Prázdné sýpky morálky nahrazujeme dovozem. Pupkatí a krevnatí obchodníci nesmlouvají, ale využívají ochoty lačných mršek k ovládnutí veškerého trhu - trhem se skutečně myslí naprosto všechno, co nás obklopuje. Zobchodujeme díky neutuchajícímu středoevropskému talentu veškeré myslitelné možnosti a pro překážející máme vzkaz: obtížný hmyz dokážeme včas a jednou provždy přišpendlit do archivních krabic.

Elita bez programu a schopnosti pohnout sociálními barikádami není elitou, ale pouhou partou zastaralých stachanovců. Řeči se mluví a pivo se pije! Důkladné zapikání umožňuje zodpovědným schovat se v úkrytu mlčenlivosti a dlouhodobého předstírání výzkumnických aktivit. Volají: hanba skeptikům. Odpovídáme: na hrobech roste tráva nejhustěji. Pomníky nehoráznosti, troufalosti a vypínání se nad štíty hor, zatím v ateliérech nejsou k vidění a možná neexistují ani v náčrtech, u nás pomník nemá valné ceny. Generál Mannerheim by u nás dávno neseděl na koni a nevzhlížel na občanstvo, hezky dolů z koně, chlape, a pěkně do tavicí pece. Bůh zaplať, že helsinští k nám mají daleko. (I v jiných věcech -- méně hovoří, více jednají, jejich bulvár připomíná pohádky o princezně se zlatou hvězdou na klopě, jazz klub slouží nadšencům a nehraje si na americkou ulici, nikdo se na vás netlačí, neřve, auta netroubí, řidiči jezdí podle předpisů, televize uvádí filmy v původním znění -- lidé se mohou lépe naučit jazykům, k čemu dabing odfláknutý a někdy měnící původní smysl. Díváte se na hokej -- panečku, hrají tam piloti tryskových letadel, žádná ušmudlaná pinkaná. Lidé se vám zdají tvrdí, ano, nemají hned huby plné přátelství, aby za rohem očernili i chvíle dobře prožité. Máte problémy -- leťte do Finska, třeba na týden. Budete-li se dívat, pochopíte životní pravdu: život se má žít, ne prokecávat a rýpat se v cizích kopkách hnoje, když každý máme tu pěknou a trvale svou! )

Stydlivost je nám cizí. Vyžadujeme ji na druhých, ale sami o této emoci máme minimální informace. Chlebem každodenním je nám vyvolávat zmatky, zasévat semena nesváru, hlídat svoje záhumenková políčka, přihnojovat je důkladně extrakty přírodními, dbát na dobré výnosy a hlavně: nesmí nás opouštět myšlenka vševědoucích hospodářů! Tu svou infekci musíme pilně předávat kolem sebe, vtahovat do našich malicherných úvah nepřipravené a málo odolné jedince ochotné k nebezpečnému experimentu, nevyzkoušenému na laboratorních zvířatech z důvodů jejich malé mozkové kapacity.

Naše katafalky důležitosti se otřásají, sesouvají. Ztrácejí na významu. Možná by se měla využít myšlenka klasikova - rozdělit svět na malé samotky, aby každý byl svým neomezeným pánem a nemusel čelit tlaku druhých. Vychovatelů laciných úsudku i odsudků máme přehršel. Chceš-li se zviditelnit, neztrácej čas a potěš lačnící srdce vlkodlaků potřebujících obětiny v každou denní i noční dobu po celý rok, po celá staletí a tisíciletí. Jenom musíš trénovat rychlost, obratnost, tvrdost a neučinit se jen spokojeným panským lovčím.

Hospodský nádeník po druhém (nějak mu došli love) hlaholil: Je zle, voli, zle, a dobře tak, že je zle, jinak by nebylo co číst a na co koukat! Mlsouni vylízali bankovní domy a osvědčené trafiky a teďkonc se nám chechtají a mlsají daleko za mořem -- a my dřepíme a děláme vládě lid! Laskavé vztahy si nech, člověče, do jiného tisíciletí, nyní je třeba útočit! Chystat se na nebezpečné evropanské pastičky a pasti i propasti. Titánství je určeno každému, kdo dovršil věk osmnácti let -- ale potrénovat je zdravé ještě před dovršením této věkové hranice. V tom mrakodrapu evropského úlu můžeme dojít prý úhony. Lide, tak krásné máme zákony, podzákony, i normy, platformy, k tomu důkladné normovače a zcizovače -- cožpak aby náhle nezákonná rozhodnutí kdosi začal přehodnocovat a ničit. Různá plemena se prý nejsou schopná dohodnout -- že by úleva a zároveň obleva v chystaných vztazích.

Bublifukoví titáni, flinkové, lehkoživkové, kecalové, urválkovští psychopaté, milionářští šťastlivci doby uplynulé, vejtahové a hnipírkové, operativci, sudiči a ladiči života, pokrevní bratři belzebubových potomků, pluky nehynoucích hrdinů moci, trosky bezmoci a nositelé pravomocí -- spojte se! Bitva o evropskou účast ve světě se začíná rozhodovat. Kola světového vývoje se roztáčí naplno.

Náboženské krvavé účtování je nemoderní a nemůže trvale zastavit dějinný pokrok. Vykladači víry jsou nám všem hodně dlužni! Nedokazují pevnost duchovní mírnosti, naopak. Připravují souvěrce na tvrdou zkoušku falešné věrnosti -- ty zemři dnes, my až zítra, bratře a sestro! Ty to vidíš pane, ale nedbáš! I oni patří k bublifukovým titánům a mohou se tvářit poučeně a nad věcmi poletovat v krajinách nebeského klidu. Pravil filosof : ať dnes v noci zemře ten, kdo nemá čisté svědomí. I stalo se. Než vydechl naposledy, nikoho nebylo -- stačil do počítače ještě uložit vzkaz: jako bych byl sám, jen v dálce jsem viděl postavu ozářenou v bílé říze -- vypadal jako Kristus, ale jistě to tvrdit nemohu.

Nejrychlejší na světě je prý myšlenka. Chlubivost v našem evropském domečku dosahuje vrcholu možného. S myšlenkami potřebnými k životu už to tolik veselé není. Myšlenek se nedostává, myšlení absentuje, sdělujeme vyčtené a tváříme se důležitě -- méně sečtělým prokazujeme medvědí službu tím, že cizelujeme informace do tenkých vlásečnic a zanecháváme stopy zvící vyhynulé pravěké blechy. Stavíme katedrály od střechy a nemyslíme na základy -- základy jsou u nás zdržováním a přežitkem. Nabažit se úspěchu je trvalkou nejen na domácím úhoru. Opilost sebevědomých harcovníků přináší poselství: Dávej na sebe pozor, druzí o tobě vědí více, než ty sám, člověče naivní.

Vlčí starosti s jarem odcházejí, po dlouhé zimě a krvelačnění konečně klid. I když, stát si přisvojuje stálou kontrolu nad našimi životy -- zkoumá, jak máme skutečně žít, kde nám ubrat prostředků vedoucích ke svobodě, včetně financí. Státní kontroloři vybaveni pravomocemi a hlavně slušnými platy, zlehka vodí lidské marionety podle daných potřeb. O nějakých zásluhách raději pomlčet.

Hospodský nádeník nedávno po třetím (stálé finanční problémy) pravil na cestě do kuchyňky: Kdyby nebylo katů, nebylo by poprav, chlapi! Kdyby nebylo vlády, vlál by prapor anarchie po celý zemi, a co potom? Vidíte, nevíte, ale horší je, chlapi, že to nevědí ani ty nahoře. Vlastně jakýpak nahoře, vždyť jsou dávno dole! Jenom o tom nemaj tuchu. Titánství bublifukové a pěstované v domácím těsném skleníku má jednu výhodu: za blbce nás nemá hned celý svět naráz. Až se naopak začne říkat: Čech je jako vrba, kam ho zapíchneš, tam vyroste, pak u nás doma začne být zase dobře.