K dispozici se jí nabízí jako případný koaliční partner KDU--ČSL se svým konstantním potenciálem strany středu a nerozdílnou láskou k bližnímu svému po levici i po pravici. Dlouhodobá společenská situace přihrává ODS dost argumentů na obhajobu své kritiky.

Prezident je jejím čestným předsedou a už se jistě těší na druhé volební období.

Ale to není veškerý potenciál, který tato strana vlastní. Její další velká výhoda spočívá v tom, že je vnitřně jednotná. Je až neuvěřitelné, že kromě některých drobných neshod se současným hradním pánem a jeho dvorem, které jsou spíše osobního charakteru, neexistuje v ODS zjevná disharmonie. ODS už se těší na volby, vyhrané po dlouhé době, a to z ní vytváří homogennější celek, než ve skutečnosti může být, vezmou-li se v úvahu mocenské ambice funkcionářských individuí, které jsou vlastní každé politické straně; zcela jistě neexistuje žádná, která by sama sebe chápala jako ryzí polis. Určitě jsou si toho v ODS dobře vědomi, tuto výhodu znají a disponují jí. A proto se tváří jako jeden muž.

S tím ale souvisí další a minimálně stejně důležitá výhoda, kterou ODS má, zejména vůči takové ČSSD. Její jednolitý projev působí na veřejnost proceděný skrze média. Takový obraz je pochopitelně vždy přijatelnější než klokotající spory uvnitř strany - případ zvaný ČSSD -, které si navíc sebou nesou pachuť z odhalování vnitřních struktur strany, klik, které stranu segmentují a - slovy Miloše Zemana - "vyžírají".

Ale toto se neděje jen tak, jen proto, že by ČSSD taková byla a ODS ne. Ty kořeny mají svoji příčinu. Zatímco v ODS se mluví univerzálním jazykem modré šance, v ČSSD se mluví vícero nářečími, která se od sebe velice odlišují. Připomíná to Čínu kde si ti severní s těmi jižními také příliš nerozumějí. Rozhodující je ale až ten moment, že v ČSSD jsou lidé, kteří si své problémy s dorozuměním se uvnitř strany nenechávají pro sebe.

Pokud tak významní sociální demokraté jako Zeman, Škromach, Kavan, Foldyna, David a mnozí další dávají více či méně otevřeně najevo, že v ČSSD se není možné v současnosti dost dobře domluvit, musí to mít samo o sobě velký vliv na vnímání této strany u veřejnosti.

Jen na Britských listech lze nalézt celou řadu materiálů, které analyzují situaci v ČSSD i jinak, než bezpohlavním komentářem běžného tisku. A to není řeč o těch materiálech, které měly původně zůstat v utajení a které byly veřejnosti přesto na základě snahy o dodržení práva na přístup k informacím zprostředkovány, jako třeba zvukové záznamy z neveřejného zasedání ÚVV ČSSD z června loňského roku.

Ze strany ODS se naopak veřejnost dozví jen to, co si strana -- jako jeden muž -- přeje. Je ovšem důležité si položit otázku, co je vlastně pro veřejnost lepší k tomu, aby si vytvořila co možná nejreálnější obraz o jednotlivých stranách?

O ČSSD víme, že v ní vládnou mocenské spory. Miloš Zeman i Zdeněk Škromach ve svých projevech na brněnském sjezdu mluvili o kariéristech a klientských systémech, které činí z jejich politické strany pouze faktického distributora funkcí na dobu určitou, ale co možná nejdelší.

Ale je to špatně pro ČSSD? Několikrát se ozval takový názor, že například Miloš Zeman svými výroky škodí ČSSD. Ano, škodí. Škodí té ČSSD, která představuje současnou nedůvěryhodnou vládní stranu, jejíž pravidelně ověřovaná teoretická podpora voličstva se pohybuje na hranici minima novodobé historie. Této straně a jejím představitelům Zeman nepochybně škodí. Dokonce neváhá jmenovat ty, kteří tuto stranu představují a není se tedy co divit, že se mu na oplátku dostává od těchto lidí označení stranického škůdce.

Z obecného hlediska, a to by měla zřejmě ocenit hlavně veřejnost, je činnost takových stranických škůdců, kteří otevřeně kritizují vnitrostranické poměry, velice užitečná. Veřejnost má totiž možnost se o této straně dozvědět spoustu informací, které většinou nejsou běžně dosažitelné z médií, která mají vždycky určitý odstup, někdy ještě podpořený opravdu nejapným stylem podání v jakési sterilní formě tzv. politického komentáře.

O ODS nemá veřejnost možnost dozvědět se téměř nic. Má to snad znamenat, že tato strana je z hlediska čistoty vnitřních vztahů lepší a věrohodnější? Povrchní pohled to může činit do jisté míry oprávněnou domněnkou. Ale jak lze usuzovat o takových záležitostech, když neexistuje jakákoliv transparence těchto skutečností?

O ČSSD víme, že se v ní vede mocenský boj a víme mezi kým a proč. O ODS nevíme takřka nic. Přesto veřejnost musí na základě těchto rozdílných představ, které jsou k dispozici, volit. Může být takováto volba objektivní?

Proto by se chtělo říct: podporujte ČSSD, je to ta z levicových stran, která představuje její demokratičtější a jistě i efektivnější tvář a nebylo by z žádného hlediska dobré, aby měla veřejnost v konečném stádiu na výběr jen mezi pravicí zastupovanou výhradně ODS a levicí, zastupovanou většinově KSČM. ODS by tak nacházela svou protiváhu v komunistech, kteří mají a budou mít omezené možnosti a strop nárůstu popularity po vyčerpání levicovějších voličů původně preferujících ČSSD, protože prvovoličů komunisté získávají minimum. Strana v postavení ODS, která nemá proti sobě adekvátní opozici, by měla daleko snazší legislativní i exekutivní průchodnost, což zmenšuje možnost kontroly. Komunisty jako hlavní opoziční subjekt je navíc stále dobře možné diskreditovat jako krajně nedůvěryhodné ve svých opravdových úmyslech, stejně jako v jejich naplňování. To by skutečně byla patová situace, jak rádi uvádějí autoři instantních politických komentářů.

Jenže! Je možné podporovat ČSSD, která se dobrovolně a oficiálně přihlásila k pokračování trendu, který ji dovedl až ke krizi důvěry ve společnosti? Jak je možné vyslyšet apel a podpořit tuto stranu ne proto, že by ji člověk považoval za vyjádření svého politického názoru, ale kvůli tomu, aby vůbec byla? Je možné požadovat po veřejnosti, aby vyjádřila takovou podporu straně, která chce dále pokračovat v zakázaném směru a nepovolenou rychlostí někam mimo svou věrohodnost a autenticitu?

Proč by to ten volič dělal! Nedá se přece očekávat, že najednou začne přijímat to, co doposud více a více odmítal jen proto, že se ČSSD takto dohodla na svém sjezdu. Místo katarze se dál bude hrát divadlo, kde herci stále přidávají a diváci už mezitím pomalu vyklidili sál. Příště už asi nepřijdou, ale hercům to zjevně nevadí a jakoby nic neviděli, zvou na další představení.

Takže, ačkoli by se chtělo říct: podporujte ČSSD, neznělo by to nijak smysluplně. ČSSD prozatím, a už jí příliš času nezbývá, nevyužila možnosti, která se nabízela formou otevřené kritiky a výzvy k nápravě a chce se dále tvářit jako strana, která vede zemi od úspěchu k úspěchu.

"We are the Champions," zpíval Stanislav Gross na sjezdu. "Jestliže nám veřejnost nerozumí, nejsme úspěšní, protože politická strana, která nedokáže oslovit veřejnost, je neúspěšná", odpověděl na to Miloš Zeman a veřejnost mu určitě nebude odporovat.

Jak ale tedy dosáhnout toho, aby nedošlo k dlouhodobé deformaci politické polarity? Podporu ČSSD za současné situace vyjádřit nelze, tak snad abychom založili ještě jednu pravicovou politickou stranu. Zdá se, že několik dobrovolníků z Unie svobody, v současnosti se nacházející ve stavu zvaném zombie, by bylo k dispozici...