1. vyd. Ljubljana: Peace Institute, 2004. ISBN 961-6455-26-5.

Slovníky

• Malá encyklopédia žurnalistiky. 1. vyd. Obzor: Bratislava, 1982. s. 343-344.

Internetové zdroje

• http://www.anopress.cz
• http://www.blisty.cz
• http://www.ceska-media.cz
• http://www.compet.cz/ISU/2002/HS/HS_2002_all_8.html (stav z 23. 12. 2004)
• http://www.ctk.cz
• http://www.czech-tv.cz
• http://www.dostalova.cz
• http://www.ijclp.org
• http://www.istrategie.cz
• http://www.justice.cz (Obchodní rejstřík, stav z 30. 12. 2004)
• http://www.mam.cz
• http://www.mediaprintkapa.cz
• http://www.pns.cz
• http://www.psp.cz/eknih/2002ps/stenprot/007schuz/s007038.htm (stav z 3. 2. 2005)
• http://www.psp.cz/eknih/2002ps/stenprot/010schuz/s010114.htm#r2 (stav z 31. 12. 2004)
• http://www.psp.cz/sqw/text/text.sqw?C=3685&T=K2002PSP4V&q=mediaprint&lem=1&j=1&d1=1 (stav z 19. 11. 2004)
• http://www.sdruzenipt.cz
• http://www.trafikant.cz
• http://www.trafikanti.cz
• http://www.uvdt.cz
• Válová I.: Fúze zahraničních vydavatelů. Neviditelný pes, 12. 2. 2003
• Válová I.: Informace Media Observatory ČR - podání k Evropské komisi. Neviditelný pes, 12. 12. 2002
• Válová, I.: Media Observatory ČR k nejvážnější situaci tisku v ČR od roku 1989. Neviditelný pes, 13.11. 2002

Analýzy/výzkumy

• Pikhartová, V.: Kauza distribuce tisku v ČR -- mediální analýza. 1. 10. 2002 -- 31. 5. 2003. Praha: Anopress IT, a.s., 2003.
• Pikhartová, V.: Kauza monopolizace distribuce tisku -- mediální analýza. 1. 10. 2002 -- 17. 2. 2003. Praha: Anopress IT, a.s., 2003.
• Zvyklosti při nákupu denního tisku a časopisů. 21. 11. -- 26. 11. 2003. Praha: TNS Factum, s.r.o., 2004.

Legislativa

• Zákon 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže
• Zákon 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon)
• Zákon č. 81/1966 Zb., o periodickej tlači a ostatných hromadných informačných prostriedkoch, ve znění pozdějších předpisů.
• Zákon č. 47-585 z 2. dubna 1947, o statutu podniků zabývajících se shromažďováním a distribucí periodického tisku a publikací (tzv. Loi Bichet, Francie). In: Kolektiv autorů.: Distribuce tisku v České republice a evropských zemích. 1. vyd. Praha: UVDT, 2003.

Tištěné a elektronické zpravodajství

Články z časopisů a novin

• Autor neuveden.: Ing. Tomáš Böhm: MPK vystupovala z pozice síly. Trafikant, 11/2002. s. 5.
• Coufalová M.: Tisk jako zboží nebo strategická zbraň? Strategie, 18. 11. 2002. s. 3.
• Coufalová, M.: Distribuce: předběžné opatření zrušeno. Strategie, 3. 2. 2003. s. 3.
• Klíma, M.: V čem se noviny neliší od housek. Hospodářské noviny, 14. 11. 2002. s. 10.
• Kovařík, J.: 7:5 pro Němce. MÉDIA 2004 - Tisková média, Strategie, 15.12.2003. s. 14
• Langer, I.: Jde o peníze nebo o svobodu slova? M&M, 17. 2. 2003. s. 22.
• mac.: Distribuční spor: nejde o rabat. Strategie, 4. 11. 2002. s. 9.
• mac.: Hrozí distribuci tisku monopol? Strategie, 29. 10. 2002. s. 9.
• mac.: Kdo dodá Západočechům jejich noviny? Strategie, 21.10. 2002. s. 10.
• mac.: Rada ČT nesouhlasí. Strategie, 31. 3. 2003. s. 8.
• mav.: Další vývoj v distribuci. M&M, 20. 1. 2003. s. 4.
• mav.: Distribuční spor v médiích. M&M, 3. 3. 2003. s. 25.
• mav.: Vydavatelství VLP je ve sporu s Mediaprint & Kapa. M&M, 21. 10. 2002. s. 3.
• mav.: Žádné rozhodnutí s distribucí. M&M, 4. 11. 2002. s. 5.
• Pavel, M.: Máme se té válce smát? Hospodářské noviny, 15.11.2002. s. 11.
• Potůček, J.: Kam kráčejí české noviny. Reflex, 13.11.2003. s. 38
• Skočdopole, P.: Boj o trafiky. Týden, 29. 10. 2002. s. 28.
• Slovo vydavatele. Deník Impuls, 1/1, 12. 5. 2003. s. 3
• Srovnání společností MPK a PNS. Impuls (spec. vydání), 12/2002. s. 3.
• Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové. Impuls (spec. vydání), 12/2002. s. 12.
• Vojtěchovská, M.: Distribuční trh se otřásl. M&M, 4. 2. 2003. s. 4.
• Vojtěchovská, M.: Jak to bude dále s distribucí tisku? M&M, 18. 11. 2002. s. 15.
• Vojtěchovská, M.: Tvrdý spor distributorů není v hledáčku politiků. M&M, 2. 12. 2002. s. 13.
• Vojtěchovská, M.: Zahraniční vlastníci a koncentrace. In: Média 2003 -- příloha týdeníku Marketing & Media 45/2003. s. 6.
• Výňatek z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem. Impuls (spec. vydání), 12/2002. s. 13.
• zdf.: Kartel poražen. Euro, 6. 1. 2003. s. 12.
• Marketing & Media. 2002--2004.
• Strategie. 2002--2004.

Rozhlasové a televizní zpravodajství

• Bendová, L.: Svoboda slova... Klekánice, ČT1. 19. 12. 2002.
• Daňhelová, M.: Kdo bude tisknout noviny? Události, ČT1. 13. 11. 2002.
• Daňhelová, M.: Přestup k PNS. Události, ČT1. 28. 10. 2002.
• Pavlíček, T.: Distribuce celostátních deníků. BBC. 18. 11. 2002.
• Štindl, O.: Dobré ráno s BBC -- Poznámka Ondřeje Štindla. BBC, 3.1. 2003
• Weiner, V.: Spor s vydavateli. Události, ČT1. 7. 11. 2002.

Agenturní zpravodajství

• Fialková, M.: MF již má návrh Mediaprintu na 200 milionovou náhradu škody. ČTK, 20. 5. 2003.
• Fialková, M.: Petici proti monopolu PNS podepsalo přes 4000 prodejců tisku. ČTK, 23. 3. 2003.
• Fialková, M.: VLP musí další deníky distribuovat i přes Mediaprint. ČTK, 13. 11. 2002.
• Fialková, M.: Vydavatelství Ringier popírá kartel proti Mediaprint & Kapa. ČTK, 8. 11. 2002.
• hj, nol.: Špidla: Distribuci tisku nabízí i Česká pošta, zájem o to je. ČTK, 20. 2. 2003.
• Kučerová, Š.: Oznámení na Válovou z Media Observatory bylo definitivně odloženo. ČTK, 4. 2. 2004.
• map, hp, jw.: Klíma a WAN: Změny v distribuci tisku neohrožují svobodu slova. ČTK, 13. 11. 2002.
• Opletalová, Z.: Časopisy Týden a Instinkt vypověděly PNS smlouvu o distribuci. ČTK, 13. 11. 2003.
• Opletalová, Z.: Češi kupují tisk hlavně v trafikách, na rozdíl od zahraničí. ČTK, 8. 1. 2004.
• Opletalová, Z.: Mediaprint odstoupil od sporu se státem, arbitráž už nehrozí. ČTK, 29. 1. 2003.
• Opletalová, Z.: PNS bude deník Impuls distribuovat od pondělí. ČTK, 4. 7. 2003.
• Opletalová, Z.: PNS tvrdí, že zvýšila tržní podíl; Mediaprint s tím nesouhlasí. ČTK, 1. 4. 2004.
• Opletalová, Z.: Poslanci žádají změnu tiskového zákona, bojí se o pluralitu tisku. ČTK, 30. 5. 2003.
• Opletalová, Z.: Soud zamítl žalobu Mediaprintu na VLP; spor o náhradu škody trvá. ČTK, 18. 11. 2003.
• Opletalová, Z.: Trh s distribucí tisku zřejmě míří k modelu exkluzivního rozvozu. ČTK, 3. 12. 2003.
• Opletalová, Z.: ÚOHS prošetřuje Mediaprint kvůli smlouvám s prodejci tisku. ČTK, 13. 11. 2003.
• opz, bm.: Kaufmann: Mediaprint a VLP se mimosoudně dohodly na řešení sporu. ČTK, 11. 12. 2003.
• rem, kš.: Poslankyně Dostálová se cítí zastrašována kvůli sporu o tisk. ČTK, 16. 5. 2003.
• Distribuci francouzského tisku dominuje jedna firma, monopol však nemá. ČTK, 14. 11. 2002.
• Majitelé rakouského tisku zpravidla kontrolují také distribuci. ČTK, 14. 11. 2002.
• Obvinění z monopolu se nevyhnuli ani distributoři tisku v Evropě. ČTK, 14. 11. 2002.

Tiskové zprávy

• Kočí, L.: Spor Vltava-Labe-Press a Mediaprint & Kapa Pressegrosso. Tisková zpráva VLP, 20. 11. 2002.
• P.R. oddělení MPK.: Monopolizace distribuce tisku (Tisková zpráva-stanovisko), 21. 2. 2003.
• Prohlášení společnosti Mafra. Trafikant. 1/2003. s. 5.
• TNS Factum: Tisková informace. Praha, 8. 1. 2004.

Přílohy

Příloha 1: Záznam části vystoupení na 13. schůzi Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR 2.4. 2003

(převzato ze stránek www.psp.cz)

Zápis ze 6. zasedání Stálé komise pro sdělovací prostředky ze dne 25. 4. 2003

(převzato ze stránek www.psp.cz)

dopis advokáta Ringieru Mgr. Radka Pokorného poslankyni Kateřině Dostálové (ODS)

(převzato ze stránek www.dostalova.cz)

Stížnost Kateřiny Dostálové (ODS) na advokátní komoru ve věci dopisu Mgr. Radka Pokorného

(převzato ze stránek www.dostalova.cz)

Česká advokátní komora
Kárná komise
Národní 16,
110 00 Praha 1

Dopis Mgr. Pokorného přikládám k této stížnosti. Jako poslankyně, tedy volená zástupkyně občanů ČR, považuji za svou povinnost podrobit veřejné debatě jakákoli jednání, u kterých je podezření z možného negativního vlivu na svobody projevu a pluralitu informací, tedy na základní atributy demokratického státu, neboť problém distribuce tisku a jeho možné monopolizace zdaleka není pouze problémem obchodním či antimonopolním.

V této souvislosti nepokládám za vhodné, aby právní zástupce soukromého subjektu, který je v dané věci zainteresován, vyzýval jakéhokoli voleného zástupce lidu, aby vzdal jednoho ze svých základních práv poslance - vyjádřit se k projednávané věci.

Je pochopitelné, že advokát hájí zájem klienta -- tedy ochranu jeho dobré pověsti. Tento zájem i způsob jeho ochrany má však nutně své meze. V demokratickém státě platí princip vyplývající ostatně též z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva, že v situaci natolik závažného veřejného zájmu, kterým bezesporu tento případ je, musí právo na ochraně dobré pověsti ustoupit svobodě projevu a práva na informace, zvláště pak pokud jde o svobodu vyjadřování volených zástupců lidu ve věcech veřejného zájmu.

Domnívám se proto, že není hodno profese advokáta, aby vyzýval členku jedné z komor Parlamentu České republiky ke zdržení se určitých projevů na oficiálním zasedání komory Parlamentu či jejích orgánů.

Nechávám na laskavém zvážení příslušného orgánu České advokátní komory, zda se tímto jednáním advokát Mgr. Pokorný prohřešil proti pravidlům profesionální etiky advokáta.

S pozdravem

Kateřina Dostálová