Hlavní česká média tomuto, několik týdnu trvajícímu problému, konečně začala věnovat alespoň okrajovou pozornost. Bohužel v článcích, až na vyjímky, chybí jakýkoliv background. Takže, kdo vlastně jsou ti vzrůstem malí, ale momentálně odhodlaností nabytí Kyrgyzové?

Kyrgyzstán je horská republika. Prochází jí pásmo pohoří Ťan-Šan (Nebeské pohoří), a také Pamír. Osídlené oblasti jsou od sebe odděleny horskými hřebeny, jejichž výška přesahuje i 4000 metrů. Tyto oblasti jsou v zimních měsících mnohdy izolovány i v dnešní době moderní techniky.

Izolovanost je také jeden z důvodů, proč byli Kyrgyzové až do 19. století rodovou společností. Kmeny se dělily na rody a rody na rodiny. Příbuzenské vztahy jsou silné dodnes a není neobvyklé, že Kyrgyzové znají dokonale své předky až čtyři generace nazpátek.

Kyrgyzové jsou blízcí příbuzní Kazachů (o kterých hrdě tvrdí, že se jedná o jejich potomky -- to však není vědecky dokázáno, protože na dnešní území přišli ze severu, tedy přes Kazachstán) a nemají slavnou historii, jako třeba sousední Uzbekistán. Na nepřístupných horských pláních pásli své ovce a kozy a dějiny jako by ubíhaly bez jejich zapojení.

Kyrgyzové kočovali zhruba od 5. století na Jeniseji a v pohoří Sajany. Podle legendy dvě kyrgyzské děti do hor Střední Asie přinesla sobí máti. První zmínka o kyrgyzech se v čínských pramenech objevuje v 7. století. Zmiňují se o národu Sia-ka-s. Nejslavnějším obdobím bylo 9. století, kdy se kyrgyzský chanát rozprostíral od řeky Angary v dnešním Rusku až po Tibet.

Nejslavnější kyrgyzskou historickou postavou je bezesporu Manas, který se proslavil sjednocením více než čtyřiceti kmenů a přesně před tisíci a čtyřmi lety v horách západního Ťan-Šanu odvrátil nájezd Číňanů. Stala se z něho mýtická postava a na jeho počest se pořádají slavnosti a s jeho portrétem se úspěšně prodávají předražené suvenýry.

V slavném eposu se uvádí, že kyrgyzský národ tvořilo na čtyřicet kmenů. Tyto kmeny a rody často slovo Kyrgyz slýchávaly prvně až od cestovatelů ze zahraničí. Oni sami se tak nedefinovali. V jejich jazyce se nazývají "At kal pak tu" což znamená "Lidé bílých čepic", které kyrgyzové do dnešních dob hojně nosí. Význam této oblasti až přinesl rozkvět obchodních stezek mezi Evropou a Čínou. V Kyrgyzstánu bylo několik významných zastávek na tzv. severní hedvábné stezce nebo tzv. kyrgyzské stezce.

Kyrgyzové jsou jako většina turkických kmenů v oblasti sunnitští muslimové. Jejich jazyk patří do západoturkické skupiny altajské jazykové rodiny. Co se týče písma, trápení jim přinášela neustálé měnící se forma psaného písma. Nejdříve to bylo modifikované arabské písmo, potom latinka a nyní používají upravenou azbuku. V současné době tvoří 50 % ze všech obyvatel Kyrgyzstánu a mnoho jich také žije v Číně. V současné době se o většinu služeb, obchodů a restaurací starají Rusové nebo Číňani, jejichž expanze je zde již viditelná.

A proč bychom se o Kyrgyzstán vlastně vůbec měli zajímat? Mnoho nezávislých cestovatelů se vydává objevovat krásy Kyrgyzstánu. Nádherné sedmitisícové vrcholy jsou lákadlem pro nejednoho horolezce či vysokohorského turistu (v srpnu 2004 zahynulo 5 Čechů v lavině pod nádhernou "skorosedmitisícovkou" Chan Tengri). Výhodou je bezesporu bezvízová povinnost pro občany České republiky, podobnost ruského jazyka a relativně výhodné ceny základních komodit (nepočítám-li turistické aktivity, jejichž cena hravě dosahuje cen např. v Alpách).

Kyrgyzové mají velmi pozitivní vztah k České republice a znají České výrobky či slavné politiky a zpěváky. Babička v biškekském Frunzeho muzeu se zvědavě vyptávala, zda-li ještě zpívá Karel Gott, ředitel muzea Polyťechniky zase chválí české stavitele a architekty, kteří se nemalou měrou podíleli na výstavbě hlavního města. Jeho sen je navštívit Národní technické muzeum v Praze. No a co se mnohdy od pastevců dozvím o českých fotbalistech, nenajdu v žádném českém sportovním magazínu.

Nechci zde Kyrgyzstánu dělat nějakou reklamu, protože i on se potýká s mnoha problémy -- nezaměstnanost, kriminalita, drogy, mnohoženství, ekologické katastrofy nebo problém četných uložišť jaderného odpadu, ještě z dob Sovětského svazu. Neměli bychom na něj, stejně tak jako na ostatní Středoasijské republiky, zapomínat jen proto, že jsou ve sféře vlivu USA, které jsou očividně se současným stavem v diktátorských režimech spokojeny. Nelze, ale také zapomínat, že Kyrgyzstán je stále nejsvobodnější zemi Střední Asie s obrovským turistickým potenciálem, který zřejmě nebude nikdy naplněn. Jak se však bude současná situace vyvíjet dále, to je malou záhadou.

Poznámka: MF Dnes mírnilo zprávy o situaci v Kyrgyzstánu. V článku s názvem Akajev ustupuje "žluté revoluci" s podtitulkem "Prezident je ochotný vyjednávat s opozicí" vydaném na serveru zprávy.idnes.cz 22.3. v 01:00, byl přesně o den později (zajímavá shoda náhod) také v 01:00 nahrazen titulkem "Kyrgyzstán jde ve stopách Ukrajiny", ale podtitulek už zněl méně optimisticky než přesně před 24 hodinami, a objevily se v něm i obavy -- "Sametová revoluce se může zvrtnout" a zatím co v předchozím článku byl ochoten s opozicí jednat, nyní už haleká: "Je to puč, je to rebélie". Asi změnil názor. Proč byl článek opraven je zjevné. Počáteční euforie s podobností průběhu revoluce na Ukrajině se ukázala přehnaná, a jakákoliv podobnost s ukrajinskou revolucí se zatím při bližším zkoumání nehledá moc snadno. Také prvnímu článku evidentně chyběl background. Ale i přes ty všechny nepřesnosti můžeme být rádi, že se o Střední Asii po dlouhé době alespoň něco napsalo. Mám však obavy, že pokud se brzy neuskuteční nějaká další revoluce, dlouho se o ní zase psát nebude.