Začátkem května proto americký soud uznal organizaci Greenpeace vinnou z porušení zákona na ochranu přírody, resp. z "kriminálního opomenutí".

V popisu počátků hnutí pan Šuta připomíná "skupinu aktivistů vedenou Davidem McTaggartem". To jméno bych na jeho místě raději příliš nezmiňoval. Muž, označovaný jako "Pan Greenpeace" je totiž velmi temnou postavou. Zakladatel Greenpeace Ben Metcalfe přirovnává McTaggarta k Frankensteinovi, "obludě, která začala žít vlastním životem". Defraudant a pašerák hodinek byl prezidentem Greenpeace dvanáct let. Původně demokratickou skupinku idealistických aktivistů přetvořil ve skvěle vydělávající nadnárodní společnost, založenou na vůdčím princpipu. Kritici Greenpeace mluvili o "finančním labyrintu, který vyžaduje slepou důvěru v hrstku klíčových postav a obzvláště v Davida McTaggarta". "Pan Greenpeace" podváděl veřejnost a porušoval zákony i poté, co v roce 1991 odešel do důchodu a vrhl se na pěstování oliv.

Když se totiž v březnu 2001 zabil v autě, ukázalo se, že prodával pančovaný "organický" olivový olej, obsahující dioxiny.

Pan Šuta má ale pravdu v tom, že za připomenutí stojí památka fotografa Greenpeace Fernanda Pereiry, který zahynul při útoku francouzské tajné služby na loď Rainbow Warrior. Připomeňme například článek z časopisu The New American, který v roce 1990 poměrně přesvědčivě popsal jeho údajné kontakty na sovětskou KGB, Komunistickou stranu Holandska a západoněměcké ultralevicové teroristy z gangu Baader-Meinhofové. Podle časopisu Forbes dokonce Pereira organizoval protijaderné protesty v režii KGB. Pokud je to pravda, ukazuje se potopení lodi Rainbow Warrior v poněkud jiném světle. Nešlo spíš o součást jakési podivné války agentů dvou tajných služeb?

Pan Šuta doufá, že jeho článek přispěje k debatě o kořenech globálního terorismu. Ano ? Debatovat bychom mohli například o spoluzakladateli Greenpeace Paulu Watsonovi, který teroristické útoky a sabotáže používá jako běžnou taktiku při ochraně velryb.

Dále bychom mohli prodiskutovat otázku spolupráce Greenpeace s nechvalně známou ekoteroristickou skupinu Earth First!. Její aktivisté mimo jiné ničí zařízení dřevařského průmyslu a zatloukáním hřebíků do stromů záměrně způsobují zranění lesních dělníků. Klíčová postava Earth First!, Dave Foreman, prosazuje jako legitimní metodu ochrany přírody tzv. ekotáže, srozumitelněji řečeno environmentální sabotáže.

Pod vlivem Foremanových násilnických vizí se z Earth First! odštěpila zřejmě nejnebezpečnější ekoteroristická skupina v USA, Earth Liberation Front, která má na kontě žhářské útoky se škodami v řádu desítek milionů dolarů.

Jsou snad tohle lidé, se kterými se Miroslav Šuta cítí spřízněn?

Ve filmu islandského novináře Magnuse Gudmundssona Rainbow Man mluvčí Greenpeace Uta Bellionová nejdřív prohlásila, že její organizace nemá nic společného se skupinami, které porušují princip nenásilí. Vzájemnou spolupráci Greenpeace s Earth First! ale vzápětí přiznal jejich aktivista Mike Roselle a potvrdil ji soukromý detektiv Barry Clausen, který do Earth First! infiltroval. Navíc ji prokázaly i záběry ze společných akcí. Uta Bellionová pod tíhou důkazů nakonec uznala, že Greenpeace s násilníky spolupracuje. Propojení obou zelených skupin později konstatoval také hamburský soud.

V souvislosti s potopením lodi Rainbow Warrior Miroslav Šuta používá výrazy "násilný útok", "barbarský čin", a "teror". Jistě má pravdu - ne že bych snad pumový útok francouzských agentů obhajoval. Svět ale není černobílý a Šutovo propagandistické vytrhávání událostí z širšího kontextu proto není fér. Stejně barbarské, násilnické a teroristické metody totiž používají i někteří z aktivistů, kteří stojí na jeho straně pomyslné barikády.