Naše výše zmíněná generální ředitelka vysokou školu ukončila ve 22 nebo 23 letech. Bakalářské studium trvá 3 roky. Takže - pokud její studium v Izraeli nebyl nějaký nalejvácký rychlokurz, ukončila studium v 26 letech. Po návratu do Prahy se chvíli rozhlížela, kde je volné místo generálního ředitele, šla se představit a místo dostala, protože asi lepší kandidát nebyl. Proboha, kde to žijeme?

Mám také vysokou školu a vím, že prvních pár let po škole jsem jenom poznával náplň své práce, poznával strukturu podniku. Pak jsem pronikal do práce kolegů a až po mnoha letech jsem poznal práci v podniku tak, abych mohl zastávat vedoucí místo. Vím přesně, že stejně tak na tom byli všichni moji kolegové.

Dnes je jiná doba - mládí vpřed. Žijeme rychle - ve čtyřiceti jsme staří, v padesáti patříme už do šrotu. A podniky se podle toho chovají. Staré pracovníky vyhazují a ti už nemají šanci dostat místo. Podle dnešních manažerů starší pracovníci nejsou dost flexibilní, nevydrží nasazené pracovní tempo. Zkušenosti nemají cenu. Kde to skončí?

Mladí mají ještě jednu velkou výhodu - nemají žádné sociální cítění, a tím pádem ani výčitky, je-li rozhodnuto vyrazit z práce staré spolupracovníky spolu s polovinou fabriky.

Orientace na mládí má až patologické rysy. Všechny reklamy v televizi jsou pro teenagery. Nevaž se - odvaž se a nakupuj -- hlavně nakupuj. Jenom teenageři nakupují bez rozmyslu. Peníze jim dávají rodiče. Nikdy v minulosti neutráceli mladí tolik jako nyní. Všichni musí mít značkové oblečení, mobil. Jinak by nebyli in. Ostatní spolužáci by se jim smáli. Musejí žít rychle.

Jakmile se osamostatní (neřku-li ožení) a začnou vydělávat, nebudou mít tolik volného času. Nebudou mít ani dost peněz -- budou si muset platit vlastní byt i jíst budou za své. Pokud neseženou místo generálního ředitele, nastanou zlé časy. Brzy zestárnou a z jejich míst je vystrnadí noví mladí. Pak půjdou do starého železa. V padesáti nebo dřív. Bude se jim to líbit??