29. 12. 2005
Novoroční ohlédnutíJe zvykem hodnotit novou vládu po 100 dnech. Česká republika se blíží, pomalu, ale jistě, prvnímu století své existence. Samozřejmě nic nevznikne ze dne na den, jejímu vzniku předcházela desetiletí politického vývoje. Proto je možná zajímavé, podívat se, co se dělo u nás před sto lety. Čas vše mění, i časy, napsal před více než sto lety klasik. `Dvě zbraně máme, knihu jen a školu,` napsal Jaroslav Vrchlický před sto lety. Jako inženýr mohu doplnit: byla to doba obrovského rozvoje vědy a techniky právě v Čechách, ta kniha a škola působily už dlouho před tím. Snad všechny dnes významné obory českého průmyslu a techniky mají své kořeny na začátku minulého století. Jména jako Škoda, Pilsner Urquell, Praga, Česká Kolben-Daněk, znamenaly už v Rakousku-Uhersku špičku tehdejšího průmyslu. Politika zůstávala jako vždy daleko za vývojem hospodářským. |
Pozdní feudalismus rakousko-uherského mocnářství si sotva mohl poradit s živelným vývojem techniky a hospodářství, k tomu chyběla rakouskému úřednictvu znalost základů těchto oborů, jejich vzdělání bylo orientováno velmi úzce na právnické otázky. Mnohé z toho přežívá dodnes. Naprosto nepřeháním, když tvrdím, že průmyslu a obchodu dominovali čeští obyvatelé říše Rakousko-Uherské, jejich politické postavení bylo naproti tomu zcela podřadné; tento konflikt byl nejvýznamnější složkou vedoucí k rozpadu ztuhlé a neproduktivní monarchie. Českou veřejností tehdy procházel příkop, dělící zastánce konzervativnějších názorů, doufajících ve schopnost reformy říše Rakousko- Uherské a zastánce radikálního českého osamostatnění. Tehdy asi nebylo dost dobře možné prosazovat české zájmy vůči německo-nacionálním úředníkům říše, proto nelze měřit tehdejší českou politiku dnešními měřítky. I dnes očekávám proto výtky, pokusím-li se sdělit názory svého dědečka a tatínka. Oba se shodli v tom, že ve spolkové republice, která se dnes jmenuje Rakouská, by bývalo bylo i místo pro spolkové země Čechy, Morava, Slezsko a Slovensko. Že se nic takového nestalo, je zásluhou především německých ale i jiných nacionalistů, došlo to tak daleko, že můj tatínek po návratu z italské fronty musel bojovat o Těšínsko. Pro něj skončila 1. světová válka teprve na podzim 1921. Dnes lze pouze spekulovat o tom, jak by taková spolková republika dokázala vzdorovat nacismu, zda by bývala zabránila II. světové válce. To, že jsme se se Spolkovou republikou Rakousko sešli teprve ve sjednocené Evropě, může být přehlídkou ztraceného času, ale je to především šance skončit s třenicemi minulého století, upřít svůj zrak společně do nového tisíciletí. Nacismus byl největší možnou politickou nehodou 20. století, podmíněn byl mnoha faktory, které se téměř náhodně protínaly v kritické době. Něco takového nelze v evropské budoucnosti už nikdy připustit. |