Je třeba si však připustit, že mandát poslanců i senátorů je odvozen právě od nás, občanů, byť by námi Pospíšil sebevíce pohrdal. Na jedné straně nám ODS dovolí volit, utvářet složení parlamentu, a tím i vlády, na druhé straně říká, že nemáme na to, abychom mohli rozhodovat o důležitých věcech. Zároveň nechutně farizejsky ODS naléhá, aby právě o evropské ústavní smlouvě proběhlo referendum -- je to snad otázka nedůležitá, že nám milostivě chce dát šanci vyjádřit se?

Sobotka i Nečas zmínili, že existují demokratické země, které zákon o obecném referendu nemají -- uvést dokázali pouze Německo. Jisté je, že v Německu funguje politická kultura, což se zřetelně ukázalo na příkladu kancléře H. Kohla či ministra R. Scharpinga. Němci proto nemají příliš mnoho důvodů referendum žádat. Podobně v Británii sice zákon o obecném referendu existuje, ale prakticky se nevyužívá. V České republice, která se dlouhodobě topí v krizi důvěry v politiku, však status quo bez obecného referenda a většinového systému brzy povede k politickému kolapsu. Bude se stále snižovat volební účast, díky čemuž se bude stále lépe vládnout lidem, kteří občany pohrdají (jako je ODS). Kromě toho bude stále obtížnější nacházet většinu pro sestavování vlád. Prapříčinou takového kolapsu je současná nedostatečná odpovědnost politiků vůdči nám, opovržené mase: to se ukazuje na existenci Senátu, na kauzách Gross, na aroganci, s níž ODS odmítá obecné referendum... a na názoru občanů na politiku vůbec.

S jistým napětím prorokuji a očekávám dvě věci: a) že další Grossovo vládnutí bude jenom pokračováním série afér, jež začala v létě (a mezi nimiž nejznepokojivější je aféra Kořistka), b) že výsledek příštích voleb bude naprosto patový, čili někde kolem poměru: KSČM+ČSSD vs. ODS+KDU-ČSL 50% vs. 50% mandátů v Poslanecké sněmovně PČR.