Jistě, můj postoj vůči těm lidem tady se trochu změnil (a mění se i dál, podivným způsobem, který nedokážu pojmenovat) a pomalu se usazuji v tomto neznámém prostředí, avšak nikdy bych tu nemohla být nikým jiným než člověkem bez kořenů a bez zakotvení. Snažím se pochopit mentalitu zdejších lidí, ale je téměř nemožné proniknout za fasádu jejich rybích očí. Myslím, že za to může komunismus.

Tento národ, stejně jako celá řada národů ve středovýchodní Evropě, dlouhou dobu trpěl.

Nacisti, Sověti, pak krátké období, kdy se postavil na vlastní nohy, i když vlastně jakoby se to skoro nestalo, a teď Evropská unie. Samozřejmě, nikdo ze Západu nemůže tyhle lidi obviňovat za jejich zaostalost, protože lidé na Západě netrpěli tolik, kolik trpěli Češi.

Češi byli utlačováni jinými zeměmi tak dlouho, že se mohli konec konců klidně vzdát veškerého úsilí. Generace, která prošla veškerým tím útlakem, si mohla říct: Ale, do prdele, kašleme na všechno. Možná tihle lidi prostě chtějí, abychom je nechali na pokoji.

A co vědí o těch zatracených minulých časech mladí lidé? Nic. Samozřejmě, že jsou nuceni, aby se nabiflovali všechna důležitá data a události, ale co to všechno znamená? Jsou to jen čísla a slova ze vzdálené minulosti, které s námi nemají nic společného, řeknou. Je to nová generace. Nezajímá je, jak jejich rodiče či prarodiče trpěli, zajímají je technologie, globální trendy, rádi se opijí, rádi se smějí.

Jestli se berou vážně, to nevím.- Samozřejmě, to, co píšu, se netýká všech (i když by to bylo bizarně pozoruhodné, kdyby tomu tak bylo.)

Z povrchního hlediska řečeno (protože absolutně netuším, co se jim děje v mozku), je jim úplně všechno JEDNO.

Jsou v pasti v bublině bezčasí, v níž je všechno relativní a hodnoty a normy se zaměřují na hmotné a dočasné potěšení. Tito mladí lidé prozkoumávají svůj vlastní svět, aniž by si byli vědomi, že si hrají na pštrosa.

Ať už je to dobře nebo špatně, nemám právo nikoho soudit, neboť nejsem vůbec jiná, kromě těch globálních trendů a toho opíjení se. Jednoho dne jim možná dojdou důsledky toho povrchního životního stylu. Možná, že jim chybí řádná sociální stimulace. Kdyby Prahu zdevastovala bomba, možná, že by začali žít jinak. Kdo ví?

***

Tady v České republice jsem příliš viditelná.
Exotický jev se slunečními brýlemi a s absurdním
kloboukem.
Lidé se na mě náhodně dívají.
Někdy se usmějou.
A když na ně pohlédnu clonou svého hustého kouře,
proměňují se v jednu velkou tvář. Tvář s miliony
očí.
Ignoruju.
Nemám jinou volbu.

V tramvaji v 8.30 ráno ty Čechy
tiše pozoruju.
Neříkají nic. Neslyší nic.
Jen civí s
prázdnou myslí na míjející město
Právě v této chvíli má svět vypnutý zvuk.

Pocit izolace pokračuje.
Předstírám, že čtu Milostné rozhovory
bez slovníku. Měla bych to umět,
ale neumím.

Mé neohrabané pohyby prozrazují mou opovážlivost.

Vlastně si nemyslím, že jsou mé pohyby neohrabané,
ale nějak jsem si jista, že místní lidi cítí můj strach.
Čichají ke mně svýma nevědomýma očima.

A já jím říkám, ať jdou do prdele.
Ať se stane cokoliv, potřebuju být asimilována do
této podivné kultury. Jde o to, že...
Musím mluvit lépe česky.

Kdo má právo být míšenec?

V éře zrychlující se globalizace jsou stále populárnější míšenci: Hapas, banány, generace 1.5. Podle slovníku The Hawaiian Dictionary znamená výraz hapa "smíšené krve", jako ve výrazu hapa hawa'i, částečně havajský, což pochází z výrazu hapa haole, což znamená částečně běloch; částečně bělošské krve a částečně havajský - jako člověk nebo jako jev. Avšak dnes se používá výrazu hapa pro každého, kdo je částečně asijského původu a částečně evropského původu. (Je to chyba, chyba, chyba.)

Co se týče banánů - no, co k tomu mám říct? Na povrchu jsou žluté a uvnitř jsou bílé. Vypadají asijsky, ale mluví jako běloši, myslí jako běloši, šoustají jako běloši, dělají všechno jako zatracení běloši. Jediné, čím se odlišují, je jejich barva kůže. Je to možné? Samozřejmě.

Generace 1.5 - to jsou lidé jako já. Zmatení jedinci, kteří nepatří nikam. Pocházejí ze dvou kultur a ani jednu nemohou považovat za svou vlastní. Jsou to míšenci. Když mluvíme o těchto míšencích, jako jsem já, je nutno pomyslet na celou řadu věcí: totožnost, nostalgii, nálepky, atd., atd.

Začněme s nálepkami: Korejsko-americký, pákistánsko-britský, turecko-holandský, atd. atd. X je korejsko-amerického původu. Narodil se v Koreji a jeho rodina se přestěhovala do USA, když mu byl jeden rok. Teď je to dospělý člověk. Několik faktů o něm:

1. Jeho rodiče mluví jen korejsky
2. On sám byl v Koreji jen jednou
3. Mluví korejsky špatně
4. O Koreji toho mnoho neví
5. O Koreju se nezajímá
6. Rozumí korejské mentalitě potud, pokud ji zná

Jaká část tohoto člověka je korejská? Jeho vzhled, to, že rád jí korejské jídlo, to, jak rozumí svým rodičům, které pozoruje z odstupu. A jaká část jeho osobnosti je americká? Těžko říct, ale občas na něm něco poznám jako něco amerického.

To znamená, že není asi stoprocentní Korejec, ani Američan. Možná je tak na třicet procent Korejec a na sedmdesát procent Američan. Přitom ovšem výraz "korejsko-amerického původu" znamená, že je zároveň Korejcem i Američanem. Není ani jedním z nich.

Když se ho zeptám: "Stýská se ti někdy po Koreji?" odpovídá mi, že si na Koreu nepamatuje. Samozřejmě. Odjel odtamtud, když mu byl jeden rok. Nemá z Koreje žádné vzpomínky tak jako já.

Takže kde je jeho domov? Nevím. Říká, že má pocit, že je doma všude. To je hodně podivné. Lehce se přizpůsobuje novým prostředím a nestýská se mu po místě, kde strávil většinu svého života, totiž New Jersey. Nejsložitější otázkou je jeho totožnost. Budu se ho na to muset zeptat.

Erik Lau Chek Wai argumentuje, že míšenci, jako je X, by měli být považováni za nové jevy, že nepatří do žádné už existující kultury. Že by vznikala republika míšenců? Pro to se hodí výraz triangulace. Potřebujeme totiž třetí bod trojúhelníku, je to místo, které neleží mezi body A a B, ale je DALEKO, DALEKO od nich. (Nemusí být samozřejmě vždy daleko.) Tento třetí bod, bod C, má svou vlastní existenci, která se váže na body A a B. Potíž je, jak definovat bod C. Nelze ho definovat prostřednictvím bodu A a B, je to něco, co má zcela samostatnou existenci. Je to úplně jiný svět. Existují tu monstra, která byste si nedovedli představit, protože jste je nikdy neviděli. Nic takového neexistuje ani ve vaší kultuře ani v mé. Je to nová rasa...

Avšak Edward Said píše, že nikdo dnes není čistě jen jedinou věcí. Znamená to, že jsme všichni míšenci? Promiňte, ale to se mi zdá trochu urážlivé. Míšenci mají také právo být jedineční. Saidův výrok ruší pravidlo triangulace. Byly zrušeny hranice, krev se smísila, cigarety byly vykouřeny a já už teď ani nemám výsadu říkat si hybrid.