Ekonomika

Američtí konzervativci jsou přesvědčeni, že zdravé moderní hospodářství je tak složité a inovativní, že je nutno, aby byla většina ekonomických rozhodnutí činěna v soukromém sektoru. Vláda je tady od toho, aby vynucovala pravidla hry a aby do omezené míry prováděla přerozdělování finančních prostředků. Když dělá vláda víc, vznikají nevýkonné předpisy a byrokracie, které expanduje a nikdy se nic nenaučí.

Avšak většina Západoevropanů se obává, že trh neuspokojí jejich potřeby a zájmy. Tito lidé zastávají neotřesitelný názor, že vláda je v hospodářském životě nenahraditelným aktérem. I když jsou donuceni v důsledku hospodářské krize privatizovat podniky, vedoucí evropští politikové málokdy zásadně kritizují vládní intervencionismus a málokdy se pozitivně vyjadřují o volném trhu. Není překvapující, že nálepky jako "thatcherovský" a "neoliberální" jsou v Evropě urážkami. Dokonce i evropské pravicové populistické strany, jako je francouzská Nacionální fronta, často zdůrazňují význam ochranářství a sociálního státu pro rodilé domácí občany. Úsilí Evropské unie o mezinárodní konkurenceschopnost jde seshora a veškerá iniciativa pochází od státu.

Tyto názory nebyly zpochybněny ani v důsledku vážných hospodářských problémů v Evropě. A evropské hospodářské problémy jsou vážné. V Německu a ve Francii dosahuje nezaměstnanost 10 procent a v důsledku různých projektů na pomoc nezaměstnaným je pravděpodobně ještě o hodně vyšší. Za posledních patnáct let klesá hospodářská produktivita ve Francii a v Německu, ve srovnání s USA.

Důsledkem je to, že průměrný americký příjem na jednoho obyvatele je nyní asi o 55 procent vyšší než je průměrný příjem obyvatel původních 15 členských zemí EU. Nedávná švédská hospodářská studie ukázala, že kdyby měly být nyní do americké Unie přijaty Velká Británie, Francie či Itálie, každý z těchto států by byl pátým nejchudším z 50 amerických států. Irsko, druhá nejbohatší země Evropské unie, by byla třináctým nejchudším americkým státem, Švédsko šestým nejchudším. Studie zjistila, že 40 procent švédských domácností by podle amerických měřítek spadalo do kategorie chudých rodin s nízkými příjmy.

Zahraniční politika

Obrovský rozdíl v postojích existuje i v zahraniční politice. Američtí konzervativci jsou přesvědčeni, že i když někdy mezinárodní konflikty vznikají z nejistoty, z nedorozumění a vzájemného ohrožení, většinou je jejich zdrojem prostá agrese, touha po moci a nenávist. Globální spolupráce je možná, pokud jsou agresoři odstrašeni. To vyžaduje užívání síly. Demokracie se vynikajícím způsobem hodí k vynucování mezinárodního pořádku, protože je velmi nepravděpodobné, že budou porušovat zákony. Právě proto Američané tradičně podporují myšlenku integrované a asertivní Evropy.

Někteří Evropané tento názor sdílejí, včetně většiny britských a holandských a dánských konzervativců a také Blair a další labouristé. Kdysi zastávali tento názor i francouzští gaullisté a zastávají ho také španělští konzervativci kolem José María Aznara. Ale většina evropských vlád nyní praktikuje to, co Američané označují za levicovou zahraniční politiku. Evropané považují nedorozumění, nejistotu a pýchu za zdroj většiny mezinárodních konfliktů, které lze nejlépe neutralizovat ujišťováním a opatrným vyhýbáním se konfrontaci, ultimátům a hrozbám.

Domácí kriminalita

Američtí konzervativci zastávají názor, že agresivní postoj vůči mezinárodním agresorům je nutno uplatňovat i proti domácím agresorům. Člověk by očekával obdobné postoje i v Evropě, vzhledem k tamější vysoké zločinnosti. V Evropě je nyní ve většině oblastí větší zločinnost než v USA, včetně násilných zločinů. Evropané sice poučovali Američany, že sociální mír zajistí nákladný sociální stát, avšak nyní zápolí s vysokými náklady sociálního státu a zároveň i s velkou zločinností, zatímco v Americe zločinnost poklesla. Západoevropané se snaží řešit zločinnost nejen policejní prací a vězněním, ale zejména apely na multikulturalismus, vytvářením pracovních příležitostí a programy, zaměřenými na "začlenění vylučovaných lidí do společnosti". Takové programy však vytvářejí dojem, že jsou zločinci také oběti, vedou k výmluvám a k cynismu zločinců.

Soukromá morální iniciativa

Evropané si myslí, že američtí konzervativci pod sílícím vlivem náboženství chtějí, aby zákony systematicky odrážely morální imperativy. Avšak nábožensky založení Američané usilují o změnu chování především akcemi v soukromé a občanské sféře, nikoliv vládními příkazy. Vyučují osobním hodnotám, jako je odpovědnost rodiny, čistotě života, osobní disciplíně a morální jasnosti tváří v tvář nesprávnému chování. Toto je ambiciózní projekt čistě v soukromé sféře. V Evropě v podstatě nic takového neexistuje. Tam jen stát prosazuje antirasismus, multikulturalismus a ateismus.

Američtí konzervativci jsou přesvědčeni, že je svět složité místo, v němž vládne konkurence a lidská podstata a její nedokonalost v něm hrají významnou roli. V takovém světě je rozumné, aby si dobří lidé pěstovali individuální schopnosti a kvalitní charakterové rysy, aby omezovali centralizující moc (zejména vládu), aby se čelem stavěli k vážným problémům a nevyhýbali se jim, a aby trestali agresory.

Američtí konzervativci mají silný smysl pro "kmenovou" solidaritu s lidmi, kteří sdílejí jejich hodnoty. To vysvětluje, proč mají američtí konzervativci silné pouto s britskými a australskými konzervativci a dokonce i s Tonym Blairem.

Evropa opustila konzervativní hodnoty, protože Evropa "změkla" v důsledku ochranářství, sociálního státu a dalších státních dotací. V Evropě pracuje méně lidí než v Americe. V Evropě dostává třetina obyvatelstva státní finanční pomoc formou zdravotnictví, dotací na bydlení a sociální finanční podpory. Tato podpora zasahuje hluboko do středních vrstev.

V důsledku toho je v Evropě daleko větší část obyvatelstva závislá na vládních sociálních službách. Proto jsou tito lidé přímo ohroženi každým úsilím omezit státní dotace ve prospěch soukromého podnikání a soukromé sociální podpory.

Čím více nábožensky založený je Američan, tím pravděpodobněji bude hlasovat pro konzervativce. Miliony lidí jsou součástí církví a ty ovlivňují jejich názory výrazně směrem ke konzervatismu, prostřednictvím knih, kázání, rozhlasových a televizních pořadů, které jim vštěpují zásady sebedisciplíny, lidské nedokonalosti, definují jim, co je zlo, a mnoho jiného.

Naproti tomu Evropa zažila za poslední století drastický úpadek náboženské víry. Zatímco 45 procent Američanů chodí každý týden do kostela, v západním Německu to bylo v roce 1990 19 procent, v Británii 13 procent a ve Francii 10 procent a od té doby tato procenta zcela jistě dále poklesla. Ve většině evropských zemí je typický středový volič daleko méně nábožensky založený a daleko více závislý na vládě než typický středový volič v USA. Proto je americká politika daleko pravicovější a evropská daleko levicovější.

Veřejná diskuse v Evropě je monopolizována spiknutím nesmírně arogantní novinářské, intelektuální a eurokratické elity. Toto intelektuálně-novinářské spiknutí utváří politickou totožnost Evropy stejně jako její ateismus a její hospodářská závislost na státu. Mainstreamový evropský tisk zastává vůči Americe, volným trhům a robustnímu konzervatismu systematicky paranoidní a přehnané postoje.

Názory elit se ale odlišují od názorů obyčejných občanů. Ukázalo to v červnu 2005 například holandské referendum o EU: odhalilo podstatný rozdíl mezi názory občanů a novináři a politiky. Novináři a politikové podporovali euroústavu, občané ji odmítli.

Evropa se změní teprve tehdy, až se změní názory a mentalita tamějších voličů. A to bude tvrdá, dlouhá práce. Dobrou zprávou je, že se počty konzervativců v Evropě i jinde zvyšují.

Je pochybné, zda kdy Evropa dokáže přijmout pevné morální hodnoty. Avšak robustnější politické postoje může způsobit další hospodářská liberalizace. Ta by vedla k hospodářskému oživení v Evropě a k poklesu nezaměstnanosti. Tím, že by vznikly trhy, více založené na konkurenci, by zřejmě došlo k rozšíření robustních hodnot, aspoň v podnikatelské sféře.

Tržní liberalizaci a vzniku pevných morálních hodnot je možno napomoci především poukazováním na obrovské hospodářské úspěchy bývalých komunistických zemí. Dnes probíhá soutěž mezi hospodářskou svobodou ve středovýchodní Evropě - ekonomika tam roste, protože tamější méně regulované a méně zdaňované trhy jsou daleko efektivnější - a úsilím Francie, Německa a dalších západoevropských zemí vnutit novým členským zemím EU "harmonizující" byrokratická opatření. Středovýchodní Evropa se může stát poučením západní Evropě však jen v tom případě, pokud její hospodářství zůstane svobodné. Američtí konzervativci proto mají zájem o udržování akceschopnosti tržně orientovaného středoevropského sociálního modelu. Proto by USA měly nabízet těmto zemím těsnější hospodářské styky a morálně-diplomatickou podporu v jejich úsilí postavit se proti Bruselu, Paříži, Berlínu.

Druhým prostředkem jak oslabit protitržní skepsi musí být kampaň veřejné diplomacie. Tu musí provádět americké konzervativní hnutí. Tato kampaň musí ukázat Západoevropanům, že je většina jejich obav bezpodstatná. Že v Americe není chudoba, nezaměstnanost, sociální imobilita, ale že je tam vysoká kvalita života. Významnou roli by mohly hrát v Evropě blogy, které dosud zůstávají nerozvinuty. Mohly by se stát významným zdrojem odporu proti hegemonii evropské intelektuální levice. Musíme to podporovat.

Kompletní článek v angličtině ZDE