Dvacítka pozoruhodně ožila, seřadila se do fronty a dokonce se většinou i usmívala. Někteří chtěli dva podpisy, někteří jeden do knihy a jeden na papírek, tři si ho navíc nechali podepsat do spisovatelského slovníku k jeho heslu (aspoň tak zjistil, že se v tom slovníku vůbec nachází, což příjemně zalechtalo několik ješitnostních strunek v jeho nitru). Předposlední přišel holohlavý mladý muž a nechal si podepsat pět knih. Ukázalo se, že je konkurenčním knihkupcem a míní podepsané knihy prodávat o vánočním večírku. Načež úplně poslední zájemce chtěl sedm podpisů. Spisovatel si přál vědět, co si zájemce se sedmi jeho podpisy počne, sběratel odpověděl vyhýbavě a zmizel.

Knihkupec spisovateli problematiku osvětlil -- tito diváci se naprosto nezajímají o literaturu, nýbrž jen a jen o autografy; je to něco jako filatelisté. Na trhu podpisů, objasnil knihkupec, ovšem autografy spisovatelů nestojí právě vysoko, dokonce naopak. Za kompletní podpisy celého českého PEN-klubu lze získat jeden podpis slavného sportovce či manekýnky, na podpis takového Beckhama (Poznámka pro příští generace: hráč kopané na přelomu 20. a 21.století. Fotbal se hrál tak, že bylo nutno do branky vkopnout míč, nafouknutý vzduchem, v hokeji tam bruslař dopravil klacíkem kus gumy) to ovšem ani omylem nestačí.

Sklíčený spisovatel šel domů a zarmouceně přemýšlel o vývoji společnosti a o proměnách hodnotových žebříčků. Nedávno četl v životopisné knize, že kdysi ve Vídni, když se proslechlo, že přijede Johann Wolfgang Goethe, očekávalo ho na náměstí dvacet tisíc Vídeňanů, kteří pak vypřáhli koně z jeho vozu a odtáhli kočár k hotelu sami. O padesát let později už podobně vítaly davy -- o něco však už menší - toliko operní pěvkyně, jen té slávy kolem Emmy Destinnové! Nu, v dalším století už to nebyly ani tak pěvkyně, ale slavné filmové herečky jako Garbo nebo Pickfordová, jež pak byly vystřídány zpěváky populárních písní, kteří proti operním pěvcům mají tu výhodu, že vlastně nemusí mít hlas. Na určité konstantní úrovni se celé dvacáté století držela obliba sportovců, kteří kompenzují lidem zanedbané přírodní pudy - s jistým kolísajícím dobovým příklonem tu k boxerům či tenistům, tu golfistům či basketbalistům, ale se setrvalou náklonností k fotbalistům. Vznik a dramatické rozšíření bulvárního tisku, přemítal spisovatel, způsobily dále, že celebritami se staly i pochodující věšáky na oděv a představitelé pornografických filmů.

Vlastně, korigoval se, to nejsou představitelé, jsou tam sami za sebe, respektive za nějakou svou část, ty hýždě, tu ňadra...

Se všemi těmito celebritami pak žurnalisté psali rozhovory, jimž se pak začalo říkat interview. První interview byla velice dlouhá a jejich příprava trvala roky -- například Eckermannovy Rozhovory s Goethem. Protože interview s Goethem mělo úspěch, zůstal zvyk vyptávat se celebrit na jejich názor na teorii barev, existenci boha, evoluci, proměny románu a úlohu osobnosti v dějinách. Že o tom celebrity vědí stále méně, je veřejnosti známo, ale žurnalistům jedno.

Časem se tyto rozhovory většinou krátily a krátily, až se změnily -- logicky -- ve výměnu několika vět.

Jistěže logicky.

Zatímco fotbalisty se můžete ptát aspoň na to, jak mu bylo, když se trefil nebo netrefil do branky, kolik vydělává, co s tím bude dělat, co si o tom myslí jeho matka, přítelkyně nebo agent, po případě, jak se cítí, když se o něm píše, že nakopl míč přímo geniálně, naproti tomu u bytosti, jejíž proslulost bere svůj původ v tom, že jí narostla úžasná zadnice, ňadra nebo penis, není důvodu se ptát na její myšlenky.

Takové bytosti lze se tázat toliko na ni samotnou -- kdy vám to narostlo, jak to udržujete, co konzumujete, čím to mažete...

Ale jak to bude dál? Může vůbec ještě přijít něco po prostitutkách a pornohercích?

Ale ano, povzdychl spisovatel, ještě existují vrahové. No a to už tu vlastně také máme... Když spisovatel dospěl v představách až sem, spatřil náhle, že na rohu ulice stojí anděl s plamenným mečem. Možná ale také, že to byl jenom houmlesák s hořícím vajglem. Anděl na něj zamával planoucí zbraní a pravil:

"A ty si taky moc nefandi. Běž domů a zkus napsat něco slušného."

Nezbývá než věta, kterou tyto pokusy o esej často uzavírám: proti tomu se nedalo mnoho namítat.