29. 12. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
29. 12. 2005

Británie 2005

Rok 2005 byl v Británii rokem četných politických překvapení. Největším z nich snad bylo, že se britským konzervativcům nakonec podařilo přeskočit celou jednu generaci a zvolit si nového mladého šéfa, Davida Camerona, a přijmout tak podstatné změny. Nad rokem 2005 v Británii se zamýšlí Jan Čulík.

psáno pro ČRo 6

Rok 2005 začal - jak se dělo už často - opakovaným napětím mezi premiérem Tonym Blairem a ministrem financí Gordonem Brownem, který pořád doufá, že ho bude moci nahradit. V lednu 2005 vyšla kniha, která tvrdila, že ministr financí Brown řekl Blairovi, že mu už nevěří ani slovo. Tato kontroverze hned začátkem ledna 2005 zastínila velkou reklamní, předvolební kampaň Labouristické strany.

Všechny tři hlavní britské politické strany se v roce 2005 začaly připravovat na všeobecné volby. Ty se pak konaly 5. května. Konzervativci v předvolební kampani především obviňovali labouristickou vládu, že nesplnila své volební přísliby. Šéf konzervativců Michael Howard široce medializoval problémy britského státního zdravotnictví na případu jedné pacientky, jejíž operace ramene byla několikrát zrušena. V britském zdravotnictví pacienti často dlouho čekají na operace.

K největšímu předvolebnímu konfliktu v parlamentě došlo mezi Dolní a Horní sněmovnou. Horní sněmovna opakovaně odmítala schválit nový Blairův zákon o prodloužení doby, po niž má být přípustné zadržovat bez soudního obvinění osoby podezřívané z terorismu. Ke kompromisu došlo až po dvou dnech usilovného jednání.

Všeobecné volby labouristé v květnu sice vyhráli, ale se sníženou parlamentní většinou. Udrželi si 355 ze 646 křesel. Liberální demokraté dostali historicky největší počet křesel, 62, o 11 více než v roce 2001. Konzervativci získali více než třicet nových parlamentních křesel, celkem 197, volba však prohráli a jejich šéf Michael Howard se rozhodl z vedení konzervativní strany po této porážce odejít.

V rámci Blairovy restrukturalizace vlády po volbách byl do kabinetu znovu přizván David Blunkett jako ministr práce a důchodů, půl roku poté, co odstoupil jako ministr vnitra, kvůli skandálu, týkajícího se ministerské protekce pro chůvu jeho milenky. Blunkett musel pak znovu odstoupit v listopadu, kdy vyšlo najevo, že měl prospěch ze svých soukromých podnikatelských zájmů a neinformoval o tom parlament.

Konzervativní strana začala pracovat na své revitalizaci. Stínovým konzervativním ministrem financí se stal čtyřiatřicetiletý George Osborne a stínovým ministrem školství devětatřicetiletý David Cameron.

Dvě nejvýznamnější politické události léta 2005 se udály v zahraničí, když francouzští a pak holandští voliči odmítli ústavu Evropské unie. Londýn pak získal právo uspořádat Olympijské hry v roce 2012. Den poté, 7. července, došlo v londýnských dopravních prostředcích k bombovým atentátům. Toho dne byl Tony Blair ve skotském Gleneagles, kde předsedal summitu skupiny G8. Vedoucí představitelé skupiny G8 ho podpořili v jeho rozhodnutí bojovat proti násilným útokům.

Londýnské útoky znamenaly, že byla normální politika v Británii suspendována. V červenci zemřel ve věku 89 let bývalý konzervativní premiér Sir Edward Heath, jemuž v roce 1975 přebrala šéfovství Konzervativní strany Margaret Thatcherová, jíž říkal pohrdlivě "Ta ženská!" a nikdy jí to nemohl zapomenout. V srpnu zemřel na infarkt při výletě do hor bývalý labouristický ministr zahraničí Robin Cook, který z vládní funkce v roce 2003 odstoupil na protest proti americko-britskému útoku na Irák. Předtím v březnu 2005 zemřel téměř ve věku 93 let bývalý labouristický premiér James Callaghan, který v Británii vládl až do roku 1979, kdy se dostala k moci Thatcherová.

Na podzim se vrátila do Británie normální politika s návratem pravidelných výročních sjezdů tří hlavních britských politických stran. Tony Blair na sjezdu v Brightonu v září pronesl svůj dvanáctý projev jako šéf Labouristické strany, avšak média zaujal především skandál, kdy zřízenci doslova vynesli ze sálu dvaaosmdesátiletého labouristického aktivistu, Waltera Wolfganga, který si dovolil během projevu ministra zahraničí Jacka Strawa, hájícího britskou politiku vůči Iráku, vykřiknout "Nesmysl." Labouristická strana se Wolfgangovi posléze omluvila.

Konzervativci během podzimu volili nového šéfa své strany. Nakonec se jím stal dosavadní outsider, devětatřicetiletý David Cameron, který vystupováním silně napodobuje Tonyho Blaira. Po Cameronově vítězství začátkem prosince získali po řadě let poprvé konzervativci volební náskok nad vládnoucími labouristy.

Rok 2005 skončil tak, jak začal -- spory mezi premiérem Blairem a jeho soupeřem, ministrem financí Gordonem Brownem ohledně reformy starobních důchodů a rozpočtu EU. V prosinci se Blair stal terčem útoků v parlamentě vzhledem k tomu, že se vzdal velké části britské slevy na příspěvky do Evropské unie. Blair to hájil argumentací, že je zapotřebí finančně stabilizovat nové členské země evropské organizace.

Postavení britského premiéra Tonyho Blaira je nyní dost podstatně oslabeno a je zřejmě jen otázkou času, kdy konečně převezme premiérskou funkci Gordon Brown. Je velkou otázkou, zda se Brownovi podaří v příštích volbách zvítězit nad mladým konzervativcem Cameronem. Dosavadní průzkumy veřejného mínění jsou v tomto smyslu skeptické.

Přitom je však politika britských labouristů i konzervativců v současné době velmi podobná. To, že se konzervativci stali rázem populární, jakmile se v jejich čele objevil mladý politik, ukazuje, do jak značné míry je dnes politika určována mediálními povrchnostmi. Anebo snad se britští voliči domnívají, že ať už budou mít konzervativci jakýkoliv program, mladý politik ho bude schopen komunikovat a realizovat energičtěji.

                 
Obsah vydání       29. 12. 2005
29. 12. 2005 Pravidlo "Drž hubu a krok" platí stále (ne-li víc než jindy) a ani dnes nezní vtipně "Jana  Veselá"
29. 12. 2005 Ministr Rath má pravdu -- privatizace nemocnic může představovat velké nebezpečí Jan  Žižka
29. 12. 2005 Svítá na lepší časy Štěpán  Kotrba
29. 12. 2005 * * * Jan  Pavel
29. 12. 2005 Způsobuje zbožnost bohatství?
29. 12. 2005 Flexibilita není všechno
29. 12. 2005 Chirurg, kterého vyhodili čeští demokratičtí revolucionáři... Miroslav  Polreich
29. 12. 2005 Zahleděni do sebe, nevidíme potřeby potřebných Miloslav "Kraken" Junek
29. 12. 2005 V době "vlády KSČ" se skutečně stávkovalo Stanislav A. Hošek
29. 12. 2005 Karolina Světlá a zkřehlý houslista Karel  Moudrý
29. 12. 2005 Británie 2005 Jan  Čulík
29. 12. 2005 Kdo ovládá ekonomiku? Tomáš  Krček
29. 12. 2005 Krade nám někdo exkrementy? Jiří  Škuba
29. 12. 2005 Pud sebezáchovy? Jiří  Martišek
24. 12. 2005 Česká sekce BBC přece jen končí...
16. 12. 2005 Kompletní Johann Sebastian v rozhlase
29. 12. 2005 Novoroční ohlédnutí Miroslav Václav Steiner
29. 12. 2005 Světová ekonomika a globální problémy lidstva Stanislav  Heczko
23. 12. 2005 Vánoční a novoroční vydání Britských listů
27. 12. 2005 2006 - pátrejte více po vlastní identitě Bohumil  Kartous
25. 12. 2005 Láska ve věku neurologie
28. 12. 2005 Mají pětatřicátníci v Česku dnes zhoubný vliv? Jan  Bím
28. 12. 2005 Masová mediální kultura je mrtvá...?
24. 12. 2005 O českých špionech v 16. století Václav Vratislav z Mitrovic
27. 12. 2005 Svoboda projevu v Evropě: Musí to být buď všechno, nebo to není nic
27. 12. 2005 Američtí konzervativci: Proč nám Evropané nerozumějí a jak to napravit?
27. 12. 2005 Slovensko 2005: Zlých dvanásť mesiacov Braňo  Ondruš
28. 12. 2005 Turci se nenaučili popírat genocidu v minulosti tak dobře jako Britové
28. 12. 2005 Pane Pehe, novinářovou povinností není stranickost, ale mravnost Jiří  Jírovec
28. 12. 2005 Jak se bránit proti Českým aeroliním a jiné byrokracii Jiří  Jírovec
11. 12. 2005 Hospodaření OSBL za listopad 2005
22. 11. 2003 Adresy redakce