Zkusme si v situaci udělat aspoň polojasno. Aranžmá je v rukou Grosse. Škromach je ovšem vážnější protikandidát než se před pár týdny zdálo. Jeho hlavní předností není jen to, že není Gross, ale i to, že se hlásí k Zemanovu odkazu a důsledně také k levicovému programu strany. Není vyloučeno, že se objeví přímo na sjezdu další kandidát na předsednickou funkci buď autentický nebo vykalkulovaný dosavadními kandidáty. Velmi pravděpodobně se objeví i noví kandidáti na funkci 1. místopředsedy a "místopředsedy pro řízení strany" i "řadové místopředsedy". Pozoruhodná bude volba ženy-místopředsedkyně, neboť mnozí si mezi Buzkovou, Gajdůškovou a Vaňhovou jaksi nevyberou.

Není vyloučeno, že na sjezdu vyhrají osvědčení strůjci volebních neúspěchů, úpadku preferencí a rostoucího chaosu z vnitrostranické konfrontace, kterou vyprovokovali. Těžko však svoji pozici posílí. Stačí připomenout, že se před dvěma lety nestal místopředsedou Lubomír Zaorálek, delegáti dali přednost méně známému ale také méně spornému Martinu Tesaříkovi.

Stoupenci Grosse, budou muset obhájit tezi, že ČSSD s Grossem v čele má šanci na volební úspěch. To půjde ztuha. Grossovci ztratili hodně na morální autoritě, pokud nějakou měli. Těžko přesvědčí další delegáty.

Gross vedoucí ČSSD do ztráty (ne-li záhuby) pravici velmi vyhovuje. Na jejím místě bych udělal vše, aby Gross setrval. Jsem přesvědčen, že Kalouskovo volání po odchodu Grosse má za cíl vyprovokovat antilidoveckou členskou základnu ČSSD k podpoře Grosse a posílení konfliktu.

Podle médií vystoupili "nejméně čtyři ministři" proti Škromachovi, jemuž byla připsána snaha spolupracovat s KSČM. Buzková, Dostál a Urban ovšem podporují současnou koalici (včetně lidovců), kterou pomáhali vytvořit už při televizní krizi. Současně podporují Grosse, kterého lidovci "chtějí" odstranit. Pokud zvítězí Gross, bude se realizovat "modrá šance", která v grossovcích živí naději na přežití v exekutivě. Zatímco komunisté, nechtějí-li ztratit tvář před svými voliči nemusí ba ani nemohou za podporu ČSSD nic chtít a podporu poskytnout vlastně musí (byť ze svého hlediska "menšímu zlu"), ODS by za uchování naděje na účast v exekutivně od ČSSD chtěla vše a nakonec možná koalici nebude muset nabídnout.

ČSSD s Grossem, Buzkovou, Sobotkou, Starcem, Zaorálkem a spol. v čele bude v příští vládě pokud ODS s KDÚ-ČSL nebudou mít pohodlnou většinu. Taková ČSSD bude dělat pravicovou politiku. Tím se naplní Horákův dávný sen o pravicové ČSSD ve vládě.

Otázkou je, jestli toto delegáti nastávajícího brněnského sjezdu chtějí.

Je velmi pravděpodobné, že budou hledána témata na odvedení pozornosti delegátů, například pseudoproblém vztahu ke KSČM. Samotná přítomnost předsedy KDÚ-ČSL Kalouska bude zkouškou obratnosti pořadatelů, i když se patrně obejde bez ochranky. Co tam asi může říkat? (??)

Hodně se bude mluvit o dalším směřování ČSSD, o pokračování či nepokračování v pravolevé koalici, o možné či nemožné spolupráci s KSČM

Pohled na zhýralého mnicha věřící ve víře neposiluje

Strany nežijí jen svou touhou po uskutečnění velkolepých plánů. Mají svoje vnitřní potřeby. Právě tak církve nutně nežijí "jen" vírou v boha, ale musí uživit sebe sama se všemi faráři, mnichy a kostelníky. Může se stát, že touha po co nejlepším uživení nabude vrchu. Pohled na zhýralého mnicha víru neposiluje.

Již za předsednictví Zemana ovládli Lidový dům a sekretariáty Grossovi lidé (Svoboda, Kobes, Starec), a tím i cesty k manipulacím, ovládnutí informačních a finančních zdrojů. Přibylo placených míst. Ta ovšem Zeman neobsazoval, ta se zaplňovala na základě vlivu jeho oponentů.

Mezi tím se nějak pozapomnělo na víru. Ta však v sekularizovaných strukturách musí být opřena o racionální analýzy a reálné projekty řešení reálných problémů. O racionální analýzy byl (a je) aktivní nezájem. O projekty také. Odborné zázemí nebylo budováno. Fungují-li některé odborné komise, pak nikoli s podporou vedení strany, ale jaksi navzdory (v jiných politických stranách to není lepší). Projekty řešení problémů vznikají na ministerstvech tvořeny úředníky z dob vlády ODS za pomoci poradců z přízně vedení stran. Prosazuje se typ "odborník za zásluhy". Směs neschopnosti a nezájmu pod tlakem stále naléhavějších reálných problémů vede k voluntaristickým prohlášením, co všechno bude ve zbývajících měsících "vyřešeno". Jenže výrobci hesel nemají o rozměrech problémů představu. Jejich placení poradci také ne.

Většinou již bývalí voliči ČSSD naslouchají nápadům ministra Sobotky a místopředsedy vlády Jahna a marně listují předvolebními sliby Socánka. Podobnost Jahnovy a Grossovy modernizace s "modrou šancí" je zjevná.

Proč se rodí Asocánek?

Gross, který je hlavním (zdaleka nikoli jediným) viníkem úpadku ČSSD (nejen volebních preferencí), hledá, s kým se napříště spojit aby si prodloužil politický život. Nezdá se, že by se chtěl věnovat podnikání ve stylu své manželky. Vnitrostraničtí oponenti vyčítali Zemanovi opoziční smlouvu s ODS jako úhlavním nepřítelem. Titíž stavějí mosty, které by jim mohly umožnit nepokrytou koalici s ODS. Gross nabízí většinový systém voleb, který by dnes ČSSD pohřbil, ale Gross by chvíli přežil. Někteří Grossovci vážně uvažují dokonce o předčasných volbách, které by pod vedením Grosse znamenaly naprostý debakl, ale daly by jim naději, že při jejich vnitrostranickém vítězství by na volitelných místech na kandidátce zbyla místa jen pro Grossovy věrné a uvnitř strany by Gross dále posílil. Jednota v prázdnotě by usnadnila koalici s ODS.

Modrá hrozba

Porážka ČSSD není tím nejhorším, co může její původní voliče a zbylých dolních 9 miliónů potkat. Tím nejhorším je "Modrá šance". Normální evropská pravicová strana by snad něco podobného nestvořila. Modrá šance je plod konzervativního fundamentalismu.

O co v ní jde? O privatizaci veřejných služeb (s následným růstem nákladů), o zrušení garancí státu, že veřejné služby budou poskytovány, o privatizaci veřejných fondů včetně peněz, které občané ještě nevydělali, o zrušení veřejné kontroly... Modrá šance je v evropském kontextu návratem nejméně o 60 let zpátky.

Současné vedení ČSSD a jemu podléhající orgány zřejmě nejsou schopny "Modrou šanci" věcně a kvalifikovaně kritizovat. Nejsou schopny ukázat, jaký je rozdíl mezi programem ČSSD a programem hlavního politického konkurenta - ODS. Je to však ještě horší, místopředseda vlády Jahn a do značné míry i ministr Sobotka prosazují návrhy velmi blízké ODS. Za příklad nám jsou dávány "reformy" na Slovensku, které už dnes vedou k hrozivým důsledkům. Za tímto trendem jednoznačně stojí premiér a předseda vlády Gross. Dvakrát jsem ho veřejně upozornil na jednáních ÚVV ČSSD, že návrhy prosazované jím a jeho poradci (např. tzv. Akční plán vlády) jsou analogické s návrhy ODS. Dvakrát mně klidně odpověděl, že je to dobře, že tím snáze je bude možno prosadit. Po mojí kritice veřejně uznal, že je nevhodné, aby místopředseda vlády Jahn předkládal návrhy konfliktní s návrhy ministryně Emmerové. Ještě téhož dne to Jahn, který byl vystoupení Grosse přítomen, zopakoval. Jakou má Gross autoritu?

KSČM jako klacek

Část občanů se děsí, že podíl KSČM na centrální exekutivně nevyhnutelně povede ke vzniku front na banány. Někteří se patrně dokonce bojí uvržení do koncentračních táborů.

KSČM je ovšem značně jiná, než jak si ji náruživí čtenáři politických komentářů představují. Především čelní členové KSČM velmi dobře vědí, že jejich strana může působit jen díky demokratickým poměrům v ČR. Nemají zájem na zvrácení těchto demokratických poměrů, neboť si ve své naprosté většině uvědomují, jaká rizika by to přineslo. Tvrdí-li někdo opak, nechť to laskavě doloží. Kameramani a fotografové rádi ukazují na veřejných shromážděních zkameněliny a samorosty. Dělali to i před listopadem na shromážděních disidentů. Takoví jedinci nemají v KSČM rozhodující vliv, funkcionáři jim však občas svojí rétorikou musejí vyjít vstříc. Poslanci a zastupitelé jakož i starostové za KSČM jsou velmi pragmatičtí.

Tvrzení některých komentátorů a méně orientovaných politiků, že KSČM hodlá zcela ovládnout "levicový prostor v ČR" snad ani nemůže být míněno upřímně. Ve skutečnosti má KSČM z takového vývoje hrůzu. Vedení KSČM vůbec netouží získat pár křesel na úkor ČSSD. Taková snaha by byla kontraproduktivní, přiblížila by je ještě větší izolaci. KSČM nemůže ve volbách získat nadpoloviční většinu hlasů. Nalevo od ní neexistuje žádná relevantní politická síla. Jediná teoreticky možná koalice je jen s nejbližším politickým subjektem, který nemůže být jinde než "napravo". Může to být tedy jen ČSSD pokud zůstane aspoň trochu levicová. Porovnání programů parlamentních politických stran nemůže nevést k závěru, že nejblíže má program ČSSD k  programu KSČM, v němž ovšem není žádné střílení z Aurory. Politická praxe části ministrů za ČSSD se blíží Unii svobody, jako kdyby ji chtěli doprovodit do záhrobí. Občanům ČSSD už neslibuje ústy Socánka různé výhody, ale spíše vyhrožuje ústy nestranického zástupce ČSSD Jahna. Pokud se ČSSD velmi rychle nevrátí k rozumné politice přinášející krátkodobý i dlouhodobý prospěch naprosté většině občanů, skončí v propadlišti dějin.

Na českém politickém kolbišti je místo jen pro jednu ODS.