Téměř bez povšimnutí zůstala zpráva, že na Slovensku byl schválen zákon umožňující exekuci majetku nemocnic. Tento zákon jistě nebyl schválen pro nic za nic, ale jako reakce na stále se zhoršující stav mnoha privátních slovenských nemocnic. Bez zajímavosti není fakt, že naprostá většina těchto nemocnic je v majetku slovenských krajů.

Po více než půldruhém roce od chvíle, kdy Britské listy zveřejnily dokumenty o rozkrádání Zbrojovky Brno prostřednictvím vykonstruovaného konkurzu, prohlášeného brněnskou firmou I.B.A.C. na základě podvodné pohledávky a podvodné konkurzní správy, teprve teď podalo Městské státní zastupitelství v Brně obžalobu na bývalou konkurzní správkyni Ilonu Strmiskovou.

Informovala o tom Česká televize a po ní skoro všechny deníky necelý rok poté, co odmítla redakce zpravodajství ČT zveřejnit exkluzivní informace a dokumenty o tomto případu. Nebyl tehdy zájem... Snad proto, že před vánoci 2003 zveřejnila ČT 1 emocionálně manipulativní výkřiky falešné právničky Strmiskové a kauza se v době, kdy redaktoru Jiřímu Hynkovi "někdo" vyhrožoval zabitím "pro jeho angažmá v případu Berka" a redaktor Práva s vřelými kontakty na některé složky policie, Pavel Blažek, tuto kauzu účelově "provalil", nehodila na obrazovku. Od srpna 2004 bylo o vyhrůžkách v televizi Hynkovi ticho po pěšině... O zbrojovce také. Existovaly vůbec výhrůžky jako reálná hrozba, a nebo potřebovala policie držet Hynka dál od svých "zdrojů" a "někdo" kauzu "vyrobil"?

Jonathan Gruber, ekonom na Massachusetts Institute of Technology, tvrdí, že pravidelné chození do kostela vede k lepšímu vzdělání, vyšším příjmům a nižší pravděpodobnosti rozvodu. Z jeho studie (která se zabývala nehispánskými, bílými Američany několika různých náboženských vyznání i ateisty) vyplývá, že zdvojnásobíte-li své návštěvy kostela, zvýší se vám příjem až o 10 procent.

Charakterizoval bych jej jako emotivní rozhořčenou odpověď na předchozí příspěvek pana Josefa Víta, bohužel odpověď, která postrádá argumenty, píše Karel Kameník a pokračuje:

Jen na okraj - jako bývalý konstruktér a posléze projektant, začínající před lety jako elév, jsem se nikdy za dobu kariéry konstruktéra nesetkal s úslovím, resp. jednáním typu --"Je ti 50 let a byl jsi v Rusku (rozuměj v SSSR)? Ne?! Tak drž hubu a krok!". A to přesto, že jsem pracoval v mnohačlenném kolektivu starších pracovníků. Nikdy jsem k výkonu této profese nepotřeboval stranickou legitimaci KSČ a tvrzení p. Bíma v považuji v tomto směru za hloupé.

Jako odstrašující ukázku "porevolučního" kádrování bych uvedl případ, který je postarší české veřejnosti znám, profesora MUDr. Vladimíra Kočandrle, světoznámého odborníka - kardiochirurga. Přednosty Transplantačního centra IKEM a vedoucího mezinárodní transplantační organizace "Intertransplant", ředitele Institutu klinické a experimentální mediciny v Praze. Ale také kandidáta Ústředního výboru KSČ. V roce 1983 poprvé v ČSSR spolu s profesorem Pavlem Firtem transplantoval srdce. Firt s Kočandrlem se to naučili v Izraeli. Nikomu přitom nevadilo, že Firtův strýc Jaroslav Firt byl šéfem československého vysílání Svobodné Evropy.

Zahleděni do sebe, nevidíme potřeby potřebných. Tuto naprosto pravdivou větu, jsem si vypůjčil z Haló novin.

Ta věta docela dobře sedí na článek "Mají pětatřicátníci dnes zhoubný vliv?" Autor článku, pan Bím, říká, že má pro svoje vysoké nasazení v práci i dobu strávenou v zaměstnání motivaci. I mně je to jasné. Tou motivací jsou za prvé samozřejmě peníze, ale pak je tu také ta druhá, velmi důležitá motivace - strach ze ztráty zaměstnání. Ve svých - jak sám říká - skoro třiceti pěti letech, už určitě cítí na svých zádech dech těch ještě mladších, kteří chtějí také peníze. A mohou být ještě bezohlednější a dravější než byl třeba on.

Přepošlete prosím "nevěřícímu Tomášovi" jménem M. Navrátil vzkaz, že v době nadvlády KSČ se skutečně stávkovalo. Jen se stávka nesměla rozšířit z podniku, v žádném případě se díky cenzuře o ní nic nedostalo do médií, okresní výbor KSČ obvykle problém velmi rychle nějak vyřešil a následně někoho vyhodili ze zaměstnání, někdy dokonce vedoucího, který podřízené neukočíroval, při čemž se provalilo, že měli pravdu. Osobně jsem jednu takovou stávku koncem sedmdesátých let sám, docela živelně, vyprovokoval.

Zkřehlý houslista v labyrintu stanice metra Karlovo náměstí, ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají, přestal hrát vánoční koledu uprostřed skladby, uprostřed tónu.

Rukavicemi s ustřiženými pletenými prsty uložil nástroj do pouzdra s několika mincemi. Za pár okamžiků odtloukly věžní hodiny na kostele půlnoc z 23. na 24. prosince roku 2005. Alespoň si to myslím.

Rok 2005 byl v Británii rokem četných politických překvapení. Největším z nich snad bylo, že se britským konzervativcům nakonec podařilo přeskočit celou jednu generaci a zvolit si nového mladého šéfa, Davida Camerona, a přijmout tak podstatné změny. Nad rokem 2005 v Británii se zamýšlí Jan Čulík.

psáno pro ČRo 6

Bohumil Kartous ve svém posledním předvánočním článku na BL napsal, že "...přestaneme-li masivně vykupovat vánoční dárky, zhroutí se (alespoň dočasně) část trhu."

Tato myšlenka mne chvíli zaujala, protože jsem si ji dal dohromady s jinými informacemi z kramářské oblasti. Nedobral jsem se ale konců a nějakých konečných závěrů. Nějak mi to všechno nejde dohromady. Inu, jsem finanční laik a ekonomikou jsem nikdy nezabýval. Své osobní finance jsem vždy řídil prostým "selským" rozumem, tedy především jsem nebyl ochoten vyslyšet doporučování podivných rádců, kteří neustále a masivně vnucují nákupy na dluh. Těším se tedy z klidného spánku.

Zpětná vazba má základní význam pro život. Když si něco strčíte do úst, kontrolujete, zda to, co vypadá jako ostružina, tak i chutná, voní a zda odpovídá i hmatová zkušenost jazyka. Když ne, nastoupí intuice, napadne vás, že by to mohl být rulík zlomocný a vyplivnete to. Kdyby na ni dal Vávra, mohl pokračovat v občasném domácím násilí; vzhledem k jeho věku a letoře už by to netrvalo dlouho a Maryša nedostala paletu za vraždu, ale jen za pokus, možná ani to ne, dřív platilo Co se doma upeklo, to se také snědlo a mohla si ještě užít života.

Fungující zpětná vazba se světem podmiňuje i psychické zdraví.

V jedněch vánočních novinách vyšel článek "O slávu nestojí, nedělali to pro ni" s příběhy lidí, kteří zachránili druhé. Shodují se, že v tom okamžiku vůbec nepřemýšleli, ale jednali zcela instinktivně. Vysvětlení psycholožky, která takovou automatickou podvědomou reakci dává do souvislosti s pudem sebezáchovy, je ale krkolomné a vůbec mi nesedí.

Česká sekce BBC přece jen končí, píše Petr Mann. Tato stanice měla svůj počet stálých posluchačů, kteří ji byli věrní prakticky vždy. Teď hledají alternativu, včetně mě. Osobně plánuji sledování BL a ihned.cz. Myslím, že BL, BBC a Hospodářské noviny patří k nejkvalitnějším médiím v zemi. Teď BBC končí. Mediální trh se tímto "monopolizuje". BL jsou dnes jediné, skutečně nezávislé noviny. Cítíte teď větší odpovědnost za informování lidí v ČR? Plánujete rozšíření zpravodajství ve svém obsahu?

Odpovídáme:

Vážený pane Manne,

vždycky jsme cítili velkou odpovědnost - proto vydáváme Britské listy už skoro deset let. Nechci se vymlouvat na naši nevýkonnost, musím však upozornit, že Britské listy dělají zadarmo, po práci, dva lidé. Budeme dělat i nadále to, co je v našich silách. I když máme podstatný okruh velmi zajímavých spolupracovníků, nemůžeme se profesionalizovat bez pravidelných příspěvků většího počtu čtenářů. Britské listy fungují bez rozpočtu. Srovnatelný server (počtem zveřejněných příspěvků) Česká média, který ale platí honoráře autorům a platy zaměstnancům, má roční rozpočet čtyřicet milionů Kč.

Čtenost Britských listů - bez jakékoliv reklamy - stoupá nepřetržitě o 3-6% měsíčně, takže překračuje už 120 000 IP adres za měsíc. Denní počet se ustálil na 9000 - 10 000 čtenářích.

Ideální stav BL by byl: 10 000 čtenářů x 10 Kč x 20 dní x 12 měsíců = 24 milionů Kč. Pak bychom mohli platit autorům i redaktorům, mohli bychom mít placený hardware i software, mohli bychom odstranit četné technické nedostatky na serveru, mohli bychom platit provozní režii, právní kancelář i programátora.

Zatím přispívá jen kolem stovky čtenářů, takže máme, díky Bohu, alespoň železnou rezervu kolem 230 000 Kč. Z ní se platí pohotovostní mobilní telefon a datové připojení CDMA. Zaplatil se z něj digitální fotoaparát z bazaru (profesionální aparát by přišel na sto tisíc a ty nebyly...). Bude se z něj platit (jako každý rok) účetní.

Máte pravdu, že Hospodářské noviny se v ČR nejvíce přibližují tomu, jak by měl vypadat profesionální deník.

Jan Čulík

šéfredaktor BL

(Odpověď na dotaz čtenářů: Případné finanční příspěvky na provoz Britských listů lze poslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.)

"Mozartova hudba vám toho hodně sdělí o člověku, Beethovenova hudba o Beethovenovi, Bachova hudba o celém vesmíru." (Douglas Adams)

Rozhlasová stanice BBC Radio 3 vysílala od pátku 16.12. do 25. 12. bachovský maraton - kompletní dílo Johanna Sebastiana Bacha.

Většinu pořadů v maratonu Bach Christmas můžete stále ještě poslouchat ze záznamu - BBC R 3 RADIO PLAYERRAM

Je zvykem hodnotit novou vládu po 100 dnech. Česká republika se blíží, pomalu, ale jistě, prvnímu století své existence. Samozřejmě nic nevznikne ze dne na den, jejímu vzniku předcházela desetiletí politického vývoje. Proto je možná zajímavé, podívat se, co se dělo u nás před sto lety.

Čas vše mění, i časy, napsal před více než sto lety klasik. `Dvě zbraně máme, knihu jen a školu,` napsal Jaroslav Vrchlický před sto lety. Jako inženýr mohu doplnit: byla to doba obrovského rozvoje vědy a techniky právě v Čechách, ta kniha a škola působily už dlouho před tím. Snad všechny dnes významné obory českého průmyslu a techniky mají své kořeny na začátku minulého století. Jména jako Škoda, Pilsner Urquell, Praga, Česká Kolben-Daněk, znamenaly už v Rakousku-Uhersku špičku tehdejšího průmyslu.

Politika zůstávala jako vždy daleko za vývojem hospodářským.

Globální problémy se objevily až tehdy, když se konsolidovalo světové hospodářství. V moderním slova smyslu se začalo o nich hovořit po druhé světové válce. Postupující internacionalizace a interdependence stále rozšiřují okruh problémů, které je třeba vnímat jako celosvětové, globální.

Globální problémy se totiž týkají celé lidské civilizace a jsou řešitelné pouze celosvětovým úsilím. Vznikají hlavně proto, že se lidské civilizaci nedaří nalézt a aplikovat mechanismy, které by tlumily důsledky nerovnovážné závislosti jednotlivých zemí či skupin zemí (čili důsledky tzv. asymetrické formy interdependence). Každý z globálních problémů má ekonomické i mimoekonomické rozměry. U většiny převládá dimenze ekonomická, u některých zase mimoekonomická - politická, ideologická, právní, etická (morální), ekologická či vojenská. Globální problémy vystupují ve svých státně - národních, regionálních a subregionálních podobách, protože svět je zatím takto státními a dalším hranicemi rozdělen.

• 23. 12. 1996    Strašidelný příběh: O ulici v Edinburku, postižené morem, jejíž obyvatele zazdili zaživa
• 30. 12. 1996    O nesamozřejmosti existence českého národa: novoroční zamyšlení s Milanem Kunderou
• 24. 12. 1997   Vánoční čtení: Jan Ámos Komenský (1592 - 1670): Labyrint světa a ráj srdce. Poutník prohlédá ryňk světa a z světa utéci chce
• 31. 12. 1997   Karel Čapek: Hovory s TGM - O kritickém myšlení
• 23. 12. 1998   Zamyšlení s vynikajícím básníkem - Jiří Orten: Jeremiášův pláč
• 31. 12. 1998   Jan Hus : Proti slepé poslušnosti
• 31. 12. 1998   Bohumil Hrabal: Bambino di Praga
• 24. 12. 1999   Adam Michna z Otradovic
• 30. 12. 1999   Jaroslav Durych: Budějovická louka

Vánoce roku 2000 byly zcela pohlceny rebelií v České televizi proti novému generálnímu řediteli Jiřímu Hodačovi. Jak nepřesvědčivá komedie to byla, se můžete ze zpětného pohledu přesvědčit    ZDE ZDE

• 21. 12. 2001   Místo, kde je domov Vánoc (Jan Čulík)
• 21. 12. 2001   Chtíc, aby spal (Adam Michna z Otradovic)
• 21. 12. 2001   Černěť já se přistrojím (Jan Josef Božan)
• 21. 12. 2001   Kapka rosy tekoucí (Bedřich Bridel)
• 21. 12. 2001   Komenský a jeho Labyrint: Proměna renesančního člověka v osobnost baroka (Kathryn Murphy)
• 21. 12. 2001   Zdeněk Kalista: Baroko se v nejistotě přibližovalo k Bohu skrze tento svět
• 20. 12. 2002   Komenského dvě cesty, to jest kterak skrze Labyrint dnešního světa objeviti Ráj svého srdce (Jakub Žytek)
• 18. 12. 2002   Vánoce, Vánoce přicházejí (Štěpán Kotrba)
• 23. 12. 2003    Proglas
• 30. 12. 2003    Smělýmu srdci štěstí spomáhá
• 23.12. 2004    Vánoční vydání BL v roce 2004

Vánoce, svátky míru a konzumerismu TÉMA BL

Vánoce jsou skutečně zvláštní svátky. Slavíme je podle všeho proto, abychom si ujasnili, co je podle křesťanské mytologie na člověku lidské, ale děláme to formou obrovské (stamiliardové) obětiny, která spíše připomíná nějaký předhistorický kult. Aniž by tomu někdo přikládal větší význam, křesťanský kult, který jako formu uctívání předpokládá askezi (a abstrakci), je uctíván podle předkřesťanských zvyků, hezky tučným obětním beranem.

Nový román Toma Wolfeho I am Charlotte Simmons mnozí američtí a britští recenzenti ostře zkritizovali, především ze stylistických důvodů, a mimo jiné také proto, že je v něm údajně autor, jemuž je přes sedmdesát, "posedlý" studentským sexem. Avšak, jak na to poukázal John Derbyshire v časopise National Review, román I am Charlotte Simmons je připomínkou "temných stránek" nedávných vědeckých objevů, zejména v neurologii a v genetice. Jde o "metafyziku", která poskytuje smysl a směr našemu životu, a týká se to i složitých vztahů mezi muži a ženami. Román se nás ptá: Je ve věku neurologie láska ještě vůbec možná? Odhalili jsme lidské bytosti a zjistili jsme, že je láska jen iluze?

Podrobněji se tím zabývají v časopise The New Atlantis Mickey Craig and Jon Fennell:

Se zájmem vždy čtu komentáře pana Josefa Víta, jinak proslulého odpůrce liberální ekonomie, či snad ekonomie vůbec, soudě podle jeho posledního článku "Ztracená generace -- advokáti bohatých". Nejsem studovaný ekonom (a i kdybych byl) takže mu nebudu nic z toho, co odhaluje na ekonomech, ekonomii ( případně s adjektivem "liberální") vyvracet, s poukazem v duchu proneseným cosi o hrachu a stěně. Ale jakožto pilný čtenář jeho komentářů mi nemohlo uniknout, že má krom liberálně-tržního prostředí a neviditelné ruky trhu ještě spadeno obecně na mladší generaci, což dokazuje mj. i tento jeho někdejší komentář pod názvem "Mládí vpřed" a je to poměrně mistrně rozvedeno právě v současném článku o zhoubném vlivu mladých ekonomů.

Rok 2005 byl zřejmě rokem, kdy se ukázalo, že je masová mediální kultura nenávratně v úpadku, míní Reed Johnson z amerického listu Los Angeles Times. Rok 2005 byl rokem, kdy Hollywood, navzdory rostoucím ziskům z prodeje DVD, strávil léto uprostřed starostí, že žádný nový film nepřinesl velký finanční zisk.

Spotřebitelé naproti tomu začali využívat obrovské množství nových informačních zdrojů a zdrojů zábavy. Inovativní hudbu si mohlo stáhnout z internetových stránek do svých iPodů a vzít si je na pláž nebo na nákup, individualizované zpravodajství dostávali přímo na své Palm Piloty, v televizi si sami vytvářeli vlastní televizní program bez reklam prostřednictvím přístroje TiVo, který ho podle jejich přání sestavil výběrem ze stovek kabelových televizních okruhů.

Stará masová kultura najednou vypadala neohrabaně a vyšle z módy. Naproti tomu vznikající masová technokultura z jednadvacátého století, kulturní podcasting, videoblogování, aktuálního seznamu nejžádanějších internetových stránek, jaký produkuje Google, a softwaru umožňujícího vytváření sociálních sítí, softwaru, který spojuje lidi na základě jejich společného zájmu, řekněme o portorické regaetonové hudební skupiny, působila demokraticky, byla uživatelsky přítulná, vyjadřovala zájmy obyčejných lidí, byla osvícená, energická a sexy. Aspoň si to skoro všichni v současnosti myslí.

Diplomatická mise Čechů, kterou vyslal r. 1591 do Cařihradu císař Rudolf II., měla tajné špionské poslání. V důsledku zrady jednoho člena delegace a nekompetence ostatních diplomatů byla špionáž prozrazena a vedoucí představitelé delegace byli popraveni. Mladý muž, patnáctileté páže Václav Vratislav z Mitrovic (1576--1635) strávil rok a půl na galejích a dva roky v nejhorším tureckém vězení, v Černé věži v Cařihradě, které se přezdívalo hrob živých. O celé diplomatické misi napsal pozoruhodné a velmi čtivé Příhody Václava Vratislava z Mitrovic, z nichž citujeme několik úryvků až do prozrazení špionáže:

V Selibrii obveselovalo nás velmi veselé a rozkošné pohledění na tiché moře, jakož pak já s některejmi jinejmi nemohl sem se zdržeti, abych k samému moři bez vůle a vědomí pana orátora a hofmistra doběhnouti a na moře, jehož sem přehlídnouti nijakž nemohl, do vole pohlídnouti neměl.

A přiběh na břeh mořský, dívaje se na plavání a zmítání delfínův a jinejch ryb, skořepiny velké, pěkně strakaté sem sbíral a do městečka jsem se vrátiti zapomněl.

Dva evropští spisovatelé se nedávno dostali do konfliktu s evropskými vládami za to, že vyjádřili osobní názor na genocidu. Oběma hrozí soud a uvěznění za něco, co řekli či napsali. Avšak jednoho podporují politikové z Evropské unie a mezinárodní spisovatelé; podporují jeho právo na svobodný projev - zatímco druhý je ignorován, anebo se mu dokonce tvrdí, že je trestán po zásluze!

To je velmi špatná zpráva: jde-li o svobodu projevu, musí to být všechno nebo nic. Buď svobodu projevu máme, anebo ji nemáme. A pokud má mít svobodu projevu jeden autor, ale druhý nikoliv, znamená to, že svobodu projevu nemáme.

Proces s tureckým spisovatelem Orhanem Pamukem za to, že "veřejně pošpinil tureckou totožnost" je skandální. Stejně skandální je uvěznění Davida Irvinga v Rakousku za popírání holocaustu, píše Brendan O'Neill v časopise Spiked Online.

Ještě před nedávnem se zdálo, že se americkým konzervativcům daří přesvědčovat svět, aby přijal jejich myšlenky. Po pádu berlínské zdi opustilo mnoho zemí socialismus a přijalo volný trh a reaganovské myšlenky jako finanční pobídky, individualismus a odpovědnost. Zdálo se že americký konzervatismus vítězí. Avšak dnes se cítí američtí konzervativci zcela osamoceni. Jde o podstatné rozdíly v pojímání ekonomiky, zahraniční politiky, zločinnosti i morálky, míní Gerard Alexander v článku, zveřejněném v americkém konzervativním časopise The Claremont Review of Books.

Slovensko má za sebou búrlivý rok. Naplno sa v dobrom, no najmä v zlom prejavili dôsledky tzv. reforiem.

Ukázalo sa, že slovenskí, predovšetkým vládni politici na všetkých úrovniach rýchlo "zabúdajú" na minimálne demokratické pravidlá a slovenskú politiku naplno ovládajú len úzke osobné ekonomické záujmy. Korupcia, mafiánske metódy, zneužívanie verejných funkcií a minimálna transparentnosť sú základnými charakteristikami slovenského verejného života. Štátna moc začala zároveň systematicky potláčať občiansku spoločnosť, ignorovať oponentov a vytvárať atmosféru všeobecného nezáujmu o politiku.

Makroekonomickej politike vlády treba priznať úspech vo vytýčených cieľoch. Rastú daňové príjmy, zvyšuje sa rast HDP, kurz koruny je stabilne silný, rastie aj produktivita práce, hoci zaostáva za pomerne rýchly rastom priemernej mzdy. Zvýšil sa aj prílev zahraničného kapitálu a rating splácania záväzkov podľa popredných agentúr a medzinárodných finančných inštitúcií. Napokon, väčšinové médiá sú týchto informácií plné. Otázka však je, či práve toto má byť cieľom, a nie skôr prostriedkom.

Čteme-li o tom, že chce turecká vláda postavit před soud spisovatele Orhana Pamuka za to, že se zmínil o genocidě Arménů za první světové války, uvědomíme si dvě věci. První je, samozřejmě, anachronická brutalita tureckých zákonů. Druhá je neuvěřitelná pitomost tureckých úřadů. Pokud chtěla turecká vláda skutečně proměnit otázku těchto masakrů v živé téma, nemohla si vymyslet nic lepšího než rozhodnout se postavit jednoho z nejvýznamnějších tureckých spisovatelů před soud za to, že se o nich zmínil.

Avšak země Evropské unie mají daleko efektivnější způsob jak potlačovat informace o vlastních zvěrstvech v minulosti, míní George Monbiot v listě Guardian. Kdo například vůbec ví, jak strašlivá zvěrstva páchala v koloniích britská vláda - v Indii v sedmdesátých letech devatenáctého století a v Keni v padesátých letech dvacátého století.

Ve své knize Late Victorian Holocausts (Pozdně viktoriánské holocausty,, 2001), dokumentuje Mike Davies, že v sedmdesátých letech devatenáctého století vyvolala britská státní politika v Indii sérii hladomorů, kdy zahynulo hladem 12 až 29 milionů Indů.

Zrušení pořadu ČT Bez obalu se připisuje tlaku politiků, zejména ze strany ministerského předsedy Paroubka. Rozčilení ODS nad zrušením pořadu je ovšem farizejské, protože čím míň buranství jejich poslanců divák uvidí na obrazovce, tím lépe pro stranu a její šance.

To je ale jen malá část možné pravdy. Současná politika, a to nejen česká, je přece založena na manipulaci veřejného mínění, přičemž součástí procesu (dostat se k moci nebo se u ní udržet) je i snaha ovlivnit co nejvíce obraz té či oné strany ve sdělovacích prostředcích. Linie soukromých sdělovacích prostředků je ovšem určena jejich vlastníky, a tak terčem těchto snah je veřejnoprávní televize a případně rozhlas pokud existují vedle sebe.

Vyváženost veřejnoprávní televize je ovšem poněkud diskutabilní v zemi, kde pravice dává nálepku "levicový" každému názoru, s nímž nesouhlasí nebo "komunistický", pokud se jí zdá obzvlášť nebezpečný.

Jan Matonoha ve svém článku zmiňuje (mimo jiné) nepříliš dobrou zkušenost se službami ČSA. Cituji:

"Na vánoční svátky jsem letěl přes Amsterdam se společností ČSA domů. Do Prahy jsem dorazil oproti letovému řádu o 18 hodin později. Jakkoli noc strávená vpředvečer Štědrého dne zásluhou ČSA na amsterdamském letišti sotva může soutěžit se zázračným přežitím Jana Čulíka na palubě letadla téže společnosti (viz jeho nedávný článek v LN), pocity vřelé národní sounáležitosti příliš nepovzbudí. Jakkoli politováníhodné, může se stát, že vinou chabé organizace je na poslední let daného dne vyslán pilot, který překročil počet hodin nalétaných v kuse, a musí tudíž přenocovat v Amsterdamu. A pasažéři s ním, na rozdíl od něj však v letištní hale.

V říjnu 2005 přispělo celkem 124 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 23 306 Kč. (Viz apel Jana Čulíka "Proč to nejde".) Příjem z reklamy byl 8000 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 904.24 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než devět tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.