"Spor o tento zákon je určitě sporem ....o vidění úlohy člověka ve světě". Po této dramatické úvodní myšlence následuje poněkud fádní tvrzení, že nelze souhlasit s registrovaným partnerstvím, protože staví homosexuální svazky na úroveň manželství. Jak to souvisí s "viděním úlohy člověka ve světě," to ví asi jen autor. Možná se ona existenciální role předmětného zákona ukrývá v tvrzení, že "záměrem této zákonné úpravy je něco jiného".

Dále se tvrdí, že "homosexuální partneři nemají stejná práva jako manželé, a že jsou tedy diskriminováni". To se zde předkládá jako klíčová argumentace zastánců zákona.

Problém je v tom, že uvedená argumentace se jen zcela ojediněle objevuje v Česku, kde gay a lesbické skupiny prakticky nikdy nebojovaly za "manželství", ale převážně za "registrované partnerství".

Ona debata o "právu na manželství" se vede úplně jinde, a to za oceánem. Americká federální exekutiva zatím nedokázala žádné rozumné registrované svazky osob stejného pohlaví uzákonit. Tím se tam celá diskuse radikalizuje a nabývá někdy až groteskních podob boje za lidská práva. Myslím že tento ideologický inventář bychom do evropských poměrů neměli importovat. Je to zbytečné a kontraproduktivní.

Autor tvrdí, že stát v instituci manželství zvýhodňuje především propopulační a výchovný smysl instituce rodiny. Jakoby se stále více reprodukčních a výchovných aktivit neodehrávalo bez oné požehnané a "zvýhodněné" státem reglementované instituce. Myslím že i Marek Benda dobře ví, že ona pomyslná "zvýhodnění" jsou spíše deklaratorní povahy. Pomíjí druhou část té reglementace, kterou je vzájemná odpovědnost manželů (registrovaných partnerů), která je tou institucí veřejně a před státní institucí deklarována.

"Zvýhodnění homosexuálních svazků" je v souvislosti s registrovaným partnerstvím velmi zavádějící, a obávám se, že úmyslně zde s pejorativním posláním použitý pojem. Autor se domnívá, že registrovaného partnerství pro osoby stejného pohlaví se dovoláváme pod tlakem jakýchsi "tlaků" ze strany médií a liberálů.

Takové povrchní soudy svědčí samozřejmě o autorově apriorní podjatosti proti institutu registrovaného partnerství. Zcela opomíjí praktické zkušenosti s touto úpravou. Jsou státy, kde platí desítky let. Snad by se odpůrci tohoto prostého a nikoho neohrožujícího zákona mohli alespoň podívat, jaké "strašné" následky přijetí takových zákonů ve společnostech má.

Tvrdím zcela zodpovědně, že žádné. Většinová heterosexuální populace si institutu, určeného několikaprocentní menšině, sotva povšimne.

Základní motivací pro návrhy na zavedení registrovaného partnerství osob stejného pohlaví zcela jistě není tlak liberální a homosexuální lobby. Tím základním motivem je změněný postoj medicíny, psychologie, sociologie i práva k homosexuální menšině.

Došlo k odkriminalizování a odmedicinalizování homosexuální orientace. Chápeme ty lidi jako plnoprávné členy našich občanských komunit. Právě tito plnoprávní jedinci, byť jsou v nepatrné menšině, žádají o uzákonění vlastní partnerské instituce.

Nemyslím, že bychom měli právo jim to odpírat. Naopak, prodlužovaný diskurs, doprovázený podobně povrchními a podpásovými argumenty, jen celou záležitost zbytečně dramatizuje. Podíváme-li se dnes kolem nás po Evropě, začínáme být v Česku poslední výspou homofobie a politické neprozíravosti. Možná i to nějaké lobby vyhovuje, já to považuji za smutné.

Autor je poslanec Evropského parlamentu za ODS a sexuolog