Podezřelý dáreček boží

Na Štědrý večer vrcholí svátky, které jsou symbolem toho, jak se lidstvo vyvíjí, jak samo sebe překonává a jak dokáže využít svých vlastních mýtických sklonů zděděných po našich předcích v řádu desítek a stovek generací před námi ke hmotnému užitku. Stovky miliard za vánoční dárky a několikadenní přejídání si nelze vysvětlit jinak, než že jsme z vlastní nedokonalosti udělali perpetum mobile pohánějící civilizační vývoj. Tisíce let staré součástky v něm pracují stále stejným způsobem, ale přitom jsou součástí počítačově řízené civilizace.

Jsme tak do jisté míry závislí na svých vlastních nedostatcích -- jinými slovy řečeno, přestaneme-li masivně vykupovat vánoční dárky, zhroutí se (alespoň dočasně) část trhu. Dar Vánoc a vánoční dar, to je spojník mezi legendou o vzniku křesťanství a současnou makroekonomickou veličinou. Jediná totiž metafora, která spojuje křesťanskou mytologii o narození Ježíše Krista s dnešní (ryze vánoční) funkcí ekonomického akcelerátoru, je metafora daru. Křesťanský Bůh, z jakési dobré vůle s lidstvem, nechal přijít na pozemský svět svého syna, čímž lidstvo de facto obdaroval "know how" na věčnost.

Z hlediska dnešního chápání reality šlo ovšem o obyčejné PR a direct marketing, neboť Ježíšovou prioritou číslo jedna - na tomto světě -- bylo hlásat slovo, potažmo existenci, potažmo moc boží.:)

Tato metoda je velmi úspěšná. Zatímco Mohamed, Buddha nebo Zarathustra došli k prozření zkušeností a věkem, Ježíš je vědomím slávy boží vybaven jaksi apriorně. Svou bezprostředností tak získal obecenstvo, které se postupem času rozrostlo do více než miliardového kvanta.

Toto kvantum dnes ale ve své většině uctívá návrh antimaterialistického zvěčnění v křesťanské říši boží tím, že se ke dni narození spasitele obklopí hmotou, která v křesťanské (a zejména katolické) ideologii představuje a přímo symbolizuje pomíjivost. Takový je pravdivý výsměch křesťanskému náboženství a jeho dvoutisícileté (není to už trochu dlouho?) historii. Dal jsi nám syna, tu máš DVD.:)

Despocie kultury nad jedincem podle staré receptury

PR metody Ježíše Krista se používají i dnes, což je jen další důkaz toho, že lidská společnost je prazvláštní organismus, který dokáže požírat sebe sama za účelem svého dalšího růstu. Ten se odehrává podle úplně jiných zákonů na té stejné platformě.

Dá se říct, že člověk jako jedinec se po své psychologicko -- fyziologické stránce vyvíjí úplně jinou rychlostí, než se lidstvo vyvíjí po stránce kulturní. Člověk zjevně není schopen tak rychle vstřebávat kulturní proměny, které zvláště za posledních pár století urychlily kulturní vývoj takovým způsobem, že vrstvení kulturních entit v člověku nashromáždilo vše od mýtického člověka až po elektronickou existenci. Nanotechnologie analyzují hmotu, psychoanalýza lidskou duši a všechna tato data, která o člověku odhalí jeho rysy dávnověku i dneška, jsou poskytována k vyhodnocení a záleží pouze na kultuře, jak se je rozhodne využít nebo použít.

Poslední kulturní vrstva se už natolik oddělila od své přirozené fyzické podstaty, že se na ni dokáže dívat z odstupu umožňujícího účelové nakládání s ní, se svou vlastní "opožděnou" podstatou. Kulturní inteligence lidstva naprosto převyšuje inteligenční schopnosti jedince. Ten je se svými subjektivními nedostatky předmětem objektivního nakládání a manipulace, kterou je schopen si naprosto svobodně uvědomovat a vesměs s ní také souhlasit. Nejhezčím příkladem takové manipulace jsou projekty reality show -- mocná a do značné míry všehoschopná produkce (společnost) určuje vybranému (kterémukoliv) jedinci podmínky života.

Zná jeho nedostatky, přednosti, má ho zanalyzovaného, může na něj působit v nejrůznějších rovinách. Jedinec o této manipulaci ví a přizpůsobuje se situaci tím, že se jí snaží vyhovět, protože na pravidlech a podmínkách nemá sebemenší šanci něco změnit. Samotná identita jedince je přitom naprosto podružná a bezvýznamná.

Dá se říct, že Vánoce jsou skutečnou a zdaleka nejúspěšnější reality show, které se za předem daných (kým?) podmínek spolehlivě účastní drtivá většina společnosti. Publikum se z velké zároveň účastní hry a profituje z toho zcela nadosobní produkce zosobňující společenský a kulturní systém.

Přemýšlejte, ale žádné ukvapené kroky...:)

Tahle hra je zvláštní, jak se dá ukázat na kulturních podmínkách malé ateistické země ve střední Evropě. V ČR drtivá většina lidí, kteří uctívají nějakou formu Vánoc, nejsou křesťané v náboženském slova smyslu. Kdyby tedy byly zrušeny Vánoce, zdejší lidé by si pravděpodobně našli nějaký jiný způsob, jak vyjádřit svou potřebu sounáležitosti. V tomto směru by tedy nevznikly žádné problémy.

Daleko horší by to bylo z ekonomického hlediska. Významná část trhu, hlavně trh se spotřebním zbožím, je na Vánocích přímo závislá, a taková radikální změna by zde způsobila skutečný apokalyptický chaos. Pro obchodníky jsou Vánoce často rozhodnutím o úspěchu nebo neúspěchu celého hospodaření, případně o přežití.

Jestli má dnes svátek Kristova narození nějaký skutečný význam, pak je to jeho pozice významného ekonomického faktoru. Lidé v ČR utratí ročně na oslavy příchodu Ježíše Krista stovky miliard korun z naprosto iracionálních důvodů a bylo by dozajista zajímavé zjistit, kolik z toho (a hlavně jak) by utratili i bez těchto pohnutek.

Část ekonomiky prostě funguje na tom, že jedno náboženství slaví jeden ze svých rituálů. Zároveň rozhodně není v zájmu ekonomiky, aby nastal nějaký hlubší příklon k náboženství. Skuteční křesťané rozhodně nepatří mezi ty, kteří o Vánocích nejvíce utrácejí. Obžerství, náročné materiální požadavky jsou jaksi proti asketickému charakteru všeho křesťanství.

Pro ekonomiku je zdaleka nejlepší, pokud nikdo na podstatu Vánoc nevěří a každý je považuje pouze za obdarovávací instituci.

Nemyslím, že by bylo dobré organizovat předvánoční demonstrace s pálením vánočních stromků, ani izolovat se od společnosti s okázalým neslavením vánočních svátků (autor kupříkladu pořizoval k Vánocům domácí kino). Je ale určitě dobré pokusit se uvědomit si, do jaké míry vychází vlastní jednání z individuálně kontrolovaných iniciací a do jaké míry je jen odrazem tragikomické kulturní historie a reakcí na její "požadavky". Možná to bude mít mírně negativní vliv na ekonomiku, ale blahodárný na vzrůstající distanci mezi kulturní a individuální existencí. Záleží jen na tom, jestli o to někdo stojí.