1. 3. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
1. 3. 2005

Jak se bouří Fromm

Jan Stern udělil Erichu Frommovi několik cenných rad a je škoda, že si je Fromm už nemůže vzít k srdci. Zůstal jsem tady jen já jako samozvaný, nedovzdělaný a nedoučený tlumočník se závazkem k nebožtíkovi, jehož jsem tak "nešťastně" vytáhl na světlo - pradávný to symbol pozitivního nadpřirozena.

A protože Jan Stern, v hlubokém pochopení mého blahého nevědomí, reagoval neagresivně, musím se v zájmu zachování vlastní společenské integrity zachovat stejně. I přesto, že očividně jde o soupeření dvou maskulinních principů, které v nás obou převažují, jako dvou samců o dominanci v daném teritoriu, které představuje virtuální životní prostor Britských listů. Je to boj o moc; jde tedy o situaci, kdy je agresivita přirozeným modem komunikace. Je tak protivné sublimovat ji v argumentaci kulturního stvoření, že.

Ale pokud si uvědomíme, že všechno tohle podstupujeme jen proto, že máme místo penisu kus fíkového klacku, pak je pochopitelné, že musíme svou animální prasílu vyjadřovat prostředky, které nám zajistí dominanci, nebo alespoň nárok na ni, v souladu se společenskou konvencí. Musíme se však mít na pozoru před ženami, které by nás mohly ze strachu před touto prasílou přesměrovat do výkonu a práce, což by nás mohlo omezit v sebeukájení: tak to prostě jest!

K těm dvěma výrazům, jichž jsem použil: slovo vymýšlení jsem uvedl v uvozovkách, což jeho význam posouvá. Jeho přenesený význam tedy nespočíval ve snaze popřít psychoanalýzu, ale zapochybovat o ní jako o věrouce. Nepochybuju zároveň, a myslím, že ani Jan Stern nepochybuje, ačkoli třeba jen podvědomě, že Fromm znal závěry Freudovy a Jungovy a že se s nimi tedy nějak vypořádal (viz níže).

Slovo "vymýšlení" tak, jak je napsané, mělo odkazovat k možnosti různého analytického výkladu, což je koneckonců pochopitelné.

Ostatně Jan Stern to sám v zápětí konstatuje, když říká, že "prázdné formy, které by žádný obsah neunesly, nutně přitahují projekce vnitřní prázdnoty projektujícího".

Dále je sice hezké, že rozpoznává "zlom společenské vědomí" (a není to náhodou nevědomí?), který se zrcadlí ve Frommově uvažování, ale zároveň zapomíná použít tuto metodu vůči sobě. Možná proto, že jde přece jen o "volnou hermenutiku" a "radostný herní projev". Zkrátka, je tu určitý nepoměr mezi tím, jak "volně" je psychoanalýza představena a jak neomylné jsou její závěry.

Slovo střízlivější zase bylo ve vazbě na následující sousloví v tom smyslu, což ho odkazuje pouze a jen k tvrzení, že Fromm se nesnaží udělat z Karkulky neurotičku. "Hra s projektivní schopností mysli čtenáře" Jana Sterna ale vyvozuje opačný závěr. Opravdu se mi Frommův "revolucionářský text" zdá střízlivější, protože podřadné postavení ženy v patriarchátu nevylučuje její touhu po vzpouře. Jan Stern o tom přece sáhodlouze vypráví svou, opět brilantně analyzovanou, pohádku. A nakonec, v mýtu se revolucionařilo pravidelně -- regeneroval se tím čas.

Opravdu si nemyslím, že by se dal psychoanalyticky vysvětlit omyl feminismu. Tvoří jej z velké části kulturní fenomén 20. století, který přesahuje danost ženské pasivity, jak ji předkládá Jan Štern. Feminismus není omyl, ale logický důsledek změn, které ve společnosti proběhly -- sekularizace, požadavek dynamické ekonomiky o zapojení ženského elementu, z toho vyplývající účast na veřejném životě a konečně pochopitelný tlak na jejich společenské zrovnoprávnění, které se samozřejmě promítá i do problematiky podřazenosti a nadřazenosti pohlaví.

Jsem rád, že se zmínil o sektářství v souvislosti s psychoanalýzou. Skutečně to působí tak, že psychoanalýza je zákonem obsahujícím své nepřekročitelné desatero, které je mírou všeho a vyžaduje ortodoxii. Fromm si to nemyslí a přichází s vlastním řešením. Inu, proč ne, když se v psychoanalýze snoubí věda s mýtem, esoterikou a magií a používají se termíny jako "příliš velká obraznost", "podle všeho", "orientuje nás" a ne termíny "klinický obraz", "prokazatelně" nebo "má přímý vztah".

Přejděme dál. Jan Stern se velice čestně snaží Frommovu analýzu vyvrátit. Slouží mu k tomu srovnání mezi herními projevy pozorovaných dětí, kdy chlapci preferovali představu vnějšího prostoru a dívky představu interiéru (zjednodušeně). Ano, to mohou být objektivní fakta. Ale výsledek nám nic neříká o těch dětech samotných. Z behaviorálního hlediska to může být způsobeno tradičním rodinným prostředím, ve kterém děti vyrůstají a jehož vzorec absorbují. V tradiční rodině přece matka, která je pro dívku ženou, tedy jí samou, splňuje úlohu toho, kdo zůstává v "interiéru", zatímco otec, vzor chlapce, odchází "lovit" a svádět konflikty a kolize mimo něj, do vnějšího prostředí. Bylo by zajímavé sledovat dítě, které vyrůstá v rodině, kde tento tradiční model nefunguje, což dnes není neobvyklé.

Tento argument má podtrhnout existence jihoamerických soap-oper. Ano, odehrávají se v interiéru, který si představovaly Eriksonovy holčičky. Stejně tak se ovšem výhradně v interiéru odehrávají naprosto maskulinní sitcomy, jako třeba lidový Ženatý se závazky nebo intelektuální Jistě, pane ministře (premiére). Odehrávají se výhradně v interiéru, protože se na ně dívají muži s vagínami nebo muži s fíkovými klacíky? Asi ne, spíše se tam odehrávají proto, že je to z hlediska praktického daleko jednodušší. Psí hlavu tomuto argumentu o univerzalitě, se kterou přistupují média k ženám na základě archetypů, nasazuje poznámka redakce odkazující na neuvěřitelný údiv britských studentek při pohledu do českého časopisu a na reklamy v něm...:).

Ale to není všechno. Z opačné strany, tedy z modelu pohádky á la Popelka nebo Šípková Růženka, je možné připomenout u nás velmi slavnou ruskou pohádku Mrazík. Žena-oběť poznamenání nevlastní, jak Jan Stern říká vždy vlastní matky, je se svým stigmatem také uvězněna, aby zde čekala na vysvobození mužem, jinochem. Není však internována do věže, do sklepa, do nějaké chýše ani do žádného jiného interiéru, ale do hlubokého a do nekonečna otevřeného lesa.

Přitom celkový formát pohádky je stejný jako u Popelky nebo u Šípkové Růženky. Hrdinka zůstává v lese opět pasivně čekat na vysvobození, nekoná sama žádnou cestu, jenže okolo nejsou stěny bránící jí v aktivitě, ale otevřený a hluboký les.

Mohli bychom zase spekulovat, jestli právě hloubka toho lesa (Nastěnka je přece na příkaz své matky odvezena velice hluboko) nemůže symbolizovat hloubku té dírky, co má nebohá holčička za trest, ale v tom případě zase opouštíme schéma znázorněné Janem Sternem, odkazujícím na pozorování Freudova žáka Eriksona, podle kterého má právě interiér znázorňovat univerzální symbol vaginální uzavřenosti. Mají snad ruské dívky a ženy specifickou tělesnou anatomii?

Je určitě zaznamenání hodná postava, kterou v pohádce Mrazík představuje otec Nastěnky (v Popelce sice nefiguruje, ale je o něm známo, že podlehl osobnosti své nové ženy, macechy). Tento starý a zjevně impotentní muž je zde představen ne jako dosavadní erotický partner své dcery, ale jako muž selhávající ve vztahu k vlastní ženě, čehož důvodem je, že svou milovanou dceru nechá trýznit. Naprostá paralýza sexuality vůči vlastní dceři.

v Možná, že měl Fromm pravdu, ačkoli si Jan Stern myslí, že nemyslel příliš hluboce. Hloubka Frommovy myšlenky může být třeba v tom, že se nesnaží myslet tak ortodoxně freudovsky. A ještě jedna drobnost. Zatímco Fromm je ve své analýze konzistentní, neboť Karkulka skutečně vlka-muže pokoří, v oné pohádce o dvou sestrách je závěr nejednoznačný, ačkoli Jan Stern tvrdí opak. Skutečně z ní vyplývá, že muž je zde, ve své animální sexualitě, poražen a ponížen? No, poprvé snad, splní všechny podmínky k tomu, aby mohl být jeho chtíč ukojen a přesto odchází s nepořízenou, neboť byl přelstěn.

Jak se ale potvrzuje v oné pohádce, mužská expanzivní sexualita je skutečné perpetum mobile a je poháněna svou vlastní neukojeností, přes svůj prvotní neúspěch. Svou strategii stereotypně opakuje a je s ní nakonec úspěšný! Opravdu, muž je v té pohádce, která se "staletí vypráví pouze mezi ženami" tím, kdo docílil svého.

Nakonec by bylo dobré nechat promluvit také Ericha Fromma, médium sporu. Tento koncentrát obsahuje zásadní body polemiky mezi Frommem a Freudem, resp. mezi Frommem a Jungem. Případný zájemce o vícero informací se v knize setká s analýzami snů, které prováděli Freud a Jung, u nich pak Fromm dělá svoje poznámky:

" Zatímco Freud měl spíše sklon spoléhat se hlavně na volné asociace a sen chápal jako výraz infantilních a iracionálních přání, Jung stále více opouštěl volnou asociaci a interpretoval sen neméně dogmaticky jako výraz moudrosti nevědomí(...). Věřil, že nevědomí je občas schopno zjevit inteligenci a účelovou zaměřenost , které přesahují momentálně možné vědomé nahlédnutí.

Potud nemám proti tomuto tvrzení co namítnout (...), avšak Jung jde dále a tvrdí, že tento fakt je (řečeno Jungovými slovy, pozn. autora) bezpochyby základním religiózním fenoménem a hlas, který mluví v našich snech, není náš vlastní, nýbrž pochází ze zdroje, který nás překračuje."

"Rozdíl mezi Jungovou interpretací a mou vlastní lze shrnout takhle: je tu shoda, že ve spánku jsme často moudřejší a slušnější než za bdění. Jung tento fenomén vysvětluje předpokladem transcendentního zdroje zjevení, zatímco já věřím, že to, co si myslíme ve spánku, je naše myšlení, a že vlivy, kterým jsme vystaveni za bdění, mají na naše intelektuální a morální schopnosti v mnohém ohledu nežádoucího vliv. (Mýtus, sen a rituál, str. 84-85)

Fromm je znám svým synkretickým myšlením, jeho knihy obsahují psychologické studie, sociologické uchopení společnosti a filosofické úvahy. Proto asi dává větší vliv na kulturu a společnost působící v reálném čase, než na pudové motivy či nevědomí archetypů chování.

                 
Obsah vydání       1. 3. 2005
1. 3. 2005 Stanou se Literárky věstníkem doktrinářského křídla Zelených kolem Jakuba Patočky?
1. 3. 2005 Bordel a jeho doména Štěpán  Kotrba
1. 3. 2005 Co je kuplířství
1. 3. 2005 Příčinou vládní krize není spiknutí médií Milan  Černý
28. 2. 2005 Modernita je iluze, že žijeme v současnosti Martin  Škabraha
1. 3. 2005 Učíme se žít na jatkách demokracie Štěpán  Kotrba
1. 3. 2005 Michael  Marčák
1. 3. 2005 Více než 100 osob usmrceno atentátem v Iráku
1. 3. 2005 Jak se bouří Fromm Bohumil  Kartous
1. 3. 2005 O životním partnerství a ženské revoltě Zdena  Bratršovská, František  Hrdlička
1. 3. 2005 Sdružení poškozených justicí ČR informuje
1. 3. 2005 Michael  Marčák
1. 3. 2005 Zemřel zakladatel Amnesty International Peter Benenson (1921-2005)
1. 3. 2005 O školství, prosím, bez demagogie Rudolf  Převrátil
1. 3. 2005 O voze, o koze a o školném Radim  Valenčík
1. 3. 2005 Jednoho večera mezi Obecním domem a Václavákem Miloš  Dokulil
1. 3. 2005 Amerika sama: neokonzervativci a globální řád Greg  Evans
1. 3. 2005 Piáno těžké, schody srázné Petr  Pospíchal
28. 2. 2005 Vojta Kotek a Karol Wojtyla Boris  Cvek
1. 3. 2005 Zákon o difamaci "není špatný" Jaroslav  Štemberk
1. 3. 2005 Klaus byl použit i jako propagace soutěže
1. 3. 2005 Klaus korunuje "královnu"?
1. 3. 2005 Kýčovitá vypočítavost
1. 3. 2005 Hleďme, hleďme... Jan  Sláma
1. 3. 2005 Máme krásné dívky, a proto máme soutěže ženské krásy Petr  Jánský
1. 3. 2005 "Zakázat Brezinu!", volá cenzorsky Karel Vaníček Ivan  Brezina
28. 2. 2005 Válka světů Jiří  Nezval
1. 3. 2005 Ať žijou totemy, aneb názor pomýleného ateisty Jan  Strachota
1. 3. 2005 Světová obchodní organizace: 10 let existence a úvahy jak dál Oldřich  Průša
1. 3. 2005 Kristus nebyl masovým vrahem Boris  Cvek
28. 2. 2005 Špatný zákon omezuje svobodu projevu
28. 2. 2005 Bůhví v Lucerna Music Baru Claudia  Just
28. 2. 2005 Bůhví in Lucerna Music Bar Claudia  Just
28. 2. 2005 Kauzy a příčiny: metafory politického chápání Dominik  Lukeš
28. 2. 2005 Přestaňme snít o New Labour, pokud sociální spravedlnost má být naším cílem Jan  Drahokoupil
28. 2. 2005 Není oheň, jako oheň, aneb co potěší slušného občana Bushka  Bryndová
28. 2. 2005 ČSSD: Partaj a kolektivní (ne)rozum Ivan  David
26. 2. 2005 Svoboda slavila Vítězný únor Bohumil  Kartous
13. 2. 2005 Hospodaření OSBL za leden 2005
22. 11. 2003 Adresy redakce

Genderová nerovnost ve společnosti RSS 2.0      Historie >
1. 3. 2005 O životním partnerství a ženské revoltě František  Hrdlička
1. 3. 2005 Máme krásné dívky, a proto máme soutěže ženské krásy Petr  Jánský
1. 3. 2005 Klaus byl použit i jako propagace soutěže   
1. 3. 2005 Klaus korunuje "královnu"?   
1. 3. 2005 Hleďme, hleďme... Jan  Sláma
1. 3. 2005 Jak se bouří Fromm Bohumil  Kartous
1. 3. 2005 O životním partnerství a ženské revoltě Zdena  Bratršovská
28. 2. 2005 Václav Klaus v komerčním pořadu Miss 2005   
22. 2. 2005 Frommova Karkulka: Jak se bouří ženy Jan  Stern
10. 2. 2005 Rekordní počet žen je obětí osahávání v tokijském metru   
28. 1. 2005 Egypt otřesen sexuálním skandálem, svědčícím o tamějším postavení žen   
23. 12. 2004 OSN: Sexuální skandál v Kongu novým Abu Ghraib?   
10. 12. 2004 Soud zakázal násilníkovi vstup do bytu   
10. 12. 2004 Ženy jsou ignorované oběti konfliktů po celém světě   
9. 12. 2004 Nejhorší zločin na světě   

Erich Fromm RSS 2.0      Historie >
1. 3. 2005 Jak se bouří Fromm Bohumil  Kartous
13. 12. 2004 Český pohled na obraz Marxe u současného člověka Michael  Hauser