Podobně se ovšem chovají i české tzv. demokratické politické strany, které tu a tam najdou "odvahu" ke kritice poměrů na Kubě či v Bělorusku, zarytě však mlčí k americké praxi mučení a nelidského zacházení s vězni v Guantánamu, k "vedlejším produktům" nesmyslné války v Iráku, jimiž jsou tisíce civilních obětí, či k "nestandardním postupům" v jiných místech světa, kde se za zástěrku ochrany demokracie schovává obyčejná svévole páchaná vojenskou silou podpořenou politickou mocí.

Jediná strana, která našla odvahu kritizovat tyto poměry, byla zatím jen Strana zelených, když v tomto smyslu před nedávnem vyzvala (ovšemže bezúspěšně) k protestu ministra zahraničí Cyrila Svobodu. "Demokratické" parlamentní strany kritizují porušování lidských práv jen tehdy, když se to z hlediska politické "únosnosti" může.

Jednooké stanovisko výše zmíněných organizací tak bohužel nelze vnímat jako upřímnou starost o lidská práva; spíše jde o starost o pozornost ze strany donátorů, kteří je financují a jimž se jejich zavřené oko líbí.

(Článek vyjde v příštím vydání týdeníku A2)

(Autor je členem Strany zelených)