"Žádná raketa není mírová" sdělovala nám kdysi studie Charty 77 v dobré víře po svém mírovém poslání. Jako vždy, ani toto kategorické tvrzení se nezakládá zcela na pravdě.

Probíhá vesmírný výzkum. Mimo něj rakety udělaly užitečný průlom i do světové komunikace. Mají však i podstatnou vojenskou funkci a mohou proto být i prvkem nedůvěry a ohrožení. K tomu napomáhá stále ještě existující projev slabosti, který v této výzbroji hledá posilnění své bezvýchodné ideové tendence "hledáním nepřítele" a tím absurdně i vlastní jistoty. Opírá se dále o základnu servility Hujerů. Na naší domácí scéně jsou snadno identifikovatelní. Sami se tak "statečně" zařazují - jako stoupenci základen na našem území.

Bělorusko se hádá s Ruskem ohledně ropy a v Německu začala diskuse, jestli se nemá prodloužit užívání existujících atomových elektráren. Znáte tu anekdotu, ve které se zeptají odborníka na slovy u zkoušky, co ví o mravencích? Odpoví: "Mravence najdete všude ve světě. Také v Africe. Tam někdy se potkávají se slony. Sloni..." A byl u toho, co perfektně znal...

Přečetl jsem si text výzvy "Jsme občané" a napadlo mne, že by možná bylo dobré, kdybychom se ve svém okolí poohlédli po těch nejkřiklavějších případech společenských jevů a chování, které jsou v textu kritizovány. Možná bychom tak mohli zároveň ukázat sobě i jiným, jak se dá takové výzvě rozumět a čeho všeho se může dotýkat.

S mnichovskými sestrami benediktinkami jsem se poprvé potkala na Břevnově. Slabost pro návštěvy sakrálních staveb ve mně přebila ostych, a tak jsem vyrazila na setkání, které se ve spřáteleném mužském klášteře koná několikrát do roka. Když se během něj sestry zmínily, že si k nim do Mnichova české návštěvy jezdí procvičovat němčinu, byl plán na letošní dovolenou na světě.

(Z časopisu Dobrá adresa

Reportáž zavdává dobrý důvod ke zvýšené pozornosti ze strany Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.

Televize Nova zapomněla své diváky upozornit, že v reportáži o popravě Saddáma Husajna v pořadu Střepiny, odvysílaném v neděli 7.1. 2007 večer, budou mít všichni sledující příležitost shlédnout kompletní akt exekuce diktátora.

Přeběhlíci a konstruktivní poslanci... kdo je kdo? Dají se nějak rozlišit? Zdá se, že ten kdo je pro jednu stranu přeběhlíkem, je pro druhou stranu konstruktivním státotvorcem a naopak. Zástupci obou politických táborů to jasně deklarovali změnami rétoriky v průběhu vyjednávacího maratónu po loňských volbách. Svoje postoje účelově měnili podle toho, v čí prospěch by potenciální přeběhlík-konstruktivní poslanec (dále jen P-K) spor o vládu rozhodnul. Z tábora, který by mohl být případným P-K poškozen se ozývaly výkřiky o korupci, zradě a amorálnosti. Naopak, z tábora, kterému by mohl potenciální P-K prospět, se ozývaly hlasy pochvalné, omluvné a krkolomně vysvětlující. Jiří Paroubek se nikdy netajil tím, že by se mohl v případném třetím pokusu o nějakého P-K opřít. Protistrana se této možnosti velmi obávala, což dokladovala úpornou snahou Paroubkovu pokusu zabránit. Dnes chce nějakého P-K využít pro podporu své vlády Mirek Topolánek. Přesněji řečeno, zjevně takovou podporou plánoval již při prvním pokusu; jak jinak vysvětlit, proč nehledal podporu institucionální (některé strany jako celku)?

Tak vám dnes jedu v zimním čase podzimní českou krajinou, poslouchám hudbu z rádia a tu, najednou, mimořádná zpráva: Nová vláda jmenována!

Řídím od města k městu a přemítám. Stará Paka - Nová Paka.

Začarovaný kruh české politiky se opět natočil do polohy, kdy vznikla nová vláda. Podaří se tento kruh rozetnout?

Česko má zase novou vládu, která se chystá požádat Poslaneckou sněmovnu o důvěru. Sedm měsíců trvalo, než se předsedovi ODS Mirku Topolánkovi podařilo podruhé vytvořit těleso, o kterém nikdo neví, zda získá podporu Sněmovny. Je možné uzavírat sázky, zda, odkud či kolik přeběhlíků zasáhne do dějin.

V zemi neomezené politické tvořivosti není vyloučeno nic.

Od červnových voleb připomíná česká politická scéna vtip o vyprávění partyzána úporně bojujícího se svými druhy o most s fašisty. "Celé odpoledne trvaly kruté boje, chvíli jsme drželi most my, chvíli fašisté... Když už se šeřilo a naše naděje získat most se měnily téměř v jistotu............. přišel hajný a sukovicí nás vyhnal z lesa."

Stále ještě spíše s pobavením, než se znechucením, sledují občané sedmiměsíční hrátky politických elit. Do jisté míry je to tím, že starosti jak ušetřit a přitom se i zahřát při stále se zvyšující ceně elektrické energie, prozatím převažují nad tím, zda vláda, která má mimochodem většinový podíl ve firmě, jejíž management si vyplácí milionové odměny, má nebo nemá důvěru.

V čele Organizace spojených národů stanul Jihokorejec Pan Ki-mun. Instituci, jejíž význam má v následujících letech stoupat, chce vrátit prestiž a důvěryhodnost.

Tento svět není nejlepší z možných světů. K jeho chvále budiž uvedeno, že dává lidem možnost, aby jej vylepšili. Jedním z těch, kdo k tomu bude mít osobní příležitost, je bývalý jihokorejský ministr zahraničních věcí Pan Ki-mun -- začátkem roku se stal v pořadí osmým generálním tajemníkem OSN.

Slyšet z úst prezidenta -- a ještě k tomu v novoročním projevu -- že politická situace u nás "do jisté připomíná studenou občanskou válku", aniž on sám v té souvislosti prokáže alespoň "špetičičku" sebereflexe, není pouhým projevem všeobecně známé politické arogance pana Klause, ale především výrazem jeho trvalé neschopnosti sebekritiky, s níž se po celou dobu od listopadu 1989 pohybuje v našem -- a nejen v našem - politickém prostoru.

Čeští sedláci jsou vskutku dubové a zabedněné palice. Nejen, že jim kouká sláma z bot, ale dokonce jim roste už i za ušima. A to si, prosím, říkají po vzoru svých úspěšných amerických kolegů farmáři! Český sedlák je rarita, která nemá obdoby. Hrabe se v rodné hroudě a svět mu zatím utekl, spolu s vyhlášeným selským rozumem.

Nerozumím vlastním emocím. Pociťuji smutek, že Sadam Hussain byl popraven, protože cítím, že je špatné popravit kohokoli, ale kdyby byl popraven Tony Blair, myslím, že bych pociťoval uspokojení.

Tim Hothersall, Accrington, United Kingdom

Poprava Saddama Husajna vyvolala dvě kvalitativně odlišné reakce. První, obsažená v úvodním citátu nalezeném v diskusním fóru BBC odráží přibližné pocity 95% ze vzorku 20 000 lidí. Tito lidé nebyli v žádném případě proti tomu, aby byl Husajn řádně souzen, ale zjevně ztratili důvěru ve vlastní vládu a jejího vůdce.

Tato část veřejnosti se snaží vyrovnat s tím, že z filosofického hlediska není rozdíl mezi zabíjením a mučením lidí pro tu či onu ideologii či strategický zájem.

Reportéri. "Investigativní" pořad STV, ne nepodobný tomu českému. V dobrém i zlém. S klíčovým tvůrcem, moderátorem a reportérem Eugenem Kordou, který pracoval pro Slovenskou televizi od roku 2003 pod řízením Richarda Rybníčka, a předtím 10 let jako zpravodaj televize Nova v Bratislavě, který s objevoval i na obrazovce TV JOJ , se nyní rozloučil nový management Slovenské televize. Na hodinu. Formálně dohodou. Cyničtí pozorovatelé slovenské politické scény mohou tušit, že za manipulativní práci s informacemi a pro ztrátu důvěry.

Americké letecké údery na cíle v jižním Somálsku usmrtily "mnoho" osob, uvádí se ve zprávách.

V pondělí provedla v Somálsku útok silně vyzbrojená americká helikoptéra a dvalší dva vrtulníky zaútočily na somálské cíle v úterý. Cílem útoků měli být islamisté, kteří provedli v roce 1998 bombové atentáty na americká velvyslanectví v jiných afrických zemích.

Somálský prezident Abdullahi Yusuf, sdělil novinářům v Mogadišu, že Spojené státy "mají právo bombardovat osoby, podezřelé z terorismu, které zaútočily na americká velvyslanectví v Keni a v Tanzanii." Vládní mluvčí Abdirahman Dinari řekl: "Nevíme, kolik lidí bylo při útoku usmrceno, ale podle zpráv jich bylo hodně. Většinou to byli islámští bojovníci."

Vysoký vládní mluvčí sdělil tiskové kanceláři Reuters, že podle zpráv "je v té vesnici mnoho mrtvol lidí a zvířat". Byla to první otevřená americká vojenská akce v Somálsku od devadesátých let.

Evropská unie americké útoky odsoudila.

Podle svědků zahynuli při útocích čtyři civilisté včetně malého chlapce.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Publicisté nemají slitování. A Mirek Topolánek se vlastními selháními - politickými i soukromými - ocitl v pasti jako lovná zvěř.

Těhotenství milenky, demonstrativní nesouhlas manželky, lži premiéra, neobratné a sobecké vysvětlování. Předseda vlády v demisi reagoval na zjištění novinářů sprostotou, fyzickým útokem a následnými koktavými vysvětleními, které se ukázaly při bližším pohledu jako arogantně sobecké. Talmanová si za své těhotenství nemůže sama a není tudíž pouze její soukromou věcí, jak tvrdí Topolánek. Nicméně předseda vlády bydlí nyní - pouze dočasně - u své těhotné místopředsedkyně sněmovny. Vztah Topolánka a Talmanové přitom není nový, jeho okouzlení plachým úsměvem raněné laně probíhá už v kuloárech politiky nejméně dva roky. Kdo je na vině? Politik, opilý úspěchem, penězi, vlivem, mocí, nedostatkem mravních imperativů uprostřed hedonistické společnosti? Opilý odvahou změnit zásadně, principiálně ten kus světa, jemu určený pouze ke správě? Opilý snahou postavit si pomník, pomník své velikosti, své mužnosti? Politik, který je jenom člověk - nádoba plná hříchu stejně, jako občané jím řízeného státu? A nebo média, která vytvářejí svůj virtuální svět soap opery, svět falešných očekávání Popelek i nesplnitelných úkolů pro prince na bílém koni? Svět temnných čar v pozadí? Svět hollywoodských hvězd s jejich romanticky filmovými příběhy? Svět dallaských výstřelů jako křivdy na národu ? Která vytvářejí a tleskají světu nereálných morálních imperativů v hříšné době pro oslnění mas a vytvoření pozitivní vazby občanů ke "svému" idolu? Aby pak tančili nad vchodem do pekla pro politické hříšníky?

Je legrační sledovat elitního českého novináře, jak zasvěceně komentuje osobní a čistě soukromé rodinné problémy Mirka Topolánka. Od pitomých průpovídek kolegyně z branže, bavičky Haliny Pawlovské, jej odlišoval pouze lehce moralistní tón řeči, tématicky a obsahově identické. Neuvěřitelný kýč, nefalšované pokrytectví. Bavičky blednou závistí. No představte si moralizující Halinu Pawlovskou....Bylo to skutečně šťavnaté -- bulvár vyšňořený do róby rádoby intelektuálního zamyšlení nad nosným problémem uplynulého týdne, bulvár pojatý jako dějinná událost, která teď bude čnít z archivu ČT jako významná událost druhého týdne roku 2007.

ČT ve svém pořadu 168 hodin ukázala, že pokud jí něco jde stoprocentně, tak je to schopnost hrát schizofrenní roli ve vztahu k divákovi na jedné straně a ve vztahu ke svému statu quo na straně druhé. Chytrá horákyně uměla být nahá i oblečená a přinést dar nedar.

S jistým pocitem zadostiučinění jsem si přečetl upoutávku na knihu Willa Huttona The Writing on the Wall. Dlouhodobě se znepokojením sleduji zjednodušený a silně zkreslený obraz ČLR, tak jak jej předkládají veřejnosti české sdělovací prostředky, od zpravodajství ČT po nejrůznější společenské časopisy. Pokud můžu soudit z krátkého výtahu Huttonovy knihy, jeho rozbor situace je podložený a příliš se neliší od mého.

V jedné důležité věci však sám nemám jasno -- a tou je směr postupu při případném řešení čínských problémů.

(Autor pracuje v Ústavu dálného východu FF UK jako sinolog. V letech 2000-2001 pobýval na stáži v ČLR.)

Reakce na článek pana Mesfina Gedlu "Somálsko: dávat vinu obvykle podezřelým, to je obvyklý recept na vleklou regionální destabilizaci"

Nechápu, jak pan Gedlu může fungovat mezi pomazanými hlavami na Ústavu pro mezinárodní vztahy AV ČR; myslím to jako kompliment a hluboké smeknutí. Znám osobně jednoho výzkumného pracovníka této instituce, který tvrdí, že jejich práce přirozeně netkví v pouhé publicistice, ale v přísně vědeckých metodách, jež jsou aplikovány při tvorbě souborných studií a sborníků, které však, dle mého, stojí naprosto mimo realitu, jak jsem se posléze sám přesvědčil.

O to smutnější je skutečnost, že takovéto články se dají nalézt pouze na zahraničních webech nebo na BL.

Více než 200 čtenářů deníku písemně protestovalo do redakce listu kvůli tomu, že na Nový rok deník přinesl přes celou šířku stránky tuto fotografii s titulkem: "Saddám Husajn visí v oprátce po popravě, k níž došlo v Bagdádu brzo ráno v sobotu. Fotografie byla zřejmě pořízena mobilním telefonem a získali jsme ji z jednoho arabského internetového serveru."

Uprostřed vyjádření odporu však přišlo také několik málo dopisů, které publikaci této fotografie schvalovaly, píše redaktor listu Guardian Ian Mayes, předseda Organizace tiskových obmudsmanů. Jeden čtenář, a nebyl sám, napsal: "Až budete hodnotit své rozhodnutí publikovat tuto strašlivou fotografii na titulní straně, prosím, mějte na mysli, že fotograf učinil novinářský čin, o němž by americké a britské úřady daly přednost tomu, aby byl potlačen. Vzpomínám na to, jak jste na titulní straně otiskli fotografii oběšené bosenské ženy, která tiše spáchala sebevraždu v rohu jednoho pole, další záběr, který jasně sděloval skutečnou hrůzu událostí, namísto vydesinfikované verze, jakou by nám předložily vlády. Tleskám vaší odvaze."

Vltavu bychom mohli přehradit komentáři, články a úvahami českých žurnalistů nad neschopností politiků sestavit od červnových voleb do dnešního dne vládu s důvěrou sněmovny. Vinu shledávají v jediném: v neschopnosti českých politiků, v jejich snaze zajistit si výhody pro sebe bez ohledu na zájem voličů a státu, hádat se o nesmyslech atd. atd. Opravdu tomu tak je? A co je vlastně náplní a smyslem práce politika? Kdyby se čeští novináři hlouběji a s většími znalostmi zabývali hledáním odpovědí na tyto otázky, musela by nejen podoba českých médií, ale zejména jejich vliv na politickou realitu u nás, vypadat jinak.

Opravdu je nejvlastnějším smyslem politiky a politiků rychle sestavit jakoukoliv vládu, a to bez ohledu na výsledek voleb, resp. i za situace, kdy výsledky voleb signalizují rozdělení společnosti a její zásadně rozdílné názory na další směřování státu?

Jan Čulík ve svém úvodníku "Do nového roku", srozumitelným textem doporučil mladým lidem jak v dnešní době startovat do života v Evropské unii.

Pro moji generaci, která vyrůstala v nacistické a komunistické kleci, byla taková doporučení nemyslitelná, za komunistů vlastizrádná. Reálný socialismus se snažil obyvatelům státu ( vědomě nepoužívám pojmu občan ) určovat běh života od kolébky až do hrobu. Odsoudil tím několik českých generací k víceméně pasivnímu přijímání životních modelů shůry danými ideologickými šablonami. Tento přístup k životu ještě mnohdy přežívá.

Nic na tom nemění skutečnost, že se čilým individuím podařilo i za komunismu lavírovat uvnitř úzkého systémového rámce a dosáhnout jistých osobních cílů. Někdy to šlo narovinu, někdy za cenu narušení rovné páteře, jindy protekcí, nebo švejkovinou.

Z mého pohledu a na základě vlastní životní zkušenosti považuji Čulíkův článek za dobrý kompas pro orientaci mladé generace v současné evropské společnosti . Doufejme, že si ho hodně mladých lidí přečte a vezme k srdci.

Život nedává jednotlivci možnost rozjet paralelně několik životních modelů najednou a pak zpětně hodnotit, který model byl výhodný.

Tato hamletovská otázka, kterou lze přeložit třeba jako "zda být či nebýt dbalý zákonů", vyvstává často v debatách, kde se srovnává chování občanů evropských států ve vztahu k jejich veřejnoprávním povinnostem.

Za posledních deset let se Čína proměnila v silnou hospodářskou velmoc, jedinou zemí, schopnou konkurovat Spojeným státům jako globální mocnost. Avšak britský hospodářský novinář Will Hutton ve své nové knize The Writing on the Wall i článku New China. New crisis v týdeníku Observer argumentuje, že čínské explozivní hospodářské reformy vytvářejí v autoritářském režimu jediné strany obrovské napětí a že v Číně dojde ke konfliktům.

Všechny společnosti jsou propojeny se svou minulostí. Imperiální konfuciánská Čína i komunistická Čína závisely a závisejí na představě nesmírně mocného, neomylného centra, jehož moc závisela buď na vůli nebes, anebo na proletariátu. V žádném z těchto čínských systémů nehrála významnější roli lidská práva či ústavní systém navzájem vyvážených mocenských zájmů či nějaká forma demokracie.

Když Britské listy 9. 7. 2004 prozradily utajenou snahu některých českých armádních činitelů pořídit si americkou raketovou základnu na české území, netušily, jakou kampaň to rozpoutaly. Původně to vypadalo jako horlivě tupé překročení pravomoci několika vojáků a několika servilních českých diplomatů ve Washingtonu v reakci na americkou Strategii národní bezpečnosti . Jednotliví Hujerové se najdou vždy a všude... Do chvíle, než se ukázalo, že za zády občanů, vlády i parlamentu vyjednávali nejen rozvědčíci a vojáci, ale tiše přihlíželi i někteří politici.

Proamerický ministr zahraničí Cyril Svoboda čelil poté rozhořčeným poslancům ve sněmovně při interpelacích na téma "americká základna v Česku". Čelil i předsedovi své strany a bývalému náměstku ministra obrany Kalouskovi, který prohlásil, že pokud be se o něčem takovém uvažovalo, muselo by dojít k širokému politickému i společenskému konsensu a následně souhlasu parlamentu. ". V parlamentu zaznělo z mnoha úst, že americká vláda se vyjádří teprve na podzim , zda vůbec nějakou základnu stavět chce , a pokud ano, tak řekne, kde. Pak měla následovat oficiální žádost sněmovně. A pak měla teprve následovat diskuze - o konkrétním návrhu. Léto prošlo bouřlivými politickými turbulencemi po vítězně patovém výsledku voleb, podzim nebyl lepší. Nastala zima, která ač mírná, politická srdce k jakékoliv většinové koalici nerozehřála.

V prosinci 2006 přispělo celkem 126 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 59 492.24 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 12. 2006 částku 176 537.77 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raffeisen Bance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raffeisen Banky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.