7. 7. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
7. 7. 2005

Proměna distribuce tisku v letech 2002--2004

Mediaprint&Kapa Pressegrosso versus akcionáři PNS

Sféře distribuce tisku se, obzvláště pak v České republice, na poli mediálních studií nevěnuje příliš velká pozornost. Distributor je přitom důležitým zprostředkujícím článkem mezi vydavatelem a příjemcem mediální produkce (čtenářem) -- pokud se noviny nedostanou ke čtenářům včas, neplní svůj účel. Z velké části závisí úspěch vydavatele na kvalitě a rozsahu distribuční sítě. Distributor zároveň zprostředkovává zpětnou vazbu -- minimálně ve formě prodaného nákladu -- od čtenářů k vydavateli. Ne vždy a všude tomu tak bylo, do roku 1953, kdy v ČSR vznikla usnesením vlády monopolní Poštovní novinová služba, si své tituly vydavatelé distribuovali sami. Podobně to v některých zemích funguje dodnes, přičemž jednotlivé národní distribuční systémy mají svá specifika.

postupová písemná práce pod vedením Mgr. Petra Orsága na katedře žurnalistiky FF UP v Olomouci ZDE

Distribuce tisku v České republice se za posledních patnáct let ekonomické a sociální transformace značně proměnila. Státní PNS byla privatizována, za pomoci tuzemského i zahraničního kapitálu vzniklo v devadesátých letech množství distribučních firem. V konkurenčních podmínkách jich nakonec mnoho také neobstálo a postupně docházelo k jejich slučování. V roce 2002 tak tyto koncentrační tendence měly již jen dva vítěze -- Mediaprint & Kapa Pressegrosso, s.r.o. (MPK) a První novinovou společnost, a.s. (PNS) -- konkurenční distributorské podniky, které zajišťovaly dodávku novin a časopisů na prodejní místa.

Další vývoj v letech 2002--2004 je předmětem zájmu této práce. V narážce na nedávnou existenci jediné, státem řízené distribuční společnosti by v jejím podtitulu mohlo stát: Od monopolu k monopolu? To proto, že výpovědi smluv klíčových vydavatelských domů, a zároveň akcionářů PNS, firmě MPK mohly vést, tentokrát již v tržních podmínkách, opět k nastolení monopolu jedné distribuční firmy.

Ke vzniku monopolu PNS nakonec nedošlo, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže tyto obavy de iure vyvrátil a Mediaprint se zcela tržně zachránil uzavíráním nových smluv s časopiseckými vydavateli. Takže se nic nestalo? Ne tak docela: toto je totiž pouze soukromoprávní aspekt "distribučního sporu".

Druhým, závažnějším aspektem bylo potenciální ohrožení plurality tisku. Potenciální odmítnutí dominantního distributora tisku (nemusí jít jen o PNS) přijmout do své sítě určitý titul nebo například požadavek nepřiměřeného rabatu po vydavateli (formy nátlaku) by bylo možné interpretovat nejen jako zneužití dominantního postavení, ale také jako ohrožení přístupu k informacím. Touto otázkou se také několikrát během roku 2003 zabývala parlamentní Stálá komise pro sdělovací prostředky.

V práci tedy nalezneme dvě tematické linie -- linii "obchodní", kterou řeší soutěžní právo a "antimonopolní úřad", a linii "veřejného zájmu", za který považuji pluralitu v oblasti mediální produkce. V práci zároveň ukazujeme, že jde rovněž o dvě odlišné optiky vnímání případu.

Následujícím textem tedy zaznívá otázka, zda je tisk "pouhým" zbožím, nebo zda vyžaduje nějakou další legislativní ochranu. Oblast produkce a distribuce tisku v České republice totiž není zvláštním způsobem ošetřena, otázky ekonomické koncentrace řeší pouze Zákon o ochraně hospodářské soutěže, speciální ustanovení v "tiskovém zákoně" neexistují.

Popis a interpretaci vývoje v distribuci tisku v letech 2002--2004, které tvoří hlavní část práce, se pokusíme teoreticky uvést rozdílem mezi "paradigmatem konkurence" a "paradigmatem dominance" (McNair, 2004). Uvidíme, že důraz, který klademe na vlastnickou kontrolu médií připomíná inspiraci kritickými teoriemi.

Následuje krátký popis vývoje v distribuční sféře před rokem 1989 a v devadesátých letech 20. století. Důležité je rovněž nastínění situace na tiskovém trhu v letech 2002--2004: majetkové propojení distributorů a vydavatelů v ČR je totiž klíčem k pochopení celé práce.

Stěžejní část věnujeme proměně distribučního trhu v období let 2002--2004 a jeho vyústění v podobě nově nastoleného modelu distribuce tisku v ČR. Pokusili jsme se tuto kapitolu pojmout pokud možno plasticky (neboť nic není černobílé) a snad i přehledně -- navzdory tomu, že vývoj v distribuci tisku rozhodně přehledný nebyl.

"Obraz distribučního sporu v médiích" je konkretizací problému uplatňování vlastnické kontroly na podobu mediální produkce, především pak zúčastněných vydavatelů na referování o "distribučním boji". Popisujeme a interpretujeme zde výsledky obsahových analýz společnosti Anopress.

Postupovou práci uzavíráme srovnáním evropských distribučních systémů a výhledem do budoucna, k doplnění obrazu události slouží četné přílohy.

V úvodu ještě drobná poznámka. Jestliže se zabýváme vlastnickými poměry ve vydavatelské a distribuční sféře, střety zájmů, respektive uplatňováním kontroly nad žurnalistickou produkcí, je vhodné doplnit, že v letech 2002--2003 jsem byl externím spolupracovníkem časopisu Trafikant, podnikového měsíčníku První novinové společnosti, a.s. Tato okolnost by později mohla vyvolat pochybnosti o mé nezávislosti při popisu událostí v oblasti distribuce. Osobně se domnívám, že jakákoliv předpojatost v textu znát není, i když to pochopitelně musí posoudit jiní; práce ve zmiňovaném periodiku mi naopak umožnila zorientovat se ve složité problematice distribuce tisku.

Paradigma dominance, paradigma konkurence -- dvě optiky vidění světa

Ve středu zájmu této práce stojí proměna systému distribuce tisku v České republice v letech 2002--2004.

Ač jde o proces složitý a dynamický, navíc národně specifický, lze v jeho pozadí nalézt určitou spojující linii. Jde o neustálý spor mezi "volnou soutěží" a "veřejným zájmem" (regulací), který je na poli mediálních studií reprezentován dvěma protikladnými paradigmaty. Ta bývají nazývána různě -- McQuail (1999) hovoří o "dominantním" a "alternativním" paradigmatu, McNair (2004) zase o "paradigmatu konkurence" a "paradigmatu dominance".

Vyjděme z McNairovy klasifikace. "Paradigma konkurence" označuje za normativní přístup, který vyjadřuje ideál toho, jak by věci měly být. Tímto ideálem je liberální kapitalistická společnost euroamerického typu založená na pluralitě. Svoboda tisku je dle tohoto modelu zajištěna vydavatelskou rozmanitostí a rovnou konkurencí mezi odlišnými společenskými subjekty. Soukromé vlastnictví médií má přinášet nezávislost na státu a různorodost vlastnictví zajišťovat pluralitu novinářských názorů. Panuje zde tedy přesvědčení, že "veřejný zájem" zajistí trh.

"Paradigma dominance" se vymezuje vůči liberálně-kapitalistickému pojetí, podle McNaira se soustředí na mezery mezi skutečností a ideálem. Vychází pochopitelně z tradice kritických teorií, které většinou pracují s Marxovou tezí o podmíněnosti duševní produkce postavením ve výrobních vztazích (představa, že bytí implikuje vědomí, Německá ideologie). "Paradigma dominance" tvrdí, že žurnalistika neumožňuje rovnou soutěž rozdílných idejí a hodnot, ale že je spíše součástí kulturního aparátu, který nerovné vztahy ve společnosti reprodukuje. Podle tohoto modelu média neslouží veřejnosti, ale slouží zájmům dominantních tříd ve společnosti -- pomáhají udržovat status quo.

McNair tvrdí, že podoba sociologie žurnalistiky postavená jen na modelu dominance (kritické teorie) není udržitelná, a že sám se pokouší dichotomii konkurence-dominance překonat. Podle McNaira se od dob Marxe značně snížila možnost zneužití moci dominantními skupinami. Poukazuje na změnu v postavení pracujících tříd a hlavně změny v technologiích. McNair navrhuje kompromisní "model chaotického toku": "Procesy, jimiž lidé ideologické dominance dosáhnou (nebo jí naopak odolají a podrývají ji), nejsou systematické a hierarchicky uspořádané, ale spíš náhodné a nepředvídatelné." (McNair, B.: Sociologie žurnalistiky. Praha, 2004. s. 39.)

Ať již použijeme terminologii McQuaila či McNaira, můžeme konstatovat, že "liberální" a "kritické" pojetí se liší v názoru na funkci volného trhu. Dle liberálního pojetí vede soutěž k rozmanitosti a proměňování struktury médií, takový náhled se snaží minimalizovat význam ekonomického vlastnictví médií. Kritické teorie poukazují právě na opačný efekt: že totiž taková soutěž nakonec vede k monopolu nebo přinejmenším k oligopolu. (Srov. McQuail, D.: Úvod do teorie masové komunikace. Praha, 1999. s. 191.)

Lze říci, že tato dvě protikladná stanoviska lze ve "sporu o distribuci" spolehlivě identifikovat, lze je nalézt ve vyjádřeních proti sobě stojících zájmových skupin (viz. zejména organizace Unie vydavatelů versus Media Observatory).

Středem pozornosti této práce bude potenciální nebezpečí: 1. vertikální koncentrace (problematika vlastnictví různých stádií výroby a distribuce tisku), 2. Možnosti nastolení monopolu jedné distribuční společnosti.

Pokusíme se však také nastínit možné důsledky těchto hrozeb pro mediální produkci (pluralitu tisku). Dostáváme se tak k otázce: Je tisk zboží jako kterýkoliv jiný produkt, nebo vyžaduje zvláštní (např. legislativní) ochranu? Ve sporu se ukázalo, že zejména vydavatelům, jakožto ekonomickým subjektům, se příčí výklady, které by noviny definovaly jinak, než jako "pouhé zboží". (Srov. Klíma, M.: V čem se noviny neliší od housek. Hospodářské noviny, 14.11.2002. s. 10.)

V pozadí našeho zájmu o vlastnickou strukturu sféry produkce (vydavatelský trh) a sféry distribuce (distribuční trh), resp. jejich propojení, je teze, kterou explicitně vyjádřil také McNair: "Ekonomická moc se prostřednictvím vlastnictví médií přímo proměňuje v moc kulturní." ( McNair, B.: Sociologie žurnalistiky. Praha, 2004. s. 104.)

Důraz, který kladu na vlastnickou kontrolu médií, pochopitelně připomíná inspiraci kritickými teoriemi, nicméně nerad bych byl zcela v jejich "zajetí", a jak ukazují nadcházející strany, šlo mi především o srovnání stanovisek dvou soupeřících zájmových stran (zastánci akcionářů PNS versus zastánci MPK).

Postoje zmiňovaných zájmových skupin se projevily i v jejich názorech na možné legislativní ošetření sféry distribuce tisku. Celou prací se totiž line otázka, zda by ustanovení o vlastnictví mediální produkce a distribuce mělo být součástí speciálních zákonů ("tiskový zákon", či dokonce zvláštní "zákon o distribuci"), nebo zda pro řešení podobných případů stačí legislativní rámec Zákona o ochraně hospodářské soutěže.

Nastínění situace na tiskovém trhu: vydavatelé a distributoři v České republice a jejich majetkové propojení

Klíčovou sféru distribuce tisku, kterou v této práci tematizujeme, lze rozdělit na vztah tří aktérů:

Vydavatel < > Distributor < > Prodejce tisku

Každý v tomto řetězci se řídí poněkud jiným (především ekonomickým) zájmem. V tržním prostředí vydavatelé stanovují konečnou cenu svého mediálního produktu (tiskového titulu). Tato cena je v České republice fixní -- tzn. neliší se mezi jednotlivými prodejci, může ji změnit pouze vydavatel na základě vlastního (tržního) rozhodnutí. Samotný prodejce tisku, jako poslední článek řetězce, o ceně titulu nerozhoduje, tedy, na rozdíl od jiných produktů, nemůže zvyšovat svůj zisk zvýšením jeho ceny (podobný princip dnes funguje u tabákových výrobků). Zisk vydavatele nezávisí jen na úspěchu jeho mediální produkce (prodaném nákladu), ale také na jeho smlouvě s distribuční firmou -- především na tom, jaký podíl z ceny titulu (rabat) bude distributor požadovat za jeho rozvezení do vlastní prodejní sítě.

Distributor tedy v konkurenčním prostředí usiluje o přízeň vydavatelů především výší rabatu. Prodejce tisku je posledním článkem. Může si vybrat svého dodavatele (distributora). Jakmile to však učiní, jeho zisk je podmíněn pouze výhodností smlouvy s distributorem (tedy opět rabatem z ceny titulu) a výší prodaného nákladu (ve smlouvě může být zakotveno, že prodejci bude snížen rabat v případě snížení prodaného nákladu). Dohody mezi vydavatelem a distributorem nemůže prodejce přenést na zákazníka (jak by v situaci, kdy by na produktu nebyla uvedena pevná cena, učinil).

Tři uvedení aktéři jsou na sobě závislí. Distribuce je přitom pro vydavatele jedním ze základních nástrojů marketingu. Není-li produkt v pravou chvíli na pravém místě, jako by neexistoval. Nezbytná je přitom spolehlivá výměna informací mezi vydavatelem a distributorem, potažmo mezi distribucí a zákazníky (čtenáři).

O základních principech distribuce tisku, byť v poněkud odlišném prostředí USA viz: Forsee, J. B.: Úkoly distribuce: doruč, prodej, inkasuj. In: Příručka pro novináře střední a východní Evropy. Praha, 1991. s. 158-161.

Problém s distribucí nevyřeší ani kolportéři, ani jiné náhradní formy prodeje (např. předplatné). Nutnost fungování distribuční sféry se prokáže při pohledu na zvyklosti recipientů mediálních produktů v ČR. Ukazuje to výstup z výzkumu "Zvyklosti při nákupu denního tisku a časopisů" realizovaný agenturou TNS Factum.

Výzkum se uskutečnil ve dnech 21.11. -- 26.11. 2003 v rámci programu Factum Omnimas. Byl realizován technikou standardizovaného řízeného interview na reprezentativním souboru 1015 respondentů starších 15 let, vybraných kvótním způsobem. Viz. TNS Factum: Tisková informace. Praha, 8. 1. 2004. Srov. Opletalová, Z.: Češi kupují tisk hlavně v trafikách, na rozdíl od zahraničí. ČTK, 8. 1. 2004.

Češi kupují tisk hlavně v trafikách

Graf ukazuje, že většina respondentů si tisk kupuje v "klasických" prodejnách tisku. Na rozdíl od zahraničí nemá příliš velké zastoupení předplatné. Což také znamená, že klasický distribuční řetězec má pro vydavatele klíčový význam při odbytu.

Koordinace činností vydavatele a distributora je tedy důležitá. Charakteristickým znakem sféry distribuce tisku v České republice je také vlastnická účast vydavatelů v distribučních firmách. Tato tendence se po ukončení distribučního sporu (2002--2004), který je předmětem této práce, ještě dále upevnila. Právě majetková účast v hlavní distribuční společnosti PNS byla příčinou celého "boje o distribuci".

Možnosti práce nedovolují nastínit celý proces transformace vydavatelské a distribuční sféry od centrálně řízeného k tržnímu modelu. Zejména privatizace vydavatelství a monopolní PNS a s tím související legislativní změny jsou v tomto směru velmi podnětné. K hlubšímu porozumění současného (jde nám zejména o roky 2002--2004) vztahu vydavatel-distributor je třeba alespoň zevrubně popsat tržní situaci v obou sektorech v ČR. Hlavně majetkové propojení distributorů a vydavatelů v ČR pak bude klíčem k pochopení celé práce.

Sféra produkce -- vydavatel

Vzhledem k majetkovému propojení vydavatelů a distributorů a s tím souvisejícími otázkami kolem "distribučního sporu" nás zajímají především akcionáři hlavních distribučních společností, kterých se následující strany budou týkat -- PNS a Mediaprint & Kapa Pressegrosso (dále MPK). Jde hlavně o klíčové vydavatele deníků, ale také časopisů. Pokusme se o zevrubný přehled vydavatelského trhu v ČR.

Kovařík, J.: 7:5 pro Němce. MÉDIA 2004 - Tisková média, Strategie, 15.12.2003. s. 14,

Potůček, J.: Kam kráčejí české noviny. Reflex, 13.11.2003. s. 38,

Čulík, J.: The Czech Republic. In: The Media in Europe. London, 2004., Obchodní rejstřík.

Minulí či současní akcionáři První novinové společnosti, a.s (2002--2004):

  • Vltava-Labe-Press (VLP), a.s. -- dominantní vydavatelství regionálního tisku vlastní německý regionální vydavatel Verlagsgruppe Passau GmbH (zal. 1946), ovládaný rodinou Berger-Kapfinger/Diekmann (94 %, necelých 6 % patří nadaci Dr. Hans-Kapfinger-Stiftung). VLP vstoupilo na český trh v roce 1990. Vedle zástupce majitele Dr. Diekmanna, který je znám díky vlastnictví fotbalového klubu Sparta Praha, byl od počátku klíčovým koordinátorem expanze v ČR Franz Xaver Hirtreiter. Skupina dominuje také regionálnímu tisku na Slovensku, silná je v Polsku. Ve všech zemích buduje i polygrafické zázemí. V ČR jde především ofsetovou tiskárnu Severotisku Ústí nad Labem, dále novinové tiskárny v Plzni, Českých Budějovicích a Ostravě. Pasovské skupině patří mediazastupitelství Inzertmedia i majoritní podíl ve vydavatelství suplementů Astrosat. VLP patří k hlavním akcionářům PNS (podíl 26, 00 %). Portfolio: Deníky Bohemia, Deníky Moravia, Večerník Praha
  • MAFRA, a.s. -- patří německému regionálnímu vydavatelství Rheinisch-Bergische Verlagsgesellschaft GmbH z Düsseldorfu (zal. 1946), jehož vlastníky jsou čtyři rodiny Arnold, Betz, Droste a Wenderoth. Díky deníku Rheinische Post a dalším regionálním titulům v oblasti Porýní a Vestfálska jde o kapitálově silný subjekt. Německý vlastník si postupně vybudoval i polygrafické zázemí, vlastní novinové tiskárny v Praze a v Olomouci. Mediální skupina Mafra zahrnuje tisk (MF Dnes, Lidové noviny), multimédia (iDnes.cz, Lidovky.cz, rádia Expres a Classic FM, agentura TVD) a tiskárny (Mafraprint). Mafra patří do třetice největších akcionářů PNS (podíl 26, 27 %).
  • Ringier ČR, a.s. -- vydavatelství novin a časopisů, patří švýcarskému koncernu Ringier AG (zal. 1831). Vlastníky jsou Evelyn Lingg-Ringier, Annette Ringier a Michael Ringier. Z vlajkových titulů Blick na českém trhu projektují deník Blesk a týdeník Profit, dříve Československý, později Českomoravský Profit (dnes vlastní Karel Komárek). Ringier má velmi silnou pozici také na maďarském (bulvární Blick) a slovenském (deník Nový čas) trhu, přítomen je i v Rumunsku a ve Vietnamu. Na trh v ČR vstoupil Ringier v roce 1991 za asistence Michala Voráčka a rychle se stal největším vydavatelem. Patří mu tiskárna časopisů v Ostravě. Deníky Blesk a Sport dnes tiskne ve vlastní tiskárně -- dřívější novinové části podniku Česká typografie, kterou odkoupil. Ringier je hlavním akcionářem PNS (podíl 27, 02 %). Portfolio: Reflex, Blesk, Blesk pro ženy, Deník Sport, ABC.
  • Economia, a.s. -- novinové i časopisecké vydavatelství. Majoritním akcionářem je Verlagsgruppe Handelsblatt GmbH sídlící v německé Düsseldorfu, patřící 100 % Verlagsgruppe Georg von Holtzbrick GmbH Co KG a vydávající v SRN ekonomický deník Handelsblatt. Druhým, minoritním, akcionářem Economie je americký Dow Jones & Company, Inc. (1882) jehož majiteli jsou rodiny zakladatele Dow a Jones (60 %) a další fyzické osoby -- vlajkovou lodí je ekonomický deník The Wall Street Journal. Jeho evropskou mutaci vydává Dow Jones (51 %) spolu s Handelsblattem. Dalšími minoritními akcionáři Economie jsou Miroslav Pavel a Zdeněk Mrkva. Economia byla prostřednictvím firmy Ecomedia akcionářem PNS do listopadu 2002. Svůj podíl (20, 24 %) však prodala časopiseckým vydavatelům Europress a Sanoma Magazines Praha. Portfolio: Hospodářské noviny, Marketing & Media, Ekonom a mnoho odborných (zejména ekonomických) periodik.
  • Sanoma Magazines Praha, s.r.o. -- časopisecké vydavatelství, patří finské mediální společnosti Sanoma WSOY Oyj (zal. 1889). Až do roku 2001 vlastnil původní vydavatelství Mona Praha holandský koncern VNU, patřící do Top 10 evropských vydavatelů. Vlastnickou strukturu Sanoma WSOY tvoří fyzické i právnické osoby a také jeden fond. Největším akcionářem s více jak 29 % akcií je Jaakko Rauramo. Po převzetí struktur VNU má společnost Sanoma v Evropě kolem 250 převážně konzumních časopisů. Vydavatel nemá v ČR žádné účasti v polygrafii. V roce 2002 vstoupil jako akcionář do PNS, když koupil část podílu (9, 00 %) od Economie. Portfolio: Vlasta, Týdeník Květy, Story, Ring, Men's Health, National Geographic, Living, do října 2004 též odborné zdravotnické tituly (prodány společnosti One Media).
  • Europress, k.s. -- časopisecké vydavatelství, vlastní německá skupina Heinrich-Bauer-Verlag z Hamburku (zal. 1875). Na český mediální trh vstoupila začátkem 90. let s ženským týdeníkem Tina. Dnes vydává v ČR řadu ženských a společenských magazínů. Vedle ČR je vydavatelství přítomno ve Francii, Španělsku, Polsku, Maďarsku, USA, na Slovensku atd. V čele skupiny stojí zástupce rodinného vlastníka Heinz Bauer. V tuzemsku Bauer Verlag nevlastní žádné polygrafické podniky. Europress v roce 2002 vstoupil jako akcionář do PNS, když koupil část podílu (11, 24 %) od Economie. Portfolio: konzumní tituly (Bravo, Dívka, Tina, Rytmus života, Žena a Život atd.)

Minulí či současní akcionáři Mediaprint & Kapa Pressegrosso, s.r.o. (2002--2004):

  • K.u.K. Medienbeteiligungs, Ges.m.b H& KG -- rakouská firma, která je dceřinou společností druhé největší německé mediální skupiny Westdeutsche Allgemeine Zeitung (WAZ) se sídlem v Essenu. Tiskové portfolio WAZ čítá více než 130 deníků a několik časopisů v Německu, Rakousku, Srbsku, Bulharsku, Maďarsku, Chorvatsku a Rumunsku. Přestože tato vydavatelská skupina měla zájem o bývalý deník Super, k dohodě nakonec nedošlo, a tak WAZ v ČR figurovala (prostřednictvím rakouské K.u.K. Medienbeteiligungs) pouze jako majoritní vlastník distribuční firmy MPK. Většinový podíl měla rakouská společnost v MPK od roku 1992, po změnách na poli české distribuce tisku však své akcie (63 %) v listopadu 2003 odprodala zbývajícímu vlastníkovi MPK Ivanu Kaufmannovi. WAZ tak dnes na českém trhu nepodniká.1
  • Hachette Filipacchi 2000, s.r.o. -- v ČR především vydavatelství časopisů o životním stylu. Vlastníkem je francouzské vydavatelství Hachette Filipacchi Presse, patřící do koncernu Lagardére Groupe. Francouzská centrála se orientuje doma i v zahraničí (Latinská Amerika, Španělsko, Maroko, Kanada apod.) na knižní produkci, dále na časopisy, které kromě Francie vydává také v USA, Španělsku, Itálii a řadě dalších zemí. Skupina Lagardére má své podíly také v distribuci a rádiích (v ČR prostřednictvím Europa l Communication vlastní Frekvenci 1 a Evropu 2). Druhým vlastníkem pražské Hachette je Martin Shenar. Česká pobočka firmy nemá vlastní tiskárny, od listopadu 2003 má však podíl v distribuční firmě MPK (nejprve 8,475 %, od listopadu 2004 pak 7,35 % akcií), která se od počátku roku 2004 soustředí pouze na rozvoz časopisů. Své tituly vydavatel rozšiřuje již pouze prostřednictvím MPK. Portfolio: Elle, Maxim, Premiere atd.
  • Mediacop, s.r.o. -- dynamicky se rozvíjející časopisecké vydavatelství působící na území ČR. Vlastníkem je Švýcar Sebastian Pawlowski. Mediacop nevlastní tiskárny, od listopadu 2003 má podíl v distribuční firmě MPK (nejprve 6,75 %, od listopadu 2004 pak 5, 875 % akcií), prostřednictvím které své tituly také výhradně (od listopadu 2003) distribuuje. Portfolio: Týden, Instinkt, Nedělní svět, A-ha!.
  • PK 62, a.s. -- vydavatel pornografických časopisů ve střední a západní Evropě. Od listopadu 2003 má podíl v distribuční firmě MPK (nejprve 10,35 %, od listopadu 2004 pak 9 % akcií). Portfolio: Leo, Extáze, Flirt, Markýz atd.
  • Stratosféra, s.r.o. -- vydavatel časopisů o životním stylu. Od listopadu 2003 má podíl v distribuční firmě MPK (nejprve 28,0 %, od listopadu 2004 pak 24,325 % akcií), prostřednictvím které své tituly také výhradně distribuuje. Portfolio: Cosmopolitan, Spy, Esquire, Jackie, Cosmo Girl!, Stuff, Reload, F1 atd.
  • StarPress CZ, a.s. -- český vydavatel časopisů, v jehož dozorčí radě je (mimo jiné) Halina Pawlowská. Starpress má od listopadu 2003 podíl v distribuční firmě MPK (nejprve 9,425 %, od listopadu 2004 pak 8, 175 % akcií), prostřednictvím které své tituly také výhradně distribuuje. Portfolio: Šťastný Jim
  • Springer Media CZ, s.r.o -- časopisecký vydavatel v segmentech titulů o bydlení, dopravě, auto-moto, architektuře; působí v ČR třináctým rokem (dříve pod názvem BertelsmannSpringer CZ). Firma je součástí mezinárodní vydavatelské skupiny Springer Group , která má zastoupení v Evropě, Americe a Asii. Současný název podnik přijal v lednu 2004 v reakci na změnu vlastníka celé mateřské skupiny. Současným vlastníkem Springer Group jsou britské finanční společnosti Cinven & Candover . Springer Media CZ majetkově vstoupil do MPK v listopadu 2004 (podíl 4,825 %). Portfolio: Můj dům, Moderní byt, Stavba, Doprava a silnice, Automobil Revue, Supermoto atd.
  • Motor-Presse Bohemia, s.r.o. -- česká pobočka německé vydavatelské skupiny Motorpresse International, která má zastoupení v šestnácti zemích Evropy a ve dvou zemích na jihoamerickém kontinentu, a vydává asi 180 různých titulů. Motor-Presse Bohemia vstoupila do firmy MPK při posledních změnách jeho akcionářské struktury v listopadu 2004, má malý podíl (1,675 %). Portfolio: Auto 7, Auto Motor a Sport, Motocykl atd.
  • Trade & Leisure Publications, s.r.o. -- vydavatel s britskou majetkovou účastí. Firma získala podíl v MPK (1,775 %) v listopadu 2004. Portfolio: Stereo & Video, DVD Mag, Mobil

Někteří další vydavatelé bez majetkové účasti v distribučních firmách 2

  • Borgis, a.s. -- česká společnost vydávající deník Právo, má od svého zrození v čele Zdeňka Porybného, šéfredaktora a hlavního akcionáře. Po zapojení Práva do inzertního "balíku" s tituly Ringieru ČR se vynořily spekulace, kdo deník vlastnicky ovládá. Ty ještě prohloubil vstup vydavatelství Gruner+Jahr do Ringier ČR. Gruner + Jahr ale český trh opustil. Vzhledem k tomu, že akcie jsou na majitele, nelze zjistit, kdo firmu ovládl. Společnost Borgis má vlastní tiskárnu v Praze, získala také menší podíl v PNS v rámci kupónové privatizace. Tento podíl později prodala zbývajícím akcionářům, dnes nemá podíl v žádné distribuční firmě.
  • Burda Praha, s.r.o. -- časopisecké vydavatelství vlastní Hubert Burda Media Holding GmbH & Co, KG (zal. 1908). Společnost sídlící v německém Offenburgu patří mezi největší vydavatelské domy v zemi. Burda je velmi aktivní ve východní Evropě, zejména v Rusku, kde byla již za komunistického režimu. Časopisy vydává např. na Ukrajině, v Maďarsku, Rumunsku, Itálii, Vietnamu, Tchaj-wanu, Singapuru, Hongkongu i USA. Pro svou expanzi na východ spojila Burda své aktivity s technologickým vydavatelstvím Vogel Medien GmbH (Vogel Burda Communications, 60 %). V ČR Burda tiskárny dosud nevlastní, většinu své produkce tiskne v Bratislavě. V české distribuci nemá žádné podíly, svůj tisk dodává PNS i MPK. Portfolio: Katka, Svět ženy, AutoHit, Burda atd.

Sféra distribuce

Před rokem 1989 existovala v Československu jediná distribuční společnost -- monopolní Poštovní novinová služba, kterou, stejně jako ostatní odvětví mediální produkce, měla pod kontrolou vládnoucí komunistická strana. PNS vznikla v roce 1953 na základě usnesení vlády. Předtím si noviny a časopisy distribuovali vydavatelé prostřednictvím vlastní administrace. PNS byla centrálně řízena Federálním ministerstvem spojů, na kterém působil Odbor N -- odbor rozšiřování tisku. Řídil ho první náměstek ministra. Řídícím orgánem v ČSR bylo Ústřední ředitelství spojů. V jednotlivých okresech působily okresní závody PNS, které byly centrálně zásobovány tiskem z Ústřední expedice a dovozu tisku, která měla 3 závody, v Praze, Brně a Ostravě a byla smluvně navázána na vydavatele. Chod PNS zabezpečovala administrace, která na poštovních úřadech evidovala odběratele tisku v okrese, sledovala inkaso předplatného a faktury kolektivních odběratelů (podniků) a zařizovala objednávky pro všechny odběratele u příslušného Poštovního novinového úřadu. Poštovní novinový úřad byl základním výkonným článkem PNS.3

S proměnou politických poměrů po roce 1989 a postupným přechodem k tržnímu systému se nutně proměňoval i model distribuce tisku. Jeho transformace je spjata především s historií privatizace původně státní PNS a vznikem konkurenčních soukromých distributorů. Celý proces byl poměrně složitý, pokusíme se jej ale zevrubně popsat:4

1990--1992

V tzv. malé privatizaci v letech 1991 až 1992 je prodáno asi 90 % maloobchodní sítě prodejen tisku v zemi. Vedení Poštovní novinové služby spolu s Unií vydavatelů denního tisku (UVDT) zpracovává privatizační projekt, který počítá s finanční účastí vydavatelů. Vzniklá společnost pod novým názvem -- První novinová společnost, a.s. -- byla registrována 21.7.1992 na základě uvedeného privatizačního projektu, který schválila vláda premiéra Petra Pitharta v květnu 1992. Akciová společnost však vznikla bez kapitálové účasti vydavatelů, o které se v té době dále jedná. UVDT shromažďuje přísliby finanční účasti vydavatelů. K majetkovému vstupu vydavatelů však ještě nedošlo, neboť po volbách v červnu 1992 nová vláda premiéra Václava Klause privatizační projekt změnila tak, že 63 % akcií zařadila do 2. vlny kupónové privatizace, 3 % ponechala v rezervním fondu a 34% v držení Fondu národního majetku (FNM).

Poštovní novinová služba je v letech 1990--1991 prakticky stále monopolním distributorem tisku, i když začínají vznikat různé soukromé distribuční společnosti. Z objemu tisku rozšiřovaného PNS činí předplatné cca 40 %, distribuce prostřednictvím soukromých firem činí v letech 1991--1992 asi 5 -- 10 %.

Vůbec první soukromou distribuční společností byla firma Felix Josefa Felgra z Hradce Králové (1990). V r. 1992 je založena společnost Mediaprint & Kapa Pressegrosso, s.r.o. s celostátní působností, v jednotlivých krajích působí různé regionální podniky (později soustředěné převážně do sítě Dispress).

1993--1996

Po 2. vlně kupónové privatizace je struktura vlastníků PNS, a.s. tato:

A-Invest 13,7 %, YSE 10,1 %, IS Linh Art 8,6 %, IF AGB 5,7 %, ŽB Trust IS 5,6 %, IF Kredittal 3,0 %, 7 dalších investičních fondů 4,3 %, Restituční investiční fond 3,0 %, Dikové 12,0 %, FNM 34,0 %.

Následně dochází k prvnímu vstupu vydavatele do PNS (Ringier ČR). Poté Agrobanka nabídne asi 20 % akcií, které předtím dokoupila od některých privatizačních fondů, vydavatelům MAFRA, Borgis a Economia. Po některých dalších změnách je v červenci 1996 struktura akcionářů PNS tato: Fond národního majetku 34,73 %, Ringier ČR, a.s. 23,32 %, Economia, a.s. 11,27 %, MAFRA, a.s. 10,62 %, Investiční a poštovní banka, a.s. 6,06 %, Borgis, a.s. 5,0 %, pak 4 investiční fondy a Dikové.

Od r. 1994 působí v distribuci tisku Dispress, s.r.o. (100 % GWP-Presse-Vertrieb und Beteiligungs G.m.b.H -- SRN), který postupně získává většinový podíl v soukromých distribučních firmách (s výjimkou Morava Print, s.r.o., která působí na jižní Moravě a kde mají dvě firmy většinově ovládané Dispressem celkem 20 %, většina však patří soukromým osobám). Skupinu Dispress v r. 1996 tvoří 7 RX (severní Čechy), SD Centrum (Chomutov), B+B, Redit (východní Čechy), ABO (západní Čechy), TransPress (Praha a střední Čechy), Press servis, R.E.T., R.E.T.-M (střední a severní Morava) a Morava Print (jižní Morava).

V r. 1993 činil podíl PNS, a.s. na celkové distribuci tisku cca 90 % prodaných nákladů (z toho cca 35 - 40 % na předplatné, kde monopol PNS, a. s. dále trval, neboť specializované firmy na předplatné byly teprve zakládány). Podíl MPK a soukromých distribučních firem působících ve volném prodeji byl pod 5 %.

Na trhu volného prodeje tisku (mimo předplatné) byl v r. 1996 podle obratu podíl PNS, a.s. 55 %, Dispressu 30 %, MPK 12 % a ostatní distributoři 3 %. Podle počtu prodejen činil podíl PNS 55 %, Dispressu 35 % a MPK 10 % (cca 10 % prodejen je v té době zásobováno více distributory).

V roce 1992 skupina poslanců navrhla zvláštní Zákon o distribuci tisku v ČR, několik principů se objevilo i v návrhu zásad tiskového zákona v r. 1996. Žádná z diskutovaných zásad však nebyla žádným předpisem realizována.

1997--2002

Od února 1997 je mezi akcionáři PNS, a.s. Vydavatelství VLTAVA, s.r.o. s podílem 1,05 %. Roku 1997 je rozhodnutím vlády premiéra Václava Klause prodán podíl Fondu národního majetku v PNS (34,73 %). Získává jej konkurenční distributor Dispress, kterého od roku 1994 z většiny vlastnil vydavatel titulů Zemské noviny (dříve Zemědělské noviny) a Svobodné Slovo. Tento vydavatel se tak stal největším akcionářem PNS, a.s.

Klíčový je rok 1998 -- PNS, a.s. od Dispressu koupila všechny jeho distribuční dceřinné společnosti. Dispress, s. r. o. zůstal akcionářem až do roku 2001, kdy své akcie prodal -- síť Dispressu se slučuje s PNS. Roku 1999 Borgis, a.s. odprodal své akcie ve výši 5% společnosti Ecomedia (Economia).

Od roku 2000 ve volném prodeji působí na trhu prakticky jen dva distributoři: PNS, a.s., v té době s podílem na trhu cca 65 % a MPK s podílem cca 35 %.

V r. 2002 na trhu volného prodeje působí dále oba distributoři, s podílem na trhu PNS, a.s. 50-55 %, MPK 45-50 % při celkovém počtu 21 500 prodejních míst (v poměru PNS -- 12 500 a MPK -- 9 000).

Struktura akcionářů PNS, a.s. je v polovině roku 2002 tato: Ecomedia, s. r. o. -- 20,24 %, MAFRA, a. s. -- 26,27%, Ringier (Nederland), B. V. -- 27,02 %, POL-Print Medien GmbH (VLP) -- 26,00 %, ostatní akcionáři 0,47 %.

Majetková struktura Mediaprint & Kapa Pressegrosso, s.r.o. (MPK) v polovině roku 2002 je tato: K.u.K. Medienbeteiligungs (WAZ) -- 63 %, Ivan Kaufmann -- 37 %.

Dvě klíčové distribuční firmy odhadují svůj zisk koncem 90. let takto:5

Rok
Tržby z prodeje zboží MPK
(v tis. Kč):
Tržby z prodeje zboží PNS, a.s.
(v tis. Kč):
1997
1 119 649
4 424 203
1998
1 467 453
4 351 428
1999
1 945 538
5 510 088
(po fúzi se společnostmi Dispress)
2000
2 394 360
3 911 534
(po osamostatnění předplatného)
2001
2 791 664
3 836 742

2002--2004: Od monopolu k monopolu?

Jak je patrné z předcházejícího úvodu, ve vývoji českého distribučního systému je několik klíčových tendencí:

  • První a druhá vlna privatizace PNS
  • Majetkový vstup prvních vydavatelů do PNS v polovině 90. let
  • Vznik prvních konkurenčních distributorů a jejich postupná koncentrace ve tři hlavní firmy -- PNS, Dispress, MPK (1996)
  • Sloučení původních konkurentů PNS a Dispress (1998, resp. 2001)
  • Rozdělení trhu distribuce zhruba na polovinu mezi PNS a MPK (2002)
  • "Distribuční spor", proměna struktury PNS i MPK, vznik exkluzivního ("rakouského") modelu distribuce, kdy deníky již rozváží pouze PNS (2002--2004)

Předmětem této práce je bod (6), který považuji (stejně tak i vydavatelé, distributoři, mediální teoretici) za podstatný přelom v distribuci tisku v České republice.

Dvanáct let vznikající konkurenční prostředí v segmentu distribuce tisku je završeno koncentrací ve dva velké podniky (PNS, MPK). "Distribuční spor" v letech 2002--2004 je další fází tohoto dlouhodobého procesu. Vydavatelé hlavních deníků vypovídají smlouvy distribuční firmě MPK, a když de iure antimonopolní úřad uzná legálnost tohoto kroku, hrozí de facto (opět) monopol PNS. Potenciálně by taková situace mohla mít své konsekvence i pro pluralitu tisku, což je také hlavní předmět zájmu této práce. Zaznívá jí otázka: Je tisk pouhé zboží? Otázka je o to naléhavější, že "většinová společnost" má o struktuře vydavatelského a distribučního trhu (resp. důsledcích z toho plynoucích) pouze malé povědomí.

Hrozba monopolu PNS sice zdánlivě skončila s nastolením tzv. modelu exkluzivního rozvozu počátkem roku 2004, kdy velká část vydavatelů pro své tituly využívá pouze jednoho distribučního kanálu6 , nicméně relevance zmiňované otázky tím zdaleka nepominula. Výchozím bodem naší práce je září roku 2002.

Proměna distribuce tisku v České republice (2002--2004): spor Mediaprint & Kapa Pressegrosso versus akcionáři PNS

Na každou událost ve vývoji sporu mezi akcionáři PNS a Mediaprintem existují přinejmenším dva názory -- totiž odlišná stanoviska dvou konkurentů na trhu distribuce tiskovin, která se ventilovala v médiích. Pokusme se vymanit z jednostranných interpretací obou zájmových skupin a vylíčit téměř dvouletou proměnu distribučního trhu s co největší mírou objektivity. Pomoci nám zde pochopitelně může i vzájemná konfrontace tvrzení obou stran.

Chronologický vývoj případu od září 2002, možné interpretace

Celá kauza vlastně začala jako nevinný obchodní spor na regionální úrovni. Vydavatelství regionálních deníků Vltava-Labe-Press (VLP) vypovědělo v  regionu západní Čechy smlouvu jednomu ze svých distributorů, společnosti Mediaprint & Kapa Pressegrosso (MPK). Do MPK dorazila výpověď od VLP 26. září 2002, smluvní vztah měl podle ní končit 30. listopadu 2002.

Vladimír Poříz, ředitel VLP, odůvodňoval vypovězení smlouvy prací na vlastním pilotním projektu, jehož cílem měla být optimalizace nákladů na distribuci, kterou chtěla jeho firma údajně zajišťovat vlastními silami: "Stoprocentně vlastními silami distribuci samozřejmě nezajistíme. Tak to není ani teď, i když nabízíme i přímé dodávky, tedy smluvní vztah VLP-prodejní místo. Ale jestli budeme do budoucna jednat s PNS nebo MPK, to vám v tuto chvíli neřeknu. O tom je ten projekt." 7 Protistrana tento důvod výpovědi zpochybnila v dopise adresovaném řediteli VLP (výňatek citován ve Strategii): "Vaše tvrzení, že smlouvu vypovídáte z důvodu, že hodláte distribuci provádět vlastními silami, se nezakládá na pravdě. Máme přímé důkazy o tom, že zástupci VLP v přímé součinnosti s pracovníky ABO, s. r. o. (PNS, a. s.) navštěvovali a navštěvují systematicky naše smluvní partnery s tím, že jediným způsobem, jak dostat regionální tisk je prostřednictvím PNS. Nemůžeme akceptovat, aby se váš produkt stal prostředkem pro nekalé soutěžní jednání." 8

MPK zareagovala 15. 10 . 2002. V ten den distributor snížil objednaný náklad od VLP na den 17. 10. 2002 na 20 % obvyklého množství ve všech regionech s výjimkou západních Čech (mimo soboty, kdy je součástí regionálních deníků předem dohodnutý počet výtisků víkendového magazínu). Počty odebíraných deníků Bohemia a Moravia byly do té doby sjednávány na každý den vzájemnou dohodou vydavatele a distributora. Snížení odebíraného nákladu mohlo znamenat podzásobení prodejních míst regionálními tituly VLP.

Podle verze prezentované VLP vydavatelství následně (16. 10) vyzvalo písemně MPK, aby dodržovala smluvní ujednání, tedy k objednávání takového množství tisku, které pokryje trh. "MPK však bez jakéhokoliv upozornění a zejména bez vysvětlení pokračovala v objednávkách na následující dny (19. 10. a 21. 10. 2002), které byly opět o 80 procent nižší než obvykle! Vydavatelství VLP se 17. 10. 2002 dalším dopisem snažilo o nápravu věci, žádost však zůstala opět bez odezvy." 9 Členka představenstva VLP Lucie Kočí v citované tiskové zprávě tvrdí, že její firmu jednání MPK vážně poškodilo. Z této strany se také poprvé objevil apel na princip svobodného šíření informací. Obviňování protistrany z jeho porušování v průběhu distribučního sporu vycházelo z úst představitelů MPK, VLP a dalších akcionářů PNS, resp. později organizací Media Observatory i WAN. Každý měl pochopitelně k tvrzení o ohrožení svobody tisku různé důvody. VLP hovoří o svévoli distributora MPK, který prý diktuje podmínky vydavateli: "VLP se tak ocitlo, ze dne na den, pod diktátem distributora, který začal určovat, kolik deníků a kde bude mít VLP na trhu. V tomto okamžiku byly zásadně ohroženy i principy svobodného šíření informací a rovnocenného postavení na trhu." 10

Vydavatel VLP si tedy začal distribuci svých deníků zčásti zajišťovat sám, zčásti ji předal do rukou PNS, podle vyjádření Vladimíra Poříze se mu tak během několika dní podařilo dosáhnout 95 % původního prodaného nákladu. Během krátké doby vypověděli smlouvu Mediaprintu ale i další vydavatelé -- Ringier (26. 9., výpověď se týkala deníku Sport a platila pro celý stát) a Mafra (24. 10., dopis o chystaných krocích však přišel již 30. 9., MPK měla přestat distribuovat MF Dnes od 1. 12. 2002).11 Později, tedy již po medializaci situace alespoň v odborných periodicích, vypověděli smlouvu MPK ještě další vydavatelé.

Každý z uvedených vydavatelů uvádí různé důvody, které ho k vypovězení smlouvy MPK vedly. Jmenují se zejména: 1. Snaha o optimalizaci distribuce (zvýšení rabatů), 2. Výpověď z preventivních důvodů (obava ze snížení odebíraného nákladu ze strany MPK). Tomáš Böhm, generální ředitel Ringieru a zároveň předseda představenstva UVDT, vyjádřil své stanovisko ve firemním měsíčníku PNS: "Nicméně se projevovala snaha MPK neplnit své závazky a vystupovat vůči některým našim subjektům z pozice síly. Jde například o situaci, kdy nebyly přes několikeré urgence propláceny faktury za distribuci titulu Sport, a to v období duben až srpen letošního roku. Cílem bylo dosáhnout u deníku Sport vyššího rabatu (...). Důvodem k vypovězení smlouvy mezi společností Ringier a společností Mediaprint&Kapa bylo bezprecedentní a okamžité snížení objednávek titulů společnosti VLP, a to o 80% normálního nákladu." 12 Podobné důvody uváděla také společnost Mafra.

V této fázi byla problematizována otázka srovnatelnosti rabatů u obou konkurenčních distributorů. Přesná čísla nikde manifestně vyjádřena nebyla a z obchodních důvodů zřejmě ani nebudou. Distributoři si za dodání na stánek účtují obvykle 30 - 40 % z ceny prodávaného titulu. Podle již citovaného Týdne akcionáři PNS "tvrdí, že se brání nepřijatelnému zvyšování rabatů ze strany Mediaprint&Kapa, které by mohlo zvednout ceny tisku." 13 Tomáš Böhm (Ringier) pro Strategii uvedl, že i když rabatová politika MPK není dobrá, rabat prý nebyl důvodem k výpovědi, Ivan Kaufmann, jednatel MPK, jasné porovnání rabatů také neumožnil: "Obchodní závazky mi nedovolují, abych vám prozradil výši rabatu. Mohu však říci, že za poslední dva roky se nezměnil. Také vím, že například Mafra si velmi hlídá, aby distribuční podmínky pro nás (MPK) nebyly výhodnější než pro PNS." 14

Vydavatelé VLP, Ringier i Mafra byli a jsou většinovými akcionáři První novinové společnosti (PNS). Jak bylo řečeno, všichni tři v krátkém rozmezí ukončili spolupráci s MPK, konkurentem PNS. Otázky, které se staly předmětem následujících mediálních spekulací i soudních řízení, zní:

  • Uzavřeli akcionáři PNS kartel, aby vytlačili prakticky jediného konkurenta a vytvořili monopol své distribuční společnosti, nebo jde jen o obchodní rozhodnutí čtyř vydavatelů (zahrnut neakcionář Borgis, který rovněž vypověděl smlouvu MPK), kteří přestali věřit ve spolehlivost služeb MPK po snížení odebíraného nákladu od VLP?
  • Jde o pouhý obchodní spor, nebo o ohrožení svobody tisku? Má zasáhnou stát, nebo konflikt ponechat "silám trhu"?
  • Pokud je v nebezpečí svoboda tisku, ohrozilo ji jednání MPK, nebo postup akcionářů PNS?

Spor distributorů měl v listopadu 2002 dvě nezávislé roviny: Jde o soudní řízení mezi VLP a MPK na lokální úrovni (Hradec Králové, Ústí nad Labem, České Budějovice) a rozhodování Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS, Brno) na celostátní úrovni o tom, zda Mafra, Ringier a VLP uzavřeli kartelovou dohodu ohrožující volnou soutěž.

Věnujme se nejprve soudům mezi VLP a MPK. Distributor MPK (prostřednictvím kanceláře Nipl, Žák, Slavíček & spol.) jako žalobce u krajských soudů v Hradci Králové, Ústí nad Labem a Českých Budějovicích tvrdil, že snížení objednávek na 20 % bylo v pořádku a odůvodňoval je sníženým zájmem o regionální tisk VLP ze strany řady prodejců. Proto prý bylo odstoupení VLP od smluv bezdůvodné, tudíž neplatné. MPK v žalobě tvrdí, že "jemu i prodejcům vzniká škoda spočívající v ušlém zisku a porušování smluvních povinností žalovaného má za následek praktický rozvrat trhu a narušení dostupnosti informací pro čtenáře." 15

MPK se domáhá předběžného opatření, jímž by soud uložil žalovanému VLP periodika opět žalobci MPK dodávat v rozsahu a dle podmínek původní smlouvy mezi oběma společnostmi. Soud může předběžné opatření nařídit v případech, kdy je nutné zatímně upravit poměry účastníků nebo pokud by byl ohrožen výkon soudního rozhodnutí. Nejedná se tedy o konečný soudní verdikt.

Ze tří výše uvedených soudů vydaly předběžné opatření dva -- v Českých Budějovicích a Hradci Králové. Nejprve rozhodl Krajský soud v Hradci Králové (1. 11.) -- předběžně nařídil společnosti VLP dodávat osm východočeských deníků do sítě MPK na základě původních objednávek. Podstatnější je rozhodnutí z Českých Budějovic (5. 11.) -- soud tu vydal předběžné opatření, které již ale hovoří o povinnosti VLP dodávat distributorovi MPK více než 40 svých tiskovin (ve všech regionech s výjimkou severních Čech, opatření se netýká jen deníků, ale i regionálních týdeníků či TV magazínu). V tomto kontextu je dobré si uvědomit, že VLP má svou centrálu v Českých Budějovicích. Krajský soud v Ústí nad Labem vydání předběžného opatření zamítl. Přesto ve svém usnesení mluví o odstoupení VLP od smluv s Mediaprintem jako o "účelovém kroku", který zapadá do koordinovaného postupu s vydavateli Mafra a Ringier. "Cílem odstoupení žalovaného (VLP) tedy zjevně je pouze navodit dojem, že žalobce (MPK) porušuje nějaké své smluvní povinnosti, což přinutilo žalovaného (VLP) k ukončení uzavřené smlouvy, aby tak byl zakryt pravý účel jeho jednání, a to snaha o monopolní ovládnutí trhu distribuce tisku společně s ostatními účastníky zakázané a protiprávní dohody soutěžitelů." 16 V tomto případě jde ale pouze o vyjádření stanoviska jednoho ze soudů, uvidíme, že později se situace vyvíjela jinak.

Podle veřejnoprávní televize a odborných periodik VLP předběžné opatření bojkotuje a jeho představitelé s médii buď nemluví, nebo se brání tvrzením, že soudní rozhodnutí společnost ještě neobdržela.17 Nicméně 20. 11. 2002 vydává VLP tiskovou zprávu, v níž uvádí, že i když předběžné opatření způsobí určitý chaos v distribuční síti i další ekonomické ztráty vydavatele, tuto "prozatímní úpravu obchodního vztahu plně respektuje." 18, ale podává proti němu odvolání.

Koncem roku 2002 tedy situace vypadá tak, že na základě předběžných rozhodnutí musí vydavatelství VLP většinu svých titulů (hlavně regionálních deníků) dodávat také do sítě distributora MPK. V mlze všech následujících žalob, lobbyistických vyjádření a mediálně atraktivnějšího podezření na uzavření kartelu vydavatelů zůstal zastřen jeden fakt -- totiž, že VLP dodávalo MPK deníky (vyjma západočeských) ještě celý následující rok (do 31. 12.  2003) dle podmínek původní, vypovězené smlouvy.

K ukončení sporu VLP versus MPK na úrovni krajských soudů totiž došlo až mimosoudním vyrovnáním mezi oběma společnostmi 11. 12. 2003, tedy až po vstupu nových akcionářů do Mediaprintu. Ivan Kaufmann, jednatel MPK, žádal soudně od VLP náhradu škody (jde o náhradu ušlého zisku, který distributorovi vznikl odstoupením VLP od smlouvy -- cca 65 mil. korun). Společnosti se ale nakonec vyrovnaly blíže nespecifikovanou mimosoudní dohodou. "Na jakém odškodnění se s VLP dohodl, však neuvedl. Podotkl pouze, že je spokojen. Spoluvlastník Mediaprintu dodal, že firma ukončí k 1. lednu distribuci titulů VLP. Ta zřejmě přejde k PNS." 19 Vyjádření VLP se agentuře ČTK nepodařilo získat.

Závažnější linii distribučního sporu však tvoří otázka možného nekalosoutěžního jednání (uzavření kartelu) tří vydavatelů a rozhodování antimonopolního úřadu o této skutečnosti. VLP, Ringier a Mafra nebyli jediní vydavatelé, kteří do konce roku 2002 vypověděli Mediaprintu smlouvy. Byli však "hlavní podezřelí" celé kauzy. Už proto, že všichni tři jsou hlavními akcionáři PNS -- hlavního a téměř jediného konkurenta MPK.

23. října 2002 jednatel MPK Ivan Kaufmann obvinil svého konkurenta z úmyslu zlikvidovat jeho firmu a získat monopol na distribuci tisku v ČR. Učinil tak prostřednictvím ČTK. 20 Ve zprávě agentury je již řečeno, že Mediaprint podal podnět k prošetření ÚOHS. Podle Kaufmanna by monopol znamenal zvýšení cen deníků a časopisů, znevýhodnění konečných prodejců a znesnadnění vstupu nových vydavatelů do odvětví. Z obavy z likvidace své firmy rozjel Ivan Kaufmann masivní akci na svou obranu. Oslovil média, politiky a podal podnět k prošetření ÚOHS.

Od smlouvy odstoupivší vydavatelé uzavření kartelu celkem pochopitelně odmítali. Podle Vladimíra Poříze (VLP) jde ochranu před útoky Mediaprintu, který prý bezdůvodně snížil odebíraný náklad od VLP (podle Poříze byly výjimkou jen tituly v západních Čechách, kde Mediaprint odběr nesnížil).21 Tomáš Böhm (Ringier) obvinění rovněž popřel. Jak bylo řečeno, Ringier odůvodňuje své odstoupení obavami z postupu MPK. Trochu jiná situace byla u deníku Sport, který Ringier vydává prostřednictvím dceřinné firmy. Výpověď Sportu zaslalo vydavatelství ještě před snížením odebíraného nákladu ze strany MPK. Podle Böhma však Sport služby Mediaprintu vypověděl proto, že se s ním nedohodl na výši rabatu.22 Mafra tvrzení o kartelu také popírá: "Opětovně vyslovované výtky, že jde o cílené vytlačování konkurenta, jsou neopodstatněné. Také šíření strachu z monopolu je zavádějící, a právě ve vztahu k distribuci tisku prokazatelně chybné. V Evropě existuje celá řada příkladů." 23

V průběhu měsíce od zahájení správního řízení ÚOHS (29.11.2002) po první předběžné opatření (27. 12. 2002) se stalo ještě několik věcí:

  • Tématem se začínají zabývat politici
  • Od Mediaprintu odchází někteří další vydavatelé
  • Dva časopisečtí vydavatelé (Sanoma Magazines, Europress) získali 20 procentní podíl v PNS
  • Vzrůstá aktivita lobby za obě strany (WAN, Media Observatory atd.)

Ad. 1. Za počátek politizace kauzy se dá považovat interpelace poslance Michala Doktora (ODS) na premiéra Vladimíra Špidlu (ČSSD) 7. 11. 2002. Doktor upozorňoval na možný monopol v distribuci tisku a jeho ekonomické dopady a žádal premiéra o podnět antimonopolnímu úřadu. Vladimír Špidla tehdy odpověděl, že vládě je situace známa a resortní ministr (ministr kultury Pavel Dostál, ČSSD) k ní dal zpracovat právní analýzy. ÚOHS přitom označil za nezávislý orgán, do jehož rozhodnutí vláda nemůže zasahovat. Konstatoval také, "že tiskový zákon tuto situaci neřeší."24

Byla nastolena otázka, zda je tisk strategicky významnou komoditou, čili zda má být (či do jaké míry) jeho vydávání a distribuce legislativně ošetřeno i jinak než Zákonem o ochraně hospodářské soutěže (143/2001 Sb.). Stávající "tiskový zákon" (46/2000 Sb.) se totiž otázkou distribuce nebo křížení vlastnictví vůbec nezabývá. Ačkoli slova o možné novelizaci tiskového zákona zpočátku zaznívala z řad vládních i opozičních politiků, jejich názor se vyvíjel a veskrze se shodovali na tom, že změny v tiskovém zákoně by měly přijít na řadu až v krajním případě, že ÚOHS má dostatečné nástroje k řešení nastalé situace. Ministr kultury Pavel Dostál (ČSSD), který má ve své kompetenci navrhovat změny všech mediálních zákonů, se ve věci nehodlal příliš angažovat: "Začal b ych se o to zajímat až v momentě, kdy by antimonopolní úřad shledal, že na trhu distribuce hrozí monopol. Ale i za těchto okolností by měla být tato věc legislativně řešena zákonem na ochranu hospodářské soutěže" .25 Kauzou se dále zabývala sněmovní Stálá komise pro sdělovací prostředky -- její předseda Jaromír Talíř (KDU-ČSL) žádal ÚOHS o aktuální informace, členka komise Kateřina Dostálová (ODS) žádala Parlamentní institut o analýzu toho, jak je distribuce tisku upravena v jiných zemích. Další člen komise Ivan Langer (ODS) zdůrazňoval soukromoprávní podstatu sporu: "Svět médií, přesněji svět tištěných médií a jejich distribuce, není ničím jiným než podnikáním za účelem dosažení zisku. To není nic nemravného, naopak jde o cíl navýsost počestný a mravný." 26 I liberál Langer ale podotýkal, že v případě dominantního či monopolního postavení jednoho ze soutěžitelů, by stát zasáhnout měl, ovšem pouze prostřednictvím nezávislého ÚOHS. Mínění politiků se vyvíjelo s další eskalací sporu, parlamentní "mediální komise" dokonce požádala (30. 5. 2003) ministerstvo kultury, aby změnilo tiskový zákon, nicméně k žádné jeho novelizaci později nedošlo.

Ad. 2. Smlouvy s Mediaprintem postupně ukončili další vydavatelé. Po firmách VLP, Ringier, Mafra a Astrosat tak činí Borgis, Stratosféra, Sanoma Magazines Praha, Hachette Filipacchi 2000 a Europress. Další z odstoupivších vydavatelů odůvodňují své výpovědi nejistou situací kolem MPK a jeho nestabilitou (Martin Shenar, ředitel Hachette Filipacchi), nebo tím, že exkluzivní způsob distribuce a obchodní podmínky PNS jsou pro ně výhodnější (Kees van der Kolk, ředitel Sanoma Magazines).

Například Hachette Filipacchi 2000 smlouvu s MPK později znovu obnovil (a v listopadu 2003 majetkově vstoupil do MPK). Sanoma Magazines a Europress však ani po vypršení výpovědní lhůty (únor 2003) smlouvu neobnovili a od března 2003 dodávají své časopisy pouze konkurenční PNS. To se zdá vcelku logické, zvláště když víme, že tato dvě vydavatelství se stala akcionáři PNS (viz dále).

Ad. 3. Časopisečtí vydavatelé Europress a Sanoma Magazines získali akcionářský podíl v PNS. 20 procent akcií odkoupili od společnosti Ecomedia, která je správcem akcií vydavatelství Economia. Europress tak získal 11 % podíl v PNS, Sanoma zbylých 9 %.

Podle finančního ředitele Ecomedie Zdeňka Mrkvy Economia necítila potřebu být akcionářem PNS. Většinu nákladu svých titulů včetně Hospodářských novin totiž distribuuje formou předplatného prostřednictvím firmy Media Servis, která se před časem vyčlenila z PNS a vlastní ji Economia a Mafra.27 Vydavatelé vstupující do PNS tento krok zdůvodňovali "čistě ekonomickým rozhodnutím." Majetková struktura akciové společnosti PNS se tedy takto proměnila:

První novinová společnost a.s.
majetková struktura
Od posledních změn ve struktuře do listopadu 2002
Od listopadu 2002
Tabora B.V. (Ringier)
27, 02 %
27, 02 %
MAFRA, a.s.
26, 27 %
26, 27 %
POL -- Print Medien GmbH (VLP)
26, 00 %
26, 00 %
Ecomedia (Economia)
20, 24 %
--
Europress, k.s.
--
11, 24 %
Sanoma Magazines Praha s.r.o.
--
9, 00 %
Ostatní akcionáři (neupřesněno)
0, 47 %
0, 47 %
Celkem
100 %
100 %

Ad. 4. Oběma stranám sporu -- vydavatelům i MPK -- se podařilo na svou stranu získat nátlakové skupiny, které bojují za jejich věc. Jde hlavně o Unii vydavatelů denního tisku (UVDT), resp. World Association of Newspapers (WAN) a European Newspaper Publishers Association (ENPA), na druhé straně o společnost Media Observatory ČR (MO). Jestliže Media Observatory volá po regulaci, sdružení vydavatelů varují před zásahem vlády. A obě strany se v jednom shodnou -- obávají se omezení svobody a demokracie v distribuci tisku. Logicky si však každá z nich realitu představuje odlišně.

Podle české Unie vydavatelů (jejímiž členy jsou mimo jiné VLP, Mafra, Ringier, Economia) by regulace tiskového trhu obecně měla být pouze minimální. Ředitel UVDT Jan Šusta neviděl důvod ani k novelizaci tiskového zákona. Proč? "Protože v podstatě upravuje jen evidenci tisku, povinné údaje a výtisky, stanoví odpovědnost za obsah tisku včetně reklamy a má prostředky na ochranu před zneužitím svobody projevu." 28 UVDT informovala o nastalé situaci Světovou asociaci novin (WAN), která v podstatě podpořila postoj českých vydavatelů. Tady je dobré si uvědomit, že například ředitel vydavatelství Economia Michal Klíma je zároveň členem výkonného výboru WAN. (Tehdejší) ředitel Ringieru Tomáš Böhm je současně předsedou představenstva UVDT.

Prohlášení mezinárodních organizací WAN či ENPA vesměs reagovala na sdělení jedné zainteresované, tedy vydavatelské strany. Podle Klímy " svoboda slova ani demokracie není ohrožena tím, že se několik vydavatelů rozhodne změnit distributora."29 A pařížská centrála WAN problém obrací: "WAN chce kategoricky zdůraznit, že jediný problém pro svobodu slova je v tomto případě možnost intervence vlády do způsobu distribuce tisku." 30

Tedy: podle WAN není zásahem do svobody slova zisk dominantního postavení jedné distribuční společnosti (PNS), ale případný zásah státu v oblasti distribuce. Je otázka, nakolik WAN znala objektivní situaci a do jaké míry byla ovlivněna tvrzením české UVDT.

Ředitel ENPA Dietmar Wolff zdůrazňoval, že nároky MPK jsou vzhledem k evropským zákonům, zásadám a politice zcela zmatečné, protože vydavatelé mají svobodné právo v rozhodování založit vlastní distribuční systém a konkurovat existujícím distribučním společnostem.31

Na evropské právo se odvolává i Media Observatory ČR (MO). Jde o nevládní organizaci, která byla založena Mezinárodní/Evropskou federací novinářů se sídlem v Bruselu, je podporována Evropskou komisí a zabývá se analýzou stavu médií v ČR. Řízením MO je pověřena bývalá předsedkyně Syndikátu novinářů Irena Válová.

MO se také nejeví jako zcela nezávislá. Alespoň stín pochybnosti vrhá na organizaci to, že v její dozorčí radě je JUDr. Aleš Pejchal, který v médiích vystupoval jako právník Mediaprintu, a skutečně jeho právním zástupcem je.

5. 12. 2002 podala MO oznámení Evropské komisi o možném porušení Smlouvy o založení EHS a o možném porušení Evropské dohody o přidružení České republiky k Evropskému společenství. Kdo oznámení podává? "Na žádost Ireny Válové, která vede Media Observatory ČR, reprezentuje podání před Evropskou komisí advokátní kancelář AK Pejchal a spol. z Prahy respektive JUDr. Aleš Pejchal osobně." 32 Jak nezávislé může být podání MO Evropské komisi, pokud ho podává právník jedné ze zainteresovaných stran, totiž MPK?

Podle MO považuje Evropská unie tisk za zboží strategického a zvláštního významu: proto je v zájmu každé členské země vydávání a distribuci tisku regulovat. Ve svých analýzách evropské legislativy a ve vystoupení před Stálou komisí pro sdělovací prostředky (7. 2. 2003) Válová tvrdí, že země EU chrání své národní zájmy na národních trzích s tiskem zvláštními zákony, které jsou mnohonásobně přísnější, než u běžného zboží. Uvádí příklady Kartelového zákona, regulujícího fúze tisku a distribuce (Německo), omezení kapitálové účasti zahraničního vlastníka ve vydavatelských a distribučních společnostech na 20 % (Francie), či opatření k regulaci zvýšené koncentrace vlastnictví novin (VB). "Neznamená to, že nikde neexistuje v nějaké formě na regionální či národní úrovni monopol či dohoda. Existuje, avšak je kontrolovaný a regulovaný striktními pravidly a rozhoduje o něm stát, nikoli svévolně samy firmy." 33

MO považuje situaci v tisku za nejvážnější od roku 1989. Hovoří o fůzi čtyř vydavatelů v jedné distribuční firmě (PNS), která odmítla dodávat tisk jedinému konkurentovi MPK. Válová tvrdí, že pokud MPK padne, pak vzniklý monopol PNS "může snadno uzavřít jakoukoli dohodu ekonomickou, ale také politickou, ať již s vládou nebo s politickou stranou či hnutím. Může také snadno zabránit každé další osobě či firmě v přístupu na trh s informacemi a názory. Takovýto monopol se může stát šiřitelem výhradně vlastních informací a názorů." 34 Válová obviňuje vládu ČR z nečinnosti, nedostatečné ochrany "legitimních národních zájmů". "Situace, která se v současnosti odehrává na trhu s tiskem v České republice, by v členských zemích Evropské unie buď vůbec nemohla nastat nebo by majitelé, vydavatelé a distributoři tisku byli stíhání jako obyčejní kriminálníci." 35 A MO jedná: podává sdílené oznámení (spolu s MPK) Evropské komisi o možném porušení smluv (viz výše), dopisem informuje její členy Güntera Verheugena, Maria Montiho a Romana Prodiho.

Tedy: podle Media Observatory nelze tisk posuzovat jako jakékoliv jiné zboží. Jde o produkt strategického významu, a proto fůze vydavatelů je třeba posuzovat ještě přísněji než v jiných případech. Vznik dominantní distribuční společnosti (PNS) je zásahem do svobody slova. V tomto případě je třeba regulace ze strany státu.

Stanoviska zájmových skupin

Pokusme se nyní porovnat stanoviska obou konkurujících si zájmových skupin. Zjistíme, že "strana vydavatelská" a "strana MO" kladou důraz na poněkud odlišnou stránku věci, nebo že stejnou věc nazývá každý jiným jménem. S jistou mírou zobecnění tak dostaneme tyto dichotomie:

Fakta

"Strana vydavatelská"

"Strana MO" a MPK

MPK snížilo objednaný náklad (o 80 %) po výpovědi VLP v jednom regionu

"vyhrožování"

"svévole MPK, která diktuje podmínky vydavateli"

"snížený zájem o regionální tisk VLP ze strany řady prodejců"

"reakce na to, že deníky VLP se staly nástrojem konkurenčního boje a používaly se na vydírání jednotlivých odběrných míst."

Několik vydavatelů (akcionářů PNS) vypovídá smlouvy MPK

"Snaha vydavatelů posílit svou distribuční síť"

"Právo svobodně si zvolit distributora"

"Vynucená reakce vydavatelů novin"

"snaha o likvidaci společnosti MPK"

"Snaha vytvořit kartel"

Omezení svobody slova

"Omezení svobodně si zvolit distributora je omezením svobody tisku"

"Případný zásah státu v oblasti distribuce je omezením svobody tisku"

"Vydavatelé-akcionáři PNS-zabrání vzniku nových konkurenčních titulů, protože jim monopolní PNS nadiktuje vysoké marže na distribuci. Zamezení vstupu nových titulů je omezením svobody slova"

Zvýšení tržního podílu PNS

"Zisk dominantního postavení"

"Monopol"

Aktéři

VLP, Mafra, Ringier

MPK

UVDT, WAN, ENPA

Mezinárodní/Evropská federace novinářů

Media Observatory

V tomto shrnutí vidíme, že obě strany používají odlišné argumenty i odlišnou rétoriku. To, co je u jedné strany nazýváno právem na svobodnou volbu distributora, je u druhé verbalizováno jako snaha o vytvoření kartelu. To, co je na jedné straně "vyhrožování", je na druhé "reakcí na sníženou poptávku". "My" a "oni" se navzájem osočují z nekalého jednání.

Je třeba říct, že Ivan Kaufmann (MPK) nepopírá princip svobodné volby distributora, považuje jej však za problematický, pokud se vydavatelé mezi sebou dohodnou, že dají přednost jen jednomu z distributorů. Ani "strana vydavatelská", ani MPK nepopírají princip majetkového podílu vydavatelů v distribučních firmách. I když se někteří komentátoři36 snaží Kaufmannovi podsunout, že by nejraději zákonem zakázal propojení vydavatelů a distribučních firem, on přesně toto netvrdí. Říká pouze, že "v takovém případě by ale muselo na trhu působit více soutěžitelů." 37

Shrnutí

Řekli jsme, že distribuční spor má přinejmenším dvě roviny: soudní řízení mezi VLP a MPK a rozhodování Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže o podezření na uzavření kartelu mezi vydavateli.

V ideálním případě by verdikt ÚOHS měl být zcela nezávislý na ostatním dění (politickém, mediálním). Před analýzou kroků ÚOHS jsem však považoval za nutné nastínit situaci, ve které rozhodoval. Pokusil jsem se o to v bodech 1--4. Jde zejména o zájem politiků, odchod dalších vydavatelů od MPK, vstup časopiseckých vydavatelů do PNS, a hlavně vzrůstající lobby za obě strany.

Musíme si uvědomit, že stanoviska zúčastněných jsou artikulována skrze média. Proto při "navození atmosféry" nemůžeme opominout ani úlohu sdělovacích prostředků. O kauze informovala zejména veřejnoprávní ČT a Čro, ČTK a odborná mediální periodika (Strategie, M&M), zájem deníků považuji za značně nevyrovnaný. Medializací sporu se však budeme zabývat až v samostatné kapitole.

Rozhodování ÚOHS

Jak už bylo uvedeno, současný český "tiskový zákon" (46/2000 Sb.) se vlastnickými otázkami, koncentrací v tiskové oblasti a distribucí tisku nezabývá. Podobné spory je proto možné rozhodovat pouze v legislativním rámci obchodního práva, zejména pak Zákona o ochraně hospodářské soutěže (143/2001 Sb.), resp. pověřeným Úřadem na ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS).

Zákon, na základě kterého Úřad rozhoduje, se během 90. let proměnil. Jeho první verze (1991) definovala termín "dominantní pozice" jako situaci, ve které ekonomický subjekt kontroluje více než 30 % relevantního trhu. V případě překročení limitu potřebovala firma svolení ministerstva pro hospodářskou soutěž. Jak upozorňuje Šmíd (2004), pojem relevantní trh byl obtížně specifikovatelný a například v případě takřka monopolní pozice vydavatele VLP (Verlagsgruppe Passau) v oblasti regionálních tiskovin ministerstvo spor ukončilo (1993) konstatováním, že postavení VLP na relevantním trhu (zde ovšem byly zahrnuty národní i regionální deníky) dominantní nebylo.38

V roce 2001 byl přijat nový Zákon o ochraně hospodářské soutěže. Podle Šmída je formulačně přesnější (hlavně ve specifikaci "dominantní pozice"). Limit pro ne-dominantní pozici na relevantním trhu 39 byl zvýšen z 30 na 40 %. Nicméně toto číslo je pouze orientační, zhodnocení dominance závisí na více kritériích. Zde je klíčový jeho § 10. Dominantní postavení na trhu má podle něj "soutěžitel nebo společně více soutěžitelů, kterým jejich tržní síla umožňuje chovat se ve značné míře nezávisle na jiných soutěžitelích nebo spotřebitelích."40 Zneužití dominantního postavení pak dále specifikuje § 11.

Z hlediska podezření na koordinaci vydavatelů při podávání výpovědí MPK je podstatný § 3, který se zabývá dohodami soutěžitelů, vedoucích k narušování hospodářské soutěže. Je zde důležitá zejména otázka, zda k jednání soutěžitelů (v tomto případě vydavatelů) došlo ve "vzájemné shodě", tedy, zda se k hromadné výpovědi konkurenční distribuční společnosti MPK vydavatelé (akcionáři PNS) předem domluvili.

"Antimonopolní úřad" chronologicky rozhodoval takto:41

  • 27. 10. 2002 ÚOHS obdržel od Mediaprintu podnět k prošetření.
  • 29. 11. 2002 zahájil ÚOHS správní řízení, jeho účastníky jsou VLP, Astrosat, Mafra, Ringier, Československý sport, Borgis a MPK.
  • 27. 12. 2002 vydal Úřad první verdikt -- předběžným opatřením přikázal výše uvedeným vydavatelům obnovení dodávek svých titulů distribuční firmě MPK.42 ÚOHS to odůvodnil tím, že je zde "vysoký stupeň podezření na koordinované jednání vydavatelů", maloobchodní prodejci v nejistotě vypovídají MPK smlouvy, a tedy hrozí koncentrace distribuce tisku u jediného distributora (PNS). Jedná se ale pouze o předběžné opatření, správní řízení dál probíhá. Podle ČTK se všichni vydavatelé podřídili a začali tisk MPK opět dodávat. Tato situace však trvala jen měsíc. Vydavatelé se proti rozhodnutí odvolali, například VLP považuje postup ÚOHS za zasahování státní moci do obchodních vztahů.
  • 27. 1. 2003 ÚOHS ruší dříve vydané předběžné opatření proti vydavatelům. Úřad to odůvodňuje nemožností nahrazovat vůli vydavatelů uzavřít s MPK znovu smlouvy za původních podmínek; o platnosti či neplatnosti výpovědí by musel rozhodnout soud. Rozhodnutí také říká, že MPK byl poskytnut dostatečný čas k dalším jednáním s vydavateli či k vytvoření nové obchodní strategie. Nejedná se o závěrečný verdikt, správní řízení dále pokračuje. Vzhledem k tomu, že nyní již nebyla vydavatelství povinna distribuovat své tituly i přes MPK, spolupráci s touto společností během února znovu ukončila a přešla definitivně k PNS (kterou některá z nich vlastní). Mediaprint považuje krok ÚOHS za likvidační a obviňuje z něj stát -- proti zrušení předběžného opatření se odvolal.
  • 6. 2. 2003 předseda ÚOHS Josef Bednář zamítl námitku o podjatosti pracovníků Úřadu Ing. Jany Konopiské a JUDr. Luďka Svobody, kterou vznesl Mediaprint. MPK odvozuje možnou podjatost z toho, že Ing. Jana Konopiská vydala 27. 1. 2003 správní rozhodnutí, kterými zrušila nařízená předběžná opatření, "aniž se zjevně měla možnost se správním spisem řádně seznámit, protože ten jí byl předán teprve dne 23. 1. 2003, kdy sama prohlásila, že se neměla možnost se spisem v rozsahu několika tisíc stran vůbec seznámit a že nezná jeho obsah." 43 Bednář v rozhodnutí oponuje, že po projednání námitek s těmito pracovníky nezjistil žádný jejich majetkový zájem na projednávaném řízení či blízký vztah k účastníkům, tvrzení o neobeznámenosti Konopiské se spisem prý není nikde zaznamenán. Předseda rovněž upřesňuje, že spis jí byl předán 21. 1. (a ne o dva dny později, jak tvrdí MPK)
  • 23. 4. 2003 ÚOHS zamítl rozklad, který podala společnost MPK proti zrušení předběžného opatření (z 27. 1. 2003). Josef Bednář zamítnutí odvolání odůvodňuje tím, že distribuční firmě MPK předběžné opatření ani jeho zrušení neukládalo žádná práva či povinnosti (na rozdíl od vydavatelů, kteří nejprve museli, posléze nemuseli svůj tisk MPK dodávat), proto jí tato rozhodnutí: 1. Nebyla doručována (protože se jí netýkala), 2. Neměla právo opravný prostředek vůbec podat. Předseda Úřadu tedy rozklad Mediaprintu zamítl pro jeho nepřípustnost.
  • 24. 4. 2003 ÚOHS zastavuje správní řízení s vydavateli obviněnými z nepovolené dohody soutěžitelů. V rozhodnutí je uvedeno, že ve správním řízení nebyl zjištěn dostatek důkazů, které by svědčily o koordinaci vydavatelů při podávání výpovědí MPK ("vzájemná shoda" podle § 3). Důvody ukončení smlouvy s MPK, které uváděli vydavatelé (snaha distribuovat tisk vlastními silami, snaha o změnu smluvních podmínek, nedohoda o výši rabatu, jednorázové snížení odebíraného nákladu) nelze podle verdiktu považovat za důvody neospravedlnitelné. (Rozhodnutí rozebírám dále podrobněji.) Mediaprint podal proti tomuto rozhodnutí ÚOHS rozklad (12. 5. 2003).
  • 15. 8. 2003 ÚOHS zamítl rozklad MPK proti dubnovému rozhodnutí. Potvrdil tak svůj verdikt, že vydavatelé tisku nevytvořili zakázaný kartel, když na podzim roku 2002 v krátkém časovém intervalu vypověděli smlouvy distributorovi novin MPK a přešli ke konkurenční První novinové společnosti (PNS).

Dubnový verdikt

Správní řízení pochopitelně neprobíhalo ve vzduchoprázdnu. V souvislosti s kauzou padly některé další žaloby i podání ÚOHS, o kterých se zmíníme dále. Zaměřil bych se však ještě na samotné dokazování a analýzu dubnového rozhodnutí Úřadu.

Více než dvacetistránkové rozhodnutí velmi podrobně rozebírá důkazní řízení. Je třeba říct, že v tomto správním řízení se vůbec neřešilo nově vzniklé postavení distribuční firmy PNS po zvýšení podílu na trhu. Společnost PNS nebyla účastníkem řízení, protože ani samotné podání MPK se netýkalo přímo PNS, ale podezření na možnou koordinaci vydavatelů při vypovězení smluv MPK podle § 3 Zákona o ochraně hospodářské soutěže. Řízení se rovněž nezabývá výpověďmi ostatních vydavatelů (zejména nových akcionářů PNS Sanoma Magazines a Europress), které byly podány později.

Z hlediska posuzování podobných případů do budoucna je zajímavé opatření, které navrhuje MPK k nápravě daného stavu. "Opatření k nápravě" vidí v tom, že společnostem Ringier, Mafra a VLP bude uložena povinnost prodat část jejich akcií ve společnosti PNS osobám, které s nimi nejsou nijak propojeny, tak, aby podíly těchto tří vydavatelů v PNS klesly a ve svém součtu činily maximálně 50% akcií (v současnosti mají více než 70%).

Bývalý zaměstnanec VLP RNDr. Vladimír Junger, CSc. vypověděl, že ve dnech 31. 7. 2002 a 21.8.2002 se v sídle PNS uskutečnilo jednání zástupců uvedených vydavatelů a zástupců PNS, jehož obsahem byla domluva na jejich postupu při vypovězení smluv, které mají uzavřeny s MPK. Svědek současně jmenoval osoby, které se jednání účastnily. Následně vyslechnutí účastníci toto tvrzení popřeli, podle nich bylo obsahem jednání zvýšení kvality služeb PNS. Svolavatel schůzek Hans Georg Schnücker vypověděl, že informace na nich podávané se týkaly problematiky kvality služeb v distribuci tisku a otázek s tím spojených (dispoziční právo vydavatele, právo remitendy, používaný software atd).

Výpovědi se tedy rozcházely, ani po konfrontaci svědků se situace nezměnila -- na jedné straně zůstalo tvrzení RNDr. Jungera, CSc. o tom, že předmětem jednání na schůzkách byla dohoda o společném postupu vydavatelů při vypovězení smluv MPK a na druhé straně výpovědi ostatních účastníků těchto schůzek, z nichž vyplývá, že na schůzkách se projednávalo, jak zvýšit kvalitu služeb poskytovaných společností PNS vydavatelům.44

Dále byly zkoumány důvody výpovědí. Vydavatelé uvádějí obdobné důvody, jaké prezentovali i v médiích (a které rozebírám v úvodu). V protokolu jsou tyto: VLP -- změna ve strategii distribuce regionálních deníků; Československý sport (majitelem Ringier, vypovídá Tomáš Böhm) -- MPK neproplácela faktury vystavované společností ČS, dluh, který takto vznikl, měl dosáhnout cca 10 mil. korun a rovněž skutečnost, že mezi společnostmi ČS a MPK nedošlo k dohodě o výši rabatů; Mafra -- snaha snížit rabaty, chce provádět část distribuce vlastními silami.

Mafra a Ringier vypověděli své smlouvy až po výrazném snížení objednávek regionálního tisku VLP společností MPK. Jako důvody v protokolu uvádějí obavu z obdobného postupu MPK vůči nim.

MPK navrhla (mimo jiné) výslech dvou prodejců tisku. ÚOHS je nevyslechl, protože by podle něj "stěží mohli přispět k prokázání uvedeného protisoutěžního chování".

MPK navrhla přizvat k řízení i společnost PNS, Úřad však konstatuje, že v tomto správním řízení nelze zkoumat, zda společnost PNS zneužívá své dominantní postavení, neboť je po celou dobu vedeno pouze ve věci možného porušení § 3 odst. 1 zákona jednáním, kterého se měli dopustit vydavatelé tisku.

Předpokladem k tomu, aby Úřad mohl konstatovat koordinaci vydavatelů, bylo prokázat, že došlo k přímým nebo nepřímým kontaktům, kde by bylo "nezávislé podnikatelské chování" nahrazeno "praktickou kooperací". Důkaz takovéto dohody může být podle Úřadu i nepřímý, ale, pak je "nezbytné vyvrátit pochybnosti o tom, že ke společnému postupu soutěžitelů došlo následkem jejich přímého nebo zprostředkovaného kontaktu a pochybnosti, zda jejich jednání není jen náhodné nebo logickým důsledkem ekonomických podmínek na trhu určitého zboží." 45 Ke kontaktům vydavatelů skutečně docházelo (na půdě PNS či UVDT), avšak nebylo prokázáno, že by tyto schůzky vedly k dohodám o společném postupu proti MPK.

Úřadu se nepodařilo vyvrátit pochybnost, že k ukončení smluv s MPK mohlo vést vydavatele prosté vyhodnocení jejich ekonomické situace či pozice na trhu. Někteří vydavatelé (Mafra, Ringier) totiž odůvodňují svůj krok obavou z obdobného postupu MPK, jaký učinil vůči VLP (snížení objednávek o 80%). Výpověď MPK společnosti VLP je tudíž problematická -- může či mohla být důvodem ke krokům ostatních.

"S ohledem na to, že Úřad rovněž neshledal důvody pro zpochybnění ospravedlnitelnosti důvodů, vedoucích k ukončení smluvního vztahu s MPK ze strany jednotlivých vydavatelů -- účastníků tohoto správního řízení (...), přiklonil se při hodnocení výpovědí jednotlivých svědků k tomu, že schůzky konané v sídle společnosti PNS dne 31.7.2002 a 21.8.2002, byly skutečně zaměřeny na projednání otázek kvality služeb poskytovaných společností PNS a nikoli na to, aby zúčastnění vydavatelé koordinovali svůj postup při ukončení smluvního vztahu se společností MPK." 46

V průběhu řízení MPK vyslovila několik námitek. Na jednu z nich (že výpovědi v krátkém časovém rozmezí nelze vysvětlit jinak než zakázanou dohodou) ÚOHS odpovídá, "že sama skutečnost, že v průběhu září 2002 byly některé výpovědi společnosti MPK doručeny v rozmezí cca 10 dnů, ještě není důkazem o tom, že se jedná o naplnění zakázané dohody a už vůbec ne důkazem o tom, že k uzavření zakázané dohody došlo." 47

Podle MPK potvrzuje vytvoření kartelu i to, že výpovědi jí zaslali pouze akcionáři PNS, s výjimkou společnosti Ecomedia (Economia). Tuto, podle společnosti MPK "zvláštnost", lze vysvětlit tím, že Ecomedia prodala své akcie PNS společnostem Sanoma a Europress, které obratem sdělily společnosti MPK, že mají zájem na ukončení spolupráce. Úřad toto zamítl, protože nebylo prokázáno, že by se Sanoma a Europress zúčastnili jakéhokoliv jednání, kde by byl projednáván postup vůči MPK.

ÚOHS se vyjádřil i k možnému řešení situace, které navrhla MPK (prodání části podílu vydavatelů v PNS jiným akcionářům): "K tomuto návrhu Úřad především konstatuje, že z účastníků řízení -- vydavatelů, je akcionářem společnosti PNS pouze společnost Mafra. V případě dalších účastníků tohoto správního řízení, tj. společností Ringier a VLP, jsou akcionáři PNS mateřské společnosti, a to společnosti Ringier (Netherlands) B.V. a POL-Print Medien GmbH. Jakýkoli zásah proti těmto akcionářům ze strany Úřadu v tomto správním řízení je tedy vyloučen."

Po přečtení dubnového rozhodnutí lze konstatovat, že Úřad nenašel dostatek důkazů (nebo je nepovažoval za relevantní), které by nasvědčovaly koordinaci vydavatelů. Řeší se dvě věci -- zda při schůzkách v sídle PNS byl projednáván budoucí postup vůči MPK (jak vypověděl jeden svědek) a zda byly výpovědi vydavatelů ospravedlnitelné (tzn. ekonomickými důvody). K tomuto bych namítl, že Úřad se zabýval pouze možnými dohodami vydavatelů na formálních schůzkách v centrále PNS. Lze se však domnívat, že pokud by vydavatelé skutečně uzavírali kartel, mohlo se tak dít i zcela neformálně, nikoli na půdě PNS. To by však, i kdyby to byla pravda, MPK jen těžko dokazovala.

Toto správní řízení ÚOHS, ani jakékoliv jiné soudní řízení, se nezabývala nově vzniklým postavením PNS, takový podnět k prošetření nikdo nepodal. V rámci Zákona o ochraně hospodářské soutěže pochopitelně nemohly být projednávány potencionální důsledky fůzí vydavatelů na nezávislost tisku a jeho pluralitu.

Námitky Media Observatory

O roli organizace Media Observatory (MO) v případu jsme se již zmínili. Její předsedkyně Irena Válová vystoupila 7. 2. 2003 s obsáhlým proslovem před parlamentní Stálou komisí pro sdělovací prostředky. I když bychom mohli zpochybňovat nezávislost organizace (viz výše), považuji za podstatné uvést některé poznámky MO k průběhu řízení ÚOHS, resp. ke kauze samotné. Válová přes Komisí zmiňuje zejména toto:48

  • "Ani výpověď svědka, dlouholetého člena managementu jednoho z podniků, před ÚOHS v případu PNS, ze které vyplývá, že jde zřejmě o dlouhodobě připravovanou a koordinovanou akci evropských vydavatelů na českém trhu, dokonce ani jeho popis toho, jak bude omezena svoboda slova, nevytrhnul Úřad z letargie." (Svědkem je myšlen zřejmě RNDr. Vladimír Junger, CSc., bývalý zaměstnanec VLP, o kterém byla řeč.)
  • "V ČR o výkladu a způsobu vykonávání svobody slova zřejmě hodlá rozhodovat pan Jörn Röper, předseda představenstva PNS, když e-mailem instruuje managementy zbylých zahraničních firem -- vydavatele, jak se má svoboda slova v České republice vysvětlovat."
  • "V ČR zřejmě už brzy bude vládnout nejmocnější muž země ředitel PNS pan Juda, který ve svém dopisu píše: "...situace v Praze se začíná docela radikalizovat a bude asi těsno. Jestli se všechno, co jsme si ve vztahu ke Kapě naplánovali, schválí, budou nervy v kýblu a později mi asi bude republika malá"."
  • Válová dále tvrdí, že 7. 11. 2002 se Tomáš Böhm (Ringier, UVDT) sešel s (tehdejšími) ministry vnitra a spravedlnosti Stanislavem Grossem a Jaroslavem Burešem a poté informoval právníka Ringieru v souvislosti s průzkumem firmy, jak si věc stojí u soudů.
  • Předseda ÚOHS Josef Bednář je současně bývalý člen představenstva PNS. Toto tvrzení Válové, i když samo o sobě nic nedokazuje, lze doložit. Bednář byl skutečně členem představenstva PNS v letech 1993-1995. 49 Bednář na tuto skutečnost reagoval před parlamentní "mediální komisí" 30. 5. 2003: "Ano, byl v době, kdy vlastnil majoritní podíl v PNS stát a byl jsem tam jako zástupce státu společně se zástupci -- Ministerstva pro správu národního majetku a privatizaci, Úřadu vlády, Ministerstva financí. Musím tady konstatovat, že jsme za tento výkon neobdrželi žádnou finanční úhradu a že to bylo z titulu funkce náměstka Ministerstva pro hospodářskou soutěž." 50

Kopie citovaných dokumentů (e-mailů) předložila předsedkyně Media Observatory členům parlamentní Stálé komise pro sdělovací prostředky. Kopie těchto i dalších textů jsou součástí příloh této práce; získal jsem je z archivu Komise.

Jednání Stálé komise pro sdělovací prostředky: nové postavení PNS a pluralita tisku

Výpovědi několika vydavatelů (mezi nimi hlavní vydavatelé deníků) MPK a jejich odchod ke konkurenční PNS logicky zvýšil tržní podíl této společnosti na poli distribuce tisku -- PNS získala dominantní postavení. Toto ÚOHS neřešil. Více se touto otázkou zabývala parlamentní Stálá komise pro sdělovací prostředky na svém zasedání 30. 5. 2003, kde rovněž vystoupili Josef Bednář (ÚOHS) a Ivan Kaufmann (MPK). Předseda Úřadu Josef Bednář k potenciální monopolizaci na trhu distribuce tisku řekl:

"Úřad samozřejmě vítá jakéhokoli nového soutěžitele, hledá nástroje v soutěžní oblasti, aby odstraňoval bariéry, aby na jakýkoli trh mohli vstoupit další soutěžitelé. Nemůže toto samozřejmě v žádném případě nařídit, nicméně samotné nabytí monopolního postavení není z hlediska soutěžního práva ještě porušením zákona. Porušením zákona je toliko zneužití dominantního či monopolního postavení. Ano, americké soutěžní právo zná monopolizaci trhu. My vycházíme z evropského soutěžního práva, které je založeno na dominanci. Dominance jako taková zakázána není. Je zakázáno pouze její zneužívání." 51

Bednář dále v odpovědích poslancům připomenul, že ke konstatování dominance nestačí pouze zjištěný tržní podíl, ale jsou zde i další kritéria (viz 4. 3. Rozhodování ÚOHS). Podstatné je, že český právní řád nezakazuje samotnou dominanci, ale její zneužití. Muselo by být tedy prokázáno zneužití dominantního postavení PNS -- například tím, že by tato společnost odmítla distribuovat určitý titul. Poslanec Petr Pleva (ODS) na zasedání Komise upozorňoval, že deník Impuls, který založil Ivan Kaufmann, má problém dostat se do distribuční sítě PNS (následně se to ale neprokázalo).

Stálá komise pro sdělovací prostředky se pochopitelně nemůže zabývat kauzami, které se víceméně řídí soutěžním právem. Soutěžní právo je zákonem obecným (řeší princip zachování hospodářské soutěže), tiskový zákon je zákonem speciálním (řeší mimo jiné princip zachování plurality názorů v médiích).

V debatě Komise 30. 5. 2003 byly tedy nastoleny otázky: Může být situace vyřešena za stávající legislativy prostřednictvím Úřadu na ochranu hospodářské soutěže? Nebo je třeba změna příslušných speciálních zákonů ("tiskového zákona", 46/2000 Sb. ), kterou by mělo předložit Ministerstvo kultury? Je třeba změnit tiskový zákon?

Komise pak odhlasovala usnesení, jehož znění navrhl poslanec Petr Pleva: "Stálá komise žádá Ministerstvo kultury, aby připravilo novelu tiskového zákona, která by zaručila pluralitu názorů v oblasti tištěných médií." 52

Potenciální odmítnutí dominantního distributora tisku (nemusí jít jen o PNS) přijmout do své sítě určitý titul nebo například požadavek nepřiměřeného rabatu po vydavateli (formy nátlaku) by bylo možné interpretovat nejen jako zneužití dominantního postavení, ale také jako ohrožení přístupu k informacím. Nechceme se zde pouštět do hlubších právních analýz. Ale z hlediska celého distribučního sporu se dostáváme k jedné z klíčových otázek, které jsme položili v úvodu této práce: Jde o pouhý obchodní spor, nebo o ohrožení svobody tisku? Tedy jinak: stačí nám k řešení podobných případů "pouhé" soutěžní právo, nebo je třeba novelizovat tiskový zákon -- například tím, že do něj vložíme speciální ustanovení o koncentraci ve vydavatelské či distribuční sféře?

Další průběh distribučního sporu

Abychom popisu a interpretaci distribučního sporu dodali potřebnou plasticitu, je třeba připomenout ještě několik událostí či procesů, které se děly v průběhu správního řízení ÚOHS. Jde zejména o tyto body:

  • Otázka možného využití kapacit České pošty k distribuci tisku, kterou nastolil premiér Vladimír Špidla
  • Podání několika dalších žalob či podnětů k prošetření, které se staly nástrojem "boje o distribuci"
  • "Mobilizace" samotných prodejců tisku a jejich možné napojení na zainteresované strany
  • Vznik deníku Impuls a jeho role v distribučním sporu

Ad 1. Poslanec Michal Doktor (ODS) interpeloval 20. 2. 2003 již podruhé premiéra Vladimíra Špidlu (ČSSD) ve věci distribuce tisku. Špidla v odpovědi dospěl k nezvyklému závěru -- "meziřešením", zabraňujícím vzniku monopolu PNS, by mohlo být využití kapacit České pošty.53

Vladimír Špidla v reakci na interpelaci řekl: "Vzhledem k situaci se Česká pošta rozhodla v roce 2002 vytvořit protiváhu zahraničním distributorům. Byla zavedena a vydavatelům nabídnuta nová služba s názvem tisková zásilka. V rámci této služby Česká pošta zajišťuje kompletní balení, adresování, třídění a doručování tisku předplatitelům včetně úplné správy kmene předplatitelů. Zavedení služby oslovení vydavatelé přivítali a informace o tiskové zásilce se velmi rychle rozšířila. Řada vydavatelů sama projevila velký zájem o spolupráci s Českou poštou. Podle smluv, které byly s vydavateli uzavřeny do dnešního dne, odhaduje Česká pošta, že v průběhu roku 2003 bude předplatitelům distribuovat více jak 10 milionů výtisků časopisů." 54 Špidla rovněž uvedl, že rozvážení časopisů do stánků a obchodů by od pošty nevyžadovalo větší organizační změny, neboť by bylo možné využívat současnou přepravní síť i vozový park, a že by zřizovatel České pošty (Ministerstvo pro informatiku ČR) mohl garantovat poskytování rovných podmínek všem vydavatelům.

Distributor MPK, který zatím ztrácí další vydavatele, vydal své stanovisko v tiskové zprávě následující den. V ní firma Špidlovu odpověď označuje za snahu bagatelizovat nebezpečí monopolu v  distribuci tisku. Jako "mylné a zavádějící" je označeno srovnání České pošty se stávajícími distribučními společnostmi. "Označit Českou poštu jako možného konkurenta na trhu s distribucí tisku je to samé, jako kdyby Mediaprint či PNS označily za svého konkurenta jakoukoliv speditérskou firmu s argumentem, že mají nákladní auta a mohou proto převážet noviny. Je to stejně směšný argument, jako představa trafikanta, který dnes prodává 1400 titulů a každé ráno mu jich pošta doručí několik set a on místo prodeje řeší jejich převzetí." 55

Podle MPK navíc Česká pošta nemůže konkurovat ani v oblasti předplatného, protože ta monopolizovala již dříve (míní Mediaservis, s.r.o.). "Pan premiér se tedy mýlí -- otázkou však zůstává, kdo a proč mu podobný argument připravil, jelikož sám by tento inteligentní muž na podobnou hloupost nepřišel. Zřejmě však bohužel naslouchá někomu, kdo chce za každou cenu monopol prosadit a likvidaci volného trhu v distribuci obhajovat nesmyslnými argumenty." 56

Po srovnání stanovisek premiéra a MPK můžeme učinit některé poznámky. Podle mého názoru Českou poštu skutečně nelze dobře srovnávat s "klasickými" distribučními firmami. Špidlovo vystoupení by bylo možné interpretovat jako předjímání, nebo i zasahování do neukončeného správního řízení ÚOHS (bez ohledu na jeho výsledek) -- premiér jako by říkal: "Pokud získá PNS monopol, vlastně se nic neděje, máme zde ještě Českou poštu." To je dle mého soudu slabá argumentace, legislativně taktéž nic neřeší. Výrok "zavedení služby oslovení vydavatelé přivítali" bohužel není blíže specifikován (kteří vydavatelé?) -- pokud by totiž PNS skutečně získala monopol, měli by v ní stále podíl největší vydavatelé novin a časopisů v ČR (viz akcionářská struktura PNS).

Ad 2. V případu došlo k podání několika dalších žalob či podnětů k prošetření z obou stran. Krátce tyto spory přiblížíme.

  • Jako protiútok konkurenta vypadá podnět k prošetření činnosti MPK, který 30. 1. 2003 podala u ÚOHS advokátní kancelář Pokorný, Wagner a spol. Obviňuje Mediaprint z údajného zneužívání postavení na trhu. Tato advokátní kancelář zastupovala u ÚOHS také společnost Ringier, tento vydavatel však spojení popřel. Podle týdeníku M&M se "neoficiálně hovoří o PNS",57 podle pozdějších informací podal podnět právník Radek Pokorný jako fyzická osoba. AK Pokorný, Wagner a spol. ve své tiskové zprávě tvrdí: "MPK má pravděpodobně na trhu distribuce periodik v ČR dominantní postavení, kterého svým jednáním - dle důkazů uvedených v podání - zneužívá. MPK nabízí svým smluvním partnerům rozdílné obchodní podmínky a s konečnými prodejci tisku uzavírá jednostranně nevýhodné smlouvy, které jí mnohdy zajišťují exkluzivitu. Stejně tak se zřejmě snaží o uzavření exkluzivních smluv i s mnohými vydavateli jednotlivých titulů. MPK rovněž závažně porušuje povinnosti dle smluv s některými vydavateli. Nelze vyloučit, že MPK též vyzývala své odběratele k uzavření zakázaných dohod (zejména o cenách), které mohou vést k nenávratnému narušení hospodářské soutěže." 58 Mediaprint tato obvinění popřel. Úřad však správní řízení s MPK započal až v listopadu 2003.59 V době psaní práce nebyl znám výsledek sporu.
  • U Krajského soudu v Českých Budějovicích se projednávala žaloba Mediaprintu na vydavatelství VLP. Mediaprint se u soudu domáhal, aby VLP přikázal s Mediaprintem nadále spolupracovat. Žalobu soud zamítl z procesních důvodů, nicméně v rozhodnutí uvedl, že odstoupení VLP od smlouvy s Mediaprintem bylo neplatné.60 O toto tvrzení se pak opírala ještě žaloba o náhradu škody, kterou Mediaprint vyčíslil na 65 mil. korun. Podle pozdějších informací se ale firmy MPK a VLP nakonec mimosoudně vyrovnaly. Ivan Kaufmann (MPK) odmítl odškodnění, na kterém se s VLP dohodl, blíže upřesnit.61
  • Ivan Kaufmann (MPK) však také pohrozil České republice mezinárodní arbitráží. V ní chtěl po státu až pět miliard korun (zhruba na tolik si cenil hodnotu MPK) v případě, že by situace na trhu distribuce vedla až ke krachu Mediaprintu.62 Spolu s arbitráží firma po státu požadovala také náhradu škody (nejprve 200, posléze 320 mil. Kč), která jí měla vzniknout tím, že ÚOHS zrušil počátkem roku 2003 předběžné opatření, které nutilo vydavatele deníků využívat k distribuci vedle společnosti PNS také MPK.63 Po ustálení situace na distribučním trhu s koncem roku 2003 však Mediaprint ustoupil od arbitráže i od požadavku náhrady škody. Podle tvrzení Ivana Kaufmanna z ledna 2004 se již MPK stabilizuje a nechce se proto dále pouštět do soudních sporů.64
  • Rok se táhly také soudní spory s Irenou Válovou (Media Observatory). Trestní oznámení na Válovou podal v zastoupení nejmenovaného klienta advokát Radek Pokorný (u ÚOHS zastupoval Ringier) a Tomáš Böhm (ředitel Ringieru) jako fyzická osoba. Válová se podle nich měla měla dopustit trestného činu, když v únoru 2003 na zasedání parlamentní "mediální komise" zveřejnila obsah e-mailové korespondence týkající se sporu Mediaprintu s některými vydavateli periodického tisku (viz 4. 5. Námitky Media Observatory). Policie případ odložila, trestného činu se Válová nedopustila ani podle státní zástupkyně, která prošetřovala následnou stížnost.65
  • Kromě dalších dílčích konfliktů ještě stojí za pozornost tvrzení poslankyně Kateřiny Dostálové (ODS) z května 2003, že se cítí zastrašována kvůli sporu o distribuci tisku. Dostálová těmito slovy označila dopis, který obdržela od advokáta Ringieru Radka Pokorného.66 Pokorný však obvinění popřel: "Paní poslankyně obviňovala mého klienta, jednoho z vydavatelů, z uzavření kartelu i potom, co se toto podezření nepotvrdilo. Vydavatel proto prostřednictvím dopisu žádá, aby poslankyně říkala celou pravdu." 67 Následujícího zasedání parlamentní "mediální komise" 30. 5. 2003 se Dostálová neúčastnila z "rodinných důvodů".

Ad 3. Do "války o distribuci" zasáhl i její poslední článek -- prodejci tisku. Ačkoli byli doposud opomíjeni, je třeba říct, že případný monopol jedné distribuční společnosti by měl nutné důsledky i pro ně. Po událostech na distribučním trhu se vlastně objevily dvě zájmové skupiny -- Sdružení prodejců tisku a Unie trafikantů Moravy a Slezska. Ačkoli se tvářily jako nezávislé, nevytvořily neutrální organizace mezi vydavateli a distributory a počátkem roku 2004 jejich činnost víceméně utichla.

Především z řad stánkařů distribuční sítě MPK vzešla iniciativa Sdružení prodejců tisku, které údajně získalo podporu asi 2500 prodejců. Iniciátorem vzniku profesní organizace byl Ing. Ivan Argaláč z tabákového velkoobchodu FAT. Sdružení poukazovalo na to, že v případě nastolení monopolu PNS se prodejci ocitnou v nevýhodné situaci (diktování smluvních podmínek ze strany jedné distribuční společnosti, snižování rabatu, nemožnost svobodně si vybrat dodavatele tisku). Argaláč v rozhovorech hovoří o údajném "nekorektním jednání" PNS vůči prodejcům (vyhrožování stánkařům, nátlak při podepisování smluv). V otevřeném dopise vydavatelům tisku sdružení tvrdí, že v reakci na "netržní chování" PNS budou přednostně vystavovat a upozorňovat na tituly dodávané jinými společnostmi (tedy vlastně MPK). Svůj prostor však nakonec poskytly zmínce o vzniku sdružení podnikové měsíčníky obou distribučních firem -- Impuls (MPK) i Trafikant (PNS).

Sdružení prodejců tisku dokonce koncem března 2003 uspořádalo petiční akci, která upozorňovala na možnost vzniku monopolu PNS a s tím spojené důsledky. Petici mělo podepsat 4000 prodejců.68 S tendencemi směřujícími k modelu exkluzivního rozvozu (konec roku 2003) ustaly i další projevy sdružení.

Méně známá je iniciativa Unie trafikantů Moravy a Slezska, která vzešla z řad moravských distribučních firem SMD a RET (součásti PNS, a.s.), respektive jejich vedení. Toto sdružení reagovalo na novou situaci na distribučním trhu konce roku 2003, která směřovala k modelu exkluzivního rozvozu (tzn. MPK distribuuje pouze některé časopisy a PNS všechny noviny a zbylou část časopisů, viz dále). Vedení Unie upozorňuje na údajný nátlak MPK na prodejce sítě PNS, samotné prodejce pak nabádá, aby neodebírali tituly exkluzivně rozvážené MPK, protože to prý může v důsledku vést ke snížení rabatu u původního distributora (PNS). Zároveň se snaží přimět vydavatele, kteří přešli exkluzivně do sítě MPK, k návratu k PNS. I tato regionální iniciativa upadla v zapomnění, pravděpodobné spojení s vedením RET pak opět neumožnilo vznik nezávislé organizace prodejců tisku.69

Ad 4. Vlastně lakmusovým papírkem situace na distribučním trhu se stal vznik Deníku Impuls, založeného Ivanem Kaufmannem (MPK) a Mikolášem Černým (P.R. agentura Previa). Jak bylo řečeno dříve, potenciální odmítnutí PNS přijmout nový titul do své sítě by mohlo být interpretováno jako zneužití dominantního postavení, resp. ohrožení přístupu k informacím.

Vydavatelé Impulsu (Černý později svůj podíl prodal) svou snahu oficiálně zdůvodňovali potřebou vytvořit noviny s čistě českým kapitálem a také obavou, že nebude udržena pluralita názorů zveřejňovaných v tisku.70 Vznik titulu lze však také vykládat jako potřebu Ivana Kaufmanna zajistit prodejcům své firmy MPK nějaký prodejní artikl poté, co většina ostatních vydavatelů deníků od něj odešla k PNS a stánkaři sítě MPK tak nemohli svým zákazníkům nabídnout jediný deník. Kaufmann sice PNS obviňoval ze zamezování přístupu Impulsu na trh, nicméně nakonec se s ní na smlouvě o distribuci svého deníku dohodl -- Impuls byl tedy dva měsíce pouze v síti MPK, poté i u PNS.71

Projekt "politického bulváru" se však na trhu ekonomicky neudržel. Osudné se mu staly soudní spory s rádiem Impuls (kvůli nim se list přejmenoval na Inpuls) i nezájem inzerentů. Deník zanikl 11. 10. 2003 po pěti měsících existence. Z hlediska tématu práce je ještě pozoruhodné, že prvním šéfredaktorem Impulsu byl Zdeněk Fekar, novinář, který v týdeníku Euro psal o distribučním sporu hned od jeho vzniku.

Vstříc novému modelu distribuce tisku

Na předcházejících stranách jsme se pokusili popsat a interpretovat poměrně složitý spor o distribuci tisku v České republice. Ten probíhal od září 2002 do počátku roku 2004, přičemž vzešel z provázanosti dvou oblastí -- sféry produkce (vydavatel) a sféry distribuce (logistika) mediálních produktů -- která je pro český tiskový trh charakteristická. Produkce a distribuce tisku jsou vždy těsně spjaty, případ "MPK versus akcionáři PNS" však ukázal, že ekonomická koncentrace vydavatelů v distribuční firmě může mít jisté nepředvídané následky, a to i pro pluralitu šířených informací. Ještě než přistoupíme k odrazu sporu v médiích, budeme se zabývat jeho reálným vyústěním. Jeho podstatou bude zejména proměna akcionářské struktury společnosti Mediaprint a nově uzavírané smlouvy distributorů s vydavateli, které nakonec vedly ke zcela novému modelu distribuce tisku v  České republice, založeném na tzv. exkluzivním rozvozu.

Po stvrzení de iure, že akcionáři dominantní PNS nevytvořili zakázaný kartel, začal Mediaprint stagnovat. Všech pět akcionářů PNS přestalo být jakkoliv nuceno své tituly distribuovat i prostřednictvím MPK -- prakticky to znamená, že dnes žádný český deník nedostaneme u prodejce tisku, který je zásobován pouze MPK. Od MPK odešli především vydavatelé deníků, postupně však i někteří vydavatelé dalších periodik, kteří uzavřeli s PNS smlouvu o exkluzivitě -- tedy dohodu, že budou své tituly dodávat pouze PNS. Tyto kroky znamenaly snížení tržního podílu MPK na poli distribuce tisku, a také propuštění části jeho zaměstnanců.

V této situaci se Ivan Kaufmann snažil zachránit pozici své firmy na trhu. Nejprve se pustil do výroby vlastního deníku Impuls. Poté, když zkrachoval, hledal řešení v majetkovém vstupu několika vydavatelů do slábnoucí MPK -- neboli v podobném principu, na jakém funguje konkurenční PNS. Během podzimu 2003 se tak akcionářská struktura MPK radikálně proměnila. Průběh těchto změn ilustruje tabulka:

Mediaprint &Kapa Pressegrosso, spol. s r.o. -- majetková struktura
1998-2003
říjen 2003
11/2003-11/2004
od listopadu 2004
K.u.K. Medienbeteiligungs (WAZ)
63 %
--
--
--
Ivan Kaufmann (resp. Damika)
37 %
100 %
32 %
32 %
Radek Vaňkát
--
--
5 %
5 %
Hachette Filipacchi 2000
--
--
8,475 %
7,35 %
Mediacop
--
--
6,75 %
5, 875 %
PK 62
--
--
10,35 %
9 %
StarPress
--
--
9,425 %
8, 175 %
Stratosféra
--
--
28,0 %
24,325 %
Springer Media CZ
--
--
--
4,825 %
Motor-Presse Bohemia
--
--
--
1,675 %
Trade &Leisure Publications
--
--
--
1,775 %
Celkem
100 %

Jak vyplývá z tabulky, Kaufmann, držící posledních několik let v Mediaprintu 37 % akcií, odkoupil v říjnu 2003 zbývající podíl od německého koncernu WAZ (což je významný vydavatel na zahraničních trzích, v ČR měl vazbu pouze na MPK). Stal se jediným vlastníkem firmy a začal jednat s potenciálními tuzemskými zájemci o majetkový vstup. Největší obrat MPK vždy tvořila vydavatelství Hachette Filipacchi 2000 a Stratosféra, proto je také oslovil jako první. Do listopadu 2003 Kaufmann prodal původní podíl WAZ i dalším společnostem. Ve všech případech se jedná o časopisecké vydavatele. Tito pak současně -- obdobně jako v případě akcionářů PNS -- podepsali s Mediaprintem exkluzivní smlouvy.72 MPK tak získala prodejní exkluzivitu na tituly svých akcionářů, přidali se ovšem i další vydavatelé. Analogicky k případu PNS proto např. tituly Týden, Instinkt a Nedělní Svět (vydává Mediacop) nekoupíme ve stánku, který odebírá tisk pouze u PNS. Je však možné, že daná prodejna má smlouvy s oběma distribučními společnostmi, avšak dříve toto (značně komplikované) řešení nebylo nutné.

S takto pozměněnou situací se s počátkem roku 2004 začíná hovořit o nové podobě distribuce tisku v České republice.73 Jedná se o model exkluzivního rozvozu, nebo též "rakouský" model (Srov. 6. 1. Rakouská republika). Znamená to, že velká část vydavatelů pro své tituly využívá pouze jednoho distribučního kanálu -- PNS, nebo MPK. PNS postupně získala monopol na distribuci všech českých deníků (včetně "okrajových" komunistických Haló novin), ale distribuuje i časopisy (mimo jiné tituly svých akcionářů Europress a Sanoma Magazines). MPK zase výhradně rozváží mnohé časopisy, především lifestylového zaměření, ale už žádný deník. Z pozice konečného spotřebitele to pak může znamenat, že některý konkrétní titul u "svého" prodejce nesežene, neboť ten odebírá tisk pouze od jednoho ze zmiňovaných distributorů.

V listopadu 2004 se akcionářská struktura MPK dále rozmělnila -- menší podíly ve firmě získala časopisecká vydavatelství Springer Media CZ, Motor-Presse Bohemia a Trade & Leisure Publications. Trend uzavírání exkluzivních smluv s vydavateli se dále upevňuje, někteří vydavatelé ale dále využívají služeb obou distribučních společností.

Poměrně zajímavá jsou čísla, hovořící o změněném tržním podílu obou firem po událostech roku 2003. Obrat trhu distribuce tisku se ten rok odhadoval na zhruba 8, 3 miliardy korun. Tvrzení konkurenčních distributorů si protiřečí:

PNS odhadla nárůst z 55 % podílu na trhu (2002) na 77 % (2003). MPK s informací nesouhlasí, podle firmy její obrat klesl z 3, 5 miliardy (2002) na asi 2, 5 miliardy, což představuje asi 30 % trhu, tedy víc než odhaduje PNS.74 PNS uvádí, že počet jejích odběrních míst se zvýšil z 14 229 (květen 2002) na 22 487 (květen 2003)

Distribuční spor -- obraz v médiích

V naší práci byla nastolena myšlenka možného ohrožení svobody tisku -- ať již byla podle jednotlivých aktérů spatřována v jednání akcionářů PNS, MPK nebo třeba vlády. Velká část práce obsahuje rovněž nastínění vlastnické struktury vydavatelských a distribučních firem v ČR.

V úvodu jsme řekli, že zájem o uplatňování vlastnické kontroly na podobu mediálních komunikátů má své teoretické zázemí především v oblasti kritických (neomarxistických) teorií. Připomněli jsme McNairovu tezi: "Ekonomická moc se prostřednictvím vlastnictví médií přímo proměňuje v moc kulturní." 75 Jak říká McQuail (1999), nejde jen o marxistickou myšlenku (bytí implikuje vědomí), ale běžně se vyskytuje i v "obecném smýšlení" (common-sense). McQuail není ve svých tvrzeních tak striktní jako McNair, upozorňuje na množství zdrojů, ze kterých je mediální produkce financována: "Z toho plyne, že vliv spojený s vlastnictvím je často nepřímý a komplikovaný -- a je jen zřídkakdy jedinou linií vlivu." 76

Osobně se domnívám, že vlastnická kontrola představuje důležitý faktor ovlivňující výslednou podobu žurnalistické produkce. Nicméně pokud nechceme podlehnout pouhému "zdravému rozumu", měli bychom rozlišovat mezi "vlastnictvím" a "řízením", což je pochopitelně klasická sociologická výtka vůči Karlu Marxovi (např. Ralf Dahrendorf, který upozorňuje na manažery, kteří zpravidla řídí podnik, který jim nepatří -- tzn. manažeři jakožto nevlastníci patří třídně k námezdní pracovní síle, funkčně však ke kapitalistům). Ani rozdíl mezi manažerem a vlastníkem nám však nemusí bránit v uvědomění si toho, že vlastnická kontrola žurnalistických výstupů může být uplatňována již přijímáním osob stejných názorů do klíčových manažerských pozic.77 Velmi těžko se také dokazuje autocenzura redakčních pracovníků.

Uplatňování vlastnické kontroly médií (zejména deníků) na referování o distribučním sporu by jistě mohlo být tématem samostatné práce. Zvláště proto, že většina českých deníků je vlastněna vydavateli, kteří byli jeho hlavními účastníky (Economia, VLP, Mafra, Ringier). Tito vydavatelé uplatňování vlastních zájmů na stránkách svých deníků vesměs popírali.

Lze se domnívat, že zúčastnění vydavatelé mohli být při medializaci události ve "schizofrenní" pozici -- kritiku by si vysloužili v případě, že by o ní neinformovali, ale i v případě zcela opačném -- pak by mohli být obviňováni z toho, že se snaží ovlivnit řízení u ÚOHS. Někteří komentátoři78 však také podotýkali, že i zainteresovaný vlastník může čtenáře informovat o tom, že daný problém existuje -- například přiznáním konfliktu zájmů.

V zobrazení události měla specifickou úlohu veřejnoprávní média (viz dále). O důležitosti mediální prezentace pro její aktéry svědčí například stížnost, kterou Unie vydavatelů zaslala Radě ČT v reakci na pořad Klekánice, který se distribučním sporem zabýval.79 UVDT byla přesvědčena, že většina pořadu byla tendenčně zaměřena na obhajobu obchodní pozice firmy Mediaprint & Kapa.80 Rada ČT následně tuto stížnost zamítla s tím, že reportáž zkoumala situaci z hlediska případného ohrožení svobody slova a nikterak neřešila obchodní postavení MPK.81

K načrtnutí problematiky využijeme výstupů z dvou obsahových analýz (analýz publicity), které vypracovala společnost Anopress IT, a.s. v roce 2003. Ty ukazují, jaký prostor byl "distribučnímu sporu" věnován v tištěných i elektronických médiích.82 První z analýz byla zadána týdeníkem Marketing & Media na období 1. 10. 2002 -- 17. 2. 2003 (tedy od počátku sporu po zrušení předběžného opatření), sledováno bylo 33 zdrojů, druhá analýza je podrobnější, sleduje období 1. 10. 2002 -- 31. 5. 2003 ve 39 zdrojích.

K převážně kvantitativní obsahové analýze Anopressu nelze přistupovat zcela nekriticky, je třeba mít na paměti také meze této metody, o kterých mluví například McQuail (1999): konstrukce systému kategorií v sobě skrývá riziko, že badatel zavede vlastní významový systém, spíše než aby ho "odvozoval" z obsahu. Systém kategorií je pak nutně selektivní a potenciálně deformovaný. Výstup obsahové analýzy může být novým textem, který se svým významem může lišit od zdrojového materiálu. Mohou být opomenuty vnitřní vztahy mezi jednotlivými referencemi v textu. A hlavně lze polemizovat s předpokladem, že množství či frekvence pozornosti, věnované určitému jevu, je spolehlivým vodítkem k významu, záměru a účinku sdělení.83 Proto pouze počet zveřejněných příspěvků nemůže být argumentem pro tvrzení, že média jednají ve prospěch některého z účastníků sporu, a to i přesto, že samotná absence článků může být indikátorem náklonnosti médií. K hlubšímu náhledu by bylo zapotřebí podobnější kvalitativní práce, nicméně i výsledky Anopressu jsou velmi podnětné.

Z druhé, podrobnější analýzy Anopressu, kterou zde částečně reprodukujeme, lze vyčíst:

  • počet příspěvků v jednotlivých zdrojích, ale také jak se kauze věnovala regionální média, nebo skupiny zdrojů dělené na časopisy, regionální deníky, celostátní deníky, televize, rozhlas, internetové zdroje
  • údaje o autorech příspěvků
  • počty příspěvků o jednotlivých distribučních společnostech a vydavatelstvích jsou doplněny o hodnocení, zda je informace pozitivní, negativní, neutrální nebo pozitivní i negativní; lze z něj vyčíst, zda média publikovala o konkrétní společnosti více či méně kladné nebo záporné informace
  • údaje Anopressu doplňuji vlastní interpretací a některými dalšími poznámkami (kurzívou)

Kauza distribuce tisku v ČR -- mediální analýza. 1. 10. 2002 -- 31. 5. 2003 (Anopress, a.s.), interpretace

Od října 2002 do konce května 2003 bylo o kauze v médiích publikováno celkem 254 příspěvků ve 39 zdrojích, z nichž 24 bylo celostátních (62 %) a 15 regionálních (38 %). V celostátních zdrojích bylo uveřejněno 201 příspěvků (79 %), v regionálních 53 (21 %). Nejvíce příspěvků uveřejnily Strategie (45), Marketing & media (31), Hospodářské noviny (20), Televize ČT1 (18), Euro (17) a Týden (11). Z regionálních deníků zdroje Vysočina publikovaly 19 příspěvků, středočeské zdroje 13, východočeské 8, severomoravské 6, jihomoravské 4, Morava - základ 2 a jihočeské 1 příspěvek. Dělíme-li zdroje podle druhu, pak časopisy uveřejnily 111 příspěvků, regionální deníky 53, celostátní deníky 45, televize 20 relací, internetové zdroje 19 příspěvků a rozhlas 6 relací.

Anopress pro svou analýzu sledoval poměrně velký počet zdrojů. Je třeba si však uvědomit, že opomíjí některá alternativní média, která se situací v distribuci zabývala, ať již jde o kanály, které slouží více či méně novinářům (agenturní servis ČTK a ČIA, server www.ceska-media.cz), zaměstnancům distribučních firem a vydavatelům (podnikové měsíčníky MPK -- Impuls info, později Puls tisku, PNS -- Trafikant) nebo o různé typy internetových stránek a weblogů (uváděná analýza sleduje pouze čtyři internetové zdroje). V případě regionálních deníků, které jsou Anopressem rozlišeny dle jednotlivých oblastí, v podstatě nejde o množství na sobě nezávislých zdrojů, neboť většina z nich patří vydavateli VLP (Deníky Bohemia, Deníky Moravia), tedy jednomu z účastníků kauzy. Příspěvky o distribučním sporu se mezi jednotlivými regionálními tituly VLP příliš nelišily -- většinou byly označeny jako "red", tedy redakční sdělení (o autorech viz dále). Anopress nesleduje komerční televizní a rozhlasové stanice.

Porovnání zdrojů, počtu a autorství příspěvků

POROVNÁNÍ ZDROJŮ

PŘEHLED ZDROJŮ

ZDROJE PODLE OBLASTÍ

ZDROJE ÚPODLE DRUHU

Předcházející grafy mimo jiné ilustrují důležitost veřejnoprávních médií (ČT, ČTK, ČRO). Nejvíce se totiž situací v distribuci zabývala odborná mediální periodika (Strategie, Marketing & Media) a Hospodářské noviny, jejichž vydavatelé (Economia, Sanoma Magazines) byli či jsou akcionáři PNS a tedy mohli být potenciálně na vývoji zainteresováni. ČT i ČRO o sporu informovaly poměrně často (jednotlivé stanice ČRO jsou zachyceny zvlášť, jejich příspěvky nejsou sečteny). ČTK, jak již bylo řečeno, do analýzy zařazena nebyla, distribucí tisku se však zabývala průběžně a často. Některé zprávy ČTK se však zejména do tištěných médií nedostaly -- deníky tak fungovaly jako pomyslný gatekeeper. Jak uvidíme dále, mnoho informací o kauze bylo médii přebíráno z agenturního servisu ČTK, nikoliv však všechny. K posouzení toho, které zprávy ČTK o distribučním sporu média přebírala a které ponechávala bez povšimnutí, by vyžadovalo další obsahovou analýzu (porovnání zdrojů s ČTK).

Nejvíce příspěvků o kauze bylo publikováno v dubnu 2003 (52), lednu 2003 (40) a listopadu 2002 (36).

ČASOVÉ OBDOBÍ

Z autorů nejvíce příspěvků publikovali mav (22), mac (14), Eva Stejskalová (10) a zdf (10). Z čtk bylo ve sledovaných médií publikováno 31 zpráv a 26 bylo redakčních.

AUTOŘI PUBLIKUJÍCÍ VÍCE NEŽ 1 PŘÍSPĚVEK

Autoři publikující 1 příspěvek

autor
počet příspěvků
autor
počet příspěvků
autor
počet příspěvků
autor neuveden
34
Jiří Hořčica
1
Patrik Tomšů
1
ada
1
JIŘÍ MICHAL
1
Pavel Janošec
1
age
1
Jiří Völfl
1
Pavel Šnajdr
1
Aleš Borovan
1
JÖRN W. RÖPER
1
pet
1
dob
1
jp
1
pol
1
ha
1
Kateřina Blechová
1
Richard Cacák
1
hoj
1
kot
1
sto
1
ile
1
Kristián Chalupa
1
Štěpán Kotrba
1
Ivan Langer
1
Michal Klíma
1
Tomáš Böhm
1
jac
1
Milada McGrathová
1
Tomáš Šiřina
1
Jaroslav Krupka
1
Miroslav Melichar
1
tr
1
Jaroslav Teplý
1
Miroslav Pavel
1
vla
1
Jaroslava Čajová
1
mk
1
Vladimír Bystrov ml.
1
JIK
1
nig
1
zr
1

Příslušnost autorů k redakcím

Zdroj
Autoři
BBC
Milada McGrathová, Ondřej Štindl
Blesk
red, pol, čtk
Britské listy
Irena Válová, Štěpán Kotrba, Kristián Chalupa, Jaroslava Čajová
Deníky Moravia - základ
čtk
Ekonom
JIK
Euro
zdf, Zdeněk Fekar, Jörn W. Röper, flp
Haló noviny
čtk, zr, mr, jov
Hospodářské noviny
čtk, Michal Klíma, red, Miroslav Pavel, Aleš Borovan, Martina Vojtěchovská, ha
iDnes
čtk
Impuls
Jiří Michal, Zdeněk Fekar
Jihlavské noviny - Vysočina
redakce, Eva Stejskalová
Lidové noviny
ček, čtk
Listy Pelhřimovska - Vysočina
redakce, Eva Stejskalová
Marketing & media
mav, Jan Váchal, Martina Vojtěchovská, Ivan Langer, Patrik Tomšů
Metro
Irena Válová, čtk
Mladá fronta Dnes
red, čtk
Moravskoslezský deník
red, Tomáš Šiřina, eko
Neviditelný pes
Irena Válová, Jan Váchal, Jaroslav Teplý
Noviny Havlíčskobrodska - Vysočina
redakce, Eva Stejskalová
Noviny Chrudimska
red
Noviny Třebíčska - Vysočina
redakce, Eva Stejskalová
Noviny Žďárska - Vysočina
redakce, Eva Stejskalová
Právo
ada, nig, čtk, jac, tr, jp
Profit
Pavel Šnajdr, Miroslav Melichar
Radiožurnál
Pavel Janošec
Reflex
Miloš Čermák
Respekt
Jiří Völfl
Rovnost - Brněnský a Jihomoravský deník
red
Strategie
mac, Martina Coufalová, Jaroslav Kovařík, red, dob, Vladimír Bystrov ml., Zdeněk Fekar, hoj, Vladimír Bystrov, Ivan Kaufmann, pet, age, Linda Bendová, Jaroslav Krupka, vla, Tomáš Böhm, sto, kot, Jiří Hořčica, ile
Střední Čechy
eko, čtk, red
Televize ČT1
Markéta Daňhelová, Vlastimil Weiner,Kateřina Blechová, Linda Bendová, Petr Sojka, Petr Šuleř, Richard Cacák
Televize ČT2
Markéta Daňhelová
Týden
koč, mk
Večerník Praha
eko, čtk, red
Vysočina
eko, čtk, red
Zlínské noviny
eko, čtk

Příspěvky označené (red), (redakce), (čtk) se objevovaly zejména v denících (celostátních i regionálních). Anopress v analýze rozlišuje zkratku a celé jméno autora -- příspěvky redaktorek Martiny Vojtěchovské (Marketing & media) a Martiny Coufalové (Strategie) jsou tak s velkou pravděpodobností zachyceny i pod značkami (mav), resp. (mac). V případě agentury ČTK, která o kauze informovala od počátku a její zpravodajové zde zachyceni nejsou, byly autorkami jejích zpráv hlavně Marcela Fialková a Zuzana Opletalová (jak také ukazuje citační index této práce). Často se distribučním sporem zabýval také novinář Zdeněk Fekar (v analýze také jako "zdf") v týdeníku Euro, který se později stal šéfredaktorem Deníku Impuls Ivana Kaufmanna.

Medializace účastníků sporu

Hlavními aktéry kauzy jsou na jedné straně distributorská společnost MPK a na druhé vydavatelé tisku, přičemž hlavní účastníci, VLP, Ringier a Mafra, jsou vlastníky První novinové společnosti (PNS). MPK a PNS se v České republice dělí o distribuci tisku.

V následující tabulce je uveden přehled distribučních a vydavatelských společností s počtem, který udává, v kolika příspěvcích se o společnosti psalo. V grafu je zachycena hodnota informace o společnosti. Hodnoty jsou děleny do kategorií pozitivní, negativní, neutrální a pozitivní i negativní (příspěvek obsahoval jak kladné tak záporné informace o společnosti).

společnost
počet příspěvků
MediaPrint Kapa Pressegrosso
237
PNS
159
Vltava Labe Press
108
Ringier
99
Mafra
86
vydavatelé*
44
Sanoma
39
Europress
31
Československý sport
24
Borgis
15
Astrosat
10
Stratosféra
10
Hachette Filipacchi 2000
8
Axel Springer
2
Astmat
1
Star Press
1
* pozn. některé články hovoří obecně o vydavatelích, neuvádí názvy společností

distributoři
a vydavatelství
celostátní zdroje
deníky, časopisy,
internet
regionální
zdroje
rozhlas a TV
celkem
Astmat
1
 
 
1
Star Press
1
 
 
1
Axel Springer
2
 
 
2
Hachette Filipacchi 2000
8
 
 
8
Astrosat
10
 
 
10
Stratosféra
10
 
 
10
Borgis
15
 
 
15
Československý sport
18
4
2
24
Europress
26
5
 
31
Sanoma
34
5
 
39
vydavatelé
28
9
7
44
Mafra
64
10
12
86
Ringier
72
15
12
99
Vltava Labe Press
71
22
15
108
PNS
123
11
25
159
MediaPrint Kapa Pressegrosso
158
53
26
237
celkem
641
134
99
874

Největší prostor pro vyjádření svých názorů média poskytla Ivanu Kaufmannovi (MPK), který byl citován v 68 příspěvcích, byl s ním veden 1 rozhovor a sám byl autorem 2 příspěvků (celkem 71). Za ním následují Vladimír PořízVLP, který byl citován ve 26 příspěvcích a Irena Válová (Media Observatory ČR) mohla své postoje prezentovat v 25 příspěvcích. Ostatní představitelé jsou uvedeni v grafu a tabulkách.

MPK
jméno
citace
rozhovor
autor
celkem
Ivan Kaufmann
68
1
2
71
Aleš Pejchal
6
6
Jiří Slavíček
4
4
Mikoláš Černý
2
2
celkem
80
1
2
83

PNS a vydavatelé
jméno
citace
rozhovor
autor
celkem
legenda
Vladimír Poříz
26
 
 
26
VLP
Tomáš Böhm
21
 
 
21
Ringier, UVDT
Roman Latuske
6
 
 
6
Mafra
Jörn W. Röper
5
 
1
6
PNS
Martin Shenar
5
 
 
5
Hachette Filipacchi 2000
Radomil Juda
5
 
 
5
PNS
Jaromír Skopalík
4
 
 
4
Europress
Karel Tejkl
3
 
 
3
VLP
Pavel Fráňa
3
 
 
3
VLP
Pavla Bittnerová
2
 
 
2
VLP
Antonín Herbeck
2
 
 
2
Stratosféra
Pavel Sýkora
2
 
 
2
Sanoma
Milan Pešava
1
 
 
1
VLP
Stanislav Vaníček
1
 
 
1
VLP
Marie Horáková
1
 
 
1
Mafra
Martin Novák
1
 
 
1
PNS
Květa Čechová
1
 
 
1
Europress
Kees van der Kolk
1
 
 
1
Sanoma
Jan Váchal
 
 
1
1
IDG dech
Jiří Kašpar
1
 
 
1
Astrosat
celkem
91
 
2
93
 

jméno
MediaPrint Kapa (MPK)
PNS a vydavatelství
politici
ostatní
celkem
legenda
Ivan Kaufmann
71
 
 
 
71
spolumajitel MPK
Vladimír Poříz
 
26
 
 
26
generální ředitel Vltava Labe Press
Irena Válová
 
 
 
25
25
Media Observatory ČR
Tomáš Böhm
 
21
 
 
21
generální ředitel společnosti Ringier ČR, UVDT
Kristián Chalupa
 
 
 
18
18
tiskový mluvčí ÚOHS
Pavel Dostál
 
 
15
 
15
ministr kultury, ČSSD
Josef Bednář
 
 
 
10
10
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS)
Jaromír Talíř
 
 
7
 
7
předseda mediální komise, KDU-ČSL)
Timothy Balding
 
 
 
7
7
generální ředitel WAN
Ivan Argaláč
 
 
 
7
7
Sdružení prodejců tisku (SPT)
Aleš Pejchal
6
 
 
 
6
právník MPK
Roman Latuske
 
6
 
 
6
prokurista společnosti Mafra
Jörn W. Röper
 
6
 
 
6
předseda představenstva PNS
Kateřina Dostálová
 
 
6
 
6
členka mediální komise Parlamentu, ODS
Martin Shenar
 
5
 
 
5
generální ředitel Hachette Filipacchi 2000
Radomil Juda
 
5
 
 
5
generální ředitel PNS
Vladimír Špidla
 
 
5
 
5
předseda vlády, ČSSD
Jiří Slavíček
4
 
 
 
4
právník MPK
Jaromír Skopalík
 
4
 
 
4
jednatel Europressu
Jan Šusta
 
 
 
4
4
ředitel UVDT
Milan Kopecký
 
 
 
4
4
novinář a bývalý vydavatel
Karel Tejkl
 
3
 
 
3
ředitel VLP divize Východ
Pavel Fráňa
 
3
 
 
3
právní zástupce VLP
Michal Klíma
 
 
 
3
3
člen výkonného výboru Světové asociace novin (WAN)
Michal Doktor
 
 
3
 
3
poslanec, ODS
Ivan Langer
 
 
3
 
3
člen mediální komise, ODS
Günter Verheugen
 
 
3
 
3
komisař, Evropská komise
Mikoláš Černý
2
 
 
 
2
MPK
Pavla Bittnerová
 
2
 
 
2
ředitelka divize Severní Morava a Slezsko společnosti VLP
Antonín Herbeck
 
2
 
 
2
ředitel vydavatelství Stratosféra
Pavel Sýkora
 
2
 
 
2
ředitel distribuce Sanoma Magazines
Petr Pleva
 
 
2
 
2
poslanec, ODS
Táňa Fišerová
 
 
2
 
2
poslankyně US-DEU
Brian Crowley
 
 
2
 
2
poslanec Evropského parlamentu
Milan Pešava
 
1
 
 
1
vedoucí distribuce východočeské divize VLP
Stanislav Vaníček
 
1
 
 
1
technický manažer VLP
Marie Horáková
 
1
 
 
1
oddělení distribuce Mafra
Martin Novák
 
1
 
 
1
obchodní ředitel PNS
Květa Čechová
 
1
 
 
1
ředitelka distribuce Europressu
Kees van der Kolk
 
1
 
 
1
generální ředitel firmy Sanoma
Jan Váchal
 
1
 
 
1
vedoucím obchodního oddělení vydavatelství IDG dech
Jiří Kašpar
 
1
 
 
1
jednatel Astrosatu
Radek Pokorný
 
 
 
1
1
advokát (Advokátní kancelář Pokorný, Wagner a spol.)
Vlastimil Tlustý
 
 
1
 
1
předseda poslaneckého klubu ODS
Jaroslav Bureš
 
 
1
 
1
Hana Marvanová
 
 
1
 
1
Ivana Levá
 
 
1
 
1
poslankyně KSČM
Daniel Köppl
 
 
 
1
1
mediální expert
Dietmar Wolff
 
 
 
1
1
ředitel ENPA (European Newspaper Publishers)
Simona Lhotáková
 
 
 
1
1
prodejce tisku
Petr Bánovský
 
 
 
1
1
finanční analytik
celkem
83
93
52
83
311
 

Systémy distribuce tisku v EU -- nástin problematiky

Po obsáhlém popisu proměny distribuce tisku v České republice v letech 2002--2004 je na místě srovnání s ostatními zeměmi Evropské unie. Distribuční systémy i právní úpravy v jednotlivých státech často podléhají tradičním a národním specifikům. Jde o značně rozsáhlou problematiku, samostatnou právní analýzu by si zasloužilo zejména srovnání vztahů mezi vydavateli a distributory tisku. Krátkou práci tohoto typu vypracoval např. v březnu 2003 Petr Kolář z Parlamentního institutu, publikaci na toto téma vydala i česká Unie vydavatelů.

Zde vyjdeme z konfrontace několika zdrojů, popíšeme situaci v pěti nejbližších zemích EU -- jde o Rakousko, Spolkovou republiku Německo, Polsko, Francii a Slovensko. Zajímat nás bude hlavně úprava vztahů mezi vydavatelem a distributorem a související legislativa. Jde nicméně pouze o základní nástin problematiky.

Rakouská republika

Distribuci tisku si z celé jedné třetiny zajišťují sami vydavatelé. I v případech, kdy určitý titul distribuuje jiná společnost, jde většinou o majetkově propojenou firmu.

Nejčtenější rakouské deníky Kronen Zeitung a Kurier koncem osmdesátých let vytvořily společnou dceřinou společnost Mediaprint, která se stará o distribuci obou titulů. Jde o vlastnické propojení, protože významné majetkové podíly v obou denících má společnost Westdeutsche Allgemeine Zeitung (WAZ), která řídí činnost firmy Mediaprint.84

Vlastnictví v distribučních firmách ani činnost distributorů tisku není žádným speciálním zákonem upravena.

Rakouská asociace vydavatelů v dotazníku rozeslaném českou UVDT přiznává, že majetkové propojení vydavatelů a distribučních firem částečně ovlivňuje dostupnost některých titulů brzy ráno: "Ti, kdo nemají vlastní distribuci a nejsou akceptováni distribučními firmami a ostatními tituly, musejí provádět distribuci poštou, která přichází k zákazníkům velmi často pozdě v poledne nebo odpoledne." 85

Distributoři (v závorce podíl na trhu): Morawa (33 %), Pressegrossvertrieb Salzburg (28 %, distribuuje pouze časopisy), Mediaprint (7 %), sami vydavatelé (32 %).86

Spolková republika Německo

Německý tiskový trh je považován za největší v EU. Systém distribuce tisku má více než 118 tisíc prodejců. Tito maloobchodníci jsou exkluzivně zásobováni velkoobchodníky, kteří jsou příslušní pro jejich území a kteří mají v dané oblasti monopolní postavení.

Distribuce periodického tisku je zajišťována prostřednictvím tří tradičních systémů: systém čtenářských kruhů (Lesezirkel), systém nádražních knižních obchodů (Bahnhofsbuchhandel) a grosso systém.

Grossso systém je nejvýznamnější formou distribuce. Je zajišťován prostřednictvím 83 grosistů, kteří tvoří zprostředkující článek mezi vydavatelem a jednotlivými prodejci tisku. Tito grosisté mají ve své oblasti monopolní postavení (tzv. územní exkluzivita), s výjimkou Hamburku a Berlína, kde jsou v jedné oblasti dva grosisté. Na tento systém se vztahují ustanovení Zákona o ochraně hospodářské soutěže.87

Majetková provázanost mezi vydavatelem a distributorem tisku je v zásadě možná. Distribuční firma ovládaná vydavatelem však nesmí mít dominantní postavení na distributorském trhu. Zásada vychází z rozhodnutí německého antimonopolního úřadu z roku 1997, kdy vydavatel Axel Springer získal 24 % majetkovou účast ve společnosti provozující obchod s knihami a časopisy. Úřad toto majetkové propojení označil za nedovolenou fůzi, a to z toho důvodu, že i minoritní účast vydavatele v distribuční firmě mu umožňovala vykonávat kontrolu nad prodejem vlastních produktů.88

Každý titul má neomezený přístup na trh, který je podmíněn neutralitou velkoobchodníků vůči jednotlivým vydavatelům. Neutralita bývá ustanovena v úpravách obchodních vztahů mezi vydavateli a velkoobchodníky.89

Národní distributoři (v závorce vlastníci): MZV (WAZ), ASV Vertriebs GmbH (Springer), Saarbach a IPS (Hachette Distribution Services HDS)

Francouzská republika

Ve Francii existuje si 33 000 maloobchodníků pro cca. 59 mil. obyvatel. Distribuce tiskových produktů byla pevně stanovena v takzvaném "Loi Bichet" z 2. dubna 1947. Obsahem tohoto zákona je svoboda distribuce tisku, stejné zacházení se všemi tiskovými produkty, neutralita obchodních stupňů vůči všem titulům a kooperace v logistickém sektoru.90

K provozování prodeje tiskovin je zapotřebí svolení Komise organizace prodeje, což je stálý orgán Rady pro otázky distribuce tisku (Conseil supérieur des messageries de la presse). Distribuční činnost může být vykonávána pouze zvláštními obchodními společnostmi založenými v souladu s ustanoveními zákona č. 47 -- 585. Rada pro otázky distribuce má zajistit fungování celého modelu a má svěřené pravomoci k zásahům do vztahů mezi vydavateli a distributory. Rada především dbá na dodržování principů rovnosti a nestrannosti. Distributor musí přistoupit na uzavření smlouvy s každým vydavatelem, který má zájem o zajištění distribuce jeho prostřednictvím, a to bez ohledu na to, zda tento vydavatel je jedním ze společníků distributorské společnosti.91

Distribuci tisku ve Francii dominuje již více než půl století společnost NMPP (Nouvelles Messageries de la presse parisienne). Majoritním vlastníkem NMPP je pět družstev vydavatelů, která dohromady drží 51 % kapitálu. Zbývající podíl vlastní skupina Hachette.92

Distributoři: celostátní NMPP/CCEI -- 49 % vlastní Hachette a 51 % ostatní vydavatelské domy, provozující 20 vlastních velkoobchodních provozů, a MLP (jen časopisy). Asi 400 malých nezávislých velkoobchodníků -- HDS vlastní obchodní řetězec Relay (800 dopravních míst), NMPP provozuje franchisingový systém s 900 "Maisons de la Presse".93

Polská republika

V Polsku neexistuje zákon, který by upravoval přímo vztah mezi vydavatelem a distributorem tisku. Jsou zde ale mechanismy, které brání dominantnímu distributorovi v diskriminaci některého z titulů. V současné době nemají polští vydavatelé podíl v distribučních firmách, vlastnické vztahy v tisku a distribuci ale nejsou zákonem nijak omezeny.

Do roku 1989 byl výhradním distributorem tisku polský stát. Vše změnil zákon o podnikání a zákon o likvidaci RSW Prasa-Książka-Ruch, což byla státní distribuční společnost. Monopol státního podniku zanikl a z původní RSW vznikla na počátku devadesátých let akciová společnost Ruch S.A., která je zcela vlastněná státem. Ruch S.A. i dnes dominuje na distribučním trhu, ale nemá monopol (její podíl na trhu činí 49 %). Druhým největším distributorem v zemi je Kolporter S.A. s 30 % podílem na trhu. Distribucí se v zemi zabývá dalších pět společností včetně Polské pošty. Existuje zde také asi patnáct lokálních distributorů.94

Společnosti Ruch S.A. plynou z dominantního postavení některé výhody, ale také povinnosti. Tyto záležitosti upravuje Zákon o ochraně konkurence a spotřebitelů. Ruch S.A. je například nucen distribuovat každý titul, který vydavatelé předloží. Při značné remitendě může být ale titul stažen z prodeje kvůli ekonomickým podmínkám dohody. Ostatní distributoři mohou odmítnout prodávat titul s nízkým nákladem s odvoláním na ekonomický aspekt smlouvy.

Vztah mezi vydavatelem a distributorem se řídí obecnou úpravou polského soutěžního práva.95 Ustanovení týkající se distribuce však obsahuje "tiskový zákon". Článek 3 Kapitoly I tiskového zákona ze dne 26. ledna 1984 (Dziennik Ustaw ze dne 7. února 1984) stanovuje, že: "Zaměstnanec zaměstnaný v oblasti tisku a distribuce nesmí omezovat ani nijak brzdit tisk a nákup deníků, periodik nebo jiných tiskových publikací přijatých společností pro tisk a rozšiřování kvůli jejich profilu nebo obsahu."96

Distributoři (v závorce podíl na trhu): Ruch S.A. (49 %), Kolporter S.A. (32 %), Garmond Press S.A. (5 %), Inmedio (4 %), Kolportaź Prasy Rolkon Sp.z o.o. (3,5 %), Franpress Sp. z o.o. (3,5 %), Poczta Polska a zhruba 15 místních distributorů (3 %)

Slovenská republika

Slovenský distribuční systém se z historických důvodů vyvíjel obdobně jako v České republice, do počátku devadesátých let zde rovněž působila monopolní PNS. V devadesátých letech se však slovenská privatizační cesta od zbytku někdejší federace začíná odlišovat.

Privatizovaná slovenská Prvá novinová spoločnosť (s majoritním podílem Fondu národného majetku) si v devadesátých letech prošla vleklou krizí, kdy dlouho neplatila smluvním partnerům (vydavatelům), byla "vytunelována" a roku 2000 skončila v konkurzu. Tyto změny velmi podrobně popisuje Brečka (2002).

Někdejší vedení Fondu národného majetku rozhodlo roku 1998 o odprodeji PNS polygrafické společnosti Danubiaprint (šlo o společnost spřízněnou s HZDS, pozdější tiskárny Versus). Nicméně Protimonopolný úrad SR takovou koncentraci tiskárenských a distribučních firem zakázal; k odprodeji PNS tak nedošlo.

Na nekalé praktiky PNS reagovala pětice vydavatelů založením vlastní Privátné novinové služby, a.s. (PrNS). K praktickému zániku PNS vedly dvě skutečnosti: 1. Sekci předplatného od PNS převzala (vydavateli vlastněná) PrNS -- 1. 1. 2000, 2. Společnost Mediaprint Kapa převzala od PNS více než 1000 novinových stánků -- 31. 1. 2000.97

Zmiňovanými kroky získala slovenská distribuční firma Mediaprint Kapa takřka monopolní postavení. Její odhadovaný tržní podíl je 98 %, zbytek připadá na konkurenční PONS (Poštová obchodná novinová spoločnosť). Ivan Kmotrík, který kontroluje bratislavské tiskárny Versus a mnoho dalších polygrafických společností, má podíl i v Mediaprint Kapa.

Nabyté postavení slovenské Mediaprint Kapa zkoumal v roce 2001 Protimonopolný úrad SR: proti sloučení s PNS, jež distributorovi přineslo dominantní postavení, neměl námitky a koncentraci schválili i vydavatelé tisku.98

Přes opakované snahy různých skupin o změnu mediální legislativy na Slovensku stále platí federální "tiskový zákon" z roku 1966, i když byl pochopitelně mnohokrát novelizován.99 Distribucí tisku se tento zákon nezabývá, jeho § 21 pouze krátce konstatuje: "O spôsobe rozširovania periodickej tlače rozhodujú vydávatelia." Taktéž koncentrace ve vydavatelské oblasti zákon speciálně neřeší, obecně se jí zabývá, podobně jako v ČR, slovenské antimonopolní zákonodárství.

Shrnutí

Po stručném přehledu evropských distribučních systémů je možno učinit některé poznámky.

Konkrétní podoba distribučních modelů v Evropské unii vyplývá povětšinou z delší národní tradice. Jednotlivé distribuční systémy se tak liší, nicméně je možné najít některé společné rysy.

Samotné majetkové propojení vydavatelských a distribučních firem není v Evropě ničím neobvyklým a většinou není tato oblast ani nijak zvlášť legislativně upravena. "Zákon o distribuci" má především Francie.

Pouze výjimečně si vydavatelé zajišťují distribuci vlastními silami (výjimkou je Rakousko). Vyskytuje se jak územní exkluzivita (hlavně Německo), tak exkluzivita rozvozu určitého typu titulů (např. Rakousko -- proto po změnách v českém systému distribuce byl tento nazýván "rakouským").

Dominantní postavení určitého distribučního podniku se v Evropě vyskytuje (Francie, Slovensko). Jak upozorňuje Kolář (2003), sankce za porušení hospodářské soutěže "se uplatňují až ve chvíli, kdy dojde ke zneužití dominantního postavení soutěžitele, nikoliv tedy již samotným nabytím tohoto postaven."100 Podobně funguje i česká právní úprava, jak argumentoval v průběhu českého "distribučního sporu" předseda ÚOHS Josef Bednář (Srov. 4. 6.)

Vztah mezi vydavatelem a distributorem nebývá striktně upraven, výjimkou je Francie, kde má stálá Rada pro otázky distribuce poměrně značné pravomoci k zásahům do vztahů mezi vydavateli a distributory. Zajištění neutrálního přístupu distributorů ke svým obchodním partnerům -- vydavatelům -- většinou neřeší zákonné normy, ale bývá ustanovena v úpravách obchodních vztahů mezi vydavateli a velkoobchodníky. Podobný "kodex" ostatně po změnách na českém distribučním trhu vydala i česká PNS.

K otázce možného ohrožení plurality tisku, která nás v této práci nejvíce zajímala, je třeba podotknout, že "uplatňování ústavních principů svobody projevu je většinou provedeno normami správního práva, které mají význam především v zemích s dominantním postavením pošty (tedy veřejné služby) jako distributora tisku."101

Závěr

Předmětem zájmu této práce byla proměna systému distribuce tisku v České republice v letech 2002--2004. V popisovaném vývoji jsme identifikovali dvě tematické linie -- linii "obchodní", kterou řeší soutěžní právo a "antimonopolní úřad", a linii "veřejného zájmu", za který považuji pluralitu v oblasti mediální produkce. Na dichotomii trh -- pluralita tisku se přitom v oblasti mediálních studií lze dívat při nejmenším dvěma odlišnými způsoby: skrze liberální "paradigma konkurence" či kritické "paradigma dominance" (McNair, 2004).

I když jsme zdůraznili, že vlastnická kontrola mediálních organizací není jedinou linií uplatňování vlivu na konečnou podobu mediální produkce, v souladu s kritickými teoriemi jsme na vlastnictví vydavatelských a distribučních firem kladli poměrně značný důraz. Bez nastínění majetkové provázanosti sféry produkce a sféry distribuce tisku v České republice bychom ostatně nemohli změny na distribučním trhu, ke kterým v posledních letech došlo, vůbec pochopit.

Samotný popis vlastnické struktury vydavatelů a distributorů nám ale nestačil. Problém jsme zobecnili a zabývali jsme se hlavně otázkou, jak boj dvou tržních subjektů na poli distribuce tisku může ovlivnit pluralitu mediální produkce. Touto otázkou se také několikrát během roku 2003 zabývala parlamentní Stálá komise pro sdělovací prostředky.

Distribuce tisku v České republice se za posledních patnáct let ekonomické a sociální transformace značně proměnila. Státní Poštovní novinová služba byla privatizována, za pomoci tuzemského i zahraničního kapitálu vzniklo v devadesátých letech množství soukromých distribučních firem. Dvanáct let vznikající konkurenční prostředí v segmentu distribuce tisku je završeno koncentrací ve dva velké podniky -- První novinová společnost, a.s. a Mediaprint & Kapa Pressegrosso, s.r.o. Do roku 2002 tak v České republice vznikl de facto duopol, ovšem bez dohody o rozdělení trhu.

"Distribuční spor" v letech 2002--2004 byl další fází tohoto dlouhodobého procesu. Během krátké doby na podzim 2002 vydavatelé nejvýznamnějších českých deníků -- a zároveň akcionáři PNS -- vypověděli smlouvy konkurenční MPK. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže de iure nenašel důkaz, že by vydavatelé uzavřeli nepovolenou koordinovanou dohodu soutěžitelů. Přesto nastolení monopolu jediné distribuční společnosti (PNS) hrozilo. Monopolní, či značným způsobem dominující distribuční firma by přitom mohla některými formami nátlaku na vydavatele (odmítnutí přijmout do své sítě určitý titul, požadavek nepřiměřeného rabatu) ohrozit přístup občanů k informacím.

Těmito úvahami jsme se dostali až k možným legislativním úpravám vztahů mezi vydavateli a distributory. Je špatný již samotný princip majetkového propojení vydavatelů a distributorů? Jak zajistit neutrální přístup distributora, jakožto klíčového prvku rozšiřování periodického tisku, k vydavateli?

Po stručném srovnání distribučních systémů v zemích Evropské unie jsme konstatovali, že majetkové propojení vydavatelských a distribučních firem není v Evropě ničím neobvyklým a vztah mezi nimi většinou není ani nijak zvlášť legislativně upraven. "Zákon o distribuci" má hlavně Francie. Zajištění neutrálního přístupu distributorů k obchodním partnerům -- vydavatelům -- většinou neřeší zákonné normy, ale bývá ustanoveno v úpravách obchodních vztahů mezi vydavateli a distributory.

Otázkami vertikální koncentrace vydavatelských a distribučních kapacit se zabývaly i ostatní evropské země (např. Německo, Slovensko) především v legislativním rámci antimonopolního zákonodárství. Nicméně ve většině zemí Evropy fungují na distribučním trhu více než dva ekonomické subjekty. I když se v Evropské unii vyskytuje územní exkluzivita či exkluzivita rozvozu určitého typu titulů, tedy svého druhu monopoly, monopol distribuční firmy s celostátní působností je výjimečný.

Ivan Kaufmann, dlouholetý spoluvlastník Mediaprintu, se nakonec zachránil zcela tržně -- nabídnutím majetkových podílů časopiseckým vydavatelům a uzavíráním nových smluv. Vyústěním české "distribuční cesty" se pak roku 2004 stalo vytvoření modelu exkluzivního rozvozu ("rakouský" model). Znamená to, že velká část vydavatelů pro své tituly využívá pouze jednoho distribučního kanálu -- PNS, nebo MPK. PNS postupně získala monopol na distribuci všech českých deníků, ale distribuuje i časopisy. MPK již rozváží výhradně časopisy.

Možnosti řešení podobných konfliktů mezi vydavateli a distributory, resp. potenciálního ohrožení plurality tisku jsme v práci pouze naznačili. Evropské distribuční systémy mají svá specifika, jež vyrůstají z historických tradic jednotlivých států. Tyto odlišné distribuční modely by si zajisté zasloužily hlubší, především právní analýzu.

Domnívám se, že distribuční systémy států s odlišnými tradicemi, počtem obyvatel i strukturou mediální produkce lze obtížně srovnávat, jsou těžko přenositelné. Podle mého názoru by v českém, takřka oligopolním prostředí na distribučním trhu měla být otázka distribuce nebo křížení vlastnictví mediálních podniků ošetřena i jinak než jen Zákonem o ochraně hospodářské soutěže. Nabízí se tak při nejmenším možnost speciální úpravy v tzv. tiskovém zákoně (46/2000 Sb.). Přijatelná se mi jeví zejména některá ustanovení francouzského zákona "Loi Bichet" o neslučitelnosti funkcí vedoucích pracovníků v distributorských firmách s funkcemi ve vedení tiskových či reklamních agentur.

Antimonopolní zákonodárství řeší princip zachování hospodářské soutěže, tiskový zákon pak především princip zachování plurality názorů v médiích. Zmiňované dva principy však nelze oddělovat. Vydavatelská sféra je oblastí strategického významu -- i když informace vždy budou v tržním systému do značné míry považovány za zboží, jejich konečná podoba si v demokratické společnosti zaslouží zvláštní ochranu. A to přesto, že vydavatelé se proti tomuto tvrzení vždy budou ostře ohrazovat.

Seznam použitých zkratek

VLP -- Vltava-Labe-Press, a.s., vydavatel

RBVG -- Rheinisch-Bergische Verlagsgesellschaft GmbH, německý vydavatel

WAZ -- Westdeutsche Allgemeine Zeitung, německá mediální skupina

ČSR -- Česká socialistická republika, Československá republika

PNS -- před rokem 1989 státní Poštovní novinová služba, dnes První novinová společnost, a.s., jedna z distribučních společností, na Slovensku: Prvá novinová spoločnosť, a.s.

PONS -- Poštová obchodná novinová spoločnosť, a.s., slovenská distribuční firma

PrNS -- Privátna novinová služba, a.s., slovenská distribuční firma

UVDT -- Unie vydavatelů denního tisku

FNM -- Fond národního majetku

MO -- Media Observatory

WAN -- World Association of Newspapers, Světová asociace vydavatelů novin

ENPA -- European Newspaper Publishers Association, Evropská asociace vydavatelů novin

ABO -- distribuční firma ABO, s. r. o., působí v západních Čechách, součást PNS, a. s.

SMD -- Severomoravská distribuční, s.r.o., součást PNS, a. s.

RET -- distribuční firma, působí v Olomouckém kraji, součást PNS, a. s.

ÚOHS -- Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, "antimonopolní úřad"

ODS -- Občanská demokratická strana

KDU-ČSL -- Křesťansko demokratická unie-Česká strana lidová

ČSSD -- Česká strana sociálně demokratická

EHS -- Evropské hospodářské společenství

EU -- Evropská unie

VB -- Velká Británie

ČTK -- Česká tisková kancelář

ČRo -- Český rozhlas

ČT -- Česká televize

M&M -- Marketing & Media, odborné mediální periodikum

HZDS -- Hnutí za demokratické Slovensko

NMPP -- Nouvelles Messageries de la presse parisienne, dominantní distribuční společnost ve Francii

Bibliografie

Literatura -- Knihy

  • Brečka, S.: Médiá v Slovenskej republike. 1. vyd. Trnava: Univerzita Sv. Cyrila a Metoda v Trnave, 2002. ISBN 80-89034-12-8.
  • Česká média 2003 -- ročenka mediálních událostí. 1. vyd. Praha: Česká média, Votobia, 2004. ISBN 80-7220-165-4.
  • Čulík, J.: The Czech Republic. In: The Media in Europe. Edited by Kelly, M., Mazzoleni, G., McQuail, D., 1. vyd. London: Sage Publications, 2004. ISBN 0 7619 41350.
  • Forsee, J. B.: Úkoly distribuce: doruč, prodej, inkasuj. In: Příručka pro novináře střední a východní Evropy. 1. vyd. Praha: Lidové noviny, 1991. ISBN 80-7106-045-3.
  • Kolář, P.: Vztah mezi vydavatelem a distributorem tisku v některých evropských státech. Informační podklad č. 5.191. 1. vyd. Praha: Parlamentní institut, Kancelář Poslanecké sněmovny, 2003. (Interní tisk Parlamentu ČR)
  • Kolektiv autorů.: Distribuce tisku v České republice a evropských zemích. 1. vyd. Praha: UVDT, 2003. (též http://www.uvdt.cz)
  • McNair, B.: Sociologie žurnalistiky. 1. vyd. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-840-6.
  • McQuail, D.: Úvod do teorie masové komunikace. 1. vyd. Praha: Portál, 1999. ISBN 80-7178-200-9.
  • Šmíd, M.: Czech Republic. In: Media ownership and its impact on media independence and pluralism. 1. vyd. Ljubljana: Peace Institute, 2004. ISBN 961-6455-26-5.

Slovníky

  • Malá encyklopédia žurnalistiky. 1. vyd. Obzor: Bratislava, 1982. s. 343-344.

Internetové zdroje

  • http://www.anopress.cz
  • http://www.blisty.cz
  • http://www.ceska-media.cz
  • http://www.compet.cz/ISU/2002/HS/HS_2002_all_8.html (stav z 23. 12. 2004)
  • http://www.ctk.cz
  • http://www.czech-tv.cz
  • http://www.dostalova.cz
  • http://www.ijclp.org
  • http://www.istrategie.cz
  • http://www.justice.cz (Obchodní rejstřík, stav z 30. 12. 2004)
  • http://www.mam.cz
  • http://www.mediaprintkapa.cz
  • http://www.pns.cz
  • http://www.psp.cz/eknih/2002ps/stenprot/007schuz/s007038.htm (stav z 3. 2. 2005)
  • http://www.psp.cz/eknih/2002ps/stenprot/010schuz/s010114.htm#r2 (stav z 31. 12. 2004)
  • http://www.psp.cz/sqw/text/text.sqw?C=3685&T=K2002PSP4V&q=mediaprint&lem=1&j=1&d1=1 (stav z 19. 11. 2004)
  • http://www.sdruzenipt.cz
  • http://www.trafikant.cz
  • http://www.trafikanti.cz
  • http://www.uvdt.cz
  • Válová I.: Fúze zahraničních vydavatelů. Neviditelný pes, 12. 2. 2003
  • Válová I.: Informace Media Observatory ČR - podání k Evropské komisi. Neviditelný pes, 12. 12. 2002
  • Válová, I.: Media Observatory ČR k nejvážnější situaci tisku v ČR od roku 1989. Neviditelný pes, 13.11. 2002

Analýzy/výzkumy

  • Pikhartová, V.: Kauza distribuce tisku v ČR -- mediální analýza. 1. 10. 2002 -- 31. 5. 2003. Praha: Anopress IT, a.s., 2003.
  • Pikhartová, V.: Kauza monopolizace distribuce tisku -- mediální analýza. 1. 10. 2002 -- 17. 2. 2003. Praha: Anopress IT, a.s., 2003.
  • Zvyklosti při nákupu denního tisku a časopisů. 21. 11. -- 26. 11. 2003. Praha: TNS Factum, s.r.o., 2004.

Legislativa

  • Zákon 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže
  • Zákon 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon)
  • Zákon č. 81/1966 Zb., o periodickej tlači a ostatných hromadných informačných prostriedkoch, ve znění pozdějších předpisů.
  • Zákon č. 47-585 z 2. dubna 1947, o statutu podniků zabývajících se shromažďováním a distribucí periodického tisku a publikací (tzv. Loi Bichet, Francie). In: Kolektiv autorů.: Distribuce tisku v České republice a evropských zemích. 1. vyd. Praha: UVDT, 2003.

Tištěné a elektronické zpravodajství

Články z časopisů a novin

  • Autor neuveden.: Ing. Tomáš Böhm: MPK vystupovala z pozice síly. Trafikant, 11/2002. s. 5.
  • Coufalová M.: Tisk jako zboží nebo strategická zbraň? Strategie, 18. 11. 2002. s. 3.
  • Coufalová, M.: Distribuce: předběžné opatření zrušeno. Strategie, 3. 2. 2003. s. 3.
  • Klíma, M.: V čem se noviny neliší od housek. Hospodářské noviny, 14. 11. 2002. s. 10.
  • Kovařík, J.: 7:5 pro Němce. MÉDIA 2004 - Tisková média, Strategie, 15.12.2003. s. 14
  • Langer, I.: Jde o peníze nebo o svobodu slova? M&M, 17. 2. 2003. s. 22.
  • mac.: Distribuční spor: nejde o rabat. Strategie, 4. 11. 2002. s. 9.
  • mac.: Hrozí distribuci tisku monopol? Strategie, 29. 10. 2002. s. 9.
  • mac.: Kdo dodá Západočechům jejich noviny? Strategie, 21.10. 2002. s. 10.
  • mac.: Rada ČT nesouhlasí. Strategie, 31. 3. 2003. s. 8.
  • mav.: Další vývoj v distribuci. M&M, 20. 1. 2003. s. 4.
  • mav.: Distribuční spor v médiích. M&M, 3. 3. 2003. s. 25.
  • mav.: Vydavatelství VLP je ve sporu s Mediaprint & Kapa. M&M, 21. 10. 2002. s. 3.
  • mav.: Žádné rozhodnutí s distribucí. M&M, 4. 11. 2002. s. 5.
  • Pavel, M.: Máme se té válce smát? Hospodářské noviny, 15.11.2002. s. 11.
  • Potůček, J.: Kam kráčejí české noviny. Reflex, 13.11.2003. s. 38
  • Skočdopole, P.: Boj o trafiky. Týden, 29. 10. 2002. s. 28.
  • Slovo vydavatele. Deník Impuls, 1/1, 12. 5. 2003. s. 3
  • Srovnání společností MPK a PNS. Impuls (spec. vydání), 12/2002. s. 3.
  • Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové. Impuls (spec. vydání), 12/2002. s. 12.
  • Vojtěchovská, M.: Distribuční trh se otřásl. M&M, 4. 2. 2003. s. 4.
  • Vojtěchovská, M.: Jak to bude dále s distribucí tisku? M&M, 18. 11. 2002. s. 15.
  • Vojtěchovská, M.: Tvrdý spor distributorů není v hledáčku politiků. M&M, 2. 12. 2002. s. 13.
  • Vojtěchovská, M.: Zahraniční vlastníci a koncentrace. In: Média 2003 -- příloha týdeníku Marketing & Media 45/2003. s. 6.
  • Výňatek z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem. Impuls (spec. vydání), 12/2002. s. 13.
  • zdf.: Kartel poražen. Euro, 6. 1. 2003. s. 12.
  • Marketing & Media. 2002--2004.
  • Strategie. 2002--2004.

Rozhlasové a televizní zpravodajství

  • Bendová, L.: Svoboda slova... Klekánice, ČT1. 19. 12. 2002.
  • Daňhelová, M.: Kdo bude tisknout noviny? Události, ČT1. 13. 11. 2002.
  • Daňhelová, M.: Přestup k PNS. Události, ČT1. 28. 10. 2002.
  • Pavlíček, T.: Distribuce celostátních deníků. BBC. 18. 11. 2002.
  • Štindl, O.: Dobré ráno s BBC -- Poznámka Ondřeje Štindla. BBC, 3.1. 2003
  • Weiner, V.: Spor s vydavateli. Události, ČT1. 7. 11. 2002.

Agenturní zpravodajství

  • Fialková, M.: MF již má návrh Mediaprintu na 200 milionovou náhradu škody. ČTK, 20. 5. 2003.
  • Fialková, M.: Petici proti monopolu PNS podepsalo přes 4000 prodejců tisku. ČTK, 23. 3. 2003.
  • Fialková, M.: VLP musí další deníky distribuovat i přes Mediaprint. ČTK, 13. 11. 2002.
  • Fialková, M.: Vydavatelství Ringier popírá kartel proti Mediaprint & Kapa. ČTK, 8. 11. 2002.
  • hj, nol.: Špidla: Distribuci tisku nabízí i Česká pošta, zájem o to je. ČTK, 20. 2. 2003.
  • Kučerová, Š.: Oznámení na Válovou z Media Observatory bylo definitivně odloženo. ČTK, 4. 2. 2004.
  • map, hp, jw.: Klíma a WAN: Změny v distribuci tisku neohrožují svobodu slova. ČTK, 13. 11. 2002.
  • Opletalová, Z.: Časopisy Týden a Instinkt vypověděly PNS smlouvu o distribuci. ČTK, 13. 11. 2003.
  • Opletalová, Z.: Češi kupují tisk hlavně v trafikách, na rozdíl od zahraničí. ČTK, 8. 1. 2004.
  • Opletalová, Z.: Mediaprint odstoupil od sporu se státem, arbitráž už nehrozí. ČTK, 29. 1. 2003.
  • Opletalová, Z.: PNS bude deník Impuls distribuovat od pondělí. ČTK, 4. 7. 2003.
  • Opletalová, Z.: PNS tvrdí, že zvýšila tržní podíl; Mediaprint s tím nesouhlasí. ČTK, 1. 4. 2004.
  • Opletalová, Z.: Poslanci žádají změnu tiskového zákona, bojí se o pluralitu tisku. ČTK, 30. 5. 2003.
  • Opletalová, Z.: Soud zamítl žalobu Mediaprintu na VLP; spor o náhradu škody trvá. ČTK, 18. 11. 2003.
  • Opletalová, Z.: Trh s distribucí tisku zřejmě míří k modelu exkluzivního rozvozu. ČTK, 3. 12. 2003.
  • Opletalová, Z.: ÚOHS prošetřuje Mediaprint kvůli smlouvám s prodejci tisku. ČTK, 13. 11. 2003.
  • opz, bm.: Kaufmann: Mediaprint a VLP se mimosoudně dohodly na řešení sporu. ČTK, 11. 12. 2003.
  • rem, kš.: Poslankyně Dostálová se cítí zastrašována kvůli sporu o tisk. ČTK, 16. 5. 2003.
  • Distribuci francouzského tisku dominuje jedna firma, monopol však nemá. ČTK, 14. 11. 2002.
  • Majitelé rakouského tisku zpravidla kontrolují také distribuci. ČTK, 14. 11. 2002.
  • Obvinění z monopolu se nevyhnuli ani distributoři tisku v Evropě. ČTK, 14. 11. 2002.

Tiskové zprávy

  • Kočí, L.: Spor Vltava-Labe-Press a Mediaprint & Kapa Pressegrosso. Tisková zpráva VLP, 20. 11. 2002.
  • P.R. oddělení MPK.: Monopolizace distribuce tisku (Tisková zpráva-stanovisko), 21. 2. 2003.
  • Prohlášení společnosti Mafra. Trafikant. 1/2003. s. 5.
  • TNS Factum: Tisková informace. Praha, 8. 1. 2004.

Přílohy

Příloha 1: Záznam části vystoupení na 13. schůzi Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR 2.4. 2003

(převzato ze stránek www.psp.cz)

"Na závěr ještě jeden moment, který má souvztažnost a souvislost s problematikou, kterou probíráme, to jsou ony zmiňované arbitráže, kterých by mohlo být více. Mě osobně velmi mrzí, a několikrát jsem iniciovala na mediální komisi i u pana ministra kultury záležitost monopolizace distribuce tisku v České republice. Osobně si myslím, že vláda v této kauze nekoná. Vláda nechává vyhnívat tento problém. Vláda se stále zaštiťuje tím, že jde pouze a jenom o spor soukromých firem, že jde pouze a čistě jen o podnikání. Já bych chtěla varovat a vyzvat vládu, aby se začala tímto problémem zabývat, protože tato arbitráž, která může být vůči České republice opět uplatněna, by nás mohla stát 5 miliard korun. Ráda bych slyšela odpověď na tyto vznesené otázky. Děkuji, pane předsedající, že je vyřídíte. Děkuji za pozornost."

Zápis ze 6. zasedání Stálé komise pro sdělovací prostředky ze dne 25. 4. 2003

(převzato ze stránek www.psp.cz)

"Zpravodajkou k tomuto bodu byla poslankyně Kateřina Dostálová, která věnovala pozornost sporu, který se táhne už od podzimu minulého roku. Jedná se o existující monopol na poli distribuce tisku. Vyslovila rozhořčení nad tím, že nebylo rozhodnuto v zákonné lhůtě 30 a 60 dnů, ale v rámci svých kompetencí pan ředitel ÚHOS Bednář rozhodl, že celou kauzu opět odsunuje dál a úřad bude dále v této věci rozhodovat. Poukázala na to, že tento monopol dnes ohrožuje řadu trafikantů. Navrhla obrátit se v této věci na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže s apelem, aby sdělili stanovisko, proč nejsou schopni rozhodnout v této věci. Rovněž navrhla pozvat si zástupce ÚHOS na mimořádné jednání stálé komise pro sdělovací prostředky."

dopis advokáta Ringieru Mgr. Radka Pokorného poslankyni Kateřině Dostálové (ODS)

(převzato ze stránek www.dostalova.cz)

Advokátní kancelář - Pokorný, Wagner & spol., Karolíny Světlé 301/8, 11000 Praha 1

Vážená paní poslankyně
Kateřina Dostálová
Kancelář Poslanecké sněmovny
Parlamentu České republiky
Sněmovní 4, 11000 Praha 1

V Praze dne 12. května 2003

Vážená paní poslankyně,

obracím se na Vás v zastoupení společnosti RlNGIER ČR a.s., se sídlem Praha 3, Domažlická 11, v návaznosti na Vaše vystoupení zabývající se tématem situace na trhu distribuce tisku na 13. schůzi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané dne 2. 4. 2003 a na následném 6. zasedání Stálé komise pro sdělovací prostředky Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konaném dne 25. 4. 2003.

Na předmětné 13. schůzi Poslanecké sněmovny jste se vyjadřovala k problematice monopolizace distribuce tisku v České republice. Kauzu vydavatelů tisku a distributora, společnosti Mediaprint & Kapa Pressegrosso, spol. s r.o., jste v kontextu Vašeho vystoupení kladla do úzké souvislosti s ústředním tématem Vašeho projevu, který se měl v první řadě koncentrovat na odvolání členů Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. S ohledem na skutečnost, že v celém Vašem vystoupení jste manipulovala s pojmy jako je svoboda slova, hájení zájmů České republiky, hájení zájmů občanů České republiky, arbitráže apod., byl Váš projev, mj. s ohledem na slučování rozdílných kauz a spojování "nespojitelného", na hranici zásahů do dobré pověsti dotčených osob.

Dovoluji si Vám připomenout, co je Vám zajisté velice dobře známo, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže šetřil podezření z možného porušení zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů, když distribuční společnost s dominantním postavením na trhu Mediaprint & Kappa Pressegrosso, spol. s r.o. obvinila některé vydavatele denního tisku (včetně společnosti RlNGIER ČR a.s.) z uzavření zakázané kartelové dohody, jejímž cílem mělo být poškození uvedené distribuční společnosti. Z pozice členky Stálé komise pro sdělovací prostředky Poslanecké sněmovny Parlamentu jste jistě byla informována o skutečnosti, že v předmětném správním řízení Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen "Úřad") porušení zákona ze strany vydavatelů neshledal a rozhodl ve prospěch vydavatelů, když v prvním stupni rozhodlo zastavení řízení v této věci.

Ještě v době, kdy Úřad pro ochranu hospodářské soutěže ve správním řízení s vydavateli dosud nevydal ani rozhodnutí v první instanci a nebylo tak možné předjímat jakákoli rozhodnutí a usuzovat, zda dochází k porušování zákona o ochraně hospodářské soutěže a k údajné monopolizaci distribuce tisku či nikoliv, jste se při výše uvedených vyjadřovala zcela nepřípustně v neprospěch dotčených vydavatelů denního tisku a Úřadu.

Na zasedání Poslanecké sněmovny jste vyslovila lítost nad tím, že vláda v záležitosti údajné monopolizace distribuce tisku nekoná, a zároveň jste vládu České republiky vyzvala, aby se tímto problémem začala zabývat, když jste se odvolávala na arbitráž, kterou může předmětná kauza vyvolat. Dovoluji si Vás upozornit, že předmětnou kauzou vydavatelů se zabýval zcela v souladu se svými zákonem vymezenými pravomocemi Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Zásahy vlády České republiky do celého případu by mohly mít za následek nepřípustné ovlivnění Úřadu při posuzování celé kauzy v rámci správního řízení a při vydání správního rozhodnutí. Apelování na vládu České republiky, aby se zabývala předmětnou kauzou, s varováním ohledně možného zahájení arbitrážního řízení, považuji za zcela nepřijatelné. Takovými apely doplněnými hrozbou arbitráže proti České republice nabádáte, ať již přímo či nepřímo, vládu k ovlivňování výsledku předmětného řízení, v jehož rámci je k vydání rozhodnutí kompetentní výlučně Úřad.

Nelze opomenout, že následně dne 25. 4. 2003 jste se v postavení zpravodajky Stálé komise pro sdělovací prostředky Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky vyjadřovala k situaci na trhu distribuce tisku, kde jste vyslovila rozhořčení nad postupem Úřadu v předmětné kauze vydavatelů tisku. V rámci předmětného vystoupení jste dokonce navrhla obrátit se na Úřad (cit.): "(...) s apelem, aby sdělili stanovisko, proč nejsou schopni rozhodnout v této věci." Dovoluji si Vás upozornit, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže je povinen v souladu s příslušnými právními předpisy zjistit přesně a úplně skutečný stav věci, což zjevně odůvodňuje délku lhůty pro vydání rozhodnutí. Jakýmikoli zásahy a apely směřovanými na adresu antimonopolního úřadu by došlo nejen k naprosto nepřijatelnému ovlivňování státního úřadu ve způsobu jeho rozhodování, ba nelze vyloučit i možné dopady do kvality pod tlakem vydaného rozhodnutí.

Dovoluji si Vás upozornit, že Vašimi vystoupeními, v nichž ať již přímo či nepřímo obviňujete dotčené subjekty, a to zcela nepodloženě, z monopolizace trhu distribuce tisku, z ohrožení svobody slova, ohrožení existence prodejců tisku ("trafikantů"), zasahujete velice razantním způsobem negativně do dobré pověsti nejen vydavatelů a distributorů tisku v České republice, ale rovněž do dobré pověsti samotného Úřadu, který je ze zákona povolán hospodářskou soutěž a postavení soutěžitelů v jejím rámci chránit a zabraňovat jejímu narušování. Rozsah negativního dopadu Vašich výroků a sdělení může být prohlouben skutečností, že jako poslankyně Parlamentu zastupujete jednoho každého z nás, občanů České republiky. Občané České republiky Vám projevili značnou důvěru, když jste jimi na základě projevu jejich svobodné vůle byla zvolena do Poslanecké sněmovny jako jejich zástupkyně reprezentující a hájící jejich práva a nároky. Lze jistě předpokládat, že ve Vaši osobu, Vaše jednání, vystupování a názory vkládaná důvěra občanů ještě umocní a prohloubí možný negativní dopad Vašich výroků do sféry ochrany dobré pověsti dotčených subjektů.

Vaše výroky prezentované v rámci výše uvedených vystoupení na zasedání Stálé komise pro sdělovací prostředky, stejně jako v rámci schůzí Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, jsou, dle mého názoru, do značné míry způsobilé negativně zasáhnout do dobré pověsti Vašimi výroky dotčených osob, tj. v daném případě zejména vydavatelů denního tisku, které neoprávněně a v rozporu s rozhodnutím antimonopolního úřadu obviňujete z monopolizace distribuce tisku. Právo na ochranu dobré pověsti a dobrého jména je zakotveno mj. v čl. 10 zákona č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práva svobod, ve znění pozdějších předpisů, a § 19b zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Dovoluji si Vám připomenout, že ve svém poslaneckém slibu jste se zavázala, že budete zachovávat Ústavu a zákony České republiky. Vaše shora popsané výroky však závazek obsažený ve Vašem slibu naprosto nerespektují, když, dle mého názoru, porušují minimálně právo dotčených osob na ochranu dobré pověsti a dobrého jména. Je zřejmé, že Vaše výroky mohou způsobit dotčeným subjektům nejen újmu spočívající v narušení jejich dobrého jména a pověsti, projevující se v případě Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže v nedůvěru v činnost státních orgánů České republiky, u dotčených vydavatelů denního tisku dokonce až ve způsobení hmotných škod předem neodhadnutelné výše. Vydavatelé denního tisku, jež ve svých výrocích obviňujete z monopolizace trhu, mohou pocítit negativní dopad Vašich tvrzení v odlivu stávajících zákazníků, kteří pod vlivem Vámi uveřejněných nepravdivých tvrzení mohou zaujmout k vydavatelstvím negativní postoj. Negativní postoj mohou zcela reálně zaujmout i potencionální čtenáři periodik dotčených vydavatelských domů, čímž může dojít k dalším nedozírným hospodářským ztrátám.

Závažnost dopadu Vašich výroků lze usuzovat i ze skutečnosti, že ve smyslu zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, zveřejňování projevů poslanců pronesených v Poslanecké sněmovně a v jejích orgánech, nepodléhá žádným omezením. S ohledem na skutečnost, že schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky jsou přístupny široké laické i odborné veřejnosti a Vaše výroky jsou v plném rozsahu dostupné nejen na internetových stránkách Poslanecké sněmovny ČR, ale i na jiných doménách, jsou Vaše tvrzení způsobilá zapůsobit na povědomí širokého spektra adresátů a ovlivnit tak významně jejich chování ve vztahu k dotčeným subjektům.
Na tomto místě opětovně zdůrazňuji, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže neprokázal, v rozporu s Vašimi výroky, existenci narušení hospodářské soutěže ze strany dotčených vydavatelů denního tisku. Dovoluji si Vás upozornit, že Vaše tvrzení týkající se údajné monopolizace na trhu distribuce tisku je třeba považovat za naprosto spekulativní, výroky o ohrožení existence prodejců tisku, stejně jako nepřímé svalování viny za hrozící zahájení arbitrážního řízení proti České republice na dotčené vydavatele či antimonopolní úřad, nejsou jakkoli skutkově podložena.

Vážená paní poslankyně, dovoluji si Vás upozornit na možné zásadní dopady Vašich výroků týkajících se údajné monopolizace na trhu distribuce tisku do dobré pověsti vydavatelů a dalších dotčených subjektů, přičemž tyto dopady s sebou mohou přinést i další následky, a žádám Vás tímto, abyste se do budoucna jakýchkoli podobných verdiktů a tvrzení zdržela. V opačném případě nelze vyloučit zvažování dalších právních kroků ze strany subjektů dotčených Vašimi negativními výroky, které jsou oprávněny domáhat se svých práv na ochranu dobré pověsti, požadovat omluvu, přiměřené zadostiučinění, a to i v penězích, či dokonce uplatnit nárok na náhradu škody Vašimi výroky způsobené. Společnost RlNGIER ČR a.s. je připravena takové právní kroky na ochranu svých práv bez zbytečného odkladu podniknout.

S pozdravem

Mgr. Radek Pokorný, advokát

Stížnost Kateřiny Dostálové (ODS) na advokátní komoru ve věci dopisu Mgr. Radka Pokorného

(převzato ze stránek www.dostalova.cz)

Česká advokátní komora
Kárná komise
Národní 16,
110 00 Praha 1

Dopis Mgr. Pokorného přikládám k této stížnosti. Jako poslankyně, tedy volená zástupkyně občanů ČR, považuji za svou povinnost podrobit veřejné debatě jakákoli jednání, u kterých je podezření z možného negativního vlivu na svobody projevu a pluralitu informací, tedy na základní atributy demokratického státu, neboť problém distribuce tisku a jeho možné monopolizace zdaleka není pouze problémem obchodním či antimonopolním.

V této souvislosti nepokládám za vhodné, aby právní zástupce soukromého subjektu, který je v dané věci zainteresován, vyzýval jakéhokoli voleného zástupce lidu, aby vzdal jednoho ze svých základních práv poslance - vyjádřit se k projednávané věci.

Je pochopitelné, že advokát hájí zájem klienta -- tedy ochranu jeho dobré pověsti. Tento zájem i způsob jeho ochrany má však nutně své meze. V demokratickém státě platí princip vyplývající ostatně též z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva, že v situaci natolik závažného veřejného zájmu, kterým bezesporu tento případ je, musí právo na ochraně dobré pověsti ustoupit svobodě projevu a práva na informace, zvláště pak pokud jde o svobodu vyjadřování volených zástupců lidu ve věcech veřejného zájmu.

Domnívám se proto, že není hodno profese advokáta, aby vyzýval členku jedné z komor Parlamentu České republiky ke zdržení se určitých projevů na oficiálním zasedání komory Parlamentu či jejích orgánů.

Nechávám na laskavém zvážení příslušného orgánu České advokátní komory, zda se tímto jednáním advokát Mgr. Pokorný prohřešil proti pravidlům profesionální etiky advokáta.

S pozdravem

Kateřina Dostálová

dopis Kristiána Chalupy, ředitele odboru tisku a informací v Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, Jaromíru Talířovi, předsedovi Stálé komise pro sdělovací prostředky v Poslanecké sněmovně ČR

(zdroj: www.blisty.cz)

Vážený pan
Ing. Jaromír Talíř
předseda Stálé komise pro sdělovací prostředky
Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR
Sněmovní 4
118 26 Praha 1

V Brně dne 14. února 2003

Vážený pane předsedo,

Britské listy přetiskly v těchto dnech názory paní Ireny Válové z Media Observatory ČR. Čtenář jmenovaných internetových novin má tak možnost seznámit se s dokumentem, který byl určen Stálé komisi pro sdělovací prostředky Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Potud by bylo vše v pořádku.

V souvislosti se situací na trhu distribuce tisku ale paní Válová v dokumentu mj. dramaticky hovoří o nejvážnějším ohrožení svobody slova v naší zemi od vzniku České republiky. Jednání předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže nelze podle paní Válové nazvat jinak než bojkotem práva.

Autorka těchto ostrých výroků by si měla uvědomit starou pravdu, že každá svoboda, tedy i svoboda slova, má svá určitá omezení. Pokud někdo svobodu slova či tisku chápe, jako zasahování do neukončeného správního řízení, tak se jedná eufemisticky řečeno o projev nepochopení.

Ostatně antimonopolní úřad nemá ve své kompetenci ochranu svobody slova.

Ta je, jak známo, věcí jiných institucí a orgánů. Bylo by proto konstruktivní, kdyby se autoři podobných absurdních výroků napříště blíže seznámili například se zákonem o působnosti ÚOHS.

Pochopili by pak rovněž i tak "zanedbatelnou věc", že rozhodnutí antimonopolního úřadu jsou přezkoumatelná soudy, včetně Ústavním soudem. Na závěr lze jen dodat, že pokud, bychom museli respektovat názory, přesněji řečeno tvrdý nátlak paní Válové z Media Observatory ČR, jednalo by se o skutečný bojkot práva.

S pozdravem

Kristián Chalupa

přepis rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže z 24. 4. 2003 -- zastavení správního řízení s vydavateli

(převzato ze stránek www.compet.cz)

"Proti tomuto rozhodnutí byl podán rozklad."

Č.j.: S 238/02-OK-2222/03-ORP V Brně dne 24. dubna 2003

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže ve správním řízení čj. S 238/02-OK, zahájeném dne 2.12.2002 z vlastního podnětu dle § 18 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů (správní řád) ve spojení s § 21 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů s účastníky řízení - společnostmi MAFRA, a.s., se sídlem Praha 1, Na Příkopě 988, IČ 45313351, RINGIER ČR a.s., se sídlem Praha 3, Domažlická 1139, IČ 40766713, Československý sport, s.r.o., se sídlem Praha 3, Orlická 9, IČ 45793247, VLTAVA-LABE-PRESS, a.s., se sídlem České Budějovice, nám. Přemysla Otakara II. 8/5, IČ 61860981, ASTROSAT, spol. s r.o., se sídlem Praha 10 -- Uhříněves, Přátelství 986, IČ 49358154 a BORGIS a.s. se sídlem Praha 2, Slezská 2127/13, IČ 00564893, ve věci možného porušení ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, vydává toto

rozhodnutí :

V souladu s ustanovením § 30 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů (správní řád), se správní řízení zastavuje.

Odůvodnění:

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen "Úřad") obdržel v říjnu 2002 písemný podnět společnosti Mediaprint & Kapa Pressegrosso, spol. s r.o., se sídlem Praha 10, Štěrboholská 1404/104, IČ 45791678 (dále jen "MPK"), kterým společnost MPK žádá, aby Úřad uložil opatření k nápravě a nařídil předběžné opatření směřující proti společnostem RINGIER ČR a.s., se sídlem Praha 3, Domažlická 1139, IČ 40766713 (dále jen "RINGIER"), MAFRA, a.s., se sídlem Praha 1, Na Příkopě 988, IČ 45313351 (dále jen "MAFRA") a VLTAVA-LABE-PRESS, a.s., se sídlem České Budějovice, nám. Přemysla Otakara II. 8/5, IČ 61860981 (dále jen "VLP"). Důvodem, proč společnost MPK zaslala Úřadu zmíněný podnět, bylo podezření společnosti MPK, že mezi společnostmi RINGIER, MAFRA a VLP došlo k uzavření nepovolené dohody soutěžitelů, která vede nebo může vést k narušení hospodářské soutěže.

Tomu, že mezi uvedenými společnostmi došlo k uzavření zakázané dohody, nasvědčuje podle MPK shodný postup těchto společností, které v průběhu září a října 2002 zaslaly společnosti MPK výpověď z uzavřených smluv o distribuci jimi vydávaných tiskovin nebo alespoň oznámení o tom, že taková výpověď bude v nejbližší době podána.

Podnět společnosti MPK dále obsahuje chronologii výpovědí smluv o distribuci ze strany jednotlivých vydavatelů, popis aktivit vydavatelů a společnosti První novinová společnost a.s., se sídlem Praha 4, Hvožďanská 5-7, IČ 45795533 (dále jen "PNS"), popis možného narušení hospodářské soutěže a návrh na uložení opatření k nápravě a na nařízení předběžných opatření.

Opatření k nápravě spatřuje společnost MPK v tom, že společnostem RINGIER, MAFRA a VLP bude uložena povinnost prodat část jejich akcií ve společnosti PNS osobám, které s nimi nejsou nijak propojeny tak, aby podíly těchto tří společností ve společnosti PNS klesly a ve svém součtu činily maximálně 50% akcií.

Pokud jde o předběžné opatření, společnost MPK navrhuje, aby Úřad takovým předběžným opatřením uložil společnostem RINGIER, MAFRA a VLP zákaz přerušit dodávky tisku společnosti MPK a rovněž tak zákaz společnostem RINGIER, MAFRA, VLP a PNS vstupovat do exkluzivních smluv o dodávce a distribuci tisku.

Po posouzení obsahu podnětu společnosti MPK nevyloučil Úřad podezření na možné porušení ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (dále jen "zákon") ze strany některých vydavatelů tisku, a proto dopisy ze dne 29.11.2002 adresovanými společnostem RINGIER, MAFRA, VLP, Československý sport, s.r.o., se sídlem Praha 3, Orlická 9, IČ 45793247 (dále jen "ČS"), ASTROSAT, spol. s r.o., se sídlem Praha 10 -- Uhříněves, Přátelství 986, IČ 49358154 (dále jen "ASTROSAT") a BORGIS a.s. se sídlem Praha 2, Slezská 2127/13, IČ 00564893 (dále jen "BORGIS"), oznámil zahájení správního řízení S 238/02-OK.

Možné porušení § 3 odst. 1 zákona Úřad spatřoval v tom, že účastníci tohoto správního řízení koordinovaně postupovali při vypovězení dodávek periodického denního tisku a/nebo dodávek ostatního periodického tisku jimi vydávaného distributorovi tisku, kterým je společnost MPK. Na základě žádosti společnosti MPK, jí Úřad dopisem ze dne 11.12.2002, přiznal postavení účastníka řízení.

Charakteristika účastníků řízení

Jak je výše uvedeno, účastníky tohoto správního řízení jsou společnosti RINGIER, MAFRA, VLP, ČS, ASTROSAT, BORGIS a MPK. Z výpisů z obchodního rejstříku Úřad zjistil, že v případě společností RINGIER, MAFRA, VLP, ČS, ASTROSAT, BORGIS se jedná o společnosti, jejichž hlavním předmětem činnosti, který je důležitý pro posuzování chování těchto společností v tomto správním řízení, je činnost vydavatelská. V případě společnosti MPK se jedná o subjekt, který především zabezpečuje distribuci tisku.

Popis rozhodných skutečností

Jak je uvedeno výše, možné porušení ustanovení § 3 odst. 1 zákona Úřad spatřoval v tom, že účastníci správního řízení koordinovaně postupovali při vypovězení dodávek periodického denního tisku a/nebo dodávek ostatního periodického tisku jimi vydávaného distributorovi tisku, kterým je společnost MPK.

Úřad proto provedl rekapitulaci kroků, které byly ze strany jednotlivých účastníků řízení učiněny vůči společnosti MPK. Z této rekapitulace vyplynulo, že :

1) Dne 20.9.2002 vypovídá smlouvu na distribuci tisku v západních Čechách společnost VLP, divize západní Čechy, následně, dne 26.9.2002 tento úkon činí předseda představenstva společnosti VLP, výpovědní doba je jeden měsíc, smlouva končí k 31.10.2002;

2) Dne 26.9.2002 vypovídá smlouvu na distribuci tisku ČS (vlastníkem je RINGIER), smlouvou je sjednána 3 měsíční výpovědní doba, smlouva končí 31.12.2002;

3) Dne 30.9.2002 oznamuje MAFRA společnosti MPK, že považuje za nezbytné snížení velkoobchodních rabatů, což vyžaduje uzavření nové smlouvy. Současně MAFRA oznamuje, že chystá výpověď smlouvy k 31.12.2002;

4) Dalším krokem bylo snížení objednávek titulů vydávaných VLP ze strany MPK, a to plošně o 80%, s výjimkou západních Čech, k němuž MPK přistoupila od 15.10.2002;

5) Dne 21.10.2002 zasílá RINGIER společnosti MPK dopis, obsahující výpověď smlouvy. Jako důvod výpovědi uvedla společnost RINGIER neseriozní jednání MPK v době předcházející podání výpovědi. Další důvod, který RINGIER uvádí, je postup MPK vůči společnosti VLP. Výpovědní lhůta činí 2 měsíce, smlouva končí k 22.12.2002;

6) Dne 21.10.2002 dále vypovídá smlouvu ASTROSAT (vlastníkem je VLP), výpovědní lhůta činí 3 měsíce, smlouva končí 31.1.2003;

7) Dne 21.10.2002 zasílá VLP společnosti MPK dopisy, kterými okamžitě odstupuje od zbývajících uzavřených smluv na distribuci (mimo divizi Západ);

8) Dne 24.10.2002 vypovídá smlouvu MAFRA; důvodem je obava MAFRA z možného krácení objednávek ze strany MPK, výpovědní lhůta je 1 měsíc, smlouva tak končí k 30.11.2002;

9) Dne 29.10.2002 vypovídá bez uvedení důvodů smlouvu BORGIS -- vydavatel deníku Právo, smlouva končí 31.1.2003.

K tomu, aby mohl Úřad věc správně posoudit, bylo nezbytné především vymezit relevantní trh, na kterém se projevují účinky jednání účastníků řízení.

Za relevantní trh se obecně pokládá místo, kde se střetává nabídka s poptávkou po zboží, které je schopno uspokojit určitou konkrétní potřebu spotřebitele.

Výrobkový relevantní trh zahrnuje všechny výrobky nebo služby, které spotřebitel pokládá vzhledem k jejich vlastnostem, ceně a způsobu použití za shodné či zaměnitelné.

Geografický trh zahrnuje území, kde jsou podmínky hospodářské soutěže dostatečně homogenní a které může být odlišeno od ostatních území zejména tím, že podmínky hospodářské soutěže na těchto jiných územích jsou zřetelně odlišné.

Časové vymezení trhu vyjadřuje četnost (pravidelnost a opakovatelnost) střetu nabídky a poptávky a odlišuje ji od střetu nabídky a poptávky, k níž dochází nahodile, popř. ojediněle. Z časového hlediska je při posuzování trhu brán v úvahu minulý a očekávaný vývoj pravidelných, případně relativně trvale se opakujících, dodávek na trh.

Popis postupu vedoucího k vymezení RT

Věcné vymezení relevantního trhu

Vzhledem k tomu, že správní řízení je vedeno s vydavatelskými společnostmi zabývajícími se vydáváním periodické tisku, byl relevantní trh zkoumán v oblasti dodávek titulů periodického tisku ze strany vydavatelských společností. Spektrum titulů periodického tisku vydávaného v České republice je značně široké a tématicky různorodé, proto se Úřad zaměřil s ohledem na požadavek zaměnitelnosti jednotlivých výrobků na definovaném relevantním trhu ve smyslu § 2 odst. 2 zákona na vymezení jednotlivých skupin tiskových titulů, ve kterých jsou jednotlivé tiskové tituly považovány za shodné nebo vzájemně zastupitelné. Při určení těchto nezastupitelných skupin vydávaných tiskových titulů vycházel Úřad z členění Unie vydavatelů, která jednotlivé tiskové tituly pro účely zjišťování jejich nákladovosti a čtenářského zájmu dělí následujícím způsobem:

Zpravodajské deníky s celostátní působností, regionální zpravodajské deníky, zpravodajské týdeníky, suplementy (přílohy dodávané většinou 1x týdně jako součást zpravodajského deníku), tituly společenské a životního stylu, tituly bytové kultury a rekreačního bydlení, tituly pro ženy, programové tituly, sportovní tituly, motoristické tituly, tituly se zaměřením na péči o zdraví, tituly pro děti a mládež, hudební a filmové tituly, hobby tituly, tituly se zaměřením na ekonomiku a politiku, tituly se zaměřením na informační technologie.

Úřad takto vymezené skupiny tiskových titulů považuje za samostatné věcně relevantní trhy, pouze skupiny "zpravodajské deníky s celostátní působností", "regionální zpravodajské deníky" a skupinu "suplementů", podrobněji analyzoval.

Při zkoumání oblasti zpravodajských deníků Úřad dospěl k závěru, že zpravodajské deníky s celostátní působností a regionální zpravodajské deníky jsou vzájemně zastupitelné. Regionální deníky obsahují zpravodajství, které se netýká pouze událostí v daném regionu a většina celostátních deníků obsahuje regionální přílohu. Regionální deníky jsou vydávány ve všech regionech v České republice a jejich nabídka pokrývá tedy trh celé republiky. Úřad vzal také v úvahu, že celorepublikovou síť regionálních zpravodajských deníků ovládá společnost VLP, která tuto síť postupně utváří do podoby kompaktního produktu s rozsáhlým regionálním zpravodajstvím.

Většina zpravodajských titulů, včetně regionálních, je dodávána alespoň jednou za týden se suplementy, což jsou různě tématicky zaměřené barevné přílohy, často s nabídkou televizních programů. Tyto suplementy jsou většinou samostatně neprodejné. Úřad je tedy nepovažuje za samostatnou skupinu dodávek tiskových titulů. V případě, že některý ze suplementů je distribuován samostatně prostřednictvím distribučních společností, je zahrnut dle tématického zaměření do některé z ostatních výše uvedených skupin tiskových titulů, a to v množství dodávaném pro samostatnou distribuci.

Vzhledem k obdobnému zpravodajskému obsahu celostátních i regionálních zpravodajských deníků a vzhledem k tomu, že jsou dodávány se suplementy, považuje Úřad skupinu zpravodajských deníků s celostátní působností, regionálních zpravodajských deníků a suplementů za společný věcně relevantní trh "zpravodajských deníků".

Ostatní výše uvedené skupiny tiskových titulů Úřad považuje za samostatné věcně relevantní trhy a proto vymezil dodávky v oblasti tisku ze strany vydavatelů po stránce věcné jako trhy dodávek:

  • Zpravodajských deníků
  • Zpravodajských týdeníků
  • Titulů společenských a životního stylu
  • Titulů bytové kultury a rekreačního bydlení
  • Titulů pro ženy
  • Programových titulů
  • Sportovních titulů
  • Motoristických titulů
  • Titulů se zaměřením na péči o zdraví
  • Titulů pro děti a mládež
  • Hudebních a filmových titulů
  • Hobby titulů
  • Titulů se zaměřením na ekonomiku a politiku
  • Titulů se zaměřením na informační technologie

Tituly vydávané jednotlivými účastníky řízení -- vydavateli - lze rozdělit do následujících skupin:

 
Zpravodajské deníky se suplementy
Zpravodajské týdeníky
Programové tituly
Tituly pro děti a mládež
Tituly společ. a život. stylu
Tituly o bydlení
VLTAVA LABE PRESS
Jihočeské deníky Bohemia,
Západočeské deníky Bohemia, Severočeské deníky Bohemia,
Východočeské deníky Bohemia,
Středočeské deníky Bohemia,
Večerník Praha,
Deníky Moravia,
Pražské Slovo,
Zemské noviny, Slovo,
Moravskoslezský den,
Rovnost, Svoboda,
Moravské a Zlínské noviny
+ vkládané suplementy
Týdeník Nymbursko,
Slovácké noviny,
Nové Přerovsko,
Naše Valašsko,
Hranický týden,
Slovácko,
Nový život,
Týden u nás,
Region plus
 
 
 
 
MAFRA
Mladá fronta Dnes se suplementy Magazín Dnes + TV
 
 
 
 
 
RINGIER
Blesk se suplementem Blesk magazín
 
TV plus, TV revue,
Týdeník Televize
ABC
Nedělní Blesk,
Reflex
 
ASTROSAT *
 
 
Křížovkářská TV magazín,
TV magazín
 
 
Nový byt - měsíčník
Československý sport s.r.o.
Sport se suplementem Volno Sport
 
 
 
 
 
BORGIS a.s.
Právo se suplementy Magazín Dům a bydlení, Magazín Právo, TV televizní týden
 
 
 
 
 

* Společnost ASTROSAT vydává suplementy Hobby magazín, Top Víkend Magazín, TV magazín. (TV magazín je dodáván i samostatně jako programový titul). Tyto suplementy nejsou samostatně distribuovány, ale jsou dodávány jako subdodávka ostatním vydavatelům zpravodajských deníků, jsou tedy zahrnuty v dodávkách zpravodajských deníků. Titul TV magazín je dodáván i distribuován také samostatně, je tedy součástí výše uvedeného přehledu ve skupině programových titulů.

Z uvedeného přehledu vyplývá, že účastníci řízení, společnosti VLP, MAFRA, RINGIER, ASTROSAT, ČS a BORGIS a.s. působí ve skupině zpravodajských deníků a skupině programových titulů. Pro účely tohoto správního řízení byl tedy věcně relevantní trh vymezen jako trh dodávek zpravodajských deníků a trh dodávek programových titulů.

Geografické a časové vymezení relevantního trhu

Společnosti MAFRA, RINGIER, ČS a BORGIS vydávají zpravodajské deníky s celostátní působností. Společnost VLP vydává regionální deníky, pokrývá však těmito zpravodajskými deníky všechny regiony České republiky. Programové tituly vydávané společností RINGIER a ASTROSAT jsou tituly s celostátní působností, proto Úřad vymezil výše uvedené věcně relevantní trhy po stránce geografické jako trhy celostátní.

Z hlediska časového jde o trh trvalý charakterizovaný pravidelnými dodávkami periodického tisku dle periodicity příslušných tiskových titulů.

Vymezení podílu soutěžitelů na relevantních trzích

Dle § 6 odst.1 písm. a) zákona se zákaz dohod dle § 3 zákona nevztahuje na horizontální dohodu, pokud společný podíl účastníků dohody na relevantním trhu nepřesahuje 5 %.

Výpočet podílů na výše vymezených relevantních trzích vychází z údajů založených ve spise, které jednotlivá vydavatelství označila jako obchodní tajemství.

Dle šetření Úřadu zaujímají na trhu dodávek zpravodajských deníků účastnící řízení dodávající zpravodajské deníky, tj. společnosti MAFRA, RINGIER, ČS, BORGIS a VLP společný podíl v počtu skutečně prodaných titulů 69,4 % a ve finančním vyjádření dle dosaženého obratu 67,3%.

Na trhu dodávek programových titulů zaujímají účastníci řízení, společnosti ASTROSAT a RINGIER dle šetření Úřadu podíl v počtu skutečně prodaných titulů 96,3 % a ve finančním vyjádření dle dosaženého obratu 93 %.

Na obou vymezených relevantních trzích zaujímají účastnící řízení společný podíl vyšší než 5 %, působnost Úřadu k vedení předmětného řízení ve smyslu § 3 a § 6 odst.1 písm. a) zákona je tudíž dána.

S ohledem na předmět zahájeného správního řízení se Úřad v dalším průběhu správního řízení zaměřil na prokázání toho, zda mezi společnostmi RINGIER, MAFRA, VLP, ČS, ASTROSAT a BORGIS skutečně došlo ke koordinovanému jednání, jehož výsledkem bylo ukončení smluvního vztahu se společností MPK. Za tím účelem provedl Úřad několik místních šetření v sídlech účastníků řízení, v sídle společnosti PNS a v sídle Unie vydavatelů, provedl výslech svědků, nařídil ústní jednání s účastníky řízení a rovněž provedl konfrontaci těch svědků, jejichž odpovědi na totožné otázky položené v průběhu jednotlivých výslechů se lišily.

Pokud jde o materiály, které Úřad zajistil při místních šetřeních, jednalo se převážně o e -mailovou korespondenci, obsahující nejrůznější informace, týkající se činnosti jednotlivých společností, a to včetně informací, které byly jednotlivými účastníky správního řízení označeny jako obchodní tajemství ve smyslu § 17 obchodního zákoníku, dále se jednalo o ručně psané poznámky některých zaměstnanců jednotlivých společností apod.

Z těchto dokumentů považoval Úřad za nejzávažnější dokument zajištěný v rámci místního šetření ve společnosti VLP dne 29.11.2002 (založen na str. 161 přílohy č. 1 ke spisu). Jedná se o německy psaný text ze dne 25.6.2002, nadepsaný Qualitätscheck PNS-Offensive, který je podepsán panem Hansem Georgem Schnückerem.

Z textu tohoto dokumentu vyplývá, že se jedná o pozvánku na jednání, které se uskuteční dne 31.7.2002 v sídle společnosti PNS pod vedením pana Schnückera, že jednání se uskuteční na základě dohody učiněné na jednání dozorčí rady PNS, a to za účasti vydavatelství RINGIER, MAFRA a VLP.

V této souvislosti je na místě uvést, jaká je struktura akcionářů společnosti PNS. Podíly ve společnosti PNS drží tyto společnosti:

Ringier (Netherlands) B.V., podíl vlastnictví 27 %, vlastní společnost RINGIER ČR a.s. (RINGIER), která je vydavatelem deníků Blesk a Sport a programových týdeníků TV plus, TV revue a Týdeník Televize a dále ABC a Reflex.

MAFRA, podíl vlastnictví 26,27 %, vydavatel deníku Mladá fronta DNES. Majoritním vlastníkem je německý holding Rheinisch-Bergische Druckerei- und Verlagsgessellschaft GmbH.

POL-Print Medien GmbH , podíl vlastnictví 26 %, je v ČR zastoupena společností VLP, což je vydavatel většiny regionálních deníků v České republice - Deníky Bohemia, Deníky Moravia a Večerník Praha.

EUROPRESS. kom. spol ., podíl vlastnictví 11,24 %, je dceřinou společností významného německého vydavatelství Bauer Verlag. Vydává Bravo, Bravo Girl! a Dívka, a dále pak časopisy určené ženám: Žena a život, Tina, Chvilka pro tebe a další.

Sanoma Magazines Praha s.r.o ., podíl vlastnictví 9 %, je prostřednictvím své mateřské firmy CIG součástí finské společnosti Sanoma WSOY. Vydává tituly Vlasta, Praktická žena, Květy, Story, Ring apod.

Pro úplnost k uvedenému Úřad doplňuje, že v době, kdy Úřad obdržel podnět společnosti MPK, nebyly akcionáři PNS společnosti EUROPRESS. kom. spol. (dále jen "EUROPRESS") a Sanoma Magazines Praha s.r.o. (dále jen "SANOMA"), ale podíl těchto společností ve výši 20,24 %, měla společnost ECOMEDIA, s. r.o. (dále jen "ECOMEDIA").

Na základě pozvánky, která byla zajištěna při místním šetření v sídle společnosti VLP, provedl Úřad výslech svědků, s cílem zjistit obsah a průběh jednání, které se uskutečnilo v sídle PNS za účasti zástupců některých z účastníků správního řízení.

Jedním z vyslechnutých svědků byl RNDr. Vladimír Junger, CSc., do 31.12.2002 zaměstnanec společnosti VLP, do konce září 2002 ve funkci ředitele divize Západ. Z obsahu jeho svědecké výpovědi považuje Úřad za významné s ohledem na předmět správního řízení to, že svědek vypověděl, že obsahem jednání, které se uskutečnilo dne 31.7.2002 v sídle PNS, byla domluva zúčastněných zástupců vydavatelů, tj. RINGIER, MAFRA a VLP a zástupců PNS na postupu uvedených vydavatelů při vypovězení smluv, které mají uzavřeny se společností MPK. Svědek současně jmenoval osoby, které se tohoto jednání zúčastnily a uvedl, že po tomto jednání následovalo další jednání se stejným obsahem a uvedl jmenovitě osoby, které se zúčastnily i tohoto dalšího jednání.

Na základě této výpovědi provedl Úřad s cílem zjistit skutečný stav věci výslech dalších svědků, a to především těch osob, které jmenoval RNDr. Junger, CSc. ve své výpovědi.

Byli proto vyslechnuti zástupci společností RINGIER, MAFRA, VLP, PNS, BURDA Praha, spol. s r.o. (dále jen "BURDA"), na návrh společnosti MPK byl vyslechnut další zástupce společnosti BURDA, zástupce společnosti MORAVIAPRESS a.s. (dále jen "MORAVIAPRESS") a zástupce společnosti Transpress spol. s r.o. (dále jen "Transpress"), vyslechnut byl i pan Hans Georg Schnücker, tedy svolavatel schůzky konané dne 31.7.2002 a schůzky následující a v případě společnosti MAFRA a VLP i zástupci mateřských společností.

Z výslechu těchto svědků Úřad zjistil, že pouze někteří z nich byli informováni o tom, že ve dnech 31.7.2002 a 21.8.2002 se v sídle PNS skutečně konaly schůzky zástupců společností RINGIER, MAFRA, VLP a PNS, které svolal pan Hans Georg Schnücker. Přímí účastníci těchto schůzek vyslechnuti jako svědci uvedli, že obsahem jednání na těchto schůzkách bylo zvýšení kvality služeb, které společnost PNS, jako distributor tisku, zajišťuje pro jednotlivé vydavatele tisku. Žádný z vyslechnutých svědků nepotvrdil, že by tyto schůzky sloužily k tomu, aby se zástupci vydavatelů - společností RINGIER, MAFRA a VLP - dohodli na společném postupu při vypovídání smluv, které měly tyto společnosti uzavřeny se společností MPK. Navíc z výpovědí vyplynulo, že těchto schůzek se neúčastnili zástupci společnosti BORGIS a ASTROSAT, přičemž na zmíněných schůzkách se o těchto dvou společnostech vůbec nehovořilo, a zástupce společnosti ČS zde byl přítomen v osobě generálního ředitele a člena představenstva společnosti RINGIER, který je současně jedním z jednatelů společnosti ČS, kde má společnost RINGIER majoritní podíl.

Z výpovědi pana Schnückera, který schůzky svolával, vyplynulo, že jako odborník v otázkách distribuce tisku, byl požádán členem dozorčí rady PNS, aby přispěl svými zkušenostmi ke zkvalitnění práce PNS v oblasti distribuce tisku. Informace podávané na schůzkách se týkaly problematiky kvality služeb v distribuci tisku a otázek s tím spojených, jako např. dispoziční právo vydavatele, právo remitendy, používaný software apod.

Ostatní vyslechnutí svědci, a to např. zástupci společnosti BURDA, zástupce společnosti MORAVIAPRESS, zástupce společnosti Transpress, zástupce společnosti ABO, spol. s r.o. vypověděli, že o konání shora uvedených schůzek nebyli informováni vůbec a jejich výpovědi tak nepřinesly žádné nové skutečnosti, vztahující se k tomuto správnímu řízení.

Úřad vyslechl jako svědky i osoby, které měly být, podle RNDr. Jungera, CSc., informovány o obou schůzkách a závěrech, které z těchto schůzek vyplynuly. Jednalo se např. o vedoucího odbytu společnosti VLP, divize Západ, pana Pekárika a dále byl vyslechnut zástupce společnosti ABO, spol. s r.o., tedy společnosti zajišťující distribuci tisku v západních Čechách.

Ani tito svědci ve svých výpovědích neuvedli, že by byli informováni o průběhu a závěrech schůzek, konaných ve dnech 31.7. a 21.8.2002 v sídle společnosti PNS.

Ze strany zástupce společnosti VLP byl předložen návrh na výslech Ing. Kaufmanna, jednatele společnosti MPK a výslech Ing. Vaňkáta, prokuristy společnosti MPK.

Výslechy těchto navržených svědků však Úřad neprovedl, neboť oba jmenovaní se již dříve, a to v pozici zástupců společnosti MPK jako účastníka správního řízení, zúčastňovali výslechů ostatních svědků. Úřad však nařídil ústní jednání, na které předvolal oba jmenované a všechny ostatní účastníky tohoto správního řízení. Ani z tohoto ústního jednání nevzešly žádné nové skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že mezi vydavateli -- účastníky správního řízení, došlo ke koordinovanému jednání proti společnosti MPK.

Vzhledem k tomu, že výpovědi svědků -- přímých účastníků obou schůzek, které se konaly v sídle společnosti PNS ve dnech 31.7. a 21.8.2002 -- se lišily od výpovědi RNDr. Jungera, CSc., který se schůzek rovněž zúčastnil, pokládal Úřad za nezbytné, aby v rámci dokazování provedl konfrontaci svědků, jejichž výpovědi se lišily a tím zjistil úplně a přesně skutečný stav věci.

Konfrontace, která proběhla v sídle Úřadu dne 21.3.2003, neodstranila rozpory, které obsahovaly výpovědi přímých účastníků schůzek. Na jedné straně zůstalo tvrzení RNDr. Jungera, CSc. o tom, že předmětem jednání na schůzkách byla dohoda o společném postupu zástupců společností RINGIER, MAFRA a VLP při vypovězení smluv uzavřených se společností MPK a na druhé straně výpovědi ostatních účastníků těchto schůzek, z nichž vyplývá, že na schůzkách se projednávalo, jak zvýšit kvalitu služeb poskytovaných společností PNS vydavatelům a otázky s tím spojené.

Úřad provedl rovněž výslech svědků, které navrhl na podporu své výpovědi vyslechnout RNDr. Junger, CSc. Jednalo se o bývalého asistenta a sekretářku RNDr. Jungera, CSc. a vedoucího inzerce společnosti VLP, divize západ. Proto, aby Úřad získal případné další informace, které by mohly osvětlit skutečný stav věci, předvolal tyto osoby jako svědky v tomto správním řízení.

Výslechem těchto svědků Úřad pouze zjistil, že nikdo z nich se nikdy neúčastnil žádného jednání, na němž by účastníci tohoto řízení -- vydavatelé, domlouvali jakýkoli postup proti společnosti MPK. Pouze bývalá sekretářka a bývalý asistent RNDr. Jungera, CSc. uvedli, že je RNDr. Junger, CSc. informoval o vypovězení smluv společnosti MPK. Vzhledem k tomu, že se jednalo o svědectví z doslechu, nepřihlédl Úřad k výpovědím těchto svědků, neboť tyto výpovědi spolehlivě neprokázaly svědeckou výpověď RNDr. Jungera, CSc.

Jak je uvedeno výše, Úřad se rovněž zabýval tím, kdy a z jakých důvodů vypověděli jednotliví vydavatelé smlouvy o distribuci tisku, které měli uzavřeny se společností MPK.

V této souvislosti je třeba především uvést, že všechny smlouvy, které byly ze strany vydavatelů vypovězeny, obsahovaly ujednání o tom, že smlouvu vypovědět lze, a to bez udání důvodů. Je však nepochybné, že toto ujednání nevylučuje, že k ukončení smluvního vztahu se společností MPK mohlo dojít i v důsledku zakázané dohody.

Pokud jde o jednotlivé výpovědi smluv, zjistil Úřad následující.

Jako první byla dne 20.9.2002 vypovězena smlouva, kterou uzavřela společnost VLP, divize západní Čechy, se společností MPK pro distribuci titulů VLP v západních Čechách. Jako důvod, který k tomuto kroku vedl, uvedla společnost VLP postupnou změnu ve strategii distribuce regionálních deníků vydávaných společností VLP.

Dopisem ze dne 26.9.2002 byla vypovězena smlouva, kterou pro distribuci deníku Sport uzavřela společnost ČS. Platnost smlouvy končila k 31.12.2002. V tomto případě byla smlouva ze strany společnosti ČS ukončena bez uvedení důvodů. Nicméně z výslechu jednoho z jednatelů společnosti ČS, který je současně generálním ředitelem společnosti RINGIER, která je mateřskou společností společnosti ČS, vyplynulo, že důvodem výpovědi smlouvy bylo jednak to, že společnost MPK neproplácela faktury vystavované společností ČS a že dluh, který takto vznikl, dosáhl cca 10 mil. korun a rovněž skutečnost, že mezi společnostmi ČS a MPK nedošlo k dohodě o výši rabatů.

Společnost MAFRA oznámila společnosti MPK svým dopisem ze dne 30.9.2002, že v důsledku hospodářského vývoje považuje za nezbytné provést snížení velkoobchodních rabatů, což vyžaduje nové uspořádání smluvních vztahů. Současně společnost MAFRA v tomto dopise uvedla, že část distribuce bude provádět vlastními silami a proto s předstihem oznamuje, že k 31.12.2002 vypoví smlouvu o distribuci titulu vydávaného společností MAFRA.

Na tomto místě, s cílem poukázat na všechny skutečnosti, které se k distribuci tisku vztahují, považuje Úřad za nezbytné uvést, že dne 15.10.2002 obdržely divize společnosti VLP ve všech regionech (s výjimkou západních Čech) objednávky společnosti MPK výrazně nižší, než bylo doposud obvyklé. Situace se opakovala i v případě objednávek společnosti MPK na den 19.10.2002 a 21.10.2002. Na tuto skutečnost reagoval předseda představenstva společnosti VLP dopisy ze dne 16.10.2002 a 17.10.2002, v nichž vyzval společnost MPK k dodržování uzavřených smluv.

Dne 21.10.2002 jsou odeslány společnosti MPK dopisy, v nichž společnost VLP sděluje, že odstupuje od smluv uzavřených na distribuci regionálních deníků, s výjimkou regionu západní Čechy. Důvodem, který je v dopisech uveden, je skutečnost, že i přes upozornění na řádné plnění uzavřených smluv, které společnost VLP vyslovila v dopisech předsedy představenstva ze dne 16. a 17.10.2002, nedošlo ze strany společnosti MPK k nápravě a společnost MPK nadále hrubě porušovala uzavřené smlouvy pro distribuci titulů VLP vydávaných v jednotlivých regionech.

Dne 21.10.2002 zasílá společnost RINGIER dopis společnosti MPK, kterým vypovídá smlouvu na distribuci tisku s tím, že výpovědní lhůta činí dle smlouvy dva měsíce. S ohledem na tuto skutečnost, skončila platnost této smlouvy ke dni 22.12.2002. Společnost RINGIER uvedla, že hlavním motivem pro podání výpovědi smlouvy bylo to, že společnost RINGIER chtěla předejít možnému blokování distribuce téměř poloviny tištěného nákladu titulů vydávaných společností RINGIER. Toto možné blokování distribuce společnost RINGIER vyvozovala z toho, že společnost MPK by mohla vůči ní postupovat stejně, jako postupovala vůči společnosti VLP, které jednostranně výrazně snížila objednávky na tituly vydávané společností VLP. Jako další důvod společnost RINGIER uvedla to, že společnost MPK odmítla při jednání se společností ČS respektovat stávající výši rabatů a odmítla proplácet daňové doklady. I v tomto jednání společnosti MPK spatřovala společnost RINGIER nekorektní obchodní postup.

Následuje výpověď smlouvy, kterou dne 21.10.2002 zaslala společnosti MPK společnost ASTROSAT s tím, že platnost smlouvy končí 31.1.2003. Žádný důvod výpovědi smlouvy společnost ASTROSAT neuvedla.

Dne 24.10.2002 vypovídá smlouvu společnost MAFRA s tím, že platnost uzavřené smlouvy končí 30.11.2002. Jako důvody společnost MAFRA uvedla, že stávající smlouva již neodpovídá aktuálním podmínkám na trhu a dále, že ve vyúčtování remitendy ze strany společnosti MPK dochází k nepravidelnosti. Jako další důvod pro výpověď smlouvy společnost MAFRA uvedla obavu, že proti ní společnost MPK použije stejný postup, jaký použila proti jinému vydavateli (neoprávněné snížení objednávek titulů vydávaných společností VLP).

Konečně dne 29.10.2002 zasílá společnosti MPK společnost BORGIS dopis, kterým bez uvedení důvodů vypovídá smlouvu na distribuci tisku s tím, že platnost této smlouvy skončí dnem 31.1.2003.

Z uvedeného tedy vyplývá, že na konci září 2002, kdy společnost VLP, divize západ vypovídá smlouvu na distribuci regionálních deníků vydávaných v západních Čechách a kdy vypovídá smlouvu na distribuci i společnost ČS, došlo k tomu, že tituly vydávané těmito společnostmi měly být, po uplynutí výpovědních lhůt, distribuovány jiným způsobem, než tomu bylo doposud. Stejně tak z uvedeného vyplývá, že poté, co společnost MPK v průběhu měsíce října 2002 jednostranně omezila (s výjimkou regionu západních Čech) množství odebíraných výtisků titulů vydávaných společností VLP ve všech ostatních regionech o cca 80% oproti původnímu množství odebíraných výtisků, přičemž neexistovaly žádné signály, které by svědčily o tak významném poklesu poptávky po titulech vydávaných společností VLP, reagovali na tuto situaci ostatní vydavatelé -- účastníci řízení tím, že vypověděli smlouvy na distribuci jimi vydávaných titulů prostřednictvím MPK, popřípadě jako VLP od těchto smluv odstoupili.

V průběhu správního řízení předkládali návrhy na doplnění dokazování i někteří účastníci správního řízení. Úřad jednotlivé návrhy posoudil a dospěl k závěru, že některé z navrhovaných svědků vyslýchat nebude, neboť jejich výslech by podle názoru Úřadu nepřinesl žádné nové skutečnosti, které by se vztahovaly k předmětu správního řízení. Jednalo se především o návrh společnosti MPK na výslech dvou prodejců tisku. Výslech těchto svědků Úřad nenařídil proto, že v tomto správním řízení provádění dokazování směřovalo ke zjištění, zda mezi vydavateli -- účastníky řízení došlo ke koordinovanému jednání ve vztahu ke společnosti MPK. S ohledem na to nepovažoval Úřad výslech těchto svědků za nezbytný, neboť tito svědci by stěží mohli přispět k prokázání uvedeného protisoutěžního chování ze strany některých vydavatelů tisku.

Na tomto místě považuje Úřad za nezbytné uvést, že několikrát vyzval společnost MPK k tomu, aby označila osoby, které by měly být vyslechnuty jako svědci v probíhajícím správním řízení. Kromě shora uvedených prodejců tisku a osob, které již na návrh společnosti MPK vyslechnuty byly, nenavrhla společnost MPK žádné další výslechy svědků.

Dále je potřeba uvést, že především společnost MPK opakovaně Úřadu doručovala celou řadu dokumentů, na nichž dokazovala, že přes snahu společnosti MPK, jsou jednání s vydavateli o uzavření nových smluv pro distribuci tisku stále neúspěšná. Stejně tak společnost MPK zaslala Úřadu v průběhu správního řízení opakovaně podnět s návrhem na nařízení předběžného opatření, který odůvodňovala tím, že v důsledku stále trvajícího koordinovaného postupu vydavatelů, účastníků správního řízení, ve spojení s dalšími společnostmi (SANOMA, EUROPRESS a PNS) dochází k nemožnosti zachování hospodářské soutěže, neboť vydavatelé odmítají uzavřít se společností MPK smlouvy. Podle názoru společnosti MPK pouze nařízení předběžného opatření, kterým by Úřad nařídil vydavatelům tisku, účastníkům správního řízení, distribuovat tisk prostřednictvím jiných distributorů tisku působících na trhu České republiky, může zachovat hospodářskou soutěž na trhu distribuce tisku.

K tomu Úřad uvádí, že toto správní řízení je vedeno, jak je již několikrát uvedeno výše, ve věci možného porušení § 3 odst. 1 zákona, a to koordinovaným jednáním některých vydavatelů při vypovězení smluv uzavřených se společností MPK. Úřad proto může posuzovat pouze toto jednání.

Na tomto místě považuje Úřad za nutné zmínit, že v průběhu správního řízení Úřad vydal i procesní rozhodnutí prozatímní povahy, kterým uložil společnostem RINGIER, MAFRA, VLP a ČS povinnost obnovit dodávky jimi vydávaných titulů společnosti MPK. Proti těmto rozhodnutím podali uvedení účastníci správního řízení rozklady, které vzali, s výjimkou společnosti MAFRA, zpět poté, co Úřad rozhodnutí o předběžných opatřeních zrušil.

Úřad rozhodnutí o předběžných opatřeních zrušil především proto, že podle jeho názoru pominuly důvody, pro které rozhodnutí o předběžných opatřeních vydal.

Vzhledem k tomu, že, jak je uvedeno výše, zejména společnost MPK, předložila v průběhu správního řízení celou řadu podkladů, kterými demonstrovala neúspěšná jednání s některými účastníky správního řízení o uzavření nové smlouvy, považuje Úřad za vhodné na tomto místě uvést, že nemůže svým rozhodnutím nahradit vůli jedné z jednajících stran smlouvu uzavřít.

Společnost MPK rovněž v průběhu správního řízení navrhla, aby byl okruh účastníků rozšířen o společnost PNS a aby bylo zkoumáno, zda společnost PNS nezneužívá dominantní postavení, které na trhu zaujímá.

K tomu Úřad uvádí, že neshledal žádný důvod k tomu, aby účastníkem správního řízení, v němž je šetřeno, zda mezi některými vydavateli nedošlo k jednání, kterým by bylo porušeno ustanovení § 3 odst. 1 zákona, bylo postavení účastníka řízení přiznáno i společnosti PNS, tedy společnosti, která je distributorem tisku.

Stejně tak Úřad konstatuje, že v tomto správním řízení nelze zkoumat, zda společnost PNS zneužívá či nezneužívá své dominantní postavení, a to proto, že správní řízení bylo zahájeno, a po celou dobu je vedeno, pouze ve věci možného porušení § 3 odst. 1 zákona jednáním, kterého se měli dopustit vydavatelé tisku -- účastníci tohoto správního řízení.

Ze strany některých účastníků řízení obdržel Úřad naopak návrh, aby společnosti MPK bylo odejmuto postavení účastníka správního řízení.

Tyto návrhy na odejmutí postavení účastníka řízení společnosti MPK, byly ze strany některých účastníků správního řízení odůvodňovány tím, že společnost MPK svým jednáním, spočívajícím např. v tom, že jednatel společnosti MPK disponuje originály dokumentů jiných účastníků správního řízení, že nezajistil nezveřejnění obsahu výslechů některých svědků, že společnost MPK zveřejnila v časopise Impuls kompletní texty rozhodnutí o předběžném opatření, že společnost MPK zakládá do spisu dokumenty týkající se jednání s některými z účastníků správního řízení a tyto neoznačuje jako obchodní tajemství, přestože druhá strana tyto dokumenty za obchodní tajemství považuje apod., negativně narušuje průběh správního řízení a ztěžuje tak postup Úřadu.

K těmto námitkám Úřad uvádí, že v průběhu správního řízení poté, co byly ve sdělovacích prostředcích zveřejněny části protokolu z výslechu některých svědků, upozornil všechny účastníky správního řízení na to, že takové jednání ztěžuje průběh správního řízení. V daném případě považoval Úřad za nezbytné adresovat toto upozornění všem účastníkům správního řízení proto, že nebylo jednoznačně prokázáno, zda tím, kdo protokoly z výslechu svědků poskytl sdělovacím prostředkům, byla právě společnost MPK.

Dále Úřad k těmto žádostem uvádí, že otázka týkající se postavení účastníka řízení, je řešena v ustanovení § 21 odst. 1 zákona, které obsahuje kriteria, při jejichž splnění Úřad může žadateli přiznat postavení účastníka správního řízení. Z formulace tohoto ustanovení zákona lze podle názoru Úřadu rovněž dovodit, že pouze v tom případě, kdy v průběhu správního řízení dojde k takovým změnám na straně subjektu, kterému bylo přiznáno postavení účastníka řízení, v jejichž důsledku práva a povinnosti tohoto subjektu nemohou být rozhodnutím Úřadu podstatně dotčena, je možné konstatovat, že tento subjekt již nesplňuje podmínky nezbytné pro přiznání postavení účastníka správního řízení.

Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo společnosti MPK postavení účastníka řízení přiznáno, v průběhu správního řízení neodpadly, nevyhověl Úřad těmto návrhům, o čemž v průběhu správního řízení ty účastníky řízení, kteří takové návrhy předložili, uvědomil.

Konečně Úřad konstatuje, že v průběhu správního řízení byly ze strany některých účastníků řízení vzneseny námitky proti způsobu, jakým Úřad nakládá se skutečnostmi, které někteří účastníci správního řízení označili jako obchodní tajemství, resp. někteří účastníci řízení vznesli námitku podjatosti vůči některým zaměstnancům Úřadu.

K tomu Úřad uvádí, že veškeré tyto námitky byly prověřeny s tím, že pokud jde o námitky podjatosti, byla předsedou Úřadu vydána příslušná rozhodnutí, pokud jde o způsob nakládání s informacemi označenými jako obchodní tajemství, byla v případě, kdy byl zjištěn nesprávný postup, přijata taková opatření, která vedla k odstranění zjištěného nedostatku.

Právní posouzení zjištěných skutečností

Podle ustanovení § 3 odst. 1 zákona jsou zakázané a neplatné dohody mezi soutěžiteli, rozhodnutí jejich sdružení a jednání soutěžitelů ve vzájemné shodě, které vedou nebo mohou vést k narušení hospodářské soutěže, pokud zákon o ochraně hospodářské soutěže nebo zvláštní zákon nestanoví jinak, nebo pokud Úřad nepovolí svým rozhodnutím nebo vyhláškou z tohoto zákazu výjimku. Zakázanými ve smyslu § 3 odst. 1 zákona jsou především dohody výslovně uvedené v ustanovení § 3 odst. 2 písm. a) až f) zákona.

Předmětem správního řízení v posuzovaném případě bylo možné porušení ustanovení § 3 odst. 1 zákona ze strany účastníků správního řízení, společností RINGIER, MAFRA, VLP, ASTROSAT, ČS a BORGIS, spočívající v tom, že tito účastníci správního řízení koordinovaně postupovali při vypovězení dodávek periodického denního tisku a/nebo dodávek ostatního periodického tisku jimi vydávaného distributorovi tisku, kterým je společnost MPK.

Předpokladem k tomu, aby Úřad mohl konstatovat, že ke zmíněnému koordinovanému postupu došlo, je prokázat tento určitý společně koordinovaný postup soutěžitelů, jemuž předcházely přímé nebo nepřímé vzájemné kontakty a kdy jejich nezávislé podnikatelské chování, resp. rizika soutěže, bylo nahrazeno praktickou kooperací. Cílem koordinace či kooperace je odstranění nejistoty o budoucím chování konkurentů, popřípadě jiných soutěžitelů na trhu. Není přitom vyloučeno, aby tato kooperace byla případně prokázána pomocí důkazů nepřímých. Nepřímým důkazem může být i takové chování soutěžitelů, jehož příčinu nelze vysvětlit jiným způsobem, než předchozím vzájemným ovlivněním. Pro přijetí tohoto nepřímého důkazu je však nezbytné vyvrátit pochybnosti o tom, že ke společnému postupu soutěžitelů došlo následkem jejich přímého nebo zprostředkovaného kontaktu a pochybnosti, zda jejich jednání není jen náhodné nebo logickým důsledkem ekonomických podmínek na trhu určitého zboží.

V návaznosti na to považuje Úřad za nezbytné uvést, že mezi zástupci společností RINGIER, VLP, MAFRA nepochybně ke kontaktům docházelo. Jak je uvedeno v tomto rozhodnutí výše, tyto společnosti, ať již přímo nebo prostřednictvím svých mateřských společností, jsou akcionáři společnosti PNS. Další kontakty zástupců účastníků řízení -- vydavatelů, se uskutečňovaly na půdě Unie vydavatelů, kde zástupci jednotlivých vydavatelů působili a působí v orgánech Unie vydavatelů. V průběhu správního řízení však nebylo prokázáno, že by tyto kontakty zástupců účastníků správního řízení sloužily k dohodám o společném postupu vydavatelů proti společnosti MPK.

Z důkazů, které Úřad v průběhu správního řízení provedl, vyplynulo především to, že uvedení účastníci řízení skutečně buď vypověděli smlouvy, které měli uzavřeny se společností MPK, nebo, a to v případě společnosti VLP, od těchto smluv odstoupili. Pro úplnost je třeba uvést, že i společnost VLP, v případě západočeských titulů, smlouvu uzavřenou se společností VLP vypověděla.

Důvody ukončení smluvního vztahu se společností MPK, které jednotlivé společnosti uvedly, byly různé a spočívaly buď ve snaze zajistit si distribuci vydávaných titulů vlastními silami nebo spočívaly v nedohodě se společností MPK o změně podmínek stávajících smluv, případně došlo k ukončení smluvního vztahu bez uvedení důvodů a v případě, kdy společnost VLP odstoupila od smluv uzavřených se společností MPK, bylo tímto důvodem jednostranné snížení počtu odebíraných výtisků titulů vydávaných společností VLP ze strany společnosti MPK.

Právě na základě těchto zjištění však nemůže Úřad vyvrátit pochybnosti o tom, že skončení smluvních vztahů se společností MPK ze strany účastníků správního řízení je důsledkem jejich rozhodnutí, vycházejícího z vyhodnocení jejich ekonomické situace, resp. situace, k níž došlo na trhu (v tomto případě má Úřad na mysli především situaci, kdy distributor jednostranným krokem snížil počet odebíraných titulů jednomu z vydavatelů). To je možné

konstatovat např. v případě společnosti MAFRA, která ukončení smluvního vztahu s MPK odůvodňovala právě ekonomickou situací, dále v případě divize Západ společnosti VLP. V případě společnosti ČS bylo jejími zástupci konstatováno, že ze strany společnosti MPK docházelo k neproplácení vystavovaných faktur, což lze opět považovat za důvod, který vede k rozhodnutí o ukončení spolupráce.

Pokud jde o odstoupení od smluv, ke kterému přikročila společnost VLP, i zde Úřad nachází ospravedlnitelný důvod pro takový krok v tom, že společnost MPK jednostranně, a to bez jakýchkoli signálů o výrazném snížení zájmu o tituly vydávané společností VLP, výrazným způsobem snížila objednávky těchto titulů, a to na celém území ČR, s výjimkou západních Čech. V této souvislosti Úřad dodává, že vydavatel tisku, pokud neprovádí distribuci svých titulů vlastními silami, ale využívá služeb distributora, je v pozici, kdy je na objednávkách distributora zcela závislý. Jestliže distributor ze dne na den objedná výrazně menší množství jednotlivých titulů, přičemž vývoj poptávky po těchto titulech nesignalizoval výrazný pokles, postaví vydavatele do pozice, kdy není v silách vydavatele na takovou situaci okamžitě reagovat. V této souvislosti je třeba mít na paměti, že denní tisk, tedy zboží, které vydavatel nabízí, je charakterizován mimo jiné i tím, že druhý den je již starý a tudíž neprodejný. Především z těchto důvodů je třeba připustit, že nezbytná důvěra mezi vydavatelem a distributorem, může být jednostranným krokem distributora v neprospěch jakéhokoli vydavatele, právě na straně ostatních vydavatelů, kteří služeb tohoto distributora využívají, významně snížena a kroky vydavatele vedoucí k eliminaci dalších možných negativních dopadů, byť by spočívaly i v okamžitém ukončení smluvního vztahu s distributorem, lze v takovém případě podle názoru Úřadu považovat za kroky ospravedlnitelné.

V souvislosti s uvedeným Úřad rovněž konstatuje, že jedním z předpokladů úspěšného působení na trhu jakéhokoliv soutěžitele je i to, jakým způsobem se chová jak vůči svým odběratelům, tak i vůči svým dodavatelům. Stejně tak je třeba uvést, že žádný soutěžitel nemůže očekávat prostřednictvím rozhodnutí Úřadu, jehož smyslem je ochrana hospodářské soutěže jako ekonomického jevu, nikoli primárně ochrana jednoho soutěžitele, že jeho postavení na trhu je neměnné, že bude mít zajištěn trvalý podíl na příslušném trhu.

Pro to, aby mohl Úřad konstatovat porušení ustanovení § 3 odst. 1 zákona, by bylo nutné prokázat, že kroky směřující k ukončení smluvního vztahu se společností MPK, které jednotliví vydavatelé -- účastníci správního řízení - učinili, byly výsledkem koordinovaného jednání těchto účastníků řízení. Pokud by taková koordinace prokázána byla, potom by nezáleželo na tom, zda a jaké důvody uvedeny byly, resp. kdy kroky směřující k ukončení smlouvy se společností MPK, byly ze strany vydavatelů -- účastníků správního řízení - učiněny.

Z provedeného dokazování však bezpečně a spolehlivě nevyplynulo, že by před tím, než jednotliví vydavatelé vypověděli smlouvy uzavřené se společností MPK, byl mezi těmito vydavateli tento krok konzultován, připravován. Bylo pouze prokázáno, že někteří účastníci řízení, konkrétně zástupci společností RINGIER, MAFRA, VLP, se sešli na dvou schůzkách v sídle společnosti PNS, přičemž naprostá většina účastníků těchto schůzek vypověděla v rámci svědecké výpovědi, že na těchto schůzkách byly projednávány otázky spojené s kvalitou služeb, které společnost PNS poskytuje vydavatelům. Stejně tak převážná většina účastníků těchto schůzek vyloučila, že by tyto schůzky sloužily k projednávání společného postupu při ukončení smluvního vztahu s MPK. Jedinou výjimku tvoří výpověď RNDr. Jungera, CSc., který ve výpovědi uvedl, že tyto schůzky naopak sloužily ke koordinaci postupu při ukončení smluvního vztahu s MPK.

Jak již je uvedeno výše, tento rozpor ve výpovědích se Úřad pokusil odstranit konfrontací svědků, avšak ani konfrontace na tomto rozporu nic nezměnila. Za této situace tak Úřad nemohl dojít k závěru, že bylo jednoznačně prokázáno, že právě tyto schůzky sloužily ke koordinaci postupu účastníků správního řízení při realizaci kroků, vedoucích k ukončení smluvního vztahu se společností MPK. Tento závěr je navíc třeba doplnit o konstatování, že zmíněných schůzek se neúčastnili všichni účastníci řízení, kteří smlouvy uzavřené se společností MPK skutečně ukončili -- nebyli přítomni zástupci společnosti BORGIS a ASTROSAT.

S ohledem na to, že Úřad rovněž neshledal důvody pro zpochybnění ospravedlnitelnosti důvodů, vedoucích k ukončení smluvního vztahu s MPK ze strany jednotlivých vydavatelů -- účastníků tohoto správního řízení, které tito účastníci uvedli v průběhu správního řízení, přiklonil se při hodnocení výpovědí jednotlivých svědků k tomu, že schůzky konané v sídle společnosti PNS dne 31.7.2002 a 21.8.2002, byly skutečně zaměřeny na projednání otázek kvality služeb poskytovaných společností PNS a nikoli na to, aby zúčastnění vydavatelé koordinovali svůj postup při ukončení smluvního vztahu se společností MPK.

Na tomto místě považuje Úřad za nutné, aby zaujal stanovisko i ke svědecké výpovědi zástupce společnosti MORAVIAPRESS, pana Ing. Jiřího Voloveckého.

Výslech tohoto svědka navrhla společnost MPK s tím, že současně společnost MPK dodala záznam telefonického rozhovoru mezi Ing. Voloveckým a Ing. Kaufmannem, jednatelem společnosti MPK. Již v průběhu výslechu Ing. Voloveckého byla ze strany zástupců některých účastníků řízení, konkrétně zástupce společnosti MAFRA, RINGIER, VLP a ČS vznesena námitka proti zveřejnění tohoto záznamu telefonického rozhovoru. Stejnou námitku vznesl následně právní zástupce společností RINGIER a ČS i písemně.

K samotnému výslechu Ing. Voloveckého a námitkám zástupců některých účastníků řízení Úřad uvádí toto.

Především je třeba uvést, že i přes námitky některých zástupců účastníků řízení, souhlasil Ing. Volovecký s tím, aby byl záznam telefonického rozhovoru přehrán.

Vlastní záznam telefonického hovoru nepřinesl žádný důkaz o tom, že by mezi některými účastníky tohoto správního řízení došlo k jednání, které by bylo možné označit jako zakázanou dohodu ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 zákona, resp. za koordinaci postupu při vypovězení smluv uzavřených se společností MPK.

Pokud jde o legálnost či nelegálnost pořízení tohoto záznamu Úřad uvádí, že není v jeho pravomocích posuzovat, zda byl tento záznam pořízen v souladu s platným právem či nikoli. Úřadu byl tento záznam předán jedním z účastníků řízení a jako takový byl tento záznam založen do správního spisu, a to včetně přepisu celého rozhovoru, který Úřad pořídil. S odkazem na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě 23 C 3/97, v němž je mimo jiné uvedeno, že, cit.: "...tato ustanovení pouze umožňují provedení takových důkazů v řízení před příslušným státním orgánem (vytvářejí tedy zákonnou úřední licenci k použití projevů fyzických osob osobní povahy v důkazním řízení), ale nijak nezbavují toho, kdo je pořídil, odpovědnosti za jejich neoprávněné pořízení...", konec citace, Úřad konstatuje, že při použití uvedeného záznamu postupoval zcela v souladu s tímto názorem soudu a Úřad tak nemůže nést jakékoli případné následky plynoucí z případné nelegálnosti spojené s pořízením tohoto záznamu.

Pokud jde o výpovědi svědků, které na podporu svých tvrzení navrhl vyslechnout RNDr. Junger, CSc., nemůže Úřad tyto výpovědi považovat za důkaz, který svědčí o tom, že účastníci řízení -- vydavatelé tisku, na schůzkách konaných dne 31.7. a 21.8.2002 v sídle společnosti PNS projednali a dohodli mezi sebou svůj koordinovaný postup při ukončení smluvního vztahu se společností MPK. Především žádný z těchto svědků nebyl na těchto schůzkách osobně přítomen. Navíc žádný z těchto svědků nevypověděl, kdo a kdy z vydavatelů -- účastníků řízení projednával cokoli, co by mohlo být označeno jako dohoda o koordinovaném postupu proti společnosti MPK. Ve svých výpovědích tito svědkové pouze reprodukovali to, co jim řekl RNDr. Junger CSc. Ze všech těchto důvodů proto Úřad nepovažuje tyto výpovědi za důkaz, který prokazuje protisoutěžní jednání vydavatelů -- účastníků řízení.

Ze stejného důvodu nemohl Úřad považovat za důkazy o tomto protisoutěžním jednání ani ručně psané poznámky, které zajistil v sídle společnosti VLP. Z žádného údaje na těchto poznámkách totiž nevyplývá, že tyto poznámky zachycují právě závěry jednání vydavatelů -- účastníků řízení, které měly být učiněny při uvedených jednáních v sídle PNS, případně na jiném místě. Tyto poznámky tedy nejsou důkazem o tom, že by se takové jednání uskutečnilo, nejsou ani důkazem o tom, že by byly výsledkem dohody vydavatelů -- účastníků řízení. Chybí tedy souvislost mezi textem těchto poznámek a zmíněnými jednáními v sídle PNS.

Obsáhlé dokazování provedené Úřadem ve správním řízení tak nevytvořilo takový soubor přímých nebo nepřímých důkazů, které by spolu vzájemně korespondovaly a vytvořily ucelený kruh, z něhož by bylo možné bezpečně dovodit, že účastníci řízení při jednáních v sídle společnosti PNS, případně při jiné příležitosti, koordinovali svůj postup při krocích vedoucích k ukončení smluvního vztahu s MPK. Na druhé straně důvody ukončení smluvního vztahu se společností MPK, které uváděli vydavatelé, tj. snaha distribuovat tisk vlastními silami, snaha o změnu smluvních podmínek, nedohoda o výši rabatu, jednorázové snížení odebíraného nákladu, nelze, jak je výše uvedeno, považovat za důvody neospravedlnitelné.

Za tohoto stavu věci nezbývá Úřadu než konstatovat, že v průběhu správního řízení nebylo jednoznačně, bezpečně a spolehlivě prokázáno, že došlo ke koordinovanému postupu společností RINGIER, MAFRA, VLP, ASTROSAT, ČS a BORGIS, při vypovězení dodávek periodického denního tisku a/nebo dodávek ostatního periodického tisku jimi vydávaného, distributorovi tisku, kterým je společnost MPK.

Před vydáním tohoto rozhodnutí, byli účastníci správního řízení seznámeni s podklady pro rozhodnutí a způsobem jejich zajištění.

Společnost MPK ve svém vyjádření uvedla, že nemá námitky proti způsobu zjištění podkladů pro rozhodnutí, avšak vznesla námitky k průběhu správního řízení, kdy podle názoru společnosti MPK popíral Úřad svým jednáním hlavní účel správního řízení a výrazně znevýhodňoval společnost MPK ve vztahu k ostatním účastníkům správního řízení.

I když společnost MPK neuvedla ve svém vyjádření k podkladům pro rozhodnutí žádné nové skutečnosti, přesto považuje Úřad za nezbytné vypořádat se v této části rozhodnutí se všemi námitkami a připomínkami, obsaženými v tomto vyjádření.

Společnost MPK uvádí, že ze zjištěných podkladů jednoznačně vyplývá, že dne 31.7.2002 a 21.8.2002 se v sídle PNS konala dvě jednání, jejichž předmětem zjevně bylo projednávání koordinovaného postupu společností VLP, MAFRA, RINGIER a PNS v oblasti distribuce tisku. Tento závěr společnost MPK vyvozuje z toho, že těchto jednání se účastnili členové vrcholového managementu všech zúčastněných společností a je tak prakticky vyloučeno, aby se na těchto jednáních hovořilo pouze o software a blíže neurčené kvalitě distribuce, jak podle společnosti MPK vypověděli někteří svědkové.

K těmto námitkám Úřad konstatuje, že v průběhu správního řízení bylo prokázáno, že se ve zmíněných termínech skutečně konala jednání zástupců společností VLP, MAFRA, RINGIER v sídle PNS a stejně tak je prokázáno, kdo se těchto jednání zúčastnil. Avšak kromě výpovědi jednoho z účastníků těchto jednání, a to RNDr. Jungera, CSc., žádný jiný přímý účastník těchto jednání neposkytl Úřadu jediný důkaz o tom, že na těchto jednáních byl projednáván společný postup společností VLP, MAFRA a RINGIER proti společnosti MPK. Naopak tomu, že ostatní svědci vypověděli, že předmětem těchto jednání byla kontrola kvality služeb, které PNS poskytuje vydavatelům, koresponduje složení účastníků těchto jednání, kdy vedle generálních ředitelů zmíněných společností se vždy účastnili i zaměstnanci těchto společností, kteří odpovídají za oblast distribuce.

Podle společnosti MPK je nevysvětlitelné, že své problémy v oblasti distribuce prostřednictvím PNS projednávali jednotliví vydavatelé za účasti ostatních vydavatelů, neboť toto je v rozporu s jejich obchodními zájmy.

K této námitce Úřad konstatuje, že žádný ze svědků -- zástupců vydavatelů, neuvedl, že by předmětem těchto jednání bylo řešení problémů společnosti, kterou zastupuje, v distribuci tisku prostřednictvím PNS. Jak je uvedeno výše, ze svědeckých výpovědí, mimo výpovědi svědka RNDr. Jungera CSc., vyplynulo, že předmětem jednání bylo posouzení kvality služeb PNS, a to obecně, ve vztahu ke všem vydavatelům tisku, tedy nejen pouze ve vztahu ke společnostem VLP, MAFRA a RINGIER. Navíc, jak je rovněž uvedeno výše, právě tyto společnosti, resp. v případě společnosti RINGIER a VLP jejich mateřské společnosti, jsou akcionáři společnosti PNS a Úřad tedy považuje jejich zájem na zvýšení kvality služeb PNS za zcela legitimní.

Ve svém vyjádření společnost MPK dále uvádí, že skutečnost, která jednoznačně prokazuje uzavření zakázané dohody, je způsob doručení výpovědí smluv o distribuci tisku. Podle společnosti MPK je vyloučené, aby tři nezávislí vydavatelé v jeden okamžik dospěli k rozhodnutí vypovědět smlouvy s distributorem, který distribuuje cca 50% jejich nákladu, prodávaného na volném trhu a toto jednání tedy nelze vysvětlit jinak, než tím, že mezi vydavateli byla uzavřena zakázaná dohoda.

K důvodům ukončení smluv ze strany jednotlivých vydavatelů se Úřad již v tomto rozhodnutí vyjádřil výše. Na doplnění je třeba dodat, že sama skutečnost, že v průběhu září 2002 byly některé výpovědi společnosti MPK doručeny v rozmezí cca 10 dnů, ještě není důkazem o tom, že se jedná o naplnění zakázané dohody a už vůbec ne důkazem o tom, že k uzavření zakázané dohody došlo. V uvedeném období vypověděla uzavřenou smlouvu společnost VLP, divize západ, přičemž důvodem byla chystaná změna strategie v distribuci regionálních titulů, dále společnost ČS, kdy důvodem bylo neproplácení faktur ze strany společnosti MPK a nedohoda o výši rabatů a společnost MAFRA pouze signalizovala výpověď smlouvy.

V další části svého vyjádření uvádí společnost MPK další skutečnosti, které podle jejího názoru svědčí o existenci zakázané dohody. V této souvislosti společnost MPK především zmiňuje např. e-mail Ing. Judy ze dne 4.9.2002 adresovaný synovi Ing. Judy, e-mail členky představenstva společnosti VLP, Ing. Kočí adresovaný p. Ragerovi, ručně psané poznámky zaměstnanců společnosti VLP, e-mail pana Röpera adresovaný zástupcům společností VLP, MAFRA a RINGIER, e-mail pana Pekárika adresovaný RNDr. Jungerovi, CSc. apod.

K těmto námitkám Úřad uvádí, že v průběhu správního řízení, a to v rámci výslechu jednotlivých svědků, byli svědci dotazováni na uvedenou e-mailovou korespondenci i ručně psané poznámky. Z vyjádření jednotlivých svědků však nelze učinit závěr, že tato korespondence či ručně psané poznámky zachycují průběh jednání vydavatelů -- účastníků správního řízení, na kterém došlo mezi těmito vydavateli k dohodě o jejich společném postupu proti společnosti MPK. Nelze tedy prokázat, že se jedná o informace, které svědčí o existenci zakázané dohody, uzavřené mezi vydavateli tisku. K tomuto závěru Úřad dospěl především proto, že v textu těchto dokumentů není žádný údaj, z něhož by se dalo dovodit, že text lze označit jako poznámky z jednání, na němž se zástupci společností VLP, MAFRA a RINGIER dohodli na společném postupu proti společnosti MPK a stejně tak text zmíněné korespondence neobsahuje žádnou informaci, která by nasvědčovala uzavření zakázané dohody mezi zmíněnými společnostmi, namířené proti MPK.

Společnost MPK dále uvádí, že existenci kartelové dohody jednoznačně prokázaly výslechy svědků, a to konkrétně pana RNDr. Jungera, CSc. a pana Ing. Kramáře, kdy RNDr. Junger, CSc. potvrdil existenci kartelové dohody a vysvětlil postup, který měl být realizován proti společnosti MPK a Ing. Kramář potvrdil, že dceřiné společnosti PNS se měly od června 2002 připravovat na převzetí všech sítí a na potřebu zvyšování distribučních kapacit, a to přesto, že v poslední době byla PNS neúspěšná a její podíl na trhu se snižoval.

K tomu Úřad především uvádí, že v průběhu správního řízení vyslechl všechny účastníky obou shora uvedených schůzek v sídle PNS jako svědky. Ze všech účastníků schůzek, vyslechnutých jako svědků, pouze RNDr. Junger, CSc. uvedl, že tyto schůzky sloužily k dojednání společného postupu vydavatelů proti společnosti MPK. Žádný jiný přímý účastník těchto schůzek nepotvrdil skutečnosti, které RNDr. Junger, CSc. ve svých výpovědích uvedl. Rozpor ve výpovědích svědků neodstranila ani konfrontace svědků. Úřad tedy konstatuje, že nelze dospět k závěru, že svědeckou výpovědí RNDr. Jungera, CSc. byla jednoznačně prokázána existence kartelové dohody. Svědecká výpověď RNDr. Jungera, CSc. je pouze jedním z celé řady důkazů a zjištění, které měl Úřad k dispozici v tomto správním řízení. Jestliže je však výpověď jednoho svědka zpochybněna výpověďmi jiných svědků, musí Úřad zvažovat i existenci dalších, byť nepřímých důkazů, na základě kterých by bylo možné takto zpochybněné svědectví brát jako skutečný důkaz o existenci kartelové dohody. Jak je již uvedeno výše v tomto rozhodnutí, Úřad takovou úvahu učinil a dospěl k závěru, že v daném případě neexistuje ucelený soubor důkazů přímých ani nepřímých, z nichž by bylo možné dovodit existenci zakázané dohody mezi vydavateli tisku -- účastníky tohoto správního řízení.

Pokud jde o výpověď Ing. Kramáře, jednatele dceřiné společnosti PNS, v tom smyslu, že se PNS připravovala na převzetí všech sítí, musí Úřad především konstatovat, že svědek ve své výpovědi uvedl, že PNS informovala své dceřiné společnosti o tom, že probíhají jednání s obchodními řetězci a že tato jednání mohou vést k úspěchu a bylo tedy na místě, aby jak PNS, tak její dceřiné společnosti, byly připraveny na případné zvýšení objemu distribuovaného zboží. V tomto nelze podle názoru Úřadu spatřovat důkaz o tom, že mezi vydavateli tisku byla uzavřena zakázaná dohoda.

Společnost MPK rovněž uvádí, že ostatní vyslechnutí svědci nebyli schopni řádně vysvětlit důvod jejich přítomnosti na uvedených schůzkách a velmi se lišili ve vztahu k popisu průběhu jednání.

K tomu Úřad uvádí, že v průběhu výslechů bylo prokázáno, že účast konkrétních osob na zmíněných schůzkách byla dána tím, kdo byl na tyto schůzky pozván, tj. jednotliví účastníci schůzek o své případné účasti či neúčasti nerozhodovali. Pokud jde o popis průběhu schůzek, jednotliví svědci shodně uváděli, že předmětem těchto schůzek byla kontrola kvality služeb PNS a otázky s tím spojené, a to včetně nového software, otázek spojených s remitendou apod. Úřad tedy neshledal žádné významné rozdíly mezi hodnocením průběhu schůzek ze strany jednotlivých svědků, s výjimkou výpovědi pana RNDr. Jungera, CSc.

Pokud jde o výpověď svědka pana Ing. Voloveckého a záznam telefonického rozhovoru tohoto svědka s Ing. Kaufmannem, k této výpovědi Úřad na doplnění již uvedeného konstatuje, že ani z této výpovědi nelze usoudit, že Ing. Volovecký věděl, nebo se účastnil jednání vydavatelů, jehož předmětem by byl společný postup vydavatelů proti společnosti MPK.

V další části svého vyjádření společnost MPK poukazuje na to, že uzavření kartelové dohody mezi společnostmi VLP, MAFRA a RINGIER dokazuje i to, že výpověď smluv o distribuci zaslali společnosti MPK pouze akcionáři PNS, s výjimkou společnosti ECOMEDIA. Tuto, podle společnosti MPK "zvláštnost", lze vysvětlit tím, že společnost ECOMEDIA prodala své akcie PNS společnostem SANOMA a EUROPRESS, které obratem sdělily společnosti MPK, že mají zájem na ukončení spolupráce. Podle názoru společnosti MPK toto zjevně dokumentuje, že žádná z těchto společností nejednala na základě vlastního nezávislého rozhodnutí, ale že tyto společnosti jednaly na základě vzájemné dohody.

K těmto námitkám Úřad konstatuje, že v průběhu správního řízení nebylo prokázáno, že by se společnosti SANOMA a EUROPRESS zúčastnily jakéhokoli jednání, na němž by byl projednáván jejich další postup vůči společnosti MPK. Nelze tedy pouze na základě oznámení těchto společností, že nemají zájem nadále spolupracovat s MPK, usuzovat na to, že toto oznámení je výsledkem předem dojednaného postupu. Jinými slovy, chybí souvislost mezi jednáním (žádné nebylo prokázáno) a následkem, tedy nezájmem spolupracovat s MPK.

Existenci zakázané dohody mezi vydavateli tisku nelze spatřovat ani v tom, co společnost MPK uvádí v další části svého vyjádření, totiž v tom, že společnosti VLP, MAFRA, RINGIER, EUROPRESS a SANOMA odmítají jednat se společností MPK o uzavření nových smluv o distribuci. I v tomto případě chybí jakýkoli důkaz o tom, že by se vydavatelé tisku, přičemž v případě společností EUROPRESS a SANOMA navíc nejde o účastníky tohoto správního řízení, dohodli na bojkotu společnosti MPK. Chybí tak opět jednak důkaz o takovém jednání a navíc souvislost s dalším postupem uvedených společností, při případném jednání či nejednání o uzavření nové smlouvy se společností MPK.

Společnost MPK ve svém vyjádření poukazuje i na činnost Unie vydavatelů jako zájmového sdružení vydavatelů tisku. Podle názoru společnosti MPK však Unie vydavatelů od září 2002 vystupuje pouze jako zástupce zájmů společností MAFRA, RINGIER, VLP, EUROPRESS a SANOMA, které jsou zastoupeny ve výkonných orgánech Unie vydavatelů a Unie vydavatelů se tak stává místem pro koordinování kroků vydavatelů

K této části vyjádření společnosti MPK Úřad uvádí, že v průběhu správního řízení se rovněž zabýval rolí, kterou Unie vydavatelů měla či mohla mít, v posuzovaném případě. To, že vydavatelé -- účastníci správního řízení a nejen tito, jsou členy Unie vydavatelů, je Úřadu známo nejen z tohoto správního řízení, ale i z doby dřívější. I zde je však nutno uvést, že správní řízení neprokázalo, že by na půdě Unie vydavatelů docházelo ke kontaktům, jejichž smyslem by bylo koordinovat postup proti společnosti MPK.

Úřad dále konstatuje, že zcela v rozporu se svědeckou výpovědí jednatelky a ředitelky společnosti BURDA paní Věry Klinčokové, je tvrzení společnosti MPK obsažené v jejím vyjádření, kdy společnost MPK uvádí, že paní Klinčoková vypověděla, že Unie vydavatelů aktivně působila na ostatní vydavatele tisku, aby ukončili distribuci tisku prostřednictvím společnosti MPK a uzavřeli exkluzivní smlouvy s PNS. Úřad pouze konstatuje, že takové tvrzení paní Klinčoková při své výpovědi neuvedla.

Společnost MPK rovněž ve svém vyjádření uvedla, že Úřad jí upíral práva účastníka správního řízení a porušoval ustanovení správního řádu a zákona o ochraně hospodářské soutěže, když společnosti MPK odmítal vydávat kopie protokolů o svědeckých výpovědích a kopie dokumentů založených ve spise, nedoručil společnosti MPK rozhodnutí o zrušení předběžných opatření, zrušil rozhodnutí o předběžných opatření a odmítal vydat předběžná opatření podle návrhů společnosti MPK.

I když ke všem těmto námitkám již Úřad v průběhu správního řízení zaujal stanovisko, které sdělil společnosti MPK, považuje za nezbytné se k těmto námitkám vyjádřit i v tomto rozhodnutí.

Především Úřad konstatuje, že i když žádné ustanovení zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, v platném znění (správní řád) ani zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, nestanoví Úřadu povinnost poskytovat účastníkům správního řízení kopie jakýchkoli dokumentů, tedy ani protokolů o výslechu svědků, přesto Úřad takové kopie zprvu poskytoval všem účastníkům tohoto správního řízení. S ohledem na skutečnost, že společnost MPK neučinila taková opatření, která by zabránila zveřejnění některých protokolů z výslechu svědků ve sdělovacích prostředcích, čímž zásadním způsobem ztížila průběh dalšího šetření, přistoupil Úřad k tomu, že společnosti MPK nadále kopie protokolů z výslechu svědků neposkytoval. I přes toto opatření však Úřad umožňoval společnosti MPK, aby v souladu s ustanovením § 23 odst. 1 správního řádu nahlížela do spisu a činila si z něj výpisky, čehož společnost MPK využívala. Ze strany Úřadu tak nedošlo k žádnému omezení či odepření práva společnosti MPK, jako účastníka správního řízení.

Pokud se jedná o doručování rozhodnutí o předběžném opatření, resp. o zrušení předběžného opatření, tato rozhodnutí Úřad společnosti zaslal vždy pouze na vědomí, neboť tato rozhodnutí se týkala splnění povinnosti, která byla uložena jiným účastníkům tohoto správního řízení, než společnosti MPK. Rozhodnutími o předběžném opatření byla totiž výlučně společnostem VLP, MAFRA, RINGIER a ČS uložena povinnost dodávat jimi vydávané tituly společnosti MPK.

Rozhodnutí o zrušení předběžných opatřeních Úřad vydal proto, že po posouzení důvodů, které vedly k vydání rozhodnutí o předběžném opatření, Úřad dospěl k závěru, že tyto pominuly. Odůvodnění postupu Úřadu v případě doručení kopií rozhodnutí o předběžném opatření, i postupu Úřadu při doručení kopií rozhodnutí o zrušení předběžného opatření Úřad společnosti MPK sdělil také již v průběhu správního řízení.

S ohledem na uvedené proto Úřad konstatuje, že v průběhu správního řízení žádným způsobem nekrátil společnost MPK na právech, která jí, jako účastníkovi správního řízení náleží.

Ve svém vyjádření společnost MPK konečně navrhuje, jaký obsah by mělo mít rozhodnutí Úřadu v tomto správním řízení. Společnost MPK uvádí, že pouhé uložení pokuty nenaplní účel tohoto správního řízení. Mnohem účinnější by podle společnosti MPK bylo uložení opatření k nápravě, kterým by Úřad uložil vydavatelům tisku, aby distribuci jimi vydávaných titulů byli povinni realizovat prostřednictvím všech distribučních společností na trhu, a to za běžných smluvních podmínek.

Když Úřad odhlédne od toho, že toto správní řízení je vedeno pouze s některými vydavateli tisku a už toto brání tomu, aby Úřad svým rozhodnutím uložil obecně vydavatelům tisku, tedy i těm, kteří nejsou účastníky tohoto správního řízení, povinnosti, považuje Úřad za problematickou formulaci "za běžných smluvních podmínek", neboť taková formulace povinnosti je přinejmenším nepřezkoumatelná a jako taková nevykonatelná. I kdyby byla tato nesprávnost ve formulaci povinnosti uložené účastníkům tohoto správního řízení odstraněna, došlo by podle názoru Úřadu k zásahu do práva vydavatelů na svobodný výběr distributora jimi vydávaných titulů, neboť by byla prakticky vyloučena možnost, aby vydavatel distribuoval své tituly vlastními silami.

Další návrh společnosti MPK na znění rozhodnutí směřuje do oblasti prodeje podílů, jimiž vydavatelé tisku -- účastníci řízení jako akcionáři PNS disponují. K tomuto návrhu Úřad především konstatuje, že z účastníků řízení -- vydavatelů, je akcionářem společnosti PNS pouze společnost MAFRA. V případě dalších účastníků tohoto správního řízení, tj. společností RINGIER a VLP, jsou akcionáři PNS mateřské společnosti, a to společnosti Ringier (Netherlands) B.V. a POL-Print Medien GmbH. Jakýkoli zásah proti těmto akcionářům ze strany Úřadu v tomto správním řízení je tedy vyloučen.

Svá vyjádření k podkladům pro rozhodnutí a ke způsobu jejich zjištění zaslali rovněž další účastníci tohoto správního řízení, a to společnosti ASTROSAT, MAFRA, VLP, RINGIER a ČS.

Společnost ASTROSAT ve svém vyjádření uvedla, že v řízení nebylo prokázáno, že by s ostatními vydavateli -- účastníky správního řízení, koordinovala své chování při ukončení smluvního vztahu se společností MPK.

Společnost VLP uvedla rovněž, že v průběhu správního řízení nebyla prokázána koordinace v jednání vydavatelů -- účastníků správního řízení, při vypovězení smluv, které měli tito vydavatelé uzavřeny se společností MPK. Navíc společnost VLP uvedla, že pokud jde o výpověď smlouvy na distribuci titulů vydávaných VLP v západních Čechách, jednalo se o čistě interní rozhodnutí o změně strategie v oblasti distribuce. K odstoupení od ostatních smluv, které měla společnost VLP uzavřeny se společností MPK, uvedla společnost VLP, že to byla reakce na trvalé porušování smluv ze strany společnosti MPK. Dále společnost VLP zaujala stanovisko k obsahu svědeckých výpovědí jednotlivých svědků, kteří byli vyslechnuti v průběhu tohoto správního řízení a v této souvislosti uvádí, že ani tyto výslechy neprokázaly, že by mezi vydavateli -- účastníky tohoto správního řízení došlo k jakékoli dohodě narušující hospodářskou soutěž. Závěrem svého vyjádření společnost VLP navrhuje, aby bylo správní řízení zastaveno pro nedostatek důkazů svědčících o porušení § 3 odst. 1 zákona.

Společnosti RINGIER a ČS ve svém obsáhlém vyjádření uvedly, že pouze z faktu, kdy vydavatelé tisku -- účastníci správního řízení vypověděli smlouvy na distribuci jimi vydávaných titulů, které měli uzavřeny se společností MPK, nelze dovodit, že ukončení těchto smluv je výsledkem předem dohodnutého koordinovaného postupu vydavatelů. Podle názoru společností RINGIER a ČS je třeba rovněž zkoumat, zda k takovému kroku neexistují na straně jednotlivých vydavatelů objektivní důvody.

V této souvislosti společnost ČS uvádí, že v období od dubna 2002 až do září 2002 jí společnost MPK průběžně neplatila za vystavené faktury a celkový dluh společnosti MPK vůči společnosti ČS dosáhl cca 10 mil. korun. Právě tuto skutečnost považuje společnost ČS za rozhodující impuls k tomu, že vypověděla smlouvu na distribuci, kterou měla uzavřenu se společností MPK.

Na straně společnosti RINGIER to byla především obava z toho, že proti ní, jako vlastníku společnosti ČS, může po vypovězení smlouvy ze strany společnosti ČS, použít společnost MPK stejný postup, jaký uplatnila vůči společnosti VLP.

Společnosti RINGIER a ČS dále konstatují, že v průběhu správního řízení nebylo prokázáno, že by existovala jakákoli dohoda vydavatelů -- účastníků správního řízení, kterou by bylo možné označit jako zakázanou dohodu ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 zákona. Jak na straně vydávání tisku, tak na straně distribuce tisku i nadále pokračuje soutěž mezi jednotlivými soutěžiteli a neexistuje žádný důkaz, který by nasvědčoval tomu, že jak na straně vydávání tisku, tak na úrovni distribuce tisku, došlo k narušení hospodářské soutěže.

Společnosti RINGIER a ČS rovněž zaujímají stanovisko k provedeným výslechům a uzavírají, že ani tyto výslechy nepřinesly žádný důkaz o tom, že by existovala dohoda vydavatelů -- účastníků správního řízení o jejich postupu proti společnosti MPK.

Závěrem svého vyjádření navrhují společnosti RINGIER a ČS, aby bylo správní řízení zastaveno.

Společnost MAFRA ve svém vyjádření konstatuje, že z průběhu správního řízení nevyplývá, že by se vydavatelé -- účastníci správního řízení, dopustili jednání, kterým by byla narušena hospodářská soutěž. Společnost MAFRA rovněž poukazuje na to, že svůj postup vůči společnosti MPK s nikým nekoordinovala, naopak, tento postup vyplýval z nedobrých zkušeností společnosti MAFRA s jednáním společnosti MPK. V této souvislosti společnost MAFRA uvádí, že již v minulosti společnost MPK použila proti ní kroky, které měly vést k souhlasu společnosti MAFRA s podmínkami (vyšší rabaty), které požadovala společnost MPK. Jednalo se o výpověď smlouvy ze strany společnosti MPK, resp. neproplácení faktur vystavovaných společností MAFRA, kdy dluh společnost MPK v roce 2001 dosáhl téměř 23 mil. korun.

Společnost MAFRA dále odmítá, aby dopis, který zaslala dne 30.9.2002 společnosti MPK, byl dáván do souvislosti s výpověďmi smluv, které společnosti MPK zaslala společnost VLP a společnost ČS dne 26.9.2002. Společnost MAFRA poukazuje na to, že její dopis měl být impulsem k jednání se společností MPK, že se v žádném případě nejednalo o výpověď smlouvy a už vůbec ne o krok, který by byl předem konzultován s ostatními vydavateli -- účastníky správního řízení.

Společnost MAFRA se rovněž vyjadřuje k jednotlivým svědeckým výpovědím a konstatuje, že na základě těchto výpovědí nelze dojít k závěru, že postup vydavatelů -- účastníků správního řízení, byl předem dohodnut a koordinován. Na závěr svého vyjádření společnost MAFRA navrhuje, aby správní řízení bylo zastaveno.

Z výše uvedeného vyplývá, že ani písemná vyjádření účastníků tohoto správního řízení k podkladům pro rozhodnutí a ke způsobu jejich zjištění nepřinesla žádné nové skutečnosti či důkazy, které by vedly k závěru, že mezi vydavateli -- účastníky řízení došlo k uzavření dohody, která je ve smyslu § 3 odst. 1 zákona zakázaná.

Na základě výše uvedeného tedy Úřad konstatuje, že po vyhodnocení všech důkazů a skutečností získaných v průběhu správního řízení dospěl k závěru, že ve správním řízení nebylo bezpečně a spolehlivě prokázáno, že ze strany společností RINGIER, MAFRA, VLP, ASTROSAT, ČS a BORGIS, došlo k porušení ustanovení § 3 odst. 1 zákona a proto Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

Poučení o opravném prostředku:

Proti tomuto rozhodnutí může účastník řízení podle § 61 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád) v platném znění, podat do 15 dnů od jeho doručení rozklad předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Včas podaný rozklad má odkladný účinek.

Ing. Jana Konopiská
ředitelka odboru

Poznámky pod čarou

1 Vojtěchovská, M.: Zahraniční vlastníci a koncentrace. In: Média 2003 -- příloha týdeníku Marketing & Media 45/2003. s. 6.

2 Kovařík, J.: 7:5 pro Němce. MÉDIA 2004 - Tisková média, Strategie, 15.12.2003. s. 14

3 Brečka, S.: Distribúcia tlače -- od monopolu k monopolu. In: Médiá v Slovenskej republike. Trnava, 2002. s. 69-80. a Poštová novinová služba. In: Malá encyklopédia žurnalistiky. Bratislava, 1982. s. 343-344.

4 Kolektiv autorů.: Distribuce tisku v České republice a evropských zemích. Praha, 2003 (též http://www.uvdt.cz). Značně odlišně probíhal privatizační proces PNS na Slovensku -- viz. Brečka, S.: Distribúcia tlače -- od monopolu k monopolu. In: Médiá v Slovenskej republike. Trnava, 2002. s. 69-80.

5 Kolektiv autorů.: Distribuce tisku v České republice a evropských zemích. Praha, 2003. s. 4. a také Srovnání společností MPK a PNS. Impuls (spec. vydání), 12/2002. s. 3.

6 O nastoleném modelu tzv. exkluzivního rozvozu pojednáváme podrobněji v závěru práce.

7 mac.: Kdo dodá Západočechům jejich noviny? Strategie, 21.10. 2002. s. 10.

8 tamtéž

9 Kočí, L.: Spor Vltava-Labe-Press a Mediaprint & Kapa Pressegrosso. Tisková zpráva VLP, 20. 11. 2002.

10 tamtéž

11 Skočdopole, P.: Boj o trafiky. Týden, 29. 10. 2002. s. 28. a mav.: Žádné rozhodnutí s distribucí. M&M, 4. 11. 2002. s. 5.

12 Autor neuveden.: Ing. Tomáš Böhm: MPK vystupovala z pozice síly. Trafikant, 11/2002. s. 5.

13 Skočdopole, P.: Boj o trafiky. Týden, 29. 10. 2002. s. 28.

14 mac.: Distribuční spor: nejde o rabat. Strategie, 4. 11. 2002. s. 9.

15 Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové. Citováno podle kopie -- Impuls (spec. vydání), 12/2002. s. 12.

16 Výňatek z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem. Citováno podle kopie -- Impuls (spec. vydání), 12/2002. s. 13.

17 Weiner, V.: Spor s vydavateli. Události, ČT1. 7. 11. 2002 , Daňhelová M.: Kdo bude tisknout noviny? Události, ČT1. 13. 11. 2002, Coufalová, M.: Tisk jako zboží nebo strategická zbraň? Strategie, 18. 11. 2002. s. 3.

18 Kočí, L.: Spor Vltava-Labe-Press a Mediaprint & Kapa Pressegrosso. Tisková zpráva VLP, 20. 11. 2002.

19 opz, bm.: Kaufmann: Mediaprint a VLP se mimosoudně dohodly na řešení sporu. ČTK, 11. 12. 2003.

20 Fialková, M.: Mediaprint & Kapa: PNS chce ovládnout distribuci tisku. ČTK, 23. 10. 2002.

21 Fialková, M.: VLP musí další deníky distribuovat i přes Mediaprint. ČTK, 13. 11. 2002.

22 Fialková, M.: Vydavatelství Ringier popírá kartel proti Mediaprint & Kapa. ČTK, 8. 11. 2002.

23 Prohlášení společnosti Mafra. Trafikant. 1/2003. s. 5.

24 PSP ČR (stav z 3. 2. 2005)

25 Vojtěchovská, M.: Tvrdý spor distributorů není v hledáčku politiků. M&M, 2. 12. 2002. s. 13.

26 Langer, I.: Jde o peníze nebo o svobodu slova? M&M, 17. 2. 2003. s. 22.

27 Fialková, M.: Dva přední vydavatelé časopisů v ČR koupili podíly v PNS. ČTK, 11. 12. 2002.

28 Vojtěchovská, M.: Tvrdý spor distributorů není v hledáčku politiků. M&M, 2. 12. 2002. s. 13.

29 map, hp, jw.: Klíma a WAN: Změny v distribuci tisku neohrožují svobodu slova. ČTK, 13. 11. 2002.

30 Tamtéž.

31 Coufalová, M.: Tisk jako zboží nebo strategická zbraň? Strategie, 18. 11. 2002. s. 3.

32 Válová I.: Informace Media Observatory ČR - podání k Evropské komisi. Neviditelný pes, 12. 12. 2002.

33 Válová I.: Fúze zahraničních vydavatelů. Neviditelný pes, 12. 2. 2003.

34 Tamtéž.

35 Válová, I.: Media Observatory ČR k nejvážnější situaci tisku v ČR od roku 1989. Neviditelný pes, 13.11. 2002.

36 Pavel, M.: Máme se té válce smát? (komentář) Hospodářské noviny, 15. 11. 2002. s. 11.

37 Vojtěchovská, M.: Jak to bude dále s distribucí tisku? M&M, 18. 11. 2002. s. 15.

38 Šmíd, M.: Czech Republic. In: Media ownership and its impact on media independence and pluralism. Ljubljana, 2004. s. 144-145.

39 Zákon 143/2001 Sb., § 2, (2): Relevantním trhem je trh zboží, které je z hlediska jeho charakteristiky, ceny a zamýšleného použití shodné, porovnatelné nebo vzájemně zastupitelné, a to na území, na němž jsou soutěžní podmínky dostatečně homogenní a zřetelně odlišitelné od sousedících území.

40 Zákon 143/2001 Sb., § 10, (1), přičemž (2) jmenuje ukazatele pro posouzení tržní síly: tržní podíl dosažený soutěžitelem nebo soutěžiteli se společnou dominancí, hospodářská a finanční síla soutěžitelů, právní nebo jiné překážky vstupu na trh pro další soutěžitele, stupeň vertikální integrace soutěžitelů, struktura trhu a velikost tržních podílů nejbližších konkurentů.

41 Následující data vychází z různých médií, ale především z velmi podrobně vypracovaných rozhodnutí, které ÚOHS zveřejnil na internetu. Viz. www.compet.cz (stav z 23. 12. 2004)

42 Srov. (zdf).: Kartel poražen. Euro, 6. 1. 2003. s. 12.

43 Bednářem citované tvrzení Mediaprintu, www.compet.cz (stav z 23. 12. 2004)

44 "Bývalá sekretářka a bývalý asistent RNDr. Jungera, CSc. uvedli, že je RNDr. Junger, CSc. informoval o vypovězení smluv společnosti MPK. Vzhledem k tomu, že se jednalo o svědectví z doslechu, nepřihlédl Úřad k výpovědím těchto svědků, neboť tyto výpovědi spolehlivě neprokázaly svědeckou výpověď RNDr. Jungera, CSc."

Rozhodnutí ÚOHS z 24. 4. 2003. www.compet.cz (stav z 23. 12. 2004)

45 Tamtéž.

46 Rozhodnutí ÚOHS z 24. 4. 2003. www.compet.cz (stav z 23. 12. 2004)

47 Tamtéž.

48 Válová I.: Fúze zahraničních vydavatelů. Neviditelný pes, 12. 2. 2003.

49 www.justice.cz (stav z 30. 12. 2004)

50 Zápis ze 7. zasedání Stálé komise pro sdělovací prostředky 30. 5. 2003. www.psp.cz (stav z 19. 11. 2004)

51 Tamtéž.

52 Kromě již citovaného zápisu z jednání Komise viz také: Opletalová, Z.: Poslanci žádají změnu tiskového zákona, bojí se o pluralitu tisku. ČTK, 30. 5. 2003.

53 hj, nol.: Špidla: Distribuci tisku nabízí i Česká pošta, zájem o to je. ČTK, 20. 2. 2003.

54 Stenoprotokol interpelací PSP ČR z 20. 2. 2003. www.psp.cz (stav z 31. 12. 2004)

55 P.R. oddělení MPK.: Monopolizace distribuce tisku (Tisková zpráva-stanovisko), 21. 2. 2003.

56 Tamtéž.

57 Vojtěchovská, M.: Distribuční trh se otřásl. M&M, 4. 2. 2003. s. 4.

58 Výňatek z tiskové zprávy AK Pokorný, Wagner & spol. Cit. podle: Coufalová, M.: Distribuce:předběžné opatření zrušeno. Strategie, 3. 2. 2003. s. 3.

59 Opletalová, Z.: ÚOHS prošetřuje Mediaprint kvůli smlouvám s prodejci tisku. ČTK, 13. 11. 2003.

60 Opletalová, Z.: Soud zamítl žalobu Mediaprintu na VLP; spor o náhradu škody trvá. ČTK, 18. 11. 2003.

61 opz, bm.: Kaufmann: Mediaprint a VLP se mimosoudně dohodly na řešení sporu. ČTK, 12. 12. 2003.

62 Fialková, M.: ČR hrozí v krátké době další arbitráž o nejméně pět miliard Kč. ČTK, 24. 3. 2003.

63 Fialková, M.: MF již má návrh Mediaprintu na 200 milionovou náhradu škody. ČTK, 20. 5. 2003.

64 Opletalová, Z.: Mediaprint odstoupil od sporu se státem, arbitráž už nehrozí. ČTK, 29. 1. 2003.

65 Kučerová, Š.: Oznámení na Válovou z Media Observatory bylo definitivně odloženo. ČTK, 4. 2. 2004.

66 Plné znění dopisu advokáta Radka Pokorného uvádíme v části Přílohy této práce. Text zveřejnila poslankyně Kateřina Dostálová na svých internetových stránkách www.dostalova.cz. Na jednání Pokorného podala politička stížnost Kárné komisi České advokátní komory.

67 rem, kš.: Poslankyně Dostálová se cítí zastrašována kvůli sporu o tisk. ČTK, 16. 5. 2003.

68 Fialková, M.: Petici proti monopolu PNS podepsalo přes 4000 prodejců tisku. ČTK, 23. 3. 2003.

69 www.trafikanti.cz (stav z 3. 1. 2005)

70 Slovo vydavatele. Deník Impuls, 1/1, 12. 5. 2003. s. 3

71 Opletalová, Z.: PNS bude deník Impuls distribuovat od pondělí. ČTK, 4. 7. 2003.

72 Srov. Opletalová, Z.: Časopisy Týden a Instinkt vypověděly PNS smlouvu o distribuci. ČTK, 13. 11. 2003.

73 Srov. Opletalová, Z.: Trh s distribucí tisku zřejmě míří k modelu exkluzivního rozvozu. ČTK, 3. 12. 2003.

74 Srov. Opletalová, Z.: PNS tvrdí, že zvýšila tržní podíl; Mediaprint s tím nesouhlasí. ČTK, 1. 4. 2004.

75 McNair, B.: Sociologie žurnalistiky. Praha, 2004. s. 104.

76 McQuail, D.: Úvod do teorie masové komunikace. Praha, 1999. s. 189.

77 McNair, B.: Sociologie žurnalistiky. Praha, 2004. s. 109.

78 Štindl, O.: Dobré ráno s BBC -- Poznámka Ondřeje Štindla. BBC, 3. 1. 2003.

79 Srov. Bendová, L.: Svoboda slova... Klekánice, ČT1. 19. 12. 2002.

80 mav.: Další vývoj v distribuci. M&M, 20. 1. 2003. s. 4.

81 mac.: Rada ČT nesouhlasí. Strategie, 31. 3. 2003. s. 8.

82 Srov. Pikhartová, V.: Kauza distribuce tisku v ČR -- mediální analýza. 1. 10. 2002 -- 31. 5. 2003. Praha: Anopress IT, a.s., 2003. a Pikhartová, V.: Kauza monopolizace distribuce tisku -- mediální analýza. 1. 10. 2002 -- 17. 2. 2003. Praha: Anopress IT, a.s., 2003.

83 Srov. McQuail, D.: Úvod do teorie masové komunikace. Praha, 1999. s. 309.

84 Majitelé rakouského tisku zpravidla kontrolují také distribuci. ČTK, 14.11.2002.

85 Kolektiv autorů.: Distribuce tisku v České republice a evropských zemích. Praha: UVDT, 2003. s. 27.

86 Tamtéž. s. 5.

87 Kolář, P.: Vztah mezi vydavatelem a distributorem tisku v některých evropských státech. Informační podklad č. 5.191. Praha: Parlamentní institut, Kancelář Poslanecké sněmovny, 2003. s. 5.

88 Tamtéž.

89 Kolektiv autorů.: Distribuce tisku v České republice a evropských zemích. Praha: UVDT, 2003. s. 5.

90 Tamtéž.

91 Kolář, P.: Vztah mezi vydavatelem a distributorem tisku v některých evropských státech. Informační podklad č. 5.191. Praha: Parlamentní institut, Kancelář Poslanecké sněmovny, 2003. s. 4.

92 Distribuci francouzského tisku dominuje jedna firma, monopol však nemá. ČTK, 14.11.2002.

93 Kolektiv autorů.: Distribuce tisku v České republice a evropských zemích. Praha: UVDT, 2003. s. 22.

94 Kolektiv autorů.: Distribuce tisku v České republice a evropských zemích. Praha: UVDT, 2003. s. 27.

95 Kolář, P.: Vztah mezi vydavatelem a distributorem tisku v některých evropských státech. Informační podklad č. 5.191. Praha: Parlamentní institut, Kancelář Poslanecké sněmovny, 2003. s. 3.

96 Cit. dle Kolektiv autorů.: Distribuce tisku v České republice a evropských zemích. Praha: UVDT, 2003. s. 28.

97 Brečka, S.: Distribúcia tlače -- od monopolu k monopolu. In: Médiá v Slovenskej republike. Trnava, 2002. s. 77-78.

98 Obvinění z monopolu se nevyhnuli ani distributoři tisku v Evropě. ČTK, 14. 11. 2002.

99 Zákon č. 81/1966 Zb., o periodickej tlači a ostatných hromadných informačných prostriedkoch, ve znění pozdějších předpisů.

100 Kolář, P.: Vztah mezi vydavatelem a distributorem tisku v některých evropských státech. Informační podklad č. 5.191. 1. vyd. Praha: Parlamentní institut, Kancelář Poslanecké sněmovny, 2003. s. 2.

101 Tamtéž. s. 2.

                 
Obsah vydání       7. 7. 2005
7. 7. 2005 V Londýně zahynulo více než 50 osob
7. 7. 2005 Jak k tomu došlo - časová souslednost
7. 7. 2005 Americká novinářka odsouzena do vězení
7. 7. 2005 Mediaprint&Kapa Pressegrosso versus akcionáři PNS Petr  Vidomus
6. 7. 2005 Pavel z Tarsu, věrozvěstové Cyril s Metodějem a Jan Hus Boris  Cvek
7. 7. 2005 G8 a WTO: může summit ovlivnit mnohostranné obchodní vyjednávání? Ludmila  Štěrbová
7. 7. 2005 Jörg Haider - nejlépe placený rakouský politik Richard  Seemann
7. 7. 2005 Blahoslavený bezdomovce nesoudí Jindřich Jonáš Bláha
7. 7. 2005 MÁ DĚVA JEŠTĚ DŘÍMÁ Karel Hynek Mácha
7. 7. 2005 The City of the Sun lies under some patchy cloud Ema  Čulík
8. 7. 2005 Petrohradský mýtus žije dál v Městě bez slunce Ema  Čulík
5. 7. 2005 Hvězdy a festivaly Markéta  Sulovská
7. 7. 2005 Broken Flowers -- Zlomené květiny Markéta  Sulovská
7. 7. 2005 Zelenka's new film brings a tear to our laughing eye Ema  Čulík
7. 7. 2005 Zelenkův nový film: v smějících se očích se nám objevuje slza Ema  Čulík
5. 7. 2005 Delicate relations painted intricately Ema  Čulík
5. 7. 2005 Jemné vztahy vylíčené složitě Ema  Čulík
4. 7. 2005 American Indie Films Deal with the War on Iraq, but Fail to Convince Ema  Čulík
4. 7. 2005 Americké nezávislé filmy o válce v Iráku nepřesvědčily Ema  Čulík
5. 7. 2005 Návrat domů jako deja vu zmrzačené genereace Štěpán  Kotrba
7. 7. 2005 Makroekonomové mezi vědou a politikou Jindřich  Kalous
7. 7. 2005 Ekonomie -- věda nebo náboženství? Josef  Vít
5. 7. 2005 Ozdoba Krnova Boris  Cvek
6. 7. 2005 Nelegální dodávky zbraní podporují násilí v Konžské demokratické republice
7. 7. 2005 Nesnesitelná lehkost zapomínání aneb Big Brother přichází Lubomír  Brožek
7. 7. 2005 Jaderná energetika: osobní urážky do věcné polemiky nepatří Ivan  Brezina
4. 7. 2005 Sladké mámení alternativ Milan  Černý
7. 7. 2005 Partnerstva verejného a súkromného sektoru nie sú problém
7. 7. 2005 Američtí vojáci a strategie ničení nemocnic: škody místo oprav
7. 7. 2005 Neúspěšné obležení Fallúdže Dahr  Džamail
7. 7. 2005 Zpravodajství iráckého odboje za dny 13. -- 17. června 2005
4. 7. 2005 Psychosociální vývojové krize v životě Martina Luthera Stanislav  Heczko
4. 7. 2005 Hospodaření OSBL za červen 2005
22. 11. 2003 Adresy redakce

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
7. 7. 2005 Mediaprint&Kapa Pressegrosso versus akcionáři PNS Petr  Vidomus
30. 6. 2005 V této zemi vládne absolutní sociální smír. My nevíme, co jsou stávky. Jiří  Paroubek
30. 6. 2005 Jaký je rozdíl mezi myšlenkou a údem? Alex  Koenigsmark
30. 6. 2005 1968: Jak se nás komunisté báli Jan  Štěpánek
29. 6. 2005 Podvod projektů v rámci "veřejněsoukromých partnerství"   
23. 6. 2005 Návrat Jeana-Paula Sartra   
23. 6. 2005 Independent: Zabíjíme tuto planetu   
22. 6. 2005 Sté výročí narození Jiřího Voskovce Jiří  Jírovec
17. 6. 2005 Dálnice D8 a České středohoří: (re)kapitulace Martin  Škabraha
16. 6. 2005 O privatizaci deníku Mladá fronta Marta  Vildová
15. 6. 2005 Orwellovská vize Jan  Čulík
10. 6. 2005 Svět vydává bilion dolarů na zbrojení   
10. 6. 2005 Příčinou evropské krize je euro   
10. 6. 2005 Británie zavede placení za jízdu autem do pěti let   
9. 6. 2005 Reakce na článek pana Kechlibara: "Japonci jsou agresivní" Antonín  Líman

Je český tisk ještě český? RSS 2.0      Historie >
7. 7. 2005 Mediaprint&Kapa Pressegrosso versus akcionáři PNS Petr  Vidomus
26. 6. 2003 PNS ovládá distribuci tisku ze 75 procent. Je to už monopol ?   
19. 6. 2003 Monopol je nebo není monopolem?   
12. 6. 2003 Konec legrace i demokracie:
policie Bobošíkovou vyšetřuje stále!
Štěpán  Kotrba
6. 6. 2003 Dokumenty v kauze Válová: "Hon na svobodu slova" má už šest ulovených zajíců Štěpán  Kotrba
6. 6. 2003 Faksimile trestního oznámení na Irenu Válovou Štěpán  Kotrba
5. 6. 2003 Irena Válová: "Chtějí mě zastrašit, protože hovořím o monopolizaci českého tisku" Jan  Čulík
4. 6. 2003 Irena Válová z Media Observatory vyslýchána, odmítla vypovídat Irena  Válová
2. 6. 2003 Kryje antimonopolní úřad monopol PNS ? Poslanci požadují změnu tiskového zákona   
1. 6. 2003 Drzost policie, která nezná mezí, podivné okolnosti a nebezpečný šašek Štěpán  Kotrba
5. 5. 2003 K Světovému dni svobody tisku Jaroslava  Čajová
14. 3. 2003 O monopolizaci distribuce českého tisku Jaroslava  Čajová
26. 2. 2003 ÚOHS: Tvrdý nátlak paní Válové z Media Observatory by byl bojkotem práva   
25. 2. 2003 Media Observatory: Český antimonopolní úřad ignoruje ústavní pořádek   
11. 2. 2003 Media Observatory varuje před monopolizací českého tisku   

Media Observatory RSS 2.0      Historie >
7. 7. 2005 Mediaprint&Kapa Pressegrosso versus akcionáři PNS Petr  Vidomus
13. 11. 2003 Deset bodů na obranu médií veřejné služby před Břéťou Rychlíkem a jeho přáteli... Štěpán  Kotrba
26. 6. 2003 PNS ovládá distribuci tisku ze 75 procent. Je to už monopol ?   
19. 6. 2003 Monopol je nebo není monopolem?   
6. 6. 2003 Bobošíková už snad může být klidná, Válová ještě nikoliv Štěpán  Kotrba
6. 6. 2003 Dokumenty v kauze Válová: "Hon na svobodu slova" má už šest ulovených zajíců Štěpán  Kotrba
6. 6. 2003 Faksimile trestního oznámení na Irenu Válovou Štěpán  Kotrba
5. 6. 2003 Irena Válová: "Chtějí mě zastrašit, protože hovořím o monopolizaci českého tisku" Jan  Čulík
5. 6. 2003 More harassment of journalists in the Czech Republic   
4. 6. 2003 Irena Válová z Media Observatory vyslýchána, odmítla vypovídat Irena  Válová
24. 3. 2003 Media Observatory: Evropská komise jednala o monopolní distribuci tisku v ČR   
14. 3. 2003 O monopolizaci distribuce českého tisku Jaroslava  Čajová
5. 3. 2003 Proč mě neprávem osočují? O cestě ke Kábulu David  Soukup
26. 2. 2003 ÚOHS: Tvrdý nátlak paní Válové z Media Observatory by byl bojkotem práva   
25. 2. 2003 Media Observatory: Český antimonopolní úřad ignoruje ústavní pořádek