Proč vlastně takové lingvistické problémy? Totiž, softwarové patenty nechce nikdo. Na toto téma byly popsány stohy papíru i elektronů a situace je natolik jasná, že ani ten nejotrlejší demagog si netroufne softwarové patenty prosazovat. Proto jejich zastánci vymysleli termín patent na vynález realizovaný počítačem.

Jaký je mezi tím rozdíl? No přece obrovský. Software je i podle květnové směrnice skutečně absolutně nepatentovatelný. Ovšem, je tady malý háček. V tom ojedinělém a nečekaném případě, že by tento software chtěl někdo spustit na počítači. Tím by se totiž stal vynálezem realizovaným počítačem. Chytré, že?

Teď tedy musí evropští lingvisté vyřešit zapeklitý sémantický problém. Jak přeložit do 25 jazyků, že je něco v jedné větě zakázané a to samé v druhé povolené. A jak to při tom udělat, aby to nevypadalo hloupě, když je to při tom neuvěřitelně stupidní.

Zatím nad tím strávili jen půl roku. Ale jen co se jim to povede, půjde směrnice opět do Rady.

Ve skutečnsti jde zřejmě o to, že se zastánci směrnice v čele nizozemským předsedou Rady pokusí nejdřív Poláky zpacifikovat v zákulisí. A taky šance pro odpůrce, aby se konečně trochu zmobilizovali.

Na celém hlasování je velice pozoruhodné, jak malou pozornost médií vyvolává. Vždyť jeho důsledky se budou pohybovat v řádu stovek miliard korun. Oproti tomu jsou nějaké platy poslanců, momentálně zpravodajský hit, prkotinou.

Pravda, je velice neobvyklé, že má Rada EU, tj. orgán složený z nevolených úředníků, zákonodárnou moc. Totiž aby jí evropský parlament přehlasoval, musel by to udělat kvalifikovanou většinou. To dává Radě EU moc, kterou by měl v demokracii pouze parlament!

O to více by snad měli být novináři ve střehu. Informací o tom najdou na internetu dost, viz. např. www.nosoftwarepatents.com a http://www.ffii.org/