Mám totiž vážné obavy, že dnešní mladí lidé nemají čas na nic jiného než vydělávat peníze, protože při svém pracovním nasazení nic jiného nestihnou. Dnes lze za peníze koupit téměř všechno. Kromě skutečných přátel, kamarádů, a jiných zbytečností. Nechci autora závistivě nálepkovat, ale snad jen trochu politovat. Má peníze, asi dost peněz, ale nemá čas na to aby se mohl zamyslet.

A když, tak jen nad tím, jak získat místo nad sebou, aby tak získal víc peněz. Měl by se občas rozhlédnou kolem sebe. Uviděl by, že managerem, nebo správcem sítě nemůže být každý, že jsou také prodavačky, skladníci, doplňovači zboží, nezaměstnaní, kteří by chtěli pracovat, a i tito lidé by měli mít právo na slušnou mzdu, za svoji práci, a neměli by dostávat almužnu ve výši 10 000 - 11 000 Kč. hrubého, za kterou se dá dost těžko žít. I oni totiž často pracují víc než osm hodin denně, pracují o sobotách a nedělích. A vybrat si nemohou, protože kdyby nesouhlasili, dostanou okamžitě výpověď.

Přidám svůj příběh, bude jen krátký. Je mi 59 let, před pěti lety jsem musel na operaci páteře, a od té doby jsem bez práce. Důvod je prostý, k čemu by komu byl chlap, který už má nejlepší léta za sebou, když máme dost mladých, ty můžeme najmout za nejnižší možnou mzdu, a eventuelně je po třech měsících vyhodit, a najmout jiné. Tak se to dnes běžně dělá.

Moje žena je podobný případ. Je jí 48 let, práce se občas naskytne, ale cena té práce je maximálně 10 500 Kč hrubého. A nesmí se stát, že během tří měsíců onemocní, protože ji okamžitě vyhodí. Musím říci, že naše letošní vánoce byly nejsmutnější za celý život. Žádná naděje, žádná budoucnost.

Ale pan autor tohle vůbec nevnímá, nemá čas to vnímat. A když náhodou uvidí bezdomovce, nebo jiného člověka v nouzi, řešení je nasnadě. Jednoduché řešení mu ukáže i televize. Vezmeme pár lidí co nemají kde spát, dáme jim večeři, a k tomu šálu nebo spacák, a naše svědomí může být na celý rok klidné. Jestli ti lidé zítra zmrznou, to už nikoho nezajímá. My musíme vydělávat peníze na nové auto, nový bazén, atd. atd.

Držím palce panu autorovi, aby si během své kariéry našetřil dost peněz, aby až za deset, patnáct let přijde o práci, měl z čeho žít, protože s lidskou solidaritou on nepočítá. Ani nemůže. Sám ji totiž nezná.

Závěrem snad jen tolik. Zkušenosti s minulým režimem mám já, ale on, vzhledem ke svému věku jich mnoho mít nemůže. Byl bych moc rád kdyby svoje sobectví, individualismus, a touhu po penězích nepřičítal komunistům, ale jen a jen sobě. Bylo by to slušnější a pravdivější.