Motto výstavy je "nikdo není zapomenut, nic není zapomenuto". Přesto se u nás našlo mnoho lidí, kteří neradi vzpomínají, rádi by zapomněli a hlavně by chtěli, abychom my všichni zapomněli. Od počátků výstavy byl organizátor výstavy vystaven nátlaku, aby výstava nebyla. V telefonátech i anonymních dopisech mu bylo vyhrožováno likvidací. Proč někomu šedesát let po válce vadí výstava, připomínající vítězství nad fašismem a hlavně úloha Sovětského svazu v této válce?

Výstavu pod patronací Velvyslanectví Ruské federace v Praze organizoval pan Jožka Osoba. Otevíral ji generální konzul Ruské federace v Karlových Varech pan Vladimír Kirejenkov. V úvodním slově pan Osoba připomněl historické paralely.

Plzeň byla osvobozena americkou armádou a čtyřicet let se o tom nesmělo mluvit. A dnes se nesmí mluvit o úloze Sovětského svazu na osvobození Československa. Jak řekl, výhružné telefonáty dostával po celou dobu příprav, ale v pondělí ráno uvažoval o tom, že výstavu zruší. Dostal totiž výhrůžky, že naši noví demokraté vyvraždí jeho rodinu, když ta výstava bude. Nakonec se rozhodl výstavu otevřít, protože takovým lidem se nesmí ustupovat. Takoví lidé nesmí rozhodovat o tom, co smíme vědět a smíme dělat. To by byl návrat do padesátých let a takoví lidé jsou stejní, jako byli komunisté tenkrát. Možná jsou to jedni a titíž.

Výstavu měl původně otevírat někdo z představitelů města. Byl osloven primátor města pan Miloslav Kalous z ODS. Odmítl. Jediný člověk z Plzně, který v sobě našel dost odvahy, aby otevřel výstavu, byl rektor Západočeské university Josef Průša.

Je to výstava malá a rozhodně nebude hlavním hitem sezóny. Kromě fotografií tam můžeme vidět i dokumenty o vzniku československého armádního sboru podepsané Janem Masarykem a další. Mně osobně vadilo, že většina fotografií byla jen oslavou hrdinství bojovníků.

Chyběly mi tam fotografie, které známe z minulosti. O utrpení civilního obyvatelstva, obyčejných lidí, kteří jsou největšími oběťmi každé války. Fotografie rozvalených měst, vypálených vesnic a fotografie, na kterých se vítězní agresoři nechávají fotografovat vedle šibenic s oběšenými partyzány. Mentalita všech agresorů a supermanů je stejná. Naproti nim obyčejní "Lidé, kteří zvítězili ve válce".

Žádný agresor nemůže vyhrát válku -- může vyhrát bitvu, ale nikdy neporazí ty obyčejné vesničany, kteří bojují za svoji svobodu, za svoji vlast. Mělo by to být memento pro všechny agresory minulé i budoucí. Jak říká motto výstavy : "nikdo nesmí být zapomenut, nic nebude zapomenuto".