Chtělo by se říct: podporujte ČSSD; ne proto, že by měl mít každý stejný názor na správu věcí veřejných jako sociální demokraté, ale proto, aby zde byla udržena efektivní a zároveň určitá zdravá politická konkurence.

ODS je totiž, něco více než rok před dalšími volbami, v téměř ideální situaci, která ovšem není zdaleka tak ideální pro společenský celek -- je jedinou politickou stranou na pravém straně spektra, která si může činit nárok na mocenský podíl, což jí samo o sobě dává nějakých třicet procent dlouhodobě nakloněných voličů.

Psáno též pro ČRo 6

Pan poslanec Pospíšil se v parlamentu vyjádřil minulý týden v tom smyslu, že referendum je hlasování jakési masy, které nelze svěřit rozhodování o důležitých věcech. Podobný postoj hájil také první místopředseda ODS Nečas ve velikonoční Sedmičce a předseda Senátu PČR Sobotka v Otázkách V. Moravce na Květnou neděli. ODS dlouhodobě tvrdí, že občané mohou rozhodovat jen o tom, o čem jim rozhodovat dovolí jejich zastupitelé.

Kniha Ester je pátou z Pěti svátečních svitků - Chameš megilot - hebrejského kánonu, stejně jako Píseň písní, Rút, Pláč či Kazatel. Text je v řeckém překladu Písma rozšířen o vsuvky, jež měly zajistit lepší duchovní pochopeni knihy. Děj se odehrává v sídle perských králů v Šúšanu a jeho líčeni prozrazuje dobrou znalost perského prostředí. Kniha je odrazem vzpomínek na pogromy, jež tu jsou zhuštěny do jediné události, končící podivuhodným zachráněním ohroženého Božího lidu. Přináší až do našich dnů poselství optimismu, vůle a víry ve vítězství dobra, ale i vzpomínek na ty, kteří nepřežili události, tolik se podobající dávnému příběhu královny Ester - šoa.

Dopoledne na Boží hod velikonoční poslouchám Charlieho Hadena a Pata Methenyho.

Protože je dopoledne, snažím se pozorněji poslouchat Methenyho kytaru. Ale civím přitom na tichou bílou oblohu. Nic se nepohybuje, jen občas ptáci a holé větve nahých stromů.

Jsou to ty nejtišší Velikonoce, jaké jsem kdy v životě zažila.

Než jsem sem přijela, pošetile jsem se domnívala, že tytéž věci se octnou v naprosto odlišném kontextu. Jiné lidé, jiná kultura, jiný jazyk, možná i jiná já. Napadlo mě, že možná i kouření bude působit jinak než v Glasgow.

(Několik - velikonočních? - postřehů namátkou vybraných z blogu holandsko-korejské studentky z Glasgow University, která je nyní na studijním pobytu v Brně. [Zkráceno.])

Při čtení článku, který napsala Max Park, se člověk neubrání pocitu, že komunismus vskutku napáchal škody v myšlení lidí, ale paradoxně ne tam, kde existoval jako mocenský systém, ale na straně druhé.

Odpověď na reakci Jiřího Jírovce "Devastace mladých lidí je globální".

Myslím, že pan Jírovec mou argumentaci interpretuje trochu špatně. Když píšu: "Myslím, že za to může komunismus", není z toho zjevné, že si dělám legraci? Začnu pátým odstavcem svého článku ("Než jsem sem přijela"). Od doby, kdy jsem se poprvé seznámila s českou literaturou, mně vždycky zajímala Česká republika/bývalé Československo. Jsem schopna sympatizovat s obětmi útlaku v Čechách v minulosti, protože mí rodiče a prarodiče zažili obdobné katastrofy v Koreji: japonskou okupaci, korejskou válku, revoluci 4.19, vojenskou diktaturu, které předcházel puč 5.16, atd. atd. Ve světě nikdy nebyl pokoj.

Spor o Literární noviny utichl a prozatím vítězný šéfredaktor Jakub Patočka má svůj "klid na práci". Využívá jej po svém: Týdeník, jehož je šéfredaktorem, zvětšil na titulní straně typ písma, jímž jsou tištěny upoutávky na jeho obsah. Především si ale na stránkách novin naprosto nepřístojným způsobem "vyřizuje účty" (abych použil terminologie jeho stoupenců) s většinou redakce, která si dovolila proti němu vystoupit. V posledním čísle (12/2005) k tomu použil literárního útvaru, který se patrně zapíše do dějin žurnalistiky: nevím totiž, zda v nich lze nalézt případ, kdy by nějaké noviny publikovaly rozhovor s vlastním šéfredaktorem.

Pověst mírotvorných misí OSN utrpěla včera tvrdou ránu, poté, co interní zpráva zjistila, že vojáci z OSN opakovaně sexuálně zneužívají a znásilňují osoby, které mají podle mezinárodního práva chránit.

Stanislavu Grossovi vyjádřilo důvěru 52,7% - 291 delegátů sjezdu. Byl tedy zvolen novým předsedou strany. Představitelé vnitrostranické opozice nezískali v novém vedení strany ani jedno místo. Spolu s Grossem budou ČSSD řídit Bohuslav Sobotka, Martin Starec, Jiří Paroubek, Petr Vícha a Jana Vaňhová.

XXXII. sjezd ČSSD - dokumenty, komentáře TÉMA BL

Brno - koš, rys - Poslanec Jan Kavan, ministr Zdeněk Škromach, představitelé platformy za renesanci strany, řada delegátů sjezdu, členů odborných komisí a další členové v regionech - takové bude nejspíše složení levicové frakce, která vznikla krátce před půlnocí na sjezdu ČSSD poté, co vítězný Stanislav Gross zvolil konfrontační kurs dalších voleb orgánů strany a odmítl vyzvat delegáty k podpoře svého rivala Zdeňka Škromacha na post statutárního místopředsedy. Škromach nebyl zvolen a prohlásil, že se nezúčastní dalších voleb a zváží i své setrvání ve vládě. Nikdo z kandidátů stranické levice pak neprošel na mísopředsedu - ani Jaroslav Foldyna, kterému to Gross před časem slíbil. Rozčarování některých delegátů vedlo k opuštění sálu . Demonstrativní odchod několika okresů se nakonec neuskutečnil, neboť se delegáti rozhodli bojovat o zbylé místopředsedy. Nikdo z představitelů levice v ČSSD nebyl zvolen.

Levicová strana, která toleruje či dokonce realizuje pravicovou politiku nutně ztrácí důvěryhodnost. Je třeba odmítnout restauraci starých pořádků., Je rovněž třeba odmítnout liberální reformy na úkor chudších vrstev a v zájmu bohatých jakými jsou například současné slovenské reformy. Posunem do středu či napravo od středu nejen vyklidíme levicové pole komunistů, ale především zklameme vlastní voliče a bude nám hrozit izolace.

Plný text prohlášení ZDE

Nominační projev Zdeňka Škromacha, kandidáta na předsedu ČSSD, přednesený během druhého dne jednání XXXII. sjezdu ČSSD

...Sociální demokracie se musí stát stranou lidí, kteří budou spolu komunikovat, kteří se budou navzájem podporovat. A já říkám, jsem připraven na to, abych začal stranu sjednocovat, abychom našli společnou řeč. Protože jinak nám nebudou rozumět ti ostatní. Je potřeba začít hovořit o tom, abychom byli o problémech lidí, obyčejných lidí, kteří nás volí...

Nominační projev Stanislava Grosse, kandidáta na předsedu ČSSD, přednesený během druhého dne jednání XXXII. sjezdu ČSSD

... A chci vám také jasně říci, že jsem přesvědčený, že mezi sociální demokraty nepatří nenávist, měli bychom mezi sebou mít navzájem úctu a měli bychom se respektovat. A právě proto vám také říkám, že se nebudu na nikoho zlobit, pokud se rozhodne Stanislava Grosse nepodpořit, protože těch důvodů, motivů, které můžete mít v tomto směru, je hodně.

Zpráva místopředsedy ČSSD pověřeného komunikací s organizacemi vně strany a pro odborné zázemí Zdeňka Škromacha, přednesená během druhého dne jednání XXXII. sjezdu ČSSD

... Myslím si že správně tady úřadující předseda strany Stanislav Gross hovořil o úspěších české ekonomiky. Ovšem je třeba říci, že tady je kontinuita úspěchu působení sociální demokracie ve vládě. Tak jako tato vláda profituje z toho, co zrealizovala vláda předchozí, Miloše Zemana, kde mimo jiné ve funkcích místopředsedů vlády byl jak Vladimír Špidla, tak Stanislav Gross, tak stejně tak budoucí vláda bude profitovat z kroků, která udělala tato vláda. Takový je politický život a tak to ve světě chodí. Já myslím, že tady jsme hovořili hodně o tom, že umíme uspět, že máme úspěchy, ale že nám lidé nerozumí. Ale to je přece pro politickou stranu zásadní.

Manažerské tabulky, grafy a ekonomické úspěchy -- tak se dá shrnout projev Stanislava Grosse na XXXII. sjezdu ČSSD v Brně. "Přehlídku úspěchů" začala konstatováním, že "česká ekonomika rostla nejrychleji za posledních 8 let a struktura tohoto růstu, vážení přátelé, byla nejzdravější od vzniku samostatné České republiky po rozdělení federace."

Zpráva statutárního místopředsedy ČSSD Stanislava Grosse, přednesená během prvního dne jednání XXXII. sjezdu ČSSD.

... Nicméně, pokud KDU-ČSL z vlády odejde, tak ať. Já vám říkám, že v takovém případě neuteču a budu se snažit dál vykonávat svůj mandát, za který se cítím odpovědný vám i voličům v ČR. Protože mým cílem je porazit ODS v řádných volbách, ve volbách v řádném termínu a kdybychom skočili na pasti, které se v tuto chvíli na nás kladou, tak se obávám, že bychom si výrazně zhoršili šanci v tomto mimořádném rozhodujícím zápase obstát. Myslím si, že nám v tom nemůže zabránit nikdo jiný, než my sami, sociální demokraté.

Přes čtyři hodiny čekal Miloš Zeman na to, aby mohl promluvit k delegátům sjezdu. Z Vysočiny přijel v růžové kravatě od mluvčího platformy Průši. Poznamenal, aby si novináři všimli, že není ani červená, ani modrá a ani černá. Do sálu jej doprovázely ovace. Rozhodně ne všech. Někteří z přítomných dávali více než okatě najevo, že Zeman na sjezdu není jejich šálek čaje.

Zeman ve svém projevu apeloval zejména na návrat sociální demokracie k levicovému programu. Byl sice relativně smířlivý, nicméně neopomněl delegátům vyčíst rozplizlost a fakt, že jasná politika ČSSD v tuto chvíli zcela absentuje.

Diskuzní příspěvek Miloše Zemana, přednesený během prvního dne jednání XXXII. sjezdu ČSSD.

...Nemám rád pokrytectví. A i když mi bylo v životě vyčítáno cokoliv, pokrytectví snad zatím mezi to nepatřilo. Nemám nic proti kritice prezidenta republiky. Jenom bych si přál, aby tuto kritiku nepronášeli ti, kdo ho zvolili. Nemám nic proti kritice koaličního partnera. Jenom bych si přál, aby tuto kritiku nepronášeli ti, kdo celou dobu až do této chvíle obhajovali, podle mého názoru, chybný projekt koaliční vlády. A víte, že tento názor zastávám dlouhodobě a na rozdíl od jiných, nikoli až dnes.

Zatímco vystoupení Miloše Zemana odhlasovali delegáti sjezdu bez problémů a emoce zabouřily až po něm, pokud jde o předsedu koaliční stany Miroslava Kalouska, byl postup přesně opačný. Tuzemští hosté sjezdu byli sice pozváni na sobotu, ale delegáti v pátek odhlasovali, že jej chtějí nechat vystoupit až v neděli. Předseda KDU-ČSL však po svém tiskovém mluvčím vzkázal, že do Brna hodlá přijet i v sobotu. A také tak učinil. Nebyl sám, spolu s ním přicestovali i ostatní pozvaní hosté.

Diskuzní příspěvek Miroslava Kalouska, přednesený během prvního dne jednání XXXII. sjezdu ČSSD.

...V těchto dnech a týdnech nemáme však stejný názor na to, co po nás vyžaduje politická kultura tak, jak se postupně v Evropě vyvinula. Přesně řečeno nemáme stejný názor na to, co všechno obnáší odpovědnost politika, zejména politika zvoleného do vysoké funkce. Obávám se, že tady se prostor pro kompromis povážlivě zužuje. Přestože na tuto věc nemáme stejný názor chci Vás ujistit, že křesťanští demokraté nejsou Vaši nepřátelé na politické scéně a neusilují o újmu sociálním demokratům.

prohlášení Zdeňka Škromacha pro delegáty před kandidaturou na funkci předsedy ČSSD

... V současné krizi nám rozdělení břemene umožní aktivizovat jak stranu, tak i vládu. Ze dvou míst, z Lidového domu a ze Strakovky, budeme moci lépe čelit tlakům vedeným proti nám -- dokážeme se rozdělit o odpovědnost, více manévrovat a snadněji útočit. Je nutné oddělit problémy vládní koalice -- krátkodobé i dlouhodobé, hluboké i provozní -- od dlouhodobých cílů strany a jejího života. Zároveň jakýkoliv náš další úspěch zcela nesmlouvavě vyžaduje, abychom do čela strany zvolili lidi, jejichž postoj k morálním hodnotám a zákonům v této zemi nelze zpochybnit.

Britské listy přinášejí exkluzivně dokument, který dodnes tajil místopředseda sociální demokracie Zdeněk Škromach a hodlal ho jako překvapení přinést na sjezd. Předešli jsme ho...

Mírou věrohodnosti nejsou slova, ale činy. Nestačí vzepřít se liberalizaci stranického programu, je nutné čelit liberalizaci naší politiky!

Plné znění knížky Zdeňka Škromacha, nazvané Rozvoj moderního sociálního státu ZDE

Ve čtvrtečních Hospodářských novinách je v rubrice Názory (str. 9) článek Lukáše Jelínka "Jaká jsou rizika a naděje společenské smlouvy".

Autor v části "Vládci a ti ostatní" jmenuje sedm filosofů. Dvě jména: Locke a Rawls jsou napsána foneticky (podle L. Jelínka Lock a Rowls), z čehož usuzuji, že o těchto filosofech něco slyšel, ale nečetl je. Při četbě knih se obyčejně grafická podoba jména autora vryje do paměti.

Pojetí společenské smlouvy podle Jelínka a Grosse se mi zdá poněkud neobvyklé. Vždycky jsem se domnívala, že návrh společenské smlouvy je volební program politické strany. Občané vybírají žádoucí formu společenské smlouvy ve volbách, ne že se jim oznámí v polovině volebního cyklu.

Nesl svůj kříž a vyšel z města na místo zvané Lebka, hebrejsky Golgota. (J 19, 17)

Nastávají Velikonoce a bere-li člověk vážně jejich křesťanský smysl, nastává mu také nesnadná otázka, jakým jazykem, jakými slovy o tomto křesťanském smyslu Velikonoc mluvit v naší době.

V těchto dnech si připomínáme ukřižování a zmrtvýchvstání Našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Celý příběh zapsaný v evangeliích nekončí smrtí Ježíše na kříži. Dokonce nekončí ani tím, že hrob byl prázdný. Totiž příběh o živém Ježíši Kristu skončí teprve s jeho druhým příchodem. My křesťané, jeho učedníci jsme živým pokračováním tohoto příběhu, který se odehrává už 2000 let. V čem je naše jistota a síla o kterou se můžeme opírat? Je to prázdný hrob. Záměrně užiji kralický překlad Bible.

Vždycky jsem se obával smrti, stejně tak jako většina lidí, bez osobní zkušenosti s ní. Dnes vím, že to je jenom konvenční strach a jako každým strachem, i tímto lze projít. Ježíš měl důvod přijmout utrpení a zemřít na kříži. Smrt má mnoho interpretací v různých kulturách, přičemž universální pojetí neexistuje. Já jsem učinil zkušenost, že smrtí těla nic nekončí, avšak nemohu exaktně nic dokázat, každý tím musí projít sám.

Tradice a zvyky nás mohou snadno připravit o pravé pochopení velkopátečních událostí, které si dnes v rámci liturgického roku připomíná mnoho křesťanských církví. Dbáme na to, aby naše chování bylo v souladu s různými prkotinami a hlavně bez rozruchu, bez nepřístojností. Kněží nám radí přemítat, zda jsme v souladu s tím, jaké nás chce mít jejich vrchnost, a užívají si klamného pocitu, že jim v těchto dnech věnujeme více pozornosti než obvykle. Ale svátky přejdou jako už tolikrát, pěkně si je odkroutíme, budeme si myslet svoje a nic skandálního se nás nedotkne.

O Ježíšově oběti se hovoří zejména v souvislosti s jeho láskou. Je to dobře. Láska motivuje k napodobení. Je však také třeba vědět, že Synova smrt má právní význam, souvisí se smyslem pro spravedlnost jeho Otce. Klíčovým slovem pro pochopení tohoto aspektu Kristovy oběti je "výkupné".

Hluboce nesouhlasím s článkem Pavla Kočička Ježíšova smrt jako naplnění principu práva. Klasická teologie říká, že Bůh je spravedlivý, ale že je především milosrdný -- to, co se stalo na Golgotě je křesťanskou ortodoxií připisováno milosrdenství, lásce, a nikoli spravedlnosti. Z hlediska spravedlnosti jsme propadli peklu a nikdo naše viny nemůže sejmout, Bůh ale může spravedlnost překonat.

Především je nutno říci, že vize "sociálního státu" se dobře poslouchá. A samo heslo má za sebou dlouhou tradici, s nejedním praktickým úspěchem v sociální oblasti, garantované spolehlivě po dlouhá desetiletí státem. Nevnímá se jedním dechem, že termíny uplatňované v sociální oblasti mohou mít velmi proměnlivý obsah; přičemž se může stát, že v odlišných sociálně-politických podmínkách termínu nemusí odpovídat vůbec nic, anebo je uplatněn --- z jakýchkoli pragmatických důvodů --- pro úplně odlišný význam.

Desetitisíce jich tento týden vyšly do ulic, aby protestovaly proti výsledku parlamentních voleb a požadovaly odstoupení hlavy státu Askara Akajeva. Média jejich revoluční počin označila další barvou z barevného spektra. Středoasijská verze barevné revoluce - žlutá (podle barvy místních tulipánů, z kterých jsem za celý měsíc v Kyrgyzstánu neviděl ani jeden kus -- nepopírám tím však, že mohou existovat) jak se zdá, v Kyrgyzstánu skutečně propukla.

Krátce po polovině března měly v Bruselu začít rozhovory o přistoupení Chorvatska k Evropské unii. Nezačaly, protože Chorvatsko nesplnilo důležitou podmínku jejich zahájení: vydat Mezinárodnímu trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii v Haagu generála Gotovinu, který je podezřelý, že v průběhu etnického konfliktu v bývalé Jugoslávii nařídil popravy civilních obyvatel srbské národnosti.

Když před pár měsíci odstoupivšího premiéra Špidlu vystřídal Stanislav Gross, mnoho z nás nechápalo, proč sociální demokraté vybrali právě jeho. Že ho před tím zvolili předsedou své strany? Důvody k tomu mohly být všelijaké, není na nás, abychom zkoumali jejich vnitrostranické problémy.

Jestli jsem správně porozuměl rozhodnutí Ústavního soudu, pak tvrzení, že "hodnotový soud je nežalovatelný" se vztahovalo k jednomu a konkrétnímu případu výroku publicisty Rejžka, který konstatoval, že zpěvačka Vondráčková těžila z kontaktu s normalizační mafií.

Čeho se vlastně týká tento výrok? Tento výrok se snaží odhalit souvislost mezi dvěma subjekty. Těmito subjekty jsou specifická společenská struktura a zpěvačka.

Ptáte se co to je? Házení všech a všeho do jednoho pytle je odborná činnost, takřka věda. Odtud název in-pytlo-pedický. Slovníky tvořili géniové národa. Kdysi. Úslovími se jako podřadnými jazykovými entitami nezabýval nikdo. Autorka s tímto zvlášním literárním útvarem započala šířit osvětu nejen o významu slov, ale i činů v českém jazyce a společnosti na serveru Neviditelný pes na podzim roku 1999, kde vycházel jako příloha do roku 2002. Ode dneška budete autorčin úslovník spolu s povídkami potkávat každý týden na Britských listech. Dozvíte se například, že volomet je vrhací stroj do vyšších pozic. No řekněte, nehodí se vám taková znalost?

Aktuální inpytlopedický úslovník tohoto týdne BL

Reakce na článek Štěpána Kotrby Klacek v rukou novinářských troglodytů.

Se zájmem, postupně přerůstajícím v údiv, jsem si přečetl článek Štěpána Kotrby (člena Rady pro Český rozhlas) s titulkem Klacek v rukou novinářských troglodytů, uveřejněný na internetovém serveru Britské listy dne 23. 3. 2005, píše Kamil Miketa, ředitel agentury Korzo.

Předně se chci důrazně ohradit proti tvrzení, že tisková agentura Korzo.cz má smlouvy s celebritami a je placená za to, že o nich uveřejňuje články.

Nedá mi to, abych parafrází překladu názvu knihy autora reklamních kampaní Benetton, fotografa Oliviera Toscaniho, nereagoval na tvrzení Kamila Mikety o jím řízené a vlastněné firmě. Miketa se ohradil proti tomu, že Korzo je placené za to, že uveřejňuje články o celebritách "na objednávku". Miketa přitom přiznal, že "pro své klienty z řad obchodních společností i společností působících ve sféře show-bussinesu zajišťuje standardní služby například v oblasti servisu tiskových zpráv". Miketa ale nabízí a realizuje nejen "profesionální finální zpracování článků", ale i dodávku "na klíč" pravidelných rubrik či tematických stran v tištěných a elektronických médiích. Jako fullservis svých služeb. Co ještě víc říci? Že kombinace PR služeb a služeb tiskové agentury (byť v oblasti bulváru) je neslučitelná, stejně jako je neslučitelná jejich kombinace s outsourcingem redakční práce. Stejně v případě ČTK, jako v případě Korza. Přiznat ale natvrdo, že firma dělá namísto legitimního bulvárního zpravodajství píár současně zpěvačkám a herečkám (společnostem působícím ve sféře show-bussinesu), se v české mediální kotlině jaksi nesluší...

Seznam PR služeb, nabízených "tiskovou" agenturou Korzo ZDE

Chcete-li se podívat, jak vypadá taková žurnalistická perla o "celebritě", připravená na klíč hloupými píáristy, a jak se dá udělat z editora internetových stránek "seriózního" deníku hlupák, podívejte se na včerejší "redakční zprávu" serveru IDNES. Produkt o celebritě, vousech a holicím strojku sice není výsledkem práce agentury Korzo, ale Tv Nova, nicméně od informace, že "celebrita týdne", jakási Šinkorová se těší na duet s Vondráčkovou, se až tak neliší... :-)

V polemice Fabiana Golga a Martina Hekrdly se střetává svět liberálního demokrata se světem antiglobalisticky a antiamericky zaměřeného příslušníka radikální levice. Protože mají zásadně odlišné hodnotové řebříčky, nejenže vycházejí z rozdílných východisek, ale logicky dochází k jiným závěrům. Je vůbec zajímavé, jak k polemice došlo. Nevšiml jsem si, že by Golgo produkoval články typu "Více moci latifundistům" či "Rozšířením favel vyřešíme bytovou otázku."

V těchto dnech si připomínáme smrt a zmrtvýchvstání Našeho Pána Ježíše Krista. Ježíš Kristus musel překonat řadu zkoušek, ve kterých obstál. Chci se s vámi zamyslet nad smyslem zkoušek v našich životech. Snad nejznámějším textem na toto téma je příběh o Abrahamově obětování Izáka. Pokusme se pozorně zamyslet nad velice dobře známým textem v knize Genesis.

Před sto lety, roku 1905, začalo 20. století.

Mnozí tvrdí, že začalo až s prvními výstřely 1. světové války, avšak ono začalo onoho dne, kdy Albert Einstein zformuloval svou speciální teorii relativity, a úplně přesně v onu hodinu, kdy ve Vídni vyšel spisek s názvem Tři pojednání k sexuální teorii. Sigmund Freud v něm učinil mnoho skandálních věcí: pojmenoval dětskou sexualitu, pojal tuto sexualitu jako bytostně perverzní, či pojmenoval morálku, umění a náboženské city jako výtvory ze stejné látky jako perverze.

Duchovní vyhnanství ordinuje stát bez rozdílu každému, za pomoci bublifukových titánů. Zlomená páteř země, v mnoha urputných bitvách o přežití v nerudném a nelítostném okolním světu, zapříčinila hubení pravdy, vyprodukovala množství karatelů, rádoby nositelů výjimečné samojedinnosti, lidově řečeno - vejtahů.

Archetyp Hrdiny je v naší kultuře (a americké třeba mnohem více než evropské) zcela klíčový. Tuto klíčovost vnímal Carl Gustav Jung jako tragické přecenění. Rozuměl mu jako rituální pýše toužící vyvolat hněv bohů, nevědomě toužící po trestu a katastrofě (která k osudu hrdiny patří). Celá západní civilizace trpí chronickou potřebou katastrof, kterých je přitom tak zoufale málo, neboť příroda jen pomalu nabírá sílu v zápase s lidským nádorem, motory letadel fungují až podezřele spolehlivě a tolik vzývaní globální teroristé jsou buď naprosto neschopní, nebo vymyšlení. Celý žánr katastrofického filmu není výrazem kolektivního strachu z katastrofy, ale zoufalé kolektivní touhy po ní.

(Text vyšel původně s technickými chybami, autorovi i čtenářům se omlouváme.)

Zase přišel nějaký email o tom, že si mám vzít píšťalku a jít řvát "Gross je hnůj" ve třech možných termínech v Praze a v Brně.

Ptám se proč?

Abych dal dostatečně najevo svou občanskou angažovanost a společenskou loajalitu, v níž přece musí všichni táhnout za jeden řetěz? Abych vyjádřil svou společenskou frustraci? Abych si konečně dopřál ukamenování toho skutečného nepřítele státu, lidu a vesmíru, který se konečně vyjevil?

V podvečer 24. března 1980 zaparkoval červený volkswagen před otevřenými dveřmi nemocniční kaple "La Divina Providencia". Muž, sedící na zadním sedadle, zamířil po způsobu odstřelovačů ručnici značky Roberts na postavu za oltářem, sloužící mši za mrtvé. Výstřel, který zasáhl srdce, skolil kněze přímo k nohám Ukřížovaného. Místem činu bylo hlavní město El Salvadoru, obětí hlava salvadoriánské církve arcibiskup Romero, od své ordinace v roce 1977 nazývaný pro své angažmá na straně utiskovaných "hlasem umlčených". Spolu s jeho životem tehdy definitivně zhasla pro většinu obyvatel této středoamerické země i poslední naděje na minimum spravedlnosti a lidské důstojnosti.

Většinový systém není zárukou stabilní vlády. A je sporné, zda tato země stabilní vládu potřebuje.

Každý závan vládní krize v této zemi vyvolá výzvy ke změně volebního systému pro volby do Poslanecké sněmovny. I tentokrát se ozvaly hlasy tohoto typu. Tak trochu navíc úřadující předseda ČSSD a premiér Stanislav Gross vyslal směrem k ODS signál, že by byl ochoten v případě spolupráce zmíněných dvou stan podpořit změnu volebního systému. Nabídka je to vskutku velkorysá. Očekává se totiž, že při změně volebního systému z poměrného na většinový by se do Sněmovny propracovaly jen dvě nejsilnější politické strany. A mezi ně v této chvíli rozhodně sociální demokracie nepatří.

Britské listy přinášejí pro čtenáře i kolegy novináře v originální, elektronické podobě nejdůležitější dokumenty nadcházejícího "velikonočního" sjezdu sociální demokracie.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

V lednu 2005 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 11 000 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Za finanční pomoc od čtenářů, i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.