|
29. 12. 2005
Způsobuje zbožnost bohatství?Jonathan Gruber, ekonom na Massachusetts Institute of Technology, tvrdí, že pravidelné chození do kostela vede k lepšímu vzdělání, vyšším příjmům a nižší pravděpodobnosti rozvodu. Z jeho studie (která se zabývala nehispánskými, bílými Američany několika různých náboženských vyznání i ateisty) vyplývá, že zdvojnásobíte-li své návštěvy kostela, zvýší se vám příjem až o 10 procent. |
|
Už před sto lety argumentoval Max Weber, že podstatou evropské prosperity je tzv. "protestantská pracovní etika" (do nebe se dostanou jen na zemi ekonomicky úspěšní protestanti, proto stoupenci tohoto náboženství usilovně pracovali, aby dokázali, že jsou hodni spasení... A vskutku: protestantské země jsou většinou hospodářsky daleko rozvinutější než země katolické.) Na mikroekonomické úrovni dospělo několik studií k závěru, že zbožnost vede k snižování zločinnosti, narkomanie a dalších společenských zel. Ovšem ze skutečnosti, že lidé, kteří chodí často do kostela, mají vyšší příjmy než nevěřící, nevyplývá, že zbožnost způsobuje bohatství. Je totiž možné, že bohatší lidi častěji chodí do kostela. Lidé, kteří jsou disciplinovaní, možná usilovně pracují a zároveň - bez souvislosti s tím - pravidelně chodí do kostela. Sociologové už dávno argumentují, že lidé pravděpodobněji chodí do kostela, pokud do kostela chodí většina příslušníků jejich obce. Je také známo, že lidé, kteří žijí v etnických ghettech, jsou chudší než lidé, kteří žijí v etnicky rozrůzněném prostředí. Gruber argumentuje, že chození do kostela zvyšuje bohatství věřících zřejmě několika možnými způsoby. Chození do kostela plodí "sociální kapitál" - síť vztahů, v jejichž rámci si jednotliví věřící vzájemně důvěřují. Existence takového "sociálního kapitálu" byla podle Francise Fukuyamy nesmírně důležitá při vzniku moderní americké ekonomiky. Jak mohl v době miminální komunikace, řekněme v polovině devatenáctého století, věřit v Americe podnikatel, že ho jeho spolupracovník, vzdálený tisíc kilometrů, neokrádá? Zárukou pro něho byla spolupracovníkova příslušnost k téže církvi. Důvěra znamená, že jde podnikání lehčeji - není třeba nákladných právních a byrokratických záruk. Chození do kostela je možná efektivním způsobem jak vytvořit mezi lidmi důvěru. Jinou možností podle Grubera je, že příslušnost k církvi vytváří vzájemnou emocionální a možná i finanční podporu. Pokud věřící přijde o zaměstnání, je velmi pravděpodobné, že mu jiní příslušníci kongregace rychle pomohou najít jiné. Časté chození do kostela také vede k lepším studijním výsledkům. Roli při tom mohou hrát různé náboženské školy. Náboženská víra také možná podle Grubera znamená, že věřící jsou v menším stresu než nevěřící, a tak jsou lépe vybaveni pro dosažení úspěchu. Podrobnosti v angličtině ZDE Pozn. red.: Některé další tituly odborných článků, publikovaných Jonathan Gruberem, působí v rámci kontextu výzkumu daňového systému, veřejného zdravotního pojištění a výzkumu ekonomiky tabákové spotřeby, kterým se především Gruber zabývá, spíše úsměv:
|
