28. 3. 2005
Devastace mladých lidí je globálníPři čtení článku, který napsala Max Park, se člověk neubrání pocitu, že komunismus vskutku napáchal škody v myšlení lidí, ale paradoxně ne tam, kde existoval jako mocenský systém, ale na straně druhé. |
Park například píše: "Jistě, můj postoj vůči těm lidem tady (Brně, poznámka JJ) se trochu změnil (a mění se i dál, podivným způsobem, který nedokážu pojmenovat) a pomalu se usazuji v tomto neznámém prostředí, avšak nikdy bych tu nemohla být nikým jiným než člověkem bez kořenů a bez zakotvení. Snažím se pochopit mentalitu zdejších lidí, ale je téměř nemožné proniknout za fasádu jejich rybích očí. Myslím, že za to může komunismus." Komunismus s tím ale nemá co dělat. Park popisuje to, co příchozí prožívá v novém prostředí. Proniknout trochu pod povrch je možné, ale pořád to je "bez kořenů a zakotvení". Možná k tomu přistupuje trochu rasismu, protože Park je Korejka a lidi si ji nejspíš pletou s Vietnamkou (pořád to je lepší než romsky zahnědlá pleť). Zajímavá je zkratka, kterou Park udělala mezi útlakem a "zaostalostí" z níž nás "nikdo ze Západu nemůže obviňovat", protože tam netrpěli tolik jako my. Možná, že byste měl místo Kundery nechat Park číst Švejka a Cimrmana. (Zná, pozn. JČ) Kdyby tyto dva velikány alespoň trochu pochopila, uvědomila by si, že národ, který si je vzal za své, nikdy netrpěl tak, aby zaostal. Zde by se dal parafrázovat výrok Karla Němce, který poručíku Beranovi vysvětlil, že pod režimem ještě trochu úpíme, ale dá se to vydržet. Možná byste mohl studentům vysvětlit, že díky tomu, že čeští komunisté potlačovali angličtinu v kultuře (podobně jako Quebec -- byť s jinou motivací), došlo zejména v šedesátých letech k významnému oživení kultury českého jazyka a původní tvorby vůbec. A hned byste jim mohl ukázat, k jakému úpadku jazyka došlo během jedné generace. Těžko říct o jakou zaostalost vlastně jde - kulturní, politickou či jakou? Moje zkušenost s cizinci přicházejícími do českého prostředí není rozsáhlá, ale ti, které jsem znal, považovali Česko za kulturně i společensky zajímavou zemi a rádi se vraceli. Stejné platí i o učitelích angličtiny, kteří přjížděli po roce 1989. Park si pak klade otázku "A co vědí o těch zatracených minulých časech mladí lidé?" a sama si na ni odpovídá: "Nic. Samozřejmě, že jsou nuceni, aby se nabiflovali všechna důležitá data a události, ale co to všechno znamená? Jsou to jen čísla a slova ze vzdálené minulosti, které s námi nemají nic společného, řeknou. Je to nová generace. Nezajímá je, jak jejich rodiče či prarodiče trpěli, zajímají je technologie, globální trendy, rádi se opijí, rádi se smějí." Park zdánlivě mluví o českém problému, ale vlastně jde o jev globální, protože komerční a kulturní tlaky mladé lidi do značné míry zunifikovaly. Kanadští teenageři, jak mohu sledovat, se rovněž rádi opíjejí (protože to je zakázané), smějí se, zajímá je technologie (MS Messenger a Kazaa), kdežto globální trendy jsou jim v globálu šumafuk. Neumějí číst (knihy jsou příliš pomalé) ani psát (dopisy jsou nahraženy drobnými skřeky posílanými přes počítačovou síť) a konec konců ani sledovat televizi, protože z mozku jim byla vymyta schopnost koncentrace na víc než na pár vět, ran pěsti, souložních pohybů a nebo explozí. Nezajímá je minulost, a nemluví o budoucnosti, nejspíš proto, že ani v ní nemají žádný opěrný bod. Lze tedy souhlasit s Park, že "Z povrchního hlediska řečeno (protože absolutně netuším, co se jim děje v mozku), je jim úplně všechno JEDNO. Jsou v pasti v bublině bezčasí, v níž je všechno relativní a hodnoty a normy se zaměřují na hmotné a dočasné potěšení. Tito mladí lidé prozkoumávají svůj vlastní svět, aniž by si byli vědomi, že si hrají na pštrosa." Výrok "bublina bezčasí" je nejspíš eufemismus pro vymývání mozků seriovou kulturní, sportovní a reklamní mašinerií. Pokud jde o prozkoumávání vlastního světa je nutné v zájmu přesnosti dodat, že ten neexistuje, ledaže mladí splasknou zdánlivě dokonalou bublinu, kterou pro ně ve svém zájmu vytvořili dospělí. Park pak dodává: "Jednoho dne jim možná dojdou důsledky toho povrchního životního stylu. Možná, že jim chybí řádná sociální stimulace." S tím lze souhlasit - i když co to vlastně ta sociální stimulace je? Například nezaměstnanost mladé lidi nepochybně jednou dožene, ale to jejich vyprahlé mozky těžko osvěží. Proč by měli žít jinak, kdyby Prahu zdevastovala bomba, je myšlenka těžko pochopitelná. Budou žít jinak, pokud vůbec, až svět zdevastuje idiocie politiků a z jejich rukou matka všech bomb, to je jisté. |