29. 12. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
29. 12. 2005

Karolina Světlá a zkřehlý houslista

Zkřehlý houslista v labyrintu stanice metra Karlovo náměstí, ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají, přestal hrát vánoční koledu uprostřed skladby, uprostřed tónu.

Rukavicemi s ustřiženými pletenými prsty uložil nástroj do pouzdra s několika mincemi. Za pár okamžiků odtloukly věžní hodiny na kostele půlnoc z 23. na 24. prosince roku 2005. Alespoň si to myslím.

Když zvony zmlkly, nebyly uloženy do pouzdra na housle, v němž Král Šumavy nosíval samopal, jak víme z filmu. Zvony se neukládají do pouzder na housle, ba ani na zvony. Nanejvýše odlétají na krátkou dobu do Říma.

Vánoční koncert bez obecenstva skončil. V pochmurném a sinavém osvětlení pouličních lamp nad nejezdícími schody, orámována zčernalými větvemi stromů, třeštila kamenné, zářící oči Karolina Světlá, které někdo, snad ze samé vděčnosti, urazil kus kamenného nosu.

Jedné z národních spisovatelek se žádný cestující vystupující ze stanice metra Karlovo náměstí, ukončete nástup a výstup, jinak hrozí uražení nosu, nevyhne. Na jedné straně Karolina Světlá v životním provedení, v letech mladších, na straně druhé busta v letech zralejších.

U mladší Karoliny kouřily tři schoulené postavičky nadějné mládeže zapovězenou trávu a na případnou otázku z jiného světa: "Vyjmenujte tři romány této slavné národní spisovatelky," by jistě neodpověděly, kdoví zda by dokázaly vyjmenovat samu literátku našeho národně-feministického probouzení, natož tři její romány.

U té kamenné ženské se zkrátka tři postavičky naší nadějné mládeže zastavily náhodně, za účelem zákonně sporného požívání marihuany.

Chudý, promrzlý houslista, odlétl zřejmě jako anděl k nebesům, protože z labyrintu metra nevyšel, ledaže by vstoupil na zavřené nástupiště a odjel nejezdícím vlakem do stanice Anděl, což se vzhledem k bdělosti a ostražitosti orgánů Městské hromadné dopravy, jejichž revizorská spravedlnost je spravedlností boží, proti níž není odvolání, nemohlo samozřejmě stát.

Tři postavičky nikam neodlétly, zřejmě už v Ráji byly, nebo alespoň usilovně pracovaly na cestě k němu.

Zmíněná scenérie Velkého divadla svět utkvěla v paměti zřetelněji než předvánoční zmítání velryby nákupu a především prodeje. Český básník Ivan Diviš prohlašoval a také v Teorii spolehlivosti napsal, že obchodní dům Máj v Praze mu připomíná kopulaci velryby s vorvaněm. V básnické licenci použil jadrnějšího výrazu.

Dne 25. prosince vyvrhla mohutná velryba pražských Vánoc své vyprázdněné vnitřnosti do pražských popelnic a do Tří králů můžeme očekávat, že vyplivne i posmutnělé vánoční stromky, čímž bude na rok ukončeno vraždění kapřích a lesních neviňátek.

V Bavorsku, kde jsme žili neméně jako tady, jedí na Štědrý den tradiční klobásy, což má přinejmenším tu přednost, že klobása se cestou na slavnostní stůl nezmítá v přeplněné kádi v boji o lok života v poloze potápějícího se korábu.

Jako dítě jsem donutil rodinu, aby se vydala, v čele se mnou, ke břehu Vltavy, a pustila kapra z vany do vln národní řeky, pevné součásti symfonické básně Má vlast. Později jsem už tolik útlocitnosti neprojevoval a mohl bych lhát, že se tak stalo s rostoucím ekologickým uvědoměním, neboť jsem poznal, jaký masakr působí té vodě rozvinutý socialistický průmysl. Jeho rozvoji podléhali lidé s kapry ve smeknutém šiku.

Lidé a kapři celého světa, spojte se!

Ostatně -- všechny mé vzpomínky na romantické rybáře vysedávající na romantických pramičkách pod Karlovým mostem jsou spojeny s obrazem hluboce zadumaného muže, muže smířeného s osudem toho, který se nikdy nedočká.

Ještě nikdy jsem nevnímal Vánoce tak konzumně jako letos, což s objektivní realitou nemusí mít pranic společného. Dokonce se mi zdálo, že ani v obchodních domech, které jsem navštěvoval v případech nejvyšší nouze a nezbytí, už ani neřvou v decibelech technoparty písně jako "Nám, nám, narodil se". Prodej a nákup se zredukovaly na svou samu podstatu a banky v návalu posledního zoufalství nabízely už půjčky na půjčky a půjčky na půjčky půjček pod všeobecným heslem: Po nás potopa. Zkrátka, zdá se, že jsme už definitivně zredukovali hru na nákup a zaplnění popelnic obaly a svátečními papíry, na nezbytnou míru ve směru mezihry Vánoc, jako nezbytné záminky.

Utvrdila mne v tom i rozjařená společnost jinak skvělé staroměstské kavárny, která si o Štědrém dnu zpívala Suchého Pramínek vlasů, Matuškovu Terezu a parodii na spolužití s našimi vietnamskými bližními, aby po půlnoci spustila typický vánoční chorál o Kaťuše, která vychadila na pěsňu zavadila. Ještě nikdy jsem nebyl Jeruzalému tak blízko.

Nebýt proudu lidí, vycházejících od svatého Jakuba, kde půlnoční mši celebroval světící biskup Václav Malý, nepřekvapil by mne ani šik žižkovských žen, vyrážejících udivit každoročně náš pracující lid živým obrazem pod prvomájovou tribunou.

Vánoce betlémské hvězdy, spotřebního šílenství a Kaťušy z druhé světové války.

Němci mají výstižné úsloví: "Peníze nečiní člověka šťastným, ale uklidňují."

Už v prvních letech emigrace (čili nedovoleného opuštění socialistické republiky) jsem pochopil jeden z největších smutků člověka. Emigranti žádající politický asyl z pohnutek výhradně hospodářských (bylo takových žadatelů podle mého názoru asi tak 97 % ), prožívali v neuvěřitelně krátkém čase jedno z největších a nejhlubších zklamání své pozemské existence. V neméně neuvěřitelně krátkém čase se stávali majiteli barevného televizoru, ojetého automobilu světové značky a Tuzex nalézali na každém rohu.

A v té chvíli přicházel nezhojitelný šok: motivace vyhasla a život ztratil smysl. Obvyklým postupem bylo zaplacení výkupného (tuším 5000 západoněmeckých marek) a omluva soudruhu Husákovi. Následovaly cesty do vlasti doprovázené přátelskými pohovory v Bartolomějské a předvádění nabytého majetku závistivým krajanům.

Život opět nabyl smyslu.

Vzduch v zemi, nebo alespoň v Praze roku 2005 mi začíná připomínat onu nesnesitelnou tíži bytí s vědomím, že doma už máme všechno. Ale ani počítač, ani domácí televizní kino, ani nejplošší televizní obrazovka, nám nenadělují štěstí.

Jen neméně nesnesitelné zklamání. Jak závidět v takové prekérní situaci bližním -- jak je dohnat k závisti?

Zklamu vás, bližní, tato noc nebude krátká. A žádný Jonáš vržený přes palubu nenasytí biblickou velrybu, chrlící náš rozmar a zklamanou pošetilost.

Až půjdu dnes večer z labyrintu metra s pevnou nadějí, že i dnes večer z něj úspěšně vyjdu, řeknu kamenné soše s exaltovaným pohledem pískovcových očí:

"Karolino Světlá, rozená Johanno Rottová, provdaná Mužáková, to že jsi napsala Kříž u potoka, Černého Petříčka nebo Lesní pannu, se lze doučit. Ale nebude příčinou Tvého celoročního sošného smutku přece jen ten Jan Neruda, kterému jsi tak marně psala dopisy? Už za tu zklamanou naději ti, holka, ten pomník patří."

A dodám politicky aktuálně:

"Ale copak dnešní magistrát donutíš, aby park na Karláku byl parkem Karoliny Světlé a Jana Nerudy?"

Co by tomu řekla mládež? Tři postavičky a jeden zklamaný houslista? Tolik žádný magistrát ve jménu obrození nemůže riskovat.

A budu dumat, co jsem tím vlastně myslel.

                 
Obsah vydání       29. 12. 2005
29. 12. 2005 Pravidlo "Drž hubu a krok" platí stále (ne-li víc než jindy) a ani dnes nezní vtipně "Jana  Veselá"
29. 12. 2005 Ministr Rath má pravdu -- privatizace nemocnic může představovat velké nebezpečí Jan  Žižka
29. 12. 2005 Svítá na lepší časy Štěpán  Kotrba
29. 12. 2005 * * * Jan  Pavel
29. 12. 2005 Způsobuje zbožnost bohatství?
29. 12. 2005 Flexibilita není všechno
29. 12. 2005 Chirurg, kterého vyhodili čeští demokratičtí revolucionáři... Miroslav  Polreich
29. 12. 2005 Zahleděni do sebe, nevidíme potřeby potřebných Miloslav "Kraken" Junek
29. 12. 2005 V době "vlády KSČ" se skutečně stávkovalo Stanislav A. Hošek
29. 12. 2005 Karolina Světlá a zkřehlý houslista Karel  Moudrý
29. 12. 2005 Británie 2005 Jan  Čulík
29. 12. 2005 Kdo ovládá ekonomiku? Tomáš  Krček
29. 12. 2005 Krade nám někdo exkrementy? Jiří  Škuba
29. 12. 2005 Pud sebezáchovy? Jiří  Martišek
24. 12. 2005 Česká sekce BBC přece jen končí...
16. 12. 2005 Kompletní Johann Sebastian v rozhlase
29. 12. 2005 Novoroční ohlédnutí Miroslav Václav Steiner
29. 12. 2005 Světová ekonomika a globální problémy lidstva Stanislav  Heczko
23. 12. 2005 Vánoční a novoroční vydání Britských listů
27. 12. 2005 2006 - pátrejte více po vlastní identitě Bohumil  Kartous
25. 12. 2005 Láska ve věku neurologie
28. 12. 2005 Mají pětatřicátníci v Česku dnes zhoubný vliv? Jan  Bím
28. 12. 2005 Masová mediální kultura je mrtvá...?
24. 12. 2005 O českých špionech v 16. století Václav Vratislav z Mitrovic
27. 12. 2005 Svoboda projevu v Evropě: Musí to být buď všechno, nebo to není nic
27. 12. 2005 Američtí konzervativci: Proč nám Evropané nerozumějí a jak to napravit?
27. 12. 2005 Slovensko 2005: Zlých dvanásť mesiacov Braňo  Ondruš
28. 12. 2005 Turci se nenaučili popírat genocidu v minulosti tak dobře jako Britové
28. 12. 2005 Pane Pehe, novinářovou povinností není stranickost, ale mravnost Jiří  Jírovec
28. 12. 2005 Jak se bránit proti Českým aeroliním a jiné byrokracii Jiří  Jírovec
11. 12. 2005 Hospodaření OSBL za listopad 2005
22. 11. 2003 Adresy redakce