Dobrý den, vážené delegátky, vážení delegáti, dobrý den vážení přátelé, vážené přítelkyně, dobrý den, vážení hosté.

Jsem rád, že vás můžu pozdravit na tomto našem, myslím si že sjezdu, který bude významným pro sociální demokracii a určitě se o něm bude mluvit i jako o sjezdu brněnském. Stojíme na určitém rozhraní a myslím, že je třeba v tuto chvíli hovořit o tom, kam bude sociální demokracie směřovat, ale je také potřeba hovořit o tom, co jsme udělali pro to, abychom byli úspěšní.

Je trošku škoda, že včera zazněla pouze zpráva prvního místopředsedy a nebylo možné, aby vystoupili ve stejném bloku i další představitelé sociální demokracie, protože myslím, že potom diskuse mohla reagovat na pozice a názory celého vedení sociální demokracie, protože jsem přesvědčen o tom, že sociální demokracie byla a věřím, že i do budoucna vždycky bude stranou kolektivního vedení, stranou, která dokáže pracovat v týmu. Já bych vám, vážené delegátky, vážení delegáti, chtěl poděkovat za odvedenou práci, kterou každodenně odvádíte v terénu a která vůbec není jednoduchá. Mnozí z vás samozřejmě to dělají dobrovolně, dělají to z toho důvodu, že chtějí podporovat dobré myšlenky sociální demokracie a chtějí, abychom to, co jsme dokázali nastartovat v minulých letech, dotáhli do konce.

Abychom dokázali uspět a abychom dokázali to, že sociální demokracie je stále stranou, která je schopna v rámci české politické scény hájit zájmy těch, kteří nám tuto důvěru dávali v minulosti. Chtěl bych vám také poděkovat za práci, kterou jste odvedli v minulých trojích volbách. Ta práce byla odvedena a nebyla zaplacena. Nebyla zaplacena volebním úspěchem, ačkoliv jsme odpracovali stejně, jako při všech minulých volbách, při těch volbách, které byly úspěšné. Mě trochu mrzí, jsme hovořili včera celý den o mnoha věcech, hovořili jsme o ODS, hovořili jsme o Kalouskovi, o KDU, o koalici, kterou jsme si zvolili a kterou jsme si vybrali a málem jsme nenechali vystoupit představitele jedné z koaličních stran na našem sjezdu, a na druhé straně jsme nehovořili o tom, z čeho chceme vyjít k tomu našemu volebnímu úspěchu v roce 2006.

Chceme-li uspět, pak si musíme říci, proč jsme v těch trojích volbách neuspěli. A já jsem měl pocit, že tady se taktně mlčelo. Tady se taktně mlčelo o tom, proč jsme dneska v té situaci, ve které jsme nebyli prakticky od roku 1996, kdy jsme získali úspěch ve volbách a kdy jsme nastoupili úspěšnou dráhu sociální demokracie, která historicky v celé více než 125leté historii strany neměla obdoby. Stačí, když si vzpomenou pamětníci na první republiku, kdy sociální demokracie nikdy neměla takové volební výsledky, jaké měla v těchto letech.

Ptejme se, proč jsme tam, kde jsme. Já myslím, že bez tohoto rozhřešení, které si musíme možná v tuto velikonoční neděli dát, kdy musíme rozhodnout, co vlastně chceme a proč jsme tam, kde jsme, nedokážeme uspět ani v těch budoucích volbách. Ona doba byla pohnutá. My jsme tady vůbec nehovořili o tom, jaký že byl minulý sjezd. Období předkládání zpráv předsedů a místopředsedů strany by mělo být obdobím hodnocení.

Hodnocení toho, co se udělalo, co se neudělalo, co se udělati mělo. Já osobně vnímám svoji vlastní odpovědnost za to, že jsem nedokázal v rámci vedení strany vždy prosadit to, co jsem chtěl, kdy jsem v rámci koaličních jednání nedokázal vždy důsledně prosazovat program sociální demokracie tak, abychom naplnili usnesení minulého sjezdu, které jasně uložilo tehdejšímu premiéru vlády Vladimíru Špidlovi a našim zástupcům v této vládě, abychom důsledně prosazovali program sociální demokracie. Výsledkem neplnění tohoto usnesení bylo památné jednání Ústředního výkonného výboru, které rozhodlo o důvěře a nedůvěře vedoucím funkcionářům strany. Výsledkem bylo, že padla koaliční vláda Vladimíra Špidly.

Už jsme zapomněli na to, že padla v době, kdy koalice v Poslanecké sněmovně neměla 101 hlasů, ale měla pouze 99 hlasů. Tenkrát jsme mohli očekávat, že budeme hledat jiné řešení, jiný způsob. To očekávání bylo i u občanů, ale asi po dvou, třech měsících byla ustavena tatáž vláda pod vedením Stanislava Grosse. Myslím si, že očekávání byla poměrně velká, ale nenaplnila se. Nakonec můžete sami sledovat, já jsme si dovolil, a možná, berte to jako určitý protiklad vůči akčnímu programu, předložit svoji vlastní vizi toho, co by měla sociální demokracie a jakým způsobem. Dovolil jsem si tam doložit také takový zajímavý graf, který ukazuje významné chvíle sociální demokracie a zároveň reakce občanů-voličů, kteří samozřejmě citlivě vnímají, co sociální demokracie dělá a jakým způsobem se chová.

Můžete tam určitě vidět zajímavý posun, který začíná v podstatě dobou "podsedické facky" a končí nástupem tandemu Gross -- Sobotka. Po poměrně velkém očekávání, které nastalo po nástupu této vlády můžete v tomto grafu vidět, že začaly preference sociální demokracie výrazně růst. Poté ale, co občané zaregistrovali, že opět se sociální demokracie v rámci svého vládního setrvání vrací k tomu, co už tady vlastně bylo, to znamená k politice, kterou realizoval Vladimír Špidla, realizoval Stanislav Gross a Slávek Sobotka, tak najednou preference začaly prudce klesat.

Myslím si že správně tady úřadující předseda strany Stanislav Gross hovořil o úspěších české ekonomiky. Ovšem je třeba říci, že tady je kontinuita úspěchu působení sociální demokracie ve vládě. Tak jako tato vláda profituje z toho, co zrealizovala vláda předchozí, Miloše Zemana, kde mimo jiné ve funkcích místopředsedů vlády byl jak Vladimír Špidla, tak Stanislav Gross, tak stejně tak budoucí vláda bude profitovat z kroků, která udělala tato vláda. Takový je politický život a tak to ve světě chodí. Já myslím, že tady jsme hovořili hodně o tom, že umíme uspět, že máme úspěchy, ale že nám lidé nerozumí. Ale to je přece pro politickou stranu zásadní.

My můžeme dělat stokrát dobré věci, ale jestli si to nebudou uvědomovat voliči, a budou volit někoho jiného, pak jsme byli stranou neúspěšnou. A sociální demokracie nemůže být stranou neúspěšnou. Proto bychom měli na tomto sjezdu hovořit o tom, jak vyvedeme sociální demokracii z těchto problémů. Hovořilo se tady o mediální politice. Je škoda, že tady není Petra Buzková, která neustále trousí po médiích poznámky o tom, že Škromach bude spolupracovat s komunisty apod. Já myslím, že včerejší její reakce na Miloše Zemana byla určitě příslušná pro ministryni školství a příkladná pro všechny, které má řídit, obzvláště pro žáky prvních a dalších ročníků.

Myslím, že sociální demokracie se chová jako strana, která nemá dostatek sebedůvěry. Ukazuje se to i v minulých letech, kdy jsme v rámci koaliční spolupráce mnohdy ustupovali našim koaličním partnerům, ale ten problém není jenom v tom, co prosazovali naši koaliční partneři, protože nikdy by neprosadili tyto věci, pokud bychom s tím nesouhlasili my. A bohužel, je reálným faktem, a to je také jeden z důvodů, proč jsem si dovolil předložit své vize toho, jak by měla sociální demokracie vyvozovat důsledky z toho, co se odehrálo a kam by měla směřovat, je také to, že určité skupině, názorové skupině sociální demokracie, vyhovuje tato vládní koalice, protože za lidovce a za unionisty může v podstatě schovávat své vlastní představy realizace tzv. středové či liberální politiky.

Stojíme před rozhodováním. Před rozhodováním, abychom zhodnotili naše volební neúspěchy, i abychom našli sílu k tomu, aby sociální demokracie byla silnou stranou, která se nemusí bát toho, zda bude s někým spolupracovat nebo ne. Po včerejší diskusi, a jenom bych možná chtěl podotknout, že jsem měl připraveno poměrně sofistikované vystoupení, které by tady v podstatě hovořilo o věcech, které jsou uvedeny v tomto mém pohledu jak modernizovat sociálně demokratický, sociální stát, který by měl být ikonou sociální demokracie, nikoliv jednotlivé tváře, které mnohdy jsou spojovány se sociální demokracií, ale zdaleka nejsou sociálně demokratické.

Po včerejším dnu jsem uvážil, že si myslím, že je potřeba, abychom hovořili skutečně o problémech, o tom, co vidíme, co slyšíme a jak se s těmi problémy vyrovnat. Protože, jestliže to neuděláme, tak budeme stále stát před problémem, jak vyvést sociální demokracii z problémů, které tady existují. Hovoříme mnohdy, a bohužel ta včerejší diskuse mne o tom přesvědčila, my hovoříme neustále sami o sobě.

O vnitřních problémech, o tom, jak a kdo s kým kamarádí nebo nekamarádí, o tom, jestli tady hrozí větší či menší spolupráce s komunisty, s ODS, s unionisty nebo lidovci a už málo hovoříme o tom, co chceme vlastně lidem nabídnout. Možná, že obyčejné lidi více zajímá to, jestli jim nějaký majitel bytu vypne vodu, topení a podobně, nebo jestli jim nevyplatí mzdu, nebo jestli je vyhodí na ulici bez udání důvodu nebo jestli je nutí v supermarketu pracovat 8 hodin bez přestání u pokladny a ještě jim doporučuje, aby si vzali "pampersky" aby nemuseli chodit na záchod.

Možná je to pro ně důležitější než růst HDP. Tomu obyčejný člověk nerozumí, pokud to sám neucítí na svém životě. Ale my tyhle věci mnohdy, v zájmu našich vnitřních sporů a vnitřních bojů nedokážeme sdělit. Jaká je dnešní situace?

Sociální demokracie po konferencích, které proběhly, ať už na úrovni okresní, krajské, vyšla s určitou představou, jak si představuje vedení, méně už na těch konferencích jsme hovořili o tom, co vlastně chceme. A opět můžeme ukázat výsledek. Já jsem se dočetl, a musím říci, že mne to velmi zaujalo a musím říci, že trochu i urazilo, jestliže hodnotí předseda strany, nebo zastupující předseda strany práci našeho odborného zázemí jako něco špatného.

Kdyby nebylo těchto desítek, stovek a tisíců lidí, kteří celá léta pracují pro sociální demokracii nezištně, mnohdy dobrovolně a bez finančních prostředků, kteří pro nás pracovali v době opozice, pracují pro nás v době našeho vládnutí a je paradoxní, že bohužel pro některé ministry a pro některé přední funkcionáře strany a parlamentu jsou spíše vnímáni jako jakási nechtěná konkurence a jsou spíše odstavováni, než aby byly využívány jejich výsledky na rozdíl od jiných stran, které dávají svému odbornému zázemí daleko větší prostor a dovolí si financovat i různé edice apod. Jaký je výsledek? Odborné komise dokázaly zpracovat velmi dobrý program, který byl předložen programovému ÚVV.

Jako kontra program bylo předloženo toto: akční program, seznam, něco jako jídelní lístek, ale bez obsahu a bez obrazu toho, co to obsahuje. Já myslím, vážené přítelkyně a přátelé, a mrzí mne, že jsme strávili jeden a půl dne diskusemi, které se více méně týkaly věcí, které si myslím, že naše občany až tak moc nezajímají. Proč nehovoříme od počátku, proč se nezabýváme naším programem, proč neříkáme, co chceme pro lidi udělat, proč neříkáme, jakým způsobem chceme pomoci našim lidem, našim občanům.

Možná, že proto, že opět se očekává, že přijde nějaká programová konference po tomto sjezdu, tam na poslední chvíli, jako to bylo na programovém ÚVV budou předloženy nějaké návrhy, které nikdo ani neviděl, které nikdo ani nečetl, a u nichž bude požadováno jejich schválení. Když si je potom člověk přečte, tak už tam není o tom, že sociální demokracie nechce zavádět školné, už tam není o tom, že sociální demokracie nechce zpoplatňovat zdravotnictví, už tam není nic o tom, že nechceme privatizovat veřejné služby, ale naopak. My začínáme náš program barvit na modrou.

Mne velmi zaujalo, když tady včera mnozí řečníci velmi silným hlasem řvali na toto ctěné publikum, jak je to hrozné, že na Hradě sedí Václav Klaus.

Vážené přítelkyně, vážení přátelé, kdo toho Václava Klause na ten Hrad dostal? Nebyli to možná právě ti, kteří dneska proti němu brojí? Nebyli to ti, kteří umožnili nástup "Modré šance" a kteří umožnili legitimitu ODS v rámci krajů právě tímto mnohdy nemastným, neslaným přístupem? Je tady poslední možnost, jak toto zvrátit. Je nutné uspět ve volbách v roce 2006, je potřeba, aby sociální demokracie do tohoto úspěchu dospěla. Já budu hovořit ve svém vystoupení, které bude k nominaci na předsedu strany o tom, jak vidím budoucnost.

V tuto chvíli se snažím zhodnotit to, co se odehrálo a zhodnotit i vlastní zodpovědnost za to, že jsme tam, kde jsme. Já si nemyslím, že sociální demokracie by se v tuto chvíli měla zabývat jenom tím, že tímto neúspěchem jsou vinni Kalousek, Topolánek, Klaus nebo někdo jiný, nebo jejich Modrá šance.

My přece nemůžeme sdělovat jen to a strašit občany Modrou šancí. To je samozřejmé. To je hrůza a děs. Ale my přece musíme vyjít z pozitivního programu, a to je program sociální demokracie. Ten bychom měli schválit a dát jasně najevo, že naším zájmem je chránit zájmy těch dolních deseti milionů, lidí práce, kteří od sociální demokracie v roce 2002, kdy jsme zvítězili ve volbách, očekávali, že budeme hájit jejich zájmy, že jim přineseme práci, že lidem, kteří tu práci ztratí, dokážeme zajistit jejich jistoty. Že je nebudeme strašit nejistotou a tím, že budou muset si hledat nějaké jiné zdroje, že budou muset nuzně žít, že budou vyháněni z baráku, že nebudou mít kde bydlet atd. Kvůli tomu nás naši voliči nevolili. A my pod záminkou a rouškou, jako by koaliční spolupráce s KDU a Unií svobody neustále překlouzáváme někam jinam, do jiných programů.

Proč se jasně nepostavíme za naše programové věci. Když jsme jednali asi před dvěma lety v Kolodějích a schválili jsme náš reformní program, tak ten byl určitým způsobem vyvážený, byť si nemyslím, že jsme v tomto kroku příliš neustoupili právě našim liberálním kolegům v rámci vlády. A možná že i liberálním i sociálním demokratům v rámci vlády.

Ale to, co je podstatné je, že ta opatření, která byla mimo náš program, jsou dnes už účinná ve většině programů. Ale další věci, které byly jakoby kompenzací, stále visí ve vzduchu. Viz příklad registračních pokladen, majetková přiznání, stále není jisté, že tyto věci budou zrealizovány. Jediná věc, která tady byla prezentována, jako velký úspěch sociální demokracie, a to je daňová reforma, já říkám malá úprava daní, kterou ale do vládního programu neprosadili naši ekonomové, ale prosadili naši sociálové.

Prosadili ji tam jako formu podpory zaměstnávání lidí s nízkými příjmy. A je to správné a já si vůbec nemyslím, že bychom měli podporovat takové programy, které se na to začínají navazovat. Už se objevilo, že je potřeba snížit daně všem, je potřeba ubrat tam a onde, ale přátelé, my musíme také zajistit financování našeho sociálního programu a na to musíme mít zdroje. Náš postup v minulosti byl velmi naivní a podle mého názoru někdy i hloupý.

V zájmu jakéhosi vyrovnávání jsme se snažili být jakoby spravedliví vůči všem a bohužel se to projevuje nejen v našich představách a postupech, ale projevuje se to i mnohdy v obsazování klíčových pozic na klíčových místech, které rozhodují o tom, co se bude v České republice dít. Mnohdy chceme být nadstraničtí, chceme být jakoby spravedliví. Jsou přátelé, přítelkyně, stejně spravedliví i ti ostatní? Jsou stejně tak spravedliví naši přátelé z koalice, lidovci, když se obsazují jejich ministerstva nebo unionisté? My, když vyměníme jednoho úředníka, tak už o tom píší všechny deníky. Když na jednom ministerstvu koaličním se vymění stovky úředníků, tak to nikomu ani nevadí, protože od nich se to očekává. Chováme se naivně, chováme se naivně v tom, že mnohdy naše věci, které bychom chtěli prosadit, prosazujeme nedůsledně. Proč nám lidé nerozumí, proč jsou naštvaní, protože za ty tři roky jsme dokázali naštvat všechny. Protože jsme si nedokázali vybrat prioritu.

Těch, kteří nás skutečně volili a jejichž zájmy máme hájit. Můžeme si zase vzít příklad z ODS. Můžeme porovnat jejich postoj. Jejich postoj je konzistentní a dlouhodobý. Orientují se na skupiny s vysokými příjmy, na podnikatele, na živnostníky. O nikom jiném nehovoří. My ale najednou přicházíme s programem, že vypálíme ODS rybník. A vypálíme jim ho tím, že převezmeme jejich programové věci. Přátelé, vy si myslíte, že sociální demokracie může uspět s narůžovo natřeným modrým programem pro bohaté ODS? Nejsme naivní?

Myslíte si, že to je správný krok správným směrem? Já jsem přesvědčen, že právě tady se schyluje k útoku na suverenitu a suverénní postavení sociální demokracie. Sociální demokracie, jako silná suverénní strana nepotřebuje žádná usnesení o tom, s kým má a s kým nemá spolupracovat. Taková usnesení jsou pouze výrazem slabosti. Slabosti strany, která si dlouhodobě nevěří, nevěří sobě, nevěří svým funkcionářům. My přece nepotřebujeme zákazy spolupráce a kdybych je počítal tak máme zákaz spolupráce s komunisty, s ODS, s Unií svobody. A na tomto sjezdu předpokládám, že podle toho, jaký máme vztah ke Kalouskovi odsouhlasíme, že nikdy a za žádných okolností nebudeme spolupracovat s lidovci. Je to dobrý motivační program, protože pak už nám nezbývá nic jiného, než neustále vítězit 51 a více procenty, abychom byli schopni vůbec sestavit nějakou vládu a mohli realizovat náš program.

Takže, vážené přítelkyně, vážení přátelé, jak vyjít z toho, co jsme dnes prožili, jak vyjít z toho, co dneska je. Hovoříme o tom, že teď řešíme problém Kalouska, boje s ODS. My musíme nejdříve si vyřešit vnitřní věci, my musíme říci, že ta vnitřní nespolupráce a vnitřní napětí také vyplývá z toho, co si můžete přečíst v tomto materiálu, předpokládaný výhled, jak bychom dopadli ve volbách do Poslanecké sněmovny, pokud bychom měli stejný výsledek jako v evropských nebo krajských volbách.

Byla by nás tam možná polovička nebo třetina, možná by to byli ti, kteří si to zaslouží, možná by to byli ti, kteří se dokážou lépe prosadit. Já bohužel z těch krajských konferencí mám pocit, že jsme nehovořili o programu, nediskutovali jsme o tom, proč jsme v té situace, v jaké jsme, ale ten souboj byl o jediné. Kdo bude ve vedení okresů a krajů a kdo bude rozhodovat o tom, kdo bude na těch prvních a druhých volitelných místech do Poslanecké sněmovny. Myslíte si, že toto je cesta k vítězství? Myslíte si, že tímto může sociální demokracie uspět?

Já myslím, že ani zdaleka ne. Sociální demokracie musí najít vůli k tomu, aby dokázala spolupracovat a nikoliv o to, aby se rvala o přední místa na kandidátkách. Proč už dnes nebojujeme o páté, šesté, sedmé místo, která byla vždy volitelná? My bojujeme o první, o druhé, v některých krajích, pokud to bude stejné, nebude volitelné ani to první. A my z tohoto marasmu musíme ven. Musíme oslovit voliče. My si tady můžeme stokrát říkat, že to děláme dobře, ale jestli nepřesvědčíme ani své členy a natož voliče, tak nemůžeme uspět. Já, když jsem viděl teď, když jsme kandidovali do voleb apod. Kandidáti do senátu, někteří kandidáti do krajských voleb přistupovali způsobem: jmenuji se František Vonásek, narodil jsem se... mám čtyři děti apod.

Vážené přítelkyně, přátelé, já myslím, že pokud chce někdo kandidovat do sociální demokracie, tak by měl být obecně znám, a to nejen našim funkcionářům a členům. Měl by být znám hlavně veřejnosti. Není možné, abychom upekli kandidáty jen v úzkém kruhu stranických grémií a pak se snažili, aby se stali známými, až budou zvoleni senátory nebo poslanci. To je strategie, která vede k dalším a dalším volebním neúspěchům.

A samozřejmě nesmíme zapomínat ani na komunální volby. Ukazuje se, a to byl také jeden z důsledků, který je možné vyhodnotit z toho hodnocení, že v těch městech a obcích, kde máme naše starosty, zástupce starostů, tak byly volební výsledky dvakrát až třikrát vyšší než v těch ostatních. Pokud opět podceníme komunální volby a pokud budeme podceňovat naše komunální politiky, tak nikdy nedokážeme uspět v senátních ani krajských volbách.

A úplně na závěr.

Promiňte mi to, že jsem se trochu šířeji rozpovídal, ale myslím si, že je důležité, abychom na tomto plénu hovořili i o problémech, které jsme tu možná neřekli. Před nedávnem jsem vycházel z Úřadu vlády a před tím úřadem to už nebyli odboráři jako před 2 -- 3 lety a je paradoxní, že jsme dokázali jako sociální demokratická vláda vyprovokovat demonstraci odborářů, stejně tak jsme nedokázali přesvědčit o tom, že jsme vláda, která navázala na úspěchy předchozí vlády Miloše Zemana, ve které byli jak S. Gross tak V. Špidla, naopak, jsme dokázali ještě vystoupit, a to si myslím, že bylo také pro voliče nepochopitelné, takovým způsobem, že jsme se distancovali od své vlastní předchozí vlády, nebudu poukazovat na některé projekty viz D47, počítače do škol apod., kdy naši vlastní ministři kritizovali naše vlastní předchozí ministry.

Je to skutečně zvláštní a neobvyklé na politické scéně, ale vezměme si z toho také jeden z důvodů, proč jsme tam, kde jsme. Ale znovu, abych se vrátil. Když jsem vyšel před ten úřad, tak tam bylo na plakátech "Dost bylo Grosse", "Grossi konči", tak říkám: Aha, přišli Škromachovi příznivci, tak jsem je pozdravil. Ale nastal pískot a řev.

Tak jsem dostal pocit, že to není problém S. Grosse, ale že je to problém celé sociální demokracie. A sociální demokracie, chce-li najít východisko z toho všeho, tak nejdříve se musí podívat na to, proč jsme tam, kde jsme a nečekat na to, až budeme ještě níže. V tuto chvíli máme šanci vystartovat, v tuto chvíli máme šanci se poučit a v tuto chvíli máme šanci se chovat jako důstojná, suverénní a silná strana. Přeji nám všem úspěchy.